Československá zahraniční politika vychází z přesvědčení, že za pokrokovou orientaci těchto organizací je třeba dále bojovat především na jejich fóru a důsledně prosazuje uplatňování zásad Charty Spojených národů. Současně usilujeme o to, aby bylo skoncováno s politikou diskriminací některých socialistických států, jimž je protizákonně upíráno členství a právo podílet se na řešení celosvětových problémů v rámci mezinárodních organizací. V tomto duchu čs. vláda plně podporuje obnovení zákonných práv Čínské lidové republiky v OSN a žádost Německé demokratické republiky o členství v této organizaci, předloženou počátkem března t. r. Německá demokratická republika je suverénním mírumilovným státem, který splňuje všechny podmínky stanovené Chartou pro členství v OSN. Naše činnost v mezinárodních organizacích je velmi bohatá a mnohostranná.

ČSSR je členem OSN, 10 odborných organizací Spojených národů a 22 dalších mezinárodních vládních organizací. Československé instituce, společenské organizace i jednotlivci se podílejí na práci více než pěti set organizací nevládního charakteru.

Iniciativní a konstruktivní přístup k řešení mezinárodních otázek získal naší socialistické republice pevné postavení na těchto mezinárodních fórech a v jejich orgánech.

Československá socialistická republika byla iniciátorem řady závažných návrhů a akcí v politické, hospodářské, sociální a vědeckotechnické oblasti, jež se staly trvalou náplní činnosti mezinárodních organizací a příznivě se odrazily, resp. odrážejí v mezinárodním životě.

Hlavní důraz v celém systému mezinárodních organizací, jak byl vytvořen po druhé světové válce, klademe na Organizaci spojených národů. Vycházíme z reálného ocenění OSN jako důležitého mezinárodního fóra, které může sehrát pozitivní úlohu při zajištění světového míru a bezpečnosti. Zastáváme názor, že jakékoli kroky k posílení OSN a jejího bezpečnostního mechanismu mohou být úspěšné jen tehdy, budou-li vycházet ze základních cílů Charty a budou s ní v naprostém souladu.

Normalizací XX. zasedání Valného shromáždění OSN byl dovršen neúspěch provokační kampaně USA v otázce nezákonného použití článku 19 Charty proti socialistickým zemím. Průběh a výsledky tohoto zasedání vyzněly v podstatě v odmítnutí a odsouzení imperialistické politiky diktátu, vměšování a vojenských intervencí a výrazně podpořily politiku míru a mezinárodní spolupráce, jakož i spravedlivý boj národů za konečnou likvidaci pozůstatků kolonialismu ve všech jeho formách a projevech.

Stěžejní otázkou jednání se stal zejména bod o nevměšování do vnitřních záležitostí států a ochraně jejich nezávislosti a svrchovanosti, předložený z iniciativy vlády SSSR. Deklarace, která byla k této otázce přijata Valným shromážděním, nesporně patří k nejdůležitějším dokumentům OSN za celou dobu její existence.

V rámci společného úsilí socialistických států se vhodně uplatnila také československá iniciativa směřující ke kodifikaci právních zásad mírového soužití.

Československá zahraniční politika, navazujíc na svou dosavadní aktivní činnost, bude i nadále vyvíjet iniciativní úsilí, aby se na fórech mezinárodních organizací prosazovala linie pokroku, jehož hlavní hybnou silou jsou socialistické a ostatní mírumilovné státy bojující za mír, bezpečnost světa a činorodou spolupráci v duchu zásad a cílů Charty.

Soudružky a soudruzi poslanci! Velmi významnou roli při upevňování našich svazků se socialistickými zeměmi a při prosazování zásad mírového soužití mezi státy a s různým společenským zřízením hrají styky v oblasti kultury, školství, vědy, sportu a mezi společenskými organizacemi.

Tyto styky se rozvíjejí v poslední době se zvýšenou intenzitou. Úspěchy naší kultury a vědy jsou všude vysoce oceňovány a naši umělci, vědci, odborníci a sportovci jsou v zahraničí přijímáni s velkým zájmem a pozorností.

Důležitou složkou naší zahraniční politiky je rovněž informační a propagační činnost, která napomáhá tomu, aby si co nejširší vrstvy obyvatelstva v zahraničí vytvořily správnou představu o životě u nás, o tom, oč usilujeme doma i v mezinárodních vztazích. V minulém roce jsme v této souvislosti využili dvacátého výročí osvobození Československa Sovětskou armádou k tomu, abychom seznámili širokou zahraniční veřejnost s úspěchy, kterých naše republika dosáhla za dvacet let své poválečné existence. V poslední době jsme věnovali v naší propagaci zvýšenou pozornost otázkám zdokonalené soustavy plánovitého řízení našeho národního hospodářství.

Velký význam v propagaci ČSSR mají stále stoupající návštěvy zahraničních turistů v naší zemi. Umožňují jim přesvědčit se na vlastní oči o životě v socialistickém Československu.

O zahraničně politické aktivitě naší země a o jejím významu v mezinárodních vztazích svědčí i ta skutečnost, že Československá socialistická republika udržuje diplomatické styky celkem se 77 státy, z toho se 73 na úrovni velvyslanectví a se 4 na úrovni vyslanectví. V současné době máme v zahraničí 90 zastupitelských úřadů, z toho 67 velvyslanectví, 4 vyslanectví, 11 generálních konzulátů, 2 konzuláty a 6 stálých misí u různých mezinárodních organizací a orgánů. U nás je 60 států zastoupeno na úrovni velvyslanectví, 4 státy na úrovni vyslanectví a kromě toho působí v Praze, Bratislavě a Ostravě 7 generálních konzulátů a 1 konzulát.

Rozsáhlé a všestranné smluvní vztahy, které Československá socialistická republika od svého vzniku navazuje s převážnou většinou států světa, jsou neustále rozšiřovány. Jen v uplynulém roce bylo sjednáno 91 dvoustranných smluvních dokumentů a kromě toho se ČSSR stala smluvní stranou dalších 10 mnohostranných mezinárodních úmluv.

Při uskutečňování naší zahraniční politiky rozvíjí rozsáhlou aktivitu Národní shromáždění. Jeho návrhy a připomínky jsou účinnou pomocí vládě v její činnosti v oblasti mezinárodních vztahů. Značnou důležitost mají vlastní zahraničně politické styky Národního shromáždění, především výměny parlamentních delegací a účast československé skupiny v Meziparlamentní unii.

Soudružky a soudruzi poslanci! Uplynulá léta ověřila správnost zahraničně politické linie Komunistické strany Československa. V duchu této linie bude vláda Československé socialistické republiky důsledně pokračovat ve své dosavadní zahraničně politické činnosti.

Základem zahraniční politiky Československé socialistické republiky zůstává nerozborné přátelství, pevné spojenectví a bratrská spolupráce se Sovětským svazem. (Potlesk.) Spojenecký svazek se Sovětským svazem je trvalou zárukou naší bezpečnosti a nezávislosti a vybudování socialismu v naší vlasti.

Československá vláda bude dále upevňovat svazky přátelství a těsné spolupráce se všemi socialistickými zeměmi a všemožně přispívat k posilování jednoty světového socialistického společenství.

Nejnaléhavějším úkolem v současné době je spoutání a odražení americké agrese ve Vietnamu. ČSSR bude nadále poskytovat všestrannou pomoc bratrské Vietnamské demokratické republice a podporovat spravedlivý boj vietnamského lidu proti agresorům.

V důsledné snaze o zajištění evropské bezpečnosti a světového míru bude čs. zahraniční politika rozhodně čelit výbojné politice západoněmeckého imperialismu, podporovaného Spojenými státy, zvláště pak nebezpečným snahám militaristických a revanšistických sil Německé spolkové republiky dostat se k jaderným zbraním jakoukoliv cestou.

V zájmu mírového vývoje v Evropě bude vláda ČSSR usilovat o přijetí takových opatření, která by vedla k posílení evropské bezpečnosti a k vyloučení nebezpečí vzniku války v této části světa. V souladu s tím bude dále iniciativně napomáhat k vytvoření příznivých podmínek pro řešení závažných problémů v Evropě a pro rozvoj zdravé spolupráce mezi národy tohoto kontinentu.

