Po posledních jednáních na Státní plánovací komisi za přítomnosti i zástupce MSP se opět nedošlo ke konečnému řešení a byly naznačeny nové možnosti řešení pomocí špičkové teplárny. Je tedy zpracována nová studie, ale zatím stále nevíme, jak teplem zabezpečíme řadu objektů, které v nejbližších letech vzniknou. Myslím, že Gottwaldov není jediné město s těmito potížemi, ale jistě je jedno z mála měst, kde se tento problém řeší tak těžkopádně a pomalu. Není přece možné, aby se tak vážné problémy rozvoje města řešily šest let bez praktických výsledků. Hovoří se zvláště o možnosti dodávky tepla tím, že by se v zimním období omezila výroba elektřiny, ale zde není zatím souhlas energetiků.

Přitom si myslím, že se bez tohoto opatření dnes neobejdeme.

Stejný problém máme i se zásobováním vodou. Každý rok jsou krátkodobě v horní části města bez vody a situace se stává stále kritičtější. V suchých měsících nestačí vydatnost zdrojů ani zařízení, sloužící k úpravě a dopravě vody do města. Podle ročního sledování se vydatnost pramenišť snižuje. Jsou připravena určitá opatření k zesílení pramenišť, která nákladem 21 000 000 Kčs vykryjí propočtenou potřebu města v roce 1965. Harmonogram výstavby však předpokládá provedení až po letech 1966-1968. Tím však není zajištěno dostatečné množství vody při stále rostoucí spotřebě. Bude tedy třeba hledat další zdroje vody. A zde chci připomenout, že již před více než 10 lety byla rozestavěna nádrž u Slušovic. Jestliže nebude tato investice zařazena do plánu pro nejbližší léta, dojde k dalšímu zhoršení nynějšího stavu. Tato vodní nádrž by měla být dokončena alespoň v roce 1969, aby byl alespoň hrubý soulad mezi výstavbou města a doplňováním zdrojů pitné vody. Mimo to tato nádrž poněkud zlepší i průtokové poměry nad Řevnici, která v suchých obdobích má minimální průtok, což rovněž není dobré, protože tato řeka protéká středem města a vodní poměry v ní jsou hygienickou a estetickou závadou.

Posledním problémem, o kterém bych se chtěl ještě zmínit, je zajištění nákladové i osobní dopravy do Gottwaldova, a to jak po silnici, tak i po železnici. Obě tato zařízení vybudovala kdysi firma Baťa a rychlým rozvojem města jsou dnes již nevyhovující. Ze železnice byla nákladovou dopravou téměř vytlačena přeprava osob a na silnici je situace taková, že úsek z Otrokovic do Gottwaldova je podle sčítání jedna z nejzatíženějších komunikací v ČSSR. Mimo to obě trasy procházejí středem města.

Problém dopravy se proto již několik let řeší a vypadá to tak, že v brzké době vyřešen nebude. Bude to vyžadovat velmi nákladné opatření, prakticky přeložení železnice na okraj města. Komunikace musí být zčásti rozšířena a zčásti přeložena rovněž na okraj města. Při řešení dopravních problémů je třeba přihlédnout k širším vazbám a definitivně rozhodnout o otázce propojení lokální dráhy Otrokovice-Gottwaldov-Vizovice na východní síť železnic ve stanici Horní Lideč. Tato trasa je ve své spodní stavbě z větší části vybudována, jednak ještě bývalou firmou Baťa a značné práce byly vykonány po osvobození. Problém dopravy není ovšem odtržen od ostatních problémů, např. při rozšíření teplárny se zvýší spotřeba uhlí a podle odhadu železnice nebude s to přepravu zajistit. Dále navrhované řešení váže také zástavbu určitých částí města. I při řešení dopravy bylo by třeba podle mého názoru více rozhodnosti s ohledem na současný stav.

Těchto několik příkladů je z Gottwaldova, ale jistě obdobné problémy jsou i v jiných městech. Není možné vyřešit všechny tyto problémy najednou a hned. Jedno však je nutné, aby naše ústřední orgány rozhodovaly, aby se nepřešlapovalo na místě. Tak vznikají nedozírné škody nejen tím, že řada projektů zastará, že mnoho práce a času přijde nazmar, ale největší škody způsobuje právě nejistota, která brzdí celkovou výstavbu i řešení všech souvisejících problémů a s tím musíme jednou skoncovat.

