Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ místopředseda vlády inž. Černík, dr. Dolanský, Dubček, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidáti předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek, Pastyřík, Sabolčík; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředsedové vlády Krajčír, inž. Krejčí; ministři inž. Burian, Barbírek, David, Dvořák, Hamouz, Indra, Korčák, Krutina, Kudrna, arm. gen. Lomský, Machačová-Dostálová, dr. Neuman, Penc, dr. Plojhar, Smrkovský, Uher, Valeš, dr. Vlasák.

264 poslanců podle prezenční listiny.

Předseda NS s. Laštovička: Zahajuji 12. schůzi Národního shromáždění. Vážené soudružky a soudruzi poslanci, úvodem vzpomeňme památky soudružky Julie Prokopové, která odešla z našich řad dne 30. července 1966. (Celé shromáždění povstává.) Soudružka Prokopová celý svůj život od mládí věnovala zápasu za uskutečnění socialistických myšlenek. Byla zakládající členkou Komunistické strany Československa, zastávala řadu významných funkcí v komunistické straně ještě v bývalé buržoazní republice i po osvobození a aktivně pracovala v ženském hnutí. Za svou obětavou práci byla vyznamenána Řádem republiky a Řádem Klementa Gottwalda za budování socialistické vlasti. Poslankyní Národního shromáždění byla od roku 1948. Národní shromáždění v ní ztratilo poslankyni, která náležela mezi nejaktivnější a svým rozhledem, bohatými životními zkušenostmi a rozvahou významně přispívala k úspěšné práci Národního shromáždění. Čest její památce! Děkuji. (Celé Národní shromáždění usedá.)

Soudružky a soudruzi, sděluji, že president republiky svolal svým rozhodnutím ze dne 11. října 1966 zasedání Národního shromáždění. Na základě toho svolalo předsednictvo Národního shromáždění plenární schůzi na dny 25. - 27. října 1966.

Zjišťuji, že na dnešní schůzi je do této chvíle přítomno 258 poslanců, takže Národní shromáždění je usnášení schopné.

Z našeho zasedání jsou omluveni tito poslanci: s. Takáč. Málek, Vajda, Kakos, Pelikán, Mjartan, Koscelanský, Miska, Hlína, Nepomucký, Priehodová, Hájíček, Molnárová, Tothová, Pokorná, Hanůsek, Škula, Štefánik, Tomášik, Krejčí Josef, David, Lenárt, Němec Miroslav, Švirec, Prchlík, Vaculík, Lapárová, Hendrych, Kolder. A tito ministři neposlanci: Sucharda, Hájek, Poláček.

Přistoupíme nyní ke schválení denního pořadu. Předsednictvo Národního shromáždění navrhuje tento pořad jednání:

1. Zpráva mandátového výboru o ověření platnosti volby nově zvolených poslanců Národního shromáždění.

2. Vládní návrh zákona o pojišťovnictví a společná zpráva výboru ústavněprávního, výboru pro národní výbory, výboru pro plán a rozpočet a výboru zemědělského.

3. Návrh výboru ústavněprávního a výboru kulturního na vydání zákona o periodickém tisku i ostatních hromadných informačních prostředcích.

4. Doplňovací volba člena předsednictva Národního shromáždění, předsedy zdravotního výboru a členů výborů Národního shromáždění.

5. Zpráva předsednictva Národního shromáždění o činnosti předsednictva a výborů Národního shromáždění za dobu od poslední schůze Národního shromáždění.

6. Zpráva předsedy Národního shromáždění podle čl. 60 odst. 2 ústavy o vydaných opatřeních předsednictva Národního shromáždění.

7. Zpráva vlády podle čl. 41 odst. 1 ústavy o plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky v roce 1966 a

vládní návrh zákona o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a společná zpráva výboru ústavněprávního a výboru pro plán a rozpočet.

8. Odpovědi na dotazy a interpelace poslanců.

Předsednictvo Národního shromáždění navrhuje, aby ke zprávě vlády o plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky v roce 1966 a k vládnímu návrhu zákona o 4. pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky uvedeným pod bodem 7 návrhu pořadu byla vzhledem k věcné souvislosti provedena společná rozprava.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, má někdo připomínky k návrhu pořadu? Nemá. Dávám tedy hlasovat: Kdo souhlasí s návrhem pořadu a způsobem jeho projednání, jak byl navržen, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Pořad jednání schůze Národního shromáždění je schválen.

Přistoupíme nyní k projednání prvního bodu pořadu, kterým je:

1. Zpráva mandátového výboru o ověření platnosti volby nově zvolených poslanců Národního shromáždění soudruha Jána Koscelanského a soudruha Jaroslava Kalkuse. Prosím předsedu mandátového výboru poslance Pospíšila, aby přednesl zprávu.

Posl. Pospíšil: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, mandátový výbor Národního shromáždění mě pověřil, abych vám podal zprávu o přezkoumání platnosti volby nově zvolených poslanců Národního shromáždění, a to Jána Koscelanského a Jaroslava Kalkuse.

Zproštěním funkce poslance Národního shromáždění Emila Chlebce, které se stalo na základě jeho žádostí, se uprázdnilo místo poslance Národního shromáždění ve volebním obvodu č. 300 Trebišov v kraji Východoslovenském a úmrtím poslankyně Julie Prokopové se uprázdnilo místo poslance Národního shromáždění ve volebním obvodu č. 54 Jindřichův Hradec v kraji Jihočeském. Předsednictvo Národního shromáždění usnesením ze dne 12. května 1966 stanovilo doplňovací volbu ve volebním obvodu č. 300 na neděli dne 10. července 1966 a usnesením ze dne 11. srpna 1966 ve volebním obvodu č. 54 na neděli dne 23. října 1966.

V doplňovací volbě ve volebním obvodu č. 300 - Trebišov byl zvolen poslancem Národního shromáždění Ján Koscelanský, vedoucí tajemník Východoslovenského krajského výboru Komunistické strany Slovenska v Košicích a ve volebním obvodu č. 54 Jindřichův Hradec Jaroslav Kalkus, podnikový ředitel Velkovýkrmny, státní statek, národní podnik Třeboň.

Ústřední volební komise pro doplňovací volby do NS předložila doklady týkající se všech doplňovacích voleb, a to přihlášky kandidátů k registraci ve volebních obvodech a písemná prohlášení kandidátů, že kandidaturu přijímají, zápisy obvodních volebních komisí o registraci obou kandidátů, zápisy obvodních volebních komisí obou obvodů o sčítání hlasů a zápisy Ústřední volební komise pro doplňovací volby do Národního shromáždění.

Mandátový výbor ve své schůzí dne 25. října 1966 přezkoumal uvedené doklady a zjistil, že doplňovací volby jak ve volebním obvodu č. 300 - Trebišov, tak ve volebním obvodu č. 54 - Jindřichův Hradec byly provedeny v plném souhlasu se zákonnými předpisy týkajícími se voleb do Národního shromáždění a že nebyly zjištěny závady, které by činily tyto volby neplatné. Mandátovému výboru také nedošly žádné zprávy nebo stížnosti na porušení zákonných ustanovení.

V předložených dokladech mandátový výbor zjistil, že ve volebním obvodu č. 300 - Trebišov se doplňovací volby zúčastnilo 99,99% z počtu zapsaných voličů; z počtu 32.855 odevzdaných platných hlasovacích lístků bylo 32.844 hlasů odevzdáno pro kandidáta Jána Koscelanského. Ve volebním obvodu č. 54 - Jindřichův Hradec se doplňovací volby zúčastnilo z počtu zapsaných voličů 99,34%. Z počtu 32.960 odevzdaných platných hlasovacích lístků bylo 32.889 hlasů odevzdáno pro kandidáta Jaroslava Kalkuse. Tento počet hlasů - téměř 100% - je vyjádřením velké důvěry voličů v oba kandidáty.

Protože doplňovací volby ve volebních obvodech č. 300 a 54 byly provedeny v plném souhlasu se zákonnými předpisy o volbách do Národního shromáždění, doporučuje mandátový výbor Národnímu shromáždění, aby podle článku 55 ústavy platnost volby poslanců Jána Koscelanského a Jaroslava Kalkuse ověřil.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Pospíšilovi. Má někdo dotaz nebo připomínku? (Nikdo se nehlásil.) Nemá.

Kdo tedy souhlasí se zprávou mandátového výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Tím Národní shromáždění ověřilo podle článku 55 ústavy volbu poslanců Jána Koscelanského a Jaroslava Kalkuse.

Poslanec Ján Koscelanský omluvil svoji neúčast na dnešní schůzi Národního shromáždění tím, že jako člen stranické delegace ústředního výboru Komunistické strany Československa je ve dnech 21.-29. října v Dánsku. Poslanec Kalkus je přítomen, a může proto složit slib do mých rukou. Prosím poslance dr. Škodu, místopředsedu Národního shromáždění a předsedu ústavněprávního výboru, aby přečetl slib stanovený článkem 56 ústavy.

Místopředseda NS posl. dr. Škoda (čte): "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."

Posl. Jaroslav Kalkus: Slibuji. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Přistoupíme k projednávání druhého bodu pořadu, kterým je

2. Vládní návrh zákona o pojišťovnictví a společná zpráva výboru ústavněprávního, výboru pro národní výbory, výboru pro plán a rozpočet a výboru zemědělského.

Vládní návrh zákona odůvodní ministr financí soudruh Dvořák. Prosím ministra financí soudruha Dvořáka, aby se ujal slova.

Ministr financí Dvořák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych úvodem k projednávání vládního návrhu zákona o pojišťovnictví uvedl hlavní důvody, které vedly k vypracování tohoto návrhu, a zároveň podtrhl některé důležité aspekty navržené úpravy.

V období, kdy v zájmu zajištění dalšího rozvoje naší socialistické společnosti zavádíme zdokonalenou soustavu řízení a plánování národního hospodářství, jeví se v novém světle i funkce pojišťovnictví. Doposud byla tato funkce zaměřena především na poskytování pojistné ochrany občanům a jednotným zemědělským družstvům a jen v míře omezené bylo ji možno poskytovat i ostatním socialistickým organizacím.

V podmínkách zdokonalené soustavy řízení je proto potřebné rozvinout funkci pojištění i pro oblast socialistických organizací. Ekonomická odpovědnost jednotlivých podniků za výsledky jejich hospodaření v novém pojetí se totiž neobejde bez možnosti vytváření finančních rezerv potřebných k úhradě ztrát, jež vznikají jako důsledek různých nahodilých událostí, které nelze odvrátit ani při vynaložení veškeré potřebné péče. Společnost má na tvorbě takových rezerv přímý zájem, neboť v případě vzniklých škod se nebudou odčerpávat přímou nebo nepřímou cestou prostředky ze státního rozpočtu, nehledě na to, že smluvní poměr mezi pojistníkem a pojišťovnou jako hospodářskou organizací bude působit k větší péči o socialistický majetek. Že nejde o malé prostředky, jež se dosud takto uvolňují, je vidět z toho, že na přímých a nepřímých dotacích poskytl stát na úhradu nepojištěných škod v roce 1965 celkem 424 mil. Kčs. Proto je taková tvorba rezerv jak z hlediska jednotlivého podniku, tak i z hlediska všech podniků výhodnější, protože umožňuje rozvržení rizika na celou řadu subjektů stejně ohrožených.

Povinnost finančně přispět do pojistného fondu, kterou přitom podniky na sebe přejímají, je zatěžuje v míře pro ně únosné. Je tedy nesporné, že se mění dosavadní názory na funkci pojišťovnictví spjaté s dřívějším direktivním způsobem řízení, které měly svůj právní výraz v dosavadním zákoně o pojišťovnictví v podobě ustanovení, které státním socialistickým organizacím neumožňovalo, aby se pojišťovaly. Dnes naopak vidíme v pojištění efektivní způsob tvorby a rozdělování finančních rezerv, který je takto chápán i jednotlivými podniky.

S tímto novým nazíráním na pojišťovnictví je ovšem zároveň třeba změnit i postavení instituce, která je nositelem pojištění, tj. Státní pojišťovny. Její dosavadní postavení jako státního pojišťovacího ústavu odpovídalo úloze pojišťovnictví, která mu byla přičítána v minulosti. V současném období a v souladu s provedenou organizační přestavbou v jiných sektorech národního hospodářství se však jeví jako ekonomicky žádoucí uplatnit zásady zdokonaleného plánovitého řízení včetně hmotné zainteresovanosti na dosažených hospodářských výsledcích i ve Státní pojišťovně a převést výkon pojišťovnictví na podnikovou bázi. Tím vystoupí ještě výrazněji do popředí skutečnost, že pojišťování je činnost typicky komerční, i když vedle toho mu přísluší plnit úlohu jednoho z účinných nástrojů provádění státní finanční politiky.

Soudružky a soudruzi, nyní mi dovolte, abych několika čísly dokumentoval, jak se u nás pojištění dotýká života a potřeb jednotlivců i organizací.

Tak v současné době je v platnosti téměř plných 8 miliónů pojistných smluv uzavřených s občany, ze kterých jsou jim zabezpečeny nároky pro případ škody na majetku, pro případ úrazu nebo smrti a pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jinému. Je to ve srovnání s rokem 1953, kdy nabyl účinnosti dosavadní zákon o pojišťovnictví, vzrůst téměř o 100%. Můžeme tedy říci, že na každých 100 obyvatel připadá v průměru 57 pojistných smluv. To je neklamný důkaz důvěry, kterou naši občané chovají k pojišťování.

Úlohu pojištění v životě jednotlivců konečně dokumentují i údaje o souhrnu nároků zabezpečených ze smluvního pojištění pro případ smrti a pro případ úrazu. Tak např. souhrn pojistných dávek z pojištění pro případ smrti představuje částku 23 mld. Kčs. Přitom se toto pojištění vztahuje na 2 milióny našich občanů, tj. téměř na ¹/₇ veškerého obyvatelstva a na více než ¹/₃ obyvatelstva v produktivním věku.

Z těchto několika údajů vyplývá, že těm občanům, kteří sjednají pojištění a podílejí se na vytváření pojistného fondu, umožňuje náhrada vyplacená z tohoto fondu překonat různé životní nesnáze; přesto však zůstává ještě mnoho občanů nepojištěno, jak např. ukázaly záplavy na jižním Slovensku. Je proto jedním z úkolů pojišťovny, aby rozvinula v tomto směru svoji aktivní komerční činnost.

Nemalý význam má též pojištění v oblasti dopravy motorovými vozidly. Při stále vzrůstajícím počtu motorových vozidel na našich silnicích, který s sebou zákonitě nese vzrůstající počet dopravních nehod a z toho vzniklých škod, nelze si při odpovědnosti provozovatelů motorových vozidel za škody, jak je vyslovena občanským zákoníkem, vůbec představit, že by povinnost provozovatele vozidla k náhradě škody mohla být vždy splněna, jestliže by ji za něho nepřebírala pojišťovna. Z pozice osob, které byly provozem motorového vozidla poškozeny, je pak existence pojištění spolehlivou zárukou, že jejich nároky na náhradu škody budou vždy uspokojeny, zatímco při neexistenci pojištění by to záviselo na výdělkových nebo majetkových poměrech toho, kdo za škodu odpovídá. Z těchto důvodů se také toto pojištění vztahuje na provozovatele motorových vozidel, ať už to jsou občané nebo organizace, a vzniká přímo ze zákona bez uzavírání pojistných smluv tím okamžikem, kdy se někdo stane provozovatelem motorového vozidla.

Velmi pozitivní úlohu prostředku k vytváření potřebných finančních rezerv na úhradu škod, vznikajících především z živelných událostí, plní pojištění v oblasti zemědělské výroby. Zvláštní podmínky zemědělské výroby, této "dílny pod širým nebem", pak vyvolávají potřebu, aby se na vytváření této rezervy, a to právě cestou pojištění, podílela všechna JZD i další socialistické zemědělské organizace, a aby pak také všechny tyto organizace měly právo na úhradu utrpěné škody. Proto si zachovává toto pojištění pro JZD formu pojištění vznikajícího přímo ze zákona a zároveň je toto zákonné pojištění rozšiřováno i na státní statky a bude se vztahovat i na další socialistické organizace určené prováděcí vyhláškou k zákonu.

