Súdružky a súdruhovia, vláda venuje
veľkú pozornosť otázkam a súčasným
problémom administratívy v riadení štátu
a národného hospodárstva. Prijala už
a chystá ďalšie opatrenia, ktoré znamenajú
zásadný obrat v starostlivosti a hodnotení
tohto činiteľa v riadení. Cieľom je postupne
vybudovať dômyselný, moderný, výkonný
riadiaci a správny aparát v súlade s potrebami
ďalšieho rozvoja našej ekonomiky.
Bolo by vhodné, keby tieto významné otázky
boli predmetom stálej pozornosti i orgánov Národného
zhromaždenia. (Potlesk.)
Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji
soudruhu ministru předsedovi Majlingovi. Do diskuse je
přihlášen s. posl. Gudrich. Dávám
mu slovo.
Posl. inž. Gudrich: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi!
Dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním
plánu na r. 1965 obrátil pozornost našeho Národního
shromáždění na téma, které
zde v novém funkčním období nebylo
dosud diskutováno - ke složité problematice
komplexního rozvoje pohraničních oblastí.
Souvisí to s mou interpelací.
Rok 1965 je právě pro pohraniční okresy
významný, neboť všechna původně
schválená a dosud nezrušená usnesení
ústředních stranických a státních
orgánů, přijatá v zájmu vyrovnání
úrovně silně zaostávajících
pohraničních oblastí, si kladla za cíl
dosáhnout do roku 1965 v kategorizovaných okresech
rozhodujícího obratu v dosavadním jejich
vývoji.
Chtěl bych aspoň zcela stručně na
příkladu okresu Bruntál, který je
jedním z osmi okresů kategorie A, zhodnotit současnou
situaci, která může být typickou také
pro pohraničí západních a jižních
Čech. Pro vysvětlení vám, soudruzi,
kteří se touto problematikou nezabýváte:
okresy kategorie A (dříve pohraniční
okresy třetí skupiny) jsou okresy, kterým
mají věnovat ústřední orgány
nejvyšší péči a pozornost při
zajišťování jejich komplexního
rozvoje. Jsou to okresy s komplexním doosídlováním.
Podmínky pro tuto diferenciaci vznikly zcela objektivně
a logicky. V těchto oblastech došlo po osvobození
ve velmi krátkém časovém období
k radikálnímu úbytku jejich obyvatelstva,
ke stagnaci a často i k likvidaci podstatné části
průmyslové výroby. Postupně, za velkého
úsilí a také za velkých nákladů
se doosídlovalo, budovalo, za zcela mimořádných
těžkostí se organizovala zemědělská
výroba, oživovala se průmyslová činnost,
vytvářely se podmínky pro kulturní
a společenský život.
Mnoho se změnilo i v našem okrese. Hodnotili jsme
úroveň a stupeň rozvoje, kterého bylo
dosaženo v uplynulých letech, a došli jsme k
názoru, podloženému argumenty, že i když
ne všude a ve všem, tak přece jen v rozvoji zemědělské
a průmyslové výroby, v bytové výstavbě,
ve službách a také na úseku školském
a zdravotnickém bylo do roku 1964 dosaženo nesporně
kladných výsledků. Přitom je třeba
vzít v úvahu, že ne všechny orgány
a organizace důsledně plnily usnesení, uložená
jim ústředním výborem KSČ a
vládou republiky v zájmu trvalého a soustavného
rozvoje těchto oblastí. Je proto možné
konstatovat, že při odpovědnějším
a uvážlivějším přístupu
zejména některých resortů k potřebám
a možnostem průmyslové výroby v pohraničí
mohlo být původně stanovených cílů
v podstatě dosaženo.
Vrátím se však k roku 1965 a k výhledu
do roku 1970. Chtěl bych orientovat pozornost Národního
shromáždění a zejména přítomných
členů naší vlády na to, že
zatímco tato léta měla být jakýmsi
finálem mnohaletého komplexního rozvoje pohraničních
okresů, je zde reálné nebezpečí
stagnace dalšího rozvoje a na určitých
specifických úsecích lze očekávat
znovu narůstání a prohlubování
rozdílů mezi vnitrozemím a pohraničím.
Z čeho vyplývají takové úvahy
a závěry? Především z toho, že
obecně správná a nutná opatření
přijatá k posílení nových zásad
řízení našeho hospodářství
jsou uplatňována v mnoha případech
šablonovitě a nediferencovaně i v zaostávajících
oblastech, ačkoliv takové zásahy velmi radikálně
a často drasticky ničí a postihují
to, co v průběhu mnoha let bylo na tomto území
vybudováno. Abych hovořil konkrétně:
například na úseku průmyslu šlo
po celou dobu existence svobodného pohraničí
o zastavení trvalého poklesu pracovních příležitostí.
Proto prakticky už před 8 lety bylo vydáno
vládní usnesení 1094/56, kterým byl
vydán všeobecný zákaz omezování
pracovních příležitostí v pohraničí.
Zde nastává opravdu výrazný konflikt,
znovu zdůrazňuji, naprosto správné
zásady koncentrace průmyslu, jeho specializace,
rušení neefektivních provozů, se specifickými
podmínkami pohraničí, které respektuje
zmíněné vládní usnesení
1094. Obojí platí současně formálně,
zatímco prakticky se dnes realizuje vládní
usnesení 715 ze srpna 1963, na jehož základě
se velmi aktivně projevují tendence resortů
rušit v pohraničí méně efektivní
závody a provozovny. Nic na této skutečnosti
nemění schválená rozumná zásada,
že výrobu lze zrušit jen tehdy, vytvoří-li
se náhradní pracovní příležitost.
Likvidace má totiž určité zcela konkrétní
termíny, zatímco náhradní výroba
je výhledová, v čase i obsahu nekonkrétní.
Naši občané uznávají, že
neekonomicky, neefektivně vyrábět nelze ani
v pohraničí. Těžko však je možno
pochopit, že podmínky pro efektivní výrobu
lze vytvářet pouze ve vnitrozemí. Bezohledně
a s malým citem pro politické důsledky se
někdy řeší i organizační
otázky, související se sídly podnikových
ředitelství, ředitelství výrobně
hospodářských jednotek, sdružení
a podobně. Ačkoliv na celostátní konferenci
bylo správně řečeno, že zejména
v pohraničí je třeba tyto otázky řešit
zvláště pečlivě a uvážlivě,
neděje se tak. Jako příklad mohu uvést
Brokát, národní podnik v Rýmařově.
Velmi rychle a ne zcela ve vztahu k pohraničí přesvědčivými
argumenty bylo rozhodnuto o přemístění
podnikového ředitelství z Rýmařova
do Moravské Třebové. Nikdo neváží
politické a ekonomické efekty těchto opatření.
Podobným případem z nedávných
dnů je závod ÚP Karlovice, kde po linii resortu
a podniku jsme byli přesvědčováni,
že je třeba tento závod likvidovat, po určitých
jednáních bylo dosaženo dohody, ovšem
v těchto dnech znovu přicházejí vedoucí
činitelé podniku i resortu a přesvědčují
nás, že nelze likvidaci k 1. 1. uskutečnit,
přestože převážná část
zaměstnanců už odešla na jiné pracoviště.
Nebylo snadné a lehké přesvědčit
občany, že usnesení nejvyšších
orgánů, která měla směrem k
pohraničí někdy opravdu velmi konkrétní
formy, - jako příklad je možno uvést
kdysi zamýšlenou výstavbu strojírenského
závodu na rýmařovsku - nelze realizovat.
A přece to bylo nakonec pochopeno a uznáno. Je však
pochopitelné, že hůře lze zdůvodnit
likvidaci toho, co už existuje.
Jsem, soudružky a soudruzi, toho názoru, že by
bylo správné a nutné, aby otázka rozvoje
pohraničí byla přehodnocena, aby byly zcela
objektivně uváženy všechny důvody
pro i proti preferenci těchto oblastí, aby zájmy
pohraničí byly uvedeny do plného souladu
se zájmy celého našeho hospodářského
a společenského života, aby usnesení
našich orgánů o dalším rozvoji
kategorizovaných okresů odpovídala potřebám
a také možnostem naši společnosti, aby
nebylo tolik vzájemně si odporujících
usnesení, kdy je možno argumentovat pro i proti za
použití různých usnesení ke stejnému
případu. Nejsou-li možnosti, aspoň ne
v těchto letech, pro další rychlý a
účinný rozvoj pohraničí, bude
lépe ustoupit od původně přijatých
a dosud platných usnesení, nežli neustále
na všech stupních zdůvodňovat jejich
neplnění.
Přitom by bylo třeba zvážit i některé
jiné otázky, které mohou výrazně
ovlivnit další rozvoj pohraničních okresů.
Mám na mysli, z hlediska rozdílů mezi pohraničím
a vnitrozemím, nedostatečně diferencované
podmínky pro jednotlivé formy bytové výstavby,
nedostatečně řešenou hmotnou zainteresovanost
některých trvale úzkoprofilových profesí
v průmyslu, zemědělství, ve službách
a také na kulturním a osvětovém úseku,
které nevytvářejí podmínky
pro stabilizaci obyvatelstva pohraničních oblastí.
Je také škoda, že již druhý rok není
v činnosti dočasná státní komise
pro rozvoj pohraničí. Byl to přece jen orgán,
který svým složením, znalostí
problematiky mohl objektivně usměrňovat rozvoj
pohraničních oblastí, mohl svou autoritou
vytvářet podmínky pro respektování
usnesení stranických a státních orgánů
zejména ze strany resortů. Mám za to, že
budete se mnou souhlasit, že je pro naše hospodářství
i pro naši politiku žádoucí, aby na relativně
malém území našeho státu byla
terminologie "pohraničí" a "vnitrozemí"
co nejdříve likvidována.
A nyní ještě velmi stručně k
současné situaci v zásobování.
Rada okresního národního výboru v
Bruntále se v těchto dnech vážně
zabývala situací v zásobování
předvánočního trhu. S uspokojením
bylo konstatováno dobré fondové zajištění
zejména potravinářským zbožím.
Naproti tomu jsme museli konstatovat vážné
nedostatky v zásobování obyvatelstva průmyslovým
a textilním zbožím. Tyto nedostatky jsou v
současné době předmětem ostré
kritiky spotřebitelské veřejnosti. U textilu
se proti loňskému roku situace nezlepšila.
Mám na mysli punčochové zboží,
pletené prádlo, dětské flanelové
košile, pletené rukavice apod.
Zvažte, soudružky a soudruzi, sami: okres Bruntál
má zhruba 100 000 obyvatel, z toho je asi polovina dětí.
Dětských pletených rukavic do 6ti let bylo
na IV. čtvrtletí 1964 vyfondováno 1740 párů;
do 14ti let 1450 párů; dámských pletených
rukavic 1050 párů, pánských 400 párů.
Chlapeckých flanelových košil od 7 do 14 let
240 kusů, pánských a chlapeckých spodků
440 kusů. U dětské obuvi je nedostatek kožené
obuvi velikosti 0-3, stejně tak je tomu u obuvi chlapecké
a dívčí, pánské i dámské.
Podobná situace je i u svrchních oděvů.
Vezmeme-li v úvahu drsné podmínky našeho
okresu, dlouhotrvající zimu - pociťujeme zvlášť
výrazně nedostatek zimních sportovních
potřeb, jako bruslí a lyží. 164 párů
lyží pro dospělé, 389 párů
lyží dětských a 602 párů
bruslí nemůže uspokojit ani tu nejskromnější
poptávku.
Nedobrá je situace také v sortimentu domácích
potřeb. Jedná se o různé druhy elektrospotřebičů,
ale i o takové výrobky, jako jsou porcelánové
hrnky a hřebíky různých velikostí.
Při jednání s krajskými obchodními
organizacemi je situace zdůvodňována tím,
že výroba v nedostatečném množství
a sortimentu zabezpečuje požadavky obchodu.
Myslím, že někdy opravdu nevíme, co
chceme. Obchodním organizacím zvyšujeme plán
maloobchodního obratu a současně nevytváříme
přitom předpoklady pro jeho splnění.
Výrobě naopak ukládáme vyrábět
odbytově zajištěné výrobky, ale
výroba společenskou poptávku nerespektuje.
Je to opravdu začarovaný kruh, který náš
vyspělý průmysl a naše organizační
schopnosti nemohou vyřešit, nebo je to ignorantství,
byrokracie a hrubá nedbalost? Čím upřímnější
- dle mého názoru - bude na to dána odpověď,
tím rychleji bude zjednána náprava. (Potlesk.)
Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji
posl. Gudrichovi. Jeho připomínky a dotazy budou
zodpovězeny v závěru diskuse nebo v závěru
schůze NS příslušnými činiteli
vlády.
Slovo má nyní posl. Božena Procházková.
Posl. Božena Procházková: Soudružky
a soudruzi, mám dotaz na soudruha ministra Uhra, Dvořáka,
případně soudruha Majlinga. Týká
se stejné problematiky, o které hovořil s.
Gudrich, ale z jiného pohledu.
V tomto období je středem pozornosti trh, náš
obchod. Jsou známa opatření vlády
o snížení cen, o zabezpečení
sortimentu v obchodech. V mém volebním obvodě
to však působí jako formální
propaganda. U nás jsou totiž v těchto dnech
úplně běžné inventury na prodejnách.
Vzniká tak tíživý stav, neboť inventury
se dělají v prodejní době. Nejhorší
je to ve spádových obcích, kde je často
jen jedna prodejna určitého sortimentu. Zavře-li
např. prodejna průmyslového zboží
v místě mého bydliště - v Pohořelicích
- prodejnu pro inventuru, trvá to, a to po mnoha jednáních
KNV i s krajským spotřebním družstvem,
14 dní, zatímco dříve trvala inventura
6 dnů. Po tuto dobu je prodejna zavřena a občané
jsou odkazováni na nejbližší prodejny,
vzdálené 17 - 25 km. V takovém období
se v obci se 3000 obyvatel a s 9 spádovými obcemi
nedostane nic - od hřebíku, zavařovací
lahve, až po nádobí. Tím tíživější
je situace v těchto dnech - v době předvánočních
nákupů. Občané kritizují, že
jsou prodejny uzavřeny, a objevila se i argumentace, že
děláme inventury proto, že nemáme zboží.
V našich venkovských prodejnách skutečně
mnoho zboží chybí jak o tom hovořil
s. Gudrich. Prodavačky stojí a oznamují:
není, nemáme nebude - sama jsem toho byla svědkem.
Objednávky vedoucích nejsou velkoobchodem pokrývány
a zboží je naváženo se zpožděním.
Tak se vedle cedulí "Inventura" - ve 3 prodejnách
v jediný den (např. také v jediné
mlékárně v třítisícové
obci, a to v prodejní době) - objeví v tentýž
den, v této době i dvě cedule "Příjem
zboží", a to zase ve špičce, kdy
je otevřena jediná potravinářská
prodejna v obci.
Národní výbory jsou v úsilí
o nápravu bezmocné. Pracovníci LSD Jednota,
okres Břeclav, včetně předsedkyně
argumentují, že se nedá nic dělat, že
to je nařízeno shora, že inventury budou. Hovory
s instruktorem pomohly poodhalit příčinu:
jde o šturmování v inventurách, protože
směrnice dovolují dělat v prodejnách
nad půl mil. Kčs inventuru po 30. září.
Protože není dost tzv. inventurníků
a 31. prosinec se blíží, dělá
se inventura za inventurou bez ohledu na spotřebitele a
na uspokojení jejich zájmů. Je pravda, že
pracovníci Jednoty se měli snažit provést
inventuru v říjnu, nejpozději do 15. listopadu.
Zdánlivě se může zdát, že
jde o problém místní, ale náš
okres má 120 000 obyvatel a pokud vím, objevuje
se podobná situace také jinde - i ve velkých
městech, kde jsou drobné prodejny dávno likvidovány
a existuje třeba jen jedna ve velké čtvrti.
Obracím se proto na s. ministra Uhra, Dvořáka
a Majlinga, zda o takové situaci dostali aspoň nějakou
zprávu a jak chceme v budoucnu provádět inventury,
které jsou nutné, aby splnily svůj účel,
ale aby přitom nebyl narušen styk spotřebitele
s obchodem. (Potlesk)
Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji
poslankyni Boženě Procházkové. Slovo
má nyní poslanec akademik Šorm.
