Předseda NS Laštovička: Děkuji ministru dr. Císařovi. Dávám slovo zpravodaji kulturního a ústavně právního výboru posl. akad. Mackovi.

Posl. akad. Macek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Máme se vyjádřit k předloženému vládnímu návrhu zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, k tzv. autorskému zákonu. Soudruh ministr Císař nastínil nám už širší kulturně politické souvislosti, v nichž je třeba tento zákon posuzovat. Nemohu než připojit se k němu a projevit s jeho pojetím souhlas. V důvodové zprávě se naznačují vztahy nového zákona k dosavadnímu autorskému zákonu z 22. prosince 1953 č. 115 Sbírky. Soudím, že v důvodové zprávě najdete vysvětlivky ke všem otázkám, jež se vám při čtení návrhu zákona rojí. Nechci proto k těmto věcem se vracet, čas je příliš vzácné koření a nechtěl bych vás zbytečně unavovat.

Musím však přece jen pár slov připojit. Především vás chci ubezpečit, že předkládaný návrh zákona prošel hustým sitem diskusí, připomínek, kritických poznámek. Vyjádřily se k němu všechny naše tvůrčí umělecké svazy, Akademie věd, některé vysoké školy. Kulturní a ústavně právní výbor na dvou zasedáních podrobně návrh projednal. A nemluvilo se do větru. Původní návrhy byly přepracovány, dosti změn doznaly jednotlivé paragrafy - zkrátka kolektivní rozum našel tu všestranné uplatnění. A to je, jak se domnívám, základní předpoklad dobré přípravy zákona, předpoklad jeho životnosti a společenské užitečnosti. Zároveň však je to pro vás záruka, že svobodně a bezpečně, bez rozpaků můžete k tomuto návrhu zákona říci svůj souhlas.

Ideové a kulturně-politické zázemí našeho zákona je rozsáhlé. Zákon má postihnout a vytvořit základnu pro společenské posouzení a zhodnocení tvůrčí, vědecké a umělecké práce. Nezazlívejte mi, že k tomuto rysu autorského zákona připomenu pár slov právě o tomto druhu práce tak významné a důležité pro výstavbu socialismu a komunismu. Chci vzdáti při té příležitosti hold každé tvořivé práci, jež vytváří nové hodnoty, jež proniká k novým objevům, obnažuje jádro věcí, zkrášluje náš život a strhává nás všechny vpřed. Karel Marx mluvil v kritice gothajského programu o hodnocení práce v prvém období komunismu a zdůrazňoval, že stále ještě - dokud trvá dělba práce a protiklad mezi duševní a tělesnou prací - bude uznáváno, "nestejné nadání jednotlivce a tím i výkonnost jako přirozené výsady" . To je v nejširším slova smyslu teoretické zdůvodnění našeho zákona, toto nadáni jednotlivce v socialistické společnosti má zákon ochránit. Nadání, talent to jsou převzácné hodnoty, jichž si zejména v našich národech musíme zvlášť cenit. Malé národy (myslím co do počtu malé) vždy se mohly měřit s velkými národy právě mírou uplatnění talentů. Autorský zákon má tudíž zabezpečit velmi citlivě ochranu i rozvoj tomuto talentu zhmotněnému v práci umělecké a vědecké. Jistě mi přiznáte, že tímto včleněním do teoretických souvislostí vzrůstá společenský dosah zákona, o němž jednáme.

Předkládaný vládní návrh přesahuje hranice naší země a navazuje na mezinárodní konvence. Tím je též řešena často diskutovaná otázka, zda se těchto mezinárodních úmluv, jako je Bernská úmluva i s revizemi, máme účastnit. Pro přitakání nemají významu jen zřetele ekonomické, nýbrž i výhody kulturně-politické. Účast na těchto dohodách umožňuje nám rozhodovat o tom, co je a není možné uveřejnit v zahraničí z našich děl; můžeme se bránit proti zneužití díla socialistických tvůrců. Stačí tu snad připomenout např. nehorázné zneužiti Mňačkových "Opožděných reportáží" v západním Německu i sílu kulturně-politického úderu, který mohl autor vést, abychom plně pochopili dosah našeho rozhodnutí i význam našeho souhlasu s mezinárodními dohodami o autorských právech.

A ještě jednou poznámkou se chci k plénu Národního shromáždění obrátit. Četné diskuse se točily kolem § 16 předkládaného vládního návrhu zákona. Někteří umělečtí pracovníci se obávají, že by tento paragraf mohl otevřít dveře k možnostem zneužití, komolení jejich díla. V poslední době to byl i například filmový režisér Martin Frič, který v tisku protestoval proti libovolnému sestřihu jeho starších filmů, jež bez jeho vědomí provedla Čs. televize. Zajisté lze pochopit, že nelze formulaci § 16 koncipovat tak, aby rozhlasové a televizní organizace vysílaly díla již uveřejněná toliko s autorovým svolením. Obě organizace například by musely si vyžadovat souhlas k vysílání každé písničky, básně, drobné črty atd., což by vneslo do jejich práce chaos a zbytečnou činnost administrativní. Důvodová zpráva správně naznačuje souvislosti této praxe s kolektivními smlouvami. Navíc chci říci, ve smyslu jednání z kulturního výboru, že by měly obě organizace plně respektovat všechny články předkládaného návrhu zákona, že by zejména měly dbát, aby dílo nebylo komoleno a aby s ním nevhodně nebylo zacházeno, a aby u větších děl uměleckých (co do rozsahu) přece jenom autor o vysílání byl zpraven. Zástupci televize i rozhlasu při předběžném jednání vyslovili s tímto postupem souhlas. Považuji také za nutné učinit tento dodatek k § 16 předkládaného návrhu u vědomí toho, že při event. sporném řízení zpráva zpravodajova je též určitým východiskem pro hledání stanoviska. S touto poznámkou doporučuji též, aby § 16 byl schválen ve znění, jak vládní návrh předkládá.

V závěru své zprávy plně doporučuji, aby Národní shromáždění přijalo a schválilo předložený vládní návrh autorského zákona včetně úprav a zpřesnění, vyjádřených ve společné zprávě (je to tisk č. 28) a doplnění a zpřesnění, o nichž mluvil s. ministr Císař a jež se týkají § 36. Je to návrh, který směřuje k podpoře a rozvoji socialistické kultury, ku prospěchu rozvoje tvůrčí umělecké a vědecké činnosti. (Potlesk)

Předseda s. Laštovička: Děkuji zpravodaji posl. akad. Mackovi. Zahájíme rozpravu. Do rozpravy se přihlásila posl. Turečková.

Posl. Turečková: Soudružky a soudruzi poslanci!

Býváme často svědky různých názorů na potřebu umění. Mnohé nesprávné názory, vyjádřené např. tím, že umění není k životu třeba, že je možno žít i bez něho, mají svou podstatu i v tom, že u starší generace nebyly často zajištěny nejzákladnější životní požadavky, a že na potřeby estetické nebylo vůbec možno pomýšlet. Bylo by však velmi nesprávné, kdyby naši starší občané vštěpovali svoje názory mladé generaci, která vyrůstá v úplně jiných hospodářských poměrech. Nejenže má dnešní mladá a střední generace prostředky i čas na svou estetickou výchovu i na hodnotnou zábavu, ale nezbytně jí potřebuje jako protipól k převaze techniky a vysoké organizovanosti našeho času. Harmonický rozvoj osobnosti není bez umění možný. Zvlášť nesmí být tato zásada opomenuta u dospívající mládeže, v období, kdy se mladý člověk formuje pro celý život. Věřím, že nejsem daleka pravdy, řeknu-li, že některé projevy neúcty, hrubosti, vulgárnosti i případy končící před soudem mají své základy v nedostatečně rozvíjené citové složce mladé osobnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, jsem z okresu opavského, který je ve značné míře okresem zemědělským. V této části naší republiky, která byla poznamenána dlouhodobou příslušností k Prusku a později k fašistickému Německu, kde se prolínají všechny pozůstatky minulosti, jak je s sebou přinášel agrární venkov, kde jsou problémy vzniklé novým osídlením, si nedovedeme výchovu pracujících bez umění vůbec představit.

Město Opava i celý okres je spojován s nár. umělcem Petrem Bezručem, který se tu narodil, pobýval zde a v Opavě je i pochován. Z pietní vzpomínky na Petra Bezruče vznikla tradice - kulturní festival zvaný Bezručova Opava. Každoročně se na něm setkávají umělci s pracujícími v závodech i v obcích a s mládeží ve školách. Jsou to setkání srdečná a upřímná z obou stran. Sváteční dny, kterými pro nás Bezručova Opava je, nikdy nevymizí ze vzpomínek těch, kdož jsou jím přítomni. Besedy s národní umělkyní Jarmilou Glazarovou, která dovede okouzlit svým vypravěčským uměním, nebo chvilky se zasl. umělcem Vilémem Závadou jsou např. pro studenty často oním podnětem, který v nich vyvolá trvalý zájem o literaturu nebo jinou složku umění.

Umělci, kteří k nám přijíždějí, znají charakter okresu i úsilí, které je každoročně vynaloženo na plnění úkolů v závodech, v zemědělství i při zvelebování obcí. Poděkování za prácí z úst umělců je často větší odměnou než jiná uznání.

Každoroční setkání brigád socialistické práce v okrese se spisovateli, případně skladateli a výtvarníky mívají vždy vysokou úroveň. Hudba a verše, které zde zaznívají v provedení předních umělců, jako je Marie Glázrová. Julie Charvátová, umělecké těleso moravských učitelů a mnoho jiných, pomáhají v naplňování života všech přítomných. Ukazují jim vše krásné, co bylo pro člověka vytvořeno a co mu patří. Potěšitelné je to, že mnoho členů brigád se stává trvalými posluchači koncertů, návštěvníky divadel a zanícenými čtenáři.

Hovoříme-li v souvislosti s autorským zákonem o poslání umění ve společnosti, není možno nevzpomenout na ty umělce, kteří denně rozdávají radost i poučení, a to herce našich divadel. Herci opavského divadla to byli, kteří pomáhali ve vypálené a zbořené Opavě obnovit divadelní budovu tak, že zde už v roce 1945 mohla zaznít poprvé Prodaná nevěsta. A od té doby tato dříve německá scéna denně pomáhá i při vytváření nového domova těm, kdož přišli po roce 1945.

Soudružky a soudruzi, považovala jsem za nutné říci těchto několik slov proto, aby některé negativní jevy nezastřely vše krásné a nenahraditelné, co každému z nás umění dává, a také proto, abych na našem případu ukázala, jak oboustranně prospěšný je úzký a neformální styk umělců s pracujícími v závodech, obcích a především s naší mládeží. (Potlesk.)

Předseda s. Laštovička: Děkuji posl. Turečkové. Promluví posl. akad. Knapp.

Posl. akad. Knapp: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Při vydávání zákonů je velmi těžko hodnotit, který zákon je důležitý a který je méně důležitý. Z povahy zákonů vyplývá, že důležité pro společnost jsou všechny. Jsou však přece některé, jejichž společenská důležitost je zvlášť výrazná a aktuální; autorský zákon, myslím, je jednom z nich.

Je to zákon, jak už bylo zdůrazněno, který bezprostředně zasahuje do kulturních vztahů společnosti a ovlivňuje je, a který sám je jedním ze svědectví kulturní úrovně společnosti.

