Za poslední volební období
jsme do Národního shromáždění
dostali nemálo závažných pohledů
na jednotlivé úseky řízení
našeho národního hospodářství,
na činnost jednotlivých ministerstev a činnost
národních výborů. Byly to materiály
objektivní, ukazující nahou skutečnost
s reálnými názory na řešení.
Byly to materiály cenné, uspořily nám
mnoho času v jednotlivých výborech. To není
názor pouze můj - projevil se již na dnešním
zasedání a sám jsem s řadou poslanců
na toto téma vedl dlouhé diskuse a shodli jsme se,
že to byly materiály v podstatě objektivní
a velmi seriózní z pozice kontroly, jak jsou plněny
dokumenty KSČ, vládní usnesení a zákony,
vydané naším Národním shromážděním.
Jsem přesvědčen, že při novém
organizačním uspořádání
se ještě vzájemný styk ve prospěch
celé věci zmnohonásobí. Aby tomu tak
skutečně bylo, bude muset ÚKLK a její
odborný aparát najít častější
cestu a udělat si více času na jednání
v jednotlivých výborech nebo pracovních skupinách.
Jak jsem se sám, i řada nás, přesvědčili,
ochota na obou stranách je, a toho bychom měli více
využívat. Vidím klad v tom, že poslanci
NS - členové i nečlenové ÚKLK
- budou mít k dispozici nejen bohaté zkušenosti
vlastní, ale neméně bohaté zdroje
informací z řady hledisek. Znovu opakuji, že
se to zčásti již provádí, cesty
k sobě se nacházejí a některé
se našly zatímní zkušenosti jsou dobré
a při prohloubení spolupráce budou určitě
mnohonásobně lepší v zájmu prosazování
celospolečenských zájmů a státní
disciplíny, v prosazování činnosti
práce státního a hospodářského
aparátu při uskutečňování
nové soustavy řízení a v úsilí,
aby prostředky společnosti byly vynakládány
s největší efektivností a hospodárností,
což je náš společný zájem.
Z tohoto hlediska považuji za úplně
oprávněné v současné etapě,
že Národní shromáždění
a jeho předsednictvo budou usměrňovat činnost
ÚKLK tak, aby byla v plném souladu s kontrolní
funkcí NS, i to, že se budou sledovat direktivy nejvyšších
orgánů v republice, zda odpovídají
životu a zda je není třeba měnit. Zde
jsou přes všechny dobré zkušenosti ještě
rezervy, v jejichž směru lze napřít
společné síly a výsledků využívat
v předsednictvu NS, ve výborech, v pracovních
skupinách, ale také ve volebních obvodech
při práci s voliči. Jsem toho názoru
a po zkušenostech doporučuji, aby byli poslanci NS
pověřováni účastnit se ve svých
volebních obvodech závěrečných
pohovorů na různých úsecích,
kde komise lidové kontroly prováděly prověrku
na pokyn předsednictva NS, a aby tak poslanec mohl být
plně informován a mohl říci k závěrům
prověrky na místě své stanovisko poslance
na výsledky práce prověrky. Tím se
domnívám, že by mohli poslanci na podkladě
vlastních poznatků z práce ústředí,
krajské okresní komise lidové kontroly ovlivňovat
daleko lépe zaměření a kontrolní
činnost komisí, konzultovat své poznatky
a plně požadovat odbornou pomoc pro jednání,
která budou předmětem práce jednotlivých
výborů.
ÚKLK by mohla vykonat záslužnou
práci na dalším poli, a to při projednávání
státního závěrečného
účtu; zde by měl být dán hluboký
posudek a rozbor. Doposud víme, že projednávání
mělo mnohdy formální ráz - bylo znát,
že se projednává minulý čas a
se značným zpožděním. Kdyby ÚKLK
ve svém vyjádření promítla
účetnictví a čísla do života,
který jsme prožili, mohly by se na základě
hlubších znalostí dělat závěry
pro další období. Tím se domnívám,
že by se mohlo projednávání státního
závěrečného účtu stát
méně formální. Aby mi bylo dobře
rozuměno: Mám na mysli, že nemáme při
své práci mnoho času na hluboké rozbory
a návaznosti čísel, ale prostřednictvím
čísel aby byly upřesněny názory
z pozice kontroly na výsledky hospodaření
v minulosti. Pak jistě snáze dospějeme k
závěrům, jak pomoci řešit život
v blízké budoucnosti, což bych považoval
také za značnou pomoc, kterou jsme dosud postrádali.
Závěrem, soudružky a
soudruzi, chci říci, že jsem přesvědčen,
že vzájemná součinnost poslanců
NS s komisemi lidové kontroly a jejich aparátem
bude jistě prospěšná a užitečná,
protože se komise lidové kontroly budou moci při
výkonu kontrolní činnosti plně opřít
o autoritativní orgány lidu. Národního
shromáždění a národních
výborů a o zkušenosti poslanců všech
stupňů. Tato spolupráce a využití
poznatků komisí lidové kontroly budou reálným
podkladem k uskutečňování demokratické
kontroly na úrovni nejvyšších státních,
společenských a hospodářských
orgánů, bude to spojení kontrolních
funkcí Národního shromáždění
a ÚKLK v zájmu dalšího rozvoje naší
socialistické společnosti. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička:
Děkuji posl. Kakosovi. Nyní promluví posl.
Štáfek.
Posl. Štáfek: Soudružky
a soudruzi poslanci, z pověření zemědělského
výboru NS jsem se blíže seznámil s činností
komisí lidové kontroly. Mluvil jsem s mnoha pracovníky
aparátu lidové kontroly, funkcionáři
národních výborů i stranických
organizací. Při těchto rozhovorech jsem se
zajímal o celkovou činnost, jmenovitě pak
o práci lidové kontroly na úseku zemědělství.
Využívám dnešní schůze pléna
NS k tomu, abych vám sdělil některé
své poznatky.
V souvislosti s celkovým rozvojem
naší ekonomiky v poválečném období
došlo v zemědělství v oblasti výrobních
sil k hlubokým strukturálním změnám,
které nemají obdoby v žádném
jiném odvětví. Došlo k výraznému
přerozdělení pracovních sil a k růstu
jejich vybavenosti základními fondy. Zatímco
jenom v průmyslu a stavebnictví vzrostl počet
pracujících v letech 1951-1965 o 920.000 (tj. asi
o 45 %), ubylo ze zemědělství 770.000 lidí,
tedy 37 %. Tento vývoj nebyl v souladu s vývojem
materiálně technické základny v zemědělství.
Postupně tak vznikla disproporce mezi jednotlivými
složkami výrobních sil v zemědělství,
která je v současné době limitujícím
faktorem růstu intenzity zemědělské
výroby.
Ověřil jsem si, že komise
lidové kontroly provedly rozbor reprodukce pracovních
sil v zemědělství a kontrolu zajištění
zemědělské výroby technikou. Řídícím
orgánům poskytly přehled o stavu výrobních
sil, aby bylo možno jejich další vývoj
regulovat k dosažení odpovídajícího
souladu.
Rozvoj vývoje pracovních sil
ukázal, že v současné době pracuje
v zemědělství 1.190.000 trvale činných
pracovníků. Bereme-li však v úvahu jen
pracovníky v produktivním věku (muži
do 60 let, ženy do 55 let), pak v zemědělství
pracuje z této kategorie pouze 870.000 lidí.
Nedostatek pracovních sil je zčásti
uhrazován brigádní výpomocí
z jiných odvětví, která v současné
době představuje fond pracovní doby zhruba
40.000 pracovníků. Vedle nepříznivého
početního vývoje a věkové struktury
byla aparátem ÚKLK analyzována úroveň
hmotné zainteresovanosti, sociálního zabezpečení,
bytové výstavby a obecná kulturní
úroveň života na vesnici. Výsledkem
této práce bylo, že na otázku pracovních
sil v zemědělství byl vnesen objektivní
pohled oproštěný od resortních zájmů,
který při soustavném sledování
přijatých opatření je vodítkem
dlouhodobé regulace reprodukce pracovních sil v
zemědělství.
Současně se sledováním
vývoje pracovních sil se zabývala soustava
KLK i vývojem mechanizace v zemědělství.
Hodnotila dlouhodobý vývoj výrobní
základny zemědělského strojírenství,
který se vyznačoval rušením tradičních
výrob a rozmělňováním výrobních
kapacit do drobných provozů. Kupříkladu
v Agrostroji Roudnice klesl objem výroby zemědělských
strojů a náhradních dílů proti
roku 1961 ze 140 mil. korun na 80 mil. korun a více než
20 typů strojů bylo předáno k zajištění
drobným výrobcům bez zkušeností
a záruky technického rozvoje. Prověrka hodnotila
kriticky a objektivně příčiny chronického
nedostatku náhradních dílů, jejichž
výroba byla v objemu i sortimentu v rozporu s vývojem
základních fondů v zemědělství.
Byly zjištěny zejména vážné
nedostatky v plánování potřeby náhradních
dílů. Na jedné straně byl náhradních
dílů nedostatek a v jiných případech
pro nadměrnou výrobu docházelo k jejich šrotování.
Např. u unifikované řady traktorů
předložil Ústřední podnik zemědělské
techniky výrobci požadavek na náhradní
díly ve výši 12 mil. korun pro rok 1964. Teprve
koncem I. pololetí dodávkového roku zvýšil
svůj požadavek o dalších 6 mil. korun.
Tento požadavek už nemohl výrobce akceptovat
a v roce 1964 a 1965 došlo ke kritickému nedostatku
náhradních dílů pro unifikovanou řadu
traktorů. Obdobně u traktorů Zetor Super
50 byl v důsledku chybného plánování
Ústředního podniku zemědělské
techniky nárokován zvýšený požadavek
na náhradní díly rovněž až
v průběhu dodávkového roku v objemu
asi 11 mil. korun.
Nepřesnost v plánování
a nedostatečný přehled o potřebě
a zásobách vyvolal kritický nedostatek náhradních
dílů u velké části zemědělských
strojů.
Na základě prověrky
provedené ÚKLK byla provedena v rámci oborového
ředitelství "Zbrojovka" organizační
opatření. Ústřední podnik zemědělské
techniky byl převeden do Brna a fakticky podřízen
oborovému ředitelství. Bylo sjednoceno plánování
ve výrobě i distribuci náhradních
dílů, plánování potřeby
bylo zpřesněno, byl uveden pořádek
do evidence ve skladech a získán přehled
o vývoji zásob náhradních dílů.
Výsledek se dostavil, neboť další období
roku 1966 a průběh zimních oprav jsou dokladem
určitého zlepšení dodávek v objemu
i sortimentu oborového ředitelství Zbrojovka.
Bohužel nelze však kladně hodnotit vývoj
dodávek náhradních dílů z dovozu
a ze sortimentu Mototechny, kde je i nadále situace vážná
a postihuje citelně nejen zemědělství,
ale i další odvětví národního
hospodářství. Zde by bylo potřeba
učinit nápravu.
Kromě technických hledisek
byla rozebrána i ekonomická hlediska úhrady
živé práce zemědělskou technikou
a ukázáno na příčiny, proč
na úhradu živé práce v hodnotě
1 Kčs musí zemědělský závod
vynaložit minulou práci v hodnotě 3 Kčs.
Náhrada živé práce v zemědělství
prací minulou byla tedy pro zemědělské
závody značně neefektivní.
Soudružky a soudruzi poslanci, plénum
ÚV KSČ také uložilo komisím lidové
kontroly prověřit využití zemědělského
půdního fondu. Celý poválečný
vývoj zemědělského půdního
fondu byl velmi nepříznivý a proti průměru
let 1934 - 1938 lze jej charakterizovat úbytkem 595.000
ha zemědělské půdy. Důsledek
tohoto dlouhodobého vývoje lze vyjádřit
úplnou ztrátou jednoroční rostlinné
produkce vždy jednou za 14 let. Ztráty v rostlinné
výrobě vyvolané úbytkem půdy
neuhradil dosud ani růst její intenzity.
Prověrka využití půdního
fondu, která se prováděla v úzké
spolupráci s orgány ministerstva zemědělství,
přispěla k tomu, že ladem ležící
půda dostala svého uživatele a byla obdělána.
V průběhu prověrky bylo rozoráno a
zapojeno do zemědělské výroby přes
80.000 ha ladem ležící půdy a byly provedeny
zúrodňovací práce na 40.000 ha půdy.
Ze zbývající výměry 60.000
ha půdních rezerv vyžaduje 40.000 ha nákladné
meliorační zásahy. V další etapě
prověrky byla kontrola zaměřena na postup
při povolování změn kultur a vyjímání
půdního fondu ze zemědělského
využití. Zde se komisím lidové kontroly
podařilo dosáhnout toho, aby zejména národní
výbory s daleko větší odpovědností
posuzovaly návrhy na vyjmutí půdy ze zemědělské
výroby. Výsledkem dlouhodobého úsilí
národních výborů, orgánů
lidové kontroly a stranických orgánů
je, že v posledních letech došlo ke zmírnění
celkového úbytku půdního fondu. Přesto
však trvají některé nepříznivé
tendence ve vývoji půdního fondu.
V současné době proto
půjde o provedení důsledné kontroly
působení zákona na ochranu půdního
fondu při zpracování územních
plánů. Během krátkého působení
nového zákona na ochranu půdního fondu
zaznamenaly komise lidové kontroly převážně
pozitivní tendence, kdy investoři vyvíjejí
snahu měnit původní investiční
záměry a soustředit výstavbu z původně
plánovaných prostorů do intravilánu
nebo na půdu nejhorší bonity. I tak však
je nutno důslednou kontrolou prosadit koordinaci plánu
rozvoje zemědělské výroby s plány
hospodářského rozvoje územních
celků.
V souvislosti s intenzifikací využití
půdního fondu zabývala se Ústřední
komise lidové kontroly i problémy chemizace rostlinné
výroby a zajištění výživy
plodin. Používání vysokých dávek
strojených hnojiv je všeobecně uznávanou
a osvědčenou cestou k intenzifikaci zemědělské
výroby. Úkol zajistit do roku 1970 spotřebu
200 kg čistých živin na 1 ha zemědělské
půdy, vytyčený usnesením XII. sjezdu
strany se stal jedním ze základních předpokladů
vzestupu rostlinné výroby. V duchu tohoto usneseni
došlo v posledním období k podstatnému
zvýšení spotřeby strojených hnojiv
v našem zemědělství. Proti hospodářskému
roku 1960-1961 se zvýšila spotřeba strojených
hnojiv v čistých živinách z 496 tis.
tun na 820 tis. tun v hospodářském roce 1964
až 1965, tj. o. 65 %. Na 1 ha zemědělské
půdy představuje toto zvýšení
plných 47 kg čistých živin v tomto období.
Tomuto zvýšení spotřeby
strojených hnojiv však neodpovídá současné
zvyšování hektarových výnosů
zemědělských plodin a rostlinné produkce
vůbec. Růst spotřeby strojených hnojiv
a stagnace rostlinné výroby způsobují
snižování efektivnosti v našem zemědělství.
Nízká efektivnost se projevuje
zvyšováním nákladů na nakoupená
hnojiva na 100 Kčs hrubé rostlinné produkce.
Např. zatímco v r. 1963 činily přímé
náklady na spotřebu nakoupených hnojiv u
JZD na 1 ha zemědělské půdy 167 Kčs,
v roce 1965 se tyto náklady zvýšily na 228
Kčs, tj. o 61 Kčs navíc. Dynamika růstu
spotřeby strojených hnojiv se neprojevuje odpovídajícím
vzestupem rostlinné produkce.
Z celkových nákladů
na rostlinnou produkci ve výši 100 Kčs činil
podíl nákladů na strojená hnojiva
v r. 1963 5,20 Kčs, který však vzrostl v r.
1965 na 7,80 Kčs, tj. o 50 %.
Nízká účinnost
hnojiv je způsobována řadou činitelů
a - jak se ukazuje - ne vždy všechny zemědělské
závody jsou dostatečně připraveny
na zvyšování dávek průmyslových
hnojiv. Aby mohlo být hnojiv plně využito,
je nutno k tomu vytvořit předpoklady jak v materiálně
technickém vybavení a odborné úrovni
pracovníků, tak ve vysoké úrovni agrotechniky
v zemědělských závodech. Nepodaří-li
se nám vy tvořit tyto předpoklady, nelze
očekávat podstatně lepší výsledky
v rostlinné výrobě při používání
vysokých dávek průmyslových hnojiv.
Soudružky a soudruzi, jedním
z důležitých činitelů rozvoje
zemědělské výroby je výstavba
služeb, zejména krmivářského
průmyslu, která je zajišťována
investicemi v hodnotě asi 4,5 mld. Kčs. Smyslem
celé této akce je zintenzívnit zemědělskou
výrobu a zvýšit hospodárnost při
využití krmiv. Bez rozvoje krmivářského
průmyslu nebudeme s to zabezpečit předpokládaný
rozvoj živočišné výroby, neboť
rostlinná výroba svou naturální povahou
nebude v dohledné době schopna zabezpečit
zejména výrobu bílkovin. Zaostávání
rostlinné výroby za výrobu živočišnou
je nejen československým problémem, ale problémem
všech zemí s rozvinutou životní úrovní.
Dlouhodobé tendence vývoje rostlinné a živočišné
výroby ukazují, že se nůžky mezi
nimi stále rozšiřují. Zatímco
v předválečném období převyšovala
hodnota rostlinné produkce hodnotu živočišné
produkce o 4,5 mld. Kčs ročně, zaostává
v současné době hrubá rostlinná
produkce za živočišnou produkci téměř
o 4 mld. Kčs ve stálých cenách. Ve
srovnání s vyspělými zeměmi
má ČSSR neúměrně vysokou spotřebu
zrnin, a to jak k přímé výživě
obyvatelstva, tak i k výživě hospodářských
zvířat. Zatímco v ČSSR připadá
na 1 obyvatele ročně celkem 530 kg zrnin, z toho
130 kg na přímou lidskou výživu, připadá
ve vyspělých státech, jako je Holandsko,
Belgie, NSR, na obyvatele spotřeba pouze 350 kg zrnin celkem
a z toho asi 80 kg na přímou lidskou výživu.
Příčiny nepříznivého
stavu u nás spočívají ve vysokém
a nehospodárném prokrmování zrnin
u hospodářských zvířat a v
neúměrně vysoké přímé
spotřebě pro výživu obyvatelstva se
všemi důsledky pro jeho zdravotní stav. Důsledek
tohoto nehospodárného využití zrnin
je v tom, že v naší obilní bilanci vytváříme
stále napjatější situaci. Nám
je jasné, že snížení napjatosti
v bilanci zrnin se neobejde bez rozvoje krmivářského
průmyslu a bez úpravy ve spotřebě
zrnin v přímé výživě obyvatelstva.
My, členové zemědělského výboru
NS si velmi vážíme pokroku, kterého
bylo na tomto úseku dosaženo. Jedině zaujatý
člověk by mohl tyto výsledky přehlédnout.
Lidová kontrola při prověrce
uskutečňování koncepce krmivářského
průmyslu zjistila řadu nedostatků, na které
bych chtěl upozornit.
V investiční výstavbě
byla zjištěna nedostatečná projektová
připravenost a nezajištěná nebo nekvalitní
dodavatelská činnost jak ve stavební, tak
ve strojně technologické části. Současný
vývoj ukazuje, že zatímco výstavba kapacit
pro skladování a mísení krmných
směsí, i když se značným zpožděním,
pokračuje, stagnuje téměř úplně
výstavba kapacit pro výrobu komponentů, zejména
bílkovin. Proti předpokladům usnesení
vlády č. 24/1964 o rozvoji krmivářského
průmyslu nebude do r. 1970 zajištěna výroba
200.000 tun sušené vojtěšky, 54.000 tun
toruly, 57.000 tun sušeného mléka, 6000 tun
sušené krve atd. Ukazuje se, že to, co růst
živočišné výroby nejvíce
požaduje, tedy krmné bílkoviny, je znovu ohroženo.
Úplně selhala výroba tekutých kvasničních
krmiv a výroba krmné toruly v závodech Trenčín
a Leopoldov je už 3 roky ve zkušebním provozu
a nedaří se odstranit řadu závad v
technologii výroby i ve strojně technologickém
zařízeni, ač ve světě tato
výroba běží bez zvláštních
potíží ve velkém.
Na druhé straně však
vznikají problémy s financováním a
zajištěním výstavby kapacit pro výrobu
komponentů v jiných mimozemědělských
resortech. Tak např. podle vl. usnesení č.
44/1966 byla plánována výstavby kapacity
pro výrobu lysinu v podniku Biotika, Slovenská Lupča
s investičním nákladem 155 mil. Kčs,
kdy se také tato výstavba jevila vysoce efektivní.
V roce 1967 po přepočtu cen dodávek stavební
a strojně technologické části vzrostl
náklad na 238 mil. Kčs a celá stavba se z
podnikového hlediska jeví neefektivní a uvažuje
se o jejím zastavení. Kdyby byla takto posuzována
efektivnost investiční výstavby v jiných
odvětvích národního hospodářství,
která mají zabezpečovat rozvoj zemědělské
výroby, nebylo by možno s podporou ostatních
odvětví vůbec počítat.
Zjištění komise lidové
kontroly na úseku rozvoje služeb jsou pro rozvoj zemědělské
výroby z hlediska perspektivy velmi závažná
a budou předmětem jednání zemědělského
výboru a předsednictva NS.

