Kromě toho musíme vytvářet všechny podmínky k tomu, aby pracující člověk byl ve svém osobním životě spokojen a mohl plodů své práce užívat plně podle svých osobních zájmů a potřeb. To vyžaduje především zabezpečovat trh širokým sortimentem, rozvíjet služby a příležitosti kulturního vyžití.

Chceme-li toho dosáhnout (a o to bojujeme), musíme vytvořit podmínky, aby sami pracující netrpěli činnost podniků nebo jednotlivců, kteří špatně hospodaří, kteří svými nízkými odbornými a organizačními schopnostmi znehodnocují výsledky ostatních a kteří by chtěli své osobní požadavky klást nad zájmy rozvoje celé socialistické společnosti. Musí být proto nekompromisně prosazována opatření k zavedení důsledné ekonomické odpovědnosti podniků a jednotlivců.

Vláda již přijala opatření zaměřená na takovéto pojetí řízení společnosti a bude je důsledně realizovat podle direktiv schválených ústředním výborem KSČ. Vláda očekává, že pracovníci oborových ředitelství, podniků, závodů i jednotlivých dílen, naši dělníci a zemědělci, vědečtí a techničtí pracovníci vynaloží všechny své síly, abychom dosáhli potřebných cílů. Jde o jeden společný úkol zabezpečit předpoklady pro trvalý růst životní úrovně, jemuž musí každý dát přednost před okamžitým prospěchem jednotlivců.

Soudružky a soudruzi, vláda předkládá Národnímu shromáždění návrh plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1966 s přesvědčením, že Národní shromáždění vysloví s tímto návrhem souhlas a že svou autoritou i osobním přístupem každého člena přispěje k prosazení aktivních opatření vedoucích k vyšší tvorbě všech zdrojů a ke zvýšení celkové efektivnosti našeho hospodářského rozvoje vedoucího k posílení naší socialistické společnosti. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji místopředsedovi vlády s. Černíkovi. Prosím nyní ministra financí s. Dvořáka, aby se ujal slova.

Ministr financí s. Dvořák: Vážené národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Státní rozpočet na příští rok se opírá o výsledky dosažené v hospodaření roku 1965 a vychází z cílů plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1966.

Úkolem plánu na letošní rok bylo podle usnesení ÚV KSČ a vlády k plánu rozvoje národního hospodářství využít všech dosažitelných zdrojů národního hospodářství k rychlejšímu růstu a intenzifikaci společenské výroby a k lepšímu uspokojování potřeb obyvatelstva. V roce 1965 se využitím některých příznivých faktorů podařilo zvýšit průmyslovou výrobu o 7,5 % a tím zlepšit i finanční výsledky. Zlepšilo se zásobování národního hospodářství palivy, elektřinou a hutními výrobky, trh potravin byl stabilizován, zlepšily se dodávky některých druhů průmyslového zboží na vnitřní trh.

Toto kvantitativní zlepšení a cenné výsledky řady podniků v úsilí o lepší hospodaření však neznamenají ještě žádoucí obrat v efektivnosti výroby.

Výsledky roku 1965 byly nepříznivě ovlivněny živelními pohromami a neúrodou, které způsobily škody ve výši cca 6 mld Kčs. To je též hlavní příčina, že národní důchod bude mít nižší přírůstek, než předpokládal plán. Ke kladným jevům patří to, že přes tyto zjevné ztráty se vcelku podařilo dále rozvíjet národní hospodářství v průběhu roku 1965 bez vážných výkyvů. To svědčí o značných rezervách v našem hospodářství.

V návrhu státního rozpočtu na rok 1966 činí příjmy a výdaje 152 mld 905 mil. Kčs. Proti minulému roku se zvyšuje objem státního rozpočtu na srovnatelné základně o 5,1 %. V rámci státního rozpočtu jsou zabezpečeny i potřeby národních výborů ve výši 34 mld 792 mil. Kčs.

Podrobnosti o struktuře příjmů a výdajů jsou obsaženy v materiálu, který jste obdrželi.

Vyrovnané státní hospodaření v příštím roce si vyžádá především zvýšit tvorbu zdrojů nad částky, s nimiž se dosud uvažuje, a při vynakládání prostředků na přední místo postavit zejména otázky efektivnosti, rentability a hospodárnosti a pod tímto zorným úhlem prostředky rozvážně vydávat.

Naše úsilí je přitom zaměřeno na maximální tvorbu národního důchodu, na získání co nejvyšších zdrojů.

Úsilí o snížení napětí a obrat k efektivnosti se musí v roce 1966 zintenzívnit. Nástrojem tohoto základního směru hospodářské politiky je i státní rozpočet. Při mobilizaci vnitřních rezerv existují předpoklady k tomu, aby bylo dosaženo nadplánovaných zdrojů, které by bylo možno použít na podporu efektivních akcí v národním hospodářství.

Počátkem příštího roku učiníme první kroky k postupnému zavádění nové soustavy řízení v převážné většině odvětví národního hospodářství. Všichni právem očekáváme, že bude všechny podniky podněcovat k tomu, aby skutečně socialisticky podnikaly a obchodovaly. Nový způsob plánování a financování k tomu vytváří lepší podmínky než dosud. Plán na rok 1966 obsahuje velmi málo závazných ukazatelů. To vytváří příznivější předpoklady než dosud k tomu, aby podniky dávaly přednost takovým výrobám, po kterých je poptávka doma a s kterými můžeme výhodně obchodovat i na zahraničních trzích. Zvyšující se náročnost domácích i zahraničních odběratelů klade ovšem na výrobu a pohotovost dodávek přísnější hlediska než plán hrubé výroby. Ústřední orgány, to je vláda ministerstva, budou podporovat všechna opatření směřující k prosazování efektivních výrobních programů ekonomickými cestami, jako přednostním přidělováním devizových prostředků, úvěrem, cenami a jinými nástroji. Naproti tomu budou důsledně vymáhat úhrady ztrát vyplynuvších z nedbalosti, nekvalitní výroby atd. Je plně v duchu nové soustavy řízení, že tyto ztráty půjdou na účet podniků, které je způsobily. Podniky, které vyrábějí nepotřebné a nekvalitní výrobky, musí počítat s tím, že se dostanou do finančních obtíží a budou muset svou výrobu omezovat či zcela likvidovat.

Dovolte mi říci několik slov o struktuře a postavení státního rozpočtu v nových podmínkách.

Státní rozpočet v nové soustavě řízení jako jeden z aktivních nástrojů plánovitého rozvoje naší společnosti má spolupůsobit na efektivní rozvoj a socialistickou podnikavost a má zabezpečovat finanční a měnovou rovnováhu státu.

Proto také již nevychází mechanicky z ukazatelů státního plánu, nýbrž působí aktivně na vytváření žádoucích proporcí rozvoje národního hospodářství.

Vztahy hospodářských organizací ke státnímu rozpočtu na rok 1966 jsou dány soustavou odvodů a dotací. Odvody z hrubého důchodu či zisku se budou řídit vládou stanovenými pravidly, daň z obratu procentuálními nebo rozdílovými sazbami.

Podniky a národní výbory budou stále rostoucí část potřeb hradit ze svých zdrojů, podíl ústředního rozpočtu na procesu reprodukce v podnicích a na hospodaření národních výborů se bude postupně snižovat. Podíl podnikových zdrojů na financování investic se v roce 1966 zvyšuje na 41,7 % proti 32,8 % v roce 1965. Podíl vlastních zdrojů národních výborů na krytí jejich potřeb vzrůstá z 40,4 % na 46,8 %. Tím začínáme realizovat ve státním rozpočtu myšlenku, že stát se má soustředit na krytí základních nejdůležitějších potřeb a že širší okruh potřeb než dosud má záviset na tom, kolik si podniky a národní výbory na ně vydělají, a též na zvýšení účasti obyvatelstva. Tím chceme dát praktický výraz požadavku zreálnit představy o našich možnostech, zvýšit pravomoc a odpovědnost každého podniku i národního výboru na úseku svého hospodaření a současně i zájem o vytvoření maximálních zdrojů a účelné vynakládání prostředků.

Z celkových příjmů státního rozpočtu od socialistického sektoru připadá na daň z obratu 51 mld 954 mil. Kčs, na odvody z hrubého důchodu či zisku 25 mld 988 mil. Kčs a na odvody odpisů základních prostředků 4 mld 860 mil. Kčs. K zabezpečení plánované výše odvodů ze zisku poskytuje však v roce 1966 státní rozpočet dotace k velkoobchodním cenám v celkové výši 16,2 mld. Kčs. Dotace k cenám napravují alespoň nejhrubší deformace velkoobchodních cen a umožňují realizovat principy nové soustavy řízení.

Jak jsem již uvedl v úvodu své zprávy, je nutno k zabezpečení státního rozpočtu na rok 1966 realizovat řadu záměrů směřujících ke zvýšení efektivnosti výroby a zlepšení hospodárnosti. Dovolte mi, abych se u této problematiky, která je nesporně hlavní, zastavil.

Četná usnesení stranických i státních orgánů neustále zdůrazňují velký obsah skrytých rezerv, které existují v našem národním hospodářství.

V podnikové sféře jsou rezervy jak v oblasti pracovních sil, ve využívání pracovní doby a zvyšování produktivity práce, tak i v lepším využívání materiálu. Chtěl bych využít této příležitosti a ukázat na významnou část těchto rezerv.

Přírůstek výroby má být v příštím roce v našem průmyslu kryt přírůstkem produktivity práce ze 77 %, takže se počítá s dalším růstem zaměstnanosti v průmyslu o 28 000 osob. Přitom bychom měli dosáhnout rychlejšího růstu produktivity práce, než výroby. Tím by se uvolnili pracovníci pro jiná odvětví, která chronicky trpí nedostatkem pracovníků. Je to především zemědělství, služby, údržba a jiné.

Pokračování ve vývoji, při kterém se jako podmínka růstu výroby kladou nové stavby a do nich noví pracovníci, aniž se současně na jiných místech prostředky a pracovníci uvolňují, je nepřijatelné.

Odvětvová struktura zaměstnanosti neodpovídá dosažené ekonomické úrovni země. V souladu se základním požadavkem socialistické společnosti po stále lepším uspokojování potřeb člověka vyžadují i praktické problémy měnové rovnováhy vysoce racionální využití pracovních sil.

V této souvislosti se zamyslíme nad skutečností, že máme v průmyslu jednu z nejvyšších zaměstnaností na světě. Částečně je to způsobeno pomalým technickým rozvojem, který hodláme urychlit v připravované pětiletce, částečně neefektivní strukturou pracovních sil uvnitř průmyslu ve srovnání s průmyslově vyspělými státy. U nás v současné době připadá na 100 dělníků průmyslové činnosti téměř 37 ostatních pracovníků. V některých odvětvích průmyslu na 100 dělníků dokonce připadá více než 50 ostatních pracovníků. Obdobná situace je ve stavebnictví i v jiných odvětvích. Na první pohled je zřejmé, že podíl ostatních pracovníků je vysoký, což vyniká ještě více ve světle skutečnosti, že i v kategorii dělníků jsou v mnoha závodech nemalé rezervy.

Pokud jde o počty technickohospodářských pracovníků, je třeba říci, že s rostoucí technikou se bude jejich počet zvyšovat při současném snižování počtu dělníků a ostatních pracovníků.

Proto musíme lepší organizací práce, ale také pomocí ekonomických nástrojů, vytvořit předpoklady pro to, aby se stále zlepšoval podíl produktivních pracovníků, to je především dělníků a techniků na výrobní ose a snižovaly se počty pracovníků, kteří zvyšují náklady na výrobu, ale k tvorbě nových hodnot málo přispívají.

K tomu mají napomáhat i nové formy zainteresovanosti, které ponechají podnikům značný podíl na výsledcích hospodaření získaných lepším využitím pracovníků, takže si mohou kolektivy závodů zvýšit průměrné mzdy a získat prostředky pro praktické provádění postupné denivelizace mezd.

V souvislosti s tím, co bylo řečeno o neefektivnosti na úseku využívání pracovních sil, je třeba posuzovat i otázku dalšího vývoje mezd. Plnou aplikaci zásady nové soustavy, podle níž jsou mzdy závislé na výsledcích výroby, je třeba stavět do přímé závislosti na tom, jak se nám bude dařit hospodárnější využívání pracovních sil.

Podíl mezd na 1 Kčs společenského produktu vytvořeného v průmyslu činí 17 hal. Zbytek je používán na materiál, odpisy a dále na investice, zvýšení zásob, společenskou spotřebu, kulturu, obranu atd. Z toho je zřejmé, že i o nadplánované výsledky se musí podnik dělit se společností.

Prostředky na mzdy musí být usměrňovány, a to jak z hlediska rovnováhy mezi zbožím a penězi, tak z hlediska zachování správných mzdových relací. K tomu budou v neposlední řadě využívány kolektivní smlouvy jakožto neadministrativní nástroje, s jejichž pomocí budou vedení podniku a odborová organizace podporovat iniciativu a ovlivňovat mzdy. Bude záležet na tom, jak těchto nových metod využijeme, aby byly spojeny dvě zásady: zřetelné odměňování iniciativy, kvality a úsilí na jedné straně a nutná proporciálnost mezd a dodržování mzdové disciplíny na straně druhé. Přitom zvláštní zřetel je třeba brát na okolnost, že ze zdrojů podniků budou stále ve větším rozsahu financovány rozvojové potřeby podniků.

Proto vláda uložila podnikům, aby si vytvořily během roku 1966 rezervní fondy ve výši 1 - 1,5 % vyplácených mezd. Vytvoření rezervního fondu je podmínkou vyplácení odměn za celoroční hospodářské výsledky.

V zemi s velmi vysokou zaměstnaností, ve které se nadto nemalá část národního důchodu věnuje na služby poskytované občanům zdarma nebo s velkými slevami, není usměrňování mezd jakýmsi byrokratickým opatřením, nýbrž životní nutností v zájmu samotných pracujících. Je ovšem nutné, abychom dovedli co nejrychleji opustit navyklé administrativní formy kontroly mezd a přešli na ekonomické formy působení na mzdy, podněcující iniciativu a podporující správné odměňování.

Bude nutno též zpřísnit pracovní kázeň. Z provedených snímků pracovního dne v různých podnicích vyplývá, že fond pracovní doby je využíván jen ze 70 - 85 %, přitom však v některých případech je dokonce překračován plán pracovníků a limit přesčasů.

Rovněž na úseku materiálových nákladů existují v našem hospodářství obrovské rezervy. Podíl dodávek pro konečné užití na výrobě se neustále snižuje. V roce 1961 činil tento podíl 53,9 %, v roce 1963 53,4 %, v roce 1965 již jen 51,8 %. Stále máme mnoho výroby pro výrobu, neúčelné kooperace, neúčelných přeprav. Některé stavební materiály se stále ještě přepravují až na vzdálenost několika set kilometrů. Neustále roste podíl automobilové dopravy i na delší vzdálenost, která je mnohem dražší než doprava po železnici.

Při naší nedostatečné surovinové základně by mělo být samozřejmostí, že budeme všestranně usilovat o snižování měrné spotřeby materiálu a o maximální zhodnocení dovážených i domácích surovin u těch výrobků, které jsou dosud materiálově náročnější než obdobné výrobky zahraniční.

Dokladů o tom, že řada našich strojů je stále ještě mnohem těžší než zahraniční stroje s obdobným výkonem, již bylo sneseno dostatek.

Na vysokou materiálovou spotřebu má rovněž velký vliv zmetkovitost, která činí jen za devět měsíců roku 1965 v průmyslu již téměř jednu miliardu Kčs, nízká kvalita výrobků a špatná úroveň skladování.

Velké rezervy existují v oblasti využití základních fondů a efektivnosti investic. Státní rozpočet vynakládá na investice v roce 1966 částku 25 mld 808 mil. Kčs. Mimoto z vlastních zdrojů a úvěrů bude na investice použita částka 20 mld 949 mil. Kčs. Tyto obrovské částky musí být vynakládány efektivněji než dosud. O velkých rezervách na úseku základních fondů a efektivnosti investic svědčí tyto údaje:

Hodnota společenského produktu na 1 Kčs výrobních základních fondů v průmyslu klesla od roku 1960 do konce roku 1964 o 10,5 %. Kdyby tento poměr byl zachován na úrovni roku 1960, byla by výroba v roce 1965 bez dodatkových investic vyšší nejméně o 30 miliard Kčs.

Ke zvýšení tlaku na efektivnost výstavby vláda rozhodla, že podniky mají krýt 15 % své investiční výstavby z vlastních zdrojů, s výjimkou jmenovitých staveb. Vlastní zdroje mohou být v nutném rozsahu doplněny bankovním úvěrem.

Rovněž tak u národních výborů nebudou v plném rozsahu kryty ze státního rozpočtu všechny plánované prostředky na investice. Zbývající část prostředků si národní výbory musí vytvořit samy v průběhu příštího roku svou aktivní činností.

Současně Státní banka bude svojí úvěrovou politikou podporovat efektivní a rentabilní oborové a podnikové investice. Přitom bude zejména přihlížet k tomu, aby byly zvýhodňovány ty investice, které zajišťují úspory pracovníků, využívání domácí surovinové základny, zvyšování efektu v zahraničním obchodě, nebo budou znamenat přínos žádoucí výroby pro vnitřní trh.