Hodnotíme-li z tohoto hlediska předloženou osnovu autorského zákona, tak myslím, možno říci, že tu ministr školství předkládá legislativní dílo dobré, které plní velké požadavky, které jsou na ně kladeny. Je to zákon moderní i pokrokový, vyjadřující socialistickou koncepci autorského práva, a myslím že se nikterak nebudeme muset hanbit za tento zákon.

Přitom je běžný zjev, že při formulaci zákonů, zejména tak složitých právních děl, jako je toto, se do poslední chvíle nalézají drobné vyjadřovací nepřesnosti i možnosti zlepšení a myslím, že i ty velmi nepatrné formulační změny, které navrhuje ministr školství, zlepšují text.

Ztotožňuji se plně s tím, jak soudruh ministr říká, že jsou to změny, které naprosto nemění smysl, ale které zpřesňují vyjádření a vylučují možná nedorozumění, která by mohla z dosavadního vyjádření vzejít, a rozhodně tyto opravy nemění nic na kladném hodnocení zákona; doporučují proto, aby navržené změny byly provedeny.

Dovolte mí nyní říci pár slov k přípravě tohoto zákona. Domnívám se, že výsledek, který se nám tu předkládá, byl do značné míry ovlivněn i přípravou osnovy, že totiž v této věci jistě dobrá práce ministerstva školství se mohla opřít, jak již bylo řečeno ve zprávě s. ministra i s. zpravodaje, o rozsáhlou účast vědeckých pracovišť i vědeckých pracovníků, že se mohla opřít o znalost stanovisek těch, kterých se to bezprostředně týká, tj. uměleckých svazů, stanovisek namnoze rozdílných a rozporných, ale právě proto bylo možno nakonec nalézt řešení, které je vyvážené a náležitě vyjádřilo a nalezlo (možno-li to říci, poněvadž nikdy patrně optimální řešení nelze vyhlašovat, dokud nejsou zkušenosti s aplikaci zákona) optimální řešení. Myslím též, že bylo dobré, že přípravu tohoto zákona provázely poměrně rozsáhlé diskuse jak ve vědeckých časopisech, tak i v časopisech uměleckých.

Pravda, není možno souhlasit se vším, co v těchto diskusích bylo řečeno. Mám na mysli např. to, že v jistý čas se tyto diskuse, zejména v uměleckých časopisech, příliš soustředily na materiální stránku autorského práva, tedy na odměnu - aby bylo jasné, co míním.

Ozývaly se někdy až zbytečně nervózní hlasy na obhajobu toho, co nikdy nikoho nenapadlo někomu brát tj. rozumné a spravedlivé - úprava autorských odměn. Zákon sám je svědectvím toho, že tato otázka byla vyřešena rozumně. I tyto diskuse ovšem přispěly k zdokonalení zákona, poněvadž je právě věcí diskuse, aby se střetávaly různé názory, aby z nich vzešla informace o všech stránkách přepravovaného díla, aby bylo možno z ní vyvodit správné řešení.

Na závěr bych se chtěl zmínit o některých problémech, které v zákonu byly; mají v podstatě charakter vědecký a vědecky byly řešeny. Zmíním se stručně o třech.

Právem soudruh ministr ve svém úvodním expozé navázal vydání tohoto autorského zákona na naši ústavu. Je to vazba nejen časová, nejen časová následnost, ale myslím, že toto navázání na ústavu se týká koncepce tohoto zákona. A tu je první otázka, o které by se slušelo zmínit.

Ústava v čl. 16, odst. 2 zabezpečuje, že stát a celá společnost podporuje, stimuluje tvůrčí činnost vědeckou i uměleckou a tamtéž se stanoví, že stát pečuje o to, aby výsledky této činnosti sloužily všemu lidu. Domnívám se, že tato myšlenka ústavy se promítá v § 1 zákona, který stanoví koncepci autorského práva, a to, myslím, novým způsobem. Praví se tam, že účelem tohoto zákona je upravit vztahy vznikající v souvislosti s vytvářením a společenským uplatněním literárních, vědeckých a uměleckých děl, aby byly chráněny zájmy autorů atd. V těchto slovech je skryta celá teoretická koncepce zákona, který na rozdíl od autorského práva buržoazních zemí nesleduje jen individuální zájmy tvůrce a toho, jenž jeho dílo uvádí na veřejnost, nýbrž sleduje a velmi účelně spojuje společenské zájmy a společenskou stránku autorského práva s náležitou ochranou zájmů tvůrce. V této věci, myslím, je východisko celého zákona a v této věci je zřetelná jeho pokroková koncepce.

Druhá věc, o které byly vědecké spory a diskuse, je otázka charakteru autorské odměny, to znamená, zda odměna autorova je odměnou za práci či za dílo, či za užití díla. Domnívám se, soudruzi, že je třeba dát za pravdu zákonu, který tuto odměnu považuje za odměnu za tvůrčí práci.

Důvodová zpráva to vysvětluje dost rozsáhle a konstatuje, že je nepochybné, že je to odměna za tvůrčí práci. I zde, myslím, správně zákon navazuje na ústavu. Článek 21 ústavy stanoví všeobecnou zásadu, která je vlastní socialistické společnosti. Odměna přísluší za práci podle jejího množství, jakosti a společenské užitečnosti. Já sám nevidím žádný rozpor mezi "práce - dílo - užití díla". V díle přece je ta práce ztělesněna a užití díla záleží na společenské užitečnosti té práce. Nejen já, ze svých zkušeností mohu říci, že vědecké dílo je výsledkem práce, a to nemalé, ale každý autor jistě potvrdí, že dílo nevzniká z nějaké božské intuice, (i když jistě je třeba k tomu talentu a způsobilosti), ale že k jeho vytvoření je třeba tvůrčí práce, velmi mnoho práce. Bez dobré a těžké práce dílo nevzniká. Právě ta společenská užitečnost práce se vyjadřuje v odměně. Není to něco, co by bylo mimo zásadu čl. 21 naší ústavy, nýbrž to, co z ní vyplývá. To je druhý problém a i ten byl vyřešen v autorském zákonu správně.

O některých věcech se zde již zmínil akademik Macek jako zpravodaj. Nebudu to opakovat. Zmíním se ještě o jedné, a to je otázka, která vzbudila, jako § 16, velký zájem a rozsáhlou diskusi. Je to otázka právního režimu děl vytvořených v pracovním poměru, na pracovišti. Je to § 17 osnovy tohoto zákona. Je nutno přiznat, že v jedné etapě příprav zákona, podle mého názoru, tato otázka nebyla řešena správně. Nakonec po diskusích, a v tom se projevila též iniciativa výboru ústavně právního, který při přípravě tohoto zákona zasahoval velmi aktivně, i tato otázka byla vyřešena správně. A to správně v dvojjediném smyslu: z hlediska společenského zájmu a zároveň z hlediska náležité ochrany autorů, tedy v duchu § 1 tohoto zákona.

Soudružky a soudruzi, problémů, které v autorském zákonu byly a budou, je více. Soudruh ministr upozornil, že je málo tak složitých látek, jako je tato. Všechny důležité otázky však byly stokrát prodiskutovány velmi pečlivě ve výborech. Omezil jsem se tedy jen na to, čím jsem chtěl podepřít stanovisko ministra a zpravodaje, a doporučit to, co jsem doporučoval jako zpravodaj k tomuto zákonu v ústavně právním výboru, totiž aby zákon, tak jak je předkládán s úpravami navrženými v písemné zprávě výborů a ve zprávě ministrově, která byla přednesena, byl přijat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Knappovi. Do rozpravy nemáme žádné další přihlášky. Přeje si někdo ještě vystoupit v rozpravě? (Nikdo.) Žádám proto zpravodaje s. akademika Macka, aby přednesl doslov.