Plně také stojíme za návrhy ministra
Adama Rapackého, které přednesl v prosinci
1964 v OSN a které byly vtěleny do programu evropské
bezpečnosti vytyčené v Bukurešťské
deklaraci. Jsme si jistě vědomi toho, že zřízení
bezatomového pásma ve střední Evropě
je jednou z podmínek míru v Evropě a ve světě
vůbec. Je jen přirozené, že československá
iniciativa v otázce kodifikace zásad mírové
koexistence v Evropě i na celém světě
nalezla v bratrském Polsku trvalé přijetí
a podporu.
Společné stanovisko vlád obou zemí
v otázkách týkajících se Německa
je pevnou hrází proti choutkám válečných
dobrodruhů v bonnském státě, kde bohužel
opět ožívají myšlenky Mein Kampfu.
Nelze učinit jiný závěr, než
ten, že československo-polská smlouva z roku
1947 a provádění jejích zásad
v uplynulých dvaceti letech se plně osvědčilo
a nová smlouva má na všech úsecích
nejnadějnější perspektivy.
Vždyť jen vzájemná výměna
zboží od roku 1948 vzrostla pětkrát
a v posledních dvou letech dvakrát. Během
pěti let dosáhla vzájemná výměna
hodnoty zboží téměř 7,4 mld devizových
zlotých.
V roce 1965 byly mezi oběma zeměmi vyrovnány
vzájemné dodávky surovin a materiálu
a současně zvýšeny dodávky strojů
a zařízení. Tyto hospodářské
styky znamenaly značné posílení hospodářské
základny obou partnerů. Nelze pominout ani koordinační
význam jednání v rámci Rady vzájemné
hospodářské pomoci. Československé
dodávky strojního zařízení,
zvláště průmyslových investičních
celků znamenají modernizaci některých
klíčových závodů v Polsku,
například kombinátu "Pulawy", který
je ze 3/4 vybaven zařízením
vyrobeným v ČSSR.
Polsko kupuje v Československu investiční
celky pro energetické, chemické, textilní,
kožedělné, spec. obuvnické závody,
kompresory, turbokompresory, kancelářské
stroje, statistické stroje, výrobky elektrotechniky,
zemědělské stroje, lékařské
potřeby, nákladní i osobní automobily.
Československo kupuje v Polsku některé druhy
kovoobráběcích a dřevoobráběcích
strojů, stavební a silniční stroje,
dopravní zařízení a jeřáby,
chemická zařízení, důlní
a některé zemědělské stroje.
Velký význam má propojení energetických
systémů obou zemí. Vědeckotechnická
spolupráce přináší stále
významnější výsledky. Českoslovenští
odborníci zpracovali pro potřeby polského
průmyslu více jak 3600 vědeckých témat.
V Polsku bylo vyřešeno 2400 témat pro československou
potřebu.
Zvláště je nutné uvést spolupráci
v petrochemii, v dodávkách síry, ve výrobě
kaučuku, ve výrobě umělých
vláken, barev atd.
Součástí ekonomické spolupráce
je spolupráce na úseku vědy a kultury.
Zdůraznil bych zvláště poslední
úsek, který má bohatou, v historii široce
osvědčenou tradici. Tvorba polských spisovatelů
se stala součástí kulturního pokladu,
z něhož již odedávna čerpali naši
lidé. Sienkiewicz, Mickiewicz, Gabriela Zapolská,
Zygmunt Krasiński jsou známi u nás právě
tak dobře jako J. Vrchlický, Jan Kollár,
Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Jaroslav Durych, Karel
Schulz, Marie Pujmanová, Marie Majerová, Ivan Olbracht
a další v Polsku. Polský zájem na bezpečnosti
a rozvoji socialistické společnosti obou zemí
je naším zájmem.
Naše cesta vede společně a proto je naší
povinností učinit všechno pro upevňování
československo-polských vztahů. Je radostné,
že i mezi společenskými organizacemi sdruženými
v NF dochází k přímým přátelským
vztahům mezi nimi a organizacemi v PLR. Ani ČSL
nezůstává pozadu a účastní
se na svém úseku prohlubování tohoto
bratrství tím, že mimo jiné na široké
základně vyměňuje zkušenosti
na úseku mírotvorné činnosti křesťanů
se sdružením PAX v Polsku.
Nic nám nevadí, že PAX není politickou
stranou. Důležité je to, co je pro nás
společné, že organizuje věřící,
křesťany, k budování socialismu a že
tento úkol považuje za svůj prvořadý
a zásadní.
Soudružky a soudruzi poslanci, jsou otázky, o nichž
na půdě NS diskutujeme, k nimž vyjadřujeme
svoje výhrady, nebo s nimiž nesouhlasíme.
Avšak otázka přátelství mezi
námi a bratry Poláky je pro nás, poslance
NS, mimo pochybnost a diskusi, ať jsme jakékoliv politické
příslušnosti nebo náboženského
přesvědčení.
Věřím, že tak, jako poslanci - lidovci,
i všichni ostatní poslanci NS, souhlasí plně
se Smlouvou mezi ČSSR a PLR o přátelství,
spolupráci o vzájemné pomoci a že budeme
tedy všichni pro ni hlasovat, protože ve spolupráci
s polským lidem jako dosud i v budoucnosti chceme na této
cestě ještě více svoji práci
zintenzívnit ku prospěchu výstavby socialismu
a upevnění míru v celém světě.
(Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Pacnerovi; hovořit bude poslanec Gemrot.
Posl. Gemrot: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci!
Ministr zahraničních věcí s. David
ve svém referátu zdůvodnil význam
smlouvy mezi ČSSR a PLR, která byla dne 1. března
t. r. podepsána ve Varšavě. Smlouva je dalším
článkem k prohlubování přátelství
a spolupráce mezi naším a polským státem,
na základě získaných zkušeností
v uplynulých 20 letech. Smlouva má veliký
význam při rozvoji našich zemí na cestě
k socialistické a pak komunistické společnosti
a k upevnění míru v Evropě.
Dovolte mi proto, abych se alespoň stručně
dotkl některých otázek z minulosti, spojujících
oba naše národy, z hlediska vlastní zkušenosti,
jak jsem měl možnost je prožívat v kraji,
kde společně s polskými občany bylo
nutno svádět boje proti útlaku a vykořisťování
pracujícího lidu.
V těchto bojích byli jsme vždy jednotní,
jak Češi tak Poláci. Vždyť naše
společná cesta se datuje od nepaměti a polsko-československé
přátelství má staré bohaté
tradice, jejichž kořeny sahají do úsvitu
dějin našich bratrských slovanských
národů. Odvěké sousedství,
etnická příbuznost, blízkost kultur,
podobné historické osudy, to všechno objektivně
přálo sblížení mezi našimi
státy a národy, jejich jednotě, zejména
v boji proti náporu německého imperialismu.
Tyto objektivní předpoklady nebyly však vždy
využívány ke společnému prospěchu.
Reakční vládnoucí kruhy jak v Polsku,
tak i v Československu, vedené svými egoistickými
třídními zájmy, nejednou nepřihlížely
ke společným zájmům našich národů.
Československo a Polsko, dva slovanské státy
s tak podobnou řečí a tak podobnými
osudy svého historického vývoje, trpěly
pod vládou Habsburků a přece najdeme v minulosti,
a to ne právě dávné, dost příkladů
pro to, že tyto dva národy si navzájem politicky
nerozuměly. Markantní oblastí, kde v minulosti
- a mám přitom na mysli předmnichovskou republiku,
zvláště období nástupu fašismu
- tedy léta třicátá až čtyřicátá,
kdy docházelo k národnostním třenicím,
byla právě oblast Těšínska, ať
již českého nebo polského. Národnostní
menšiny byly v době před druhou světovou
válkou do těchto extrémů hnány
svými vládami - bez rozdílu, zda to bylo
beckovské Polsko či Československá
republika.
Kdybychom však chtěli podrobněji rozebírat
příčiny třenic národnostních
menšin na Těšínsku, dospěli bychom
k závěru, že jak na polské, tak i československé
straně stály za politickými projevy a touhou
po územních ziscích v první řadě
kapitalistické zájmy velkopodnikatelských
rodin grófů Larischů, Rotschildů,
Guttmannů a finančníků typu bankéře
Preisse a jim podobných. Ale pracující lid
na obou stranách Těšína těmito
třenicemi nezískal nikdy jakékoliv výhody.
Byly-li však ojedinělé případy,
kdy v těchto třenicích nebo touze po územním
zisku byl angažován náš nebo polský
pracující člověk, stalo se to jedině
tehdy, kdy takový člověk byl politiky a zaměstnavateli
zneužit a stržen na falešnou cestu, která
byla jeho zájmům na hony vzdálená.
Pracující člověk měl tehdy
velmi těžkou situaci a plno starostí se svou
vlastní obživou a s obživou své rodiny.
Na jedné straně hrozba Larischů, Guttmannů
a Preissů, jejich politické intriky, na druhé
straně nedostatek správných a objektivních
informací o politické situaci a cílech a
plánech kapitalistů - to mohlo svést na scestí
některé nepříliš charakterově
pevné jedince, kteří pak rozsévali
šovinistickou politiku jak mezi Čechy, tak mezi Poláky.
Jádro dělnické třídy a její
mluvčí na Těšínsku vždy
věděli, kde je jejich místo. Nejlepším
vysvědčením pro ně a pro celou dělnickou
třídu je, že vždy bez rozdílu národnosti
a náboženství se dovedli jednotně postavit
proti kapitalistickým vykořisťovatelům,
dovedli organizovat úspěšné stávky
a tak dokazovat svou mezinárodní dělnickou
solidaritu.
Vnější politická tvářnost
světa v údobí 1917 - 1945 byla dána
novým rozdělením sfér vlivů
a zdrojů surovin, trhů i mezi mocnostmi vítězného
dohodového bloku po první světové
válce na účet poražených ústředních
mocností, což se neobešlo bez ostrých
meziimperialistických střetnutí u vítězů.
Příznačným rysem Versailleské
smlouvy byla kodifikace postavení řady států
ve střední, východní a jihovýchodní
Evropě, vzniklých uplatněním práva
národů na sebeurčení, na území
Rakousko-Uherska, Německa a carského Ruska. Tyto
státy, mezi nimi i Československo a Polsko, prohlašujíce
se vesměs za státy národní, vznikly
ovšem převážně jako smíšené
státy národnostní, což záhy poskytlo
živnou půdu reakčním revanšistickým
a revizionistickým snahám. Vliv všeobecné
krize kapitalismu se postupně projevoval v celé
řadě zemí se silně vyvinutými
třídními protiklady a revolučním
napětím v útěku buržoazie od
klasických metod vlády cestou liberální
parlamentní demokracie k více či méně
zastřeným formám otevřené fašistické
diktatury, které se např. nevyhnulo ani beckovské
Polsko v letech před druhou světovou válkou.
Kvalitativně novým historickým momentem ve
světových dějinách tohoto období
byl vznik a existence SSSR, prvního socialistického
státu světa. Je to období hluboce poznamenané
významnou dějinnou událostí, jež
stojí na jeho počátku - Velkou říjnovou
socialistickou revolucí, která zahájila historickou
epochu procesu přechodu od kapitalismu k socialismu. Také
vývoj soužití dvou států Československa
a Polska je tímto historickým jevem poznamenán
a to zvláště v letech 1933 až 1939, v
období příprav druhé světové
války a nástupu fašismu, kdy se vytvořil
blok agresivních fašistických mocností
Německa, Itálie a Japonska připravujících
se systematicky k dobytí světovlády.
V Polsku vládl před druhou světovou válkou
režim Pilsudského a Becka, režim diktátorský
a fašizující, který pronásledoval
revoluční hnutí, byl protisovětský
a inklinoval ke spolupráci s fašistickým Německem
a Itálii. V době mnichovské krize si totalitní
síly polského státu vynutily odstoupení
části Těšínska, později
i menší území na území
Spiši a Oravě. Kam nakonec tato politika dospěla
je každému známo z dějin poslední
světové války. S režimem svých
tehdejších předáků však
nesouhlasili prostí polští občané.
A tak po osudném březnu 1939 se projevují
Poláci jako přátelé našeho lidu
a stavějí se s námi do jedné řady
proti nacismu, do boje za národní a sociální
osvobození. Tato spolupráce se hned v roce 1939
projevila v konkrétní podobě. Největší
počet politických uprchlíků a fašisty
pronásledovaných občanů odchází
po nacistické okupaci Československa právě
přes Těšínsko do Polska, kde se vzápětí
formuje pod vedením československého důstojníka
Ludvíka Svobody naše vojenská jednotka. Na
tomto historickém příkladu si znovu můžeme
ověřit, že to byl prostý polský
člověk, který podává v hodině
nejvyšší nouze pomocnou ruku Čechoslovákům,
otvírá jim své domovy a mnohdy pro ně
nasazuje nezištně i svůj život. Národnostní
otázka a třenice na Těšínsku,
do té doby uměle pěstované, mizí
a dokazují tak, že polský pracující
člověk nebyl proti nám, a pokud se tak mohlo
v některé fázi vývoje zdát,
byli to jen a jen politické a zištné motivy
vládnoucích tříd obou států.
Hitlerovský útok na Evropu, jehož prvními
obětmi byly Československo a Polsko, následující
strašná léta německé okupace
byly nejtragičtějšími historickými
zkušenostmi pro oba naše státy. Z těchto
zkušeností dělnická třída
a pokrokové síly jak v Polsku, tak v Československu,
učinily dalekosáhlé závěry.
Spojení úkolů národně osvobozeneckého
boje s bojem o třídní osvobození,
které bylo v obou zemích uskutečněno
pod vedením revolučních stran dělnické
třídy, znamenalo, že vítězství
nad fašistickým útočníkem rozhodlo
zároveň o vítězství nad domácí
buržoazií, a tak dělnická třída
a její spojenci převzali vládu ve státě
a obě země vykročily na cestu socialistického
budování.
Po skončení druhé světové války
dochází v obou státech k sociálně
politickým proměnám a jejich výsledkem
je pevné pouto a přátelství, které
je zvýrazněno podpisem smlouvy o přátelství
a vzájemné pomoci mezi oběma státy
v roce 1947 ve Varšavě, což znamenalo historický
zlom ve vztazích polského, českého
i slovenského národa. Vítězství
socialismu se stalo počátkem zásadního
obratu rovněž ve vzájemných mezinárodních
československo-polských stycích. Tradiční
prvky československo-polské jednoty byly obohaceny
o společné ideje a cíle, díky kterým
se polsko-československé přátelství
stalo opravdu pevným a trvalým. Těsná
politická, hospodářská, vědeckotechnická
a kulturní spolupráce založená na zásadách
rovnosti a vzájemného prospěchu se stává
všestrannější a přináší
stále lepší výsledky. Těsná
spolupráce našich států na mezinárodní
bázi, jejich příspěvek k upevňování
jednoty socialistických zemí a účast
v obranné Varšavské smlouvě znamená
pevnou záruku nezávislosti a územní
nedotknutelnosti Československa a Polska a je zároveň
důležitým faktorem upevňování
míru. Spolupráce našich států
je zvlášť důležitá pro boj
pokrokových sil s revanšistickou a militaristickou
politikou, západoněmeckého imperialismu,
která je hlavním nebezpečím pro mír
v Evropě i na celém světě.
A je to právě zase Těšínsko,
které se dnes může pochlubit nejtěsnější
československo-polskou spoluprací. Tak, jako kdysi
tento kraj zvali jablkem svárů, dnes můžeme
české i polské Těšínsko
nazvat zahradou spolupráce. Nejmarkantnější
výsledky ve spolupráci se dosahují pochopitelně
v uhelné pánvi hornoslezského průmyslového
obvodu a Ostravsko-karvinské pánvi. Stálé
každodenní styky mezi řadou institucí
Katovického vojvodství a Severomoravského
kraje se týkají téměř všech
oblastí klíčového významu pro
obě země, jak bylo uvedeno ve zprávě
zpravodaje.
Československo je dnes nejen sousedem lidového Polska,
ale rovněž jeho přítelem a socialistickým
spojencem. Konkrétním příkladem bratrské
spolupráce na Těšínsku jsou právě
báňští záchranáři,
kteří bez ohledu na skutečnost, zda nešťastník
v závalu či ohroženém dole je Polák
nebo Čech, zda ke katastrofě došlo na polském
či československém území, poskytují
nezištně pomoc. Centrální báňská
stanice záchranné služby v polské Bytomi
a stejná stanice v Ostravě pořádají
pravidelné konzultace v rámci vzájemné
spolupráce báňských záchranných
služeb. Na posledním zasedání v Bytomi
koncem února projednali zástupci obou stanic organizaci
společných zásahů báňských
záchranářů - potápěčů
nejen při záchranných akcích, ale
i při technických pracích, které jsou
ekonomicky výhodnější a bezpečnější,
provádějí-li se přímo pod vodou.
Dohodli se rovněž na společném používání
léčebné hyperbarické komory ostravské
nemocnice pro doléčení vyproštěných
horníků přiotrávených kysličníkem
uhelnatým.
Smlouva o vzájemné spolupráci obou států
na úseku báňské záchranné
služby přinesla za 8 let své existence prospěch
oběma stranám. Mnohá technická zařízení,
nutná k účinným zásahům
v dolech, jsou velmi nákladná a dovážejí
se ze zahraničí. Dohoda je využívána
na území obou států. V současné
době je to například polské zařízení
k vyhledávacím i velkoprofilovým vrtům
pro záchranu lidí pod závalem hornin. My
máme naopak vybavení pro použití inertních
plynů dusíku k hašení důlních
ohňů. Dohoda pomáhá připravit
v obou zemích záchranné sbory v takové
míře, aby si v případě potřeby
mohly navzájem pomáhat. K tomu slouží
i společné řešení účinné
prevence a rychlé likvidace důlních nehod.
Nejméně 2krát do roka se koná společné
cvičení pohotovostních sborů v obou
zemích. Na základě našich zkušeností
přikročili loni v Polsku k výcviku záchranářů
- potápěčů. Naši potápěči
se naproti tomu zúčastnili v Polsku výcviku,
který tu vedli zkušení odborníci námořní
záchranné služby.
To není však, soudružky a soudruzi, jediná
spolupráce se sousedním Polskem, která právě
v oblasti Těšínska pomáhá zachraňovat
to nejcennější -lidský život. Je
to ale příklad té nejlepší spolupráce,
která na Těšínsku, tedy v místech,
kde kdysi padaly výstřely, kde umírali lidé
v národnostních třenicích, vyvolaných
nezodpovědnými politiky a prospěchářskými
vládnoucími kruhy, může být.
Těšínsko už není a nikdy nebude
jablkem svárů, ale stále více a více
vzkvétající zahradou spolupráce, k
jejímuž rozkvětu přispívají
oba bratrské státy stejnou měrou.
Podepsání smlouvy o přátelství
a vzájemné spolupráci mezi ČSSR a
PLR je dalším krokem k úzké spolupráci
mezi oběma národy, která se stala i pevnou
hrází proti těm, kdož by měli
úmysl ohrozit svobodu, nezávislost a územní
celistvost obou smluvních států. Již
nikdy se nebude opakovat Mnichov ani září
1939. Podepsáním smlouvy je splněno toužebné
přání Čechů, Slováků
a Poláků žít v bratrské shodě,
přátelství a být oporou jeden druhému
při výstavbě nové lidské společnosti.
Všechen pracující lid ČSSR a PLR s radostí
vítá tuto dohodu a bude jejím věrným
strážcem a uskutečňovatelem. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Gemrotovi. Do rozpravy je dále přihlášen
s. posl. Svoboda.
Posl. gen. Svoboda: Vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
vzácní hosté! Historie je nejlepší
naší učitelkou a ta nás učí,
že kdykoli v minulosti my Čechoslováci jsme
stáli věrně po boku bratří
Poláků, byli jsme vždycky svobodní a
nezávislí. A tak tomu bylo i v poslední světové
válce. A dovolte mi, prosím, abych mohl na tomto
místě říci o této naší
spolupráci na úseku vojenském několik
málo slov.