Předseda Národního shromáždění
s. Laštovička a místopředsedové
s. Chudík, s. dr. Škoda a s. Leflerová.
Členové předsednictva ÚV KSČ
předseda vlády Lenárt, Fierlinger,
místopředseda vlády inž. Šimůnek;
kandidát předsednictva ÚV KSČ inž.
Kapek; místopředsedové vlády
Černík, Krajčír, inž.
Krejčí; ministři inž. Burian,
David, Dvořák, prof. dr. Hájek,
Hamouz, Korčák, Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský,
Majling, Penc, dr. h. c. Plojhar, Poláček,
Smrkovský, inž. Sucharda, inž. Takáč,
Uher, Valeš.
259 poslanců podle prezenční listiny.
Předseda NS s. Laštovička: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou
schůzi.
Přistoupíme k pátému bodu pořadu,
kterým je
5. Vládní návrh zákona o péči
o zdraví lidu (tisk č. 52) a společná
zpráva výborů ústavněprávního,
pro národní výbory, průmyslového
pro hlavní výrobní odvětví
a dopravu, pro potravinářský a spotřební
průmysl, místní hospodářství
a služby, obchod a spoje, zemědělského,
kulturního a zdravotního (tisk č. 66).
Návrh zákona odůvodní ministr zdravotnictví
s. Plojhar. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr zdravotnictví dr. h. c. Plojhar: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi, v souladu s péčí o ekonomický
a kulturní rozvoj naší společnosti věnuje
strana a vláda soustavnou pozornost rozvoji péče
o zdraví našeho lidu. Proto mi bylo uloženo,
abych předložil vládě návrh nového
jednotného zákona o péči o zdraví
lidu. Na přípravě tohoto zákona se
zúčastnili nejen pracovníci ministerstva
zdravotnictví, nýbrž i poslanci Národního
shromáždění, Slovenské národní
rady, vědečtí a pedagogičtí
pracovníci a pracovníci ze zdravotnického
terénu. Návrh zákona vláda schválila
a předložila jej Národnímu shromáždění.
Po pečlivém a podrobném projednání
v jednotlivých výborech Národního
shromáždění máte nyní
zaujmout k němu konečné stanovisko. Předložený
vládní návrh představuje dovršení
významné etapy socialistické péče
o zdraví lidu a výstavby socialistického
zdravotnictví.
Vzorem pro budování našeho zdravotnictví
po osvobození Československa v květnu 1945
bylo zdravotnictví Sovětského svazu, který
nám poskytoval soustavnou pomoc a vysílal k nám
jako poradce vynikající odborníky. Šlo
tu především o prosazení zásady,
že zdravotnictví je třeba budovat plánovitě
v těsné souvislosti s rozvojem jiných oblastí
národního hospodářství a že
hlavním obsahem zdravotní péče je
nejenom léčit, ale především
nemocím předcházet. První krok k tomu
znamenalo zestátnění a nová organizace
zdravotní péče poradenské. Únorové
vítězství pak umožnilo postupně
řadu závažných kvalitativních
změn v poslání našeho zdravotnictví.
Dochází k uzákonění národního
pojištění, které likviduje dosavadní
roztříštěnost na úseku ambulantní
péče o pracující. Jsou zestátněny
léčebné a ošetřovací ústavy
i všechna lázeňská zařízení.
Nově je organizována výroba a distribuce
léčiv. Zákonem o zdravotnických povoláních
je dán státu nástroj pro řízení
rozmísťování zdravotnických kádrů
a jejich soustavné školení.
Proces přestavby zdravotnictví na socialistickou
zdravotnickou soustavu byl ukončen zákonem o jednotné
preventivní a léčebné péči,
vydaným v roce 1951 a zákonem o hygienické
a protiepidemické péči vydaným v roce
1952.
Rozbor řízení a organizace sjednoceného
zdravotnictví vyústil v usnesení strany a
vlády z roku 1952 o opatřeních k dalšímu
rozvoji našeho zdravotnictví.
Významná jsou dále zejména usnesení
o boji proti tuberkulóze, o boji proti pohlavním
nemocím, o boji se zhoubnými nádory a o ideologické
výchově zdravotnických pracovníků.
Při výstavbě socialistického zdravotnictví
v uplynulé etapě bylo nutno krok za krokem překonávat
různé potíže. Přesto socialistické
zdravotnictví dostalo svůj pevný základ
a svou organizační formu. Přitom lékaři
a ostatní zdravotničtí pracovníci,
zejména též profesoři a další
vysokoškolští učitelé, ve zdrcující
většině správně pochopili nové
zásady a přiložili ruku k dílu.
Po vítězství socialismu v naší
vlasti bylo nutno se ohlédnout zpět a provést
pečlivý rozbor dosažených úspěchů
a nedostatků, které se projevily při budováni
zdravotnictví v uplynulém období. Stalo se
tak dokumentem strany a vlády o rozvoji péče
o zdraví v socialistické společnosti, který
byl vydán v r. 1964.
Tento dokument stanovil i další směry rozvoje
péče o zdraví v ČSSR. Zdůraznil
zejména skutečnost, že se péče
o zdraví stávala čím dále tím
více záležitostí státních
a hospodářských orgánů a že
se na ní aktivně podílely stále širší
vrstvy obyvatelstva, zejména prostřednictvím
národních výborů, Revolučního
odborového hnutí, Čs. červeného
kříže, jakož i dalších společenských
organizací.
Růst životní úrovně, podmíněný
společenskými přeměnami a rozvoj lékařské
vědy a zdravotnických služeb se projevily příznivě
ve zdravotním stavu obyvatelstva. Nejvýraznějším
dokladem toho je další snížení
úmrtnosti, která poklesla proti r. 1937 ze 13,1
na 1000 obyvatel a z 10,6 v roce 1952 na 9,6 v roce 1964; přitom
se kojenecká úmrtnost snížila ze 117,4
na 1000 živě narozených v roce 1937 a z 55,5
v roce 1952 na 22,0 v roce 1964. Náš stát se
tak zařadil mezi země s nejmenší dětskou
úmrtností. Podstatně se zmenšila nemocnost
a úmrtnost na infekční choroby včetně
tuberkulózy. Po celostátním očkování
v roce 1960 byla potlačena dětská obrna.
Význačně se prodloužila střední
délka života; proti létům 1949 -1951
se prodloužila o 7 - 8 let a dosáhla u mužů
67,2 a u žen 72,8 roku. Celkové zlepšení
zdravotního stavu obyvatelstva se projevilo i v poklesu
pracovní neschopnosti pro nemoc.
Jsem přesvědčen, že v podmínkách
našeho socialistického státu bude dosavadní
vývoj zdravotního stavu obyvatelstva i nadále
příznivý a povede k dalšímu prodlužování
aktivního lidského věku.
Československé zdravotnictví se vyvíjí
v souladu s ekonomickým, politickým a kulturním
rozvojem naší společnosti a samo svými
výsledky k němu účinně přispívá.
Svou organizací a úrovní se dostalo na jedno
z předních míst ve světě.
Významně se rozvinula mezinárodní
spolupráce. V duchu zásad proletářského
internacionalismu se poskytuje zdravotnická pomoc rozvojovým
zemím. Úspěchy našeho zdravotnictví
jsou velmi kladně hodnoceny i na mezinárodních
sjezdech lékařských.
Mimořádného uznání dostává
se československému zdravotnictví ve Světové
zdravotnické organizaci. Jasným výrazem toho
je skutečnost, že ČSSR se stala členem
Výkonné rady Světové zdravotnické
organizace, kam byla zvolena na valném shromáždění
v květnu 1965 99 hlasy ze 106 platných hlasů.
Na všechny tyto úspěchy, které byly
umožněny výstavbou socialismu pod vedením
KSČ, můžeme být právem hrdí.
Přitom však musíme vidět i některé
nedostatky, které se ve zdravotnictví vyskytují
a na něž upozorňovaly některé
kritické hlasy poslanců Národního
shromáždění, předsednictva Čs.
lékařské společnosti J. E. Purkyně
i veřejnosti. Oprávněnou kritikou a náměty
při ní vznesenými se musíme vážně
zabývat a musíme hledat cesty, jak závady
co nejrychleji odstranit. Naproti tomu nemůžeme však
přijmout takové náměty, které
jsou v rozporu se základními zásadami socialistické
péče o zdraví.
Závažným problémem v současné
době jsou zejména nedostatky při provádění
obvodního systému, při poskytování
stomatologické péče a při výkonu
posudkové služby.
Hlavní cesty k nápravě stanovil již
dokument strany a vlády o rozvoji péče o
zdraví v socialistické společnosti. Základní
a novou myšlenkou dokumentu je, že péče
o zdraví je důležitou funkcí celé
socialistické společnosti, všech jejích
složek a je plánovitě uskutečňována
opatřeními ekonomickými, sociálními,
kulturními a zdravotnickými. Znamená to,
že řízení péče o zdraví
v jednotlivých odvětvích našeho hospodářství
a kultury se musí stát obsahem řídící
činnosti všech ústředních orgánů,
které se budou přitom opírat o odbornou součinnost
ministerstva zdravotnictví. Dokument dává
zároveň směrnici pro zlepšení
a zjednodušení řízení zdravotnictví
při uplatňování zásad demokratického
centralismu. Bude třeba, aby národní výbory
uplatňovaly plněji svoji iniciativu, výkonnou
a kontrolní funkci v péči o zdraví,
aby tak byla upevňována soustava odborného
řízení zdravotnictví a odstraněny
zbytečné duplicity.
Pevným základem pro odstraňování
nedostatků a pro další cestu rozvoje péče
o zdraví lidu má být vámi projednávaný
návrh zákona o péči o zdraví
lidu, který je jednotnou právní úpravou
vyjadřující úkoly a cíle stanovené
v dokumentu. Tímto zákonem Československá
socialistická republika poprvé nejen řeší
vlastní výkon zdravotnických služeb
a organizaci zdravotnictví, ale zároveň stanoví
i hlavní povinnosti, jež mají v zájmu
upevnění a ochrany zdraví lidu plnit všechny
orgány a organizace i jednotlivci při rozvoji hospodářství
a kultury a při plnění ostatních celospolečenských
úkolů.
Struktura, obsah i ekonomický a finanční
dosah navrženého zákona jsou vysvětleny
v důvodové zprávě. Proto se nebudu
zabývat podrobně jednotlivými ustanoveními
navrženého zákona.
Chtěl bych zde jen znovu zdůraznit široké
pojetí péče o zdraví lidu a její
celospolečenský charakter jako nejvýraznější
rys nové úpravy. Návrh zákona totiž
vytyčuje jmenovitě a adresně povinnosti všech
organizací a orgánů v péči
o vytváření a ochranu zdravých životních
podmínek. Zároveň stanoví odpovědnost
vedoucích pracovníků a funkcionářů
na všech stupních řízení za plnění
těchto úkolů.
Při posuzování této odpovědnosti
je třeba si uvědomit, že lidé se denně,
každým okamžikem svého života střetávají
ve stále větší míře s
faktory, které podstatně ovlivňují
jejich život a zdraví, jejich zájmy a naděje.
Tyto vlivy jsou podstatně odlišné od těch,
které působily na člověka před
třiceti, padesáti lety. Jejich kvalitativní
odlišnost je dána zcela novými společenskými
a hospodářskými poměry, novými
způsoby výroby, novými vztahy mezi lidmi,
které mají vzhledem ke zdraví člověka
ráz nejen pozitivní, ale i negativní. A jde
nyní o to, posilovat vše, co je ve vztahu k člověku
pozitivní, co přispívá k jeho zdravému
plnému životu, k jeho sebeuplatnění,
k jeho štěstí, a odstraňovat vše,
co působí opačně.
Tento úkol nabývá zvláštního
významu v nové soustavě řízení
našeho národního hospodářství.
Již při dosavadní soustavě řízení
docházelo někdy k rozporům mezi zájmy
ekonomickými a zájmy péče o zdraví
lidu a lze počítat s tím, že tyto rozpory
mohou napříště vystupovat ještě
ostřeji. Proto budou muset jednotlivé orgány,
zejména národní výbory důsledně,
a to i státně mocenskými prostředky,
prosazovat a zabezpečovat celospolečenské
zájmy a potřeby v péči o zdraví
lidu.