Značným prínosom investičného
programu budúceho roku je zvýšenie rozsahu
výstavby v školstve a v zdravotníctve a vo
výstavbe vodovodov a kanalizácií. Z celoštátneho
objemu prostriedkov, určených krajom, sa na Slovensku
bude realizovať v školskej výstavbe 43 % a vo
výstavbe zdravotníckych zariadení 44 %.
V školstve sa v budúcom roku vynaloží
na výstavbu o 20 % viac prostriedkov než v priemere
za predchádzajúce 4 roky a o 24 % viac než
v roku 1964. Ani toto zvýšenie neumožňuje
však zabezpečiť rad veľmi naliehavých
potrieb. Dnes len v základnom školstve na Slovensku
chýba 7000 učební a 3000 učební
je nevyhovujúcich. Na smeny sa vyučuje 26 % žiakov,
čo je viac než dvojnásobok podielu vyučovania
na smeny v celoštátnom merítku, pričom
na 52 základných deväťročných
školách sa vyučuje, alebo bezprostredne hrozí
vyučovať na 3 smeny. Je to dôsledok nedostatočného
riešenia tohto problému najmä v posledných
rokoch, kedy sa tempo výstavby neúnosne spomalilo.
Zatiaľ čo investície v školstve v r. 1960
činili 660 mil., v roku 1961 klesali a v r. 1963 činili
480 mil. Kčs, v r. 1964 520 mil. Kčs a pre rok 1965
uvažujeme s opätovným rastom celkového
objemu investícií, ktoré majú činiť
647 mil. Kčs.
V zdravotníctve sa zaháji výstavba 4 nemocníc,
a to v tých oblastiach, kde je ďalšie odďaľovanie
už neúnosné - Dolný Kubín, Poprad,
Brezno, Malacky - a tiež výstavba niektorých
ďalších zdravotníckych zariadení.
V rámci zdravotne-technických zariadení sa
po mnoho rokov odkladaná výstavba väčšieho
počtu kanalizačných akcií (Sereď,
Komárno, Senica, Pezinok, Trnava, Ružomberok, Zvolen),
výstavba vodovodov (rozšírenie v Trenčíne,
rekonštrukcie v Banskej Bystrici a rad ďalších
menších akcií).
Rok 1965 je v riešení naliehavých problémov
výstavby v školstve, zdravotníctve, v komunálnej
výstavbe značným prínosom a znamená
tiež určitý pokrok v zmierňovaní
oblastných rozdielov na tomto citlivom úseku. Problémy
na týchto úsekoch sú však také
naliehavé, že v takto nastúpenej ceste bude
treba pokračovať a v ďalších rokoch
využiť možnosti pre zvýšenie rozsahu
výstavby.
Tak ako vo výrobných odvetviach i v nevýrobnej
sfére je ďalší rozvoj výstavby
limitovaný predovšetkým kapacitou stavebnej
výroby. V budúcom roku vzrastie objem stavebných
prác na Slovensku o 10 %, čo predpokladá
získať do stavebníctva 3600 nových pracovníkov.
Je to náročná, ale reálna úloha,
najmä po prijatí opatrení na zvýšenie
hmotnej zainteresovanosti v tomto odvetví.
Uvažovaný rozvoj hospodárstva na Slovensku
umožňuje zamestnať v r. 1965 ďalších
44 500 pracovníkov, čo je 42 % celoštátneho
prírastku pracovných síl. Ďalších
11 800 pracovníkov zo Slovenska posiluje nedostatkové
oblasti, hlavne Ostravsko. Celoštátna potreba pracovných
síl bude tak krytá zdrojmi zo Slovenska v rozsahu
zhruba 53 %.
S presunom pracovných síl zo Slovenska do nedostatkových
krajov počítame i v ďalších rokoch.
Doterajšie skúsenosti s medzioblastným pohybom
pracovných síl však ukazujú, že
bude potrebné pozornejšie prihliadať i k ekonomickej
stránke tohto pohybu a k jeho celkovej efektívnosti.
Z celkového počtu zhruba 192 000 pracovníkov,
ktorí boli získaní v rokoch 1953 - 1963 zo
Slovenska organizovaným náborom a pre dosídlenie
pohraničia, teda okrem 10 - 12 000 pracovníkov získavaných
každoročne voľným náborom, činilo
saldo migrácie za tieto roky zhruba len 42 000 pracovníkov.
