Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. dr. Kučerovi. Slovo dávám posl. Proškovcovi.

Posl. inž. Proškovec, CSc: Soudruzi poslanci! V průběhu volební přípravy ptalo se mne mnoho voličů, jak si představuji práci poslance, oč budu usilovat. V jejich otázce nebyla jen nějaká osobní zvědavost, ale hluboký zájem o činnost Národního shromáždění, vlády, i ostatních ústředních orgánů.

Z těchto rozhovorů bylo patrné, že lidé s důvěrou, ale také s očekáváním sledují činnost vlády i vojenských orgánů; bylo patrné, že čekají vytvoření zásadních předpokladů k urychlenému rozvoji národního hospodářství a že očekávají urychlené uskutečňování linie a úkolů XII. sjezdu naší komunistické strany. I když je jasné, že sebelepší koncepce, plány a opatření zůstanou na papíře, pokud za nimi nebude činorodá práce všeho našeho lidu, přece jen v průběhu předvolební přípravy jsem si znovu hluboce uvědomil, jak zvláště v současné době závisí náš rozvoj na organizátorské a řídící úloze a práci ústředních orgánů našeho státu i Národního shromáždění.

Vládní prohlášení, které jsme včera vyslechli, svým obsahem, svou věcností utvrdilo naši důvěru v činnost vlády; přesvědčuje o cílevědomém úsilí vlády důkladně a se znalostí řešit zásadní problémy našeho rozvoje.

Předpokládám, že není úkolem prvého zasedání Národního shromáždění okamžitě řešit jednotlivé úkoly, ale projednat zaměření a náplň práce, závažnost a posloupnost jednotlivých úkolů, jakož i zaujmout stanovisko k vládnímu prohlášení. Chtěl bych proto upozornit na oblast, které by měla patřit největší pozornost.

Je to oblast vědy a techniky. Úloha vědy a techniky byla již několikrát zdůrazněna stranou i vládními orgány. Mohli bychom jistě uvést řadu výsledků základního i aplikovaného výzkumu a jejich uplatnění v nejrůznějších oblastech i ve výrobě. Avšak rozsah i stupeň uplatnění vědy a techniky není takový, jaký naše společnost nejen v perspektivě, ale bezprostředně již nyní potřebuje, a to zvláště v oblasti výroby, ať už průmyslové či zemědělské.

Chceme-li mluvit o růstu národního důchodu, zvyšování životní úrovně, musíme mluvit nejen o objemu výroby, ale v prvé řadě o produktivitě. Chceme-li mluvit o produktivitě - a také kvalitě - musíme v prvé řadě mluvit o vědě a technice.

Totiž - nejen mluvit. Pokud zjišťujeme, že uplatnění vědy a techniky není dostačující, pak je to asi do značné míry v tom, že jsme zůstali v prvé fázi - tj. u toho mluvení - a to už umíme dost.

Nyní se musíme postarat o to, abychom co nejrychleji přešli do další fáze - méně mluvili a více řešili, realizovali.

Rozvoj vědy a techniky a její uplatnění je složitý problém. Bude jistě vyžadovat samostatného a podrobného řešení v průběhu další naší činnosti. Omezím se proto jen na několik stručných poznámek.

Nejprve k postavení vědy a výzkumu. Jejich význam je jak stranickými, tak vládními orgány vysoce zdůrazňován. Byla i vytvořena řada organizačně technických předpokladů a opatření k rozvoji vědy a techniky. Domnívám se však, že situace dovolím si celý souhrn těchto problémů shrnout pod pojem postavení vědy a techniky - není naprosto uspokojivá. Je nutné podle mého přesvědčení mimo jiné vnést, probojovat postavení vědy a techniky do myšlení a skutků pracovníků. Chtěl bych právě zdůraznit, že postavení vědy a techniky není jen záležitostí pracovníků vědeckých a výzkumných pracovišť, ale záležitostí i řídících pracovníků, organizátorů na všech stupních řízení včetně vlastního výrobního procesu a neméně i věcí dělníků.

Bylo by možné uvádět příklady, jak výsledky vědy a techniky nebyly využity, jejich význam i ekonomický přínos zmenšen neb úplně ztracen nepochopením, nepružností či dokonce neschopností pracovníků, jakož i nekvalitní prací ve výrobě.

Je proto nutné podporovat, a to více než dosud, morálně i hmotně všechny, kteří usilují o uplatnění nových progresívních námětů a poznatků, kteří usilují o nové formy práce i nové formy řízení. Musíme bojovat proti všem, kteří se opírají jen o zkušenost a praxi, aniž by dbali o nové poznání a jeho tvůrčí uplatnění.

Lze říci, že ve výrobě, při zajišťování technické úrovně, objemu výroby i produktivity, tam, kde dříve stačil technický odhad, organizačně technické opatření, využití rezerv či iniciativní úsilí, neobejdeme se dnes bez obsáhlé cílevědomé vědeckovýzkumné práce. V oblasti organizace a řízení, kde dříve stačila předchozí zkušenost a organizační talent, neobejdeme se bez samočinného počítače a hluboké odborné znalosti.

Uplatnění vědy a techniky je tedy věcí nás všech, i těch, kteří zdánlivě nemají s vědou a výzkumem nic společného.

K druhé poznámce, k zaměření výzkumu.

Přínos vědy a výzkumu je ovlivňován řadou faktorů, např. rozsahem této činnosti, její úrovní, vlastními výsledky a závěry a předpoklady pro realizaci. V prvé řadě a - snad v rozhodující míře - je tento přínos závislý na zaměření výzkumné práce. A pro náš stát to platí tím více.

My máme prozatím - ve srovnání s nejpřednějšími průmyslovými státy světa nižší poměrný počet pracovníků ve vědě a výzkumu ať je to počítáno v procentech objemu výroby či počtu obyvatel. Navíc ale tuto kapacitu máme roztříštěnu na řadu oblastí, takže když srovnáváme některá jednotlivá odvětví či výrobní obory, je srovnání ještě nepříznivější. Není snad nutné rozvádět důsledky této skutečnosti pro úroveň výroby i jednotlivých výrobků. Je proto nutné, abychom výzkumnou kapacitu soustředili na určité vybrané oblasti či výrobní obory. K tomu však bezpodmínečně musíme mít domyšlenu a propracovánu koncepci národního hospodářství i dlouhodobé plány rozvoje jednotlivých oborů. To je zásadní předpoklad správného zaměření výzkumné práce, předpoklad pro dosažení maximálního přínosu vědy a techniky.

Jednou z oblastí, na kterou bychom měli soustředit výzkumnou a technickou kapacitu a úsilí, je např. oblast manipulace s materiálem. Tato oblast, jak uvedl ve svém prohlášení předseda vlády s. Lenárt, váže nejméně 1¹/₂ miliónu pracovníků.

Jen ve strojírenství bylo by možné pokrýt 20-40 % uvažovaného růstu produktivity do r. 1970. To jsou taková čísla, že bychom neměli váhat v okamžitém řešení. Bude proto potřebné, abychom i my nejenom podporovali, ale plně pomáhali tento úkol řešit. Je to o to přitažlivější, že je to oblast, kde se nám převážná část vynaložených prostředků vrátí podstatně rychleji než kdekoli jinde.

Pokud mluvím o vazbě mezi koncepcí a dlouhodobým plánem a výzkumem, je nutno ovšem dodat, že vztah vědy a výzkumu ke koncepcím a dlouhodobým plánům je dvojí. Činnost výzkumu musí být v souladu, musí vycházet z dlouhodobých plánů a koncepcí. Tyto koncepce a plány jsou výsledkem obsáhlých technickoekonomických studií a propočtů odbytových průzkumů či jiných rozborů. Vedle toho může - či dokonce musí - právě svými výsledky a to snad i pronikavým způsobem ovlivňovat zpracování těchto koncepcí a dlouhodobých plánů.

Ve třetí poznámce chci se dotknout problému kádrů. Přínos vědy a techniky je závislý na počtu a kvalitě kádrů. Tato otázka jistě sama o sobě je vážným problémem. Do jeho rozboru se mi ani nechce pouštět. Chtěl bych jen upozornit na jednu skutečnost, musíme jistě usilovat o zvýšení počtu pracovníků ve vědě a výzkumu. I o zvyšování jejich kvalifikace. Není však reálné, abychom v krátké době výrazně zvýšili počet i kvalifikaci kádrů; toto si vyžádá soustředěného úsilí po řadu let.

Musíme hledat i jiné cesty ke zvýšení úrovně a rozsahu výzkumné činnosti.

Je především nutné, abychom se zabývali efektivností práce, využitím především tvůrčích pracovníků. Domnívám se, že řada tvůrčích vědeckých i technických pracovníků vykonává práce či zajišťuje úkoly, které by dělat nemuseli. Je nutné oprostit je od méně důležitých činností a prací, odstranit zbytečnou administrativu či dokonce byrokracii kolem výzkumné činnosti.

Nemyslím tím, abychom snad chovali tvůrčí pracovníky ve vatičce či pod sklem - to naopak. Je ale nutné využívat tvůrčích pracovníků především tam, kde společnosti nejvíce přinesou. A k tomu musíme důsledně a odvážně vytvářet všechny potřebné předpoklady.

