Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Vaverkovi. Promluví posl. Kuropka.

Posl. Kuropka: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci! Dosiahnuté výsledky v plnení úloh štátneho plánu v potravinárskom priemysle za I. polrok tohto roku vytvorili priaznivé podmienky pre zostavovanie plánu do roku 1970. Doterajší vývoj produkcie potravín ukazuje, že potravinársky priemysel zvládol kvantitatívnu stránku uspokojovania potrieb spoločnosti, a to i v podmienkach pomerne veľkého podielu potravín na celkovej spotrebe.

Úsilie pracujúcich na závodoch, ako aj v riadiacich orgánoch celého rezortu je v súčasnom období zamerané na riešenie problémov zabezpečenia technického rozvoja, vysokej kvality výrobkov, požadovanej zmeny štruktúry sortimentu, na naliehavé otázky kvality a vzhľadu obalov a na zvýšenie efektívnosti výroby.

Nemám v úmysle zdôrazňovať obecne známe dôvody a okolnosti, za ktorých došlo k značnému zaostávaniu v plnení uvedených kvalitatívnych úloh tohto odvetvia národného hospodárstva. Považujem však za potrebné tlmočiť pocit uznania, ktorého sa dostáva tomuto z pohľadu uspokojovania každodenných potrieb dôležitému odvetviu hospodárstva zásadnou zmenou prístupu smerujúceho k dosiahnutiu žiadúcej úrovne technického a ekonomického rozvoja.

Uznesením XIII. zjazdu KSČ a dnes už aj prevedenými opatreniami vlády je daná možnosť odstrániť predovšetkým zastaralosť základných výrobných prostriedkov, ktoré sú v podstate zdrojom nedostatočnej technickej úrovne, často i nízkej ekonomiky výroby, a ich vysoké využívanie je často príčinou nízkej kvality výrobkov aj pri plnom zohľadnení subjektívneho činiteľa, mám na mysli porušovanie technickej i pracovnej disciplíny.

Pracujúci v potravinárskom priemysle skutočne vítajú možnosť obnovy základných fondov, vecne zakotvené v pláne 4. päťročnice a v odraze pôsobenia ekonomických nástrojov novej sústavy riadenia až do výšky 50 % doterajšieho stavu základných fondov, v pláne príslušných odvetví zakotvené.

Sám som sa presvedčil, že vo vertikálnej väzbe riadenia pri zachovaní monopolného postavenia väčšiny výrobcov strojne technologického zariadenia pre potravinársky priemysel sú reálne predpoklady uplatnenia funkcie novej sústavy riadenia už na začiatku jej pôsobenia, zvlášť vďaka uvoľneným možnostiam dovozu progresívnej techniky v najnutnejšej miere.

Dovoľujem si poukázať na skutočnosť, že v horizontálnej väzbe riadenia, konkrétne v odberateľsko-dodávateľských vzťahoch, sa málo čo v praxi mení, hlavne však vo vzťahu k pokrytiu dodávok ekonomicky výhodných rekonštrukcií, čo má byť, a celkom oprávnene, ťažiskom investičnej činnosti v potravinárskom priemysle. Naďalej trvá orientácia na vývoz, pričom pri dodržaní ekonomickej výhodnosti nič nenamietam, avšak orientácia na prednostné zabezpečovanie investičných celkov, nových závodov a sem-tam i prísľub pomáhať riešiť často zložité problémy rekonštrukcií, signalizuje dožívanie starých vzťahov.

Pokrok oproti minulosti je síce v tom, že sa požiadavky kategoricky nezamietajú, avšak pri uzatváraní zmlúv je stále ešte viac sľubov pomôcť prekonať ťažkosti pri dodávkach ako termínov rýchlej realizácie na požadované parametre. Potravinári v súčasnom období nepotrebujú pomoc, ale potrebujú kvalitné stroje a zariadenia, za ktoré chcú slušne zaplatiť. Dôvod k takémuto postoju je veľmi jednoduchý, pretože na dnešnej úrovni od potravinárskeho priemyslu nechce a nepotrebuje pomoc ani obchod ani spotrebiteľ, avšak chce a potrebuje včas a kvalitné výrobky.

Na tieto okolnosti som nemienil poukázať preto, že by som v praktickom konaní strojárov ako dodávateľov chcel vidieť samý subjektivizmus, práve naopak, som presvedčený, že sú to odberateľsko-dodávateľské vzťahy, kde sa nám budú negatívne tendencie doterajšieho vývoja objektívne ešte určitú dobu odrážať. Z tohto dôvodu nepovažujem odberateľovi objektívne danú možnosť zainteresovať dodávateľa za jeden z rozhodujúcich činiteľov, a to práve vo vzťahu k oborom výroby základných prostriedkov, kde terajšie kapacity je možné optimálne využívať pre vývoz, pretože zainteresovanosť na vývoze bude zaujímavejšia, aj keď bude menšia, lebo dáva možnosť riešiť často naliehavé vnútorné problémy výroby v rámci toho ktorého odboru.

Nie je potrebné rozvádzať konkrétnosti, pretože nebude problém takéto javy registrovať, určite sa postihnutí ozvú dosť hlasite, bude však potrebné, aby orgány centrálneho riadenia strojárenstva použili včas vhodné ekonomické nástroje, ktoré ovplyvnia žiadúcu zmenu rozsahu a štruktúry kapacít v strojárenských odboroch, ktoré vyrábajú stroje a zariadenia pre chemický, potravinársky i spotrebný priemysel.

V tejto súvislosti nemôžem ináč, ako uviesť aspoň jeden konkrétny prípad. Jedná sa o dodávky zariadenia pre voľne ložené výrobky - sypké hmoty - pre prepravu v potravinárskom priemysle. Netreba iste vyčísľovať podiel prezamestnanosti v niektorých odboroch tohto odvetvia práve v oblasti manipulácie s materiálom a ani možné úspory dovozu juty pre výrobu potrebných obalov len preto, že niet možnosti využívať ani pripravené zariadenia, a to tak u dodávateľa, ako i u odberateľa, pre nedostatok prepravníkov.

Súdruhovia vo Vzduchotechnických závodoch v Milevsku nie sú vstave splniť záväzky vyplývajúce zo zmlúv, nieto ešte pokryť plnú potrebu prepravníkov.

Nechcem nevidieť úsilie niektorých pracovníkov v tomto podniku, nech mi to však súdruhovia nezazlievajú, keď poviem, že ak by mali uhradiť straty z nevyužitých možností ekonomického prínosu u odberateľov - viem, že to neni možné, ale predsa nahlas uvažujem -, že by prežili veľmi chudobné Vianoce.

Pracujúci v potravinárskom priemysle dokážu mnohé problémy pochopiť, avšak svoje požiadavky v technickom rozvoji, v snahe dosiahnuť úroveň aká sa od nich v roku 1970 očakáva, budú v rozsahu ekonomických možností náležite presadzovať.

Rovnako náročne stojí úloha zabezpečiť dostatok kvalitných surovín pre spracovateľské odbory potravinárskeho priemyslu. Keďže sa v súčasnom období previedlo a v najbližšom období ešte prevedie celý rad konkrétnych opatrení centrálnych orgánov, chcem len pripomenúť, aby v ďalšom vývoji cenovej tvorby v oblasti nákupných cien vo vzťahu k dodržiavaniu agrotechnických termínov v rastlinnej poľnohospodárskej výrobe, aby teda o nutnosti ich dodržiavania hovorila viac cena ako prostriedky propagácie. Touto cestou bude možné, podľa môjho názoru, časovo rýchlejšie upevňovať odberateľsko-dodávateľské vzťahy medzi prvovýrobou, obchodom i priemyslom.

V oblasti živočíšnej výroby bude musieť potravinársky priemysel zlepšiť priamu spoluprácu s poľnohospodárstvom zase v oblasti hmotnej zainteresovanosti nielen hotovej produkcie, ale najmä pri výbere a rozširovaní najvhodnejšej plemenitby.

