Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Paškovi. Promluví s. Antonín Kozák.

Posl. Kozák: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, nechci zdržovat, jenom krátce bych vás chtěl seznámit s konkrétním případem, který ukazuje na jednání části naší mládeže. Opakuji, je to nepatrná část, ale stojí to za zamyšlení. V mém obvodu leží rekreační středisko u Jinolických rybníků. Minulou sobotu a neděli zde byla uspořádána mírová slavnost. Za tyto dva dny se dostavilo na slavnost nejméně 10 000 slušných lidí, kteří byli celkem spokojení s pořadem i programem. Nad jedním se však mnozí pozastavovali, a sice nad množstvím chuligánů, kteří se po oba dny v této oblasti potulovali. Pro tuto oblast je to metla po celé letní období a nemá to nic společného s turistikou a rekreací. Příslušníci Veřejné bezpečnosti konají svou službu dobře, avšak jenom v rámci zákona, který jsme zde v loňském roce schvalovali. Příslušník Veřejné bezpečnosti podle tohoto zákona nemůže zakročit, pokud nejde přímo o trestnou činnost. A nemáme zákon, podle kterého by bylo možno zakázat přístup mladým lidem, kteří přicházejí anebo přijíždějí vlakem z velkých vzdáleností ustrojeni v různé zbytky uniforem většinou po německé armádě, v kalhotách o nestejné délce nohavic, rovněž tak obuv, kde jsou často obě levé nebo obě pravé, v letních měsících s oblibou v kožichu a teplé čepice na hlavě, košile různě pomalované, uměle roztrhané a zase nemožně slátané, dodávají těmto lidem pocit okázalosti a obdivu. Ozbrojeni jsou různými dýkami.

Tyto živly demolují veřejná zařízení, množí se krádeže věcí, které se třeba zase jinde nacházejí pohozeny nebo znehodnoceny. A když příslušníci Veřejné bezpečnosti přistihnou nebo zjistí viníky, postupují velmi energicky. Avšak někdy při svém výkonu jsou odsuzováni z řad obyvatelstva, že prý toto je v cizině také. Já o tom nepochybuji, avšak slušní lidé mají obavy, abychom v chuligánské otázce neměli primát. Cizinci, pokud jsou rekreanti a jsou u nás ubytováni, tvrdí, že naše zákonnost a demokracie je v tomto případě příliš shovívavá. Při zjišťování totožnosti a původu těchto mladých lidí, kteří se dopustí trestné činnosti, vychází najevo, že často ani rodiče nevědí, kde jejich dcery a synové, namnoze velmi mladiství jsou a jak se chovají. V mnoha případech se přestrojují do této chuligánské uniformy mimo svůj domov a tím se vyhýbají přímému odporu svých rodičů nebo učitelů, spolupracovníků apod.

Docházíme k názoru, že nejúčinnějším opatřením by bylo, vyloučit z veřejné dopravy tato provokativně ustrojená a často několik dní nemytá a špinavá individua. Nebudou-li moci používat vlaků a autobusů - oni nejsou turisté - pěšky se nikam nedostanou, jsou většinou velmi líní, a tím je budeme nutit, aby byli alespoň trochu slušně ustrojeni.

Já vím, ono to najednou nepůjde, ale necháme-li nadále tuto živelnost, je obava, že nestačíme postavit a opravit to, co oni zničí, a vyvstává další otázka, jak se tito lidé budou jednou živit. Trestnost této části mladých lidí stoupá a slušnost klesá. Nejde jenom o náš okres. Takových rekreačních oblastí takto zamořených je více. Jsem si vědom, že jde o malé procento takto se chovající mládeže, je však nutné, aby příslušní vládní činitelé se nad tím zamysleli a učinili příslušná opatření. Děkuji za pozornost.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Kozákovi. Do rozpravy není dále nikdo přihlášen. Přeje si ještě někdo slovo? (Hlásí se posl. Hrabal.)

Poslanec Hrabal: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, ze zprávy předsedy Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti vyplývá, že justiční orgány dosáhly v uplynulém roce některých pozitivních výsledků, zejména ve zkvalitnění řízení vyšetřovacího, v dokazování i v soudním rozhodování. Mám zato, že k těmto dobrým výsledkům přispěly mimo jiné také zákony schválené Národním shromážděním před rokem, zejména novela trestního řádu uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 57. Ve svém diskusním příspěvku dnešního dne budu se zabývat jen otázkou, do jaké míry je tento zákon realizován a jaký je podíl advokacie na jeho realizaci.

Nový trestní řád nebývalou měrou prohlubuje možnosti obhajoby všech obviněných tím, že dává každému právo, aby jeho obhajobu obstarával při všech úkonech profesionální obhájce z řad členů advokátní poradny. Jde o práva obhájce účastnit se všech vyšetřovacích úkonů a se souhlasem vyšetřovatele klást také vyslýchaným osobám otázky, jimiž má být objasněn spáchaný trestný čin i vztah pachatele k němu. Jde o ustanovení velmi progresívní, moderní, které snad nemá obdoby v jiných státech. Je současně i výrazem důvěry a domnívám se, že mohu konstatovat již v úvodu svého příspěvku, že tento moment-vedle některých dalších mění názor naší společnosti na československou advokacii. Místo bývalých advokátů, z nichž mnozí za peníze byli ochotni k jakémukoli jednání ve prospěch svého klienta, historickým vývojem v posledních dvaceti letech a po radikálním zmenšení stavu a výběru advokátů vytvořili jsme nový typ advokacie, jejíž členové spatřují smysl své práce v kvalitním hájení práv svých mandantů a v napomáhání k dodržování socialistické zákonnosti. Místo dřívějších samostatných podnikatelů máme dnes členy advokátních poraden, které jsou řízeny ministerstvem spravedlnosti, a z velkých zisků majitelů advokátních kanceláří zůstal měsíční plat nebo odměna, která je dosud nejnižší z platů všech pracovníků justice. V některých státech socialistického typu je tomu naopak.

V určitých druzích řízení náš právní řád obhajobu advokátů předpisuje, v jiných ji pouze připouští. Obhájce je proto někdy postaven před úkol hájit svého klienta, i když je to v rozporu s jeho morálním a etickým cítěním a z vlastní praxe posledních let neznám však případ, že by advokát nad rámec obhajoby hájil trestný čin místo svého klienta. Je mi však známo z některých materiálů, do nichž jsem měl možnost nahlédnout v souvislosti s přípravou tohoto svého příspěvku, že v několika zcela ojedinělých případech byly otázky advokáta ve vyšetřování nad mez zamýšlenou zákonem. Ověřoval jsem si součinnost advokátů a vyšetřovatelů v Severomoravském kraji a zjistil jsem ke svému překvapení jen velmi kladné poznatky o vzájemné součinnosti v průběhu vyšetřování. Pokud dochází k některým sporným otázkám, jsou na společných poradách prokonzultovávány a odstraněny. Vedoucí skupiny vyšetřování se účastní v některých okresech porad v advokátních poradnách, seznamuje vyšetřovatele s odbornými statěmi uveřejňovanými v časopise Zprávy advokacie. Jde o vzájemnou spolupráci velmi konkrétní a věcnou, o vzájemné respektování práv i povinností obou partnerů. Docházím proto k závěru, že novela trestního řádu ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zejména v ustanoveních § 35 až 41 tohoto zákona, která prohloubila práva obhajoby a umožnila účast obhájců ve vyšetřování i vyhledávání, vedla skutečně ke zkvalitnění celého řízení, k úplnějšímu objasňování spáchaných deliktů. Přispívá tím k základnímu společenskému cíli, aby všechny případy byly přesně po všech stránkách objasněny a aby občané nebyli před soud stavění zbytečně.

Po podrobném zkoumání a hodnocení práce advokacie a její součinnosti s vyšetřovacími orgány objevuji se však také některé nedostatky, o jejichž příčinách musím také promluvit. Domnívám se, že je nutno zkoumat, zda ústavou zaručené právo obhajoby v čl. 103 odst. 3 ústavy i v dalších zákonech, toto právo realizujících, je možno v současných podmínkách rozvoje naší společnosti skutečně a v plné míře uplatnit. Zjištění, která jsem učinil v Severomoravském kraji, tomu nenasvědčují. I když jde jen o jeden kraj, mám zato, že poznatky přibližně stejné jsou také v jiných krajích. V roce 1965 ve skutečnosti účastnil se obhájce jen u 40 % výslechů osob obviněných ve vyšetřování a jen asi u 12 % jiných vyšetřovacích úkonů. Výkazy, které byly o této součinnosti v roce 1965 sestavovány, neměly však návaznost na výpočet nákladů obhajoby a domnívám se, že tyto údaje jsou spíše vyšší než skutečné. Do konce května 1966 činila účast obhájců u prvého výslechu obviněného ve vyšetřování a vyhledávání jen proti 40 % v roce 1965 asi 12 %, u dalších výslechů jen asi 7 % a u jiných důkazů sotva 5 %. Stav v roce 1966 se tedy zhoršil. Tyto poznatky jsou čerpány z výkazů advokátních poraden Severomoravského kraje, z údajů o úkonech v jednotlivých věcech, které slouží jako podklad k výpočtu náhrady nákladů obhajoby, a nelze proto předpokládat, že skutečná účast obhájců při jednotlivých vyšetřovacích úkonech by byla vyšší. Stejná zjištění je možno činit také z poznatků odboru vyšetřování při krajské správě Veřejné bezpečnosti v Ostravě, které mám také písemně.

Mám zato, že příčiny tohoto stavu je nutno hledat v současné době v nedostatečném početním obsazení advokátních poraden i v nerovnoměrném rozmístění advokátů. Jestliže v Praze připadá jeden advokát zhruba na 5800 obyvatel, v ostatních krajích již přibližně na 20 000 obyvatel, ve Středoslovenském kraji na více než 27 000 obyvatel. Tato čísla mohou posloužit také jako ukazatel možností, do jaké hloubky a v jaké kvalitě je možno realizovat rozšířená práva obhájců. Nám však jde zásadně o to, aby zákon, o kterém jsem hovořil, nebyl pouhou proklamací, ale aby byl také realizován. Míra realizace je v současné době podle mého názoru nedostatečná.

Na území celého našeho státu působí 760 advokátů a kromě toho dalších 26 ve specializované mezinárodní agendě. V trestních věcech zastupovali obhájci 43 % všech obžalovaných. Vzestup zastupování se projevil i v agendě občanskoprávní a velmi zřetelně v zastupování socialistických organizací, zejména JZD a státních statků.

Konečně stoupl také počet smírů, uzavřených přímo v advokátní poradně a poměrně značný je počet obhajob bezplatných nebo za snížený tarif. K prudkému vzestupu dochází i v agendě mezinárodní, zejména s rozsáhlou ochranou průmyslových práv, patentů, ochranné známky, vzorů a ve věcech nekalé soutěže. Pro tuzemské klienty činil v roce 1965 výnos v devizových korunách asi 7 a půl miliónu korun a devizový příjem advokátní poradny pro státní pokladnu asi čtyři milióny korun. Pro zajímavost uvádím, že v přítomné době dosáhla kupř. obhajoba práv plzeňského Prazdroje úspěchu v Rakousku a že se stejným úsilím je také hájen v NSR.

Kádrová situace v advokacii je nepříznivá. Vedle bývalých majitelů advokátních kanceláří, v jejichž činnosti po prověrkách v letech 1945 až 1951 nebylo shledáno žádných závad a kteří tvoří přibližně polovinu všech advokátů, pracují v této profesi z mladších osob jen lidé zanícení pro svou práci. Tohoto termínu používám úmyslně, poněvadž jejich průměrná mzda činí jen asi 1830 Kčs měsíčně po dvouleté čekatelské lhůtě a staví je na nejnižší stupeň žebříčku ze všech osob pracujících vůbec s právním řádem. Věkové rozvrstvení je dokonce velmi nepříznivé, když 20 % advokátů je starších 60ti let a dalších 44 % je ve věku od 50 do 60 roků.

Snaha o zlepšení finančních poměrů vtělená do nových zásad odměňování a spjatá s podílem na zisku advokátní poradny má zatím jen omezenou platnost ve dvou krajích. Je brzděna skutečnosti, že část úkonů je prováděna bezplatně a že čistý výnos plynoucí do rozpočtu ministerstva spravedlnosti neumožňuje provádět radikálnější mzdová opatření. Domnívám se, že dosavadní stav v kádrovém složení advokátů nemůže zajistit důslednější plnění všech úkolů advokacie. Naopak, bude nutné postupné radikálnější a komplexní řešení, spojené nejen s účelným rozmísťováním a s otázkou opatřování bytů, ale také s řešením problémů a způsobů odměňování.

Závěrem svého příspěvku do rozpravy k tomuto bodu jednání tedy konstatuji, že naše advokacie plní zásadní úkoly, které jsou jí uloženy zákonem z 9. července 1963, že tím tedy přispívá k dodržování socialistické zákonnosti, napomáhá k jejímu plnému uplatňování, poskytuje v rámci svých současných možností právní pomoc a hájí zákonem chráněná práva občanů i socialistických organizací. Územní rozmístění členů advokátních poraden však neodpovídá současným potřebám společnosti a služby, poskytované advokátními poradnami občanům, nemohou být proto poskytovány v žádaném množství a kvalitě. Je to způsobováno nedostatkem kvalifikovaných advokátů, jejichž počet za posledních pět let se snížil o 10 %, advokátních čekatelů dokonce o jednu třetinu, nepříznivým věkovým složením i současným způsobem odměňování.

V souvislosti se zprávou předsedy Nejvyššího soudu o činnosti justičních orgánů prověřoval jsem účinnost a míru realizace zákona o advokacii a novely trestního řádu a navrhuji, aby přednesená zpráva byla vzata na vědomí.

Dále navrhuji, aby ministr spravedlnosti, který podle zákona o advokacii odpovídá za tento úsek, prověřil údaje, o nichž jsem hovořil, i v dalších krajích a aby informoval předsednictvo NS a ústavněprávní výbor, jaká opatření v dohodě s Ústředím advokátních poraden hodlá postupně provádět, aby během několika roků byly nedostatky, které jsem konstatoval, postupně odstraněny. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. dr. Hrabalovi. Promluví posl. Varmuža.

Posl. Varmuža: Soudružky a soudruzi, dnešní naše jednání projednává současný stav socialistické zákonnosti. Je jistě správné, že se také zabýváme plněním přijatých zákonů na trestním úseku, které nastoupily platnost dnem 1. srpna 1965. Dovolte mi, abych vyslovil několik poznatků o dodržování zákonnosti a o tom, co brání ještě hlubšímu jejímu upevnění.

Na úseku trestního práva bylo - jak sám generální prokurátor uvádí ve zprávě - přijato několik zákonů. Lze říci, že orgány činné v trestním řízení si je patřičně osvojily, že je snaha je dodržovat a podle nich - zejména podle trestního řádu - plnit úkoly. Setkávám se však - jistě ne sám - ve volebním obvodě s připomínkami i s kritikou, že nové zákony na úseku trestního práva a jejich rozčlenění je do značné míry až příliš silně administrativní, byť šlo jen i o jednoduché případy ve vyhledávání, kde ke splnění zákonných požadavků se vyžaduji někdy zcela zbytečné administrativní úkony. Vezměme si jen úplně jednoduchý násilný trestný čin, kolik je k jeho dokumentaci, k naplnění skutkové podstaty žádáno průkazního materiálu jen u orgánů v přípravném řízení. I senáty místních lidových soudů vracejí do přípravného řízení případy pro malichernosti, i když jde o drobné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a v závodě je případ znám a úplně objasněn.

Je naprosto správné, že jsme dali v minulém roce základní a jasný směr, jak trestní právo uvádět v život, ale až příliš - dá se říci - skoro nezdravě po linii Generální prokuratury, ministerstva spravedlnosti i ministerstva vnitra se vytvořila vysoká administrativa, která nemá nic společného s vyhledáváním, vyšetřováním, prokázáním a objasněním trestního případu.

Oprávněně naši občané i poslanci národních výborů poukazují na to, že vyšetřený případ dlouho trvá od zpracování k pravomocnému rozhodnutí soudu. Samy orgány činné v trestním řízení na nejnižších stupních na tento stav poukazují a jsou některými ustanoveními v trestním řádu znepokojeny. Dlouholetí a zkušení pracovníci v trestním řízení tento stav kritizují. Domnívám se, že právě tento problém ztěžuje rychlost trestního řízení.

Velmi těžko se nám v současné době zdůvodňuje dosud neodsouzený případ vraždy šestiletého děvčátka z Lednice pachatelem Polachem, který byl způsoben v srpnu minulého roku a kdy pachatel byl během jednoho dne vypátrán a usvědčen. Soudní znalci v oboru psychiatrie si však z uvedeného pachatele chtěli zajistit případ až do jeho dožití.

Kvituji vydanou společnou směrnici generálním prokurátorem, ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra k urychlenému projednávání případů násilných a ke koordinaci orgánů činných v trestním řízení. Seznámil jsem se v poslední době s případem, kdy trestnost pachatele zanechala v obci, kde bydlím, značný rozruch a znepokojeni, ba dokonce obavu z návratů ze zaměstnání či z kulturních podniků v noční době. Všem orgánům činným v trestním řízení se podle společné směrnice podařilo od napadení případu do pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi uzavřít případ za pouhých 16 dní. Občané nejen v obci, ale i v celém okolí se kladně vyjádřili o dobré práci pracovníků bezpečnosti, okresní prokuratury i okresního soudu. V daném případě se jednalo o dva pachatele a celý případ byl zpracováván vazebně.

I přesto, že došlo k mírnému poklesu kriminality, je stále trestnost dosti vysoká a její společenská nebezpečnost značná. Musí nám jít dnes o to, abychom pro snížení vedle orgánů činných v trestním řízení více podnítili národní výbory a společenské organizace, vedoucí hospodářské pracovníky. Tito k zábranné činnosti ještě zdaleka neřekli své slovo. Způsobené škody na zdraví našich občanů, škody na společném i osobním vlastnictví jsou stále vysoké. Účinná preventivní výchovná činnost může ovlivňovat kriminalitu, budeme-li znát příčiny, z nich vycházet promyšleně na všech úsecích našeho denního života.

Sledujeme-li práci orgánů činných v trestním řízení a srovnáváme-li ji s minulostí, vidíme snahu zvládnout myšlenky a zásady socialistické zákonnosti a dodržovat je. Bude jistě na nás všech pomáhat i na tomto úseku k tomu, aby naše socialistické právo bylo dodržováno. (Potlesk.)