Druhou vážnou příčinou nízké efektivnosti, na kterou bych chtěl dnes upozornit a která v jistém smyslu souvisí s projevem s. Majlinga, je naprosto nevyhovující kvalifikační struktura našeho aplikovaného výzkumu a vývoje, která kontrastuje s poměrně dobrou strukturou pracovišť našeho základního výzkumu. Tak zatímco na výzkumných pracovištích ČSAV je zhruba 17 % vědeckých pracovníků s minimální vědeckou hodností kandidáta věd, působí v našem průmyslovém výzkumu a vývoji pouze 1,3 % vědeckých pracovníků, jinými slovy jeden vědecký pracovník na 75 zaměstnanců výzkumné a vývojové základny. Tak důležité obory, jako je strojírenství, mají ve výzkumu a vývoji pouze 1 % vědeckých pracovníků, stavebnictví 1,3 % hutě a chemie 1,9 %. Správná struktura by měla být mezi 5 - 10 % podle oborů. V aplikovaném výzkumu působí jen v nepatrných počtech pracovníci teoretických oborů, jako jsou matematici a fyzikové, biochemici a biologové, třebaže význam těchto teoretických disciplín pro zvyšování technické úrovně průmyslové a zemědělské výroby je dnes naprosto nepopiratelný. Také ředitelé mnoha našich pracovišť aplikovaného výzkumu nemají potřebnou úroveň a kvalifikaci. Na naprosto nevyhovující kvalifikační strukturu upozornila ČSAV stranu a vládu již po první prověrce naši vědecko-výzkumné základny v roce 1956 a vláda v roce 1957 přijala zásadní usnesení, jež ukládala všem ministrům rychle odstranit tento nepříznivý stav. Bohužel, kvalifikační struktura našeho aplikovaného výzkumu se za uplynulých 8 let prakticky nezměnila, zejména v těch důležitých oborech, o nichž jsem hovořil. Naprostý nedostatek kvalifikovaných pracovníků je podle mého soudu jednou z nejdůležitějších příčin nízké technické úrovně některých našich výrobků, což dokazuje příklad těch výrobních oborů, kde výzkumná pracoviště jsou dobře vybavena vědeckými pracovníky. Jako příklad lze uvést naši farmaceutickou výrobu, která se po válce skutečně velmi rychle rozvinula - právě díky vysoké úrovni výzkumu a která dnes hraje významnou úlohu i v našem exportu, a to i přesto, že se k výstavbě tohoto pro nás velmi atraktivního oboru chováme více než macešsky.

Nepříznivý stav v kvalifikační skladbě našeho výzkumu se nepříznivě promítá i do výchovy vědeckých pracovníků a vysoce kvalifikovaných odborníků vůbec. Protože ze strany výzkumu je o takové pracovníky jen nepatrný zájem, silně se v posledních letech omezuje i jejich výchova. Skutečností je, že prakticky ve všech nejdůležitějších úsecích máme dnes volné nevyužité školící kapacity, což je podle mého soudu k největší škodě celé naší společnosti. Nechci zde hovořit podrobně o příčinách tohoto stavu, jež spočívají hlavně v nízké úrovni řízení našeho výzkumu a v některých ekonomických otázkách - rád bych však upozornil, že tento stav bude nutno v nejbližší době radikálně řešit, a to direktivně plánem.

Nemá totiž smyslu dál posilovat pracoviště aplikovaného výzkumu pracovními silami, nedojde-li současně k pronikavému zlepšení jejich struktury. V tomto případě by bylo výhodnější posilovat základní složku výzkumu, a to zejména také na některých vysokých školách, které mají značné rezervy vynikajících odborníků.

ČSAV nyní připravuje pro SKVT a vládu návrh, podle něhož by byl plánem stanoven nejen nárůst pracovníků výzkumné základny, ale i jejich kvalifikační struktura pro jednotlivé obory. Toto opatření by se nepochybně brzy odrazilo v úrovni činnosti našeho aplikovaného výzkumu, ale co navíc, kdyby tato zásada byla uplatněná v perspektivních plánech, mohlo by se stát východiskem pro stanovení reálného plánu výchovy vysoce kvalifikovaných odborníků, který je zatím stanovován velmi nepřesným odhadem.

