Některé základní národohospodářské vztahy zůstávají v plánu na rok 1966 nevyrovnány. Je proto třeba bezodkladně organizovat opatření od centra až po závody k dosažení jejich rovnovážnosti, aby bylo zajištěno komplexní a cílevědomé řešení všech úkolů ekonomicky nejefektivnějším způsobem.

Ve shodě se závěry vlády, Státní plánovací komise, Státní komise pro finance, ceny a mzdy, Státní komise pro techniku, ministerstvo zahraničního obchodu spolu s dalšími orgány vlády vypracují rozhodující opatření vedoucí k úsporám v dovozu, k efektivnějšímu zhodnocování dovážených surovin a výrobků, ke zvýšení vývozu a jeho efektivnosti, opatření v cenové oblasti u dovážených surovin a výrobků, opatření k podpoře rozvoje progresívních výrob a oborů a k omezení technicky zaostalé, málo kvalitní a nerentabilní výroby.

Všechna tato opatření musí vycházet z principů zdokonalené soustavy plánovitého řízení a využívat ekonomických nástrojů, zejména v oblasti cen, úvěrů, dotací a odměňování. Musí být prováděna tak, aby zvýšení důchodů podniků a obyvatelstva se rychle vrátilo ve formě vyšších společenských zdrojů.

Vytváření předpokladů pro další urychlování vysoce progresívní výroby úzce souvisí s úsilím o zefektivnění investiční výstavby.

Tomuto úsilí neodpovídaly při přípravě plánu snahy o získání investičních prostředků, o zařazení nových staveb do plánu, jejichž efektivní přínos pro národní hospodářství nebyl plně prokázán. Přitom tyto požadavky byly vznášeny za situace, kdy využití základních fondů je stále neuspokojivé a má od roku 1962 dokonce klesající tendenci.

V důsledku toho, že se na řadě staveb ve srovnání s původními plány postupuje pro nedostatečnou projekční a technickou připravenost pomaleji, nebudou v roce 1966 dokončeny všechny stavby, s jejichž produkcí jsme počítali; proces likvidace nadměrné rozestavěnosti proběhne pomaleji a některé kapacity pro zlepšení struktury výroby nebudou uvedeny do provozu v původně stanovených termínech. V roce 1966 proto bude např. nutno dovézt polyesterovou stříž, aby byl nahrazen výpadek výroby v n. p. Silona Planá. Prodloužení doby výstavby dalších závodů se projeví v letech 1967 a 1968 v nižší výrobě cementu, elektrooceli, ve zpracování ropy apod.

Tato situace sama prosazuje požadavek změnit od základu postup a přístup k plánování a provádění investiční výstavby.

Každý návrh na investiční činnost musí vyjadřovat podstatné zlepšení využití existujících základních fondů, vyčerpat všechny možnosti modernizace a odpovídat požadavkům žádoucí změny struktury národního hospodářství a rekonstrukce výrobní základny a kooperace. Teprve po jejich vyčerpání lze uvažovat o nové investiční výstavbě.

Všechny nároky a požadavky na investice musí být provázeny průkaznými propočty efektivnosti a zhodnocením produkce na vnitřním, zejména pak na světovém trhu. Kritériem k tomu jsou investiční náročnost, nákladovost oceněna na základě mezinárodního srovnání, jakož i důkladný průzkum vnitřního a vnějšího trhu.

Z těchto hledisek je třeba přistoupit k přehodnocení všech dosud uvažovaných a k výstavbě připravovaných investičních záměrů.

Pořadí naléhavosti investic je třeba stanovit podle těchto hledisek:

a) především modernizovat strojním zařízením závody se stabilizovanými kolektivy kvalifikovaných pracovníků, které mají možnost zvýšit množství a rentabilnost produkce, aniž by zvyšovaly počet osazenstva a potřebovaly stavební investice;

b) k novým nebo modernizovaným kapacitám, které nejsou využity ve vícesměnném provozu, postavit byty a umožnit přísun pracovních sil;

c) třetím v pořadí naléhavosti jsou investice k modernizaci, rekonstrukci a rozšíření kapacit, které kromě strojního vybavení vyžadují i stavební výrobní investice;

d) teprve nakonec můžeme uvažovat o stavbě zcela nových závodů na novém místě, s novými pracovními kolektivy, bytovou a občanskou výstavbou.

Přitom podstatného zvýšení efektivnosti soustředěním výroby do progresívních závodů nedosáhneme, nebudeme-li současně omezovat výrobu v neefektivních závodech.

Nebudeme-li takto postupovat, nevyhneme se nevyužití kapacit, nesnížíme investiční náročnost reprodukčního procesu ani neposílíme strukturální změny.

Takový musí být základní přístup k přípravě plánu investiční výstavby v pětiletce. Příští rok je součástí této pětiletky, a proto musíme začít s uplatňováním těchto principů již při realizaci plánu na rok 1966. Významná úloha připadá Státní bance, která musí ve své praxi tyto zásady investiční politiky důsledně prosazovat. Přitom se nesmíme bát stáhnout prostředky z těch akcí, které nejsou dokonale připraveny, neodpovídají uvedeným hlediskům a popřípadě posílit vysoce progresívní investiční akce.

Poslední léta nás poučila o tom, že bez stabilizace zemědělství není myslitelný jakýkoliv zdravý rozvoj celé ekonomiky. Pokračovat v dosavadním tempu rozvoje zemědělství by znamenalo, že by přírůstek zemědělské výroby nestačil uživit přírůstek obyvatelstva. V zemědělství pracuje více lidí než ve strojírenství, metalurgii, chemii, energetice a palivech dohromady; 18 % z celkových výrobních základních fondů je v zemědělství.

Možnosti ke zlepšení dnešní situace jsou především v samotných zemědělských závodech, není jich však vždy plně využíváno. Efektivní rozvoj zemědělství vyžaduje, aby hospodářští pracovníci na všech stupních řízení zemědělství mnohem důsledněji prosazovali snižování vlastních nákladů a zabezpečovali rentabilitu výroby.

K tomu musí přispět i průmysl. Jde především o to, aby strojírenství a chemický průmysl dodávaly zemědělství výrobky na vysoké úrovni a dobré kvality, zejména, aby v nejkratší době byl důsledně odstraněn nedostatek náhradních dílů a nebrzdil plné využití techniky.

Základním činitelem růstu produktivity práce v zemědělství je úroveň dělby práce mezi zemědělstvím a průmyslem. Průmysl, který sehrál rozhodující úlohu v rozvoji společenských výrobních sil, se musí stát hlavní hybnou silou i v rozvoji zemědělství. Úloha průmyslu v rozvoji zemědělství nemůže být chápána jako pomoc, neboť jde o společenskou funkci průmyslu jako nositele společenského pokroku.

Soudružky a soudruzi! Z hlediska bezprostředních cílů je v současné době nejdůležitější využít potenciálních možností skrytých v existující výrobní základně. Jde zejména o přizpůsobování výroby potřebám vnitřního i zahraničního trhu, a to na základě tlaku ekonomických nástrojů na výrobní a rozdělovací procesy u výrobce a spotřebitele.

Základním motivem nové soustavy je úsilí o sepětí plánovitosti s využitím funkcí trhu a v něm působících objektivních ekonomických zákonů. Obě složky tohoto sepětí vylučují jakoukoliv libovůli. Zdůrazňuji obě složky proto, že jedině za předpokladu harmonie plánovitosti a působení objektivních ekonomických zákonitostí, můžeme zajistit prosazení rovnováhy a vysoké efektivnosti národního hospodářství.

Dosavadní řízení tím, že dostatečně nerespektovalo objektivní ekonomické vztahy, nutně nesplnilo požadavky plánovitého rozvoje ekonomiky a vedlo ke konzervování řady zaostávajících úseků.

Nová soustava řízení má odstranit kořeny pronikání libovůle do řídící praxe všech stupňů a složek tím, že všem hospodářským rozhodnutím nastavuje zrcadlo objektivních ekonomických zákonů.

Na druhé straně nová soustava neznamená připuštění živelností, tj. neplánovitosti. Zásadní přesun váhy z direktivních nástrojů na ekonomické nástroje není projevem snížení autority plánu, nýbrž výrazem cílevědomého využívání ekonomických vztahů působících v mechanismu trhu.

Ekonomickými nástroji, plánovitou regulací pohybu cen a rozdělováním důchodu budeme regulovat mohutný vliv nabídky a poptávky na ekonomiku ve prospěch celospolečenských zájmů. Nejde tedy ani o regulaci administrativní, ani o popření trhu. Jde o využití předností, které socialistická ekonomika má při zabezpečování sepětí plánovitosti a tržního mechanismu.

Při sestavování návrhu plánu jsme přistupovali k věcným problémům z hlediska konfrontace jejich řešení s principy nové soustavy řízení. Usilovali jsme tedy o to, vyhnout se řešení administrativními způsoby a naopak v nejširší možné míře uplatnit progresívní ekonomické nástroje.

Nejzávažnějším problémem uvedeného charakteru bylo zajištění rovnováhy finančně ekonomických vztahů v chozrasčotní sféře, kde jsou značné rezervy ve využívání zhmotnělé a živé práce. Existence těchto rezerv vyžaduje realizovat taková opatření, která by podněcovala jejich využití a současně zajistila rovnováhu mezi zvýšenými potřebami ekonomiky a jejími zdroji.

Dosažení těchto cílů je zabezpečováno působením jak dlouhodobých, tak i operativních ekonomických nástrojů. Byla připravena a přijata tato základní opatření:

- povinná účast vlastních prostředků výrobních hospodářských jednotek a podniků na úhradě části investic,

- stanovení minimálních přídělů do rezervních fondů a stanovení pravidel pro hospodaření s těmito fondy.

Smyslem a cílem schválených opatření je:

- vytvořit ekonomický tlak na odkrývání rezerv, a tím podpořit zvýšení efektivnosti tvorby zdrojů,

- podněcovat použití podnikových zdrojů z hlediska dlouhodobých zájmů a tím současně zabezpečit zvyšování průměrných výdělků jen na základě růstu produktivity práce,

- podněcovat vyšší hospodárnost v oblasti spotřeby surovin, materiálů, energie, a úměrně i kvalitu výrobků.

Vláda již stanovila, že se ústředně řízené organizace se zainteresovaností na hrubém důchodu nebo na zisku povinně účastní financování oborové a podnikové výstavby vlastními finančními prostředky, a to jednotně ve výši 15 % celkového objemu oborové a podnikové výstavby. Těm podnikům, kterým se nebudou dostávat vlastní prostředky, může banka poskytovat na efektivní výstavbu dlouhodobé úvěry.

Tím se vytváří podnikům určitý manévrovací prostor pro hledání nejefektivnější cesty zvýšení rentability.

Dále se tím působí na vyšší tvorbu zdrojů, reguluje se poptávka po investicích a vyvolává se zodpovědnější posuzování efektu investic.

Dále vláda stanovila, že výrobní hospodářské jednotky a podniky přidělí do svých rezervních fondů minimálně 1,5 % (resp. 1 % při zainteresovanosti na zisku) ze skutečně vyplácených odměn za individuální výsledky práce. V případě nedodržení smí se použít rezervního fondu jen k zajištění výplaty mezd za individuální výsledky práce, a nesmí se zvýšit průměrná mzda nad základní výši uvažovanou v kolektivní smlouvě.

Příprava plánu na rok 1966 a výsledky experimentujících podniků také zdůraznily naléhavost řešení některých dalších problémů v aplikaci nové soustavy.

Jde například o to, že dosud dožívají dřívější metody tvorby plánu, stále se projevují silné tendence kvantitativního řešení problémů, soustřeďování pozornosti na objemové úkoly výroby apod.

Stále se projevuje silný tlak na rozšiřování počtu direktivních úkolů.

Současně se objevují snahy uplatňovat různé formy skrytého rozšiřování direktivních úkolů. Slouží k tomu různé příkazy, závazné dohody a jiné formy, směřující k omezování pravomoci a odpovědnosti chozrasčotních organizací.

Těmto snahám musíme důsledně čelit hned od počátku, neboť jsou v rozporu s principy nové soustavy řízení, setrvávají na starých a často přežitých praktikách, jež se v praxi neosvědčily, ale jsou pohodlnější, ovšem neznamenají řešení příčin jednotlivých problémů.

Složité věcné problémy rozvoje národního hospodářství nejenže nesmějí být důvodem brzdění soustavy, ale naopak vyžadují urychlení její realizace. Musíme však dokázat dovedně využívat všech možností, které nám soustava poskytuje, abychom při řešení problémů postihli jejich podstatu a příčiny.

Soudružky a soudruzi, schválením plánu na rok 1966 stavíme před naše pracující cíle, které nám pomohou dostat se dále kupředu.

Realizace těchto cílů nebude záviset jen na správnosti jednotlivých proporcí určených plánem, ale především na výsledcích práce, na iniciativě, úsilí a snaze pracujících. Bude záležet na tom, jak naši pracující budou rozvíjet svou uvědomělou činnost směřující k odhalování rezerv a k jejich využití ve prospěch společnosti. Při zajišťování plánu se budeme nepochybně setkávat s poctivým úsilím lidí o vyšší efektivnost hospodářského rozvoje, na druhé straně však i se setrvačností v myšlení těch, kteří se dosud nedokázali plně odpoutat od strnulých metod řízení, od zjednodušování ekonomických vztahů a od stavění osobních požadavků nad zájmy společnosti. Musíme plně podporovat ty pracovníky, kteří budou probojovávat nový tvořivý přístup k řešení jednotlivých hospodářských problémů.

Logická a zásadně prospěšná snaha všech lidí o zvyšování své životní úrovně musí být spojována na všech pracovištích s přispěním každého jednotlivce k řešení naší současné složité hospodářské situace a k hledání zdrojů vyššího efektu práce celé společnosti. V tomto směru stavíme před naše pracující především tyto konkrétní úkoly:

- výrazně zlepšit produktivitu práce cestou úspor pracovních sil, snižováním výrobních, zejména materiálových nákladů a pracnosti výroby a vyšším využitím výrobních prostředků,

- snížit ztráty ve výrobě vznikající vysokou zmetkovitostí, nízkou kvalitou výrobků a vysokými neproduktivními náklady,

- lépe využívat a snižovat zásoby tak, aby v nich bylo vázáno co nejméně prostředků,

- dokonaleji připravovat a organizovat investiční výstavbu, aby jednotlivé stavby byly dávány do provozu ve stanovených termínech a o plánovaných parametrech a aby se snížila rozestavěnost.

Při řešení těchto úkolů má rozhodující postavení člověk jako hlavní složka výrobních sil společnosti. Tato jeho úloha vyžaduje uvolnit cesty rozvinutí a uplatnění všech duševních i fyzických schopností člověka v jejich nepřeberné bohatosti jak u jednotlivce, tak v měřítku celé společnosti. Musíme proto věnovat krajní péči jak řešení otázek spojených s postavením člověka jako tvůrčího elementu v hospodářském a kulturním rozvoji společnosti, tak řešení otázek jeho postavení jako uživatele plodů tohoto rozvoje. Jsou to dvě stránky jedné mince a řešení jedné podmiňuje druhou.

Růst společenského vědomí člověka a důslednější opření odměn o zásluhy musí podněcovat každého jednotlivce k maximálnímu tvůrčímu uplatnění jeho znalostí, zkušeností a schopností v zájmu společenského i vlastního prospěchu. Každý jednotlivec, zejména v okamžiku, kdy odvádí výsledky své práce, si musí uvědomit, že jeho budoucnost je plně závislá na rozvoji celé společnosti. Současně s uplatněním tohoto požadavku musíme na každém pracovišti a u každého člověka prokázat velikou citlivost, pokud jde o vytvoření odpovídajících pracovních podmínek v nejširším slova smyslu.