Jistě velmi kladně jsme přivítali prohlášení vlády, že se bude vláda zabývat výstavbou našeho hlavního města. Je to jistě správné a nutné a všichni to potvrzujeme. Myslím však, že do budoucna bude potřebí řešit i problémy dalších velkých měst, protože bychom se nakonec mohli dostat do velmi tíživé situace, kdyby tyto věci se odkládaly a postupně se neřešily a jistě by to v žádném případě nebylo k prospěchu naší společnosti.

Jinak, pokud se týká prohlášení vlády o národních výborech, dnes jsme v našem výboru o těchto věcech hovořili a máme pochopitelně radost z toho, že se připravuje dokument o zlepšení práce národních výborů, že se tam bude pamatovat i na určité vymezení pravomoci, poněvadž v současné době, zejména u nejnižších národních výborů je situace tak sešněrována, že kromě masově politické práce nemají dohromady žádnou pravomoc. A to je ke škodě věci. Domnívám se, že i náš výbor se bude tímto problémem zabývat, abychom nakonec věci prospěli, aby národní výbory zlepšily svou činnost, aby bylo méně kritiky a více pracovních úspěchů. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Dále má slovo posl. Jirásková.

Posl. Jirásková: Soudružky a soudruzi, rušné předvolební dny, kdy jsme na předvolebních schůzích předstupovali před své voliče, abychom složili účty ze své práce a zároveň hovořili o cílech pro další 4 roky, byla pro nás velkou školou. Přesvědčili jsme se, že tisíce poctivých, obětavých pracovníků po své pracovní době dokázalo na čas odsunout své osobní zájmy a pohodlí a pomohlo nezištně národním výborům při všech pracích, které byly v obcích organizovány. Tato vysoká aktivita a obětavost našich lidí nebyla jen v minulém volebním období, ale projevila se bezprostředně ve dnech předvolební kampaně v nově uzavřených závazcích k 20. výročí osvobození ČSSR.

V našem okrese např. bylo uzavřeno 7635 závazků, a to jak kolektivních tak i jednotlivců. Největší zájem byl samozřejmě soustředěn na zvelebení obcí a měst a na pomoc našemu zemědělství. Zásluhou těchto obětavých pracovníků jsou naše obce stále hezčí, stále lépe se v nich žije. I dobrými hospodáři naši občané chtějí být. Vždyť ve formě závazků budou plnit vládní usnesení o využití veškeré půdy. Jsou uzavřeny závazky na sklizeň sena z nepřístupných horských ploch i na překročení dodávek zemědělských výrobků nad plán. To jen dokazuje, že většina lidí má zájem o práci národních výborů a chce pomoci řešit naše problémy.

Pochopitelně, že jsou mezi námi ještě i takoví, kteří jen z povzdálí sledují dění u nás a jsou ochotni kdykoliv snižovat výsledky dobré práce svých spoluobčanů. Nově zvolené orgány dostaly do vínku od svých voličů mnoho oprávněných požadavků a nechyběly ani kritické připomínky a naším úkolem nyní je pečlivě si všechny připomínky prověřit a podle možnosti nedostatky odstraňovat a dobré nápady uvádět do života. Naši občané se ve velké míře zabývali místními problémy, které jim denně ztrpčují život, ale svými silami nejsou schopni tyto problémy řešit. Tak např. na veřejných schůzích třetí etapy předvolební kampaně byl vážně kritizován nedostatek pitné vody v největších městech okresu Trutnov, Vrchlabí, Dvůr Králové, Radvanice, naprosto nedostatečná bytová výstavba v průmyslových centrech okresu i v oblastech rekreačních. A vážné připomínky byly ke stavu silnic, a to nejen našimi lidmi, ale i cizinci. Tady se doslova lidskou prací plýtvá, neboť kvalita dodávaného asfaltu je naprosto nevyhovující. V horkých letních dnech dochází k velkému poškozování silnic, poněvadž povrch vozovky je tak měkký, že se pod nákladním vozem slupka sroluje a práce lidí přichází třeba hned druhý den nazmar.