To byly mé konkrétní připomínky k problematice státního rozpočtu a plánu rozvoje. Netýkají se přímo roku 1965, domnívám se však, že bude účelné k nim přihlédnout při sestavení rozpočtu a plánu v dalších letech.

Místopředseda NS dr. Škoda: Děkuji poslanci akademiku Šormovi, slovo má poslanec Toman a připraví se poslanec Katolický.

Posl. Toman: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Náš zdravotní výbor se podrobně zabýval návrhem rozpočtu našeho zdravotnictví i úseku sociálního zabezpečení, přičemž nebyla zvažována pouze rozpočtová čísla výdajů a příjmů, nýbrž poslanci našeho výboru velmi konkrétně hovořili k zajišťování plánovaných úkolů těchto resortů v roce 1965.

Byla zdůrazněna ta skutečnost, že naše společnost řeší spolu s úkoly výstavby socialismu a komunismu cílevědomě i nejširší společenské otázky zdravého života a práce. Toto všechno vyplývá z objektivní nutnosti vývoje socialismu a z naprosté jednoty politických i ekonomických zájmů. Perspektiva šťastného života v komunistické společnosti je totiž nerozlučně spjata s příznivým zdravotním stavem jejích členů. Vždyť upevňování zdraví obyvatelstva přispívá zároveň k rozvoji produktivních sil a tím k dosažení cílů výstavby socialismu a komunismu.

Vliv na zdraví lidu vyvíjí naše společnost dvojím směrem. Předně je to vytváření materiálních podmínek a zvyšování kulturní úrovně včetně výchovy občanů ke zdravému způsobu života a práce. Dále je to vlastní rozvoj zdravotnictví, a to především rozvoj zdravotnických služeb. Trvalým úkolem při zvyšování naší zdravotnické péče musí zůstat zásada, že všechny složky naší společnosti budou čím dál tím více a lépe zajišťovat péči o zdraví lidu v nedílné jednotě s úkoly hospodářské a kulturní výstavby. K tomuto cíli je také plně zaměřen dokument strany a vlády o dalším rozvoji péče o zdraví a tyto úkoly také sledují navržené zásady zákona o zdraví lidu, který byl velmi podrobně projednáván v poslední schůzi našeho zdravotního výboru. V diskusi k těmto zásadám převládal od všech poslanců zdravotního výboru požadavek, aby tento zákon v pravém slova smyslu zajistil pro náš lid základy zdravého života i práce, a to v absolutní komplexnosti s tím, že porušovat zdravé životní a pracovní podmínky našeho lidu - znamená poškozovat výstavbu socialismu a komunismu v naší zemi.

Skutečnost je taková, že často hospodářští pracovníci a někteří vedoucí činitelé mají mylný názor v tom směru, že péče o zdraví pracujících patří jen zdravotníkům. V pokynech, v požadavcích zdravotních pracovníků často tito lidé vidí jen přehnané požadavky, profesionální vášeň, zbytečné starosti, neúčelné náklady a utopistickou perspektivu. Nevidí však člověka, jeho produktivitu, jeho osobní štěstí a spokojenost.

Je velmi správné, že ihned za dokumentem, jako za důležitou politicko-hospodářskou směrnicí, vyjde i zákon o zdraví lidu jako neméně důležitý právní řád celé naší společnosti k ochraně zdraví pracujících. Vždyť je taková skutečnost, že některé resorty dosud nerozpracovaly harmonogram ozdravných opatření podle směrnic zdravotnického dokumentu a celá řada našich závodů také dosud neplní pokyny Státní plánovací komise o vytváření ozdravných opatření. Domnívám se, že bude nanejvýš nutné, aby nadřízené orgány nejen soustavně vedly podřízené organizace k zajišťování úkolů v péči o zdravé životní podmínky, ale že bude také nutným a správným plněním těchto náležitostí hodnotit i odměňovat jako nedílnou součást hospodářských výsledků. Vždyť hodnota odměny za realizaci je i zde účelnější než hodnota postihu za neplnění.

Úmyslně zdůrazňuji tyto skutečnosti, poněvadž nám naprosto nic nepomůže zvyšovat rozpočtové náklady na naše zdravotnictví a sociální zabezpečení, když připustíme, aby zdraví našich pracujících bylo zbytečně poškozováno a narušováno. Toto zvlášť platí o znečišťování našich vod i ovzduší. Tuto problematiku řešil v minulosti a i nyní náš zdravotní výbor bez jakýchkoliv nápravných výsledků

Uvedu jen některé příklady. Tak v Jihomoravském kraji bylo letos 12 případů silného znečištění řek a přehrad, kde přímé škody (hlavně na rybách) představují podle předběžného odhadu asi 2 milióny Kčs. To však není všechno. Znečišťování řek a přehrad ohrožuje i zásobování statisíců našich občanů vodou. Statistickými i epidemiologickými studiemi bylo prokázáno, že onemocnění rakovinou plic je častější ve městech než na venkově, a nejčastější hlavně ve městech s velkým průmyslem a zvýšenou dopravou. Tyto poznatky dokazují, že např. vznik rakoviny plic je v přímém vztahu k vlivům zevního prostředí, i když zde určitou roli hrají i ostatní faktory. Na znečišťování městského ovzduší má hlavní podíl průmysl, avšak nelze přehlížet produkci karcerogenních uhlovodíků benzinovými a naftovými motory a toto nebezpečí zamořování ovzduší výfukovými plyny je u nás naprosto přezíráno. Je možno uvést i kladné případy, kdy některé závody vytvářejí operativně různá opatření proti znečišťování ovzduší. Chtěl bych to dokumentovat na případu hodonínské elektrárny. Ještě donedávna činil spad popílku na město Hodonín 700 tun na 1 km² za jeden rok. Zavedením elektrofiltrů a prémiováním pracovníků za větší spotřebu elektrického proudu v tomto směru se spad snížil víc než na polovinu. U zdravotně nezávadné pitné vody je samozřejmé, že nesmí obsahovat tyfové nebo paratyfové bacily a nepřipouštíme diskusi, zda je škodlivější choroboplodný zárodek z řeky, bažiny, či žumpy. Analogicky by tomu mělo být i u hygieny ovzduší.

Když si tyto zásady o ozdravění pracovního a životního prostředí uvědomí všechny resorty, pak prostředky věnované na rozvoj našeho zdravotnictví v roce 1965 splní v pravém slova smyslu svůj účel. Vždyť výdaje na zdravotnické služby budou činit 7,117 800 000 Kčs. Jestliže v roce 1963 činily tyto výdaje na jednoho obyvatele 456 Kčs, připadne v příštím roce na jednoho obyvatele 507,60 Kčs výdajů ze státního rozpočtu. Celkové výdaje na naše zdravotnictví budou v příštím roce o 4,2 % vyšší než v roce letošním. S tím také souvisí rozšíření sítě lůžkových zařízení o 1601 lůžek a o 4651 míst v jeslích. Počet lékařských míst se má zvýšit o 810. V roce 1965 bude z jmenovitých staveb zahájena výstavba nemocnice v Mostě, Znojmě, Malackách, Brezne, Dolním Kubíne a Poprade, stavba onkologického ústavu v Brně a revmatologického ústavu v Piešťanech.

Velké prostředky věnované na naše zdravotnictví se výrazně odrážejí v neustálém zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Kojenecká úmrtnost řadí naší republiku mezi nejvyspělejší státy ve světě. Úplně u nás vymizela dětská obrna a některé infekční choroby. Tak ještě v roce 1947 zemřelo u nás na záškrt 680 osob, zatímco v roce 1963 již jen 8 osob. Počet nově zjištěných onemocnění aktivní tuberkulózou klesl v r. 1963 oproti roku 1960 přibližně o jednu třetinu. V důsledku této skutečnosti bylo možno v posledních letech uvolnit přes 1800 lůžek v plicních léčebnách pro jiné účely. V důsledku poklesu nemocnosti na tuberkulózu v letech 1960-1963 bylo ušetřeno na nákladech ústavní léčby 84 miliónů, u ambulantní léčby 38 miliónů, na nemocenských dávkách 39 miliónů, na výplatě invalidních důchodů přes 131 miliónů a v důsledku snížení počtu dnů pracovní neschopnosti bylo možno vytvořit o 80 miliónů Kčs více na národním důchodu.

Z toho vyplývá, že správným směrem vynaložené a účelně použité prostředky na zdravotnictví přispívají k tvorbě národního produktu a národního důchodu. Bylo zjištěno, že podíl snižování úmrtnosti na přírůstku obyvatelstva v letech 1950-1962 činil asi 22 %. Za toto období mohli pracovníci, kteří byli zachováni na životě v důsledku snižování úmrtnosti, vyprodukovat hodnoty přes 12 miliard Kčs, tj. jednu miliardu ročně. Tyto výsledky i příklady jsou dokladem ekonomického přínosu péče o zdraví pro naše národní hospodářství. Tím více je nutno ovlivňovat ve spolupráci se všemi hospodářskými činiteli vývoj pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. I když v tomto směru za první pololetí t. r. byl zaznamenán pokles, má však neschopnost pro úrazy odchylný vývoj, a to zvlášť u úrazů nepracovních.

Nutno se také zamyslit nad úrazovostí v našem zemědělství. Tak v Jihomoravském kraji bylo letos do konce září v zemědělských závodech přes 7000 pracovních úrazů a z toho 27 smrtelných. Je to o 550 úrazů více než v minulém roce. Rozbor příčin úrazů ukazuje, že mnohým se dalo předejít. Je však nutno, aby tyto rozbory neprováděli pouze zdravotničtí a odborářští pracovníci, nýbrž v prvé řadě vedení závodů. Vždyť snížení absence z důvodů nemocnosti o pouhých 10 % by našemu národnímu hospodářství přineslo ročně přes 285 miliónů úspor a společenský produkt by se zvýšil téměř o 750 miliónů. Pracovní neschopnost pro nemoci zaviněné různými nedostatky v bezpečnosti při práci představuje ztrátu asi 30 miliónů pracovních dnů ročně, tj. jako by 100 tisíc pracujících bylo vyřazeno z produktivní činnosti. Snížení této neschopnosti o jednu třetinu zvýšilo by náš společenský produkt asi o 1 miliardu Kčs. Tedy komplexnost péče o zdraví lidu musí vyplývat ze zásady, že otázka ochrany lidského zdraví není u nás záležitostí jednotlivce, nýbrž celospolečenským zájmem.

A nyní několik slov o problémech našeho zdravotnictví. Stále zůstává tíživou situace na úseku zubní péče a vládní usnesení z dubna tohoto roku o zvýšené péči o chrup není uspokojivě plněno jak ze strany národních výborů, tak i ze strany ministerstev, kterým jsou úkoly uloženy. Otevřeným problémem je i rozvoj péče o děti zaměstnaných matek ve věku do 3 let. Náš stát zaručuje ženám nejen rovnoprávnost, ale i právo na práci a snaží se jim ulehčit péči o děti rozvojem sítě jeslí. I když přírůstky míst v jeslích činí ročně přes 5000 míst, není možno vyhovět požadavkům o umístění dětí. V průběhu I. pololetí tohoto roku je zde přes 40 tisíc žadatelů o umístění a zdá se, že bude třeba hledat i jiné formy péče o děti pracujících matek, které by byly doplňkem péče o děti v jeslích a které by nevyžadovaly tak vysokých investičních a provozních nákladů. Palčivým problémem je i nedostatek pracovníků na některých zdravotnických pracovištích. Téměř 75 % pracovníků ve zdravotnických službách tvoří ženy a v důsledku mateřských dovolených včetně nemocnosti bylo nepřítomno v 1. pololetí 1964 ve službě téměř 8 % všech zaměstnanců. Tato vysoká absence si vyžaduje i vysoký počet přesčasových hodin. Je však nutno zbavit naše zdravotnické pracovníky nadměrných administrativních úkolů a je nutno na tomto úseku urychleně dokončit novou koncepci mzdové soustavy, která by lépe než dosud umožňovala odměňování podle obtížnosti, významu a kvality vykonané práce.

V našem zdravotním výboru bylo také doporučováno řešit ve zdravotnictví metodiku plánování a rozpočtování tak, aby bylo dbáno větší rovnoměrnosti v rozdělování zdravotnických služeb, zařízení i zdravotnických pracovníků. Náš zdravotní výbor ve spolupráci se zdravotnickou komisí SNR provedl prověrku zdravotnických služeb na Slovensku a osobně jsme se přesvědčili, že je nutno vyrovnat nerovnoměrnost zdravotnických služeb u slovenských krajů s úrovní českých krajů a plně jsme se postavili za návrh pověřenectva pro zdravotnictví, aby tento návrh se stal součástí plánovaného rozvoje našeho zdravotnictví v letech 1966 až 1970. Vycházeli jsme ze zásady, že každý náš kraj, okres, město, vesnice i občan mají stejné právo na socialistické zdravotnictví.

