Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ: předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády inž. Černík, dr. Dolanský, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidát předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek; tajemníci ÚV KSČ Koucký, dr. Štrougal; místopředsedové vlády Krajčír, inž. Krejčí; ministři inž. Burian, David, Hoffmann, Indra, Korčák, Kudrna, arm. gen. Lomský, dr. Plojhar, inž. Takáč, Uher, dr. Vlasák.

Předseda NS s. Laštovička: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci!

Zahajuji přerušenou schůzi, přistoupíme k jedenáctému bodu pořadu, kterým je

11. Vládní návrh zákona o některých opatřeních k ochraně ovzduší a společná zpráva výborů ústavněprávního, výboru pro NV, výboru průmyslového pro hlavní výrobní odvětví a dopravu, výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví a výboru zdravotního.

Návrh odůvodní ministr-předseda Státní komise pro techniku dr. Vlasák.

Ministr-předseda Státní komise pro techniku dr. Vlasák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážené Národní shromáždění! Dovolte mi, abych úvodem k předkládanému návrhu zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší řekl několik slov o celkové problematice životního prostředí a naznačil tak širší rámec našich úkolů a činnosti na tomto úseku.

Životní prostředí je značně širší pojem, je to vše, s čím člověk přichází do styku, co působí na jeho duševní i fyzický rozvoj i na jeho styl života.

Nejdále v poznání a vymezení vlivu prostředí na člověka jsme dospěli v oblasti tzv. hmotného prostředí vytvářeného investiční činností. Na tento úsek byla až dosud především soustředěna pozornost. Určitých výsledků bylo dosaženo ve výstavbě bytů, které z hlediska plošného standardu a vnitřního vybavení jsou na úrovni vyspělých států, (v roce 1964 82 % bytů postavených je vybaveno plynem, ústředním vytápěním a teplou vodou). Investovali jsme více jak 4,5 mld Kčs do nových zdravotnických zařízení, více jak 12 mld Kčs do školství. Značné investice byly věnovány i na výstavbu kulturních zařízení, obchodů, spojů a služeb. V naší republice vyrostla celá řada nových sídlišť. Byla provedena úplná elektrifikace měst a obcí. Značné prostředky byly věnovány na zabezpečení obyvatelstva pitnou vodou.

Přes tyto pozitivní výsledky se nepodařilo zajistit komplexnost technické a občanské vybavenosti sídlišť, dostatečnou kvalitu a architektonickou úroveň výstavby, které jsou důležitými prvky v dotváření životního prostředí. Hlavní naše investiční činnost v uplynulém období byla zaměřena na výstavbu průmyslu, který i nadále oprávněně považujeme za zdroj dalšího růstu hmotného bohatství naší společnosti.

Tento vývoj přinesl vedle nesporných kladů i některé nedostatky. Rozvoj průmyslu byl zaměřen převážně na řešení kvantitativních problémů a otázkám, které souvisí s kvalitou našeho života, jsme nevěnovali dosti péče, velmi často prostě proto, že stupeň našeho poznání a našich zkušeností i naše ekonomické možnosti nám ještě neumožnily postupovat jinak. Při výstavbě průmyslu byly někdy zanedbány vlivy, kterými průmyslová činnost ovlivňuje své okolí, přírodu i osídlení.

Závěry XIII. sjezdu KSČ k dalšímu všestrannému rozvoji naší socialistické společnosti jednoznačně ukázaly nutnost věnovat zvýšenou pozornost otázkám péče o životní prostředí, a to nejen proto, že životní prostředí je součástí životní úrovně, ale také proto, že vytvoření optimálních podmínek pro reprodukci pracovních sil a rozvoj fyzických a duševních sil člověka je základní ekonomickou nutností v současné době.

Proto tvorba životního prostředí se stává společenskou nezbytností a prvořadou záležitostí celé společnosti. Realizace tohoto úkolu nachází svůj odraz již v připravovaných dokumentech o nutnosti posílení investic do společenské sféry a v dalších dokumentech, které byly přijaty.

Před časem byla Národním shromážděním přijata opatření k zabezpečení čistoty vod a dnes přistupujeme k projednání zákonných opatření k ochraně čistoty ovzduší. Je to tedy další článek v postupném řešení problematiky životního prostředí.

V etapě, kdy všechna pozornost a péče byla upřena na rozvoj a zvyšování výroby, jako základní podmínky růstu životní úrovně obyvatel, zůstala zejména v pozadí narůstající závažnost negativních důsledků projevujících se rapidně rostoucím znečišťováním ovzduší v oblastech s vysokou koncentrací průmyslu.

Znečištění ovzduší je produktem rozvoje výroby a techniky, ale je nutno zdůraznit, že dnešní úroveň vědy a techniky poskytuje ve většině případů také dostatek podkladů a možností jak při intenzívním průmyslovém rozvoji zabezpečit potřebnou čistotu a kvalitu životního prostředí.

Jak jsem se již v úvodu zmínil, neposuzovali jsme vždy při rozhodování o našich investičních záměrech nejširší souvislosti a důsledky, které navrhovaná investice vyvolá ve svém okolí a nesledovali jsme, zda vedle výkonných výrobních zařízení je počítáno i s potřebným zařízením k likvidaci negativních vlivů na životní prostředí.

Tím se stalo, že celkové množství spadu prachu, sazí a všech ostatních škodlivin přesahuje na mnoha místech našeho území přípustné hodnoty pro ovzduší sídlišť a přesahuje vysoce i srovnatelné hodnoty jiných světových velkoměst. Tak např. na 1 km² v Praze spadne ročně 386 tun tuhých exhalací, v Moskvě je to 220 tun, v New Yorku 290 tun.

Důsledky znečistění ovzduší ohrožují v prvé řadě zdraví lidí, způsobují korozí značné škody na objektech a jsou zdrojem nečistoty v sídlištích i na pracovištích. Velké škody způsobují na lesních kulturách a v zemědělství.

Hlavní zdroje znečišťování ovzduší jsou především velké tepelné elektrárny, dále metalurgické a chemické provozy, cementárny, vápenky a další zdroje, kde je jako palivo používáno uhlí. Ve městech rychle roste znečišťování ovzduší výfukovými plyny.

Důsledky jsou nejvíce postižena místa koncentrovaného průmyslu a těžby, tj. u nás zejména Severočeská hnědouhelná pánev a Ostravsko. Podle dosavadních odhadů tyto škody celostátně činí ročně 2 - 3 miliardy Kčs.

Ze všech těchto důvodů je nezbytné zabránit nejen dalšímu zhoršování životního prostředí, ale provést i účinná opatření k jeho soustavnému zlepšování. Jedním z těchto opatření je předložený návrh zákona.

Tento návrh zákona vychází ve svých ekonomických ustanoveních z nové soustavy řízení a doplňuje ji z hlediska výraznějšího úsilí o ochranu životního prostředí v nových podmínkách. Návrh zákona jednoznačně určuje, že poplatky za znečišťování ovzduší musí být hrazeny z důchodu a nesmí být promítány do cen. Je do značné míry v moci znečišťovatelů ovzduší, aby se vhodnými opatřeními zbavili tohoto finančního zatížení tím, že provedou opatření, která omezí znečištění ovzduší na stanovenou míru.

Námitky, se kterými jsme se setkali, že poplatky za znečišťování ovzduší budou pro některé podniky neúnosné, nejsou zcela správné. Vycházíme-li z předběžných propočtů ministerstva financí a Státní plánovací komise, zatěžovaly by poplatky za znečišťování ovzduší celkový hrubý důchod necelým půl procentem a zisk jedním procentem. Toto zatížení je v novém systému řízení tak vysoké, aby nutilo znečišťovatele ovzduší k odstranění zásad, avšak není zase tak tíživé, aby vážně narušilo celkové hospodaření podniků. Domníváme se proto, že se podařilo nalézt v tomto případě správnou míru k zajištění dostatečné účinnosti navrhovaných zákonných opatření.

Odlučování tuhých exhalátů, především popílků, není dnes již problém technický, nýbrž výhradně realizační. Průzkum provedený v Závodech na výrobu vzduchotechnických zařízení v Milevsku ukázal, že tyto závody jsou schopny plně pokrýt požadavky investorů na odlučovače popílků počínaje rokem 1968 v objemu 70 mil. Kčs ročně popřípadě i více. Dodávky mohou být uskutečněny nejpozději do dvou let od předložení projektového úkolu a v jednodušších případech i dříve. Pokud jde o odlučovače dalších prachů, je již rovněž vyřešena řada odlučovačů a zbývající budou vyráběny v zahraniční licenci.

Naproti tomu odsiřování kouřových plynů nepřekročilo u nás stadium výzkumu a ověřování jeho výsledků. Do roku 1970 nelze proto očekávat, že by se nám podařilo vyrobit vlastními silami odsiřovací zařízení pro našeho největšího spotřebitele hnědého uhlí, tj. pro energetiku. Je to ovšem světový problém a projednáváme proto možnosti dovozu potřebných zařízení tak, aby nově budované elektrárny v Severočeské oblasti byly již vybavovány tímto dovezeným odsiřovacím zařízením.

Všechna naše opatření musí vyústit asi v těchto dvou základních směrech:

1. při výstavbě nových závodů nesmíme připustit již v projekci žádnou výjimku, která by dovolovala odsunout instalaci technicky dosažitelných zařízení k ochraně ovzduší na dobu pozdější;

2. systematicky a plánovitě musíme odstraňovat současné zdroje znečišťování ovzduší, a to buď jejich úplnou likvidací, nebo postupným vybavováním potřebnými zařízeními na ochranu čistoty ovzduší.

Tyto problémy řeší v současné době všechny průmyslově vyspělé země. Zákonná opatření na ochranu čistoty ovzduší v jednotlivých státech jsou na různé úrovni. V průmyslově vyspělých státech jsou nesporně přísnější než naše dosavadní právní normy a jejich důsledné dodržování je v těchto zemích nekompromisně vynucováno autoritou státní moci.

Koncepce a konstrukce předkládaného návrhu zákona vycházejí po provedeném důkladném rozboru současného stavu z těchto podkladů:

- z návrhu koncepce rozvoje naší palivo-energetické základny,

- z přírodních podmínek a ekonomických možností v současné době i ve výhledu,

- z věcného i časového skloubení s novým systémem řízení národního hospodářství,

- z reálných možností zabezpečení materiální a kapacitní základny pro výrobu zařízení na ochranu čistoty ovzduší,

- a ze současného stavu vědy a techniky u nás i ve světě.

Navrhovaný zákon nemůže ovšem sám o sobě problematiku znečišťování ovzduší automaticky a bezezbytku vyřešit. To musí učinit zejména pracovníci závodů za použití všech technických vymožeností, které jsou pro nás dosažitelné. Všechny dosavadní zkušenosti potvrzují, že chování a jednání podniků neurčují ani tak výzvy, pokyny či příkazy, jako spíše objektivní poměry, ve kterých podniky pracují a které působí zejména na jejich hmotný zájem.

Navrhovaný zákon má proto nahradit nejen dosavadní málo účinné právní předpisy a do jisté míry je sjednotit, ale hlavně působit ekonomickým tlakem na znečišťovatele ovzduší, aby tyto problémy brali opravdu vážně a všemi dosažitelnými technickými prostředky na úrovni současného stavu vědy a techniky a organizačními opatřeními zlepšovali současný stav.

Smyslem zákona není hromadit finanční prostředky u národních výborů z výnosů poplatků, nýbrž snaha docílit všemi prostředky v době co nejkratší žádoucí nápravu.

Po stránce technickoorganizační byla v této oblasti značným nedostatkem organizační neujasněnost a dále skutečnost, že v soustavě centrálního řízení chyběl orgán, který by byl schopen v nové soustavě řízení celostátně účelně a účinně řídit, koordinovat a organizovat ochranu čistoty ovzduší zejména po stránce technické a ekonomické. Proto návrh zákona obsahuje i ustanovení, aby ústředním orgánem pro ochranu čistoty ovzduší bylo ministerstvo lesního a vodního hospodářství, kde bude soustředěna také technická inspekce ochrany ovzduší, inženýrské služby, poradenská činnost pro národní výbory a podniky.

Předložený návrh zákona byl projednán ve všech příslušných výborech Národního shromáždění, které se velmi pečlivě a podrobně návrhem zabývaly a připomínky vzešlé z těchto jednání byly projednány a jsou obsaženy v předloženém návrhu. Z období příprav návrhu zákona jsou s jeho zásadami dosti podrobně seznámeny jak organizace, tak národní výbory i resorty, které počítají s účinností zákona od 1. 5. letošního roku.

Navrhuji jménem vlády, aby návrh zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší byl Národním shromážděním schválen. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji s. ministru Vlasákovi. Společným zpravodajem pěti výborů Národního shromáždění je posl. Závodská. Prosím, aby přednesla zprávu.

Zpravodajka posl. Závodská: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Na dnešní plenární schůzi Národního shromáždění se budeme vyjadřovat k velmi významnému vládnímu návrhu zákona, který je předkládán pod názvem "Vládní návrh zákona o některých opatřeních k ochraně ovzduší".

Proč pokládám, soudružky a soudruzi, tento vládní návrh zákona za tak významný? Vzpomeňme si jen, kolikrát jsme v Národním shromáždění slyšeli vystoupení a interpelace soudruhů poslanců, kteří žijí v oblastech zamořených exhalacemi, jaké nenahraditelné škody způsobují exhalace v přírodě, o devastacích v Severočeském a Severomoravském kraji, jak nebezpečné jsou exhalace lidskému zdraví, zvláště pak dětskému organismu. A není to jen v těchto dvou nejčastěji jmenovaných krajích, ale jsou to i obyvatelé dalších průmyslových center, jejichž zdraví je ohroženo exhalacemi, jako Plzeň, Ždiar, Praha, Brno, Košice, ale i menší města s rozvinutým průmyslem, jako Kladno, Kralupy, Náchod a další a další. Prakticky se problém exhalací týká všech měst nad 10 000 obyvatel a všichni víme, že těchto sídlišť je u nás velké množství. Slyšeli jsme ve zprávě ministra dr. Vlasáka, že škody, způsobené exhalacemi, se odhadují ročně, mírně počítáno, na 2,5 - 3 mld Kčs, a já bych dodala, že z celkového počtu obyvatel naší republiky je asi 3 mil. obyvatel (včetně dětí) ohroženo na zdraví jako výsledek trvalého znečišťování ovzduší. Přičteme-li k tomu ještě nepříznivý stav z hlediska větrných a vzdušných proudů a geografického položení a povrchu naší republiky, pochopíme, proč se tato otázka dostala v posledních letech do popředí zájmu celé naší veřejnosti. Nebylo týdne, aby se na nás, členy zdravotního výboru i jiných výborů NS neobraceli občané ze všech koutů republiky, co hodláme my, poslanci Národního shromáždění, udělat pro ozdravění životního a pracovního prostředí. Především byl vyvíjen tlak na poslance, kteří pracují v těchto zamořených oblastech. Byla nám soustavně předkládána usvědčující fakta, materiály a expertízy zdravotních pracovníků a vědců o zhoubných následcích vznikajících úletem nadměrného množství exhalátů na lidské zdraví, vegetaci, zvířata. Zúčastňovali jsme se i celé řady porad, jednání, diskusí, jednak s občany a orgány národních výborů, kde nás seznamovali s důsledky a také s čísly o vysokém překračování normy pro úlet jak pevných, tak plynných exhalací. Nakonec jsme i interpelovali a jednali s jednotlivými podniky. Chtěla bych připomenout, že právě před rokem na této půdě vystoupili poslanci v diskusi, volajíce po opatřeních na ochranu čistoty ovzduší. Bylo to při projednávání zákona o péči o zdraví lidu, který neupravuje jen péči o zdraví člověka, ale na jedno z nejpřednějších míst klade též péči o vytváření zdravého životního prostředí.

Proto jsme se my, poslanci NS, cítili zavázáni podniknout rozhodující kroky. Již na podzim v roce 1965 byla vytvořena mezivýborová komise průmyslového a zdravotního výboru NS. Tato komise se velmi pečlivě seznámila s celou problematikou, navštívila Výzkumný ústav vzduchotechniky v Malešicích, provozní závod na výrobu vzduchotechnických zařízení v Milevsku; navštívila i kraj Severočeský a Severomoravský, než došla k určitým závěrům, které byly pak prostřednictvím předsednictva NS již v květnu m. r. předloženy vládě. Tyto závěry mezi jiným též obsahovaly návrh, aby bylo uvažováno o vypracování návrhu zákona o sankčních opatřeních proti znečišťování ovzduší; existovala sice řada vládních usnesení, nařízení, vyhlášek resortů či usnesení KNV nebo ONV, tyto však byly v praxi málo účinné, protože jich bylo mnoho, byly nepřehledné, nekoordinované, roztříštěné do mnoha resortů a jejich dodržování nebylo řízeno a kontrolováno z jednoho centra. Proto mezivýborová komise dále navrhla, aby řízením, sledováním a kontrolou nad dodržováním čistoty ovzduší byl pověřen jeden centrální orgán, a to tehdejší Ústřední správa vodního hospodářství, nyní ministerstvo lesního a vodního hospodářství. Mezivýborová komise dále navrhla, aby se při koncipování sankčních opatření vycházelo ze zásady, že poplatky organizací za znečišťování ovzduší musí být zásadně vyšší, než činí náklady na instalování potřebného odlučovacího zařízení k ochraně čistoty ovzduší a jeho údržbu.