Dále mnoho připomínek bylo vzneseno na adresu obchodu, kde stále ještě dochází k velkým výkyvům v zásobování. Nehovořím, soudružky a soudruzi, o módních novinkách, nýbrž o prodeji běžného zboží, které má uspokojit požadavky našich občanů. Ověřila jsem si ve svém bydlišti, že v prodejně je naprostý nedostatek dětských letních ponožek, nejsou punčochové bavlněné kalhotky č. 10 a výše, čili větší velikosti, chyběli zimní teplé ponožky a tzv. valchované pro naše zemědělce i další druhy pracovních ponožek. Argument, že je nesmírná spotřeba, neobstojí, poněvadž jich prodejna dostává omezené množství a nelze říci, že by byla kryta ani ta minimální potřeba. Ve stříži nyní uprostřed léta chybí širší sortiment letních potištěných látek.

Množství, které prodejna dostala, stačilo na 2 až 3 dny a nyní musí zákazník čekat dalších 14 dní, než něco přijde. Když se podíváme na další věci, např. dívčí pláťáky, to je také asi úzkoprofilové zboží. A v jarních měsících dívčí kabáty č. 15 a 16 rovněž nebyly v dostatečném množství. A zajít do prodejny obuvi? Požadavky prodejny nejsou rovněž plněny. Např. v červnovém výkazu nebyla náplň těch druhů, které zákazník požaduje, jako jsou pánské sandály apod. Nebudu hovořit o dámských opáncích, které marně sháníme. Jsem si vědoma té skutečnosti, že požadavky našich spotřebitelů neustále rostou, že pozornost zákazníků je vždy zaměřena na módní novinky, ale věci, o kterých jsem mluvila, nespadají do této sféry a přece zatím nedošlo k nápravě. Dalo by se hovořit o tom, že stále se vyskytují případy, že k nám dochází zelenina znehodnocena, která někdy není k potřebě. Velmi ožehavou a citlivou otázkou, která je kritizována a kterou se národní výbory denně zabývají, je otázka plánování.

Plány, to přece nesmí být snůška čísel, ale za nimi je třeba vidět především lidi v jejich činnosti i potřebách. To by mělo více než kde jinde platit o plánech národních výborů. Že tomu vždy tak není, chci ukázat na několika případech. V prvé řadě je to nevyjasněnost a minimální perspektivy od období, kdy přestala platit čísla pětiletého plánu. Za druhé jsou to termíny, ve kterých národní výbory dostávají čísla a za třetí měnění čísel. Má-li být práce národních výborů úspěšná, musí se opírat o zájem a účast lidí, jedině tak se může práce dařit. Současný stav je takový, že dnes velmi těžko funkcionáři národních výborů nižších stupňů předstupují před své voliče k projednání plánovaných akcí, aniž by nemuseli vyslechnout námitky, že to za týden stejně nebude pravda. Naši občané dovedou pochopit, že když nejsou prostředky, musí počkat mnohdy i s oprávněnými požadavky. Ovšem nepochopí, že není možno stanovit reálnou perspektivu a u té zůstat i přes nečekané potíže. Druhým problémem jsou termíny, ve kterých dostanou národní výbory konečné úkoly plánu. Letos měl nastat obrat, ale znovu se pochybuje, že do konce roku bude schválen plán na rok 1965 ve všech orgánech.

Dostane-li národní výbor konečně plán, je dán takový termín jeho projednání a schválení, že ve většině případů není možno svolat ani komise, projednat s občany ve volebních obvodech anebo zajistit kvalitní projednání s pracujícími v podnicích, které národní výbory řídí. Důsledek toho pak je, že účast pracujících na řízení a správě státu je tímto snižována a plán se stává záležitostí jen pracovníků národních výborů, neboť jinak termín nelze splnit. Vede to potom k tomu, že se diskutuje z pozice diváka, který za nic neodpovídá, občané ztrácejí pocit odpovědnosti a povinnosti spolupracovat s národními výbory.