Posl. akad. Šorm: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi!
Dovolte mi, abych v souvislosti s projednáváním
státního rozpočtu na příští
rok řekl několik slov k problematice vědy
a výzkumu.
Každému je dnes jasný nesmírný
význam vědy a techniky pro rozvoj národního
hospodářství v ekonomicky vyspělé
zemi, jako je naše. V souladu s tím vynakládá
naše strana a vláda nemalé prostředky
na rozvoj vědy, na výzkum a vývoj, a také
částky přidělené fondu vědy
a techniky v příštím roce jsou v souladu.
s našimi možnostmi vyšší než v
uplynulém roce - zhruba o 10 %. V počtu pracovníků
výzkumné a vývojové základny
je však plánovaný přírůstek
pouze 4,5 %, a co je zejména závažné,
opětně velmi nízké jsou prostředky
na stavební investice pro výzkum.
Pro národní hospodářství není
ovšem rozhodující počet pracovníků
ve výzkumné a vývojové základně
a množství nasazených prostředků,
ale také dosah výsledků ve společenské
praxi. Je všeobecně známo, že účinnost
našeho výzkumu, zejména aplikovaného,
je nízká a neodpovídá našim požadavkům.
Mnohokrát byly také různými institucemi,
mezi jinými i ČSAV, zkoumány příčiny
těchto závad. Na základě rozborů
byly vypracovány materiály, které byly projednávány
našimi nejvyššími stranickými i státními
orgány. Nechci zde také opakovat závěry,
které jsou dnes již dobře známy a z
nichž některé - z oblasti řízení
výzkumu - jsou uvedeny i ve zprávě k státnímu
rozpočtu.
Rád bych však dnešního dne důrazně
upozornil na dvě otázky, které pro zvýšení
efektivnosti vlastní činnosti našeho výzkumu
mají podle mého soudu výjimečný
význam a které lze do značné míry
ovlivnit, ne-li vyřešit rozpočtovou politikou
a účelným sestavením hospodářských
plánů.
První z nich je otázka pracovního prostoru
našich výzkumných a vývojových
pracovišť. Vědecká a výzkumná
činnost, zejména na úseku přírodních
a technických věd, je totiž za dnešního
stavu vývoje velmi náročná na experimentálně
technické vybavení. V mnoha ohledech se podobá
přímo výrobní praxi - a je zcela samozřejmé,
že vyžaduje, stejně jako výroba, i vhodné
pracovní prostory. S tímto požadavkem kontrastuje
dosavadní umístění našich vědeckých
a výzkumných zařízení, jež
je v mnoha případech naprosto neuspokojivé.
Je zapotřebí si uvědomit historické
příčiny tohoto jevu. Celá naše
výzkumná základna vyrostla teprve po válce
- v etapě výstavby socialismu v naší
zemi. V té době bylo pochopitelně nutné
budovat především výrobní kapacity,
a výzkumná pracoviště byla umisťována
většinou v rozmanitých provizoriích.
Tento stav byl v průběhu další výstavby
našeho státu odstraněn jen z malé části,
a to proto, že stavebně investiční prostředky
na nové budovy výzkumných ústavů
byly přidělovány velmi úsporně,
a co je ještě horší, v průběhu
úprav plánů byly dále snižovány
nebo škrtány. Výsledkem toho je, že jenom
v ČSAV, kde poměry nejlépe znám, chybí
dosud kolem 40 000 m2 pracovních ploch a značný
počet pracovišť působí přímo
v nedůstojném prostředí. Situace v
aplikovaném výzkumu není lepší,
spíše horší, a stejně tak tomu
je na mnoha vysokých školách.
Rád bych vás, soudružky a soudruzi, přitom
ujistil, že jsem si vědom napjatosti naší
stavební výroby. Jsem si vědom i toho, že
v mnoha případech jsou považovány zbytečné
nebo neúměrně dimenzované stavební
investice. V oblasti vědy a výzkumu však tomu
je právě naopak. Nedostatek přidělovaných
stavebně investičních kvót je nepochybně
jedním z vážných faktorů snižujících
efektivnost našeho výzkumu.