Takýto pohyb, ktorý stál miliónové
čiastky, nabáda veľmi dôkladne zvažovať,
pokiaľ je to ekonomicky výhodné, a ako to už
zdôraznila ekonomická komisia ÚV KSČ
i vláda, hľadať všetky cesty k zníženiu
potreby medzioblastných presunov pracovníkov.
Stručná charakteristika plánovaného
rastu a zamerania rozvoja hospodárstva na Slovensku v budúcom
roku ukazuje, že máme reálne možnosti
upevniť a rozšíriť tohoročné
pozitívne výsledky a urobiť ďalší
významný krok k plneniu direktív XII. zjazdu
i pokiaľ ide o rozvoj hospodárstva na Slovensku. Pri
sústredenom úsilí a zodpovednej práci
všetkých riadiacich článkov sú
predpoklady úlohy plánu nielen zabezpečiť,
ale najmä po kvalitatívnej stránke dosiahnuť
ešte priaznivejšieho výsledku, než predpokladá
plán.
V posledných rokoch a hlavne po prijatí dokumentu
ÚV KSČ o plnejšom uplatnení Slovenskej
národnej rady v máji tohto roku sa značne
zvýšila činnosť SNR najmä pokiaľ
ide o zabezpečenie úloh plánu a o účasť
na príprave plánu. Zabezpečovanie plnenia
plánu, konkrétne rozbory i osobná znalosť
situácie, prijímanie príslušných
opatrení a kontrola ich realizácie, zainteresovanie
centrálnych orgánov do riešenia problémov
a poskytovaním pomoci tvorí dnes najvýznamnejšiu
súčasť práce predsedníctva SNR.
Uvedomujeme si však, že sme ešte plne nevyužili
svojich možností v tomto smere a budeme preto svoju
prácu ďalej skvalitňovať. Vieme, že
hlavne v oblasti kvalitných stránok plánu,
vo zvyšovaní rentability, hospodárnosti, máme
ešte značné rezervy a preto budeme svoju prácu
orientovať tiež na ich využitie. Plán r.
1965 je teda výsledkom tesnej spolupráce vlády
a ministerstiev so Slovenskou národnou radou a jej orgánmi
a tiež aj preto uspokojivejším spôsobom
rieši problémy Slovenska.
Slovenská národná rada sa aktívne
podieľala i na príprave novej organizácie a
nových zásad plánovitého riadenia
národného hospodárstva. Očakávame,
že sa pri správnom uplatnení týchto
zásad doterajšie pozitívne tendencie v práci
SNR ďalej rozšíria, že budeme môcť
v úzkej spolupráci s celoštátnymi orgánmi
mnohé problémy riešiť konkrétnejšie
a účinnejšie a že v súlade s líniou
strany sa ďalej zvýši jej zodpovednosť za
stav hospodárstva na Slovensku a za jeho ďalší
rozvoj.
Úspechy, ktoré sa vďaka správnej politike
KSČ dosiahli v rozvoji Slovenska, nemajú v jeho
histórii obdoby. Neznamená to, že je už
všetko v poriadku, že všetky nedostatky a nezrovnalosti,
ktoré nahromadila kapitalistická minulosť a
ktoré priniesol vývoj v ďalšom období,
ľahko riešime. Ide však o to, aby každý
z nás o týchto problémoch nielen hovoril,
nielen ich predkladal, ale aby dal všetky svoje sily, schopnosti
a pokiaľ treba i príslušnú časť
osobného pohodlia pre ich aktívne riešenie.
Poslanci SNR, najmä poslanci, poverení zodpovednými
hospodárskymi funkciami, pri plnom pochopení a podpore
centrálnych štátnych orgánov i výborov
NZ vynaložia maximálne úsilie, aby sa vlastnou
prácou i prácou medzi ľuďmi na pracovisku
čo najviac pričinili o urýchlenie konsolidačného
procesu v našom hospodárstve, o úspešné
splnenie stanovených úloh, tak, ako to vyjadrili
i na 3. plenárnom zasadaní Slovenskej národnej
rady, ktorá o pláne na rok 1965 jednala.