Podobně tomu je na úseku služeb obyvatelstvu. Tím, že naplánujeme místnímu hospodářství vyšší úkol např. v prádelnách, neodstraníme stížnosti na kvalitu vypraného prádla, když nepřihlédneme ke stavu a vybavení prádelen. V našem okrese se projevuje pokles vypraného prádla pro obyvatelstvo. To je jenom jeden příklad z mnoha, kdy se řeší problém obráceně, ne od podmínek, ale od výsledků. To, co uvádím, neznamená, že je třeba budovat všude nové podniky a zařízení. Jde jen o to vycházet v plánech z možností a ne z nesplnitelných přání.

Aby mohlo dojít alespoň k částečné nápravě, bylo by potřebí, aby mimo jiné národní výbory včas obdržely čísla plánu a rozpočtu, a to do konce prvého pololetí již na příští rok. Zatím je situace jiná. Národní výbory dostanou čísla nejdříve v prvém čtvrtletí tr., konečná čísla neodpovídají návrhu plánu a rozpočtu, mění se, nakonec pak národní výbory neseženou žádný podnik, který by byl ochoten oprávněné požadavky národních výborů splnit. Jistě by bylo také správné zvýšit pravomoc národních výborů všech stupňů v rozdělování prostředků, stanovit globály výdajů i limitovaných investičních výdajů a národní výbory by rozhodly o využití a rozdělování těchto částek.

Občané mají ve své volené orgány důvěru. To konečně ukázaly výsledky voleb a uzavřené závazky v předvolební kampani. Chtějí národním výborům pomáhat v jejich práci. Je však třeba z druhé strany národním výborům vytvořit podmínky, aby mohly odpovědně předstoupit před své voliče a řešit s nimi všechny problémy na základě reálných plánů a perspektiv.

V myslích našich občanů je hluboce zakořeněna myšlenka mírového soužití národů s různým společenským zřízením. Na předvolebních schůzích vyjadřovali účastníci souhlas a podporu našemu ÚV KSČ a naší vládě v tomto mírovém úsilí. Vždyť u nás je věnována všestranná péče všem občanům po stránce zdravotní. Již od útlého mládí je člověk v péči našich lékařů a jejich obětavých spolupracovníků. Vážíme si lidského života, vážíme si zdraví a válka by znamenala zničení všech hodnot, jak kulturních, tak hospodářských, které byly lidskou prací vytvořeny, zničení lidských životů, zničení zdraví, všechna péče by přišla nazmar.

Proto ve jménu míru budeme i nadále všichni společně v našich závodech, JZD, státních statcích plnit úkoly, které nám uložil XII. sjezd KSČ. (Potlesk.)

Předseda NS Laštovička: Děkuji s. poslankyni Jiráskové. Nyní uděluji slovo s. poslanci Krčkovi.

Poslanec Krček: Soudružky a soudruzi, předseda vlády ve svém vystoupení charakterizoval současnou i budoucí činnost vlády v oblasti mezinárodní i vnitřní. S tímto zaměřením lze jistě plně souhlasit. Chci se jen připojit k těm soudruhům, kteří už v diskusi podporu vládnímu prohlášení vyslovili.

Ve vládním prohlášení jsou dále zabezpečovány ony úkoly, které postavil před nás XII. sjezd KSČ, a které byly v období po něm následujícím dále prohlubovány.

Já však chci říci několik slov k té části prohlášení, kde se mluví o Praze. Vede mně k tomu několik okolností, nejen to, že poprvé ve vládním prohlášení i v parlamentě, co já pamatuji, byla tak zásadně vyřčena podpora vlády řešení otázek v Praze, ale i to, že někteří soudruzi, kterých se to ani tak moc netýká, říkají: "Tak Vám všichni budou pomáhat, to to půjde." A ti, kterých se ta pomoc týká, zase to označují za věc, se kterou by se nemělo tak pospíchat. Svědčí o tom i poznámka s. Červinky, že když se řeší Praha, že by se měl řešit i Gottwaldov, což je také věc složitá. Nic proti tomu nemám. Každý má své problémy. Ale fakt je, že složitosti, které má takové město a jejichž řešení je mnohem složitější, nedají se vyřizovat jenom násobkem počtu obyvatelstva ve srovnání s městy menšími, protože rostou zcela jiné požadavky a zcela jiné problémy, budování různých městských zařízení, která jsou samozřejmě velmi často nejen městského, ale často celostátního významu.

Vede mně k tomu také ta okolnost, že může vzniknout a také vzniká otázka, jaké příčiny v současné době staví otázku Prahy do popředí a proč tomu tak nebylo dříve. Nechci rozebírat všechny důvody, problémy a těžkosti, protože se konec konců hodnotí současný stav a je to zcela přirozené. Každý obyvatel i návštěvník Prahy má bohužel často možnost přesvědčit se, jak rozvoj města zaostal za potřebami, a to v řadě oblastí. Situace je však mnohem vážnější a složitější, jdeme-li hlouběji ke konkrétnímu řešení a k hledání cesty k nápravě tohoto současného stavu. Situace je často tak složitá, že byla někdy příčinou i určité rezignace orgánů správy města, zejména když nebylo možno prosadit řešení a dosáhnout podpory vyšších orgánů, a na druhé straně tím, ale také kryli a kryjí i své vlastní nedostatky v práci, kterých není málo. To je jistě nesprávné. Ale také to svědčí o tom, že slova předsedy vlády o nutnosti podpory vlády ve výstavbě hlavního města nejsou náhodná.

Je pochopitelné a tak jsme to také v Praze po léta přijímali a přijímáme, že zabezpečení rozvoje průmyslu, rozvoje ekonomicky zaostalých oblastí naší země, výstavba socialistického zemědělství byly a jsou úkoly, které stojí z hlediska celospolečenského zájmu výše, než řada problému jednoho, byť hlavního města. Nutno však říci otevřeně na adresu plánovacích orgánů, že se toho v minulosti při přidělování prostředků i proti Praze zneužívalo. Dlouho také panoval názor, že Praha to či ono nepotřebuje, že je dosti vybavena a že se bez toho obejde. Proto také výstavba Prahy neprobíhala v minulých letech tak, aby to odpovídalo jejímu postavení hlavního města socialistického státu.

Prudký růst životní úrovně obyvatel, průmyslové výroby, vědeckých, výzkumných, kulturních ústavů a zařízení, vysokého školství a v poslední době i rozvoj turistiky, klade značné nároky na vybavenost města, na městskou dopravu a služby všeho druhu. V organismu města tak vystupují disproporce mezi potřebami a možnostmi jejich uspokojení ještě ostřeji. Při vší složitosti je však možné a nutné je řešit. Vlastní síly města na všechno nestačí. Toto není specificky pražský problém. Je to tak, že všechna veliká města, zejména hlavní města, musí počítat s výraznou účastí z venku, a to buď získáním kapacit celkově, nebo náborem jednotlivých pracovníků. Slova předsedy vlády o nutnosti pomoci Praze nejsou tedy náhodná a plně reagují na skutečnost, že výstavba hlavního města není jen záležitostí Pražanů.

Nechtěl bych, soudružky a soudruzi, mluvit zde o problémech, abyste mne pochopili z místního hlediska, ale vzhledem k poznámkám, které jsem "utrpěl" včera a dnes v diskusi, chci jen na některých příkladech ukázat, o jaké problémy asi jde. Nejde mi o to, že bych si stěžoval, ale abych jen ukázal problematiku. Jedním z nejožehavějších problémů výstavby Prahy je řešení bytového problému. Je třeba říci, že rozvoj hlavního města probíhal v poválečných letech pomaleji než v ostatních krajích republiky. Od osvobození do současné doby se v Praze postavilo na 50 000 bytů při přírůstku obyvatelstva za stejné období asi 100 000, tj. o 10 %. To znamená, že přírůstek nových bytů byl konzumován především přírůstkem obyvatelstva, přesněji řečeno obyvatelstva, které se do Prahy přistěhovalo. Jde však především o pracovníky nevýrobní oblasti, kteří se pochopitelně do hlavního města soustřeďují z celé republiky, a zejména při formování nových orgánů státních bylo zapotřebí, aby do těchto centrálních řídících orgánů přišli a také soustavně musí přicházet. To je zcela logické a přirozené. Jedno období byl nový bytový fond cele věnován těmto přírůstkům.