Při projednávání návrhu zákona byla vznesena řada připomínek, zda pojištění JZD má zůstat pojištěním zákonným jako dosud, nebo zda má být napříště dobrovolné. Tato otázka byla v parlamentních výborech, zejména v zemědělském výboru, prodiskutována a ujasněna tak, že zákonné pojištění JZD má být přinejmenším pro nejbližší budoucnost zachováno, neboť jeho potřeba je ekonomicky plně zdůvodněna a mimoto je nedílnou součástí ekonomických nástrojů aplikovaných na řízení zemědělství. Připomínkám však bylo vyhověno v tom směru, že se ze zákonného pojištění vyjímá pojištění živočišné výroby, na kterou se napříště vztahuje pojištění dobrovolné. Finanční dosah placení pojistného byl pojat do nákupních cen a není proto možno zákonné pojištění z celého komplexu jednotlivých opatření vypustit.

Všechny socialistické zemědělské organizace budou ovšem mít možnost, aby si uzavřením pojistné smlouvy zaopatřily pojistnou ochranu nad rámec zákonného pojištění, a to podle svých individuálních potřeb.

Soudružky a soudruzi poslanci, lze tedy shrnout, že novým zákonem o pojišťovnictví budou nejen vytvořeny podmínky pro rozvíjení pojišťovací činnosti Státní pojišťovnou, napříště již jako pojišťovacím a zajišťovacím podnikem, nýbrž budou legislativně vyřešeny i dozrálé ekonomické otázky, a to především otázka potřeby pojišťování státních socialistických organizací.

Doporučuji proto jménem vlády, aby Národní shromáždění předložený vládní návrh zákona o pojišťovnictví schválilo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu ministru Dvořákovi a dávám slovo zpravodajce poslankyni Šmehlíkové, aby přednesla zprávu k návrhu zákona o pojišťovnictví.

Posl. Šmehlíková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci!

Soudruh ministr financí Dvořák v důvodové zprávě k předloženému vládnímu návrhu zákona o pojišťovnictví vysvětlil nutnost jeho přijetí pro další významné úkoly pojišťovnictví v našem socialistickém státě. Není náhodou, že návrh zákona vyvolal bohatou diskusi v jednotlivých výborech Národního shromáždění i mezi ostatními poslanci, kteří se s návrhem zákona seznámili.

Pojišťovnictví v našem státě má tradici několika desetiletí a heslo Kampeličky "Co jednomu nemožno, to celku snadno" je aktuální dnes jako v minulosti. Dnes tím více, že si uvědomujeme, že nejde jen o otázku placení pojistných částek a o snahu dostat od pojišťovny co nejvyššího odškodnění, ale že jde o hlubší smysl výchovy lidí ke kolektivní ochraně socialistického majetku, o výchovu lidí k vzájemnému pochopení a porozumění při vážných živelných nehodách čí různých událostech, a to je cennější pomoc než někdy utvořený vlastní fond. Pojišťovnictví za dobu posledních 13 let, kdy došlo k zákonné úpravě, značně se rozvinulo. Přehled služeb hovoří, že se dotýká u nás téměř každého druhého občana. Jak zde bylo uvedeno, 8 miliónů pojistných smluv mezi občany je důkazem veliké důvěry občanů v naše pojišťovnictví, které zabezpečuje pojištěným prostředky v případě škody na majetku, při úrazech, úmrtí i dožití, v případě vzniku škod, za které odpovídají. Za posledních 10 let Státní pojišťovna odvedla do státního rozpočtu celkem úctyhodnou částku až do roku 1965, kdy došlo k záplavám na Slovensku a kdy pojišťovna nejenže neodvedla žádný zisk, ale museli jsme přidat i ze státního rozpočtu nemalou částku.

