Jsou nám všem jistě známy problémy
našeho národního hospodářství,
víme, že i dobrá a spravedlivá usnesení
o rychlém a komplexním rozvoji pohraničních
okresů je třeba těmto zhoršeným
podmínkám přizpůsobit, a některé
záměry zredukovat. Přesto si myslím,
že se stále dopouštíme stejné chyby.
Když je třeba řešit některé
problémy našeho národního hospodářství
v souvislosti s velkými úkoly národního
hospodářství a omezenými zdroji našeho
státního plánu a rozpočtu, pak nesprávně
provádíme nediferencovaná opatření
na území celé republiky a tím zcela
stíráme diferencované úvahy a záměry,
zapracované do rozvojových programů.
Přitom takové radikální, nediferencované
zásahy a opatření státu a společnosti
nic nepřinášejí. Předpokládaná
úspora na státní výstavbě bude
zcela určitě v nejbližších letech
mnohonásobně znehodnocena potřebou dalších
prostředků a investic, jejichž potřebu
si právě uvedené zásahy dříve
nebo později samy vynutí.
Vzhledem k tomu, že jak jsem již řekl, v žádném
jiném ukazateli nelze výrazněji a přesvědčivěji
vyjádřit preferenci zaostávajících
oblastí, nežli právě v bytové
výstavbě a ve formách této bytové
výstavby, jsou všechny okresy toho názoru,
že by bylo nanejvýš spravedlivé a v zájmu
jejich rozvoje, přehodnotit počty bytů, které
u nich mají být v této formě realizovány
do r. 1970 s cílem najít řešení
pro jejich posílení.
Chtěl bych upozornit ještě na jedno nebezpečí,
které může velmi ohrozit plán bytové
výstavby v těchto okresech. Uvažuje se se změnou
stabilizační družstevní bytové
výstavby na podnikovou formu výstavby. K tomuto
chystanému opatření by se mělo přistupovat
s krajní obezřetností a se znalostí
situace v ekonomické stabilitě podniků a
závodů, rozložených v pohraničních
okresech. Budou-li i zde opět paušálně
přijata opatření pro území
celé republiky, tedy včetně pohraničí,
pak se může stát, že zde nepostavíme
stovky a tisíce bytů jenom proto, že podniky
a závody nebudou mít dosti vlastních zdrojů
na plné financování podnikové výstavby,
která je dosud v plánu uvažována jako
stabilizační forma. I zde jsou pohraniční
okresy společného názoru - pokud jde o možné
důsledky takového opatření.
Uvedu jako příklad konkrétní situaci
na bruntálském okrese: podíl družstevní
stabilizační výstavby činí
u nás z celkového počtu bytů 60 %.
Z toho by mělo být převedeno do nové
podnikové formy 46 % bytů. Provedli jsme u příslušných
podniků a závodů předběžné
šetření o možnostech financování
této formy bytové výstavby. Negativní
stanovisko vyjádřené závody, představuje
již dnes zřeknutí se 176 bytů. Tento
počet ovšem není konečný, mnoho
závodů se vyjadřuje velmi opatrně.
Reálně očekáváme, že v
našem okrese by to mohlo znamenat nepostavit do roku 1970
nejméně 500 plánovaných bytů.
V jiných okresech jak máme podklady, je situace
podobná.
Domnívám se, že by bylo nutné, chceme-li
pohraničí skutečně vyřešit,
buď stabilizační formu bytové výstavby
pohraničí ponechat, a to nejméně do
roku 1970 v původním plánovaném rozsahu,
nebo při jejím převodu na podnikovou formu
poskytnout na její výstavbu úměrnou
dotaci. V krajním případě navrhuji
umožnit pohraničním okresům převod
stabilizační formy na občanskou družstevní
dodavatelskou formu výstavby, která, přesto,
že jde již o formu pro pohraničí značně
progresívní, není v dostatečném
rozsahu ani pohraničí přidělována.
Tolik k bytové výstavbě a jen velmi stručně
o přijímání posluchačů
z pohraničí na vysoké školy. Pokud jde
o přijímání posluchačů
z pohraničí na vysoké školy, odvolávám
se na usnesení vlády ze dne 18. února 1959
k rozvoji pohraničních oblastí, kde v odst.
II/3 se ukládá ministru školství a příslušným
radám KNV dále zvyšovat podíl posluchačů
z pohraničí na odborných a vysokých
školách, zejména na lékařských
fakultách.
Chtěl jsem upozornit s. ministra školství na
to, že realizace tohoto dobrého usnesení, které
bylo dalším opatřením ústředních
orgánů prohloubeno v tom smyslu, aby při
přijímání posluchačů
na vysoké školy byla dána přednost posluchačům
z pohraničí, není některými
vysokými školami dostatečně zajišťováno.
Každoročně dostáváme mnoho žádostí
škol, rodičů i žáků o intervenci
na vysoké škole, která přesto, že
posluchač absolvoval úspěšně
přijímací zkoušku, žadatele odmítla.
V některých případech intervence úspěšná
byla, ve většině případů
ne. Uvažoval jsem pečlivě, zda mám v
NS vznést interpelaci, obával jsem se, že jde
o jednotlivé zdůvodněné případy
odmítnutí přijetí. Požádal
jsem proto předsedy příslušných
ONV v okresech kategorie A o jejich zkušenosti a stanovisko.
S výjimkou okresu Cheb, kde se situace jeví příznivěji,
jsou všechny okresy toho názoru, že by bylo vhodné
a nutné přesněji vymezit zásady o
přijímání uchazečů z
pohraničí na vysoké školy a vytvořit
podmínky k tomu, aby také vysoké školy
tato opatření znaly, a důsledně je
respektovaly.
Domnívám se, že takové opatření
není spojeno se žádným nárokem
na zdroje státního rozpočtu a přece
by pomohlo vysoce účinně řešit
tolik potřebnou stabilizaci vysokoškolských
kádrů v pohraničních okresech.
Některé vysoké školy se nesprávně
domnívají, že příslušná
usnesení respektují tím, když při
stejném konečném hodnocení posluchačů
z pohraničí a z vnitrozemí dají, a
to ještě ne vždy, přednost uchazeči
z pohraničí.
Myslím, že aspoň pro posluchače z okresů
kategorie A by měly být základními
kritérii trvale dobrý prospěch na střední
škole a úspěšné složení
přijímací zkoušky na vysoké škole.
Každé jiné hodnocení dává
vysoké škole prakticky možnost posluchače
odmítnout.
Tuto navrhovanou, zdánlivě nespravedlivou preferenci
doporučuji proto, že absolventi vysokých škol
z vnitrozemí v pohraničí pracovat nechtějí,
a pokud vůbec nastupují, pak v drtivé většině
pod nejrůznějšími záminkami brzy
z pohraničí zase odcházejí.
Vládou schválený návrh ministerstva
školství na nový způsob umisťování
absolventů vysokých škol, i když může
být prospěšný ve vnitrozemí,
situaci v pohraničí ještě zkomplikuje.
Je pravdou, a z toho zmíněné vládní
usnesení vychází, že absolventi byli
mnohdy i pod jistým nátlakem nuceni nastupovat na
taková místa, která jim nevyhovovala. Těmi
místy jsou především pohraniční
okresy. Nebudou zde tedy nyní nastupovat zcela legálně.
To by mělo stačit ke zdůvodnění
přednostního přijímání
uchazečů z pohraničí.
Mnoho okresů si stěžuje i na to, že vysoké
školy neoznamují výsledky přijímacího
řízení, takže jim není známo,
zda žák nebyl přijat pro neprospěch
při zkoušce, nebo pro velký počet zájemců,
či z jiných důvodů.
Např. Český Krumlov dokumentuje, že
největší potíže s přijímáním
jsou na filosofické fakultě, kde nejsou přijímáni
ani výborní žáci. Naprosto shodné
stanovisko má Jindřichův Hradec. V Domažlicích
se projevuje velký nedostatek lékařů
a matematiků na středních školách,
uchazeči z domažlického okresu však na
vysoké školy přijímáni nejsou.
Prachatice uvádějí, že orgány
okresu marně usilují o to, aby vysoké školy
přihlížely k potřebám pohraničí
a přednostně tyto zájemce přijímaly.
Přitom tam mají zvláště citelný
nedostatek absolventů vysokých škol na úseku
zdravotnickém a na úseku školství a
kultury. Pracovní místa jsou obsazována vesměs
nekvalifikovanými pracovníky. Stejná je situace
v ostatních pohraničních okresech včetně
bruntálského.
Bude třeba také seriózně posoudit,
zda je objektivně správné a spravedlivé,
že vysoké školy přihlížejí
příliš jednostranně k výsledkům
přijímacích zkoušek a nepřihlížejí
vůbec k hodnocení školy, která zná
posluchače, ne z několikaminutového pohovoru
a jeho přítomnosti při zkoušce, nýbrž
často z jeho více než pětiletého
studia na příslušné škole.
Doporučoval bych proto, zvážit potřebu
revize podmínek, za kterých jsou posluchači
na vysoké škole přijímáni - a
zde mám na mysli nejen posluchače z pohraničí.
Bylo by to spravedlivé a celospolečenským
zájmům určitě prospěšné.
V hospodářské i společenské
sféře dochází neustále k hledání
nových, účinnějších a
objektivnějších forem ke zvýšení
jejich účinnosti. Některé vysoké
školy však těmto měnícím
se podmínkám i potřebám - aspoň
se tak domnívám - zůstávají
něco dlužny. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
s. Gudrichovi.
Před závěrem dnešního jednání
chci upozornit, že v prvém kuloáru bude asi
za půl hodiny promítnut dokumentární
film o záplavách na jižním Slovensku
v roce 1965 a nové výstavbě tohoto zaplaveného
území. Film potrvá asi hodinu. Doporučuji
všem soudruhům a soudružkám, aby se promítání
zúčastnili.
Nyní přerušuji schůzi do zítřka
do deváté hodiny.