Soudruzi poslanci, dalším návrhem je zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Je to návrh, který ve svém souhrnu je výrazem zájmu a péče socialistické společnosti o nápravu osob, které se provinily proti společnosti, porušily zákon, a v důsledku toho jim byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

Proti minulému období se podstatně změnilo rozvrstvení odsouzených ve výkonu trestu podle druhu a způsobu provedení trestné činnosti. Ve výkonu trestu odnětí svobody je polovina všech potrestaných odsouzena pro majetkovou trestnou činnost, 31 % pro násilnou trestnou činnost, 11,3 % pro mravnostní trestné činy a pouze 6,5 % pro trestné činy proti republice.

Ve výkonu trestu odnětí svobody je 50 % osob, které byly v posledních 10 letech trestány odnětím svobody.

Základní zásadou návrhu zákona je diferenciace odsouzených ve výkonu trestu podle stupně a povahy jejich narušení a uplatňování diferencovaného způsobu výkonu trestu. K provedení této zásady se odsouzení na základě rozhodnutí soudu zařazují do tří nápravně výchovných skupin. Intenzita výkonu trestu, rozsah práce odsouzených, metody a formy nápravně výchovné činnosti a vzájemný poměr používaných výchovných a donucovacích prostředků jsou v těchto skupinách diferencovány. Sleduje se tím především to, aby účinnost nápravně výchovné činnosti byla přizpůsobena stupni narušenosti a osobních vlastností odsouzených a z tohoto stupně také vycházela.

K zajištění kvalifikovaného a úspěšného provádění nápravně výchovné činnosti se vytváří samostatný organizační celek, tj. Sbor nápravné výchovy, jako specializovaný a odborně vybavený orgán. Zdůrazňuji, že jde o samostatný organizační útvar. Jde nám o to, aby výkon trestu byl zcela oddělen od vlivů vyplývajících z činnosti ostatních složek ministerstva vnitra.

Ukončením výkonu trestu a propuštěním odsouzeného na svobodu se sice odsouzený dostává z vlivu a působení nápravně výchovné činnosti v ústavech, ale rozhodně tím není ještě definitivně vyřešena jeho náprava. Naopak, podle našich zkušeností přechod odsouzeného z výkonu trestu do života na svobodě je kritickým bodem v procesu jeho nápravy. Velmi záleží na tom, jak bude tento přechod probíhat, do jakých podmínek bude propuštěný vstupovat, jaká péče se mu přitom bude věnovat. Zákon sám, i když přináší určité záruky a předpoklady, nemůže tento problém vyřešit. Záleží na tom, jak neformální, ale o to účinnější bude péče o osoby propuštěné z výkonu trestu ze strany ostatních státních orgánů a společenských organizací.

Soudruzi poslanci, předkládané návrhy zákonu o Sboru národní bezpečnosti, o výkonu trestu odnětí svobody, zakotvují nejen dosavadní zkušenosti, ale vytváří i předpoklady a záruky k postupnému zvyšování úrovně práce ministerstva vnitra v boji proti kriminalitě. Předpokládáme, že nejen zákony, ale i celková činnost bezpečnostního aparátu přispěje k tomu, aby v něm občanská veřejnost viděla nástroj, který je tu pro ochranu jejich zájmů a pro postih těch, kteří útočí na vymoženosti dané naším zřízením.

Nyní několik slov k interpelaci posl. Manďáka. Soudruhu Manďáku, je těžké odtrhnout skutkovou podstatu přestupku, kterého se člověk dopustil, je těžko posuzovat, zda šlo o přestupek jako vyšší narušení, které bylo posouzeno vyšším článkem, tj. okrskovým zmocněncem. Bylo by však nesprávné a protizákonné, kdyby to zvýšení nastalo proto, že se ten člověk odvolal a za to byl trestán zvyšujícím se trendem trestu. Jde-li o potrestání za to, že se člověk odvolal, nebude s tím ministerstvo vnitra souhlasit. Jiná věc je, jde-li tu o posouzení dopravních předpisů. Potom je těžké z toho činit nějaké konkrétní závěry. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru s. Kudrnovi.

Přerušuji nyní jednání na dvě hodiny, tj. do 15 hodin.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění a dávám slovo zpravodaji s. Kodajovi k návrhu zákona o Sboru národní bezpečnosti.

Posl. Kodaj: Súdružky a súdruhovia poslanci, predložený návrh zákona o Sboru národnej bezpečnosti odôvodnil vyčerpávajúcim spôsobom súdruh minister Kudrna. Preto vo svojej zpravodajskej zpráve len pár poznámok k tomu.