I my jsme v Severomoravském kraji letos čerpali více při živelných škodách, zvláště na Novojičínsku, než jsme do pojistného vložili. Proto nelze posuzovat a hodnotit výsledky pojišťovny jen z pohledu obce, okresů či krajů a oblastí, ale je nutno výsledky posuzovat jako nutnou součást v organismu celého našeho státu. A jistěže řada poslanců mi dá za pravdu, že nejedno družstvo v okrese a i v jiných případech vyčerpalo více prostředků, než činil součet jejich plateb. Proto je žádoucí i dnes, kdy uvádíme novou soustavu řízení do života v celém našem národním hospodářství, zdůraznit i novou úlohu pojišťovnictví v našem státě. Neměla by být pověřována úkoly likvidace škod vzniklých u případů, které nejsou pojištěny, a když, pak jen čistě v duchu poskytování služeb. Tím by se dále zdůraznil vliv pojištění u občanstva vůbec. Likvidace takových škod by se měly pak hradit z jiných prostředků státu.

Proto je správné, ze se doporučuje, aby Státní pojišťovna napříště ještě více zvýraznila svoji činnost jako pojišťovací a zajišťovací podnik s celostátní působností, který bude mít co největší samostatnost a zároveň i odpovědnost za plnění úkolů v oboru pojišťovnictví.

Diskuse poslanců zdůrazňovala úkoly nového podniku v tom smyslu, aby se skutečně právě u něho, který by měl být příkladem hospodářské činnosti, vážily náklady na podnikatelskou činnost na jedné straně a na druhé straně aby se rozvinula podnikatelská činnost na nejserióznějších základech vzájemných vztahů podniku a pojištěných, jejichž předmětem není prodej a koupě zboží, nýbrž prodej a koupě pojistné ochrany.

Úloha podniku se musí promítnout v dalších rozšířených službách. Poslanci přišli s podněty, aby podnik hledal další nové formy odpovídající nové soustavě řízení zemědělství, zvláště pak poukazovali na další rozšíření pojištění na úseku ochrany úrody.

Nejvíce se diskutovalo k §9 navrhovaného zákona. Zde je třeba nejdříve hovořit o větě v §12 odst. 2, kde se doporučuje zrušení druhé věty §359 hospodářského zákoníku. Podle této věty se mohl pojišťovat národní majetek jen v případech stanovených právními předpisy. Toto ustanovení od 1. ledna příštího roku přestane platit. Po schválení návrhu zákona tedy bude takový právní stav, že nebude žádné ustanovení, které by zakazovalo podnikům pojistit národní majetek, ale ani žádné ustanovení, které by jim takovou povinnost ukládalo. Bude věcí každého podniku, aby na základě ekonomické úvahy rozhodl, zda svůj majetek pojistí, nebo nikoliv.

V této souvislosti ovšem je třeba upozornit, že bude nově upravena i vyhláška ministerstva financí č. 129/65 o financování škod vzniklých státním hospodářským organizacím na hmotném majetku. Bude upravena v tom smyslu, že do budoucna financování škod na hmotném majetku přijde v úvahu jedině tehdy, jestliže půjde o takové škody, proti kterým se nelze u Státní pojišťovny pojistit. Nebude tedy moci podnik, půjde-li například o požární škody, které Státní pojišťovna pojišťuje, očekávat, že dostane úhradu z rozpočtových prostředků, nebude-li pojištěn, a bude ji muset nést jedině ze svých vlastních fondů.

Tímto vysvětlením jsem chtěla dát odpověď i poslancům, kteří diskutovali v souvislosti s ustanovením §9, kde pro státní statky a jednotná zemědělská družstva pojištění vyplývá ze zákona. V této souvislosti vyvstala řada otázek, které navazovaly na připravovanou novou soustavu řízení v zemědělství. Mám za to, že je třeba tyto připomínky při realizaci nové soustavy řízení brát velmi vážně v úvahu a využít těchto podnětů k prohloubení zainteresovaností zemědělských výrobců na vyšší produkci zemědělské výroby. Ustanovení o povinném pojištění přebíráme ze starého zákonného pojištění, které se plně osvědčilo. V současném období by nebylo vhodné stanovit pojištění jako dobrovolné, protože nejsou dány plné záruky, že by nebyly poškozeny nejen zemědělské závody s nižší úrovní řízení, ale i ostatní, u nichž by pochopitelně při dobrovolném pojištění musely být zvýšeny pojistné sazby. Poslanci v závěru se shodli převážně v názorech, že v tomto období §9 má své opodstatnění, a zdůraznili, že budou bedlivě ověřovat účinnost zákona v praxí v souvislosti s postupnou realizací nové soustavy řízení v zemědělství; jestliže se vytvoří situace, kdy budou překonány některé z paragrafů navrhovaného zákona v souvislosti s výsledky nové soustavy řízení v zemědělství, nebude jistě námitek k jeho novelizaci.

Doporučuji jménem ústavněprávního výboru, výboru pro NAV, výboru pro plán a rozpočet a na základě doporučení zemědělského výboru předložený návrh zákona schválit tak, jak vám byl předložen i v doplňkové zprávě ze společné zprávy těchto výborů pod číslem 96 cyklostilované zprávy, která vám byla dnes předložena k vládnímu návrhu zákona o pojišťovnictví (tisk 89).

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Šmehlíkové a zahajuji rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Ve výborech byla rozprava velmi bohatá.

Hlásí se posl. Krejčí, uděluji mu slovo.

Posl. Vítězslav Krejčí: Soudružky a soudruzi poslanci! I když soudružka zpravodajka vysvětlila okolností projednávání zákona o pojišťovnictví v zemědělském výboru, přesto bych chtěl vyjádřit, jak došlo k tomu, že jsme nakonec i my v zemědělském výboru přistoupili na to, aby článek devátý v návrhu zákona byl odsouhlasen.

Zákon o pojišťovnictví byl totiž v zemědělském výboru projednáván v souvislosti se zaváděním nové soustavy řízení v zemědělství a my samozřejmě jako hospodáři, kteří spojujeme život se zákony, jsme zůstali stát před slovem "povinné pojištění". Říkali jsme si, že povinnost v nové soustavě by neměla být nám jako zemědělcům v žádném případě uložena. Proto jsme se nad touto situací velmi bouřlivě pozastavili a museli jsme projednat všechny okolnosti z hlediska nové soustavy a s vážností hospodářů jsme na té prvé schůzce nedoporučili článek devět. Na včerejší schůzí zemědělského výboru, ovšem po důsledném rozboru a vysvětlení jak soudruha ministra financí, tak i ministra zemědělství, jsme si všechny tyto věci dali do takových správných proporcí a museli jsme uznat, že vývody našich čelných funkcionářů jsou správné a že tedy i v nové soustavě je nezbytné, abychom ještě my zemědělci povinné pojištění měli. Proto také většina poslanců zemědělského výboru došla k tomu závěru a doporučila, aby zákon o pojišťovnictví byl v původním znění doporučen plénu ke schválení.

Byly tam ještě takové připomínky, které bych chtěl znovu tady říci, že my se na pojišťovnu budeme chtít dívat z pohledu skutečně rovnoprávného partnera v nové soustavě, aby to tady bylo potvrzeno a zdůrazněno, že pojišťovna nebude mít lehký úkol, aby si myslela, že tam má nějaké vyseděné teplé místo, ale že bude muset s námi počítat jako s rovnoprávným partnerem. Na druhé straně také doporučujeme, aby sama pojišťovna přecházela postupně na experimenty a vyzkoušela si nové progresívní formy v nové soustavě a přinášela nové nápady, jak pojistit naše zemědělství, aby to bylo v souladu s novou soustavou. Dále jsme doporučili, aby také pojišťovna byla dobrým hospodářem v naší společnosti, aby počet lidí, který tam také narůstá, a tedy i nákladovost na vlastní režii pojišťovny, šly směrem dolů a ne naopak nahoru.

To je z našeho zemědělského výboru a já sám osobně doporučuji, aby zákon o pojišťovnictví byl schválen.