V prosinci r. 1965 ukázal jsem na to, jak málo využíváme našeho nerostného bohatství, jako je kulmská břidlice, na které v minulých dobách dost slušně vydělávali soukromí podnikatelé. Jen v opavské oblasti bylo 14 břidličných dolů a dnes tam máme pouze jeden. Zásoby břidlice na území ČSSR jsou značné. Jen ve střední oblasti moravických břidlic moravskoslezského kulmu, kde se břidlice těžily již dříve, se zásoby tohoto kamene odhadují podle předběžných průzkumů na 60 - 70 mil m³. Toto ohromné bohatství suroviny miliardových hodnot necháváme nevyužito. V jiných státech využívají této suroviny v plné šíři. Jediný důl u nás v této oblasti těží ročně cca 16 000 m² krytiny, ačkoliv v době předválečné se těžilo cca 2 mil. m². Provedeným průzkumem bylo zjištěno, že jenom pro tři okresy Severomoravského kraje je potřeba cca 60 000 m² břidlicové krytiny. Jsme si vědomi toho, že břidličná krytina je dražší než nové krytiny asbestocementové, na které ovšem dovážíme osinek nebo krytiny z pálené hlíny. U asbestocementové krytiny stojí 1 m² asi 25 Kčs a u břidlice asi 27 Kčs. Tento rozdíl je tak nepatrný, uvážíme-li že asbestocementová krytina vydrží maximálně 20 - 25 let, zatímco břidlicová má trvanlivost 75 - 100 let.

Tuto surovinu je však možno využít nejen na krytinu střech, ale na celou řadu jiných výrobků, po nichž je poptávka i mimo hranice našeho státu. Dnes máme velkou poptávku našich stavebníků po obkládačkách na stěny monumentálních budov, a to jak v exteriéru, tak i v interiéru. O tyto obkládačky projevil velký zájem Státní projektový ústav obchodu, Stavoprojekt pro výstavbu vesnic a měst, Potravinoprojekt a řada dalších. V uplynulých letech byla velká poptávka po výrobcích z této suroviny, jako jsou výrobky broušené, hlazené a leštěné ve formě stolních a izolačních desek, obkladů, dlaždic, obtahovacích brousků.

Byla již požadována mletá moučka pro Holandsko, školní tabulky na psaní, pisátka a různá břidlicová galantérie, a jiné předměty. Protože tyto výrobky jsou žádané nejen u nás, ale i v cizině, znamenalo by to pro naše hospodářství i přínos cenných deviz.

Dnešní výroba v jednom dolu s 28 pracovníky nestačí ku krytí poptávek ani na nejnutnější opravy břidlicových střech objektů památkových, jako jsou hrady, zámky, kostely a jiné historické památky. V důsledku nedostatku tohoto materiálu používá se dnes na nutné opravy umělé asbestocementové desky, čímž se nevkusně narušuje architektura a celkový ráz historické památky.

Tím, že jsme postupně likvidovali tento břidlicový průmysl, nemohli jsme také splnit ani požadavky kladené na tento průmysl ze zahraničí, čímž nám vznikly velké národohospodářské škody. Při této příležitosti bych chtěl upozornit na další nebezpečí, že důl, který dnes existuje na Opavsku, skončí v r. 1969 těžbu tohoto kamene. Pracuje tam celkem, jak jsem již řekl, 28 lidí, v tom jsou 4 štípači kamene, již starší lidé, kteří po skončení těžby v dole odejdou do důchodu. Vyvstává otázka, kdo na jejich místa, aby to byli lidé, kteří by dovedli štípat kámen, protože to se nedá dělat, jak u nás, tak i v celém světě jinak, než ručně. A zde bych chtěl apelovat na předsedu Státní plánovací komise a ministra stavebnictví, aby věnovali potřebnou pozornost i vybudování břidličného průmyslu, abychom co nejlépe využili této naší domácí surovinové základny. V Anglii a USA mají velké břidlicové doly, kde zaměstnávají přes 2000 zaměstnanců. Ve Francii, Německu, Belgii a Lucembursku, kde byly doly v poslední válce poškozeny, byly rychle po skončení války znovu obnoveny a dány do provozu. Rovněž v Sovětském svazu se podle informací budují na Urale velké břidlicové závody, kde se mají vyrábět milióny čtverečních metrů krytiny, protože tato surovina se stala běžným a velmi oblíbeným krycím materiálem.

Proč my nevyužíváme tohoto nerostného bohatství, tak potřebného pro naše stavebnictví? Jak jsem již na začátku poukázal, touto otázkou jsem se zabýval i v minulém roce. Od té doby byly konány s pracovníky oborového ředitelství Kamenoprůmyslu u náměstka ministra stavebnictví porady, kde bylo dohodnuto, co všechno bude uděláno, aby se těžba tohoto nerostu zvýšila, abychom co nejdříve mohli uspokojit aspoň požadavky našich stavebníků. Uplynulo však několik měsíců a při poslední návštěvě tohoto dolu jsem zjistil, že jsme dnes tam, kde jsme byli před rokem. Poslední zpráva sděluje, že bude proveden geologický průzkum, ačkoliv ten byl již proveden dříve.

V roce 1958 byl totiž proveden jak povrchový, tak i podzemní geologický průzkum a jeho vyhodnocení. Tento průzkum prováděl Geologický ústav z Brna a vyžádal si nákladu 1 mil. Kčs. V době, kdy byl prováděn geologický průzkum, patřil tento důl Severomoravskému průmyslu kamene v Jeseníku. Od té doby nenastal ani otřes půdy, ani vulkanický výbuch, který by porušili skladbu nerostného bohatství. Jedině došlo k té změně, že důl na břidlici byl převeden v rámci reorganizace do oborového ředitelství v Hradci Králové. Že by snad z těchto důvodů měl být proveden nový geologický průzkum, který si vyžádá podle zpráv dalších jeden a půl miliónu Kčs? Ti, kteří mají zájem na obnovení břidlicového průmyslu, nemohou pochopit celý tento postup a jsou toho názoru, že se to dělá jedině proto, aby se rozvoj této výroby odsouval stále do pozadí a brzdila tak výroba materiálů tolik potřebných pro naše národní hospodářství. (Posl. Harus: Prokurátor si má o tom udělat poznámku!) Chtěl bych požádat soudruha ministra stavebnictví, aby přešetřil a osvětlil tento postup.

Závěrem chci poznamenat, že si jistě uvědomujeme, že zavedením nové soustavy řízení národního hospodářství se hned nedosáhne všech cílů, které si od toho slibujeme, a že je nutno realizovat jednotlivá opatření postupně, jak nám síly stačí. Na druhé straně však musíme rázně skoncovat s jakýmikoliv průtahy při využívání možností, které přispívají k rozvoji našeho národního hospodářství, činnost výzkumných a vývojových pracovišť musí reagovat na situaci v národním hospodářství a výsledky jejich práce se musí rychleji projevovat v hospodářském životě. A to se týká i obou oblastí, k nimž jsem uvedl některé poznatky, protože bez prosazování správné koncepce v energetice a ve využívání surovinových zdrojů bychom stěží splnili i ostatní úkoly, ke kterým nás má zavazovat projednávaný zákon o 4. pětiletém plánu národního hospodářství, pro který budeme radostně hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Gemrotovi. Promluví posl. Josef Zima.

Posl. Zima: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Mám za to, že je velmi správné, aby se tolik poslanců k tak důležitému návrhu zákona vyjádřilo. Je to bezesporu pětiletý plán, který musí rozhodnout o další úrovni našeho národního hospodářství. Také já bych se chtěl připojit k těm, kteří pro něj budou rádi hlasovat. Ovšem tím, že zákon schválíme, náš úkol nekončí. Naše povinnost, jak já ji vidím, je střežit a zabezpečovat všechny paragrafy a odstavce zákona na našich pracovištích a v našich volebních obvodech od dnešního dne po celou dobu pětiletky. A nejen to, ale už současně připravovat podmínky pro úkoly, které jsou dlouhodobé, které přesahují ohraničení 5 let a jejichž realizaci by bylo možno v nejbližších letech zabezpečit alespoň reálnými plány.

Chtěl bych proto několika větami pohovořit k té části, o které se v poslední době poměrně málo mluví. Také v návrhu pětiletky vidím k tomu jen málo, a to ještě bez konkrétního zajištění. A přece je to nutné pro zemědělskou výrobu. Je to vodní hospodářství.

Co mne k tomu vede? V našem okrese Rychnov nad Kněžnou, a to zejména mým volebním obvodem, protéká řeka Orlice, předtím dvouvětvová, jedna zvaná Tichá a druhá Divoká. Téměř každoročně po déle trvajících deštích vystupuje hladina vody ze břehů v průběhu vegetačního období a dlouhodobě zaplavuje jenom v našem okrese 1700 ha lučních pozemků. Další část zaplavovaných polí ve výměře asi 1200 ha je také v okrese Hradec Králové. Z těchto pozemků značná část, a to jen v Albrechticích asi 140 ha, vůbec nejde sklízet, další hektary jen z malé části, a to po stránce krmivové znehodnocené. Trávy jsou kyselé s bažinovitým pachem, i když ani záplava nepřijde. Škody v povodí této řeky jsou nedozírné, a kdo to sám neposoudí, nemůže to uznat. Při pohledu od obce Štěpánovsko na nový závod ZTS Týniště a na zbídačelou zemědělskou půdu vedle něho, se člověk opravdu zastydí. V důsledku tak rozsáhlých záplav dochází k velkým hospodářským ztrátám přilehlých zemědělských závodů, a proto je oprávněný tlak na okresní vyšší orgány, aby došlo k řešení tohoto neudržitelného stavu v povodí Orlice. Otázka záplav není zde problémem novým, ale snahy pro zlepšení situace se datují od konce 19. a počátku 20. století, kdy už existovalo jakési sdružení pro provádění úprav vodotečí zejména v zastavěných částech obcí. Úspěšná činnost tohoto sdružení skončila druhou světovou válkou, nyní však socializace zemědělství a půdní úpravy ve výše položených oblastech přispěly zde ještě k zhoršení poměrů. Státní vodohospodářský plán i vodohospodářský program okresu Rychnov n. Kněžnou tuto situaci hodnotí velmi kriticky a zcela správně navrhují realizaci potřebných úprav jako prvořadý úkol.

Výrobní zemědělská správa provedla výpočet ztrát na výnosech zemědělských plodin a došla k výši 18 mil. Kčs v průměru ročně. V této částce však není zahrnuta další ztráta na kvalitě pícnin, pracnost obdělávání a zhoršení hygienických podmínek v celém povodí. Nehledě už k tomu, že to musí ovlivňovat i provoz úpravny vody v Hradci Králové.

K zamezení tohoto stavu bylo by třeba vybudovat vodní nádrž u Potštejna, vyčištění a zarovnání koryta Orlice, úprava hrází a potom některé odvodnění, závlahy a rekultivaci pozemků. Vím že by náklad byl jistě několik desítek mil. Kčs, ovšem návratnost v poměru k ročním škodám, jak jsem uváděl 18 miliónů by byla velmi rychlá. V tom mám na mysli plánovací přípravu v současné pětiletce, aby neprodleně po roce 1970 byla potřebná úprava tohoto stavu realizována. Za dosavadního stavu je při takto nevyužitých pozemcích těžké zajišťovat plán zemědělské výroby.

V tom smyslu se také v poslední době okresní orgány obrátily dopisem na s. ministra Smrkovského - sám bych se o to přimlouval - aby i on, stejně tak jako poměrně mladá Ústřední správa vodního hospodářství, byli ve 4. pětiletce maximálně podporováni.

Další připomínku ze stejného oboru mám k placení vody, k zemědělským závlahám. Ve zprávě k návrhu projednávaného zákona sice není o tom nic uvedeno, avšak Věstník ministerstva zemědělství už v roce 1963 a nedávný dopis vedoucího odboru meliorací ministerstva zemědělství do okresů připravují placení závlahové vody od ledna příštího roku. Předpokládaná cena jednoho krychlového metru vody není malá, počítá se téměř 50 hal. Bude-li se postupovat tímto způsobem, což je podle mého názoru v rozporu s návrhem 4. pětiletky, bude u nás v normálních podmínkách zavlažování nerentabilní a přibudou tudíž další nevyužité zavlažovací soupravy.

Účinky správných závlah pro zvýšení zemědělské výroby přece není třeba připomínat, ale takto bychom potraviny dále draze dováželi ze zemí, kde se jim závlahy vyplácejí.

I když náš podhorský okres je jen necelá jedna setina naší republiky, je už dnes jeho podíl v tržní produkci značně vyšší.

Předpokládám, že SPK a soudruh ministr Smrkovský se k těmto dvěma připomínkám, které jsou v okrese v oblasti zemědělství aktuální, vyjádří, případně tyto oblasti navštíví. Chceme přece všichni rozvoj zemědělské výroby ve smyslu referátu soudruha Černíka zabezpečit.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Zimovi. Promluví posl. Kolářová.

Posl. Kolářová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, jsem členkou komise výživy zdravotního výboru NS, a proto můj diskusní příspěvek se bude týkat zdánlivě okrajové záležitosti pětiletého plánu - racionální výživy. Racionální výživa má však podle našeho názoru přímý vztah k naší ekonomice, zejména k zemědělství.

V návrhu 4. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství naší republiky v části nazvané "Rozvoj a zaměření výzkumné a vývojové činnosti" se hovoří mj. i o výzkumu zabezpečení výživy obyvatelstva a její racionalizace. V návrhu je počítáno s miliónovými částkami na tento výzkum, který je zaměřen na řešení čtyř základních směrů, z nichž se jen jeden dotýká přímo výživy, a to výzkumu nutričního hodnocení potravin, a tři zbývající výzkumné úkoly na první pohled - podtrhuji na první pohled - přímo s racionální výživou nesouvisí, nýbrž se týkají zemědělské výroby, potravinářského průmyslu a distribuce. Nám, členům zdravotního výboru a členům ostatních výborů, kteří se spolu s námi v posledních letech intenzívně zabývají otázkami racionální výživy, je však tato souvislost dnes již zcela jasná. Proto jsme velmi rádi, že se v návrhu 4. pětiletého plánu otázka rozvoje našeho hospodářství spojuje i s otázkami zabezpečení výživy obyvatelstva, a to nikoli výživy jakékoli, ale výživy racionální.

Když jsme ve zdravotním výboru a v jeho komisi pro výživu lidu přistupovali k problematice racionální výživy, neuvědomovali jsme si zpočátku celou šíři a dosah této otázky. Viděli jsme zprvu hlavně aspekt zdravotní a vliv racionální výživy na zdraví lidu, který je bezesporný a vědecky dokázaný. Našimi prvními spojenci byli tedy především zdravotníci. Čím dále jsme však pronikali hlouběji do problematiky racionální výživy, tím více se ukazovalo, že nelze k problematice racionální výživy přistupovat izolovaně jen ze zdravotnického pohledu, ale že jde současně i o otázku s velkým ekonomickým dosahem pro naše národní hospodářství.

Správná výživa má nejen přímý vliv na zdraví, spokojenost, zdatnost a pracovní schopnost obyvatel, ale i na snížení nákladů na léčebnou péči, snížení výdajů na nemocenské pojištění atd. Československou akademií věd a našimi předními ekonomy bylo dále dokázáno, že není zásadního rozporu mezi požadavky na racionalizaci výživy a mezi požadavky na intenzifikaci a přeměnu struktury zemědělské výroby, jež je alfou a omegou přeměny struktury naší výživy. Proto jsme v pozdějším stadiu projednávání prohloubili spolupráci s několika ekonomickými výbory našeho NS a další projednávání racionální výživy již vedeme vždy jen v úzké spolupráci s nimi.

Nemůžeme si dnes stěžovat, že se o racionální výživě nemluví. Pomalu, ale jistě proniká do našeho života a našla pochopení u našich vedoucích činitelů a u širokých vrstev našeho obyvatelstva. Nemalou měrou k tomu přispělo přijetí vládního usnesení č. 69 z roku 1965, které řeší otázku racionální výživy komplexně a ukládá konkrétní úkoly jednotlivým státním orgánům. Svou komplexností je vládní usnesení č. 69 světový unikát, který nemá zatím v žádném státě obdobu.

Významnou úlohu v propagaci tohoto usnesení sehrál denní tisk, rozhlas a televize, vydávání kuchařských knih o správné výživě a neúnavná zdravotně osvětová práce zdravotníků a Společnosti pro racionální výživu.

My jsme se ve zdravotním výboru kontrolou tohoto vládního usnesení zabývali loni i letos a přišli jsme k závěru, že chybí zejména koordinace při plnění vládního usnesení. Naše vláda projednala tento podnět zdravotního výboru a s díky můžeme dnes konstatovat, že byla ustavena stálá komise při SKT, složená z kompetentních zástupců všech příslušných orgánů a expertů, která bude vládě navrhovat opatření k řízení, ke koordinaci a kontrole plnění vládního usnesení č. 69 o racionální výživě. Vkládáme velké naděje v tuto komisi, jejíž činnost budeme sledovat a pomáhat jí.

Při projednávání racionální výživy a jejich ekonomických aspektů ve zdravotním výboru jsme však narazili na jednu velmi vážnou otázku, o které také hovořil na březnovém plénu při projednávání zákona o péči o zdraví lidu posl. Katolický. Jde o cenové relace potravin. Nejen tradiční zvyklostí naší kuchyně, tj. obliba knedlíků a sladkých moučných jídel, jsou překážkou k rychlejšímu prosazování zásad správné výživy, ale i cenové relace potravin jsou neméně vážnou brzdou v tomto procesu. Průzkumy a výzkumy prováděné vědeckými institucemi a ÚKLKS dokazují tuto závislost cen potravin na jejich spotřebě. Je to o to vážnější, že se tento negativní vliv maloobchodních cen projevuje zejména v rodinách s dětmi, takže s počtem dětí se zhoršuje kvalita jídel z hlediska racionální výživy, tj. jeho nutriční hodnota.

Poněvadž je to otázka velmi komplikovaná, nabídla se nám iniciativně Státní komise pro finance, ceny a mzdy a ve velmi krátké době zaslala výboru cenný rozborový materiál. - Je to ekonomický rozbor cen z hlediska racionální výživy, který jsme projednávali minulý měsíc a který nám poslancům plně objasnil některé velmi složité ekonomické vztahy. Nemohu bohužel pro krátkost času rozvádět podrobněji tento materiál, který osvětluje např. vzájemné relace cen potravin živočišného a rostlinného původu, vztahy mezi maloobchodními cenami potravin a výrobními náklady atd. Ujišťuji vás však, že je velmi zajímavý, názorný a přesvědčující. Rádi jej dáme poslancům ostatních výborů k dispozici, budou-li mít o něj zájem. Rozbor v mnoha tabulkách názorně dokazuje, že jedinou správnou cestou zůstává cesta ekonomická, tj. používání ekonomických nástrojů, a že podmínkou úpravy cen potravin, zejména cen potravin živočišného původu může být do budoucnosti jedině zvýšení domácí zemědělské produkce a snižování nákladů na výrobu potravin.

Všechny nás však v současné době jistě zajímá, jaké jsou naše vyhlídky v tomto směru ve 4. pětiletce. Rozbor Státní komise pro finance, ceny a mzdy vychází realisticky z komplexního posuzování ekonomických možností naší republiky a z dnešní materiální základny našeho zemědělství a výroby potravin, které je obojí na nízkém stupni efektivnosti. Z toho vyplývá, že je značně omezeno využívání maloobchodních cen jako nástroje působícího na změny struktury spotřeby potravin ve prospěch zdravotně prospěšnější výživy. Dosažení absolutní úrovně zdravotníky doporučených minimálních nutričních dávek je třeba považovat za dlouhodobý perspektivní cíl, a proto v maximální možné míře budou zabezpečovány v této pětiletce alespoň dílčí úkoly tohoto dlouhodobého cíle. Například se počítá - hovořila o tom už s. Fišarová - v této pětiletce s výrazným vzrůstem podílu mléka a mléčných výrobků, s poklesem podílu mouky a moučných výrobků, s růstem spotřeby ovoce a zeleniny, ale v důsledku naší nízké zemědělské produkce a možnosti hradit tento nedostatek dovozem se počítá s poklesem krytí masa a masných výrobků a se stagnací podílu vajec v naší výživě.

Ráda bych při této příležitosti trochu odbočila a apelovala na vládu a na všechna ministerstva, jichž se to týká, a na národní výbory, aby uvážily, jak důležité je v této situaci, v nejbližších letech nepříliš příznivé z hlediska racionální výživy, zavést do škol mléčné přesnídávky. Volají po nich zdravotníci, ale máme vlastním průzkumem dokázáno prostřednictvím rozhlasu, že by je uvítali i rodiče a rádi uhradili. V cestu se však staví jednak řada malicherných organizačních, finančních a provozních otázek, ale i závažné problémy výrobní, jako je nemožnost prosazení moderní obalové techniky v mlékárenských závodech, která je podle našeho názoru hlavní brzdou, že nelze mléčné přesnídávky zavádět do škol v masovém měřítku, jak by bylo z hlediska vývoje zdravé generace nanejvýš žádoucí. Je nám to až líto, že v mnoha zemích jsou mléčné přesnídávky ve školách samozřejmostí, jsou známy i progresívní výrobní procesy zpracování mléka, jako uperizace, aktinizace - je mnoho dobré vůle, ale podávání mléčných přesnídávek v našich školách je jen ojedinělým úkazem. Příkladem houževnatosti v překonávání překážek při zavádění mléka do škol jsou pracovníci NV, mlékáren, škol, v některých okresech Severočeského a Východoslovenského kraje.

To jsem však odbočila od hlavního problému, a tím je a zůstává vzájemná závislost změny struktury naší výživy na změně struktury a efektivnosti zemědělské a potravinářské výroby. To je vážná věc a měli bychom v dané situaci věnovat hlavní pozornost mechanizaci a chemizaci našeho zemědělství a vytvořit všechny podmínky pro jeho rozvoj. Říkám to s plnou odpovědností jako členka zdravotního výboru, protože naše zdravotní cíle v otázkách racionální výživy a cíle zemědělské politiky našeho státu jsou totožné. Otázka materiálního zajištění racionální výživy pro lidstvo je a bude čím dále tím více klíčovou otázkou. Proč se to domnívám? Uvědomme si nesmírně rychlý růst počtu obyvatel na naší zeměkouli. Žije-li dnes ve světě 3 mld lidí, v roce 1975 to budou již 4 mld a koncem našeho století to bude více než 6 mld obyvatel. Přitom migrační proces z venkova do měst bude na celém světě neúprosně pokračovat a počítá se, že koncem tohoto století bude žít na venkově a pracovat v zemědělství jen asi 12% z celkového počtu obyvatelstva. Nechci tím nikterak strašit ani zastávat nějaké nesprávné doktríny o budoucnosti lidstva, protože je dokázáno, že těchto několik procent obyvatelstva postačí uživit lidstvo, ovšem jen za předpokladu komplexní mechanizace zemědělství a využití nejnovějších poznatků vědy a techniky v zemědělství.

Otázka zajištění výživy, a to výživy racionální, je tedy i vážná otázka mezinárodně politická: kdo bude mít dostatek výživy, bude mít v rukou i významnou politickou zbraň. Proto dobrá úroda v SSSR, dosažená v letošním roce, má nejen velký význam vnitropolitický, ale i mezinárodně politický, z něhož my se upřímně radujeme.

Soudružky a soudruzi! Závěrem bych chtěla říci toto: Po těchto realistických ekonomických úvahách by se mohlo zdát, že úloha zdravotníků a nás poslanců je tím skončena a že nelze tudíž mnoho pro věc racionální výživy udělat. Jsme však přesvědčeni, že dnešní hospodářská situace není neměnná, že jsou pětiletým plánem vytvořeny reálné předpoklady pro rozvoj a vyšší produktivitu našeho zemědělství, pro změnu jeho struktury, a tudíž i pro změnu struktury výživy a že lze i v této situaci mnohé ve výživě zdokonalit, např. ve školním a závodním stravování, jež lze ovlivňovat. A proto budeme vždy a všude připomínat nutnost přeměny struktury naší výživy, její ekonomický a zdravotní význam. Pokládáme za velký krok kupředu a veliký klad, že vláda i její jednotlivé resorty počítají ve 4. pětiletém plánu s ekonomickými opatřeními a s postupným uskutečňováním přeměny struktury výživy obyvatelstva směrem k její racionalizaci. Lze si tedy jen přát, aby se nový systém řízení našeho národního hospodářství co nejrychleji vžil a přinesl kladné výsledky, a to včetně zemědělství, čímž by se urychlil i proces racionalizace naší výživy. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. Kolářové.

Vážené soudružky a soudruzi, byl mi podán návrh některými poslanci ze Slovenska a z Jihočeského kraje, abychom pokračovali v jednání. Situace je ovšem taková, že je přihlášeno ještě pět soudruhů, pak bude soudruh ministr a zpravodaj odpovídat, bude mluvit ještě místopředseda vlády Černík a zpravodaj bude reagovat na diskusi. Odhadujeme, že jednání potrvá ještě nejméně tak hodinu a tři čtvrtě až snad dvě hodiny. Proto se domnívám, že kdybychom přistoupili na nějakou úpravu, bylo by snad možné zkrátit polední přestávku na hodinu. (Hlasy: Ano.)

Posl. Turečková: Je svolána schůze poslankyň.

Předseda NS s. Laštovička: Na kdy?

Posl. Turečková: Tři čtvrti hodiny po skončení dopoledního zasedání.

Předseda NS s. Laštovička: Původně byla plánována přestávka 2 hodiny. Jednání jsme počítali do 5-6 hodin. Prosím o konkrétní návrhy. (Hlasy: Hodinu - půldruhé hodiny!)

Dám hlasovat nejdříve o hodině. Kdo, soudružky a soudruzi, je pro to, abychom na hodinu přerušili jednání? (Hlasuje se.) Kdo je proti? (Několik poslanců.)

Většina je pro hodinovou přestávku. Přerušuji tedy schůzi na 1 hodinu.