Soudružky a soudruzi poslanci! Jak
je ze stručného hodnocení některých
akcí patrno, nebylo působení soustavy komisí
lidové kontroly vedeno jen administrativně direktivními
hledisky, ale bylo doplňováno čím
dál tím více ekonomickými aspekty.
V nastávajícím období má mít
Ústřední komise lidové kontroly úzký
pracovní vztah k orgánům Národního
shromáždění. Předseda našeho
zemědělského výboru s. Kučera
mne pověřil, abych při této příležitosti
řekl jménem zemědělského výboru,
že toto spojení bude provázeno vysokou náročností
na zaměření práce, včasnost
a věrohodnost kontrolních zjištění.
V souladu s plánem své činnosti počítá
zemědělský výbor Národního
shromáždění s tím, že ve
spolupráci s Ústřední komisí
lidové kontroly bude sledovat působení rozhodujících
zákonů, které mají vztah k zemědělské
výrobě. Bude současně požadovat,
aby byly předkládány kontrolní poznatky
o řešení věcných problémů
zprůmyslnění zemědělské
výroby v duchu závěrů XIII. sjezdu
strany a poznatky o vývoji vztahů mezi zemědělstvím
a ostatními odvětvími. Přitom je žádoucí,
aby kontrola neposuzovala konzervativně vývoj kontrolovaných
oblastí jen v mezích směrnic, ale aby předkládala
věrohodný obraz o společenské užitečnosti
nebo škodlivosti sledovaného vývoje. Musí
stranit všemu novému, co v naší společnosti
nastupuje.
Ve svém úvodním slově
o hodnocení činnosti komisí lidové
kontroly za uplynulé období uvedl s. Hromádka
i názory některých představitelů
řídících orgánů na uplatnění
kontroly v nových podmínkách řízení.
Mám za to, že tyto představy o neúčelnosti
kontroly vyvěrají z nepochopení věcí.
Vyslovuji jménem zemědělského výboru
Národního shromáždění
přesvědčení, že využití
činnosti Ústřední komise lidové
kontroly pomůže i orgánům Národního
shromáždění plnit jejich odpovědné
úkoly. K tomuto vysokému poslání přeji
Ústřední komisi lidové kontroly, která
bude zvolena, mnoho úspěchů. Děkuji.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička:
Děkuji poslanci Štáfkovi. Nyní promluví
poslanec Fierlinger.
Posl. Fierlinger: Soudružky
a soudruzi, souhlasím plně s obsahem vystoupení
s. Hromádky, myslím, že Ústřední
komise lidové kontroly pracovala celkem dobře a
za nových podmínek má perspektivu uplatňovat
ještě šířeji a lépe celou
svou činnost. Vzpomínám na první dobu
existence Ústřední komise lidové kontroly,
na její analytické zprávy o stavu naší
ekonomiky, které byly velmi dobré a které
pomáhaly otevírat oči mnohým našim
soudruhům na skutečně těžké
problémy našeho hospodářství.
A proto bych považoval za zbytečné zúčastnit
se dnešní diskuse na toto téma; leč
při jednání o něm zejména v
předsednictvu NS byla některými poslanci
projevena určitá skepse vůči důležitému
článku soustavy lidové kontroly, kterým
mají být závodní kontrolní
komise, které v nové soustavě řízení
samozřejmě nabývají docela nového
kvalitativního významu a smyslu.
Pokud se týče vyšších
článků, které jsou logicky napojeny
na vládu, na Národní shromáždění
a na národní výbory, nebylo o užitečnosti
těchto orgánů pochybováno, zejména
když dnes, při rozšířené
pravomoci národních výborů se mohou
ještě lépe než předtím uplatnit.
Byly však projeveny pochybnosti, jak jsem již pravil,
pokud se týče významu a náplně
práce závodních kontrolních komisí.
Tyto se dnes jeví kontrolním orgánem ROH
a mají svůj specifický význam, neboť
jsou nejblíže k výrobnímu procesu. Vykonávají
společenskou kontrolu v souladu s požadavky příslušných
stranických orgánů. Ve skutečnosti
pracovaly dosud ne zcela uspokojivě, a jak mnozí
poslanci celkem oprávněně tvrdili, cítily
svou bezmocnost. Vyskytla se v diskusi např. otázka,
jak může taková komise kontrolovat jednání
samého ředitele a vedení závodu, aniž
by na jednotlivé členy komise nebyl vržen stín,
že pěstují neoprávněnou kritiku
a že tím šíří nedůvěru
ve vedení, a že tudíž taková činnost
a neoprávněná podezřívavost
je nežádoucí, zbytečná, ba dokonce
škodlivá. A jak se vyhnout ze strany druhých
soudruhů-dělníků obvinění
z donašečství a udavačství, kdykoli
je nutno zakročit např. proti rozkrádání,
které může být prováděno
v nejrůznějších formách, nebo
kdy třeba odhalovat ztráty času, způsobené
nekázní, špatnou organizací práce
nebo chybným materiálovým zásobením.
Zejména dnes, při zavádění
volných sobot, bude nutno kontrolovat využití
nového rozvrhu pracovní doby, má-li skutečně
nahradit ušlý pracovní efekt volných
dnů.
V tom ohledu otázka správného
a efektivního rozvrhu nové pracovní doby
a jejího plného využití bude velmi důležitá.
A jak zamezit tomu, aby nedocházelo ke zmetkům,
aby kvalita výrobků netrpěla špatnou
prací a nedostatečným dohledem, nesvědomitou
kontrolou i ze strany oprávněných kontrolních
orgánů, které jsou k tomu určeny.
Často se stává, že při narušování
pracovní kázně, při vzájemném
shovívavém postupu a při snaze docílit
nejrůznějších výhod, na něž
pak závod těžce doplácí, dochází
ke vzájemné solidaritě mezi dělnictvem
ve snaze zakrýt podobné nedostatky. Proto pracovník,
jemuž je dohled svěřen, mistr či inženýr,
bojí se být obviněn z nesociálnosti
a nedostatku pochopení pro pracujícího člověka.
Musíme si upřímně
přiznat, že při dřívějším
stylu centralistického. hospodaření a při
dřívějších metodách vnitropodnikového
administrativního řízení vše
k tomu svádělo. Pozornost ředitele závodu
byla obrácena k plnění celé řady
ukazatelů, které často vzájemně
logicky nesouvisely a bránily pružnému a efektivnímu
hospodaření, neboť nepřihlížely
k objektivním ekonomickým zákonům,
jakým je v prvé řádě zákon
hodnoty, který, vycházeje z objektivně určovaných
výrobních nákladů, má určovat
vzájemné tržní vztahy mezi výrobci
a odběrateli a má nutit ke vzájemné
soutěži a k nutné hospodárnosti. Proto
zákon hodnoty má těsnou logickou souvislost
též s odměnou podle kvality a podle výsledků
práce každého. A proto můžeme říci,
že teprve všestranné uplatnění
nové soustavy řízení poskytuje prostor
pro vzájemnou soutěž mezi lidmi, mezi kolektivy
a jednotlivci a vytváří základnu,
na níž se může rozvíjet socialistická
demokracie, která má své kořeny v
práci lidu a v jeho socialistickém vědomí
a v účelně skloubené ekonomice. Teprve
harmonická vzájemná spolupráce mezi
lidmi, založená na zdravé, tvůrčí
vzájemně soutěži, na účelném
společném plánu a na hierarchickém
včlenění dělby práce, je schopna
vytvářet lepší vzájemné
vztahy a vzájemnou důvěru mezi lidmi. Život
v takové společnosti, vpravdě socialistické
nabývá pro každého nový smysl,
dává radost z dobře vykonané práce.
Takový psychologický stav a utvrzené socialistické
vědomí neobyčejně stimuluje produktivitu
práce, v níž Lenin viděl nejdůležitější
páku rychlého pokroku socialistické společnosti
proti buržoazní. Mluvě o nejbližších
úkolech sovětské moci pravil: "Na pořad
dne je třeba dát, v praxi použít a vyzkoušet
systém úkolových mezd, použít
mnohé z toho, co je vědecké a pokrokové
v Taylorově systému, mzdy uvést v soulad
s celkovými výsledky hotové produkce, učit
se pracovat - toť úkol, který vláda
sovětů musí postavit před lid v celém
rozsahu." Dnes ovšem máme, drazí soudruzi,
mnoho nových praktických poznatků z kapitalistického
světa, které také můžeme využívat.
Lenin mluvil tak, obraceje se k tehdejšímu
ve své ohromné většině zaostalému
ruskému proletariátu, který se teprve musel
učit pracovní kázni a učit se pracovat.
U nás můžeme říci, že masy
pracujících, ať již ve městě
nebo na venkově, pracovat dovedou. Vyznačují
se přirozenou pílí, snahou se učit
a vzdělávat, plným pochopením pro
společné úkoly, jestliže jsou jim ovšem
jasné. Což u nás nevznikly v poměrně
krátké době závody s vysokou technikou,
jejichž pracující přišli přímo
ze zemědělství? A takový závod
se mohl obyčejně velmi rychle vykázat skvělými
výsledky. Leč starý direktivní systém
řízení vedl nakonec k rozšiřování
administrativy a ke stále větší byrokracii
a nebyl schopen dělnické masy vychovávat.
Nedávaje možnost a prostor vzájemné
zdravé soutěži, podporoval maloměšťácké
sklony, spokojující se bezprostřední
materiální odměnou bez zřetele na
to, v jaké míře jejich práce prospívá
vlastnímu kolektivu a celé společnosti. Vedl
je k jednostrannému přístupu k vlastní
práci, zejména když stále častější
poruchy rytmu práce byly působeny vnějšími
příčinami, za něž závod
sám nebyl odpovědný. Přitom předchozí
systém zaručoval celkem rovnoměrný
růst mezd, který nepřihlížel
v podstatě ke skutečným výsledkům
výroby. Sváděl k zakrývání
existujících rezerv, k pohodlnosti a nehospodárnosti.
V ekonomice platí zásada. že špatná
mince zatlačuje dobrou minci. Stejně lze říci,
že špatná pracovní morálka jednotlivce
svádí k témuž postoji dalších
dvou nebo deseti ostatních pracovníků a nakonec
celého kolektivu. Ostatně to, co se odehrává
často na nejnižším stupni výroby,
platilo i pro postoj pracovníků na vyšším
stupni. Nebylo vždy správné pochopení
pro nejzávažnější problémy
našeho národního hospodářství
nebo nebyla spíše odvaha je řešit, nebyla
chuť bít se a rvát se za nové cesty
a metody práce. Proto naše hospodářství
při celkovém počátečním
úspěšném extenzívním rozvoji
mohlo jít z počátku rychle vpřed,
leč záhy bylo předstiženo průmyslovými
kapitalistickými státy a dnes dále ztrácí
vůči nim tempo v produktivitě práce
a zaostává v technické úrovni. Přitom
celá naše ekonomika i ve strukturální
skladbě se ne dost rychle přizpůsobuje novým
světovým proudům, ztrácejíc
na své efektivnosti a dynamice.
Jako ilustraci k tomu lze uvést srovnání
hrubého společenského produktu, výrobní
spotřeby a skutečného národního
důchodu. Zatímco v Československu podíl
národního důchodu z hrubého důchodu
v roce 1965 obnášel 41,1 %, v Belgii obnášel
79,8 %, v Itálii 80 % a v Kanadě 73 %. i když
přesná srovnatelnost těchto cifer může
být brána v pochybnost, přece jen tato čísla
dosvědčují značné ztráty
československé průmyslové výroby,
způsobené vysokou výrobní spotřebou,
nedostatkem moderní techniky a malou efektivností
zahraničního obchodu, ale především
nedostatečnou organizací práce. Kdybychom
mohli tento rozdíl alespoň z části
vyrovnat, mohli bychom více věnovat na účelnou
socialistickou akumulaci i na zvýšení životní
úrovně.
Soudružky a soudruzi, tuto cestu nám
ukazuje usnesení strany o nových metodách
řízení, jehož jedním z důležitých
článků je rozšířená
pravomoc závodů, které cestou pružného
chozrasčotu dávají možnost ušetřenou
část hrubé výroby, respektive docílený
vyšší zisk věnovat na účelnou
odměnu podle kvality práce a odpovědnosti
každého pracovníka. Vštípit do
vědomi každého pracovníka, že tu
bude určitá pohyblivá prémiová
složka, představující výsledek
lepší vzájemné kooperace na závodě,
která čeká na své rozdělení,
bude znamenat zvýšené pochopení pro
nutnou pracovní kázeň, pro lepší
vzájemnou součinnost, pro odstraňování
nedostatků a poruch v práci. Až jednou rentabilita
jednotlivých průmyslových odvětví
bude dostatečně zjištěna a stabilizována,
bude lze takovou prémiovou složku přesněji
určovat a stále účelněji využívat.
Vrátíme se zpět k heslu, které jsme
svého času propagovali, že každý
musí být hospodářem na svém
pracovišti.
Toto heslo třeba vštípit
do vědomí našich pracujících.
K tomu je musíme soustavně vést a vychovávat,
neboť bez vědomého úsilí a spolupráce
celé masy pracujících bychom nemohli vybudovat
efektivní a prosperující socialistickou společnost.
Účelná mzdová
politika nám pomůže k účelnější
distribuci pracovních sil, bude nutit lidi k vyhledávání
profesí, které společnost pro svůj
růst vyžaduje, i k případnému
přeškolování podle měnící
se struktury národního hospodářství,
jak to vyžaduje prosazující se přechod
od průmyslového hospodářství
k "hospodářství služeb". Aby
mi bylo rozuměno.: tím nemyslím, že
bychom měli odbourat náš průmysl, např.
strojírenský, ten zůstává jedním
ze sloupů našeho hospodářství,
ale musíme stále dbát na měnící
se strukturu, která vyžaduje zvyšující
se počet ve službách.
Statistika zaměstnanosti ve Francii
ukazuje, že za posledních 5 let dva pracující
z pěti byli nuceni změnit své povoláni.
Za kapitalismu je to soukromý podnikatelský zisk,
který si vynucuje podobné strukturální
změny, což ovšem na druhé straně
vede k vyhrocení vnitřních rozporů
kapitalistického hospodářství. My
se musíme vyrovnat s těmito problémy plánem,
neseným zájmem a pochopením našich pracujících,
neboť všechny strukturální změny,
vynucované rozvojem naší ekonomiky, budou především
jim samým prospěšné. To vše bude
vyžadovat od lidových kontrolních komisí
velké pochopení dnešních problémů
naší socialistické ekonomiky a vědomí
své velké odpovědnosti. Budou muset tuto
problematiku stále analyzovat a celému osazenstvu
vysvětlovat. Kontrolní komise musí se přitom
stát skutečným a objektivním pomocníkem
ředitele závodu a musí působit výchovně
na celé osazenstvo.
Soudružky a soudruzi, sebemoudřejší
řízení shora by nám nepomohlo, kdybychom
neměli za sebou celou masu pracujících. Jsou
nejrůznější názory na to, jak
dlouho bude trvat, než dojde k žádoucímu
obratu v našem hospodářství. Všiml
jsem si dnes článku Rudého práva pod
titulem "O koncepci dlouhodobého rozvoje československého
hospodářství". Autor článku
odhaduje dobu na 10 - 15 let. Já soudím, že
musíme kategoricky žádat a chtít, aby
tato lhůta byla co nejkratší, i když jsem
si vědom existujících hlubokých rozporů.
Přijde na to, jak energicky a cílevědomě
využijeme hospodářských pák,
které jsme si vytvořili. Nezapomínejme, že
západní Německo postavilo na nohy své
hospodářství na troskách během
pěti až osmi let, lidé o tom mluvili jako o
hospodářském zázraku. Dnes důsledky
monopolistického kapitálu tam vedou k hlubokým
rozporům.
Ale přece jenom fakt je ten, že
západní Němci to dovedli. Někdo může
namítnout, toto nelze srovnávat, ale soudruzi, ze
mne mluví trochu uražené vlastenectví.
Dnes se vyskytuje celá řada
přesvědčujících příkladů
v průmyslu i v zemědělství, a dokonce
jsem nedávno četl, že i na železnicích,
které ukazují, jak pevná prémiová
složka, vyplývající z lepší
práce závodu, působí jako mocná
páka hmotného zájmu, který je u našeho
člověka velmi působivým.
Též Sovětský svaz
přešel na tento způsob hmotného stimulu.
O tom mluví též dnešní Rudé
právo. Dodal bych k tomu, že na závodech v
SSSR, kde byl tento způsob uplatněn, projevil se
v podstatném růstu produktivity práce. Přitom
pohyblivá prémiová složka, obnášející
až 0,6 čistého zisku, má v první
řadě stimulovat technicko-inženýrské
pracovníky, kteří byli v minulých
letech poměrně v nevýhodě neboť
jejich prémie byly vázány na splnění
značného počtu ukazatelů, které
nakonec nebyly realizovány.
Charakteristické přitom je,
že k novým metodám zjednodušeného
řízení se přistupuje pod heslem NOT,
tj. vědecké organizace práce, celou dílnou
a celým osazenstvem, které už dnes ukazuje
podstatné výsledky a stále širší
možnosti využití stávajících
rezerv i nesmírného přírodního
bohatství a zaručuje další růst
sovětského národního hospodářství,
který nebyl dosud žádnou jinou kapitalistickou
průmyslovou zemí předstižen, nepřihlížíme-li
k přechodným výkyvům japonské
ekonomiky. A lze také říci, že komise
lidové kontroly v sovětských závodech,
volené jak z členů odborových, tak
i stranických organizací na závodech, tak
i z bezpartijních, chápou plně své
důležité poslání a svou odpovědnost.
Domnívám se, že i naši
pracující ve správném pochopení
svých bezprostředních i vlasteneckých
zájmů nastoupí tuto cestu, dovedeme-li tyto
velké, skryté morální síly
v nich probudit a dále podporovat. (Potlesk.)