Ústavnoprávny výbor zaoberal sa návrhom zákona už v zimnom období, kedy prerokoval jeho zásady. Členovia výboru sa pri tomto rokovaní zaoberali predovšetkým právami a povinnosťami Sboru národnej bezpečnosti a to z hľadiska ústavnosti navrhovaných opatrení. Veľmi pozorne posudzovali poslanci zvlášť oprávnenia príslušníkov Sboru národnej bezpečnosti predviesť osobu, pretože realizácia takéhoto oprávnenia znamená vždy zásah do osobných práv občana. Tiento otázky boli prerokované i za účasti vedeckých pracovníkov i pracovníkov z právnej praxe.

Návrh zákona - teda text, ktorý Vám bol rozoslaný - prerokúval ústavnoprávny výbor na májovej schôdzi. Výbor konštatoval, že Ministerstvo vnútra vyhovelo všetkým pripomienkam ústavnoprávneho výboru a že predložený návrh zákona je v plnom súlade s našou ústavou a s potrebami našej socialistickej spoločnosti.

Poznámku k § 17 a 18 navrhovaného zákona.

Oprávnenie obsiahnuté v § 17, v ktorom sa hovorí, že keď je treba v záujme verejného poriadku zistiť totožnosť osoby, ktorá nechce alebo nemôže svoju totožnosť hodnoverne preukázať, sú príslušníci Sboru národnej bezpečnosti oprávnení túto osobu predviesť, sa bude vzťahovať na také prípady, keď niekto odmietne alebo nemôže preukázať svoju totožnosť. Uplatnenie tejto zásady bude používané vždy v spojitosti a v záujme verejného poriadku.

Proti osobám, ktoré rôznym spôsobom hrubo narušujú verejný poriadok, nevytvárali doteraz platné predpisy dostatočné predpoklady pre účinné zásahy. Všetci iste poznáme zo svojich volebných obvodov prípady, kedy za rôznych okolností dochádzalo k hrubému narušovaniu verejného poriadku, toto však nebolo možné pokladať za trestný čin a nebolo teda možné urobiť ani potrebné opatrenia podľa trestného zákona a trestného poriadku. Vznikali situácie, že ani verejná bezpečnosť nemohla zasiahnuť urýchlene a operatívne v záujme verejného poriadku. Preto iste naša verejnosť privíta ustanovenie § 18 návrhu predloženého zákona, podľa ktorého príslušníci Sboru národnej bezpečnosti sú oprávnení k prevedeniu potrebných služobných úkonov predviesť každého, kto hrubým spôsobom narušuje verejný poriadok, obzvlášť výtržníkov alebo iných občanov, ktorí sa na verejnosti a spoločnosti nedôstojne chovajú.

Činnosť Sboru národnej bezpečnosti má a bude mať i do budúcna celospoločenský charakter pri zabezpečovaní ochrany spoločnosti i jednotlivých občanov, ich práv proti narušovateľom zákonov a pravidiel socialistického spolunažívania. I v ďalšej činnosti pôjde o to, aby spolu s ostatnými orgánmi vytváral Sbor národnej bezpečnosti svojou činnosťou ovzdušie, v ktorom sa naši občania budú cítiť naprosto bezpeční a v prípade potreby dovolajú sa i účinnej pomoci príslušníkov verejnej bezpečnosti. Na tomto úseku súdruhovia z bezpečnosti vykonali kus záslužnej práce a treba im i z tohto miesta za ich činnosť poďakovať. Treba však zo strany celej spoločnosti i v budúcnosti z hľadiska morálneho a spoločenského ocenenia ich práce upevňovať ich autoritu v spoločnosti ako dôležitej súčasti štátneho aparátu, (lebo bez autority štátnych orgánov niet autority ani štátnej). Pri všetkých úspechoch, ktoré naša spoločnosť dosiahla, bolo by nesprávne veci si idealizovať tak, že už nieto u nás ľudí, ktorí zámerne poškodzujú socialistickú výstavbu, že niet špekulantov, povaľačov, príživníkov a pod.

Navrhované opatrenia obsiahnuté v prerokúvanom návrhu zákona je v súlade s požiadavkami, viesť účinnejší postih proti týmto živlom a celý návrh zákona je v súlade s ďalším prehlbovaním socialistického charakteru nášho bezpečnostného aparátu.

