Státní plánovací komise se rovněž kladně postavila k požadavku, který byl vznesen ve výboru pro spotřební a potravinářský průmysl, místní hospodářství a služby, obchod a spoje, dodržet objemy dodávek stavebních prací pro Ústřední správu spojů.

Státní plánovací komise se zabývala také požadavkem kulturního výboru na urychlení výstavby televizních středisek v Praze a Bratislavě. Obě střediska byla zařazena do seznamu jmenovitých staveb. Ovšem samo o sobě to ještě neznamená, že bude urychlena jejich výstavba. Zatím je stav takový, že průtahy v projektové přípravě způsobují každým rokem nevyčerpání investičních prostředků a oddalují uvedení kapacit do provozu. Například plánovaný objem na rok 1965 ve výši 6,5 mil. Kčs pro televizní středisko v Praze bude splněn letos pouze na 31 %, což představuje nesplnění plánu zhruba o 4 mil. Kčs.

K vlastní problematice státního plánu a státního rozpočtu na rok 1966 jsme vyslechli úvodní slova místopředsedy vlády soudruha Černíka a ministra financí soudruha Dvořáka. Dovolte mi říci k nim několik poznámek.

Návrh státního plánu a státního rozpočtu na příští rok pokračuje v rozvíjení těch pozitivních prvků, které se nám podařilo v procesu řešení dříve vzniklých negativních jevů přece jen založit do plánu roku 1964 a 1965. Pravda, zdaleka se nepodařilo udělat tolik, jak bychom si všichni přáli. Největší problém je, že nemáme dlouhodobý perspektivní plán. Vážné disproporce trvají nadále. Nicméně byl obnoven růst národního hospodářství jako předpoklad úspěšného řešení současných obtíží. Byly zmírněny nedostatky v zásobování národního hospodářství palivy, elektřinou a hutními výrobky. Zpracovatelský průmysl dosáhl dalšího vzestupu výroby a dodávek pro vnitřní spotřebu i vývoz. V zemědělství se zvýšila živočišná produkce. Zlepšila se plynulost dopravy. Trh potravin stabilizoval, částečně se zlepšilo zásobování nedostatkovým průmyslovým zbožím. Reálné důchody obyvatelstva vzrostly v posledních 2 letech asi o 6 %, to je více, než předpokládal plán.

Návrh plánu na rok 1966 zajišťuje zvýšení podílu fondu akumulace na národním důchodu. Rychleji než národní důchod roste podobně jako v letech 1964 až 1965 i jeho nejdůležitější složka, to je přírůstek základních fondů. Návrh plánu zabezpečuje vzrůst investic a generálních oprav o 7,9 %. Zaměřením investic dochází po úpravách k posílení podílu vodního hospodářství, hospodářství národních výborů a nevýrobní sféry. V rámci průmyslových resortů se proti směrnicím zvýší podíl investic a generálních oprav zejména pro stavebnictví a stavební hmoty, ale též pro spotřební a potravinářský průmysl. Zahajování průmyslových staveb se soustřeďuje v energetice a ve spotřebním průmyslu, na něž připadá 59 % ze souhrnu rozpočtových nákladů všech zahajovacích staveb v průmyslu. Ve výběru zahajovacích nových průmyslových staveb se již zakládají strukturální změny podle koncepce směrnice. Ekonomická efektivnost těchto investic, sledovaná ve vztahu k cenám světového trhu, je v převážné části lepší, než jaké bylo dosud dosahováno.

Průmyslová výroba se má rozhodující měrou, téměř ze tří čtvrtin, podílet na přírůstku společenského produktu. Z průmyslových odvětví se bude rychlejším tempem rozvíjet strojírenství a chemie. V návrhu plánu průmyslové výroby rostou některé obory nebo výrobky rychlejším tempem, zatímco dochází ke zpomalení některých, zejména méně efektivních výrob, jak zde zdůvodnil s. Černík. Plně jsou pokryty potřeby hospodářství palivy, včetně dodávek pro tržní fondy a požadavků zahraničního obchodu. Odvětví metalurgie výrazně přispívá k řešení vztahů k zahraničnímu obchodu s kapitalistickými státy. Návrh plánu rozvoje dopravy na rok 1966 uspokojuje přepravní potřeby národního hospodářství. Podle návrhu by kapacita vozidel měla stačit na plánovaný objem přepravy a vytvářet i rezervu na nadplánované přepravy, kterou lze ještě zvýšit snížením správkového stavu vozidel. Plánovaná stavební výroba je v podstatě kryta základními stavebními hmotami. V roce 1966 se věnuje zvýšená pozornost údržbě a opravám bytového fondu a rekonstrukcím silnic.

V návrhu plánu fondu vědy a techniky na rok 1966 jsou promítnuty nové principy plánovitého řízení národního hospodářství na úseku vědeckotechnického rozvoje. Návrh plánu odráží posílení podnikové sféry výzkumné a vývojové základny, ke kterému došlo především převedením poloviny dosavadních resortních výzkumných ústavů průmyslových resortů k výrobním hospodářským jednotkám. Ve finanční části fondu vědy a techniky je uplatňována tendence omezování rozsahu výdajů ze státního rozpočtu na úkor zvyšování podílu prostředků z podnikových zdrojů bez oslabení stimulů prosazujících celospolečenské zájmy. Zahájena bude výstavba dalších pěti ústavů. Uskutečnit se má hlavně dovoz elektronických přístrojů a měřicí techniky. Zvýšený objem licencí povede k další úspoře výzkumných a vývojových kapacit a umožní urychlit nebo zprogresívnit řešení řady úkolů.

Návrh plánu rozvoje hospodářství na Slovensku v roce 1966 je možno celkově charakterizovat rychlými tempy rozvoje v průmyslové výrobě o 10 % při celkovém růstu o 5,5 %, v investiční výstavbě a generálních opravách o 11,6 % apod.

Značné tempo rozvoje průmyslové výroby se zabezpečuje zejména v hutnictví, v chemickém průmyslu a ve strojírenství, v důsledku čehož dochází ke změnám ve struktuře výroby ve prospěch surovinových odvětví, jejichž podíl se zvyšuje z 28,1 % na 28,8 %. Na nových kapacitách má být dosaženo 50 % přírůstu výroby. Zahajování nové výstavby je soustředěno především na rozšíření kapacity zpracovatelských odvětví.

Státní plán nevystihuje plně všechny možnosti ve zvyšování výroby a její efektivnosti. Plán jako celek je možno překračovat a tím vytvořit podmínky pro zahájení programu rekonstrukce národního hospodářství podle dlouhodobé koncepce, kterou stanoví XIII. sjezd KSČ.

Přes úspěšně rozvinutou práci s novou soustavou nenalezli zatím na podnicích v plánovacích pracích patřičnou odezvu taková opatření, která by radikálně ovlivnila nepříznivý vývoj ve výrobní spotřebě, v lepším využití základních fondů, v snížení nároků na investice, v uvolnění zdrojů pracovních sil a všestranném zlepšení péče o kvalitu výrobků.

Jsou však závody, kde z iniciativy stranických a odborových organizací jsou vyhlášeny závazky k XIII. sjezdu KSČ, které usilují o plnění kvalitativních stránek plánu. Např. v ČKD Blansko soutěží 145 techniků a inženýrů, kteří vyhlásili konkrétní závazky na snižování pracnosti, úspory materiálů a energie, a na úsporu vlastních nákladů: Závazky už plní. Např. konstruktéři s. Raudenský a Kyzling s technologem Králem navrhli novou technologii výroby segmentových uzávěrů a uplatňují ji u jezového zařízení pro vodní elektrárnu na Cejloně. Jejich návrh znamená úsporu na této stavbě 51 tun materiálu a zejména velké snížení pracnosti. I ostatní soutěžící v ČKD Blansko dosahují dobrých výsledků, takže původní závazek úspor při zvyšování rentability výroby bude možno zvýšit na 1 milión Kčs.

Při vytváření podmínek pro plnění plánu v roce 1966 je třeba na všech stupních řízení pamatovat na to, abychom dosáhli pokud možno nejvyššího přírůstku národního důchodu, a aby získané zdroje byly co nejhospodárněji využity. V tvorbě zdrojů půjde zejména o postupné dosažení obratu ve struktuře výroby tak, aby další rozvoj výroby byl spjat s růstem celkové efektivnosti národního hospodářství. Proto v průmyslové výrobě nebude rozhodujícím celkové zvyšování růstu hrubé výroby, avšak zvýšení finality a taková změna její struktury, která povede k posílení vztahů v zahraničním obchodě a na vnitřním trhu při zlepšení efektivnosti předpokládané plánem na rok 1966. Proto bude třeba postupně potlačovat produkci výrobků s nízkou efektivností.

Na rozdíl od průmyslové výroby vystupuje ve výrobě zemědělské vedle kvalitativních hledisek též velmi výrazně hledisko kvantitativní, tj. zabezpečit v nejvyšší možné míře potřeby národního hospodářství vlastní zemědělskou výrobou. Přitom bude třeba důrazně již dnes prosadit zásadu, že pro národní hospodářství je nadále neúnosné, aby výsledky zemědělské výroby nebyly plně, včas a beze ztrát sklizeny.

Na schůzi zemědělského výboru Národního shromáždění bylo zdůrazněno, že splnění plánu rozvoje zemědělství na rok 1966 je v rostoucí míře závislé na objemu, struktuře a kvalitě dodávek z průmyslu, které jsou k zabezpečení reprodukčního procesu v zemědělství nezbytné. Jde především o dodávky kvalitních průmyslových hnojiv v kombinované formě a řešení jejich obalové techniky. Odpovědněji bude třeba se zabývat i zásobováním zemědělství kvalitními zemědělskými stroji. Soudruzi kritizovali, že zemědělské stroje dodávané ze zahraničí nemají požadovanou úroveň. Také u strojů, které jsou vyráběny v našich strojírenských závodech, se projevují nedostatky, zejména pokud jde o kvalitu materiálu, svárů a často i o samostatnou funkční činnost stroje. Bylo požadováno i zlepšení kvality krmných směsí k zabezpečení rozvoje živočišné výroby a zvýšení potřebné kapacity pro zemědělskou investiční výstavbu. Se souhlasem byla kvitována skutečnost, že plán obsahuje prostředky na vybudování organizací služeb v rámci Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků. Správně bylo řečeno, že bez dalšího zvyšování úrovně služeb pro zemědělské závody, zvyšování kultury a techniky práce na vesnici a rychlejšího řešení bytové výstavby na vesnici by problém získání trvalých pracovních sil pro zemědělství byl těžko řešitelný. Bude-li se postupně zlepšovat objem, struktura a kvalita dodávek do zemědělství, sehraje zemědělská výroba důležitou funkci stabilizátora národního hospodářství a významně přispěje ke zlepšení zásobování obyvatelstva i průmyslu zemědělskými výrobky.

Růst produktivity práce musí být v souladu s novým zákoníkem práce spojován se zvyšováním pracovní kázně, s plným využíváním pracovní doby a s plným uplatněním hmotné odpovědnosti za zaviněné ztráty ve výrobě. To zvláště mnohokrát ve výborech NS bylo zdůrazněno. Také investiční prostředky nebude již možné používat k nákupu technicky zastaralých strojů jen z toho důvodu, že tato zařízení již byla vyrobena. Za výrobu technicky zastaralých strojů a zařízení bude třeba tvrdě postihovat výrobce, kteří musí nést plnou hmotnou odpovědnost za jejich případnou nerealizovanost.

Tolik, soudružky a soudruzi, k problematice státního plánu rozvoje národního hospodářství. Dovolte mi nyní, abych obrátil pozornost k některým úkolům státního rozpočtu, kterému tentokráte jsme ve výborech NS věnovali větší pozornost než v minulých letech.

Od 1. ledna 1966 začíná působit v národním hospodářství v převážné části odvětví nová soustava plánovitého řízení, která vnáší významné změny i do náplně, postavení i konstrukce státního rozpočtu.

Nová soustava řízení se ve státním rozpočtu projevuje zejména v tom, že vztah podniků k rozpočtu se staví v souladu s ekonomickými pravidly na ekonomičtější základ. Státní rozpočet se jako základní finanční plán státu stane významným ekonomickým činitelem ve vztahu k ministerstvům a generálním ředitelstvím. Nebude tedy již odčerpávat převážnou část nadplánovaných zdrojů, ani nebude automaticky uhražovat ztráty a důsledky špatného hospodaření, ale má všemožně podporovat socialistickou podnikavost a efektivní akce vedoucí ke zvýšení čistého důchodu.

Ministr financí s. Dvořák informoval nás o nové struktuře státního rozpočtu. Přesto chtěl bych znovu zdůraznit hlavní změny ve státním rozpočtu v důsledku nové soustavy řízení, neboť to považuji za důležité pro naši další práci v NS.

Příjmy a výdaje státního rozpočtu nevycházejí mechanicky z ukazatelů plánu. Přitom však státní rozpočet je dále spjat se státním plánem a finančně zabezpečuje jeho cíle a proporce.

Nová soustava řízení staví do popředí princip rentability a návratnosti. V duchu tohoto principu se zvyšuje podíl vlastních zdrojů podniků na financování podnikových potřeb. Státní rozpočet se v souladu s tím soustřeďuje na nejdůležitější celospolečenské úkoly, kde s principem podnikové rentability nevystačujeme. Do státního rozpočtu se odvádí menší část zisku a zejména menší část odpisů. Přes státní rozpočet se tedy rozděluje menší podíl národního důchodu. To vše se však děje za situace, kdy podnikové hospodářství bude citlivější na finančně ekonomické jevy a zásahy. Státní rozpočet bude v podnikové sféře zasahovat s menším rozsahem a podílem prostředků, avšak účinněji než dnes, kdy do jisté míry mechanicky kryje plánované úkoly a každoročně vypořádává ztráty.

Některé důležité finanční vztahy se stanoví mimo státní rozpočet v rámci tzv. ekonomických pravidel. Tak např. základní odvody z hrubého důchodu, resp. zisku byly stanoveny v souvislosti s přípravou dlouhodobých plánů, a to nejméně na 3 roky. Obdobně dotace k cenám, které musíme na přechodnou dobu používat vzhledem k nízké rentabilitě.

