Posl. dr. Němec: Soudružky a soudruzi poslanci!

Předseda vlády s. Lenárt předložil dnes Národnímu shromáždění řadu návrhů zákonů na úpravu ústředních centrálních orgánů našeho řízení, a to na základě jednání ústředního výboru Komunistické strany Československa a doporučení, které bylo obsaženo v jeho usnesení. Usnesení ústředního výboru strany, jeho doporučení a záměry byly zveřejněny v tisku před několika dny, a proto jsme my, poslanci, měli možnost hovořit s řadou lidí a poznat jejich názory, jejich připomínky k těmto zamýšleným opatřením.

Chtěl bych konstatovat, že většina lidí, s nimiž jsem měl možnost hovořit, se vyjadřuje velmi kladně k navrhovaným opatřením, spatřuje v nich správnou cestu pro dovršení celé soustavy nových zásad řízení a plánování našeho národního hospodářství. My se ovšem setkáváme také s lidmi, kteří vedou polemiky, kteří vyjadřují pochybnosti a kteří mají připomínky a námitky. Snažil jsem se najít zdroj těchto námitek. Je to v prvé řadě názor, zda nejde o reorganizaci, o reorganizaci v tom smyslu, jak se tento pojem, který v podstatě je správný, zdiskreditoval v období administrativních forem řízení, zda nejde prostě jenom o nějaké přeskupení řídících útvarů, které nepřinese žádné výsledky.

Myslím, že je třeba na takové námitky říci, že vycházejí z ojedinělého individuálního pohledu na připravované návrhy změn, a že je nevidí v komplexnosti celé řady opatření, která už přijala strana i vláda, která se promítla už do několika experimentů a která jsou právě dovršována uspořádáním centrálních řídících orgánů. Domnívám se, že bude třeba právě teď, když budeme popularizovat a vysvětlovat zásady, které byly přijaty, zdůraznit tuto otázku jejich komplexnosti.

Druhá námitka, se kterou jsem se sešel, je námitka, zda připravené návrhy přicházejí včas, zda nejsou opožděny, zda nepokulháváme za vývojem. S. Lenárt ve svém vystoupení prohlásil, že je považuje za včasné, a já s ním naprosto souhlasím.

Dostali jsme nedávno do rukou Statistickou ročenku ČSSR, která obsahuje nové, doposud nezařazené údaje o vývoji společenského produktu, národního důchodu, výrobní spotřeby, fondu akumulace, fondu spotřeby. A v této ročence, kterou si může opatřit každý náš občan, lze přímo časově vystihnout, jak se ukazovaly signály nedostatků našeho dosavadního řízení, a lze z ní vyvodit závěr, že opatření, která byla postupně v celém procesu vývoje přijata, byla přijímána včas a že potvrzují vedoucí úlohu Komunistické strany Československa a jejího ústředního výboru jako nejvyššího stupně poznání, který dovede zevšeobecnit pozitivní i negativní jevy vývoje a přijmout taková opatření, aby včas mohl přinést také konkrétní výsledky.

S. posl. Tymeš tady hovořil o tom, že nové metody řízení a plánování jsou metody, které byly předmětem velkého zájmu u našich přátel a také u našich nepřátel. Setkali jsme se s řadou tiskových článků na kapitalistickém Západě, které nás přesvědčovaly o tom, že nové řízení a plánování našeho národního hospodářství je návrat ke kapitalismu a že je dokladem krachu naší hospodářské soustavy a naší společnosti. My se o opaku, soudružky a soudruzi, nemusíme přesvědčovat. Ale přesto bych chtěl alespoň na chvilku podívat se do historie.

