Čtvrtek 6. dubna 1967

Keby vládne kruhy Nemeckej spolkovej republiky zbavili seba a značnú časť svojich občanov falošných, nereálnych ilúzií o možných zvratoch výsledkov druhej svetovej vojny, dnes by sme nemuseli riešiť pálčivý problém, ako je problém európskej bezpečnosti na našom kontinente.

16. marca 1967 sme v našej socialistickej vlasti srdečne privítali delegáciu NDR na čele s predsedom Štátnej rady W. Ulbrichtom ako poslov mieru a reprezentantov nemeckého ľudu, s ktorým žijeme v príkladnom susedskom priateľstve a v spoločnej vernosti k zásadám socialistického humanizmu. 17. marec 1967 - deň podpisu našej medzištátnej priateľskej zmluvy, je radostným dňom v našej histórii. V ňom je zvýraznená podstatná zmena nášho vnútorného položenia i medzinárodného postavenia medzi rokmi 1939 a 1967.

Zmluva o priateľstve medzi ČSSR a NDR, ktorú hlavy oboch našich štátov podpísali na Pražskom hrade, úplne prekonáva nielen temnú minulosť, ale je i prejavom vrelého súzvuku medzi ľudom Československa a NDR. Naše vzájomné priateľstvo a spolupráca sa touto zmluvou upevňuje a rozširuje na všetky oblasti hospodárskeho, kultúrneho a politického života. Skutočnosť, že naše štáty ako rovnocenní partneri budú neustále rozvíjať politiku mierovej koexistencie medzi štátmi s rôznymi spoločenskými sústavami, svedčí o tom, že uzavretá zmluva v ničom nenaruší naše priateľské vzťahy k iným národom a štátom v Európe a na svete.

V NDR som bol od roku 1953 niekoľkokrát. Každá návšteva mi poskytla podpísať túto priateľskú zmluvu ako mierový dokument prvého stupňa, bol som na zasadnutí Medzinárodnej komisie kresťanskej mierovej konferencie v Gnadau pri Magdeburgu. Všetci účastníci na tejto porade, ktorí sme sa tam zišli z rôznych krajín sveta, sledovali sme návštevu vládnej delegácie NDR vo Varšave a v Prahe s vrelým záujmom a súhlasom.

V NDR som bol od roku 1953 niekoľkrát. Každá návšteva mi poskytla mnoho dobrých dojmov a jedno základné presvedčenie, že ľud NDR pod vedením Zjednotenej socialistickej strany a vlády Národnej fronty na všetkých úsekoch hospodárskeho, kultúrneho a spoločenského života rezko napreduje. Podstatne sa zmenilo a mení i spoločenské a občianske vedomie ľudu. V roku 1953, po mierovej konferencii nemeckých obrancov mieru vo Výmare, zúčastnil som sa s inými delegátmi na viacerých pohovoroch s nemeckými občanmi. V rozhovoroch neboli zriedkavé výhrady a skepsa diskutérov. Pri ďalších návštevách a stretnutiach javilo sa mi jasným, ako sa upevňuje morálno-politická jednota ľudu, ako rastie socialistické vlastenectvo občanov NDR. Pri poslednom stretnutí som počul takéto spontánne hlasy občanov: V našej Nemeckej demokratickej republike vláda dôsledne odstránila vykorisťovanie človeka človekom. Tým sa vytvorila základňa pre nastolenie skutočných humánnych vzťahov nielen v našom vnútroštátnom spoločenstve, ale i voči susedným národom. V Nemeckej demokratickej republike, na rozdiel od Nemeckej spolkovej republiky, niet milionárov, ale ani žobrákov. Dobré výsledky cieľavedomej a neúnavnej práce patria ľudu. Vec záchrany mieru, úsilie, aby Nemci neboli kliatbou, ale požehnaním pre Európu, prenikla do vedomia občanov, najmä mládeže. Aktívna účasť pracujúcich na správe štátu, na tvorbe hospodárskych a kultúrnych plánov, disciplinovaná práca, to je obraz nášho každodenného života a našej socialistickej demokracie v Nemeckej demokratickej republike.

Tak hovorili mnohí, s ktorými som sa stretol pri priateľských rozhovoroch. To samé môžeme povedať my o našom živote v našej socialistickej Československej republike. Rovnaký základ spoločenského zriadenia vytvára i rovnaké humánne vzťahy vo vnútri našich štátov a voči iným národom.

Takéto skúsenosti svedčia o tom, že Zmluva o priateľstve, spolupráci a vzájomnej hospodárskej pomoci medzi Československou socialistickou republikou a Nemeckou demokratickou republikou je zvýraznením najúprimnejších priateľských vzťahov ľudu v našich susedných krajinách. Vyslovujeme s ňou nielen vrelý súhlas, ale ju budeme i dôsledne a čestne plniť tak v záujme svojom, ako aj s úprimnou snahou, aby NDR, prvý suverénny nemecký mierový štát robotníkov, roľníkov a inteligencie, čo najskôr dosiahla takého medzinárodného uplatnenia a uznania, aké jej podľa práva a veľkého významu v rodine mierumilovných národov náleží a aby zaujala čím skôr svoje oprávnené miesto v OSN.

K našej rovnako vysoko významnej priateľskej zmluve s bratským Poľskom, ktorú sme jednohlasne dnes dopoludnia odhlasovali, žiada sa mi povedať niekoľko slov. V jej obsahu je vyjadrená spolupatričnosť, vzájomná láska a istota národov Československa a Poľskej ľudovej republiky. Zobrazuje poučenie zo spoločnej smutnej minulosti, spoločné snaženia v prítomnosti a naše mierové nádeje do šťastnej budúcnosti. Je zapísaná práve tak v srdciach slovenského a českého ľudu, ako sú tam zapísané i priateľské zmluvy s SSSR, s NDR a ďalšími štátmi, s ktorými nás viažu spoločné úlohy a ciele svornej spolupráce, vernosť socialistickému spoločenskému zriadeniu a svätej veci spravodlivého mieru.

Náš ľud je presvedčený, že upevňovanie priateľstva a rozširovanie vzájomnej spolupráce medzi národmi Československa, Poľska a NDR v jednotnom tábore socialistických štátov na čele so Sovietskym zväzom je zásadným predpokladom pre bezpečnosť Európy a mieru na svete. Priateľstvo, hospodárska sila, aktívna a dôsledná mierová politika socialistických štátov je jedine správnou a jasnou odpoveďou na revanšistické ciele politiky vládnych kruhov v Bonne, ktoré sa snažia zmeniť status quo vzniklé po druhej svetovej vojne, zmocniť sa NDR, zmeniť nezmeniteľné hranice na Odre a Nise a pomocou jadrových zbraní znova premeniť Nemecko na militaristický štát s neblahým heslom Drang nach Osten. Je práve tak naším záujmom, ako i záujmom národov Európy, aby sme akýkoľvek plán výboja na účet iných národov znemožnili. Myslím, že je dobre keď dávame najavo, že naše vrelé sympatie sú na strane tých občanov v Nemeckej spolkovej republike, ktorí sa v desaťtisícových zástupoch každoročne zúčastňujú na veľkonočných mierových pochodoch, ako to bolo aj v čase tohoročných veľkonočných sviatkov. Národy ČSSR, Poľska a NDR žijú v srdci Európy. Živo si uvedomujú zodpovednosť za bezpečnosť a mierový vývoj nášho kontinentu.

Priateľské zmluvy, s ktorými v našom Národnom zhromaždení vyslovujeme úprimný súhlas, sú konkrétnym a účinným prostriedkom k zmierneniu napätia, k zmiereniu národov Európy a k trvalému pokoju po ktorom túžime a ktorý sme pripravení brániť a upevňovať. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Žiakovi. Promluví posl. Trojan.

Posl. Trojan: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci! Máme předložen k souhlasu a byl nám zdůvodněn vládní návrh Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a NDR. Přistupujeme k této rozpravě s pocitem maximální odpovědnosti, neboť předložené návrhy jsou velmi významnými mezinárodně politickými dokumenty, majícími význam a poslání nejen pro současnost, ale i pro léta budoucí.

Předložená smlouva vytváří spolu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s SSSR v oblasti střední Evropy takové ovzduší, které jako nikdy v minulosti dává nám, občanům socialistického Československa, pocit svrchované bezpečnosti a vytváří příznivé podmínky pro budovatelskou práci, hospodářský a kulturní rozvoj společnosti.

Uvedené smlouvy jsou vyjádřením a potvrzením základních principů naší zahraniční politiky. Jsou vedeny snahou rozšiřovat a upevňovat v duchu idejí socialistického internacionalismu vztahy přátelství a spolupráce se státy světové socialistické soustavy, s nimiž nás pojí pouta společného díla při výstavbě socialistické společnosti, při obraně míru a bezpečnosti ve střední Evropě i prosazování zásad politiky mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením.

Myslím, že není nutné příliš připomínat, že bezpečnost ve střední Evropě - a nejen podle našich pamatovaných zkušeností - se dotýká jak zde geograficky rozložených zemí, tak má i vážné důsledky pro bezpečnost celé Evropy, ba i světa.

Vzpomeňme jen minulosti. Nemnoho dní nás dělí od osudného data 15. března, kdy před 28 lety začalo velké utrpení našeho lidu vydaného neschopnou politikou buržoazních vlád i proradnými kapitalistickými spojenci první republiky na pospas nacistické zvůli.

Události 15. března 1939 nemohou být naším lidem zapomenuty, neboť nám připomínají hanebnou, se základními zásadami mezinárodního práva plně rozpornou Mnichovskou dohodu, oživují vzpomínky na špatně orientovanou zahraniční politiku československé buržoazie i vybízejí k bdělosti vůči německému militarismu, revanšismu a agresivitě. A právě z tohoto hlediska výrazněji vystupuje význam našich smluv s lidovým Polskem a demokratickým Německem jako katalyzátory míru, bezpečnosti a suverenity naší země a celého středoevropského prostoru i jako vyjádření prozíravé politiky socialistického Československa.

Náš lid má v důsledku svých historických zkušeností velmi živý zájem o zahraniční politiku vlády, jak to před rokem potvrdila i rozprava v Národním shromáždění. Tento zájem pramení nejen z bouřlivě se vyvíjejících mezinárodních událostí, ale i z odpovědného vědomí, že mezinárodně politické dění se dotýká našeho života, ovlivňuje naši práci, plány i perspektivy. Svoji roli zde hraje zkušenost z obou světových válek i staletá zkušenost s agresivitou západního německého souseda. Jihočeský kraj spolu se Západočeským jako jediný přímo sousedí s NSR. Z toho vyvěrá tím větší zájem našeho lidu o události za šumavskou hranicí a jejich řešení.

Pracující naší země i Jihočeského kraje jsou informováni o probíhajících jevech v NSR. Víme, co se tam děje. Vítáme všechny, kteří přicházejí s přátelskými úmysly a návyky, které sledují mír a spolupráci ve světě. Současně však náš lid bděle střeží státní hranici a sleduje politiku Bonnu. Jsme zajedno s vládou republiky, že existuje cesta, která by v souladu se zájmy zemí vedla k posílení důvěry a spolupráce a nastolování lepších vztahů v Evropě. Sami jsme v tomto směru právě vůči NSR, zejména od sklonku padesátých let, učinili nejeden krok a nabízeli svoji dobrou vůli. Avšak všechno úsilí naší republiky, Sovětského svazu i dalších socialistických zemí je narušováno vládou NSR, která sveřepě odmítá uznat výsledky druhé světové války, uznat reálnou situaci v Evropě a namísto poučení z minulosti pěstuje politiku revanše a militarismu vůči svým východním sousedům.

Takový zahraničně politický kurs právem vedl vládu ČSSR, PLR a NDR k uzavření smluv o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Ústy presidenta republiky a prvního tajemníka ÚV KSČ soudruha Novotného bylo při této příležitosti výrazně řečeno, že uzavírané smlouvy nejsou namířeny proti žádnému druhého státu, nýbrž, vycházejíce z minulých zkušeností našich národů, zabezpečují lidu mír pro budovatelskou práci.

V západním tisku, zejména v tisku NSR, se v souvislosti s podepsáním smluv objevil názor, že smlouvy, jež nám byly předloženy ke schválení, jsou součástí jakéhosi "železného trojúhelníku" namířeného proti současné tzv. "nové východní politice" Kiesingerovy vlády. Myslím, že nemůžeme sledovat jen pojmy, ale především skutky současné bonnské zahraniční politiky. Dali jsme a dáváme vládě NSR možnost přistoupit konečně k řešení vztahů vůči Československu, musíme tak činit s neoblomnou podmínkou - posílit tím faktor naší bezpečnosti jako součásti bezpečnosti celoevropské. Zatím však realita tzv. "nové východní politiky" vyvolává pocity značně smíšené. I když kladně hodnotíme demokratické síly v Německé spolkové republice, ve které vystupují proti neonacismu, nemůžeme přehlédnout, že tyto realistické kruhy nemají faktickou moc a větší politický vliv, zatím co neofašistická strana má charakter relativně masové strany, má své poslance ve dvou zemských sněmech i sympatie předních západoněmeckých politiků.

Nemůžeme přehlédnout, že Komunistická strana Německa, ve které jsou sdruženy nejprogresívnější síly NSR, je po léta nucena pracovat v ilegalitě, zatímco je dán volný průchod hysterické aktivitě revanšistů a jejich landsmanschaftů, oficiální Bonn vyvíjí horlivost v podpoře nejreakčnějších akcí ve světě, jako je agrese ve Vietnamu, podporuje reakční režim Jihoafrické republiky, Portugalska a Španělska. Spolková vláda si nadále bezostyšně přisuzuje právo být mluvčím všech Němců, zastupovat celé Německo, nechce uznat existenci Německé demokratické republiky, nulitu Mnichovské dohody, činí si nárok na německé území v hranicích z r. 1937, odmítá uznat hranice na Odře a Nise, nechce se vzdát práva na vlastnictví nukleárních zbraní a Hallsteinovy doktríny.

To v nás posiluje vědomí, že bonnská vláda udělá vše, aby znesnadnila normalizaci vztahů v Evropě, aby zde udržela ohniska napětí a svárů. S kurzem Spolkové vlády velmi silně kontrastují mezinárodně i vnitřně politická opatření NDR. Důsledně se zřekla politiky německého imperialismu, do důsledků i s kořeny vymýtila fašistické býlí a v souladu s Postupimskou dohodou uskutečnila na svém území denacifikaci, demokratizaci i dekartelizaci. Představuje mírumilovné a demokratické Německo, které spolu s dalšími socialistickými státy buduje na svém území socialistické společenské zřízení a spolu s nimi tvoří pevnou hráz proti rozpínavosti německého militarismu.

Proto jsme nejen vítali vznik prvého německého státu dělníků a rolníků, přivítali deklaraci z r. 1950 a také po 18ti letech vzájemných vztahů činíme to, co nedokázaly věky. Přijímáme Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s Německou demokratickou republikou, jako přirozený výsledek mnohaletých politických, hospodářských i kulturních vztahů mezi našimi státy. Přijímáme ji jako dokument, který oběma našim národům poskytuje další základ pro hospodářskou, politickou i kulturní spolupráci, základ pro společný boj za mír a bezpečnost Evropy. Výrazem podpory úzkého přátelství mezi naším lidem a lidem NDR je i družba mezi Jihočeským krajem a krajem Suhl v Německé demokratické republice. Vzájemné poznání lidu i jeho představitelů překonává nedůvěru minulých let, vytváří vztahy porozumění a spolupráce, posiluje správné internacionální cítění, respektující třídní i ideovou spřízněnost lidu našich zemí. Pozorujeme to zejména u mladých lidí, jejichž kontakty jsou značně bezprostřední, zbavené předsudků a pomáhají v jejich hlavách a srdcích posilovat myšlenky a ideje socialismu.

Předpokládáme, že uzavřená smlouva tomuto procesu vzájemného sbližování přes ekonomické, kulturní, vědecké i osobní styky dále napomůže a bude dalším tmelem jednoty lidu obou socialistických zemí. Vůli našeho obyvatelstva po takovýchto dobrých vztazích, pochopení nutnosti jednotného postupu i při obraně země proti agresorovi, vědomí třídní sounáležitosti velmi konkrétně a markantně dokázalo také loňské spojenecké cvičení Vltava, jež probíhalo převážně na území našeho kraje a na části kraje Západočeského. Přijetí sovětských a maďarských jednotek i vojsk Národní lidové armády Německé demokratické republiky bylo skutečně přátelské. Zanechalo v myslích našeho lidu a jistě i zúčastněných armád trvalé vazby třídní spolupráce při obraně, záštitě a výstavbě socialismu i při obraně míru. Potvrdilo, že lid našich obou zemí si přeje mír, spolupráci a přátelství mezi národy.

Domnívám se, že smlouva zdůrazněním nulity Mnichovské dohody od samého začátku, vyjádřením věrnosti zásadám politiky mírového soužití i cílů Charty Spojených národů, nedotknutelnosti existujících státních hranic v Evropě i vzájemné pomoci v souladu s Varšavskou smlouvou při obraně státní suverenity, prohlášení o zajištění míru a bezpečnosti, snahu o zmírnění mezinárodního napětí, zastavení závodů ve zbrojení a dosažení odzbrojení, jakož i odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech potvrzuje základní principy zahraniční politiky Československé socialistické republiky i bukurešťské Deklarace o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě z července roku 1966. Smlouva je dokladem aktivity československé zahraniční politiky, jejího přínosu ve prospěch mírumilovných národů světa.

Doporučuji proto, aby Národní shromáždění tak, jako odsouhlasilo Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou, odsouhlasilo i vládní návrh smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou. Sám budu, soudružky a soudruzi, pro návrh hlasovat.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Trojanovi. Přihlášky jsou vyčerpány. Přeje si ještě někdo slovo k rozpravě? Prosím, soudruha Davida, přeje si slovo k rozpravě? Ne. Prosím s. Sekaninovou o závěr.

Zpravodajka posl. dr. Sekaninová: Děkuji, soudruhu předsedo, soudruzi poslanci, kteří vystoupili v rozpravě, uvedli četná zajímavá fakta a zkušenosti a osvětlili význam smlouvy z několika hledisek. Myslím si, že průběh diskuse mi dává možnost znovu navrhnout, aby Národní shromáždění Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci s Německou demokratickou republikou schválilo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji, dávám tedy, soudružky a soudruzi, hlasovat. Kdo souhlasí se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsanou v Praze dne 17. března t. r., nechť zvedne ruku. (Děje se.) (Dlouhotrvající potlesk.) Národní shromáždění jednomyslně schválilo předložený návrh se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsanou v Praze 17. března 1967.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP