Provedená prověrka zjistila řadu nedostatků v oceňování projektových prací, v jejich komplexnosti a vedle toho zjistila, že velký počet dokončených projektů není využit. Jedná se při tom o značné hodnoty. Jen za léta 1960 až 1962 šlo o nevyužití zhruba 800 mil. Kčs hodnoty projektových prací, což odpovídá 30 mld. Kčs objemu investic. které byly projektovány. V přepočtu na jeden rok činí tato hodnota 10 mld. Kčs, což zhruba představuje roční objem nově zahajovaných staveb. To znamená, že naši projektanti pracují s 50% ztrátou, respektive tento podíl jejich činnosti není využíván.

Tento nepříznivý jev má však i další aspekt, totiž že takovým mrháním kvalifikované projektové kapacity vznikají příliš krátké lhůty pro přípravu skutečně realizovaných investic. Tím se ovšem snižuje i úroveň projektových prací a dochází mnohdy k nekomplexnímu řešení uzavřených technologických cyklů. To vše má samozřejmě odraz i ve značném počtu dodatků projektové dokumentace až v období realizace a často je příčinou růstu rozpočtových nákladů staveb.

Následky se ovšem mohou projevit i v dalším provozování investic. Tak například národní podnik Slovnaft, který je nepříliš starým podnikem, vypadá na první pohled jako komplexní, moderně beze zbytků vyřešená chemická kapacita. Ve skutečnosti však v tomto podniku zůstaly nevyřešeny otázky zpracování a odbytu primárních asfaltů a otázka hospodárného využití topných olejů. V zásadě jde o dva nepříznivé následky. Předně topné oleje a asfalt vyvážíme do zahraničí za nevýhodné ceny a naopak přírodní asfalty pro naši potřebu musíme dovážet za devizy, zatímco asfaltové emulze k dispozici prakticky nemáme. Přitom v Evropě tyto emulze v průměru pokrývají silnice z 50 %. Z našeho asfaltu, který vyvážíme, dělají v Rakousku silnice, protože jsou z něj schopni pro svoji potřebu vyrábět vhodné asfaltové emulze.

Druhý nepříznivý následek lze spatřovat v tom, že situace v důsledku nadbytku topných olejů ve Slovnaftu vedla na konci roku 1964 k podstatnému omezení výroby benzínu, který jsme museli i pro naši spotřebu v určitém množství opět ze zahraničí dovézt.

Hlavní příčinou tohoto stavu v projektové přípravě je neujasněnost výhledu investiční výstavby. Plán projektových prací na rok 1964 se například proti návrhu původně předloženému vládě změnil přibližně v rozsahu 90 % ve jmenovité náplni. Přestože se letos těmto otázkám věnovalo daleko více pozornosti než dříve, došlo opět ke změnám zhruba z 50 %.

Resorty, které odpovídají za rozvoj odvětví, předloží v říjnu předcházejícího roku návrh plánu projektových prací nezávisle na projednávání jmenovité náplně výstavby na následný rok, uplatňují během dvou měsíců zcela jiné nároky a při upřesňování plánu průzkumných prací jsou za další měsíc opět prováděny změny, přestože se jedná o roční plán, kdy výhled by měl být naprosto exaktní.

Přes veškerá opatření, která v této věci Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky a Státní komise pro investiční výstavbu provádějí, se situace podstatně nezlepšuje a dále jsou předkládány ústředními investory vládě návrhy na provedení mnohamiliónových odpisů projektových prací.

Bylo by ovšem chybné se domnívat, že každou projektovou práci je možno považovat za marnou, pokud nesloužila přímo k realizaci stavby. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že odpovědné rozhodování o výhledu výstavby bezpodmínečně vyžaduje zpracování alternativních technicko-ekonomických koncepcí. Proto Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky důsledně vyžaduje zpracování rozvojových studií oborů a Státní komise pro investiční výstavbu zpracování studií výstavby v jednotlivých oborech a oblastech. Za tím účelem jsou v současné době v celém státě zpracovávány územně technické podklady, tzv. projekt republiky. Na ně by měly navazovat investiční studie jednotlivých staveb, jejichž realizací se uskutečňují záměry rozvojových studií.