9. května jsme vzpomínali 20. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a skládali jsme účty z toho období, kdy u nás nositelem moci byla dělnická třída vedená Komunistickou stranou, kdy jsme nejdříve budovali lidově demokratický a potom socialistický stát. Hodnotili jsme kladné výsledky i nedostatky, omyly a chyby minulosti. Myslím ale, že jsme zapomněli srovnat toto období s 28. říjnem 1938, kdy se prověřovalo, jak v této zemi hospodařila buržoazie, jak se v této zemi pracovalo pro blaho a štěstí lidu. 28. října 1938 se už státní svátek neslavil. Republika byla okleštěna a připravovala se další tragédie - okupace Československa. Měli jsme velkou armádu nezaměstnaných, měli jsme krvavé stávky a boje. 9. května 1965 však stojí náš stát jako významný článek socialistické soustavy, jako země, která má vysokou mezinárodní autoritu a náš lid může se s bezpečím dívat do budoucnosti, protože státní samostatnost a existence je zajištěna, jak to ukázala říjnová prověrka armád Varšavské smlouvy - "Říjnová bouře" - a jak to ukázaly obrazovky nám všem 7. listopadu z Rudého náměstí v Moskvě, odkud jsme mohli sledovat tu obrovskou sílu, o kterou se opíráme, a kde jsme si mohli znovu prověřit správnost cesty, kterou nás vedla naše strana po boku Sovětského svazu.

Soudružky a soudruzi, těžkosti v našem národním hospodářství jsme nikdy nezakrývali. Ale když se scházím se svými voliči a když hovoříme často i o některých neúspěších, lidé jsou přece jen schopni posoudit rámcové, základní výsledky celé naší politiky. A já nikdy nezapomenu na textilačky ze semilského volebního obvodu, které mi na schůzi zdůraznily, že si vysoce cení toho, že Komunistická strana a vláda naší republiky neřešily problémy našeho národního hospodářství na účet spotřebitele, na účet lidí, ale že našly správnou cestu v oblasti výroby. My jsme - pravda - udělali některé změny - úpravu nájemného, zdanění důchodů -, ale všechny tyto změny směřovaly k jedinému cíli, a to k tomu, aby se rozdělil znovu národní důchod, a nesměřovaly k tomu, abychom omezovali růst životní spotřeby. A toho si lidé nesmírně váží a nesmírně cení, protože to ukazuje péči o lid.

Soudružky a soudruzi, už oba předřečníci tu hovořili o otázce aparátu, o jeho kvalitě a nutnosti správného výběru. Souvisí to s problémem administrativy a jejího snižování. Já si tak někdy myslím, že jsme pojmu administrativa v procesu vývoje dali příliš pejorativní charakter a že dnes si každý pod pojmem administrativní pracovník představuje byrokrata. Nám je přece jasné, že bez dobré administrativy nelze řídit stát a že naše úsilí musí být orientováno tam, aby administrativa byla co nejúčinnější, nejkvalitnější a nejvýkonnější. Jde tu také o náplň práce ústředních orgánů.

Dostali jsme takový zajímavý dokument - je to Zpráva sekretariátu Státní komise pro řízení a organizaci, který konstatuje, že správní aparát v ústředních úřadech představuje 3,2 %, v aparátech národních výborů 6,6 %, v ostatních rozpočtových organizacích 10,5 % a v podnikové sféře 79,7 %.

Setkáte se s názorem, že byrokrat a správní úředník - nebo člen administrativy - je pochopitelně ministerský úředník. Ale už málokdo si uvědomuje, že to je i ten poštovní doručovatel, který mu vyplácí důchod, nebo že to je pokladník na dráze, který prodává jízdenky.

Já myslím, soudružky a soudruzi, že přísliby, které byly ústy předsedy vlády tlumočeny - pokud jde o orientaci a výběr aparátu i o jeho snižování -, jsou správné. Dovolte, abych uvedl jeden příklad ze svého volebního obvodu, který ukazuje, jak jsme si někdy zbytečně brali rozhodování do nejvyšších center.

ONV v Semilech dostal před dvěma lety od národního podniku LIAZ Rýnovice prototyp vozu Š 706 s předním náhonem a měl v horské části okresu, v Krkonoších, prozkoumat tento vůz jako nosič sněhového pluhu a jako posypový vůz. 2 roky plnil tedy funkci zkušebního orgánu pro tento nový prototyp. Když byly zkoušky skončeny, nabídl národní podnik tento vůz k prodeji - "dva roky jste nám sloužili, patří nyní vám". ONV koupi schválil, ovšem neměl odvahu ji realizovat bez souhlasu KNV. Krajský národní výbor upozornil, že je třeba souhlasu příslušného strojírenského ministerstva. Tam už soudruzi z ONV mají daleko, takže se obrátili na mne. Když jsem mluvil s příslušným referentem, dověděl jsem se, že nestačí souhlas příslušného ministerstva, nýbrž že se na to musí sejít zvláštní komise v SPK a že asi Semily to auto nedostanou, protože tam nemají písemnou žádost.

Já si nechci dělat zásluhu, že jsem jim pomohl. V závěru rozhovoru jsem jen upozornil, že když k tomuto logickému závěru - aby po dvou letech zkoušení vozidlo dostali - nedojde, že mi nezbude než interpelovat v Národním shromáždění. Možná, že to nějak pomohlo a věc se vyřešila. Já to ovšem uvádím jako příklad vztahů, které mohou být vyřešeny na okresní úrovni, jako příklad vztahů, kterých bychom se měli zbavovat, protože tyto případy pak pochopitelně vedou k tomu, že naši soudruzi ministři jsou kritizováni, že v takovýchto konkrétních případech nerozhodují, přičemž oni samozřejmě na to nemají ani čas, ani k tomu nemají možnost.

Chtěl bych říci ještě jednu poznámku k otázce aparátu.

V dokumentu se, soudruzi, hovoří o formách, kterých jsme používali pro snižování počtu administrativních pracovníků, a je řečeno, že musely mít jen částečný a omezený účinek, protože tyto snahy byly v rozporu s daným objemem administrativních prací, rozsahem a složitostí administrativy a vzájemných vztahů. A velmi správný závěr - věnovali jsme velké úsilí řešení následků a nelikvidovali jsme příčiny růstu administrativního aparátu.

Já ovšem mám takovou zkušenost, že když se snižuje administrativní aparát, že se pod tímto pojmem obvykle rozumí zřízenci, vrátní, písařky, lidé, kteří jsou schopni rozmnožovat, a že se nevidí náležitá proporce řídícího a pomocného personálu. A pak se, soudruzi, setkáte i na ústředních orgánech s tím, že tam sedí velmi kvalifikovaný, vědecky fundovaný pracovník, který ovšem tráví značnou část svého času tím, že jako datel vyťukává na stroji myšlenky, které by měl diktovat, které by měl dát do diktafonu a pro jejichž rozšíření by měl mít potřebnou pomocnou sílu, se kterou by mohl pracovat daleko efektivněji.

Ze skutečnosti, že z aparátu je 79,7 % dole v podnikové sféře a 10,5% v ostatních rozpočtových organizacích je třeba myslím vyvodit závěr, že je třeba hledat úsporu právě tady. Ovšem úspora tady je otázkou řešení nahoře, tam, kde je těch 3,2 %. A já bych chtěl dát, soudruzi, námět a prosil bych ministra financí, aby se nad tím zamyslel.

Podívejte se, u nás je taková životní úroveň, že si lidé kupují auta, chaty, motocykly, tranzistorová rádia, nábytek atd. - často věci, které stojí několik tisíc korun. A teď si představte takovýto proces. Chci si koupit chatu. Půjdu do spořitelny a požádám o 20 000 ze svého vkladu. Nejdříve těchto 20 tisíc ve stokorunových bankovkách spočítá pokladní. Pak mi peníze dá, ale poněvadž mu nedůvěřuji, požádám ho, aby je přepočítal přede mnou. Pak je seberu a přepočítám je před pracovníkem pošty. Ten si je znovu přepočítá a večer dojde k dalšímu počítání. Podle zprávy, která byla uveřejněna předminulý týden v tisku, vyplatily naše spořitelny 11 miliard - a ty vydáváme ze spořitelen ve formě stokorunových bankovek. Jak by to bylo jednodušší, kdybychom měli bankovky, které by představovaly vyšší hodnoty. V SSSR je nejvyšší storublová bankovka, která odpovídá v hodnotovém kursu našim 1000 Kčs. A teď si to promítněte dál. Myslím, že bychom mohli podle mého soudu rozumnými opatřeními zjednodušit jednu z nejprostších administrativních prací, tj. počítání. Prosil bych proto soudruha ministra, aby se nad touto otázkou zamyslel. Domnívám se, že není přece třeba, když si jde občan koupit chatu, aby si nesl s sebou velký balík peněz. Myslím, že i zde by to byla cesta ke zjednodušení administrativy.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych chtěl říci, že považuji návrhy, které předložil s. Lenárt, za návrhy správné, důležité a nesmírně rozumné. Budu pro ně hlasovat s radostí a s vědomím, že přispěji k tomu, abychom úspěšně rozpracovali celé nové formy a metody řízení národního hospodářství a přispěli tak k plnění úkolů, které před námi vytyčuje ústřední výbor naší strany a které směřují k prospěchu a blahobytu našeho lidu.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Němcovi. Přerušuji schůzi do 15 hodin.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Pokračujeme v přerušené schůzi. Ke slovu je přihlášen posl. Pacner.

Posl. Pacner: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci. Jak vyplývá z předložených návrhů a jejich zdůvodnění předsedou vlády s. Lenártem, nová soustava plánovitého řízení, kterou budeme v příštím roce a v následujících letech postupně uvádět v život, vyžaduje, aby v souladu s novými podmínkami byla upravena organizace ústředních orgánů, náplň a zaměření jejich činnosti. Změny se promítnou především v samotné práci vlády. Proto se zaměří vláda zejména na zásadní koncepční otázky rozvoje našeho národního hospodářství, jak je představuje příprava dlouhodobých plánů, vytváření ekonomických nástrojů řízení, správné orientování investiční výstavby anebo rozvíjení vnějších ekonomických vztahů republiky. K tomu pak přistupují otázky běžného řízení hospodářství; v této oblasti bude vláda muset dbát zejména o obhajobu celospolečenských zájmů proti úzce resortním názorům a stanoviskům.

Při plnění těchto úkolů budou vládě nutně poskytovat významnou pomoc její odborné orgány, jejichž struktura se nyní nově upravuje a zpřesňuje, Státní plánovací komise bude i nadále významným odborným orgánem vlády pro koordinaci plánování, přičemž v její činnosti vystoupí více do popředí otázky perspektivního plánování. Státní komise pro finance, ceny a mzdy by se měla stát významnou oporou vlády při posuzování různých ekonomických nástrojů řízení, jejichž úloha v nadcházejícím údobí ještě více vzroste. Spojením Státních komisí pro investiční výstavbu a pro vědu a techniku vyjadřujeme i navenek myšlenku, že investiční výstavba je jedním z nejdůležitějších činitelů při zavádění a uplatňování nové techniky. Významné úkoly přísluší i ostatním státním komisím.

V souvislosti s uplatňováním nové soustavy řízení se změní i úloha ministerstev. Po vytvoření oborových hospodářských jednotek vznikl předpoklad k tomu, aby se ministerstva postupně zaměřila na řešení závažných otázek celých výrobních oborů a jejich vzájemných vazeb a nesnažila se nahrazovat a poručníkovat oborové nebo podnikové ředitele. V práci ministerstev - a myslím, že i u nás ve výborech NS, bude třeba položit důraz zejména na zabezpečení dlouhodobého rozvoje daných odvětví, na technický rozvoj odvětví a na efektivní zaměření investiční politiky.

Novým podmínkám se přizpůsobuje i organizace a náplň jednotlivých ministerstev. K nejdůležitějším změnám patří spojení těžby paliv a rud do jednoho celku, který bude komplexně odpovídat za využití surovinového bohatství republiky, a dále spojení hutnictví a strojírenství do jednoho ministerstva. Mezi hutnictvím a strojírenstvím vládnou intenzívní odběratelské a dodavatelské vztahy, takže toto spojení je plně odůvodněné a jeho potřebu jsme pociťovali při výkonu své poslanecké funkce.

Nejdůležitějším činitelem ovšem nejsou změny v organizaci nebo struktuře orgánů, ale nová pracovní náplň, nové pracovní metody, jejichž duchu bude odpovídat i kontrolní a iniciativní činnost všech orgánů a poslanců NS, jak to dnes naznačil místopředseda NS s. dr. Škoda.

Ve všech ústředních orgánech je třeba položit důraz na vědecké metody řízení. Všechna rozhodnutí a opatření bude nutno propracovávat ve více variantách, pečlivě zhodnotit všechny jejich důsledky, rozebrat a vyčíslit klady i zápory a tak vytvořit předpoklady pro nejúčelnější řešení hospodářských problémů. Vědecky pojaté řízení vyžaduje, aby se při zpracovávání návrhů využívalo šíře přednosti, které nabízejí matematické metody a samočinné počítače. Intuice musí uvolnit místo pro vědecké rozbory, odhady musí být nahrazeny výpočty.

To všechno bude pochopitelně vyžadovat, aby se dále zvýšila kvalifikace pracovníků v ústředních orgánech. Přitom pod pojmem kvalifikace rozumíme jak široký politický rozhled a ideovou pevnost, tak i vysokou odbornost. Obě tyto složky kvalifikace se navzájem podmiňují a nelze je od sebe odtrhovat. Zřejmě by bylo třeba, aby kádrová práce převzala i některé účelné prvky konkursního řízení, které je běžné třeba při obsazováni míst ve vědeckých ústavech. Pracovníci aparátu ústředních orgánů musí navíc účinně využít sborů externích poradců. Tato forma může dát vědeckým pracovníkům z odborných ústavů i z vysokých škol, jakož i osvědčeným praktikům příležitost uplatnit své iniciativní návrhy a zkušenosti. Pak nám nebude aparát centrálních orgánů narůstat, ale bude kvalitní a budou podmínky pro to, aby se snižoval.

V práci všech orgánů, a tedy i orgánů NS, bychom měli ještě soustavněji dbát na to, aby zájmy jednotlivých resortů, popřípadě oborů a podniků nemohly převážit nad zájmy celé naší společnosti. Není možné, aby pracovníci ústředních orgánů na jedné straně stavěli na první místo zájmy společnosti a současně předkládali požadavky, které jsou s nimi v naprostém rozporu a nám zde tyto požadavky zdůvodňovali. Je ovšem pochopitelné, že záleží i na nás, zda je budeme akceptovat a prosazovat. Pro příklady není třeba chodit daleko, stačí poukázat na nadměrné požadavky na investice ve IV. pětiletce. Napjatá bilance pracovních sil je všeobecně známa a přece se vládě předkládají návrhy, v nichž se neinvestuje pro dosažení úspor pracovních sil, ale předkládají se s vědomím, že investicí potřeba pracovníků vzroste.

Chtěl bych na závěr vyslovit přání, aby ústřední orgány si osvojily pružnější styl práce. Provést rekonstrukci pražských vozovek je jistě práce na dlouhá léta. To jistě každý pochopí, pokud se toho nerozkope tolik, že se ochromí doprava. Ale těžko se chápe, proč musí trvat dlouhá léta, než se zruší nebo změní pracovní předpis, který je evidentně nevyhovující a který přežil svou dobu. Někdy se zdá, že v našich orgánech je stejná rozpracovanost jako na stavbách: pracuje se na příliš mnoha místech, všechno je rozkopáno a nic není hotovo. Proto více operativnosti je třeba i v legislativní činnosti ústředních orgánů.