V tom vidíme základnú podmienku i pre ďalší
pokrok vo vyrovnávaní ekonomickej úrovne
Slovenska s českými krajmi, podmienku jeho ďalšieho
hospodárskeho a kultúrneho rozkvetu. (Potlesk.)
Předseda NS Laštovička: Děkuji
ministru Krahulcovi. Nyní promluví poslanec Bichler.
Posl. ing. Bichler: Soudružky a soudruzi poslanci!
Po projednání návrhu plánu a rozpočtu
ministerstva hutí a rudných dolů průmyslový
výbor doporučuje jej plénu NS k schválení.
Možno říci, že resort hutí a rudných
dolů je v současné době konsolidován
a plní všechny základní ukazatele. Není
jediného podniku, který by letos neplnil státní
plán, naopak, oproti plánu resort vyrobí
navíc zboží v hodnotě 950 mil. Kčs,
na nákladech dosáhne úspor zhruba 155 mil.
Kčs, na export dodá navíc zboží
za 1/2 miliardy Kčs, má úspory na pracovních
silách i mzdových fondech, zásoby snížil
v průběhu letošního roku o 235 mil.
Kčs, snížil zmetky a je řádně
předzásoben na zimu.
To jsou jistě výsledky dobré, za něž
chci pracovníkům hutních závodů,
rudných dolů a pracovníkům ministerstva
poděkovat.
Resort tedy vstupuje do r. 1965 s dobrými předpoklady.
Na úkoly r. 1965, tj. na zvýšení výroby
o 8,84 %, snížení nákladů o 1,84
%, zvýšení produktivity o 7,8 %, zvýšení
exportu o 20 % atd. dívají se hutníci jako
na úkoly reálné, zajistitelné.
Přesto všechno chtěl bych se při této
příležitosti zmínit o dalších
možnostech a rezervách, které nám mohou
přinést nové hodnoty, budeme-li je realizovat.
Za prvé, metalurgický koks. Je to dobré a
hledané čs. exportní zboží. Hutníci
to vědí. Za poslední léta snížili
jsme jeho spotřebu v ČSSR asi o 130 kg/t, což
znamená od r. 1960 úspory v množství
přes milión tun koksu ve srovnání
se specifickou spotřebou r. 1960.
Naše hutě z celkové čs. výroby
metalurgického koksu spotřebovávají
převážné množství. V průměru
prvých 10 měsíců letošního
roku jsme ho na každou tunu surového železa spotřebovali
v ČSSR 812,8 kg. A přitom je skutečností,
že například NHKG dosáhly v červenci
na vysoké peci čís. 2 spotřeby pouze
598 kg/t, šestá vysoká pec v Třinci
v listopadu pouze 638,9 kg/t.
A právě včera jsme se dověděli
v Třinci na Mezinárodní hutnické konferenci
od ing. V. I. Lenina z Čerepovců z SSSR, že
jejich vysoké pece dosáhly již spotřeby
i pod 450 kg/t. Jsou známé rovněž výsledky
z druhé vysoké pece v Osace v Japonsku, u společnosti
Osaka Steel Co., kde bylo dosaženo dokonce spotřeby
367 kg koksu na tunu železa. Pravda, všechny tyto udivující
ukazatele vyžadují zcela konkrétní podmínky.
Bohatost vsázky, teplotu větru, zemní plyn
nebo olej, kyslík, vysoký tlak na sazebně
a další. Jejich realizace je záležitostí
různě dlouhé doby a různě velkých
prostředků.
Domnívám se však, že existuje v krátké
době možnost realizovat zrychlování
oprav ohřívačů větru. To nám
umožní zvyšovat teplotu větru, přičemž
je známo, že každé zvýšení
teploty větru o 100 stupňů Celsia je ekvivalentní
zhruba 3 % úspoře koksu. Českoslovenští
hutní odborníci navštívili v této
záležitosti již řadu zahraničních
závodů. Tak např. naši třinečtí
opraváři zjistili v PLR, že opravářská
organizace v PLR provádí opravu ohřívačů
v průměru za 70 až 80 dnů, zatímco
např. u nás v Třinci trvají opravy
stejného rozsahu prováděné Teplotechnou
v průměru 10 měsíců. A to je
přirozeně velký rozdíl, jestli ohřívač
7 měsíců pracuje nebo nepracuje! Vždyť
jen v Třinci máme např. 21 ohřívačů
větru. Jsem toho názoru, že v zájmu
pomoci našemu národnímu hospodářství
měl by ministr hutí a ministr stavebnictví
tento problém vyřešit s cílem dostihnout
polské opraváře v délce trvání
oprav Cowperů v nejkratší možné
době.
Mluvíme-li o spotřebě koksu, nutno říci,
že neuspokojivý čs. ukazatel spotřeby
koksu je způsobován především
neostravskými vysokými pecemi, tj. peci v Tisovci,
pecemi v Králově Dvoře a na Kladně.
Vysokopecaři v Králově Dvoře dělají
přípravy pro snížení spotřeby
koksu zvyšováním podílu aglomerátu.
Co bude však s pecí v Tisovci a s pecemi na Kladně?
Shodli jsme se na tom, že k perspektivám těchto
vysokých pecí musí být vbrzku řečeno
jasné slovo, nechceme-li dále drahý metalurgický
koks ve formě tepla strusky vyvážet na haldu.
Všechny hutní závody Severomoravského
kraje začaly již využívat další
možnosti ke snížení spotřeby metalurgického
koksu - tj. topného oleje. Olej, který byl dosud
na čs. vysokých pecích spotřebován,
ušetřil národnímu hospodářství
již okolo 100 tisíc tun metalurgického koksu.
Každé kilo oleje nám ušetří
1,5 kg koksu. Zde jde o to, abychom záměnu koksu
topným olejem v max. míře využívali.
Dodávky sovětské ropy nám tuto možnost
dávají.
Nyní k druhé věci. V sovětských
Izvěstijích jsme se nedávno dočetli,
že v SSSR je dvěma skupinám odborníků
navrhována Leninova cena za novou technologii oprav půd
martinských pecí. V obou těchto skupinách
se vyskytuje jméno Genadije Ivanoviče Baryšnikova,
vrchního mistra serovského závodu. Soudruh
Baryšnikov je našim ocelářům dobře
znám. Má podstatné zásluhy o velmi
dobré plnění plánu oceli v sektoru
hutí v letošním roce. Chtěl bych zde
uvést, že jeho metoda oprav půd nám
dala za 10 měsíců letošního roku
106 tisíc tun oceli navíc. Chtěl bych vzdát
vřelé díky za tuto sovětskou pomoc,
která účinným způsobem pomohla
řešit obtíže našeho hospodářství.
My, čs. hutníci, návrh na udělení
Leninovy ceny jednoznačně podporujeme.
Avšak i přesto, že nová metoda oprav půd
přinesla nám již ohromný efekt, není
dosud plně využívána. Hutní závody
nemají stále dostatek jemnozrnného materiálu
- magnezitu a bez něho nelze dosáhnout plného
efektu. Jsem přesvědčen o tom, že na
Slovenských magnezitových závodech, na hutních
podnicích i na ministerstvu je dost progresívnosti
i dost prostředků, aby plné zajištění
oceláren Baryšnikovým magnezitem mohlo být
v brzké době uskutečněno ku prospěchu
celé naší společnosti.
Ke třetí věci. Před rokem jsme na
tomto místě konstatovali, že ČSSR vyrábí
již více oceli na jednoho obyvatele, než nejprůmyslovější
kapitalistické státy, a že tedy nastává
doba, aby naši hutníci otevřeli další
bojovou frontu, frontu na úseku produktivity, nákladů,
kvality, technické úrovně výrobků.
Myslím, že lze říci, že boj byl
již zahájen.
Za prvé v tom, že z Východoslovenských
železáren vyšel první plech, předzvěst
měnící se struktury čs. hutního
sortimentu.
Za druhé v tom, že v Budapešti vznikl Intermetal.
Podle úvah, uveřejněných v maďarských
novinách Népszabadszág, znamená Intermetal
možnost zvýšení kapacity válcovacích
tratí jen Maďarské lidové republiky,
Československa a Polska o 500 tisíc tun ročně
při snížení nákladů na
tunu válcovaného zboží asi o 5 %. A
to je přirozeně solidní cesta ke snížení
nákladů, ke zvýšení produktivity
i kvality. Intermetal je dalším důkazem toho,
jaké ovoce nám přináší
sounáležitost k socialistické soustavě.
