Přistoupíme k osmému bodu pořadu,
kterým je
8. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
k souhlasu Smlouva o zásadách činnosti států
při využívání kosmického
prostoru včetně Měsíce a ostatních
kosmických těles, podepsaná v Moskvě,
Washingtonu a Londýně dne 27. ledna 1967, a společná
zpráva výborů ústavně právního
a zahraničního.
Návrh odůvodní ministr David.
Ministr David: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, sjednání a podepsání
smlouvy o zásadách činnosti států
při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce
a ostatních kosmických těles, tohoto prvního
dokumentu mezinárodního práva kosmického,
který je dnes předkládán Národnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu,
předcházel poměrně dlouhý vývoj.
Sovětský svaz, který znovu prokázal
převahu tím, že zahájil éru pronikání
lidstva do kosmického prostoru, kam také vyslal
prvního kosmonauta, od samého počátku
této činnosti neúnavně a principiálně
usiloval o to, aby kosmický prostor byl využíván
pouze pro mírové účely a aby byla
vyloučena možnost jeho zneužívání
pro vojenské cíle. Socialistické státy
vycházely z toho, že by bylo z mezinárodně
právního hlediska účelné, kdyby
nejdříve byla přijata Smlouva, která
by obsahovala základní principy, jimiž by se
státy při své činnosti v kosmickém
prostoru měly řídit. Již v březnu
1958 předložil Sovětský svaz návrh
Smlouvy o mírovém využívání
kosmického prostoru a o zrušení vojenských
základen na cizích územích. Tehdy
nebyl tento návrh realizován pro tvrdošíjný
odpor západních mocností, které manévrovaly
a fakticky usilovaly pouze o poškození zájmů
bezpečnosti socialistických států.
Požadovaly totiž, aby Sovětský svaz zničil
své mezikontinentální balistické rakety,
zatímco prstenec jejich vojenských základen
kolem socialistických států měl zůstat
nedotčen.
V posledních letech doznalo mezinárodní jednání
o výzkumu a využívání kosmického
prostoru - zejména na půdě OSN - značného
vývoje. Ustavený výbor OSN pro mírové
využívání kosmického prostoru
zřídil dva podvýbory - právní
a technický - které se již několik let
zabývají aktuálními a závažnými
otázkami této problematiky. Valné shromáždění
přijalo také řadu rezolucí o kosmickém
prostoru, z nichž stojí za zmínku především
Deklarace právních zásad činnosti
států při výzkumu a využívání
kosmického prostoru ze dne 13. prosince 1963, jejíž
hlavní principy byly dále rozpracovány a
přijaty i do právě posuzované Smlouvy.
Text této Smlouvy byl na základě návrhů,
které předložily Sovětský svaz
a Spojené státy, poprvé projednáván
v létě minulého roku na zasedání
zmíněného právního podvýboru
v Ženevě, kde delegace socialistických států
důsledně hájily všechny dosud přijaté
pokrokové zásady a zasloužily se v řadě
případů o jejich další rozvoj.
Definitivní text byl pak dohodnut na druhém zasedání
podvýboru v New Yorku během 21. zasedání
Valného shromáždění OSN, které
pak dne 19. prosince 1966 přijalo a doporučilo státům
Smlouvu o zásadách činnosti států
při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce
a ostatních kosmických těles.
Dne 27. ledna t. r. došlo ke slavnostnímu podepsání
Smlouvy současně v Moskvě, Washingtonu a
v Londýně. Rovněž naši velvyslanci
- na základě souhlasu vlády a z pověření
presidenta republiky - podepsali v tentýž den Smlouvu
ve všech třech hlavních městech depozitářských
států. Tehdy 25. února t. r. podepsalo Smlouvu
již 44 států v Moskvě a řada
dalších států ve Washingtonu a v Londýně.
Jako první ratifikovala Smlouvu Německá demokratická
republika.
V podstatě nejdůležitější
ustanovení Smlouvy je obsaženo v čl. 4, který
zavazuje smluvní strany neumisťovat na oběžnou
dráhu kolem Země ani na kosmických tělesech
nebo jinak v kosmickém prostoru jaderné zbraně
neb jiné zbraně hromadného ničení.
Povrch přirozených kosmických těles
včetně Měsíce pak musí být
využíván výhradně pro mírové
účely, přičemž je zde také
výslovně zakázáno budování
jakýchkoliv vojenských zařízení
nebo provádění vojenských manévrů.