V závěru mi dovolte několik slov. Jsem poslancem poprvé. Teprve si vytvářím určité představy o práci poslance Národního shromáždění. Budu muset sbírat zkušenosti, budu muset mnohé poznávat, není mi prozatím vše samozřejmé a jednoznačné. Jedno je mi však úplně jasné. Ve volbách jsme dostali důvěru voličů, důvěru lidu. To je jistě veliké bohatství; jeho hodnotu neumím ani vyjádřit. Cenné věci, hodnoty, je nutno chránit a střežit. Toto bohatství - důvěru lidu - lze však podle mého přesvědčení chránit jen jedním způsobem dobrou poctivou prací. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. poslanci Proškovcovi. Přerušuji schůzi na 15 minut.

Předseda NS Laštovička: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi. Pokračujeme v diskusi. Slovo uděluji posl. Černému.

Posl. Černý: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Předseda naší vlády s. Lenárt ve svém prohlášení podrobně rozebral konkrétní úkoly, které stojí před námi v současné etapě uskutečňování linie XII. sjezdu strany a ukázal cesty k jejich splnění. Přednesený program zabezpečuje realizaci závěru VI. sjezdu JZD a celostátní konference předsedů ZV KSČ, je účinným vyjádřením podnětů, které vzešly z iniciativy našich pracujících ve volební kampani.

Jsem přesvědčen, že vyjadřuji nejen svůj názor, ale stanovisko vás všech, když chci ubezpečit s. Lenárta a celou vládu nejen plným souhlasem s prohlášením vlády, ale ujistit ho především naší plnou podporou při jeho uskutečňování.

Není pochyby, že jde - zvláště v ekonomické oblasti - o úkoly a problémy velmi obtížné, náročné a složité. Ale právě jak šestý sjezd JZD a celostátní konference předsedů ZV KSČ, tak předvolební kampaň a její výsledky jednoznačně dokazují, že jsou to úkoly reálné a zcela splnitelné, že cesta, po které nás vede strana k dalšímu rychlému rozvoji národního hospodářství a zvyšování životní a kulturní úrovně pracujících, je správná. Posledním potvrzením toho je i spontánnost voleb, ve kterých naši pracující vyjádřili jednoznačně svou plnou podporu politice strany a plnou důvěru v její vedoucí úlohu.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi nyní, abych se blíže zmínil o jednom z velmi vážných problémů vládního prohlášení: o otázce, která byla na konferenci předsedů ZV KSČ vyjádřena heslem "produktivita, kvalita, hospodárnost".

Zkušenosti z průmyslových závodů našeho příbramského okresu potvrzují, že právě zde je klíč k otevření dalších možností našeho průmyslu, jediná cesta, po které můžeme a musíme jít, že je to současně úkol sice obtížný, ale zcela dosažitelný.

Podíl našeho okresu na průmyslové výrobě je nemalý. Ale stejně tak se naše závody bohužel podílejí, přesněji řečeno podílely na nízké kvalitě výroby a vysoké zmetkovitosti.

Nechci uvádět mnoho čísel. Dovolte mi ale jednu ilustraci. V r. 1961 představovaly jen na našem okrese zmetky hodnotu 2 195 000 Kčs. V r. 1962 již 2 314 000 Kčs a v r. 1963 už dokonce 2 553 000 Kčs - a to při zmenšeném objemu výroby v porovnání s předcházejícím rokem.

Ani začátek letošního roku nebyl příliš odlišný. Plníme a překračujeme kvantitativní ukazovatele, ovšem horší byl doposud stav v plnění kvalitativních ukazatelů výroby, i když mohu odpovědně říci, že i zde je situace proti loňsku podstatně lepší. Proto také plán aktivních opatření, přijatý okresní konferencí strany a pracujícími jednotlivých závodů, je zaměřen právě na tuto kvalitativní stránku výroby.

Dosahované výsledky dokazují, že přes určité objektivní potíže je v našich silách, v silách závodů, dosáhnout zlepšení. Za první čtvrtletí byly úkoly v exportu překročeny o 3,4 %, příznivě se vyvíjí relace produktivity práce a mzdových fondů. A i když ve snižování zmetkovitosti nejsou výsledky příliš výrazné, i zde poslední měsíce signalizují podstatné zlepšení.

Kde jsou kořeny nízké kvality výroby v našich závodech? Zkušenosti závodu, ve kterém pracuji SVA Příbram ukazují správnost závěrů a cest, které v tomto směru razí naše strana. Náš závod do nedávná vyráběl plynové spotřebiče. Mnozí z vás znají naši bývalou značku Caloria Příbram. V loňském roce jsme dostali za úkol ukončit tuto výrobu a zahájit v krátké době výrobu autodílů. Tedy výrobní program zcela odlišný, který klade nesrovnatelně vyšší požadavky na kvalifikaci dělníků a techniků, na organizaci, kontrolu atd. Přitom jsme přecházeli na nový program za situace, kdy přes 50 % dělníků, zvláště ženy, a 40 % techniků bylo pro novou výrobu zcela nekvalifikovaných, za situace, kdy řada lidí se dívala na nové úkoly závodu s nedůvěrou a určitými obavami. Je samozřejmé, že to vše našlo svůj odraz v nízké kvalitě výroby a ve vysokém překračování limitu zmetků v prvních měsících naší práce na novém programu. Rozbor příčin zmetkovitosti nám ukázal, že 42 % zmetků je zaviněno vadami materiálu, 35 % přímým zaviněním dělníka a 23 % nesprávně seřízeným strojem či použitým nářadím, tedy zase vinou pracovníků.

Byl a je tedy pro nás zvlášť naléhavý úkol zvýšit především kvalifikaci všech pracovníků závodu. Vedle získávání zkušeností v jiných závodech jej řešíme především intenzívním školením pracujících v závodní škole práce a v kursech techniků za pomoci Domu kultury a vzdělávání a Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí.

Dosavadní poznatky ukazují nejen nesmírný zájem našich pracovníků o zvládnutí nové techniky. Snažíme se využít, a to ve všech závodech, všech možností, které nám při zvyšování kvalifikace poskytuje usnesení ÚV KSČ o mimoškolním vzdělávání pracujících. Ve všech závodech okresu byl proveden detailní průzkum potřeb jednotlivých pracovníků závodu doplnit si svoje odborné vzdělání. Na základě tohoto průzkumu bude na podzim zahájena řada kurzů a akademií, ve kterých se budou technici a dělníci učit podle svých konkrétních potřeb a úkolů. Hodně pomáhá ČS VTS, jejíž členové převzali patronáty nad jednotlivými kolektivy.

Jsme si ovšem vědomi, že samotné zvýšení kvalifikace by samo o sobě nemohlo vyřešit všechny problémy nízké kvality naší výroby. Důsledně se snažíme uplatňovat zásadu, kterou jsme v plánu aktivních opatření dali na čelné místo, zaměřit materiální zainteresovanost právě za kvalitu. U technickohospodářských pracovníků je kvalita výroby prvním a základním ukazatelem pro prémie. Stejně tak u dělníků využíváme plně doplňkových prémií za kvalitu.

Vím, že využití materiální zainteresovanosti na kvalitě výroby a hmotné odpovědnosti za kvalitu práce není ničím novým. Ale v praxi jsme doposud tohoto nesmírně účinného nástroje využívali velmi málo. Jen pro dokreslení: v loňském roce bylo předepsáno k náhradě za zmetky např. v Rukavičkářských závodech 0,6 % celkové hodnoty zmetků, v Hamiru 6,2 % a v Železárnách Čenkov dokonce z hodnoty zmetků 645 000 Kčs ani koruna. Je samozřejmé, že tato praxe nejen že nemohla vést ke snížení zmetkovitosti a zvýšení kvality výroby, ale současně velmi citelně oslabuje vědomí společenské odpovědnosti, odpovědnosti za práci, podporuje nesprávné tendence v poměru k socialistickému vlastnictví. Můžeme říci, že je přímo materiální podmínkou lajdáctví, nízké pracovní morálky a nezájmu o práci.

Konečně zkušenosti z posledních měsíců nám znovu ukázaly, jak obrovský vliv a účinnost v boji za zvýšení kvality výroby má denní politicko-výchovná práce s lidmi. Zmínil jsem se už o obavách a nedůvěře, se kterými naši pracující přijímali změnu výrobního programu. Pro mnohé z nich to byl vedle obavy o výdělek i problém osobního citového vztahu k výrobě, ve které pracovali po mnoho desítek let. Ukázalo se, že naši pracovníci dokázali plně a správně pochopit společenský zájem, který vedl ke změně výrobního programu. Nezakrývali jsme jim potíže. Říkali jsme jim pravdu, i když byla sebevíce nepříjemná. Výsledkem přesvědčovací a vysvětlovací práce komunistů, odborové organizace, ČSM a hospodářských pracovníků je pak nejen nějaké pasivní smíření se s osudem, naopak, nadšení lidí pro novou technicky náročnou, moderní výrobu vysoce předčilo všechna naše očekávání a přání.

Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že práce naší odborové organizace při plnění těchto úkojů potvrdila správnost konference předsedů celozávodních výborů KSČ na poslání odborů v současné době. Přikročili jsme k tomu, že denně o přestávkách rozebíráme na pracovištích příčiny zmetků. Technická kontrola byla posílena a pracuje s náročností, jakou bychom si přáli především u našich dodavatelů. Jaké jsou výsledky? Za loňský rok jsme udělali zmetků za více než 1 milión Kčs. V lednu a únoru letošního roku jsme překročili rozepsaný limit zmetkovitosti o jeden a půlkrát, ale v březnu představovaly zmetky již jen 66,7 % limitu. A není nikterak neuvážené naše rozhodnutí do pololetí vyrovnat překročení limitu zmetků.