Nebo si vezměme jinou věc. Před nedávném
jsem byl v Glivicích v Institutu metalurgie železa,
kde jsme zkoumali možnosti koordinace plánů
výzkumu glivického institutu s hutním výzkumem
v Severomoravském kraji. Ukazuje se, že minimálně
40 % problémů je společným oběma
státům a že tedy oba státy mohou zvýšit
svou hutní výzkumnou kapacitu alespoň o 20
%, bude-li výzkum mezi Glivicemi a Severomoravským
krajem dobře zkoordinován.
Intermetal měl by být tedy jen jednou z interinstitucí,
které dosud čekají na své založení.
Za třetí v tom, že hutní závody
pustily se, myslím, odvážněji než
závody jiných resortů do smělé
modernizace, do rušení starých neproduktivních
agregátů při současném zvyšování
výroby na produktivnějších.
Vezměme si např. můj mateřský
závod - Železárny v Třinci. Zlikvidovali
jsme již starou šamotárnu, zlikvidovali jsme
největší pec ocelárny I, omezujeme výrobu
na starých tratích válcovny B a postupně
je zrušíme, zrušíme výhybkárnu,
staré vysoké pece, starou koksovnu. A to všechno
se děje ne při snižování, ale
při zvyšování výroby a má
přirozeně za následek snižování
nákladů a zvyšování produktivity.
Závod nyní soustřeďuje pozornost na
úkol šetřit živou pracovní silou.
Diagnóza nám totiž ukázala, že
plány technického rozvoje se nejen u nás,
ale v celém národním hospodářství
zaměřují na úsporu živé
práce minimálně. Většinou na
podnicích najdeme poměrně dobré plány
různých opatření na zvýšení
výroby, na úsporu nákladů, ale plány
na úsporu živé práce mají závody
velmi nedostatečné. A přece není většího
problému než zvyšování produktivity
cestou úspory živé práce.
Za čtvrté resort se pustil odvážně
do hledání nových cest zvyšování
produktivity, snižování nákladů,
zvyšování kvality a rentability. Dnes není
snad jediný hutní podnik, který by něco
nového v ekonomice nezkoušel. Kritérium úspěchu
všech těchto experimentů může být
snad jediné: zda se zvýšila produktivita snížením
nákladů, snížením pracovníků,
snížením mzdové položky, zda se
zvýšila kvalita výrobků, jejich technická
úroveň. Nemůže být žádného
jiného kritéria.
Prvé výsledky experimentů v hutních
závodech svědčí o tom, že hutníci
seriózně hledají a nacházejí
cesty ke zlepšení kvalitativních ukazatelů
své výroby.
Uvědomují si, že "optické"
zvyšování produktivity cestou zvyšování
cen, zvyšování rentability zdražováním
výrobků při stejných parametrech a
provedení by znamenalo snižování hodnoty
a stability čs. měny. A to by bylo v příkrém
rozporu s úsilím naší strany.
Boj s kapitalistickými státy v oblasti kvalitativních
ukazatelů tedy začal. Padesát hutníků
ze Severomoravského kraje navštívilo před
nedávném Spojené státy americké
a Kanadu. Plánovali, že navštíví
řadu amerických hutních závodů,
o nichž je známo, že mají vysokou produktivitu,
že jejich výrobky jsou kvalitní a levné.
Jen Fordovy závody v Detroitu a hutní závod
v Hamiltonu, patřící společnosti Steel
Co. of Canada, jim návštěvu umožnily.
Jaké poznatky ostravští hutníci přinesli?
Říkali asi toto: "Neviděli jsme žádné
nové technologie. Ukazatelé vysokých pecí,
oceláren i válcoven jsou v Sovětském
svazu lepší. Viděli jsme však velmi dobře
propracovanou organizaci práce, práci vysoce mechanizovanou,
vysokou pracovní a technologickou disciplinovanost, které
jsou podmíněny velmi účinnou hmotnou
zainteresovaností. Z nich pramení dosud vyšší
produktivita a nižší náklady výroby
v USA."