Další část příjmů státního rozpočtu byla stanovena rovněž v souvislosti s přípravou dlouhodobého plánu ve formě procenta z přírůstku hrubého důchodu, resp. zisku.

Daň z obratu je ve státním rozpočtu na rok 1966 plánována podle dosavadní metodiky většinou pevnými sazbami. Postupně bude však i daň z obratu stanovena procentní sazbou.

To bude mít pro státní rozpočet ten následek, že významná část jeho příjmů nebude určována přímo direktivními ukazateli v korunách, nýbrž nepřímo prostřednictvím tzv. ekonomických nástrojů.

Na straně výdajů byly dosavadním způsobem rozpočítávány výdaje na společenskou spotřebu a výdaje vycházející z direktivních úkolů státního plánu, tj. zejména výdaje na jmenovité investice. Ostatní výdaje nebudou podnikům poskytovány mechanicky, nýbrž budou vázány na průkaz efektivnosti.

V oblasti rozpočtových organizací a národních výborů dochází v souladu s principy nové soustavy ke zjednodušování forem rozpočtování. Jak se postupně bude snižovat úloha a počet ukazatelů hmotného a prováděcího plánu, bude se současně zvyšovat úloha státního rozpočtu, který bude jednoduchými ekonomickými formami působit na plánovitost vývoje a hospodárnost.

V souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení byla učiněna opatření, která přenášejí financování některých úkolů ze státního rozpočtu na úvěrový plán: veškeré zásoby se úvěrují a úvěr se též zčásti podílí na financování investic.

Na financování podnikových potřeb byly použity některé zdroje podniků z minulých let, a tím snižujeme výdaje státního rozpočtu.

Počet direktivních a orientačních ukazovatelů se proti dosavadnímu stavu podstatně snížil.

Souhrnná rozpočtová čísla, která jsou obsažena v rozpočtovém zákoně, nebudou závazně rozepsána na jednotlivé resorty a kraje. Závazný rozpis se bude týkat jen závazných ukazatelů.

Souhrnná čísla státního rozpočtu se tak stávají direktivou, kterou dává Národní shromáždění vládě a jejím orgánům, zejména ministerstvu financí k provádění finanční politiky. Rozpočet se stává závazným nikoli jen ve svých dílčích ukazatelích, nýbrž především jako politickoekonomická koncepce.

Považuji za nutné toto zdůraznit proto, že orgány Národního shromáždění mají kontrolovat plnění státního plánu i státního rozpočtu a nyní náš úkol bude zvlášť odpovědný.

Ministr financí s. Dvořák přesvědčivě hovořil o tom, že důležitým úkolem finanční politiky bude co nejvíce využít možnosti zlepšit kvalitativní stránku výroby a spotřeby v oblastech ekonomie spotřeby materiálů, surovin, energie, efektivnosti investic, využívání oběžných i základních fondů, v kvalitě a technické úrovni výroby, v řízení a organizaci práce a v zahraniční směně. Využití těchto možností vyžaduje plně a na všech úsecích národního hospodářství docenit princip rentability, k čemuž může finanční politika účinně přispět jak přímým poskytováním prostředků či jejich odnímáním, tak i vytvářením hmotné zainteresovanosti či ekonomického přinucení.

Hlavními nástroji státního rozpočtu ve vztahu k hospodářství jsou odvody a dotace.

Hlavní složky soustavy odvodů do státního rozpočtu základní, tj. odvody, odvod z přírůstku hrubého důchodu a zisku a odvod ze základních prostředků, mají dlouhodobý charakter.

Dodatkové odvody mají charakter sankční. Dotace ze státního rozpočtu jsou operativním nástrojem. Zvláštní postavení mají dotace k cenám, které přechodně nahrazují cenové ekonomické vztahy. Proto musí mít nutnou míru stability, obdobně jako odvody, což však neznamená, že můžeme poskytovat dotace i na neefektivní výrobky.

Významným úkolem odvodů ze základních prostředků je působit na efektivnost využívání základních fondů a nových investic.

Odvod z přírůstku hrubého důchodu, popř. ze zisku, ve výši 50 % výrazně zainteresovává podniky na růstu výroby a hospodárnosti.

Stabilita odvodů je důležitým prvkem nové soustavy a její účinnosti. U základních odvodů budou proto prováděny jen změny podle vládou stanovených kritérií. Neměnnost odvodů vyžaduje hospodaření s rezervami, zejména ve výrobních hospodářských jednotkách a na ministerstvech, kde se proto vytváří finanční rezerva z lepších výsledků v základním odvodu výrobních hospodářských jednotek, než stanovila resortům vláda.