Nejvážnějším problémem našeho zdravotnictví je nedostatek přístrojů a nástrojů zdravotnické techniky, které vyrábějí závody ministerstva všeobecného strojírenství. I tuto problematiku řešil náš poslední zdravotní výbor, kde bylo doporučeno, aby tento úsek výroby byl podřízen ministerstvu zdravotnictví.

Společným problémem celé naší veřejnosti je boj proti zneužívání zdravotnických služeb, kde mimo jiné musí sehrát svou roli občanské i zdravotnické uvědomění našeho obyvatelstva.

Úhrn všech výdajů soc. zabezpečení na rok 1965 jak v ústředním rozpočtu, tak v rozpočtech NV představuje částku 16 737 mil. Kčs. Tato částka je o 855 mil, tj. téměř o 5,5 % vyšší než očekávané výdaje v letošním roce. Toto zvýšení se zvlášť projevuje u výdajů na dávky důchodového zabezpečení, které jsou do návrhu rozpočtu zařazeny částkou 15 013 mil. Kčs. Proti očekávaným výdajům v roce 1964 jsou rozpočtované výdaje na dávky v důchodovém zabezpečení zaměstnanců a členů výrobních družstev vyšší o 4,8 % a v důchodovém zabezpečení družstevních rolníků jsou vyšší téměř o 26 %, což představuje částku 210 mil. Kčs.

Z rozpočtových výdajů na dávky sociálního zabezpečení družstevních rolníků tvoří největší část výdaje na přídavky na děti, kde se počítá s částkou 316 mil. Kčs. Na výdaje na nemocenské členům družstev s vyšší úrovní hospodaření se počítá s částkou 65 mil. Kčs. Na peněžitou pomoc v mateřství má připadat 33 mil. Kčs a na podpory při narození člena rodiny 4 mil. Kčs. Úhrn těchto výdajů je proti roku 1964 o 27 mil. Kčs vyšší. Výdaje na ústavní soc. péči se navrhují částkou 489 mil. Kčs, což znamená, že v plánu služeb se počítá se zvýšením počtu míst ke konci roku 1965 v ústavech pro dospělé na 39 257 a v ústavech pro mládež na 9144 míst. Ani tato kapacita není však dostačující a proto zdravotní výbor při projednávání této kapitoly upozornil ministerstvo zdravotnictví na potřebu rozšiřování lůžek na internách II a tím zmírnit tlak na místa v domovech důchodců, pokud jde o chronicky nemocné. Rovněž bylo upozorněno na rozšiřování sítě výcvikových středisek pro osoby se změněnou či sníženou pracovní schopností a to hlavně v souvislosti se zdravotnickou rehabilitací.

Podle zásad XII. sjezdu a lednového usnesení ÚV KSČ byly v letošním roce provedeny rozsáhlé úpravy soc. zabezpečení. Z nich má největší význam zvýšení 135 000 nízkých důchodů a úprava soc. zabezpečení družstevních rolníků.

K 1. lednu 1965 vstupuje v platnost další část opatření. Jde v prvé řadě o zápočty veškeré doby zaměstnání bez ohledu na pojištění. Toto opatření má mimo politický též i ekonomický dosah a proto třeba dbát, aby ho nebylo zneužíváno. Současně vejde v účinnost opatření, podle něhož invalidní důchody budou vyměřovány ve výši starobního důchodu a nárok na starobní důchod u žen mimo věkovou podmínku bude mít i zápočty v péči o děti.

Jedním ze stěžejních úkolů přestavby soc. zabezpečení je prodlužování pracovní aktivity starších pracovníků. Tyto předpoklady musí v prvé řadě vytvářet hospodářské organizace s odborovými orgány, poněvadž je účelnější, aby se tyto snažily udržet pracovníky v trvalém pracovním poměru, než s obtížemi získávat na výpomoc důchodce, kteří z aktivity odešli. Proto také náš zdravotní výbor doporučil sledovat v národním hospodářství zásadu, jak umožnit starším pracovníkům ve věku důchodců uplatnit se dále v pracovním poměru. Při zdravotním výboru byla zřízena i speciální komise pro řešení otázek životní úrovně a sociálního zabezpečení a ta hodlá uvedený problém primérně sledovat.