Otázka kvality potravinárskych výrobkov je úzko spätá s úrovňou kontroly a to tak vo výrobe, ako i v obchode. Vo vzťahu k pôsobeniu ekonomických nástrojov riadenia vynechám problémy medzioperačnej a výstupnej kontroly, pretože sa každý výrobca vo vlastnom záujme musí s nedostatkami, ak ich má, vysporiadať.

K vytvoreniu žiadúcich podmienok správnej funkcie kontroly kvality a cenovej tvorby bude nutné, aby sa rezort sám s otázkou kvality vysporiadal zrušením všetkých výnimiek z noriem kvality potravinárskych výrobkov, ktoré si v minulom období vynútila situácia v zásobovaní. Nechcem tvrdiť, že zameniteľnosť použitých surovín a výrobkov v oblasti pevných a limitných cien je možné z pohľadu miesta i času trvalo vylúčiť. Nevidím však prekážky, aby pružná cenová tvorba túto okolnosť nemohla premietnuť, pretože na trhu sa objavujú už výrobky s voľnou cenovou tvorbou. Teda vplyv na spotrebiteľa sa zmení na prvok pozitívny.

Som presvedčený, že dôsledné vyžadovanie dodržiavania receptúr a vôbec noriem kvality vo vzťahu k cene od výrobcu vytvorí podmienky dosiahnutia svetovej úrovne v kvalite potravinárskych výrobkov. Je treba priznať, že tomuto cieľu ešte nezodpovedá terajšia základňa pre zabezpečenie kvalitných obalov. S touto otázkou sa bude v najbližšom období zaoberať vláda, preto vyslovujem presvedčenie, že po vyriešení základných problémov kapacít v chemickom priemysle a otázok možností využitia vonkajších vzťahov pre uspokojenie potrieb celého hospodárstva potravinársky priemysel využije veľkú iniciatívu na podnikoch a závodoch pri riešení vnútorných technických i prevádzkových podmienok dosahovania i touto cestou podstatného zvýšenia kvality i spoločenskej produktivity práce. Pri postupnom zlepšovaní kvality obalov pôjde o zabezpečenie kontroly, ktorá v oblasti predaja potravín musí objektívne chrániť spotrebiteľa i spoločnosť pred každým, kto by si dovolil cestou nedodržania nutričnej hodnoty a noriem kvality vôbec nezaslúžene zvýšiť svoje príjmy.

Pretože úžitková hodnota bude u potravín vždy predstavovaná nutričnou hodnotou a jej zachovanie kvalitným obalom, kontrola musí byť vertikálna vo vzťahu k riadiacim orgánom výroby plne nezávislá, pričom však horizontálne musí jednotne uplatňovať tak zmyslové, ako aj analytické metódy kontroly, jej rozbor musí stáť ako objektívny činiteľ pri rozhodovaní o sporoch medzi odberateľom i dodávateľom, medzi spotrebiteľom a obchodom; kontrola musí byť teda vybavená právomocou hospodárskeho postihu a za svoje rozhodnutie niesť právnu i vecnú zodpovednosť.

Nechcem hovoriť o tom, či sú terajšie orgány kontroly schopné zvládnuť úlohy pri plnom pôsobení trhového mechanizmu v novej sústave riadenia, lebo viem, že touto otázkou sa budú zaoberať centrálne orgány, bude teda ich úlohou zvážiť potreby, ako i možnosti zlepšenia.

V závere chcem tiež poukázať na potrebu prispôsobiť i prácu našich orgánov, najmä výborov Národného zhromaždenia, meniacim sa podmienkam, aby sme žiadúcou mierou prispeli k úspešnému rozvoju nových vzťahov, a to tak v oblasti tovarovej výroby, ako i v kultúrnom a spoločenskom živote, pôsobením na odstraňovanie príčin konfliktovosti vo vzťahoch na každom úseku, kde ich dynamika hospodárskeho života prinesie. V práci vo volebných obvodoch vidím úlohu nás, poslancov, v maximálnej podpore úsilia straníckych orgánov, vlády i spoločenských organizácií dostať do vedomia ľudí na každom pracovisku nevyhnutnosť prispôsobiť svoje myslenie i konanie objektívnym potrebám vývoja našej spoločnosti. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kuropkovi. Promluví posl. Monczka.