Preto doporučujem predložený návrh zákona o Sboru národnej bezpečnosti ku schváleniu so zmenou § 32, ktorá je obsiahnutá v písomnej zpráve ústavnoprávneho výboru. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Kodajovi. Soudružky a soudruzi, protože zpravodajka soudružka Litvajová se z vážných rodinných důvodů nemůže zúčastnit plenární schůze NS, pověřil ústavně právní výbor soudruha Zváru, předsedu komise poslanců NS pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody přednesením zpravodajské zprávy k návrhu zákona o výkonu trestu odnětí svobody. Dávám mu slovo.

Posl. Zvára: Soudružky a soudruzi poslanci! Zpravodajka k vládnímu návrhu zákona o výkonu trestu odnětí svobody posl. Litvajová se nemůže zúčastnit dnešního jednání z vážných rodinných důvodů. Byl jsem proto pověřen, abych informoval plenární schůzi Národního shromáždění o tom, jak byl návrh zákona projednáván v ústavně právním výboru NS.

Výbor projednával nejprve ve společné schůzi s komisí poslanců NS pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody zásady tohoto připravovaného návrhu zákona.

Také předložený a dnes projednávaný vládní návrh zákona projednával ústavně právní výbor společně s členy této komise. Poslanci přitom posuzovali zejména novou zásadu o diferencovaném výkonu trestu odnětí svobody. Tento trest se má totiž, jak to podrobně odůvodnil ministr vnitra s. Kudrna, vykonávat diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách, přičemž v první skupině bude způsob výkonu trestu nejmírnější a ve třetí skupině nejpřísnější z hlediska rozsahu omezení odsouzených a rozsahu jejich práv ve výkonu trestu.

Nový způsob třídění odsouzených zavedl již od 1. července loňského roku nový řád pro výkon trestu odnětí svobody. A členové komise poslanců NS pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody provedli na počátku letošního roku průzkum v pěti nápravných zařízeních ministerstva vnitra a ověřovali si, jak se v praxi osvědčují nové zásady diferenciace odsouzených. I když od počátku platnosti nového řádu uplynula zatím poměrně krátká doba, přesto mohli poslanci zhodnotit první zkušenosti s prováděním zásad nové diferenciace odsouzených. Průzkumy v nápravných zařízeních přesvědčivě ukázaly, že diferenciace odsouzených podle nového řádu je správná a že znamená na úseku nápravně výchovné činnosti v nápravných ústavech krok vpřed. Zkušenosti poslanců však také ukázaly, že by soudy měly více zvažovat, do jaké diferenciační skupiny mají zařadit odsouzeného. V činnosti soudů na tomto úseku jsou značné rozdíly. To potvrzují zkušenosti poslanců téměř ze všech navštívených nápravných zařízeních.

Členové ústavně právního výboru i komise poslanců věnovali dále velkou pozornost těm ustanovením návrhu zákona, v nichž se upravují úkoly národních výborů a hospodářských organizací při vytváření vhodných podmínek pro dovršení nápravy odsouzených po jejich propuštění z výkonu trestu.

Poznatky z průzkumů v nápravných zařízeních i zkušenosti poslanců z volebních obvodů ukazují, že až na nepatrné výjimky nejsou v praxi těžkosti s umísťováním osob, které byly ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé nebo byly z něho podmíněně propuštěny. Nad těmito osobami přejímají společenské organizace - i když dosud v nedostatečné míře - záruku, podniky s nimi zpravidla nepřerušují pracovní poměr nebo se nestavějí odmítavě k jejich přijetí do zaměstnání. Rovněž kolektivy pracovníků je celkem ochotně přijímají do svého středu a jsou poměrně časté případy, že tyto osoby byly zapojeny i do brigád socialistické práce.

K vážnějším obtížím dochází při umísťování osob se změněnou pracovní schopností.

Nedostatky vážného charakteru, o nichž jsme nejednou hovořili v orgánech NS, se projevují při umísťování osob hlouběji narušených, recidivistů, příživníků, bulačů apod. S odsouzenými tohoto druhu podniky totiž zpravidla zrušily pracovní poměr a mnozí z nich před výkonem trestu ani v žádném pracovním poměru nebyli. O tyto odsouzené neprojevují zájem zpravidla ani společenské organizace a kolektivy pracujících z obavy, že by se práce kolektivu narušila a že by výsledky práce kolektivu mohly být ohroženy. Mnozí z těchto odsouzených přitom přicházejí z výkonu trestu s dobrým předsevzetím začít nový život a nevracet se k tomu, co je přivedlo do výkonu trestu. Chybí-li těmto osobám řádné rodinné prostředí, které by jim pomáhalo překonat kritické období po propuštění z trestu, stačí pak velmi málo a všechna dobrá předsevzetí pominou. Různé překážky a potíže spojené s pracovním umístěním či ubytováním, netaktní připomínání minulosti apod. vyvolávají u těchto osob velmi rychle přesvědčení, že jejich dobré vůli stejně nikdo nevěří.

Dalším vážným problémem je to, že převážná většina osob tohoto charakteru není závislá svou příští existencí pouze na pracovním umístění, ale i na poskytnutí vhodného ubytování. Někteří z této skupiny odsouzených neměli trvalé bydliště již před odsouzením, jiní je pozbyli v době výkonu trestu tím, že u nich došlo k rozvodu apod. Tento problém není dosud dostatečně řešen. Ubytovací možnosti mají jen některé podniky převážně klíčového charakteru a celá řada zejména malých podniků tuto možnost nemá. To má za následek, že dochází k soustřeďování propuštěných osob na pracovištích, v ubytovnách a svobodárnách, což nejenom odporuje usnesení vlády č. 864 z roku 1959, ale jsou tím vytvářeny větší možnosti pro páchání nové trestné činnosti. K soustřeďování propuštěných osob napomáhá i nedostatek pracovních sil právě v podnicích uvedeného charakteru a rovněž i snaha propuštěných přijmout zaměstnání s nejvýhodnějšími výdělkovými možnostmi. Základním ovlivňujícím činitelem však zůstává omezená možnost poskytnout ubytování.

Z výkonu trestu je také propuštěno i mnoho osob, které se o získání zaměstnání vůbec nepokoušejí a nesnaží se ani trvale ubytovat. Tyto osoby se pohybují prakticky po celém území republiky, kde vyhledávají příležitostná zaměstnání a zpravidla provádějí novou trestnou činnost. Jsou to lidé, kteří nemají dostatek vůle změnit způsob svého života a začlenit se mezi řádné občany. Někdy je motivem jejich jednání i snaha vyhnout se plnění vyživovacích povinností apod. Vůči těmto lidem, kteří hrubým způsobem porušují zájmy společnosti, se zatím uplatňují málo účinná opatření, aby byli přinuceni plně respektovat zájmy společnosti.

Tyto zkušenosti, které by mohli nepochybně doplňovat poslanci zkušenostmi ze svých volebních obvodů, ukazují, jak důležitá jsou právě ustanovení 11. oddílu návrhu zákona, který upravuje péči o dovršení nápravy odsouzených.

Soudružky a soudruzi, ústavně právní výbor projednal velmi podrobně předložený návrh zákona a konstatoval, že jeho ustanovení jsou v plném souladu se socialistickou ústavou a s potřebami naší společnosti.

Změny, které ústavně právní výbor v tomto návrhu zákona navrhuje a které jsou v písemné zprávě, nejsou věcného charakteru. Navržené úpravy devátého oddílu vyplývají z toho, že podmíněné propuštění je upraveno v trestním zákoně a řízení o podmínečném propuštění je obsaženo v trestním řádu. Ústavně právní výbor nepovažuje za správné a účelné, aby se v podstatě stejná ustanovení opakovala ve dvou zákonech. Rovněž navržené změny v §§ 46 a 47 a v § 59 zpřesňují formulace o účasti orgánů a organizacích na výkonu trestu.

S těmito změnami, jež jsou uvedeny v písemné zprávě, kterou máte k dispozici, doporučuji předložený návrh zákona o výkonu trestu odnětí svobody ke schválení.

Po skončení rozpravy vyslovilo Národní shromáždění jednomyslně souhlas s vládním návrhem zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve znění zprávy ústavně právního výboru.

Zákon o Sboru národní bezpečnosti byl jednomyslně schválen po provedené rozpravě na neveřejné schůzi konané dne 30. června 1965 podle vládního návrhu a ve znění zprávy ústavně právního výboru.

Předseda NS s. Laštovička sdělil, že od 16,45 hod. se bude konat společná schůze výborů NS, na které nejdříve s. ministr Uher učiní některá sdělení a pak posl. Tymeš, předseda výboru pro plán a rozpočet bude výbory NS informovat o časovém plánu a postupu prací na perspektivním plánu let 1966-1970 a na prováděcím plánu na r. 1966.

Poté přerušil schůzi Národního shromáždění do zítřejšího dne a sdělil, že se bude pokračovat v 10,00 hod.