Čtvrtek 6. dubna 1967

Volí především soustavu stálých znalců jmenovaných příslušným orgánem a zapsaných do seznamu. Tato forma bude základem celé úpravy, neboť umožní státním orgánům, avšak také organizacím a občanům, aby bez obtíží vyhledali znalce žádaného oboru.

Vedle toho bude dána možnost vyžádat posudek vědeckých ústavů, vysokých škol a jiných institucí ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Návrh zákona předpokládá, že v budoucnu může docházet k postupnému vytváření expertizních ústavů zaměřených přímo na posudkovou činnost v některých vybraných oborech, kde pro to budou zvlášť příznivé podmínky. Od takových ústavů budou pak vyžadovány znalecké posudky v první řadě. Taková úprava může přicházet v úvahu především v lékařství.

Návrh posléze připouští, aby za znalce byli přibráni i odborníci nezapsaní v seznamu znalců. Bude to však jen za určitých, v zákoně přesně vymezených předpokladů, především tehdy, není-li pro žádaný obor v seznamu znalců nikdo zapsán. Osnova předpokládá a umožňuje další vývoj expertizní činnosti, a vytváří podmínky, aby v jejím rámci mohly být začleněny i takové její formy, které by teprve v budoucnu vyplynuly z dalšího vědeckotechnického rozvoje.

Nové organizační formy samozřejmě platí obdobně i pro tlumočnickou činnost. I zde je dána možnost vytvářet specializované útvary zabývající se tlumočnickou činností a není ovšem ani vyloučeno vybrat pro tlumočnický úkon - za stejných předpokladů jako u znalce - překladatele, který není zapsán v seznamu.

V otázce odměňování znalecké a tlumočnické činnosti zdůrazňuje návrh zákona i připravené prováděcí vyhlášky ministerstva spravedlnosti zásadu materiální zainteresovanosti. Znalecká a tlumočnická činnost bude odměňována podle množství a kvality práce v souladu se všemi ostatními předpisy platnými v tomto směru. Soustava odměňování se tak stane reálnou pobídkou pro kvalitní a včasné splnění úkolu.

Závěrem mi dovolte poukázat ještě na jeden závažný rys nového zákona. Právní úprava postavení znalců a tlumočníků by sama o sobě nestačila zajistit, aby znalecké posudky dosahovaly vysoké úrovně odpovídající současným poznatkům jednotlivých vědních oborů, kdyby nebylo soustavně pečováno o metodické řízení znalecké činnosti.

Považovali jsme za vhodné vytvořit podle potřeby pro nejzávažnější obory zvláštní orgány ve formě sborů pro znalecké otázky.

V nich budou pracovat nejkvalifikovanější znalci, kteří se již v praxi osvědčili.

Tyto orgány budou působit také při výběru znalců a při metodickém řízení znalecké činnosti v rámci celého státu.

K jejich úkolům bude náležet péče o další zdokonalování kvalifikace znalců, budou dávat podněty pro vědecký výzkum otázek soudní expertizy a vyjadřovat se k obecným otázkám znalecké činnosti vůbec.

Jsem přesvědčen, že tato nová instituce podstatně přispěje ke zkvalitnění expertiz vůbec a tím i rozhodovací činnosti soudů a dalších orgánů provádějících řízení, při kterých se musí, dnes více než kdy jindy, opírat o znalecké posudky.

Vážené Národní shromáždění, pokusil jsem se alespoň v hrubých rysech naznačit hlavní zásady nové úpravy, která, jak jsem přesvědčen, bude důležitým krokem k dalšímu zkvalitnění rozhodovací činnosti státních orgánů, v první řadě soudů. Není nadsázkou, jestliže budu charakterizovat návrh jako další opatření směřující k posílení záruk zákonnosti.

Dosavadní zkušenosti z průběhu přípravných prací k novému zákonu ukazují, že nová úprava má širokou publicitu v odborných kruzích a že je o ni projevován nebývale veliký zájem.

Bude zapotřebí vyvinout po schválení návrhu zákona ještě značné úsilí, aby všechny úkoly směřující k organizačnímu zvládnutí byly beze zbytku splněny. To je důležitým předpokladem pro to, aby cíle, které novým systémem znalecké činnosti sledujeme, byly v praxi plně uskutečňovány.

Pevně věřím, že se tento náš předpoklad splní. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji ministru Neumanovi. Zpravodajem ústavně právního výboru je poslanec Hrabal. Prosím, aby přednesl zprávu.

Zpravodaj posl. dr. Hrabal:

Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi.

Byl jsem pověřen ústavně právním výborem, abych při dnešním zasedání Národního shromáždění vyjádřil souhlas tohoto výboru s navrhovaným zákonem o znalcích a tlumočnících. Činím tak jménem našeho výboru i jménem svým a souhlasný návrh zdůvodňuji těmito skutečnostmi:

Již při projednávání zásad zákona o znalcích a tlumočnících vážili jsme velmi pečlivě zásadní otázku, zda je nutno novým zákonem tuto materii řešit. Dospěli jsme k závěru, že současná úprava organizace znalecké činnosti má celou řadu nedostatků. Z poznatků Nejvyššího soudu i z našich rozborů zjišťujeme, že se snižuje kvalita znaleckých posudků a tím je ovlivňována správnost rozhodnutí státních orgánů. Výběr osoby znalce podle dosud platné úpravy zák. č. 47/59 Sb., případně vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 193/59 Ú. l. je přesunut na jiné orgány a organizace, které s řízením před státními orgány nemají nic společného. Pro podání posudku je organizací vybrán často pracovník bez náležité kvalifikace, bez zkušeností z podávání znaleckých posudků a často ten, jehož organizace mohla právě postrádat při plnění svých plánovaných úkolů. Za podání posudku, jeho úplnost a věcnou správnost necítí tento znalec osobní odpovědnost, když odpovídá jen organizace, která ho ustanovila. Za svou práci nebyl vždy organizací, jež ho ustanovila, ani náležitě honorován. Tím také odpadá možnost dalšího řízení znalecké činnosti, zejména pokud jde o uplatňování nejnovějších vědeckých poznatků ve znaleckých expertizách. Z vlastní zkušenosti pak mohu prohlásit, že v průběhu vyšetřování i soudního řízení některé posudky z oboru dopravních nehod, důlních havárií, příčin požárů i některé z oboru účetnictví postrádají hlubší hodnocení skutečné příčiny škodného výsledku a vztahu pachatele k žalovanému následku trestné činnosti. Naprostá, věcná správnost znaleckého posudku, jeho objektivita, opřená o nejnovější poznatky, je jedním z nejspolehlivějších prostředků pro správné rozhodnutí. Upevňuje tím autoritu států a současně důvěru občanů ve správnost rozhodnutí. Proto již po několik staletí se projevuje snaha organizovat a zdokonalovat znaleckou činnost. Současná úprava stanovila povinnost orgánů státní správy a organizací socialistického sektoru, nikoliv jednotlivců, k podávání znaleckých posudků, která však na druhé straně přinesla anonymitu znalce a znamenala podstatné zmenšení jeho odpovědnosti za podaný posudek, když znalec odpovídá jen v rámci svého pracovního poměru. Vyslovila všeobecnou povinnost k podání znaleckého posudku - tedy určité odborné a kvalifikované práce, kterou je možno požadovat a vynucovat i bez zásadního souhlasu znalce a to se pochopitelně někdy odráží v povrchnosti posudku, střídání velkého počtu osob a nemožnosti vytvořit stabilní kádry znalců, jeho další řízení a zkvalitňování.

Nová úprava, zakotvená ve vládním návrhu zákona o znalcích a tlumočnících i v prováděcím předpise ministerstva spravedlnosti, vychází z potřeb současného rozvoje společnosti i nedostatků současné úpravy. Předpokládá v podstatě čtyři druhy znaleckých posudků.

1. Ve zvláště obtížných případech, které vyžadují vědecké posouzení, jsou to vědecké ústavy, instituce a vysoké školy (§ 21/2 osnovy).

2. V méně obtížných věcech, jsou-li v určitém oboru specializována pracoviště na podávání znaleckých posudků, budou posudky vyžadovány především u těchto ústavů a pracovišť (§ 21/1 osnovy).

Podle mého názoru bude důležitým úkolem ministerstva spravedlnosti, aby síť těchto ústavů byla vybudována i v jiných krajích republiky.

3. Znalci zapsaní v seznamu znalců a tlumočníků a jmenovaní ministrem spravedlnosti, případně předsedou krajského soudu, pokud splňují podmínky § 4 - 7 osnovy. Mohou býti navrženi svým pracovištěm, sborem pro řízení znalců, případně sami požádat o zapsání do seznamu znalců a tlumočníků a za provedený výkon odpovídají osobně a mají osobní nárok na odměnu.

4. Konečně znaleckou činnost mohou vykonávat výjimečně i osoby nezapsané do seznamu znalců a tlumočníků, ale jen tenkráte, jestliže jsou splněny podmínky § 24 odst. 1 písm. a) - e) osnovy. Také tento druh znalců má osobní nárok na odměnu a osobně odpovídá za věcnou správnost posudku.

Prvé dva druhy znalců a tlumočníků - ústavy a vědecká pracoviště - budou vyžadovat nepochybně zvláštní odbornou a vědeckou kvalifikaci a předpokládat konzultace a vyjádření jiných specializovaných oborů. Tím si současně zaručuje stát svůj vliv na vysokou míru dokonalosti, vědecké fundovanosti a objektivnosti posudků, požadovaných zejména v obtížných případech. U znalců a tlumočníků zapsaných do seznamu má stát možnost kvalitu znaleckých posudků ovlivňovat prostřednictvím sboru pro znalecké otázky (§ 16 osnovy), který působí jako poradní orgán ministerstva spravedlnosti při jmenování znalců, stanoví odborné předpoklady, stará se o další zdokonalování expertizní činnosti a dává podněty pro vědecký výzkum obecných otázek této činnosti.

Domnívám se, že navrhovaná úprava dostatečně zaručuje, aby ze znalecké činnosti nebylo vytvářeno další vysoce výdělečné zaměstnání - bez ekvivalentní hodnoty vykonané práce, když v § 15 osnovy je vyslovena povinnost znalců a tlumočníků každý úkon zapisovat do znaleckého deníku a když krajský soud, v jehož seznamu je znalec zapsán, dohlíží na úměrnost a úplnost účtovaných odměn a znalecké deníky kontroluje (§ 19 odst. 2 osnovy).

Vládní návrh zákona o znalcích a tlumočnících přináší ještě jednu novou zásadu, která v úpravě dosud platné nebyla řešena. Umožňuje totiž, aby znalecká a tlumočnická činnost byla prováděna znalci a tlumočníky, kteří jsou zapsáni v seznamu i v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací, aby tedy znalecká činnost byla prováděna i mimo řízení před státními orgány na žádost osoby nebo organizace. Tím vystupuje do popředí preventivní funkce navrhovaného zákona a umožňuje se například, aby řádný znalec provedl odhad ceny rodinného domku, aby posoudil nedostatky věci nebo přístroje, u nichž se projevují funkční závady a kde občan hodlá uplatnit proti obchodní organizaci nárok na náhradu škody. Naproti tomu se nebude navrhovaný zákon vztahovat na činnost znalců, která nesouvisí s právními úkony a na podávání posudků, které je upraveno jinými předpisy (v řízení před Státním úřadem sociálního zabezpečení, před rozhodčím orgánem podle zák. práce a v lékařských posudcích, pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění apod.).

Připravovaná vyhláška ministerstva spravedlnosti, která bude vydána k provedení zákona, nepřekračuje zmocnění uvedená v § 26 navrhované osnovy a dává jen podrobné instrukce k jmenování znalců a tlumočníků, vedení seznamů a stanoví nové sazby odměny za znalecké posudky a tlumočnické úkony. Tyto se zvyšují oproti sazbám dosud platným (vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 193/59 Ú. l.) na 17,25 a 35 Kčs podle obtížnosti posudku za jednu hodinu práce znalcovy a obdobně i za tlumočnický úkon. V odměně za znalecký posudek nebo tlumočnický úkon je zahrnuta i odměna za vyhotovení čistopisu nebo překladu napsaného na stroji.

Změny, které jsou navrhovány ve zprávě ústavně právního výboru, jsou většinou jen stylistické, a proto, aby jimi zřetelněji vynikl smysl navrhovaného zákona. Úprava § 5 odst. 2, 3 nahrazuje a má za úkol konkretizovat ono spolupůsobení státních orgánů a vědeckých institucí při výběru znalců, jak je uvedeno v původním znění vládního návrhu. Změna v § 18 odst. 2 ve znění zprávy ústavně právního výboru upřesňuje ve shodě se zákoníkem práce rozsah nároků znalce a tlumočníka na jeho odměnu. Navrhované změny jsou v souhlasu s vyjádřením expertů a ministerstvo spravedlnosti s nimi vyslovilo souhlas.

Závěrem proto konstatuji, že navrhovaná osnova zákona o znalcích a tlumočnících splňuje požadavky na zdokonalení znalecké a tlumočnické činnosti, stanoví současné i perspektivní úkoly ministerstvu spravedlnosti na tomto úseku a odstraňuje nedostatky dnešního stavu. Její finanční dosah je nepatrný, když předpokládané výdaje ministerstva spravedlnosti vzrostou ročně asi o částku 65 000 Kčs. Doporučuji proto Národnímu shromáždění, aby vládní návrh zákona o znalcích a tlumočnících byl schválen se změnami uvedenými ve zprávě ústavně právního výboru. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji. Přeje si někdo slovo k předloženému návrhu zákona? Nikdo. Tedy soudruzi, ve vládním návrhu, který má 29 paragrafů, navrhl ústavně právní výbor změny ve 22 paragrafech. Dám hlasovat o návrhu ve znění upraveném ústavně právním výborem podle návrhu s. Hrabala. Soudruh Neumann souhlasí. Kdo souhlasí s takto upraveným návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Děkuji. Konstatuji, že návrh zákona o znalcích a tlumočnících ve znění podle zprávy ustavně právního výboru je schválen.

Soudružky a soudruzi, přihlásil se ještě s. Gudrich, který by chtěl přednést interpelaci. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Gudrich: Soudružky a soudruzi, ve své interpelaci bych se chtěl zmínit o dvou otázkách, které si právě v současné době, aspoň se tak domnívám, vyžadují větší pozornosti a také účinnějších opatření ze strany centrálních orgánů a příslušných KNV, na jejichž území se nacházejí rozvojové pohraniční okresy kategorie A.

S první interpelací bych se rád obrátil na místopředsedu vlády a předsedu SPK s. Černíka - půjde o otázky bytové výstavby. V druhém případě, kdy půjde o situaci, která se projevuje v přijímání uchazečů z pohraničí na vysoké školy, jsem chtěl požádat o stanovisko ministra školství s. dr. Hájka.

Obě otázky souvisejí s vytvářením podmínek pro stabilizaci a rozvoj pohraničních okresů. Je známou skutečností, že v pohraničí dosahuje přirozený přírůstek obyvatelstva až dvojnásobku celostátního průměru. Domnívám se, že z dosavadních zkušeností získaných při doosídlování pohraničí a spočívajících v tom, že stabilizované jsou především ty kádry, které jsou produktem vlastního přirozeného přírůstku, bychom měli vyvozovat výraznější závěry a přijímat účinnější opatření. Dosavadní pozornost ústředních orgánů byla příliš jednostranně orientována na tzv. doosídlovací akce. Statistické údaje sice ukazují na to, že např. v letech 1954 - 1963 bylo touto formou do pohraničí získáno asi 45 000 osob, dokazují však také, že nejméně každý třetí doosídlenec se opět vystěhoval, a to přes nejrůznější materiální a finanční výhody, které těmto doosídlencům byly za uvedené období poskytovány.

Funkcionáři a celá veřejnost v pohraničí jsou toho názoru, že bychom měli být lepšími a pozornějšími hospodáři, že bychom měli především a lépe využívat vlastních zdrojů, které nám zde již vyrostly a vyrůstají. Dnes zde již prakticky jde o mladé občany naší republiky, kteří se v pohraničí narodili, jejichž rodiče se v pohraničí stabilizovali a zakládají v něm dobré socialistické pracovní, rodinné i společenské tradice.

Uvádím, soudruhu místopředsedo vlády, tato fakta úvodem k interpelaci proto, že se domnívám, že by bylo pro naše národní hospodářství daleko ekonomičtější a celé naší společnosti by přineslo mnohem větší efekt, kdybychom všestranněji a ve výraznější míře vytvářeli podmínky k tomu, aby tento mladý produktivní živel z pohraničí neodcházel, ale aby v něm trvale zůstal.

Pokud jde o mou interpelaci k bytové výstavbě, chtěl bych zdůraznit, že nemám v úmyslu zde uplatňovat nějaké lokálně patriotické zájmy. Chci vyjádřit stanovisko všech osmi pohraničních okresů kategorie A, tedy společné a ověřené stanovisko těch okresů, vůči kterým směřují všechna usnesení ústředních orgánů o všestranné péči a pomoci při zajišťování jejich komplexního rozvoje. Je možno konstatovat, že žádné opatření, které bylo dosud v zájmu stabilizace obyvatelstva v pohraničí přijato, nemělo takovou účinnost, jako rozhodnutí o preferování vybraných okresů v bytové výstavbě, zejména v její státní formě výstavby. Byt se ukázal jako bezpečně stabilizující faktor. Podíl počtu bytů ve státní výstavbě, přidělovaný těmto okresům, zejména v letech 1961 - 1965 se pohyboval mezi 40 - 70 % na celkové bytové výstavbě. Tento podíl vytvářel reálné možnosti pro rychlé, účinné a spravedlivé řešení těchto oblastí. Chtěl bych vás, soudruhu místopředsedo vlády, upozornit na to, že situace se radikálně, a vzhledem k pohraničním okresům přímo katastrofálně změnila v přídělu státní bytové výstavby na období 1966 - 1970. Její podíl byl zredukován na pouhých 5 - 15 % z celkové výstavby. Důsledky se začínají projevovat. Nelze vyřešit ani nejnutnější asanace a demolice, není řešení pro nezbytné služby, sociální případy apod. Jsou ONV, které mají k dispozici pro potřebu národních výborů na období pěti let pouhých 20 - 30 bytových jednotek, např. Jindřichův Hradec, Prachatice, Tachov atd. Přitom v návrhu plánu čtvrté pětiletky rozvoje národního hospodářství republiky je zapracován podíl státní bytové výstavby na celkové bytové výstavbě 13,6 %. V osmi pohraničních okresech kategorie A však představuje podíl pouhých 12,3 %. Již z toho je zřejmé, že k preferenci těchto okresů nedošlo, ačkoliv zdroje v plánu jsou. Bude tak relativně více státních bytů postaveno ve vnitrozemí. V dokumentu, který byl projednáván v ekonomické komisi ÚV KSČ v březnu 1965 a jenž se týká řešení komplexního rozvoje pohraničí do r. 1970, je správně uvedeno, že bytová výstavba v pohraničí je pod celostátním průměrem, že počty bytů zde rostou pomaleji než by bylo třeba ke stabilizaci osídlení. Dále se zde říká, rovněž správně - že příznivý populační vývoj musí být podpořen všemi prostředky a musí být vytvářeny postupné předpoklady pro nezbytnou stabilizaci pohraničního osídlení. K tomu je třeba výrazněji než dosud, jak je uvedeno v dokumentu - preferovat bytovou výstavbu určenou jednak pro nové doosídlence, ale také pro nově vznikající rodiny z řad mládeže v pohraničí. To je jasná a konkrétní zásada.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP