Šlo tedy v podstatě o nová ustanovení, která měla daleko účinněji chránit naše národní hospodářství a postihovat ty, kteří závažným způsobem hospodářskou kázeň narušují. Jak jsou však tato nová ustanovení trestního práva v praxi využívána? V roce 1965 činil počet odsouzených osob za tyto trestné činy zhruba 0,5 % z celkového počtu odsouzených. Například v Praze bylo v roce 1965 stíháno 52 osob, 23 žalováno a 16 osob odsouzeno. Přitom ani jeden pro trestný čin dodávky výrobků a prací zvlášť vadné jakosti. Jistě překvapí, že například v Praze jde vesměs o malé případy a ani jeden se netýká velkých podniků, ačkoliv jen ztráty ze zmetků činily v pražském průmyslu v roce 1965 více než 100 miliónů korun. Ani v jednom případě nebyl uložen nepodmíněný trest. Ve Východoslovenském kraji, přestože se tam koncentruje nyní značná část investiční výstavby, bylo pro tyto trestné činy stiháno dokonce jen 10 osob a 5 z nich žalováno.

Tyto údaje by mohly vyvolat uspokojení a dojem, že je tedy na tomto úseku vše v pořádku. Jednání jednotlivých výborů Národního shromáždění však tento názor nepotvrzuji. Naskýtá se tedy druhá otázka, co je příčinou, že nově založené instituty trestního práva jsou v praxi slabě uplatňovány?

V životě se například často setkáváme s jevem, že výrobce či dodavatel předal výrobky nebo práce zvlášť vadné jakosti a poškodil tím socialistickou organizaci nebo občana na vnitřním trhu. Přesto však pro tento trestný čin bylo v roce 1965 odsouzeno jen 9 osob a v roce 1964 dokonce 8 osob. Takové příklady ukazují, že se nové instituty dostatečně nevžily. Kontrolní orgány mnohdy nemají ani vědomí o tom, že existují, a vnitropodnikové kontrolní a revizní orgány se dostávají často ve svých hmotných zájmech na ekonomickém výsledku podniku do rozporu s obecným zájmem společnosti.

Příčiny nutno spatřovat i v tom, že se projevuje nízká úroveň v kvalifikaci kontrolního aparátu a vážné nedostatky jsou i v úrovni ekonomického vzdělání některých vedoucích hospodářských pracovníků. To se odráží i v tom, že řada z nich neprojevuje příliš iniciativu ke spolupráci při odhalování hospodářských trestných činů. Často by včasný zákrok z jejich podnětu a pomoci zamezil dalším dalekosáhlým ztrátám. To na přiklad dokazují i dosavadní výsledky vyšetřování havárie nové školy v Praze 4. Kdyby bylo došlo účinnou kontrolou výroby i dozorem generálního investora k odhalení dílčích závad a k jejich vyšetření během výstavby, nemuselo by dojít k tomu, že škola nyní stojí mimo provoz a čeká na další osud.

Řada nedostatků se projevuje i ve vyšetřování a v účinnosti spolupráce mezi orgány lidové kontroly, která dává více sil statistickým souhrnům než vlastní kontrole, a orgány veřejné bezpečnosti a prokuratury. Myslím, že by se i ministerstva měla zvláště nyní v přechodném období těmito otázkami více zabývat. Konzultoval jsem problematiku na ministerstvu stavebnictví a zjistil jsem, že ač jde o odvětví, v němž je ochrana socialistického majetku slabým místem, nemají soudruzi přehled o počtu případů, o vzniklých škodách a příčinách jejich vzniku, ba ani o podnětech, které resortní nebo vnitropodnikové kontroly ke stíhání příslušným orgánům daly. Považuji za nutné, aby se resorty ze znalosti skutečně poučily a aby pomohly hledat cesty a prostředky k nápravě. Stejně nás musí zajímat vedle výše škody i způsob úhrady, jak se pachatel na úhradě účastní a jak se dbá o maximální náhradu škody.

Jde zřejmě o hlubší společenské příčiny, které souvisejí i s mezerami v právním vědomí odpovědných pracovníků v případech, kdy o porušování trestního práva vědí, ale společenské a častěji ekonomické vztahy jim nedovolují zasáhnout.

V souvislosti se zaváděním nové ekonomické soustavy řízení se objevuje i otázka, jakou bude mít trestní zákon v tomto oddílu úlohu a není-li v rozporu se socialistickým podnikáním. Jsem toho názoru, že budou-li správně příslušné instituty využívány, stanou se zárukou toho, že nebude socialistické podnikání zneužíváno k neoprávněnému prospěchu. Protože jde o velmi závažné a složité otázky, doporučuji, aby se jimi odpovědně příslušné státní a vědecké instituce zabývaly a aby byla i u nás zpracována vedle otázek úlohy, postavení a pracovních podmínek vnitropodnikových kontrol i otázka podnikového rizika a socialistického podnikání ve vztahu k trestnímu právu.

K otázce druhé: Důležitým místem, jež značně ovlivňuje právní vědomí občanů, je rozhodování národních výborů a jiných státních orgánů v oblasti osobních zájmů občanů a způsob realizace těchto rozhodnutí. Jde jistě o právně velmi složitou oblast, která vyžaduje vedle kvalitních právních znalostí i značnou dávku psychologie a taktu. Nechci hovořit o případech, kdy jsou oprávněné zájmy občanů byrokratickým přístupem některých pracovníků nesprávně porušovány nebo řešení je zbytečně zdlouhavé. Takové případy jsou předmětem oprávněné kritiky. Jde mi však o případy rychlého a správného rozhodnutí národního výboru. Jak však posuzovat případ, kdy národní výbor ve snaze vyřešit zákonné nároky vlastníka rodinného domku a další rodiny, jež obývá zdravotně závadný byt, přidělí ve prospěch občana náhradní byt 4 + 1 a dá mu s ohledem na jeho postavení a rodinné poměry možnost vybrat si jej v novostavbě, sklidí od občana nedůvěru. A tak vedoucí odboru Obvodního národního výboru v Praze 8, který rychle a správně rozhodl, je dík podezírání a bezdůvodným stížnostem občana inženýra Antonína Boháče, ředitele výzkumného ústavu odborného školství, 6 X vyšetřován, proč se tak rychle rozhodoval.

Rychlé a správné rozhodování, jež by mělo být u všech národních výborů a ostatních orgánů pravidlem, stává se tak v mysli občana anomálií a vyvolá nepříznivou reakci u pracovníků o další případy.

Nejde však jen o to rychle a správně rozhodovat, ale základním předpokladem je, aby se takové rozhodnutí státního orgánu stejně rychle realizovalo. Také zde však může občan opakovaně zneužívat širokých možností socialistického práva a vyhýbat se ústavou stanoveným povinnostem. V příkladu, který jsem uvedl se občan od března letošního roku, kdy přijal dekret na náhradní byt v novostavbě, dopouští porušení ústavy v článku 34 a dále neoprávněně užívá ve snaze prosadit svůj majetkový prospěch, dva byty, celkem 7 + 2.

Jak posiluje tento občan autoritu národního výboru? Jak je posuzován národní výbor jako reprezentant státní moci poctivými občany, nemůže-li se rychle a účinně vypořádat s tím, který zneužívá socialistickou demokracii a zákonnost svými neustálý mi stížnostmi, neoprávněnými odvoláními a jinými úniky z povinnosti splnit správné rozhodnutí národního výboru? Kdo vyvolává například v tomto občanu dojem, že jeho se socialistická ústava a zákony netýkají? Ano, soudružky a soudruzi, i takové myšlenky přicházejí občanům, kteří mne o případu informovali. Nelze přece vůbec připustit, aby se taková myšlenka mohla zrodit.

V souvislosti s uvedeným případem tážu se ministra školství a kultury profesora Hájka, jak je možné, že Státní památková péče rozhoduje o ochraně objektu na základě nepřesných informaci, aniž zná projektovou dokumentaci ač je k dispozici, aniž se s objektem komisionálně za účasti vlastníka objektu seznamuje, a vydává o tom právně neúčinný tiskopis postrádající podpis odpovědného pracovníka. Takové rozhodnutí vydalo Pražské středisko státní památkové péče dne 25. února 1966 pod č. j. 1399/66. O podrobnostech bylo ministerstvo školství a kultury informováno dopisem ze dne 26. dubna t. r. vlastníkem rodinného domku. Když se nedaří Státní památkové péči prokázat původní tvrzení, že autorem domku je arch. Loos, obraci a prohlašuje, že jde o příklad funkcionalistického období moderní architektury 30. let XX. století, což lze říci o značném počtu domků z tohoto období.

Žádný z takových případů, kdy je autorita státního orgánu na jedné či právo občana na straně druhé narušováno, by neměl ujít naši pozornosti. Ony jsou to, které vedle dalších jevů ve značné míře napomáhají vytváření nesprávných názorů v právním vědomí občanů a vyvolávají nesprávný dojem, že státní orgán nemá dosti sil zajistit průchod socialistickému právu a že si tedy může každý dělat co chce. Nelze se těmto jevům vyhýbat. Občané, jejichž zájmy jsou v souladu se zájmy společnosti, a je možné je splnit, musí mít vnitřní jistotu, že jeho a jím volený orgán Státní moci - národní výbor, je jeho zárukou v prosazení jeho oprávněných potřeb.

Jinak souhlasím s velmi dobrými zprávami soudruha generálního prokurátora a soudruha předsedy Nejvyššího soudu. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Šubrtovi. Promluví soudruh Pašek.

Posl. Pašek: Soudružky a soudruzi poslanci, Národní shromáždění dnes projednává zprávy generálního prokurátora a předsedy Nejvyššího soudu o stavu socialistické zákonnosti.

Ve svém diskusním příspěvku se blíže zastavím jen u nedostatků v činnosti Revolučního odborového hnutí, protože předložené zprávy se této problematiky jenom dotkly, i když byly ústní zprávy velmi podrobné a každý náš poslanec dostal předem 50 stran podkladových tezí.

Ústřední rada odborů si plně uvědomuje význam dodržování socialistické zákonnosti a orientuje členy, funkcionáře i orgány ROH k aktivnímu boji proti jejímu porušování. Činí tak v řadě usnesení a ve směrnicích ÚRO, jako jsou např. směrnice o úkolech základních organizací ROH při ustavování společenských žalobců a společenských obhájců a při přejímání záruk za nápravu provinilých osob, o úkolech ROH při ustavování a činnosti místních lidových soudů v závodech apod.

Jsme si ovšem vědomi, že usnesení vyšších odborových orgánů nic nepomohou, jestliže na ně nebude navazovat výchovná práce odborových organizací a jejich funkcionářů přímo v závodech. Proto na závody soustřeďujeme zvýšenou měrou naši pozornost.

Chceme dosáhnout, aby odborové organizace předcházely proviněním proti zásadám socialistického soužití i jakýmkoli trestným činům, a vedeme odborové funkcionáře, aby jednali s každým pracovníkem, jakmile se začne odklánět od pravidel socialistického soužití. Základní organizace ROH má řadu možností, jak řešit otázky nápravy provinilce, počínaje projednáním na odborovém úseku až po členskou schůzi ROH, nebo jeho zařazením do dobrého kolektivu pracovníků. Předpokladem kladného výsledku je ovšem soustavnost a důslednost ve výchovné práci s provinilými osobami a dále pečovat o odstranění příčin, které páchání trestné činnosti umožňují.

Velmi účinným výchovným prostředkem, jehož mohou odborové organizace využívat k nápravě provinilých, je vysílání společenských obhájců, společenských žalobců a přejímání záruk. Zatím oprávnění vysílat k soudům společenské žalobce je základními organizacemi ROH používáno jenom zřídka. Příčinou tu bývá i přežívající názor, že boj proti trestné činnosti je výlučnou záležitostí orgánů trestního řízení. Některé odborové organizace se také dosud neoprostily od falešné solidarity, anebo mají snahu zastírat nedostatky na pracovišti.

Poměrně velmi aktivně a někdy ke škodě věci si počínají odborové organizace při vysílání společenských obhájců. Důvodem větší aktivity je skutečnost, že o vysílání společenského obhájce žádá především obviněný sám, aby se uchránil před vyšším trestem.

Iniciativa vychází někdy i od vedení závodu s tím, aby jim pracovník neodešel do výkonu trestu a nemuseli shánět nového. V případech, kdy o vysílání společenského obhájce žádá obviněný, vychází odborové organizace často jen z jeho jednostranných informací. To má za následek, že společenský obhájce soustředí svou pozornost především na vyzdvižení kladných stránek osoby pachatele a jeho činnost pak málo přispívá k objasnění okolností případu a příčin, které k trestné činnosti vedly.

Tento stav bývá zaviněn i tím, že také soudy příliš zdůrazňují úkol společenského obhájce - přispět k objasnění osoby pachatele, a méně již zdůrazňují další úkol společenského žalobce - pomoc při zjišťování všech okolností a příčin porušení zákona.

Nejčastěji využívají odborové organizace svého oprávnění nabízet záruku za nápravu obviněného, popř. za dovršení nápravy odsouzeného. Odborové organizace vcelku správně chápou, že záruka za nápravu pachatele trestného činu je namístě tam, kde povaha trestné činnosti, osoba obviněného, jeho vztah k spáchanému činu a výchovná síla kolektivu dovolují závěr, že převýchova bude úspěšná. Většinu přijatých záruk tvoří případy, u nichž s ohledem na osoby pachatele a povahu jeho činu nepřicházelo v úvahu uložení nepodmíněného trestu.

Domnívám se však, že tam, kde šlo o pachatele, který se poprvé dopustil trestného činu, nadto ještě nedbalostního, a kterému k nápravě stačí již to, že stál před soudem, tam společenská záruka je podle mého názoru nadbytečná. A takto usuzují i naše odborové orgány.

Proto ze závěru ve zprávě uvedeného, že v poslední době došlo k mírnému poklesu počtu převzatých záruk, nelze usuzovat na nezájem odborových organizací o tuto formu převýchovy odsouzených osob. Jistěže nelze popřít výchovný vliv kolektivu na pachatele nedbalostního trestného činu zejména tam, kde záruku nabídl stejnorodý kolektiv. Je však třeba vidět, že záruka má formální charakter, jde-li o řádného člověka, který třeba zavinil nehodu proto, že nedovedl rychle reagovat na dopravní situaci, která se vyvinula na vozovce.

Kdy tedy nabízet záruku? To není jednoduchá záležitost pro rozhodování. Chci to dokumentovat na příkladu. Podle § 4 odst. 1 trestního řádu může společenská organizace nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného, má-li důvodně za to, že jsou tu předpoklady, aby se obviněný působením kolektivu napravil.

Z tohoto ustanovení vycházel i závodní výbor ROH "Zelenina" v Boskovicích a nabídl záruku za obviněného, který se dopustil znásilnění. Důvodem tohoto rozhodnutí bylo, že obviněný se jevil jako řádný pracovník, vykonával funkci agronoma, bezpečnostního referenta a úkoly plnil svědomitě. Trestného činu se dopustil ještě s dalším obviněným, který byl iniciátorem celého jednání. Nepochybně tu sehrál svou roli i alkohol. Nemíním zde případ rozebírat. Ostatně v uplynulých dnech se o tom psalo v denním tisku. Je také nepochybné, že nabídnutí záruky bylo nevhodné, především vzhledem k tomu, že oba obvinění ponechali ženu, která byla zcela opilá, svému osudu. Nepodmíněný trest musel být jistě uložen vzhledem k závažnosti případu.

Dnes závodní výbor uznává, že dostatečně nezvážil společenskou nebezpečnost, domnívá se však, že pokud vycházel jenom ze zhodnocení osoby obviněného a eventuálního kolektivního působení, jak to uvádí trestní řád, jsou tu předpoklady, aby se obviněný napravil.

Já se osobně domnívám, že především tady - u přejímání záruk - platí zásada "méně znamená více". Vedeme proto odborové organizace k tomu, aby dobře rozvažovaly, kdy nabídnout záruku, a když ji převezmou, aby učinily maximum pro nápravu odsouzeného. Jenom tak dosáhneme, aby kleslo procento recidivistů, kteří se vracejí do nápravně výchovných zařízení.

Je pravidlem, že odborové orgány hodnotí delikventnost případ od případu, aniž by vzaly v úvahu vzájemnou souvislost protispolečenských jevů, aniž by nějak důkladněji rozebíraly jejich příčiny. Soustavný a především preventivní boj proti kriminalitě není považován z hlediska okamžitých zájmů kolektivu za nutný a z pohledu plnění úkolů ubírá sil. To je základní důvod, proč je institutů trestního řízení poměrně málo používáno. V tomto ohledu je třeba změnit praxi odborových orgánů, chtějí-li čestně obstát při hodnocení plnění závěrů XIII. sjezdu naší strany, jež ukládají "upevňovat a formovat uvědomělý aktivní postoj každého občana k dodržování zákonů a k plnění občanských povinností".

Upevňování socialistické zákonnosti není izolovaným úkolem, ale naopak nedílnou součástí řady úkolů, které se soustředěným úsilím musíme vyřešit ke zlepšení hospodářské situace. Upevňování zákonnosti souvisí s kvalitou výroby, se správným rozdělováním pracovních sil, s mobilizaci a využitím všech rezerv, které v závodech máme v pracovní době, souvisí s odstraňováním zmetkové práce, s ochranou majetku v socialistickém vlastnictví a hlavně se všeobecným upevňováním pracovní a státní disciplíny u všech pracovníků, ať stojí na jakémkoliv místě ve výrobě nebo ji řídí. Z tohoto pohledu je socialistická zákonnost důležitým nástrojem socialistického řízení. V souvislosti s upevňováním socialistické zákonnosti stojí tedy před námi stálý úkol vykořenit všechny jevy, které jsou cizí socialistické společnosti. Abychom toho dosáhli, musí ROH v linii usnesení XIII. sjezdu na úseku prohlubování socialistické zákonnosti nutně "zvýšit úroveň práce a dále rozvíjet přímou účast pracujících na předcházení a postupném snižování trestné činnosti".

A nakonec, soudruhu předsedo, byl jsem intervenován několika poslanci v tom směru, že jsme včera měli schůzovat o hodinu déle, aby otázkám dodržování socialistické zákonnosti mohlo být věnováno dosti času k projednání. (Potlesk.)