Občas v novinách čteme, jak je škodlivé, když v továrnách se dohání plán teprve na konci měsíce, čtvrtletí nebo roku. Ale někdy se s podobným šturmováním setkáváme i v zemědělství - na začátku sklizně je dost času i přesvědčení, že si na všechno stačíme sami, a na konci se pak volají na pomoc brigády. To je přece naprosto zbytečné. Doba trvání jakékoli práce se dá poměrně dobře odhadnout a už před sklizní vím, zda při odhadnutém výnosu stačím sklidit pomocí strojů a pracovníků družstva nebo ne. Umět dobře plánovat, umět práci dobře organizovat, umět se včas rozhodnout, zda stačím vlastními silami nebo potřebuji pomoc a jakou - to záleží na kvalitě lidí stojících v čele JZD. Když je dobré vedení, povzbuzuje svým dobrým příkladem i ostatní členy družstva a všem se práce daří.

Jsou však mnohé zemědělské závody, kde je dobré vedení i dobří družstevníci, a přece úkoly nestačí plnit. Chtěl bych se o příčinách zmínit, není totiž jedna, nýbrž je jich několik. Především takovému zemědělskému závodu obvykle chybějí mladí lidé. Často se dohadujeme, jak mládež pro zemědělství získat.

Náš stát podporuje zemědělství rozličnými formami, mezi jiným také poskytováním přímé finanční pomoci. V příštím roce dostane naše zemědělství touto formou 1726 mil. Kčs. Podle mého názoru tyto peníze nepřinášejí žádaný výsledek. Znám případy, kdy špatně hospodařící JZD v mém volebním obvodu dostávají již po několik roků od okresní výrobní zemědělské správy v Blansku značné finanční částky formou přímé pomoci, aniž se tam situace podstatně zlepšovala. Tyto peníze kazí lidi a berou chuť k práci tam, kde ještě je, protože členové okolních družstev velmi dobře vědí, jaké nepořádky se ve slabě hospodařících družstvech vyskytují a stát, a společnost na ně ještě přispívá. Anebo proplácení krátkodobých brigád zemědělským závodům ze státních prostředků. Tak v posledním čtvrtletí loňského roku vyplatil ONV Blansko na tyto účely celkem 386 000 Kčs.

Jsme v okrese názoru, zda by nebylo výhodnější použít těchto finančních prostředků na získání a udržení mladých lidí, kteří se rozhodnou pracovat v zemědělství. Navrhoval bych, aby se jim po určitou dobu doplácela odměna za pracovní jednotku anebo normu na celostátně určenou výši, mám na mysli jenom rozdíl mezi odměnou dosaženou slabě hospodařícím družstvem a žádoucí úrovní pracovní jednotky. Dokud mladým nezaplatíme, do zemědělství je nedostaneme.

Pokud se týká vlastní brigádnické výpomoci při špičkových pracích v zemědělství, navrhuji používat - pokud to jen trochu bude možné - dělníky a zaměstnance bydlící v obcích, jejichž pomoc JZD potřebuje. Udělají více a kvalitnější práci a společnosti to přijde levněji.

Za jeden z dalších problémů v zemědělské výrobě považuji vyřešení správné velikosti zemědělských závodů v různých výrobních oblastech našeho státu. Proč slučujeme jednotná zemědělská družstva? Abychom zvýšili a zlevnili zemědělskou výrobu. Sloučením musíme vytvořit podmínky pro zvýšení a zlevnění produkce a současně také pro další růst odměny členů JZD. Nedokážeme-li to však, pak jsme tuto dobrou myšlenku mezi lidmi zdiskreditovali. Jsem toho názoru, že čím hornatější a členitější terén, tím menší musí být výměra sloučeného družstva, aby byla jeho výroba pro společnost efektivní. Nemohu-li z uvedených důvodů přizpůsobit celkové výměře družstva velikost jednotlivých honů, pak jsem jenom zkomplikoval život vedoucím funkcionářům družstva a ztížil organizaci práce. Hovořím ze zkušenosti. Mám ve svém volebním obvodě podobné družstvo, a to JZD Podhoří se sídlem ve Křetíně s výměrou přes 1200 ha. Jeho vytvoření nebylo z ekonomického hlediska správné a za léta svého trvání, protože v něm dosud nebyla vyřešena specializace výroby, mnoha funkcionářům zamotalo hlavy a státu zbytečně odčerpalo mnoho finančních prostředků. Dále pak je nutné při investiční výstavbě ve velkých ekonomických celcích mít neustále na paměti, aby vysoká produktivita lidské práce dosahovaná ve velkokapacitních stavbách živočišné výroby nebyla pohlcena zbytečnými náklady na vnitropodnikovou přepravu hnojiv, krmiv, steliv a ostatních materiálů, které s výrobou přímo souvisí.

Jak na průběh letošního roku, tak i na některé problémy, na něž jsem si dovolil upozornit, je třeba myslet při projednávání státního plánu rozvoje národního hospodářství na příští rok, neboť otázky zemědělství se přímo nebo nepřímo dotýkají nás všech.

Každý člověk, aby byl živ a mohl vykonávat jakoukoli práci, musí pravidelně přijímat potravu. Její původ, ať si to uvědomujeme nebo ne, začíná v půdě, v základním výrobním prostředku zemědělství. Uskutečněním socializace, která byla zákonitě nutná, opakuji - zákonitě nutná - se však poměr mnoha lidí v našem státě k této půdě změnil. V její i v náš neprospěch. Říkám, že kdyby nám úměrně s tím, jak nám roste nechuť k zemědělské práci, také klesala chuť k jídlu, nemělo by naše ministerstvo financí a zahraniční obchod tolik starostí se zpracováním platební bilance.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi na závěr mého vystoupení v rozpravě k návrhu státního plánu a rozpočtu na příští rok vyslovit pevné přesvědčení, že zavedení nové soustavy řízení do oblasti průmyslu a ostatních odvětví národního hospodářství spolu s upevněním kázně, disciplíny, pracovní morálky a odpovědnosti vytvoří takové podmínky, které přinesou zásadní obrat k lepším výsledkům celého národního hospodářství. A o to i nám zemědělcům především jde.

Jménem poslanců - členů Československé strany lidové - slibuji, že na svých pracovištích a ve svých volebních obvodech pro zdar dalšího rozkvětu naší vlasti vynaložíme všechny své síly v duchu opravdového socialistického vlastenectví. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Illovi, promluví posl. Icha.

Posl. Icha: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. V souvislosti se schvalováním plánu a rozpočtu pro rok 1966 chtěl bych poukázat, jak nové metody plánování a řízení, které byly experimentálně vyzkoušeny ve vybraných podnicích, přispěly k přijímání zvýšených úkolů podniky ministerstva těžkého průmyslu v odvětví hutní výroby.

Při projednávání plánu pro rok 1966 a výhledu pro celou čtvrtou pětiletku nedošlo u experimentujících podniků v žádném případě k rozporu s nadřízeným orgánem, tzn. oborovým ředitelstvím hutnictví železa, pokud se týká množství úkolů. Ve všech případech podniky navrhovaly úkoly vyšší s dílčími požadavky krátkodobých přesunů termínů výroby některých výrobků, které byly jednáním upraveny k oboustranné spokojenosti. Již tato skutečnost svědčí o novém přístupu podniků při zajišťování národohospodářského plánu na rok 1966 a čtvrtou pětiletku.

Jakým způsobem se podniky hutí k těmto kvalitativním změnám dopracovaly, ukazuje krátký rozbor práce jednoho z důležitých podniků, naší první stavby socialismu, Nové hutě Klementa Gottwalda v Kunčicích.

NHKG, Kunčice má s experimentálním ověřováním některých nových prvků v řízení ekonomiky podniku již delší zkušenosti. Začátky spadají až do závěru roku 1962, kdy z podnětu ústředního výboru naší strany byla zahájena příprava na experimentální ověření nových metod v plánování a hmotné zainteresovanosti od začátku roku 1963.

Objektivně bylo uplatnění nových prvků v řízení podniku vyvoláno potřebou řešit zkvalitnění ekonomických ukazatelů práce podniku a zvýšení kvality výroby. V roce 1962 došlo v NHKG ke konsolidaci při plnění objemových ukazatelů plánu výroby, kdy poprvé po pěti letech byly splněny všechny základní ukazatele plánu, a to i hospodářský výsledek. Do popředí vystoupily problémy zlepšování výtěžků, snižování předvah, zmetkovitosti, zvyšování jakosti výroby, lepšího uspokojování potřeb odběratelů apod.

Vlastní experiment, který byl zahájen od 1. 4. 1963 a trval až do konce minulého roku, se vyznačoval těmito hlavními odchylkami od tehdejší celostátní metodiky:

1. Došlo ke změně ukazatele používaného pro měření produktivity práce a čerpání mzdových fondů. Místo dosavadní hodnoty hrubé výroby případně hrubého obratu zavedly se jednotky pracnosti, které odstraňovaly hlavní negativní vliv objemových hodnotových ukazatelů na růst kvality výroby. Ukazatel hrubé výroby vyvolával zájem na výrobě s vyšším podílem materiálových nákladů a s nižším podílem živé práce.

2. Zásadní změna byla provedena v celkovém zaměření individuální hmotné zainteresovanosti. Místo objemových ukazatelů pro výplatu prémií vystoupily na první místo kvalitativní ukazatele, jako kvalita surového železa a koksu, výtěžek na válcovnách, náklady na opravy na 1 t výrobků apod. U technickohospodářských pracovníků se rozhodujícím ukazatelem pro výplatu prémií stal hospodářský výsledek, tzn. zisk.

3. Došlo k odstranění přip. k zmírnění blokování prémiového fondu při relativním překročení základního mzdového fondu, za předpokladu, že bylo dosaženo úměrných výsledků ve zvyšování rentability výroby.

4. Podnik měl možnost úpravy výrobních úkolů při dodržení dodávkových povinností vůči odběratelům, což mělo hlavně význam při zvyšování kvality výroby a tím dosažení lepších výtěžků a splnění dodávkových úkolů při menší spotřebě polotovarů vlastní výroby.

Zavedení ekonomického experimentu bylo již v této alternativě výrazem pokroku v praktickém ověřování nových prvků v ekonomickém řízení podniku, které představovaly kvalitativně nový stupeň proti modelu extenzívního řízení rozvoje národního hospodářství.

K dalšímu prohloubení uplatňovaných zásad došlo začátkem roku 1964, a to v těchto směrech:

1. Byl zaveden jednotný mzdový fond sloučením základního a prémiového fondu, čímž byl vytvořen účinný tlak na úsporu živé práce. Tento byl tak účinný, že mohlo být upuštěno od prémiového ukazatele relativního čerpání mzdových fondů.

2. Další prohloubení osobní hmotné zainteresovanosti, zvýšení účinnosti stanovených ukazatelů a zavedení nových prvků do mzdově politické práce, jako fondu mistra, odměn za úsporu živé práce, odměn za věrnost podniku apod.

3. Zavedení užší a ekonomicky podložené spolupráce ve vztahu k zahraničnímu obchodu, SBČs a ČSD.

Přestože zásady ekonomického experimentu uplatňované od 1. 4. 1963 do konce roku 1964 měly nezbytně omezený charakter, tj. působily při celostátní platnosti staré soustavy plánovitého řízení bylo dosaženo výrazného zprogresívnění všech základních technickoekonomických ukazatelů práce podniku.

V letošním roce ověřuje NHKG zkušebně hlavní zásady zdokonalené soustavy plánovitého řízení národního hospodářství. Následkem změn provedených v rámci ekonomického experimentu v letech 1963 a 1964 nebyl přechod relativně obtížný a nebylo nutno provádět podstatné změny, především na úseku individuální hmotné zainteresovanosti. Ekonomický experiment tak připravil půdu pro zavádění zdokonalené soustavy zejména tím, že prakticky ověřil řadu jen dosud teoreticky propracovaných otázek a navodil důležité změny v myšlení všech pracujících podniku, vedl k postupné změně v zajišťování úkolů od zásady "za každou cenu" především k zajišťování z hlediska "za jakou cenu".

Ověřování zdokonalené soustavy probíhá v NHKG na základě hmotné zainteresovanosti na zisku, podobně jako i v ostatních hutních podnicích. Zisk je tedy základním ukazatelem činnosti podniku a současně také zdrojem pro vytváření podnikových zdrojů a prostředkem k uplatňování ekonomických nástrojů a pravidel.

Při přechodu na ověřování zdokonalené soustavy s hmotnou zainteresovaností na zisku bylo nutno provést některá opatření, zvláště v organizaci vnitropodnikového řízení.

Šlo zvláště o zásadní změnu oceňování předávek mezi jednotlivými závody, kdy dosavadní způsob jejich oceňování plánovanými vlastními náklady nevyhovoval z těchto důvodů:

a) neumožňoval dovést zainteresovanost na zisku až na jednotlivé závody a oblasti,

b) cena na úrovni vlastních nákladů nevytvářela dostatečný tlak na zvyšování kvality výroby, růstu objemu výroby apod.

Aby bylo možno zavést zainteresovanost na zisku i u útvarů uvnitř podniku a využít tak ekonomických nástrojů a pravidel ve vnitropodnikovém řízení, čemu se přikládalo od začátku rozhodující význam, bylo nutno vytvořit z každé oblasti samostatný hospodářský celek se samostatně vykazovaným ziskem. Počínaje letošním rokem předávají se veškeré výrobky, polotovary a výkony mezi oblastmi a závody ve vnitropodnikových cenách, konstruovaných na základě velkoobchodních cen. Při jejich tvorbě byly odstraněny některé základní cenové disproporce, které ostatně jsou i řešeny již v úpravě ceny surového železa a oceli od 1. 1. příštího roku, a systém přirážek a srážek k těmto cenám konstruovali tak, aby při maximální jednoduchosti byly maximálně účinné a napomáhaly zvyšování kvality výroby.

Uvedenými úpravami vnitropodnikového styku docílil toho, že všechny závody uvnitř podniku jsou ziskové a s výjimkou koksovny nevykazují velkých odchylek rentability.

Byly tedy vytvořeny podmínky pro to, aby ve všech závodech mohl být uplatněn stimul zisku, a to v podstatě v podmínkách, které odpovídají podmínkám metodiky uplatňované u podniku jako celku. Závody nyní nakupují a prodávají v podstatě za velkoobchodní ceny, což mimo jiné má vliv na to, že nedochází k ovlivnění ekonomiky závodu při změně mezipodnikové kooperace.

Uvedená opatření dokazují, že i uvnitř podniku, zvláště jde-li o velký hutní kombinát, lze výhodně použít hodnotových vztahů a využít funkce ceny jako stimulátoru zvyšování kvality i výroby. Dokonce uvnitř podniku lze podmínky na rozdíl od celostátně platných podmínek specificky upravit tak, že působnost funkce ceny je zde intenzívnější a může být oproštěna do určité míry od disproporcí, které zatím budou až do vyřešení cenových otázek celostátní přestavbou.

Při stanovení zásad pro použití ekonomických nástrojů a pravidel uvnitř podniku vycházelo se z toho hlediska, že působnost stimulu zisku se musí vztahovat na co nejširší okruh pracovníků. Spolu s dovedením hmotné zainteresovanosti na zisku až na jednotlivé výrobní oblasti a závody, řešila se vhodnou formou a zainteresovanost údržbářského závodu, hlavních útvarů předvýrobních etap a odborných útvarů správy podniku.

Při dovádění ekonomických pravidel a nástrojů do zásad vnitropodnikového řízení bylo nutno řešit i otázku formy použití těchto nástrojů, jejich diferencovanosti apod.

S ohledem na jednoduchost a návaznost na dosavadní metodiku nebyly ekonomické nástroje a pravidla uvnitř podniku metodicky rozepisovány podnikovou formou. V letošním roce netvoří závody tudíž podíl ze zisku přímou formou jako podnik, nýbrž dostává příděl do fondu odměn dle úrovně docilovaného plánovaného zisku a teprve nad plán, případně pod plán dostává stanovené podíly zvyšující nebo snižující plánovaný fond odměn. Pro příští rok bude však i u závodu použito stejné metodiky při stanovení podílu jako u podniku.

Náročnou prací bylo stanovení diferencovaných podílů jednotlivých závodů z dosaženého zisku, při kterých se muselo přihlížet k objemu výroby, ziskovosti výroby a počtu pracovníků (výši fondu odměn). Kdyby se použilo jednotných podílů, zvýhodnily by se ty závody, které mají vysoký podíl zisku na jednoho pracovníka.

Schéma hmotné zainteresovanosti závodů na příští rok je tudíž shodné s podnikovou hmotnou zainteresovaností.

Při rozpisu směrných úkolů plánu na příští rok byly jednotlivým závodům současně sděleny, a to již 3. den po obdržení rozpisu plánu, ekonomické nástroje a pravidla pro léta 1966-68. Jednotlivým závodům byla stanovena na jednotlivá léta pevná dotace (v případě koksovny pevný odvod) a jejich podíl ze zisku zvýšeného o pevnou dotaci, ze kterého kryjí závody své potřeby. Jde o prostředky na 6 % odvod ze zůstatkové hodnoty základních prostředků, 6 % úrok oběžných prostředků, fond odměn a rezervní fond.

Velmi zajímavý je i přístup k řešení hmotné zainteresovanosti správních útvarů vedení podniku a útvarů předvýrobních etap. Použitý systém zainteresovanosti je velmi různorodý, odpovídající charakteru jednotlivých útvarů a oblasti jejich činnosti. Jinak je tento způsob volen pochopitelně u útvaru zásobování, jinak u investic, výzkumného a zkušebního ústavu apod. V zásadě je zapotřebí říci, že těmto útvarům byl stanoven plánovaný fond odměn a pravidla pro jeho zvýšení nebo snížení v závislosti na dosažených ekonomických výsledcích jednak celého podniku, jednak z výsledku ovlivňovaného bezprostředně jednotlivými útvary. U výzkumného a zkušebního ústavu byla použita hmotná zainteresovanost na zisku, obdobná hmotné zainteresovanosti výrobních závodů.