Vycházejíc ze zásad naší zahraniční politiky bude Československá socialistická republika nadále podporovat národně osvobozenecké hnutí národů Asie, Afriky a latinské Ameriky v jejich boji proti kolonialismu a neokolonialismu, za dosažení plné politické a hospodářské nezávislosti. Bude usilovat o rozšíření všestranné, vzájemně výhodné spolupráce a upevnění solidarity s nezávislými rozvojovými zeměmi, o nejširší součinnost v oblasti politické, hospodářské, kulturní a vědeckotechnické.

Ve vztazích ke kapitalistickým zemím se vláda ČSSR nadále bude řídit zásadami mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením, aktivně usilovat o vytvoření vhodných podmínek pro rozvoj vzájemně výhodných a rovnoprávných styků, o odstranění všech překážek, které mu klade v cestu agresívní politika imperialismu.

Ve své zahraniční politice bude naše vláda nadále vyvíjet neúnavné úsilí o uskutečnění všeobecného a úplného odzbrojení a přijetí takových dílčích opatření, která by napomáhala k dosažení tohoto cíle.

Soudružky a soudruzi poslanci! Život národů naší republiky je nyní plně ve znamení blížícího se XIII. sjezdu Komunistické strany Československa. Jak zdůrazňují teze ÚV KSČ pro jeho přípravu, bude úkolem tohoto sjezdu dále propracovat a konkretizovat dlouhodobou linii dalšího všestranného rozvoje socialistické společnosti. Výsledky sjezdu se stanou základním programem veškeré naší činnosti pro další období. Sjezd stanoví úkoly také na úseku zahraniční politiky. Vláda ujišťuje Národní shromáždění a jeho prostřednictvím všechen československý lid, že učiní vše pro zajištění bezpečnosti republiky, další posílení jejího mezinárodního postavení a vytvoření co nejpříznivějších podmínek pro budování socialismu v naší vlasti. V bratrské spolupráci se Sovětským svazem, dalšími socialistickými státy a v těsné součinnosti se všemi protiimperialistickými silami bude Československá socialistická republika neúnavně pokračovat v boji za mír a společenský pokrok na celém světě. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. ministru Davidovi. Přerušíme nyní schůzi do 11.45 hod.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Zahajujeme rozpravu k přednesené zprávě vlády. Do rozpravy se přihlásila posl. dr. Sekaninová-Čakrtová. Uděluji jí slovo.

Posl. dr. Sekaninová-Čakrtová: Soudruzi, ve zprávě vlády, přednesené s. ministrem Davidem, vystupuje šíře a závažnost úkolů, které v současné etapě mezinárodního vývoje plní naše zahraniční politika. Zpráva názorně ukazuje rozvětvené styky naší republiky se zeměmi všech světadílů a různých společenských soustav i její činnost v mezinárodních organizacích a je výstižným obrazem zahraniční politiky vyspělého socialistického státu. Na nedávném zasedání Valného shromáždění OSN jsme si mohli znovu uvědomit, jak vzrůstají co do rozsahu i významu otázky projednávané na mezinárodním fóru a jak účinně přispívá Československo k jejich řešení. Je přitom jistě soudruzi, myslím, samozřejmé, že při aktivním zájmu o celé světové dění některé otázky - jako otázka bezpečnosti v Evropě - se nás dotýkají zvlášť blízko a z nedělitelnosti míru vyplývá, že pozornost, věnovaná jim, těmto problémům, slouží současně míru a bezpečnosti ve světovém měřítku. Je proto nejen hlediskem našich vlastních zájmů diktována pozornost, se kterou sledujeme, co se děje v našem sousedství, v západním Německu, a znepokojení, které vývoj v této zemi vyvolává, není obavou o vlastní bezpečnost, která je bratrským svazkem se Sovětským svazem a účastí na Varšavské smlouvě zajištěna jako nikdy dříve, ale vyplývá ze starosti o důsledky, kterými tento vývoj ohrožuje svět.

Znepokojení vyvolává situace v NSR v nejrůznějších směrech - její aspekty politické, vojenské i právní. Základní linie politiky spolkové vlády se projevuje rozmanitě co do použití forem, taktiky, rozdělení úloh - jednotné je však její zaměření. Vykazuje rysy, které nebezpečně připomínají období před II. světovou válkou, která pro nás začala už v září 1938 Mnichovem.

Soudruzi, téměř 28 let po mnichovském diktátu, více než 20 let po porážce nacismu, jemuž Mnichov sloužil jako krok k rozpoutání války, jsme ze západního Německa dosud neslyšeli jasné slovo, jímž by se od tohoto hanebného ujednání distancovalo.

Právě proto myslím, muselo nutně zaujmout naši pozornost něco, co by mohlo být jinak zcela zanedbáno. Mám na mysli memorandum, nedávno publikované v západním Německu, v němž čtyři tzv. znalci mezinárodního práva předkládají veřejnosti názor, že ono "ujednání", jímž byla naše země přinucena vydat své pohraniční území Německu - je dosud platné! Zcela v duchu hitlerovských tezí si troufají autoři tohoto elaborátu tvrdit, že mnichovská dohoda dala výraz spravedlivému boji sudetských Němců a jejich právu na sebeurčení.

Těžko bychom si mohli představit, že by profesoři mezinárodního práva a funkcionáři různých vědeckých institucí neznali nezvratné důvody, pro které je mnichovská dohoda neplatná, proč nikdy platně nevznikla. Českoslovenští a zahraniční odborníci nesčetněkrát vyložili důvody její nulity přesně a jasně.

Mnichovská dohoda nikdy platně nevznikla, protože byla v příkrém rozporu se základními zásadami mezinárodního práva, jež ukládají respektovat svrchovanost a rovnost států, zakazují vměšování do jejich vnitřních věcí a použití síly jako prostředku politiky. Je od počátku nicotná, protože byla Československu vnucena násilím. Jako nástroj k provedení plánu ovládnout Evropu byla mnichovská dohoda součástí, prvou etapou spiknutí proti míru, které nacistická vláda soustavně připravovala a jež bylo přesvědčivě prokázáno před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku.

Vaše zkušenosti, soudruzi, jistě shodně s mými ukazují, že naši občané projevují stále hlubší a překvapivě zasvěcený zájem o mezinárodní otázky. Ale přece jen si myslím, že by asi sotva věnovali takovou pozornost právnímu výkladu, kdyby se neslýchaným způsobem nedotýkal otázky zásadního významu a kdyby neměl v celém kontextu západoněmecké politiky své zvláštní místo.

Není pochyb, že toto "dílo" má sloužit revanšistické politice západoněmecké vlády a potřebě opatřit jejímu postoji k Mnichovu jakousi legální bázi. Nikoho nepřesvědčuje, prohlašují-li autoři memoranda na bouři odporu, kterou vyvolali ve všech zemích - včetně mnohých hlasů v západním Německu - že jejich "dobrozdání" prý nebylo objednáno.

Vždyť dokonce sama forma tohoto dokumentu vyvrací tvrzení, že prý vzniklo jako odborná diskuse s jinými právníky, kteří zastávají stanovisko, že mnichovská dohoda je neplatná: bylo přece i v tisku prezentováno jako výstraha, aby vláda NSR se od Mnichova nedistancovala, má tedy velmi praktické politické zaměření a zcela přesnou adresu. V prohlášení, otištěném loni nikoli náhodou právě ve známém revanšistickém listu - National und Soldatenzeitung, řekl jeden z autorů memoranda prof. Klein velmi příznačně, že každé jednostranné posuzování mnichovské dohody prý musí ztroskotat, protože dohoda se dotýká celé tematiky zahraničně politické a mezinárodně právní oblasti.

Takové jednostrannosti se uvedení pánové rozhodně nedopouštějí. Vždyť ani další z autorů, prof. Armbruster, který vychvaluje v nedávném článku mnichovskou dohodu jako příkladný předmět studia mezinárodní smluvní úpravy, se nikterak neomezuje na pouhý výzkum a výslovně varuje před odsouzením Mnichova. Je příznačné, že mezi důvody uvádí, že záporné stanovisko by bylo v rozporu např. s takovou normou, jako je Bundesvertriebenengesetz z roku 1953, sloužící zejména udržování revanšistické myšlenky tzv. "domova" v Německu i zahraničí. Ke všem argumentům tohoto otevřeně revanšistického charakteru se připojuje i absurdní varování memoranda, že prý by uznání nulity Mnichova vystavilo všechny přesídlence z Československa nebezpečí trestního stíhání pro službu v nacistické armádě.

Memorandum mělo bonnské vládě posloužit - ale nepovedlo se to. Podařilo se mu jediné: postavit její stanovisko k Mnichovu do ještě ostřejšího světla.