V podstatě jde o to, aby resorty a krajské národní výbory nevyžadovaly podrobné zpracování projektové dokumentace např. na úrovni úvodního projektu, ale aby přípravnou dokumentaci, tj. investiční úkol a výhledové plány podkládaly méně pracnými, ale za to komplexními studiemi. Vzhledem k významu těchto studií lze předpokládat, že tyto projektové činnosti budou hrazeny přímo ze státního rozpočtu. Současný stav je totiž takový, že projektové studie hradí investor z provozních prostředků, zatímco vlastní projekt je součástí rozpočtové dokumentace stavby, a hradí se ze státního rozpočtu. To znamená, že zájem investora je v rozporu se zájmem společnosti.

Proto by bylo v nové soustavě řízení účelné dosavadní praxi převrátit a alespoň projektovou přípravu podnikových a oborových investic hradit ze zdrojů investora.

Rovněž otázku značné podrobnosti projektové dokumentace by bylo vhodné zvážit, protože nadbytečné požadavky na příliš podrobné zpracování vyvolávají tlak na skladbu pracovníků projektových organizací a tzv. koncepční pracovníci se nutně musí zabývat řemeslnými detaily, které jsou schopni řešit přímo dodavatelé. Taková činnost koncepčních pracovníků je neproduktivní a jejich hlavní tvůrčí projektová činnost zůstává oslabena.

Celková situace v oblasti projektové přípravy dále vede k tomu, že značný tlak na projektovou přípravu především jmenovitých staveb a komplexní bytové výstavby vyčerpává kapacitu i drobných investorských a dodavatelských projekčních složek, jejichž vlastním posláním je zabezpečovat především projektovou přípravu pro údržbu a generální opravy.

Například současný stav bytového fondu v hlavním městě Praze vyžaduje, aby drobné projektové složky mohly přijímat do vedlejšího pracovního poměru kvalifikované pracovníky ostatních organizací, kteří by ve svém volném čase zabezpečili kvalitní přípravu rekonstrukce chátrajících bytových a občanských staveb, jejichž stav je dnes již takový, že ohrožují zdraví a životy našich spoluobčanů.

Nelze pochybovat o aktivním a budovatelském zájmu pracovníků našich projektových ústavů a pracovišť. Převážná většina z nich chce přinést společnému úsilí naší společnosti maximum. Proto je nejvýš nutné zajistit, aby byla jejich práce maximálně efektní a aby jí nebylo zbytečně mrháno.

Předseda NS Laštovička: Děkuji posl. Šubrtovi, promluví posl. Trojan.

Posl. Trojan: Soudružky a soudruzi poslanci! Také zkušenosti našeho Jihočeského kraje plně potvrzují kladný vývoj plnění hospodářského plánu letošního roku, jak to bylo uvedeno ve zprávě místopředsedy vlády s. Šimůnka.

Rozbory, které jsme prováděli jak na úseku průmyslu, tak i zemědělství a opatření, která byla přijata na různých stupních řízení našeho kraje, dokazují, že jsou předpoklady k tomu, aby plán letošního roku byl nejen splněn, ale i překročen.

Domnívám se, že příčinou tohoto stavu je zejména to, že pracující našeho kraje dali podporu linii XII. sjezdu strany a opatřením ÚV strany, která byla přijímána po XII. sjezdu. Vážíme si i toho, že vláda Republiky československé, zejména v posledním období, velmi operativně a pružně řeší řadu problémů, které byly dříve skutečnými problémy. Zároveň nás však znepokojuje především z hlediska perspektivy ta skutečnost, jak účinně se nám daří řešit některé rezervy, které v kraji máme.

Jednou z rezerv, které jsou v kraji - a není to problém jenom Jihočeského kraje - je otázka pohraničních oblastí. Z hlediska Jihočeského kraje jde o problém velmi závažný, neboť pohraniční okresy kategorie A - Český Krumlov, Jindřichův Hradec a Prachatice - zaujímají plných 44 % celkové rozlohy kraje, mimo pohraniční část okresu českobudějovického - Novohradsko.

V uplynulém období byla věnována pozornost rozvoji těchto okresů jak ze strany některých ministerstev, SPK, tak i ze strany krajských a okresních orgánů. Snaha centrálních, krajských a okresních orgánů se odrazila v tom, že bylo docíleno určitých dílčích kladných výsledků zejména v průmyslu, ale i v zemědělství. Byly vybudovány některé nové závody, některé byly rekonstruovány. Bylo např. v posledních letech vybudováno vodní dílo na Lipně s elektrárnou, závod Šumavan v Prachaticích, Sloupárna v Chlumu u Třeboně, vybudován dřevokombinát ve Volarech a Suchdole nad Lužnicí, ve výstavbě je závod Státních výroben autodílů v Dačicích, závod ZVVZ v Prachaticích a některé další drobnější kapacity. To umožnilo vytvořit v pohraničních okresech našeho kraje nové pracovní příležitosti, zlepšily se podmínky pro stabilizaci obyvatelstva a lze říci, že tam, kde byl vybudován nový průmysl, poklesly i odchody obyvatelstva z pohraničí. Můžeme tedy vidět v realizovaných průmyslových záměrech významný prvek zejména v stabilizaci pracovníků. Nyní jde o to dořešit určité záměry zakotvené již ve třetím pětiletém plánu, od kterých bylo upuštěno zejména v tradičních sídlištích tak, aby lidé, kteří po roce 1945 zde založili své rodiny, měli dobré pracovní příležitosti a obživu úměrnou průměrnému růstu životní úrovně v celé zemi.

Také na úseku zemědělské výroby jsme si byli vždy vědomi, že není možno nic zanedbávat, že je potřeba věci řešit. S použitím stavebních kapacit vnitrozemských okresů se podařilo vybudovat určité kapacity, které umožňují lepší hospodaření státních statků, které mají v pohraniční části kraje rozhodující úlohu. Zvýšily se výnosy zemědělských plodin, zlepšily se výsledky v živočišné výrobě i vybavenost zemědělství stroji. Je radostné, že státní statky našeho kraje, jejichž podstatná část je právě v pohraničních oblastech, se v letošním roce vyrovnaly jak s ukazateli výrobního, tak i finančního plánu.

Nejpodstatnějším problémem vůbec je bytová výstavba. V letech 1960 - 1964 bylo postaveno v pohraničních okresech kategorie A v našem kraji ve státní, družstevní a podnikové výstavbě 3000 bytových jednotek. Tento počet nezabezpečil potřeby, které v této oblasti jsou, a právě nedostatek bytů, vedle celé řady jiných faktorů, zejména pracovních příležitostí vedl k tomu, že se nepodařilo zastavit nepříznivý vývoj emigrace obyvatelstva přesto, že pohraniční okresy byly soustavně doosidlovány. Pro příklad uvádím, že v letech 1960 - 1964 bylo v rámci doosídlení získáno v okresech kategorie A a B celkem 2732 pracovníků, z toho nejvíce do okresu Český Krumlov - 1421 pracovníků. Znamenalo by to jistě značnou pomoc pohraničí, zejména v zemědělství a lesnictví, kam podstatná část doosídlení byla určená, kdyby naproti tomu nedocházelo i k současnému odchodu doosídlenců. Za stejnou dobu jich odešlo 934, to je více než 34 % z počtu, který do okresu přišel. S nimi ovšem odcházeli a přicházeli rodinní příslušníci. Mohu uvést, že v letech 1960 - 1964 do pohraničních okresů přišlo celkem 20122 obyvatel, ale odešlo 24 618, což znamená, že došlo k absolutnímu úbytku.

To je dostatečný důkaz o tom, že stále ještě trvají důvody, proč obyvatelstvo pohraničních okresů odchází, přičemž jeden z hlavních důvodů je i bytový problém.

Myslím, že základním úkolem je vyřešit stabilizaci obyvatelstva. Zdroje pracovních sil mohou např. v pohraničních okresech Jihočeského kraje dále růst, neboť je zde příznivý přirozený vývoj obyvatelstva. Kdyby se zastavilo vystěhovalectví z kraje, jsou předpoklady, že do r. 1980 by se zvýšil počet pracujících v pohraničních okresech kategorie A proti r. 1963 cca o 10000 osob. Nejpříznivější podmínky jsou v okrese Prachatice a Český Krumlov. V těchto okresech jsou poměrně vysoké zdroje dorostu, kterých je třeba využít, ať již pro zemědělství, nebo i pro průmysl a služby. Bohužel resorty ne vždy jsou ochotny věci řešit odpovídajícím tempem. Bylo by proto třeba, aby vláda při schvalování opatření na pomoc pohraničí při projednávání návrhu čtvrtého pětiletého plánu dbala toho, aby resorty účinněji řešily problém využití zdrojů pracovních sil v pohraničních okresech kategorie A. Přitom je nám jasné, že ani tato pětiletka i za předpokladu, že budou realizovány některé námi navrhované záměry, nevyřeší plně vyrovnanost úrovně těchto oblastí s úrovní oblastí vnitrozemských. Vyřeší se ale nejostřejší problém, docílí se větší spokojenost lidí, která je v těchto oblastech tak důležitá. Přitom u některých návrhů investičních akcí, jejichž řešení se táhne již druhou nebo třetí pětiletkou, je třeba zvážit i politické důsledky, které z neřešení těchto úkolů vyplývají.

Musíme odmítat v poslední době se rozmáhající tvrzení, že v pohraničí jde o neefektivní investice. Fakta ukazují, že není větších rozdílů ve srovnání s jinými oblastmi republiky. Mohu to opřít i některými příklady. Tak např. rekonstrukce závodu Jitona, Prachatice se zaplatí za 3,5 roku, rekonstrukce Jitony ve Vimperku za 2,5 roku, rekonstrukce sklárny v Lenoře by byla zaplacena za 4,5 roku, u závodu Chlum u Třeboně za 8 roků, přičemž se jedná o výrobu sklářskou, ze značné části určenou pro vývoz. Jsou sice některé problémy, jak např. docílit toho, aby stavební organizace postavily to, co máme v investičních záměrech. Domnívám se, že to není problém nepřekonatelný.

Jedním z hlavních odvětví je v pohraničí zemědělství. Jeho rozvoj stavíme správně na přední místo a myslím, že není možné se vyhýbat tomu, abychom do něho vložili investiční prostředky.

I směrem k zemědělství v pohraničí jsou v poslední době vznášeny připomínky, zejména v tom smyslu, že musíme dávat prostředky tam, kde budou efektivněji využity.

Přesto, že má zemědělství v pohraničních oblastech Jihočeského kraje nepříznivé přírodní podmínky chci oponovat těmto stanoviskům, neboť je možno na příkladech ukázat, že také zde vynaložené prostředky jsou efektivní.

Ukazuje to příklad státního statku Volary na okrese Prachatice. Na tomto statku bylo v r. 1962 odvodněno a rekultivováno 935 ha zemědělské půdy, v převážné míře vlastními pracovníky statku. Také v loňském roce - i za osobní pomoci předsedy SPK, který se staral, aby statek dostal určité technické prostředky, i za pomoci okresních a krajských orgánů - tato akce úspěšně pokračovala. Náklad na 1 ha rekultivované plochy nepřesáhl 5600 Kčs včetně orby a osevu těchto ploch.

Bylo použito nových způsobů hloubení odvodňovacích kanálů trhavinou a byly získány dobré zkušenosti při odstraňování kamenných hrází, kterých je na prachatickém okrese značné množství.

Výsledky na rekultivovaných plochách prokázaly, že vložené prostředky se vrátí během 2,5-3 let. Dokazuje to i dosavadní zvýšení tržní produkce státního statku ze 7,8 mil. Kčs v r. 1961 na 9,8 mil. Kčs v r. 1964. Intenzívnější využití půdního fondu podstatně zlepšilo i krmivovou základnu a snížily se náklady na výrobu. Např. u obilovin se snížily náklady na 1 q o 31 Kčs, u brambor o 27 Kčs, sena o 8 Kčs během dvou let.

Tento státní statek je schopen provést další rekultivaci cca 1000 ha zemědělské půdy a zvýšit užitkovost krav na 2700 litrů za předpokladu, že budou poskytnuty potřebné prostředky na tato rekultivační opatření i na zabezpečení dalších stájových prostorů.

Tento případ dostatečně prokazuje, že lze velmi efektivně vynakládat prostředky i v těchto extrémních podmínkách horských statků a že pro další rozvoj zemědělské výroby v těchto oblastech je provedení těchto opatření bezpodmínečně nutné. Názory o neefektivnosti investic v pohraničí spočívají podle našich názorů na nesprávných propočtech. Je jasné, že jestliže bychom chtěli věci řešit plošnou trubkovou drenáží a dodavatelským způsobem, nebude náklad 5500 Kčs, ale 20 000-30 000, a v tom případě je skutečně třeba zvážit efektivnost vynaložených investic. Příklad statku Volary dokazuje, že je i jiná cesta. Je to cesta svěření mechanizačních prostředků statkům a využití jejich pracovníků v době vegetačního klidu! Potom je náklad na rekultivaci levný. A proto se domníváme, že je třeba názory na neefektivnost investic do zemědělství v pohraničních oblastech prověřit.

Jedním z vážných problémů, na nějž bych chtěl dále upozornit a který souvisí do značné míry i s řešením zemědělské výroby a zabezpečením potřebných počtů pracovníků pro ně, zůstává bytová otázka.

Stav bytového fondu v pohraničí je krajně neuspokojivý. Závažné je zejména jeho stáří. Rozbory, prováděné v souvislosti s přípravou plánu na léta 1966 - 1970 ukazují, že by bylo třeba v dohledné době postupně nahradit, případně modernizovat minimálně 13 200 bytů, tj. cca 25 % bytů postavených v této oblasti kraje do r. 1860. K dalšímu odpadu dochází i u bytů postavených těsně po tomto datu. K tomu přistupuje i roztříštěnost osídlení v pohraničí, kterou bude nutno zejména v souvislosti s koncentrací zemědělské výroby postupně řešit. Počty bytů, které v minulých letech byly v pohraničí postaveny, nemohly tento problém řešit, a jak ukazuje současný stav v rozmisťování bytů v návaznosti na rozvoj jednotlivých odvětví, není ani nadále možno mluvit o nějaké preferenci pohraničí ve srovnání s vnitrozemím, anebo o tom, že jednotlivé resorty berou zřetel, jak se neustále říká, k problémům pohraničí.

Já také za takovouto preferenci pohraničí nebojuji. Souhlasím s tím, že věci je třeba řešit rozumně. Některé návrhy, tak jak je známe, se nám však rozumnými nezdají.

Je třeba si uvědomit, ze neřešení bytové otázky znamená hledání práce tam, kde byt je. To, že v současné době i v perspektivě je bilance pracovních sil v pohraničních oblastech aktivní, není náhodné. Dorůstají děti těch, kteří tamější oblasti osídlili v r. 1945, a je třeba této síly, která v pohraničí dorůstá, využít k tomu, abychom později nemuseli problémy řešit vysokými náklady na doosidlování.

V nejbližší krátké době oslavíme 20. výročí osvobození republiky Sovětskou armádou. Pohraničí našeho Jihočeského kraje se do oslav 20. výročí aktivně zapojilo svými socialistickými, budovatelskými závazky. Domnívám se, že je třeba vyjít této cenné iniciativě hraničářů vstříc a pomoci jim řešit to, co dosud lidi, žijící v těchto oblastech bolí.