Úterý 15. března 1966

Jihovýchodní Asie není jedinou oblastí, v níž dochází k událostem, které nepříznivě ovlivňují současnou mezinárodní situaci. Nejvyšší bdělost vyžaduje vývoj v našem bezprostředním sousedství. Německá spolková republika svou revanšistickou a militaristickou politikou, podporovanou USA, neustále zvyšuje napětí a ohrožuje mír v Evropě.

Nová spolková vláda nic nezměnila na starém programu německého imperialismu. Z Německé spolkové republiky se ozývají stále otevřeněji formulované revanšistické požadavky, je vytyčován široký program revize výsledků druhé světové války a stále drzeji jsou uplatňovány územní požadavky vůči socialistickým zemím. Německá spolková republika se domáhá změny existujících hranic v Evropě, záměrně blokuje jakýkoliv pokrok ke zmírnění mezinárodního napětí a k zajištění evropské bezpečnosti podmínkou sjednocení Německa podle bonnských představ, tj. pohlcením Německé demokratické republiky. S tímto postojem je úzce spjato odmítání spolkové vlády distancovat se od mnichovského diktátu, tohoto nástroje rozbití naší republiky, a uznat jeho neplatnost od samého počátku. S podporou oficiálních míst jsou dokonce činěny pokusy zkonstruovat jakousi pseudoprávní obhajobu tohoto celým světem odsouzeného mezinárodního zločinného aktu. Tím vším vláda NSR vědomě podněcuje uplatňování revanšistických požadavků vůči ČSSR. Stále troufalejší hlasy západoněmeckých revanšistů vyvolávají spravedlivé rozhořčení v naší zemi, jejíž násilná okupace hitlerovským Německem, započatá Mnichovem, byla dovršena právě před 27 léty - 15. března 1939.

ČSSR a ostatní státy, které usilují o uzavření německé mírové smlouvy, mají právo požadovat, aby NSR splnila závazky, které pro ni vyplývají z bezpodmínečné kapitulace hitlerovského Německa a z poválečných spojeneckých dohod. NSR odmítá se dát touto cestou. Ještě není udělána konečná tečka za druhou světovou válkou a již jsme svědky toho, že západoněmečtí militaristé se angažují v brutální americké agresi proti Vietnamu a poskytují jí ochotně bezvýhradnou politickou podporu a materiální pomoc.

To vše, co jsem uvedl, dokazuje, jak velké nebezpečí pro mír představují snahy západoněmeckých militaristů a revanšistů získat za podpory USA přístup k jaderným zbraním. Za nejschůdnější cestu k tomuto cíli pokládá bonnská vláda realizaci plánů tzv. jaderné integrace v rámci Severoatlantického paktu. Zároveň provádí intenzívní výcvik bundeswehru v ovládání jaderných a raketových zbraní a pokračuje v přípravách na jejich vlastní výrobu. V přístupu k těmto zbraním vidí NSR základní předpoklad pro získání své hegemonie v západní Evropě a současně prostředek k prosazení agresívních cílů německého imperialismu.

Závažnost všech těchto skutečností je zvyšována tím, že tyto nebezpečné záměry bonnských vládnoucích kruhů se setkávají se souhlasem a s otevřenou podporou některých členských států NATO a především USA, které projevují zjevnou ochotu vyhovět jaderným ambicím NSR. Již nyní umožnily západnímu Německu účast ve skupině pro jaderné plánování tzv. zvláštního výboru Severoatlantického paktu pro jadernou spolupráci. Přitom - jak potvrdilo i prohlášení kancléře Erharda na jeho tiskové konferenci v Bonnu v únoru t. r. - Německá spolková republika se nehodlá spokojit přijetím do skupiny pro jaderné plánování a nadále požaduje plnou jadernou spoluúčast v NATO. To vyvolává rostoucí znepokojení a odpor národů Evropy. Vlády členských zemí tohoto paktu by si měly jasněji uvědomit, že jakákoli účast NSR na atomových zbraních by je mohla i proti jejich vůli zatáhnout do nukleární války.

Všechny pokusy západoněmeckého militarismu dostat se jakoukoliv cestou k jaderným zbraním musí být zmařeny. Nejsou to jenom tragické zkušenosti s německým imperialismem, které nutí k zaujetí takového stanoviska, ale především současná dobrodružná politika Německé spolkové republiky, jejímž bezprostředním cílem je revize výsledků druhé světové války. Národy Evropy nemohou dopustit, aby němečtí militaristé měli úspěch v atomovém vydírání a znovu - ještě nebezpečněji - ohrožovali tak draze zaplacený mír v Evropě a na celém světě.

Vláda ČSSR nejednou důrazně varovala západní velmoci a další spojence Německé spolkové republiky i světovou veřejnost před vážnými následky, které by mělo zpřístupnění nejničivějších zbraní současné vojenské techniky západoněmeckému militarismu v jakékoliv formě. Nezůstáváme ovšem jen při varování, ale podnikáme veškeré kroky k posilování naší obranyschopnosti. Československá lidová armáda je připravena spolu s našimi spojenci odrazit jakýkoliv útok. Připomínáme znovu, že socialistické země již nejednou prohlásily, že nebudou přihlížet se založenýma rukama, bude-li pokračovat dosavadní vývoj v Německé spolkové republice, a že učiní všechna opatření k zajištění své bezpečnosti.

Boj proti západoněmeckému militarismu a revanšismu považujeme za přední úkol naší zahraniční politiky. Proti plánům válečných dobrodružství, hrozících ničivou zkázou, stavíme alternativu míru. Společně s ostatními evropskými socialistickými státy, v souladu se zájmy národů celého světa i samotného západoněmeckého lidu rozhodně prosazujeme účinná opatření k zajištění bezpečnosti a mírového vývoje v Evropě.

Sovětský svaz a další evropské socialistické státy předložily již v tomto směru řadu konkrétních návrhů. Konstruktivní program je obsažen v komuniké ze zasedání Politického poradního výboru zemí Varšavské smlouvy z ledna minulého roku. Návrhy, uvedené v tomto komuniké, doporučuji opatření, jejichž uskutečnění by vedlo ke zmírnění mezinárodního napětí, k zajištění evropské bezpečnosti a k vytvoření příznivých podmínek pro zastavení závodů ve zbrojení a dosažení všeobecného a úplného odzbrojení. Všechny tyto náměty považujeme nadále za aktuální a máme za to, že jejich odpovědné projednání se jeví stále naléhavějším.

V poslední době vystoupila ve stejném duchu s novou iniciativou Německá demokratická republika. Československá vláda vyjádřila podporu jejím návrhům na omezení zbrojení a zřeknutí se jaderných zbraní v jakékoliv formě všemi evropskými státy, které je dosud nevlastní, stejně tak jako návrhům na přijetí závazku o respektování existujících hranic a na normalizaci vztahů mezi všemi evropskými státy, včetně obou států německých.

Tyto návrhy znovu dokazují, že Německá demokratická republika provádí důslednou mírumilovnou politiku, aktivně usiluje o normalizaci situace v Evropě a je vážnou překážkou agresívním záměrům západoněmeckých militaristů a revanšistů.

Československá vláda je přesvědčena, že ke zlepšení situace by přispělo, kdyby evropské státy zaměřily společné úsilí na zdravý rozvoj vzájemných styků v politické, hospodářské, kulturní, vědeckotechnické a dalších oblastech. Toto úsilí by mělo být založeno na důsledném uplatňování a rozvíjení zásad mírového soužití mezi evropskými státy s různým společenským zřízením a mělo by být postaveno na pevnější základ.

K těmto zásadám patří zejména respektování svrchovanosti a územní nedotknutelnosti, nevměšování, zřeknutí se hrozby silou nebo použití síly a řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky. Jejich uplatňování by mělo být spojeno se závazkem usilovat o přijetí účinných opatření k odvrácení vzniku nebezpečného konfliktu a nepodnikat žádné kroky, jež by mohly vést ke zvyšování napětí. Dodržování těchto zásad a závazků by spolu s opatřeními, směřujícími k odzbrojení nebo snížení závodů ve zbrojení, nesporně významně přispělo k ozdravění poměrů v Evropě, pomohlo by zvýšit vzájemnou důvěru mezi státy a znamenalo by významný přínos k dosažení evropské kolektivní bezpečnosti.

Československá socialistická republika, která je v OSN autorem návrhu na kodifikaci obecně platných právních zásad mírového soužití, usiluje o všestranný rozvoj vztahů mezi evropskými státy s různým společenským zřízením a tím o vytváření podmínek pro uvolňování napětí a řešení všech závažných problémů v Evropě. Vláda Československé socialistické republiky očekává, že tato naše snaha a naše konkrétní iniciativní kroky odpovídající zájmům všech evropských národů se setkají u evropských vlád s porozuměním a příznivou odezvou.

Soudružky a soudruzi! Jedním z hlavních úkolů společného úsilí socialistických zemí v oblasti mezinárodních vztahů je boj proti imperialistické politice stupňování závodů ve zbrojení, proti nebezpečí jaderné války, za uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení, které by jednou provždy zbavilo lidstvo válečných hrůz a utrpení. Naléhavost energických akcí v tomto směru vystupuje do popředí právě v současné situaci, kdy pod praporem antikomunismu agresívní imperialismus vyvolává v různých částech světa nebezpečná ohniska napětí, jež hrozí přerůst v ozbrojené konflikty nedozírných následků.

Jednání o odzbrojení se vedou již řadu let a na jejich podporu byly přijaty četné rezoluce Valného shromáždění OSN, vyjadřující jednoznačně vůli mírumilovných národů. Sovětský svaz a další socialistické země svým konstruktivním přístupem k problému odzbrojení vytvořily solidní a dostatečně širokou základnu pro dosažení tohoto cíle. Jednání o dohodě o všeobecném a úplném odzbrojení se však nehýbá z místa, jak o tom ostatně svědčí i průběh nedávno obnoveného zasedání Výboru 18 států v Ženevě.

Skutečným zdrojem současných potíží a překážek v tomto jednání a hlavní příčinou neuspokojivých výsledků činnosti Výboru 18 států je politika západních mocností, které záměrně a všemi prostředky brání jakémukoli pokroku v oblasti odzbrojení. Pod tlakem domácího i světového veřejného mínění jsou sice nuceny účastnit se jednání, avšak ve skutečnosti odmítají zříci se prostředků války a ozbrojeného násilí jako nástrojů pro dosažení svých cílů. Svědčí o tom i současný agresívní kurs Spojených států amerických, který je v příkrém rozporu se samotnou myšlenkou odzbrojení. Nikoli všeobecné a úplné odzbrojení, ale naopak další horečné zbrojení a hromadění zbraní masového ničení stojí na prvním místě v jejich vojenskopolitických koncepcích.

Pokládáme proto za správné a nutné odhalovat tuto nebezpečnou politiku, konfrontovat prohlášení činy imperialistických mocností a využívat všech příležitostí k mobilizaci národů na podporu všeobecného a úplného odzbrojení.

Československá vláda uvítala podnětný návrh na svolání světové konference o odzbrojení, který vzešel z Káhirské konference neangažovaných zemí a podporuje úsilí o jeho realizaci. Otázky války a míru se v dnešním jaderném věku dotýkají životních zájmů všech národů a států, velkých i malých, členských zemí OSN i států, stojících mimo tuto organizaci. Všem státům proto musí být zajištěno rovné právo vyslovit se k tak závažnému problému jako je odzbrojení. Očekáváme, že světová konference projedná odzbrojovací problematiku v plné šíři, posoudí všechny její aspekty a dá nový podnět k široké mezinárodní aktivitě ve prospěch úspěšného řešení této otázky. Jsme ochotni podílet se na přípravných pracích ke svolání konference a učinit vše pro její úspěch.

V podmínkách, kdy politika západních velmocí vytváří překážky pro dosažení dohody o všeobecném a úplném odzbrojení, klademe zvýšený důraz na prosazení takových kroků v mezinárodních vztazích, které by odstraňovaly nebo alespoň zmenšovaly nebezpečí vzniku jaderné války a ozdravěním mezinárodního ovzduší přispívaly k vytvoření příznivějších podmínek pro podstatné opatření v oblasti odzbrojení. Sovětský svaz a další socialistické země předložily řadu konstruktivních návrhů, směřujících k tomuto cíli. Kromě velmi aktuálního návrhu SSSR na uzavření Smlouvy o nešíření jaderných zbraní jsou to návrhy na uzavření paktu o neútočení mezi státy Varšavské smlouvy a NATO, na likvidaci cizích vojenských základen a stažení zahraničních ozbrojených sil z území jiných států, dále polský návrh na vytvoření pásma bez jaderných zbraní ve střední Evropě aj. Také některé státy Asie, Afriky a latinské Ameriky vystupují s užitečnými návrhy, které svědčí o jejich opravdové snaze postavit hráz jaderné válce.

Ve světle současné situace má nespornou prioritu požadavek zákazu šíření jaderných zbraní na státy, které je dosud nevlastní. Jeho význam je dán tím, že získání jaderných zbraní dalšími státy by dalo nový silný impuls v nukleárním zbrojení, zvýšilo by nebezpečí jaderného konfliktu a vážně by zkomplikovalo situaci ve světě i řešení otázky odzbrojení. Návrh vlády SSSR na uzavření Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, který se stal podkladem příslušné rezoluce XX. zasedání Valného shromáždění OSN a v současné době je předmětem jednání Výboru 18 států pro odzbrojení, oceňujeme jako naléhavou a včasnou reakci na tento nebezpečný vývoj. Jeho nespornou předností je skutečnost, že neponechává žádnou skulinu umožňující obejití závazků, které jsou vyjádřeny přesnými formulacemi textu Smlouvy. V poselství předsedy Rady ministrů SSSR A. Kosygina Výboru 18 zemí v únoru t. r. projevil Sovětský svaz v zájmu usnadnění dohody ochotu doplnit svůj návrh o zákaz použití jaderných zbraní proti nejaderným státům, na jejichž území tyto zbraně nejsou umístěny.

Mohu ujistit Národní shromáždění, že vláda ČSSR při provádění zahraniční politiky bude co nejúčinněji podporovat všechny kroky, směřující k zastavení závodů ve zbrojení a k vytvoření příznivých podmínek pro uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení. Budeme tak usilovat o to, aby obrovské materiální prostředky, lidský um a práce, jež jsou nyní vynakládány na výrobu zbraní a přípravu válek, mohly v budoucnu sloužit ku prospěchu rozvoje celé lidské společnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci! Vytvoření světové socialistické soustavy zásadně změnilo poměr sil ve světě ve prospěch míru, pokroku, demokracie a socialismu. Za současné mezinárodní situace má mimořádný význam jednota socialistických zemí. Zajišťuje úspěšné budování socialismu a komunismu; podporuje růst politického a ekonomického potenciálu každé jednotlivé země a světové socialistické soustavy jako celku; vytváří spolehlivou základnu pro semknutí všech mírových a pokrokových sil v jejich společném boji proti všem formám agresívní politiky imperialismu, za zajištění trvalého míru a progresívního vývoje ve světě.

Světová socialistická soustava a její jednota je trnem v očích mezinárodní reakce. Imperialisté, především američtí, provádějíce politiku z pozice síly a otevřené agrese, orientují zároveň své úsilí na ideologické pronikání a diverzi, na politický a hospodářský tlak na socialistické země. Jejich tzv. "východní politika" či koncepce "budování mostů" není nic jiného než snaha dosáhnout takových změn ve vnitřní a zahraniční politice socialistických zemí, jež by v nich vytvořily podmínky pro postupnou restauraci kapitalismu. Využívají přitom existujících rozporů v mezinárodním komunistickém hnutí, aby narušovali vztahy mezi zeměmi socialistického společenství, zejména uvolnili a oslabili přátelské a spojenecké svazky socialistických států se Sovětským svazem.

Tak jako plány na likvidaci socialismu silou jsou předem odsouzeny ke krachu i pokusy imperialistů dosáhnout stejného cíle těmito metodami. Nepochodí u nás ti, kdo by chtěli narušovat ideologickou a politickou jednotu národů Československa a jeho přátelské vztahy s bratrským Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi.

Československá vláda důsledně provádí politiku prohlubování přátelství a všestranné spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy na zásadách socialistického internacionalismu a vyvíjí maximální úsilí o upevnění jednoty a semknutosti zemí světové socialistické soustavy. Každý krok, podkopávající tuto jednotu a společný postup všech socialistických zemí, škodí zájmům socialismu, demokracie a míru, oslabuje síly pokroku a nahrává imperialismu.

Revanšistická a militaristická politika vlády Německé spolkové republiky, podporovaná imperialistickými kruhy USA, a zejména její jaderné ambice stavějí jak jsem již o tom mluvil - nebezpečné ohnisko napětí přímo na hranici socialistického světa a vyvolávají vážné zhoršení situace v Evropě. Za těchto okolností socialistické země musí ještě více semknout své síly a učinit potřebná opatření k dalšímu upevnění organizace Varšavské smlouvy, která je spolehlivou zárukou bezpečnosti všech členských států a zároveň významným mírovým činitelem v Evropě a ve světě. Obranná síla armád členských zemí, opírající se o mohutný vojenský potenciál Sovětského svazu, stojí v cestě všem agresorům a je připravena dát jim v případě potřeby zdrcující odpověď.

Československá vláda tak jako dosud bude i nadále aktivně přispívat k dalšímu upevnění a posílení Varšavské smlouvy.

Vláda ČSSR přikládá velký význam Radě vzájemné hospodářské pomoci, jejímž úkolem je vytvářet předpoklady pro neustálý rozvoj hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi jejími členskými zeměmi a zejména organizovat socialistickou dělbu práce mezi nimi. V tomto směru bylo již dosaženo určitých výsledků, které kladně hodnotíme. Pozitivně rovněž oceňujeme kroky uskutečněné při koordinování plánů hospodářského rozvoje členských států na období 1966-1970 a při koordinaci vědeckých a technických výzkumů, dále zavádění mnohostranného platebního styku, vytváření a rozvíjení činnosti mezinárodních výrobních a jiných organizací i řešení některých ekonomických a technických problémů. ČSSR se aktivně podílí na všech těchto pracích RVHP.

Je pochopitelné, že činnost Rady vzájemné hospodářské pomoci není bez problémů a obtíží a že, se jí dosud nepodařilo dořešit některé důležité otázky spojené s rozvojem mnohostranné spolupráce. Jsme však přesvědčeni, že možnosti RVHP nejsou zdaleka vyčerpány a že tyto problémy lze postupně společným úsilím vyřešit.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP