V popularizácii československej kultúry by mohli zohrať ďaleko väčšiu úlohu ako doteraz naše zahraničné kultúrne strediská, ktoré máme v niektorých socialistických, ale i kapitalistických a v rozvojových krajinách. Myslíme totiž, že je škoda, ak vo svojej činnosti pomerne málo využívajú miestnych, spoločenských a kultúrnych organizácií pre usporiadanie propagačných a kultúrnych akcií, že málo pracujú s tvorčími pracovníkmi, prekladateľmi, nakladateľstvami a časopiseckými redakciami, či umeleckými súbormi. Oveľa väčšiu pozornosť ako doteraz by mali tieto strediská venovať i slovenskej kultúre, ktorá je v ich činnosti - dá sa povedať - popoluškou, napriek tomu, že práve slovenská literatúra dosahuje v poslednej dobe vysokú úroveň.

Vedecky fundovaná a veľkoryso prevádzaná politika kultúrnych stykov so zahraničím môže zohrať mimoriadnu úlohu ako v rozvoji našich národných kultúr, tak i v upevňovaní jednoty a zomknutosti socialistických zemí a pri šírení idey socializmu v svete. Naše kultúrne styky a propagácia našej kultúry v zahraničí preto nie sú žiadnym luxusom, ale dôležitou súčasťou našej zahraničnej politiky.

Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci!

Zahraničný výbor Národného zhromaždenia venoval všetkým týmto otázkam v uplynulom období veľkú pozornosť a považoval ich za významnú, aj keď viem, že veľmi dielčiu časť našej praktickej zahraničnej politiky. Z jednania výboru vzišla rada pripomienok a návrhov ako vytvárať čo najpriaznivejšie podmienky pre prehĺbenie a ďalšie skvalitnenie práce na tomto úseku.

Chcela by som sa zmieniť aspoň o niektorých našich návrhoch, ktorých realizácia by iste zlepšila i tie nedostatky, ktoré doteraz existujú.

Domnievame sa, že naliehavo treba riešiť predovšetkým serióznu základňu spoločensko-vedného výskumu a sociologického prieskumu problematiky československých kultúrnych a propagačných zahraničných stykov, aby sme mohli uskutočňovať opravdu vedecky podloženú a úspešnú propagandu a rozvíjať naše kultúrne styky s čo najväčším efektom a najmenšími stratami.

Pri uskutočňovaní štátnej propagácie mali by sme uprednostňovať vždy tie prostriedky, ktoré sú najúčinnejšie, ako televízia, rozhlas a film. Chcela by som len na niekoľkých faktoch dokumentovať, aký má napr. ohlas vysielanie Čs. rozhlasu do zahraničia. Dnes vysiela náš rozhlas asi do 86 zemí a je možno povedať, že poslucháči zo všetkých týchto zemí reagujú na naše programy, a naše vysielanie získava veľké sympatie. Iste nie sú bez zaujímavosti tieto čísla. Zatiaľ čo v roku 1962 prišlo Čs. rozhlasu od poslucháčov zo zahraničia 61 000 dopisov, v roku 1963 ich bolo už 85 000, v roku 1964 91 000 a v m. r. prišlo Čs. rozhlasu viac ako 100 000 dopisov. V zahraničí sa organizujú kluby Rádio Praga, ktorých je 173, čo presahuje všetko to, čo je známe o podobných kluboch v ktoromkoľvek zahraničnom vysielaní.

Podobne by sme mali zvýšiť i starostlivosť o zahraničných novinárov, televíznych, rozhlasových a filmových pracovníkov, ktorí k nám prichádzajú, ako som to už v jednej časti hovorila.

Ako jednu z naliehavých úloh by sme mali preveriť i účelnosť väčšieho počtu cudzojazyčných časopisov, vydávaných zatiaľ bez koordinácie a preto teritoriálne i obsahove sa dosť prekrývajúcich.

Ako predpoklad úspechu našej zahraničnej propagandy v tom celkovom ideovom zápolení považujeme za nutné rozvíjať ešte väčšiu aktivitu o multilaterálny postup všetkých socialistických zemí pri prevádzaní našej propagandy a viac ako doteraz spolupracovať práve pri riešení vedeckých a konkrétnych otázok kultúrnej revolúcie.

Súdružky, súdruhovia, bude iste treba riešiť u nás ešte mnoho ďalších problémov či umelecko-tvorčích či organizačne-politických. Ich riešenie, sme presvedčení, bude však znamenať veľký vklad Československa spoločnému boju socialistického sveta v ideovom stretávaní so svetom kapitalistickým. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Fukové.

Soudružky a soudruzi, se zřetelem na velký program plenární schůze pokládám za naprosto nevyhnutelné, abychom dnes prodloužili zasedání, poněvadž je ještě přihlášeno osm soudruhů do rozpravy a to posl. Gudrich, Rejhon, akad. Málek, Pašek, Poledňák, Kuba, Hladký a Paulovič.

Navrhuji proto, abychom nyní přerušili naše zasedání na 20 minut a potom pokračovali do 18 hodin a zítra ráno od 9 hodin. (Projevy souhlasu). Přerušuji jednání na 20 minut.

Místopředseda NS s. dr. Škoda: (zvoní): Soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v jednání. Ke slovu je přihlášen posl. Rejhon.

Posl. Rejhon: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se vrátil a zaujal jen velmi stručné stanovisko k té části zprávy soudruha ministra zahraničních věcí V. Davida, ve které v souvislosti se zahraniční politikou USA hovořil o tak zvané Johnsonově doktríně a politice vměšování do vnitřních věcí rozvojových zemí.

Jsem přesvědčen a věřím, že i vy všichni se mnou, že je nanejvýš správné a časově příhodné, že i z tribuny Národního shromáždění Československé socialistické republiky přicházejí slova jednoznačného odsouzení doktríny, která v historii zahraniční politiky USA není zcela nová. Vždyť již před 142 léty existovala v USA tehdy tzv. Monroeova doktrína ofenzívní politiky USA vůči latinské Americe, tehdy namířená proti snahám evropské Svaté aliance a zároveň pro přípravu "legální" cesty k intervencím v latinské Americe a za nastolení hegemonie USA v této oblasti.

V průběhu celého následujícího století následovala celá dlouhá řada expanzívních konfliktů USA vůči svým sousedům, i když nehodláme bez povšimnutí přejít ani krátké údobí asi deseti let Rooseveltovy politiky tak zvaného "dobrého sousedství", spočívající na zásadě neintervence, ani údobí Kennedyho reformistického programu, který poněkud reálněji chápal, že nelze násilím zadržet společenský pokrok a udržet diktátorské režimy u moci.

Pozdější Mannova doktrína opět míří se svými expanzívními zájmy do Guatemaly, Hondurasu a Dominikánské republiky atd. Velmi brzy musely původní humanitní verzi, zdůvodňující vojenskou intervenci USA, nahradit novým, zato ale skutečným důvodem, tj. nepřipustit vznik další Kuby na západní polokouli.

USA tímto na sebe převzaly úlohu "světového četníka". Zformulovaly tzv. "Johnsonovu doktrínu" a přivlastnily si "právo" vnucovat svou vůli jiným národům. Jsou rozhodnuty i ozbrojenou silou potlačit elementární práva každé země, jejíž lid bojuje za demokracii. Hledají všemožné cesty, jak legalizovat agresi, osobují si právo vojenské intervence v jakékoliv latinsko-americké zemi, cítí se oprávněnými čelit proti každému národně osvobozeneckému a demokratickému hnutí, přivlastňují si svévolné právo vměšovat se a pošlapávat svrchovanost zemí, vyhrožují i silou a zasahují.

President Johnson se snaží povýšit americkou intervenci do kategorie právní doktríny, prý platné pro celý svět. Ozbrojené intervence USA se snaží legalizovat a dokonce i před Radou bezpečnosti OSN, té světové organizace národů, jejíž Charta přímo a jednoznačně odmítá takovýto počin kteréhokoliv státu. Jednou z krycích značek pro intervence USA je "použití mezi amerických ozbrojených sil." Tím chtějí USA zamaskovat svůj návrat k politice "velké hole" a právně zabezpečit své svévolné zasahování.

Americké vměšování do života národů nelze však vtěsnat do žádných právních norem, ale je to jedna z nejostudnějších stránek imperialismu, je to nová odrůda soudobé agresívní politiky imperialismu. Američtí monopolisté, stojící v čele světové reakce, razí nesmyslnou teorii o svém "právu", zavádět v kterékoliv zemi pořádky, jež se jim hodí, ve snaze nepřipustit žádný pokus o nastolení státního zřízení, které neschvalují a které jim není po chuti. Jejich sebeklam, založený na přesvědčení, že USA jsou dosti silné, aby zastavily vývoj dějin v kterékoliv části světa, povýšili si na státní politiku.

Současná politika USA nevychází tedy z reálných skutečností a o to větší je nebezpečí, že se jí postupně zmocní neodpovědné síly, řídící se zásadou "buď pánem světa, nebo záhuba". Všechny počiny v zahraniční politice USA v poslední době nasvědčují tomuto možnému stavu. V Bílém domě a v Pentagonu se oddávají klamu a stále si ještě myslí, že ozbrojenou silou lze odvrátit sociální přeměny a společenský pokrok ve světě. Jsou ochotni svůj předpokládaný úspěch i draze zaplatit. Americkým imperialistům prostě stoupla moc do hlavy. Myslí si, že silou mohou zastavit objektivní vývoj dějin a svůj úspěch zakládají jen a jen na hospodářské a vojenské moci. Zapomínají, či nechtějí uznat, že jde-li o národy, bojující v současné epoše za národní a sociální osvobození, nerozhoduje vždy jen a jen jejich vlastní hospodářská a vojenská úroveň. Dnes rozhoduje od základu změněný světový poměr sil ve prospěch míru a socialismu! Existence mohutné světové soustavy socialismu, podpora a solidarita všech pokrokových sil umožňuje těmto ohroženým národům, jednajícím v souladu s objektivními zákony společenského vývoje, dosáhnout vítězství nad imperialismem, který se staví proti objektivnímu vývoji dějin.

V dnešní době nelze zastavit kupředu se otáčející kolo pokroku, zrovna tak jako nelze zastavit východ slunce, i když toto poučení ještě president Johnson ignoruje. Podle svých slov je odhodlán udělat všechno, co je třeba, proti narůstajícímu komunistickému nebezpečí, i kdyby to znamenalo jakékoli riziko a výdaje. Všechny snahy dnešní imperialistické reakce, provokující mezinárodní konflikty, jsou odsouzeny ke krachu. Nepodaří se jim ani jedna z dalších součástí Johnsonovy doktríny, kterou je taktika politického úskoku, s cílem, vyhnout se neočekávané ostré celosvětové krizi, jež by rychle vedla k vytvoření světové protiválečné fronty.

Soudružky a soudruzi poslanci! Ve světle těchto základních aspektů americké světovládné zahraniční politiky můžeme projevit to nejvyšší uspokojení nad tím, že naše Československá socialistická republika patří do nesmírně silného a vlivného socialistického tábora. Jednoznačné stanovisko naší vlády a cílevědomá naše zahraniční politika je nedílnou součástí jeho mírového úsilí. V té souvislosti je tedy třeba odsoudit americkou politiku vměšování se do záležitostí druhých zemí a plně podpořit návrh Sovětského svazu, aby Organizace spojených národů přijala, respektovala a plně zabezpečila Deklaraci o nepřípustnosti zasahování do vnitřních záležitostí států, o ochraně jejich nezávislosti a suverenity.

Jsme přesvědčeni, že přijetím této deklarace by byly znemožněny všechny budoucí akce, namířené proti spravedlivému boji národů všech světadílů, za národní nezávislost a svobodu.

K rychlé realizaci tohoto návrhu Sovětského svazu v praxi spojme své síly s mírumilovnými silami celého světa! (Potlesk.)

Mpř. NS dr. Škoda: Děkuji posl. Rejhonovi. Podle pořadí došlých přihlášek je nyní ke slovu přihlášen posl. Pašek. Dávám mu slovo.

Posl. Pašek: Vážené soudružky, soudruzi poslanci, plně souhlasím s projevem ministra zahraničních věcí soudruha Davida k zásadním otázkám současné mezinárodní situace, pro jejíž poslední vývoj jsou příznačné reakční zásahy světového imperialismu s cílem zastavit revoluční přeměny ve světě.

Jako odboráři jsme svědky rostoucího odporu pracujících všech zemí proti dobrodružné politice amerického imperialismu, proti zesílení náporu monopolů na odborová a demokratická práva a životní úroveň pracujících, proti závodům ve zbrojení a hrozbě atomové smrti. Mocná vlna stávkových bojů, které proběhly v poslední době v Itálii, Francii, Velké Británii, západním Německu a v dalších zemích, včetně Spojených států, svědčí o růstu třídních protikladů uvnitř kapitalistické společnosti. A právě těchto slabých stránek imperialismu je nutno využít ke koordinaci dosud dílčích a izolovaných akcí pracujících v různých částech světa a přeměnit je v jednotná a účinná vystoupení, která by postavila nepřekonatelnou hráz akční jednoty pracujících a odborů proti všem protilidovým a válečným plánům imperialismu.

Názorným příkladem urputnosti, s jakou se američtí imperialisté pokoušejí zastavit světový revoluční proces, jsou otevřené agresívní akce Spojených států ve Vietnamu.

Po neúspěších, s nimiž se setkaly jejich pokusy zlomit vůli vietnamského lidu po svobodě a potlačit národně osvobozenecký boj v jižním Vietnamu, vysílají další tisíce a tisíce vojáků do této oblasti, zesilují barbarské nálety a pokoušejí se rozšířit svou agresívní válku také na území Laosu a Kambodže.

To, že americká vláda přes výzvu světové demokratické veřejnosti, přes rostoucí odpor ve vlastní zemi a přes rady některých státníků obnovila barbarské nálety na VDR, si přímo vynucuje, aby se všechny mírumilovné síly světa rozhodně postavily po bok vietnamského lidu na odpor proti americké agresi a zasadili se s veškerou rozhodností o skončení války a dodržování ženevských dohod. Zdrcující většina evropských, asijských a latinsko-amerických zemí jednomyslně odsuzuje tuto špinavou válku amerických agresorů.

Také naši českoslovenští pracující stojí bezvýhradně na straně vietnamského lidu. V prosinci m. r. vyslala ÚRO do VDR delegaci, aby přímo na místě tlumočila vietnamskému lidu solidaritu a plnou podporu našich pracujících v jeho spravedlivém boji. Delegace navštívila kromě hlavního města Hanoje čtyři další provincie a měla možnost na vlastní oči vidět četné škody způsobené americkými barbary.

V Nam-Dinh, jenž je třetím největším městem VDR a hlavním městem provincie Nam-Ha, jsme viděli rozbombardované nádraží, celé čtvrti domů, jesle, školku - všechno nově postavené objekty. Rovněž tamější největší textilní kombinát severního Vietnamu, který zaměstnává 12 tisíc pracujících, byl počátkem léta 1965 ze 70 % zničen bombardováním. Zcela zničen byl mimo jiné úplně nový dělnický klub, postavený v roce 1964. - V blízkosti města Thanh-Hoa jsme v krajském závodě na výrobu zemědělských strojů poznali mladého hrdinu Do-Suan-Longa, který zneškodnil sám 96 nevybuchlých bomb z okolí legendárního mostu Ham-Rong. Na tento most, spojující břehy řeky Sam Son mezi dvěma vysokými skalami, podnikli američtí piráti už na 100 náletů, aniž se jim podařilo tento most vyřadit z provozu.

Těžko popsatelné je hrdinství a nezlomné úsilí vietnamského lidu. Pohled na rozbombardovaná města, závody, domy, nemocnice, které tento statečný lid s takovou obětavostí budoval, je výstražným varováním a naléhavou výzvou učinit vše, co je v našich silách, aby tato hrozná nespravedlivá válka co nejdříve skončila, aby se nerozrostla v ještě ničivější světový válečný požár, který by znamenal obrovské utrpení pro celé lidstvo.

V odpovědi presidenta ČSSR soudruha Antonína Novotného na poselství presidenta VDR soudruha Ho Či Mina jsme četli závažnou myšlenku, která plně vyjádřila pocity našeho pracujícího lidu: "zadržení zločinné ruky imperialistického agresora vyžaduje vytvoření a upevnění co nejširší protiimperialistické fronty a využití všech forem boje proti imperialismu".

ÚRO dostává každodenně rezoluce, které naši pracující posílají velvyslanectví USA, velvyslanectví VDR a kanceláři representace Národní fronty osvobození jižního Vietnamu v Praze. V tisících protestních dopisů je vyjadřováno jednoznačné stanovisko všeho našeho lidu: Američané, zastavte bombardování VDR, ukončete válku a opusťte Vietnam! Respektujte Ženevské dohody a umožněte vietnamskému lidu, aby sám a svobodně rozhodl o své budoucnosti!

Ve spolupráci s vietnamskými odbory usilují československé odbory o širokou morální a materiální podporu vietnamského lidu.