Posl. Monczka: Soudružky a soudruzi, po seznámení se zprávou místopředsedy vlády k návrhu 4. pětiletého plánu chci ve svém diskusním příspěvku hovořit k výsledkům zajišťování nového systému řízení v praxi v rámci ostravsko-karvinského revíru a na některých našich dolech.

XIII.sjezd naší strany v oblasti hospodářské politiky určil pro nejbližší období jako cíl využít dosavadní výrobně technické základny a nashromáždit rezervy pro obnovení rovnováhy a proporcí v národním hospodářství, rychleji rozvíjet výrobní síly, zvláště uplatněním vědy a techniky a změnami ve struktuře ekonomiky.

OKR se od r. 1945 do r. 1964 rozvíjel v podmínkách velké potřeby uhlí pro náš stávající a rozvíjející se průmysl. Uhlí bylo označováno za rozhodující článek dalšího rozvoje národního hospodářství a v souvislosti s tím byla na revíru požadována těžba doslova za každou cenu. Toto uplynulé období je možno charakterizovat jako období prudké výstavby revíru s přibližným ročním přírůstkem těžby zhruba o 1 mil. tun uhlí v posledním desetiletí.

Tyto skutečnosti uvádím proto, aby bylo zřejmé, v jakých podmínkách se přistoupilo v revíru k zavádění a uplatnění zásad zdokonalené soustavy plánovitého řízení. Souběžně s tím došlo rovněž k jisté konsolidaci trhu a navíc se projevily důsledky dlouhodobých vkladů na úseku investiční výstavby a technického rozvoje.

V souladu se zásadami plánovitého řízení v odvětví paliv byla v letošním roce v rámci OKR uplatněna hmotná zainteresovanost na zisku, s cílem zlepšit celkové ekonomické výsledky a zajistit ekonomickou část úkolu 4. pětiletého plánu vypracovalo oborové ředitelství program rozvoje ekonomiky revíru do r. 1970. Tento program vychází z důkladných analýz vývoje revíru za posledních 5 let. Analýza zahrnuje nejdetailnější úseky činnosti, tržby, nákladové položky a dokonce i řadu materiálů. Rozbory vytvořily předpoklad pro vytyčení úkolů na těchto úsecích a položkách pro další vývoj do roku 1970.

Program byl přitom vypracován podnikovou metodou, tzn., že každému podniku byl pro příslušný úsek činnosti nebo položky nákladů nebo tržeb vytyčen podle let až do r. 1970 konkrétní úkol.

Výsledek této akce je již znám. Program rozvoje ekonomiky OKR znamená ve 4. pětiletém plánu v hrubém zisku proti rozpisu směrnic zlepšení o 1,5 mld Kčs a je promítnut do zpřesněného plánu 4. pětiletky.

Program rozvoje ekonomiky není prvním a jediným dlouhodobým programem, který byl v OKR vypracován. Oborové ředitelství ve spolupráci s podniky jde cestou vypracování a vyhlašování programu již několik let. Na vypracování těchto programů podílejí se odborní pracovníci podniků, oborového ředitelství, Vysoké školy báňské, Vědeckovýzkumného uhelného ústavu, Výzkumného ústavu hornictví apod., přičemž program činnosti na daném úseku je zpravidla vypracován na pětileté období. Tímto způsobem byl vypracován program k technickému rozvoji, tj. tzv. Lublický program -, program k investiční výstavbě, k rozvoji ekonomiky, bezpečnosti práce a připravuje se program ke zkvalitnění řízení a program práce s kádry.

Zkušenosti s vyhlašováním programu a jeho uplatňováním jsou v revíru kladné. Rozhodující úlohu přitom sehrává fakt, že programy jsou pravidelně kontrolovány. K zajištění rozhodujících úkolů těchto programů vyhlašuje OKR cílové soutěže zaměřené především na ukazatele nákladů nebo zisku. V uplynulých letech byly cílové prémie zaměřovány hlavně na tuny těžby a metry příprav, dnes jsou cílové úkoly vyhlašovány k plnění ukazatelů zajišťujících příznivý růst zisku.