Smluvní strany se při výzkumu a využívání
kosmického prostoru musí řídit zásadami
spolupráce a vzájemné pomoci a při
své činnosti musí také přihlížet
k oprávněným zájmům ostatních
států a neohrožovat jejich činnost.
Všechen kosmický prostor je totiž nepřisvojitelný,
ale zároveň volný pro výzkum a využívání
všemi státy bez jakékoli diskriminace.
Smlouva se také zabývá otázkami pomoci
a návratu kosmonautů, odpovědností
za škody způsobené kosmickými plavidly
a řadou dalších otázek, přičemž
odpovědnost nesou vždy státy, i když by
činnost byla prováděna například
národní organizací. Důležitou
zásadou je také zákaz škodlivého
zamoření kosmických těles.
Uzavřením Smlouvy dochází ke kodifikaci
hlavních zásad určujících právní
režim kosmického prostoru, při jehož výzkumu
a využívání je v čele mírového
vědeckého úsilí Sovětský
svaz. Na tomto poli dosáhla řady úspěchů
i věda naší Československé socialistické
republiky.
Významným úspěchem důsledné
pozice socialistických států při sjednávání
Smlouvy je skutečnost, že Smlouva je otevřena
k podpisu všem státům světa.
Domnívám se, vážené soudružky
a soudruzi, že příprava a přijetí
této Smlouvy je dalším významným
projevem a důkazem zásadové mírové
politiky Sovětského svazu a dalších
států socialistického společenství,
jejich úsilí o zabezpečení trvalého
míru.
Doporučuji proto jménem vlády Československé
socialistické republiky, aby Národní shromáždění
vyslovilo souhlas se Smlouvou o zásadách činnosti
států při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce
a ostatních kosmických těles. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
soudruhu Davidovi. Prosím soudružku Sekaninovou o
zpravodajskou zprávu.
Zpravodajka posl. Sekaninová-Čakrtová:
Soudruzi, soudruh ministr nám vylíčil vývoj,
který předcházel sjednání a
podpisu Smlouvy o zásadách činnosti států
při výzkumu a využívání
kosmického prostoru včetně Měsíce
a ostatních kosmických těles, objasnil její
význam a zdůraznil její nejdůležitější
ustanovení - článek IV.
Spolu s instruktivní důvodovou zprávou, kterou
máme v tisku č. 115 před sebou, poskytuje
nám jeho zpráva možnost posoudit dosah této
Smlouvy, která je prvním smluvním dokumentem
upravujícím zásady činnosti státu
na kosmických tělesech a v celém kosmickém
prostoru. Připojím proto jen několik doplňků.
Myslím, že je především vhodné
ocenit podíl československých představitelů
na mezinárodních jednáních o této
problematice - zejména aktivní účast
čs. delegátů ve Výboru pro mírové
využívání kosmického prostoru.
ČSSR byla též spoluautorem některých
rezolucí, jež Organizace spojených národů
na tomto úseku přijala. Je zároveň
nutno připomenout intenzívní práci
našich vědců na četných problémech
kosmického výzkumu - v kosmické fyzice, hlavně
heliofyzice, na úseku kosmických spojů, v
oblasti meteorologie s využitím raket a družic,
v kosmické medicíně a biologii a zdůraznit
zde i pozornost věnovanou u nás nově vznikajícímu
kosmickému právu. Aktivitu na různých
úsecích této nové, vzrušující
oblasti tvůrčí činnosti pokládáme
za prospěšnou z hlediska mezinárodní
spolupráce i se zřetelem na co největší
přínos pro životní podmínky na
zemi.
Souhlasu Národního shromáždění
ve smyslu čl. 42 ústavy vyžaduje Smlouva zejména
pro články V, VI, a VIl. V čl. V jde o povinnost
každého účastníka smlouvy poskytnout
pomoc kosmonautům, čl. VI upravuje mezinárodní
odpovědnost účastníků za jakoukoliv
národní činnost v kosmickém prostoru,
čl. VII řeší otázku odpovědnosti
za škody způsobené kosmickými plavidly.
Vývoj pokračuje a právní podvýbor
Výboru OSN pro mírové využití
kosmického prostoru nyní připravuje rozpracování
dvou ze zásad obsažených v těchto ustanoveních
ve formě samostatných smluv.
Výbory ústavně právní a zahraniční
projednaly Smlouvu a jednomyslně doporučily její
schválení.
Jsem přesvědčena, že Národní
shromáždění sdílí názor
vyslovený v úvodu Smlouvy, že výzkum
a využívání kosmického prostoru
pro mírové účely je ve společném
zájmu všeho lidstva a navrhuji, aby se Smlouvou o
zásadách činnosti států v této
nové oblasti vyslovilo souhlas. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
soudružce Sekaninové. Do rozpravy není nikdo
přihlášen. Přeje si snad někdo
slovo, soudružky a soudruzi? (Nikdo se nehlásil.)
Nikdo.
Kdo tedy souhlasí s návrhem Smlouvy o zásadách
činnosti států při výzkumu
a využívání kosmického prostoru,
nechť zvedne ruku! (Děje se.)
Děkuji. Je zřejmé, že Národní
shromáždění souhlasí jednomyslně.
Přikročíme k devátému bodu
pořadu, kterým je
9. Vládní návrh, jímž se předkládá
Národnímu shromáždění
k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při
výkonu kontroly osob, zboží a dopravních
prostředků přestupujících československo-polské
státní hranice v železničním
a silničním styku, podepsaná 23. září
1966 ve Varšavě, a společná zpráva
výborů ústavně právního
a zahraničního.
Návrh odůvodní ministr David.
Ministr Václav David: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, dnes zde bylo již mnoho
řečeno o rozvíjejících se bratrských
vztazích mezi naší republikou a Polskou lidovou
republikou. Konkrétním příkladem stále
těsnější spolupráce mezi našimi
zeměmi je i Smlouva mezi Československou socialistickou
republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při
výkonu kontroly osob, zboží a dopravních
prostředků přestupujících československo-polské
státní hranice v železničním
a silničním styku, která se předkládá
Národnímu shromáždění
k souhlasu.
Cílem Smlouvy, podepsané ve Varšavě
23. září 1966, je přispět k
tomu, aby byl zajištěn plynulý provoz přes
československo-polské státní hranice
a byly respektovány zájmy obou smluvních
stran.
Hraniční kontroly, jež se budou provádět
na základě této Smlouvy, budou značně
zpružněny a urychleny. Smlouva vychází
z toho, že kontrolní orgán jednoho státu
působí též na území druhého
státu a vykonávají tam své služební
úkony podle svých zákonů a předpisů,
a se stejnými právními následky jako
na vlastním území. Toto pojetí je
pro společnou kontrolu, vyvolanou potřebou urychlit
železniční a silniční provoz
přes státní hranice, nezbytným předpokladem.
Při společné kontrole provádějí
celní a pasovou kontrolu zmocněné orgány
jedné i druhé smluvní strany současně,
každý jménem a podle zákonů státu,
jehož je představitelem.
Podle uvedené Smlouvy budou si celní orgány
vycházet natolik vstříc při výkonu
svých povinností, že v případech,
kdy zjistí, že dovoz určitého zboží
je sice na území jejich státu dovolen, avšak
podle předpisů druhé smluvní straně
není dovolen vývoz, uvědomí o tom
příslušné orgány země
vývozu a umožní jim použít jejich
právních předpisů. Zbožím
ve smyslu této Smlouvy se rozumí i devizové
hodnoty. Tím jsou plně kryty i československé
zájmy týkající se ochrany národní
měny.
Uplatňování Smlouvy v praxi bude při
stále rostoucím turistickém styku pracujících
našich zemí znamenat podstatně rychlejší
vyřizování formalit při přechodu
hranic, a to především při železniční
přepravě osob, kde bude prakticky odstraněno
zdržení vlaků z důvodů pasové
a celní kontroly. Rovněž při společném
odbavování zboží, dopravovaného
kamióny nebo po železnici, dojde ke značným
časovým úsporám.
Obsah Smlouvy o výkonu kontroly osob, zboží
a dopravních prostředků přestupujících
československo-polské státní hranice
v železničním i silničním styku
vyžaduje, aby k ní byla uzavřena prováděcí
dohoda na vládní úrovni.
K nabytí platnosti Smlouvy je třeba souhlasu Národního
shromáždění ve smyslu článku
42 ústavy Československé socialistické
republiky. Smlouva vstoupí v platnost po uplynutí
30 dnů ode dne výměny ratifikačních
listin. Obsah této Smlouvy je však úzce spjat
s obsahem Smlouvy o vzájemné železniční
dopravě, a proto se obě strany dohodly, že
oba smluvní dokumenty vstoupí v platnost současně.
Železniční dohoda bude uzavřena na vládní
úrovni.
Doporučuji jménem vlády, aby Národní
shromáždění vyslovilo souhlas se Smlouvou
mezi Československou socialistickou republikou a Polskou
lidovou republikou o spolupráci při výkonu
kontroly osob, zboží a dopravních prostředků
přestupujících československo-polské
státní hranice v železničním
a silničním styku. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
ministru Davidovi. Zpravodajskou zprávu přednese
posl. inž. Gudrich.
Zprav. posl. inž. Gudrich:
Soudružky a soudruzi poslanci, vážené
Národní shromáždění, ministr
zahraničních věcí s. David ve svém
výkladu uvedl a zdůvodnit vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění k souhlasu Smlouva mezi
Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou
republikou o spolupráci při výkonu kontroly
osob, zboží a dopravních prostředků
přestupujících československo-polské
státní hranice v železničním
a silničním styku.
Dovolte mně, abych jako zpravodaj k této Smlouvě
hned úvodem zdůraznil a vyzvedl zejména tu
skutečnost, že předpokládaný
návrh je ve své podstatě projevem praktického
uplatnění a realizace zásad Národním
shromážděním dnes již schválené
Smlouvy o přátelství, spolupráci a
vzájemné pomoci mezi ČSSR a Polskou lidovou
republikou.
Považuji ze velmi správné, že současně
s uzavřením Smlouvy o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci, přistupují
obě strany ke smluvní úpravě právních
vztahů na československo-polských státních
hranicích, a to jak Smlouvy o režimu na československo-polských
státních hranicích, tedy Smlouvy o spolupráci
a vzájemné pomoci v hraničních otázkách,
tak Smlouvy o spolupráci v železničním
a silničním styku, která je dnes Národnímu
shromáždění předkládána
k souhlasu. Účelnost a nutnost navrhovaných
Smluv vyplývá ze společné potřeby
jednotně a komplexně řešit oblasti a
úseky společného zájmu.
Tento společný zájem se plně projevil
v pozitivním přístupu k návrhu mezistátní
smluvní úpravy společných kontrol
na železničních a silničních
hraničních přechodech. Obě strany
si vyšly vzájemně vstříc, přičemž
dohodnutý kompromis odpovídá optimálně
současné praxi i perspektivním potřebám.
Ze skutečnosti, že mezi oběma státy
dochází ke stále širšímu
a všestrannějšímu vzájemnému
styku, ze skutečnosti, že se rozvíjí
a neustále upevňuje vzájemně výhodná
hospodářská spolupráce Československa
s Polskem, v souladu se zásadami mezinárodní
socialistické dělby práce, že se rozvíjí
a prohlubují vzájemné styky i v oblasti kulturní
a společenské, bylo tedy nutno vyvodit správné
závěry a navrhnout vhodná opatření
k přátelské spolupráci i při
výkonu kontroly osob, zboží a dopravních
prostředků, přestupujících
československo-polské státní hranice
v železničním a silničním styku.
Otázky společných kontrol československých
a polských pohraničních, celních,
fytokarantenních a dalších kontrolních
orgánů na československo-polských
státních hranicích byly dosud smluvně
upraveny pouze ujednáním mezi ministerstvy vnitra
a ministerstvy zahraničního obchodu obou stran,
což neodpovídalo ústavním předpisům
obou států. Některé dílčí
otázky společných kontrol byly upraveny v
Dohodě mezi ČSSR a PLR o vzájemné
železniční dopravě z 31. ledna 1958.
Neexistoval tedy žádný jednotný a společný
právní dokument, který by komplexně
upravoval veškeré otázky související
se společnými kontrolami na československo-polských
státních hranicích.
Je proto možno vzít s uspokojením na vědomí,
že poprvé dochází k jednotné
úpravě právních vztahů při
řešení případných sporů,
které mohou vzniknout při provádění
společných kontrol orgány jednoho státu
na území druhého státu - a to způsobem,
odpovídajícím zásadám přátelské
spolupráce dvou socialistických států.