Programovost v práci oborového ředitelství je podle našeho názoru vhodnou cestou k řešení náročných komplexních otázek. Svědčí o tom i dosažené výsledky. Náklady na jednu tunu vytěženého uhlí byly v OKR za prvních 9 měsíců letošního roku o 12 Kčs nižší, než byly skutečné náklady roku 1965. Zlepšení plánovaného hrubého zisku za prvních 9 měsíců je o více než 380 mil. Kčs. Produktivita práce na důlních podnicích se zvýšila v tomto období o 8,3% a za celý revír o 7,8%, čímž došlo k úspoře přes 5000 pracovníků.

V těchto výsledcích se značí důsledky jednak nastoupené programovosti, jednak zásad nové soustavy plánovitého řízení.

Nové zásady vytvořily příznivé podmínky v hospodaření podniků zejména v těchto směrech.

Nastalo poměrně značné snížení počtu závazných ukazatelů a změnil se i dosavadní názor na závaznost plánu jako celku. Toto uvolnění přispělo rozhodující měrou k tomu, že se plán stal opravdu vlastní náplní řízení.

Kladně působí i opatření, podle nichž zůstávají výsledky práce podnikům k jejich plné dispozici po splnění povinných odvodů a dotací fondům. Nese to s sebou prvek zaměření podniků na dlouhodobá opatření ke zlepšení ekonomiky.

Ve vlastní práci podniků se projevilo uplatnění nových zásad zejména ve snížení požadavků na investice. V průběhu roku 1966 byly provedeny dvě prověrky nároků na investiční výstavbu pro období 4. pětiletky, kde bylo dosaženo snížení o více než 500 mil. Kčs, a v prosinci letošního roku se očekává jako efekt druhé prověrky na úseku investic snížení požadavků zhruba o 250 mil. Kčs.

Podstatnými jsou rovněž opatření na úseku mzdové politiky. Změny v systému odměňování uplatněné v revíru v letošním roce směřovaly především k výraznému posílení hmotné zainteresovanosti pracujících na základních kvalitativních parametrech rozhodných pro rentabilitu podniků. Současně byly zaměřeny k posílení zainteresovanosti na množství vykonané práce a k postupné realizaci denivelizačních záměrů.

V podstatě šlo o zavedení individuálního odměňování jednotlivých dělníků nebo pracovních skupin v porubech. Dosavadní forma kolektivní odměny za vykonanou práci přestala zajišťovat dostatečnou diferenciaci mezi různě kvalifikovanými, zručnými a iniciativními pracovníky, vedla k poklesu pracovní iniciativy se všemi nepříznivými důsledky na docilované výkony. Zkušenosti se zaváděním individuálního odměňování, zejména na dolech karvinské oblasti, ukazují na nezbytnost tohoto způsobu odměňování, zejména s ohledem na příznivý růst rubáňového výkonu, který činí v průměru za podnik 20-30%. Velmi dobrých výsledků na tomto úseku dosahují především doly Doubrava, President Gottwald, Dukla, 1. máj atd. Úkolem oborového ředitelství nyní je tento systém odměňování prosadit na šachtách ostravské oblasti a dále vytvořit podmínky pro jeho uplatnění i v přípravných pracích, jak tomu je již dnes na dole Čs. armády.

Rovněž kladně se projevuje zavedení podílů na celoročních výsledcích práce podniků. V I. pololetí letošního roku si pro tyto podíly vytvořily podniky na zůstatkovém fondu zhruba 50 mil Kčs. Podíl jednoho zaměstnance představuje výši 460 Kčs. Je ovšem třeba říci, že podíly na každém podniku a na každém hospodářském středisku jsou různé. Např. na dole Rudý říjen činí 660 Kčs, na dole Hlubina jen 366 Kčs na jednoho pracovníka.

Vedení OKR je si vědomo, že nová soustava plánovitého řízení bude uplatněna teprve tehdy, bude-li dovedena i do nižších organizačních stupňů podniků.

V etapě přípravy uplatnění vnitropodnikového řízení podle nových zásad jsme mimo vlastní náměty a zkušenosti hledali podněty i mimo revír. Byly studovány zkušenosti na hlubinných dolech v severočeském hnědouhelném revíru, sledovalo se experimentální zavádění vnitropodnikového řízení v Jihomoravských lignitových závodech a byl pozván k výměně názorů aktiv vybraných pracovníků revíru a pracovní skupina VŽKG.

Výsledkem těchto akcí bylo vypracování revírního modelu vnitropodnikového řízení, který zahrnuje stránku organizační, horizontální i vertikální vztahy, vnitropodnikové plánování, vnitropodnikové ceny, vnitropodnikové účetnictví a rovněž vnitropodnikovou zainteresovanost. Vypracovaný model byl předložen revírní konferenci a s malými připomínkami schválen. Prověrky ukazují, že ve většině podniků je využíván. Základní důraz je kladen na vztahy mezi jednotlivými hospodářskými středisky, pokud jde o vzájemná předávání prací, služeb apod. Kladně třeba hodnotit skutečnost, že zde dochází k poklesu požadavků na údržbářské práce, dopravní a jiné služby, materiál apod. Tak např. na dole Čs. armády ze tří důlních závodů bylo utvořeno 12 důlních hospodářských středisek, z toho 6 výrobních a 6 středisek služeb. Na povrchu bylo vytvořeno 10 hospodářských středisek. Vztahy mezi jednotlivými hospodářskými středisky se řídí zásadami socialistického podnikání při dodržování těchto vnitropodnikových pravidel:

Hospodářské středisko nesmí dosahovat hospodářských výsledků na úkor celospolečenských nebo celopodnikových zájmů. Zásada je konkretizovaná již ve vymezení odpovědnosti a pravomoci hospodářských středisek.

Při vzájemných vztazích mezi hospodářskými středisky se zachovávají zásady mezi odběratelem a dodavatelem a při jejich porušení se již nepoužívá forem přesvědčování, ale majetkových sankcí. Z toho důvodu byl vypracován sazebník vnitropodnikové penalizace, který dává možnost finančního postihu toho hospodářského střediska, jež vzájemnou dohodu porušilo.

Při navazování výrobních a hospodářských vztahů mezi jednotlivými hospodářskými středisky a provozy se používá vnitropodnikových cen podle vnitropodnikového ceníku. Například výrobní hospodářské středisko důl předává hospodářskému středisku úpraven vyrobenou těžbu. Čistá měsíční těžba tvoří vnitropodnikové výnosy (tržby) pro střediska, která těžbu zajišťují, a naopak pro středisko úpraven, které vytěžené uhlí dále zpracovává. Porovnáním výnosů a nákladů těchto středisek vzniká hospodářský výsledek, přičemž vnitropodnikový ceník se projevuje jako nástroj k uplatnění dodavatelskoodběratelských vztahů mezi jednotlivými hospodářskými středisky.

Vzájemné vztahy mezi hospodářskými středisky se upravují objednávkami vzájemných výkonů, které ve vnitropodnikovém měřítku nahrazují hospodářské smlouvy. Velký důraz byl kladen na to, aby každé hospodářské středisko bylo ziskové, čehož jsme dosáhli stanovením příslušných cen za prováděné úkony a služby, jakož i stanovením vnitropodnikových dotací.

Tento příklad ukazuje, že prvky nové soustavy plánovitého řízení opravdu působí a že naše podniky začínají pečlivě vážit každý svůj požadavek. Zavedení zásady nového systému řízení není u nás chápáno jako jednorázová akce, ale i nadále budeme hledat ve své činnosti další formy pro jeho zlepšení. Podkladem k diskusi k nové soustavě byly již vydané teze k přípravě XIII. sjezdu. Na vypracování našeho modelu se podílel na závodech nejenom štáb hospodářských pracovníků, ale i široký funkcionářský aktiv ROH, KSČ, ČSM a nejlepší i vyznamenaní pracovníci.

Zásady byly diskutovány ve veřejných členských schůzích KSČ, na konferencích ROH a ve schůzích odborových úseků. Výsledkem této masově politické práce je to, že jsme dokázali se zásadami seznámit všechny pracovníky. Jejich většina se plně podílí na realizaci našich záměrů. Projevuje se to především větší zainteresovaností na výsledcích podniků, závodů a jednotlivých hospodářských středisek. Zvýšila se pracovní kázeň, zlepšilo se využívání pracovní doby, jsou snižovány vlastní náklady, více se šetří materiálem, především železnou výztuží. Ve své práci se snažíme úkoly co nejvíce konkretizovat. Proto také ke zvýšení aktivity pracovníků jsou vyhlašovány akce, jako je měsíc bezpečné práce, stabilizace, hospodárnosti aj. s cílem dosáhnout co nejlepších hospodářských výsledků.

V závěru chtěl bych říci, že pracující ostravsko-karvinského revíru, techničtí a hospodářští pracovníci budou ve své každodenní činnosti dále prohlubovat systém nových ekonomických zásad tak, abychom se ctí splnili nejen úkoly let 1966 - 1967, ale i úkoly vytyčené pětiletým plánem a usnesením XIII. sjezdu KSČ. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Monczkovi. Uděluji slovo posl. Gemrotovi.

Posl. Gemrot: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Národohospodářský plán do roku 1970, jak o něm hovořil náměstek předsedy vlády s. Černík, je vlastně plánem na období, v němž již budou uplatňovány nové zásady řízení národního hospodářství. V této souvislosti se často setkáváme se zdůrazňováním efektivnosti, intenzívního rozvoje apod. O tom však, zda tyto požadavky budou splněny, zda ke konci roku 1970 budeme naplněni uspokojením, nerozhoduje samotný plán, ale lidé, kteří zabezpečují jeho realizaci, zejména pak vedoucí pracovníci na jednotlivých úsecích našeho hospodářského života. Nová soustava řízení národního hospodářství i projednávaný národohospodářský plán na období do roku 1970 vyžadují od těchto pracovníků velmi odpovědný přístup při rozhodování o cestách, kterými má být tento plán splněn.

Chtěl bych při této příležitosti stručně upozornit na některé otázky, o nichž jsem v Národním shromáždění mluvil již dříve. Moje první poznámky se týkají problematiky naší palivové základny, v níž primární úlohu u nás má uhlí.

Vládní návrh zákona o 4. pětiletém plánu v § 1, odst. 4, písm. b) říká, že je nutno zvýšit podíl tekutých a plynných paliv v palivoenergetické bilanci zhruba na 21%. V roce 1964, kdy jsme projednávali zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství na rok 1965, bylo v rozpravě poukázáno, že rozvoj uhelného průmyslu vyžaduje vynaložení velkých investičních nákladů. Nad touto skutečností je třeba se zamyslet. Vždyť nejde jen o investice vkládané na rozvoj dolů a do vlastní těžby uhlí. Je třeba současně vidět následky a škody, které vznikají poddolováním a s tím spojené obrovské náklady na odstranění těchto škod. Velké ztráty vznikají také u zemědělské půdy. Podle propočtů odborníků se v období let 1965 - 1970 jen v ostravsko-karvinském revíru znehodnotí v souvislosti s důlními pracemi přes 11 000 ha půdy. Na některých místech dojde během 2 - 3 let až k 10 m poklesu půdy. Investiční náklad na asanačně rekultivační stavby v ostravsko-karvinském revíru je propočten částkou asi 130 mil. Kčs.

V neposlední řadě souvisí s touto problematikou i otázka znečišťování ovzduší, odstraňování prašnosti a šíření plynných škodlivin, které znečišťují vzduch a ohrožují naše zdraví.

V této oblasti chci poukázat aspoň na jeden příklad, jak působí plynné škodliviny, a to na Karlovy Vary. Tyto lázně světového jména budou postupně likvidovány tím, že v jejich blízkosti je vybudován ohromný tepelný gigant na spalování podřadného hnědého uhlí.

Zde bych chtěl použít vyjádření odborníků, kteří říkají, že podle teoretických propočtů šířením plynných škodlivin dochází k vytváření maximálních koncentrací škodlivin u země při 200 m výšce komínů podle meteorologických situací až v několika kilometrech od zdroje, řádově 8 - 12 km. Změříme-li vzdálenost Karlových Var od Vřesové, zjistíme, že centrum maximální účinnosti zasáhne přímo střed lázní. Nepochybně budou ve značné míře zasaženy lesy v okruhu několika desítek kilometrů, čímž budou zasaženy i městské karlovarské lesy a pravděpodobněji v krátké době budou kouřovými plyny likvidovány porosty na stráních kolem města. Nad touto otázkou je nutné se vážně zamyslet a hledat účinnou cestu ke sjednání nápravy. Nezapomínejme, že Karlovy Vary, lázně světového jména mají význam nejen léčebný, ale i velký význam turistického ruchu, který i z hlediska devizového nemůžeme přehlížet. Proto je nutno hledat všechny možné prostředky, jak odstranit kouřové škodliviny, aby nedošlo k nenahraditelným ztrátám, jaké by vznikly v Karlových Varech i jiných místech. Konečně by však bylo třeba už při samotných investičních záměrech pamatovat i na tyto okolnosti, aby je nebylo nutno řešit vynaložením dalších obrovských prostředků.

Jednou z účinných cest při řešení těchto problémů řeší projednávaný návrh zákona o 4. pětiletém plánu tím, že je zde kladen důraz na zvýšení podílu tekutých a plynných paliv v naší palivové a energetické bilanci. Zde je nutno si přiznat, že v tomto směru nepostupujeme dosti rychle a že v různých usneseních vlády i ÚV KSČ nacházíme stálé zdůrazňování této tendence, která je důležitá nejen z hlediska národohospodářského, ale i z hlediska zdraví lidu, ochrany přírody apod.

Nejde však o to, že by se touto otázkou měli zabývat jen v elektrárnách nebo velkých továrnách. Mělo by se dosáhnout výraznějšího pokroku i v jiných oblastech spotřeby paliv. Urychleně by se mělo přezkoumat, jakých nákladů by si vyžádalo převedení ústředního vytápění bytů ve městech na tekutá paliva, přičemž by se mohlo přejít k přestavbě kotelen pro více domů apod. Představovalo by to úspory pracovních sil, odpadl by odvoz popela, odstranila by se prašnost, snížily by se náklady vytápěním apod. Některé budovy již provedly s úspěchem takové rekonstrukce a jejich zkušeností by se mělo šířeji využívat. Doufám, že i naše strojírenství již vyvinulo kvalitní hořáky, které se vyrovnají světovým parametrům a odpadl by i dovoz těchto hořáků ze zahraničí.

V březnu m. r. jsem zde hovořil o tom, jak je třeba přecházet na moderní způsob topení a uvedl jsem příklad JZD ve Vavrovicích, v mém volebním obvodu. Dovolte mi, abych se o tom stručně zmínil. V tomto JZD mají zavedeno pro tři kravíny topení lehkým olejem při ohřívání vody na 60° a ohřívání zákvasů. Celé zařízení této kotelny je výrobek naších závodů, jen hořák byl dovezen z Rakouska.

Vedení tohoto JZD je velmi spokojeno se zavedením topení na tekutá paliva. Obsluha je jednodušší, nemají starosti s odvozem popela i po ekonomické stránce je tento systém velmi výhodný. Spotřeba topného oleje za 1 hod. činí průměrně 20 litrů, tj. při 8hodinovém provozu denně 160 litrů. Při ceně 39 hal. za 1 litr topného oleje to představuje denní náklad 62 Kčs, čímž se podstatně snižují náklady ve srovnání s vytápěním tuhými palivy.

Doufám, že příslušní odpovědní funkcionáři a pracovníci ve vládě i v hospodářských orgánech budou této problematice věnovat patřičnou pozornost, protože jinak snad nic nestojí v cestě tomu, abychom úkol daný v projednávaném návrhu zákona splnili dříve než do roku 1970. Tím se současně přispěje k tomu, aby uhlí ostravsko-karvínského revíru sloužilo především jako surovina zejména pro náš chemický průmysl, v jehož rozvoji máme rovněž mnoho úkolů.

Moje druhá poznámka se týká využívání domácích surovin, což je rovněž jeden z důležitých základních předpokladů dalšího rozvoje našeho národního hospodářství.