Posl. Škula: Súdružky a súdruhovia
poslanci, v 15. článku našej ústavy
sa štát zaväzuje takú hospodársku,
zdravotnú, sociálnu a kultúrnu politiku,
aby súbežne s rastom výroby, vzostupom životnej
úrovne obyvateľstva a postupným skracovaním
pracovného času sa neustále rozvíjali
fyzické a duševné schopnosti všetkých
ľudí. V duchu týchto zásad sa tvoril
i zákon č. 20/1966, ktorý okrem komplexného
riešenia zdravotnej starostlivosti v užšom zmysle
slova riešil i základné otázky rozvoja
zdravého a stáleho životného prostredia,
ktorý je jedným z predpokladov zdravia človeka,
jedným z predpokladov šťastného a tvorivého
života jednotlivca i celej spoločnosti.
Otázka zabezpečenia zdravého životného
prostredia, čistoty vôd a v prvom rade čistoty
ovzdušia je naším obyvateľstvom široko
a živo diskutovanou problematikou jednak v súvislosti
so správami o výskyte rôznych karcinogénnych
látok v priemyslových exhalátoch, a jednak
preto, že rozvojom priemyslu sa vynárajú problémy
znečisťovania ovzdušia i v oblastiach až
doteraz len pôdohospodárskych.
Zvláštnu aktuálnosť dáva celej
problematike skutočnosť uplatňovania novej
sústavy riadenia, v ktorej sa kladú na prvé
miesto otázky technické a predovšetkým
ekonomické. Je nebezpečie, že pri nedôslednom
chápaní týchto zásad a za určitých
okolností môže dôjsť k uplatňovaniu
ekonomického efektu na úkor základných
požiadaviek rozvoja spoločnosti, a to tým viac,
že zatiaľ čo úspory získané
nedostatočnou prevádzkou alebo vybavením
čistiacich zariadení sa dajú presne a okamžite
vyčísliť, škody takto vzniklé na
ľudskom zdraví sa dajú ťažko odhadnúť
a odnáša to iný rezort, nie ten, ktorý
škodu zavinil.
Už pri prejednávaní zákona č.
20/1966 vznikli obavy, či sa bude vždy a správne
a s plnou rigoróznosťou uplatňovať §
7 zákona. Tieto obavy vyplynuli zo skúsenosti, že
už pred prijatím citovaného zákona bol
prijatý celý rad vládnych uznesení
zameraných na problematiku zachovania čistoty ovzdušia
a vydaných niekoľko právnych predpisov a príkazov
na zabránenie rastu exhalácií, resp. na zníženie
týchto na prípustné minimum.
Napriek tomu sa však situácia na tomto poli nielen
nezlepšovala, ale v niektorých oblastiach sa zhoršovala,
čo vyvolalo často oprávnene ostrú
kritiku zo strany postihnutého obyvateľstva.
Kritickým hlasom pridáva na závažnosti
okolnosť, že nielen okolie závodov starších,
vybavených v súčasnej dobe neadekvátnym
strojovým zariadením, je zamorené zdravotne
závadnými pevnými a plynnými exhalátmi,
ale s týmito nedostatkami zápasia i závody
v súčasnej dobe stavané alebo nedávno
postavené.
Ako príklad uvádzam z môjho volebného
obvodu v okrese Galanta závody Niklová huta v Seredi
a Duslo v Šale.
Posledný menovaný závod vypúšťa
do ovzdušia ročne exhalátmi na 2000 ton čpavku,
140 000 ton kysličníku uhličitého,
300 ton kysličníku dusíku a skoro 2 tony
acetylénu, čo iste nepridáva na čistote
ovzdušia. Je treba však pripomenúť, že
súčasne s výstavbou tovární
rastú i komíny na sídliskách a nové
množstvo exhalátov do ovzdušia.
Predpokladám, že po schválení návrhu
zákona, o ktorom vedieme rozpravu, nedôjde k takým
kontradikciám, že zámer, ktorý sleduje
záchranu čistoty ovzdušia, bude z úzkoprsých
ekonomických dôvodov zamietnutý ako návrh
na centrálnu tepláreň v Šale, ktorá
mala využiť predovšetkým prebytočnú
tepelnú energiu veľkozávodu Duslo.
Podobne sa nepodarilo presadiť vykurovanie novopostavenej
nemocnice v Šale zemným plynom alebo tekutým
palivom.
Rozhodne sme si vedomí toho, že boj proti znečisťovaniu
ovzdušia je veľmi obťažnou a širokou
problematikou ekonomickou a že vysoký podiel uhlia
v energetickej bilancii nášho národného
hospodárstva bol doteraz nevyhnuteľný zlom.
Dnes však, kedy už v plnej miere môžeme odhaliť
neblahé následky, ktoré znamenajú
odpady, v prvom rade vzniklý popolček a kysličníky
síry pri spaľovaní hnedého uhlia, aspoň
pri výstavbe nových sídlisk by sme nemali
súhlasiť s riskantnými kompromismi, nie preto,
že sme dostatočne informovaní o nespoľahlivosti
odlučovacích zariadení a nemožnosťou
odstraňovania alebo zneškodňovania splodín
obsahujúcich kysličníky síry.
Pri analýze škôd spôsobených týmito
toxickými vedľajšími produktmi energetického
zásobovania vedľa negatívnych vplyvov hospodárskych
čím ďalej tým viac vystupujú
do popredia škody vzniklé na zdravotnom stave obyvateľstva,
čo nás priamo núti paralelne s vývojom
energetiky k rýchlejšiemu prechodu na spotrebu plynných
a tekutých palív, používanie ktorých
je v súčasnej dobe najúčinnejším
riešením hygienickej ochrany ovzdušia.
Držať krok s celosvetovým vývojom nás
musí nútiť nielen ochrana zdravia našich
spoluobčanov, ale i snaha vyvarovať sa oprávnenej
kritiky budúceho pokolenia, ktoré bude nútené
odstraňovať nami spáchané chyby.
Okrem spomenutého znečisťovania ovzdušia
treba spomenúť i ďalší zdroj, ktorý
s predchádzajúcim úzko súvisí:
ide o nepriaznivý vývoj v mestskej doprave. Kým
napr. v Bratislave počet ušlých kilometrov
električkami a trolejbusmi v 5ročnom období
1960 - 1965 vzrástol pomerne nepatrne, počet ušlých
kilometrov autobusmi vzrástol i za rovnaké obdobie
o 100 %.
Prekotné zavádzanie autobusov na úkor električiek
je tým závažnejší, že vieme,
že autobusy produkujú značné množstvo
škodlivých výfukových splodín,
pričom ešte v opatreniach proti dymu z motorových
výfukov zaostávame za európskym priemerom.
V motorizme sa zatiaľ nerysuje reálna cesta k takej
revolučnej premene, akú predstavuje v železničnej
doprave elektrifikácia, alebo v energetike prechod na plynné
a tekuté palivá. Preto bude potrebné okrem
zlepšenia opravárenských služieb, vrátane
zásobovania náhradnými súčiastkami,
súhlasne s krajinami s vyvinutým automobilovým
priemyslom zavádzať povinnosť inštalácie
špeciálnych zariadení na zneškodňovanie
výfukových splodín.
Už i z menovaných príkladov, uvedených
len ako "pars pro toto" je evidentná nutnosť
na zabezpečenie čistoty ovzdušia vydať
jednotnú právnu normu namiesto doteraz vydaných
početných, ale v súhrne neprehľadných
vyhlášok.
Nový návrh zákona o niektorých opatreniach
proti znečisťovaniu ovzdušia týmto požiadavkám
plne vyhovuje, pretože namiesto doterajšej a málo
účinnej výchovnej zásady prechádza
na striktné zdôraznenie materiálnej podnikovej
zodpovednosti.
Svojím zameraním zaisťuje plné a racionálne
využitie prostriedkov určených na postupné
zlepšenie čistoty ovzdušia a svojimi sankciami
zabezpečuje cestou hmotnej zainteresovanosti dôsledné
dodržovanie všetkých predpisov. Sankcie majú
znečisťovateľov tvrdo nútiť k zriaďovaniu
a k plynulému zabezpečovaniu chodu zariadení
na ochranu čistoty ovzdušia.
Nové opatrenie však bude potrebné dôslednejšie
uplatňovať v praxi, najmä s ohľadom na skúsenosti,
že napr. ukladanie penále a ďalších
iných sankcií podľa doteraz platnej vyhlášky
č. 178/1960 Zb., o opatreniach na čistotu ovzdušia,
bolo často kompromisné alebo až iluzórne,
resp. sa vôbec nevyužívalo. V zmysle nového
návrhu zákona majú národné
výbory dôraznejší prístup aj štátne
mocenskými prostriedkami zabezpečovať celospoločenské
záujmy a potreby.
Vládny návrh zákona, ktorý máme
schváliť, sa zrodil po hĺbkových previerkach
a po podrobných analýzach, znamená ďalší
krok k upevneniu socialistickej zákonnosti a štátnej
disciplíny a v konečnom dôsledku je zameraný
na odstránenie škôd na zdraví ľudu
a na krásach prírody našej vlasti.
V presvedčení, že v intenciách prejednávaného
zákona budú všetky podniky a rezorty v budúcnosti
serióznejšie pristupovať k riešeniu problémov
okolo znečisťovania ovzdušia, navrhujem diskutovanú
právnu normu prijať v plnom znení. Ďakujem
za pozornosť. (Potlesk.)
Předseda NS. s. Laštovička: Děkuji
posl. Škulovi. Soudružky a soudruzi, do rozpravy je
vedle posl. Škuly, který právě hovořil,
přihlášena posl. Pokorná, poslanci Lacina,
Hladký, Borůvka, Růžička, Mátl
a Korčák.
Dávám nyní slovo posl. ing. Pokorné.
Posl. ing. Pokorná: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, vážení hosté! Návrh
zákona, který dnes projednáváme, je
novým významným opatřením naší
socialistické společnosti, která si uvědomuje,
že uspokojování rostoucích potřeb
lidí nezáleží jen na zvyšování
množství materiálních statků
ve výrobě, ale také ve vytváření
zdravého životního prostředí,
jež je základním požadavkem k zajištění
spokojenosti každého člověka. Z těchto,
důvodů byl také návrh zákona
přijímán velmi kladně a s velkou pozorností
občanů, zvláště v těch
oblastech našeho státu, kde vysoká koncentrace
průmyslu měla za následek rychle rostoucí
znečišťování ovzduší.
Je jisté, že značně nepříznivý
vývoj v čistotě ovzduší byl u
nás způsoben ve velké míře
také nedostatkem kázně při plnění
dosavadních opatření přijatých
stranou a vládou za účelem ochrany zdravého
životního prostředí a že zde chyběly
účinné ekonomické důvody, které
by nutily jak znečišťovatele ovzduší,
tak i národní výbory a společenské
organizace k péči a zájmu o zlepšení
dosavadního stavu. V tomto směru, soudružky
a soudruzi, návrh nového zákona naznačuje,
že bude dostatečně účinnou právní
normou, od jejíhož budoucího působení
si všichni hodně slibujeme.
Poněvadž problém znečišťování
ovzduší je celosvětový, zabývali
jsme se ve zdravotním výboru NS při projednávání
návrhu nového zákona také tím,
jakými opatřeními a právními
normami je zajišťována čistota ovzduší
v jiných státech, abychom si mohli udělat
určité porovnání o důraznosti
a komplexnosti našeho navrhovaného zákona.
Zjistili jsme, že zákonná opatření
na ochranu čistoty ovzduší v jednotlivých
státech jsou sice na různé úrovni,
ale v průmyslově vyspělých státech
nesporně dosti přísné. Co je však
zvláště zajímavé, - neomezují
se pouze na podmínky uvnitř státu, ale jsou
uzavírány i mezivládní dohody o znečišťování
ovzduší v pohraničních oblastech, jako
je tomu např. mezi Kanadou a Spojenými státy
americkými. Znamená to tedy, že tyto dva kapitalistické
státy předcházejí konfliktním
situacím ve své pohraniční silně
průmyslové oblasti stanovením závazných
pravidel. Musím však konstatovat, že o podobnou
dohodu se marně již tři roky snaží
dvě socialistické země, ČSSR a Polská
lidová republika. Připomínám proto
dnes při příležitosti projednávání
návrhu zákona o opatřeních proti znečišťování
ovzduší, že tento zákon řeší
postih znečišťovatelů ovzduší
pouze uvnitř našeho státu, že zde však
zůstávají nedořešené otázky,
a to v těch případech, kdy zdroj znečištění
je za hranicemi a na naše území zasahují
pouze negativní důsledky jeho činnosti.
Před téměř třemi roky, tj.
v roce 1964, jsem se obrátila zde v Národním
shromáždění s interpelací na
předsedu SPK s. Černíka, aby takový
případ pomohl řešit. Jednalo se o trvalé
a stále rostoucí znečišťování
ovzduší v mém volebním obvodě
na Frýdlantsku v Čechách působením
provozu velkého energetického kombinátu Turow
v Polské lidové republice v těsné
blízkosti našich hranic. V rekreační
oblasti Jizerských hor, která je spadem popílku
a exhalacemi kysličníku siřičitého
z této elektrárny postihována, je poškozeno
již 14 000 ha lesa, což se projevuje hromadným
hynutím jedlí a dalších 8000 ha lesa
je možno označit za ohrožené. Důsledkem
této situace jsou neustále se množící
stížnosti obyvatel na zhoršení životních
podmínek, neboť jak spad popílku, tak i koncentrace
kysličníku siřičitého dávno
překročily čs. státní normy;
dále jsou vznášeny požadavky o náhradu
škod na zemědělských kulturách
apod.
Výsledkem mé tehdejší interpelace bylo,
že soudruh předseda SPK mi sdělil, jaká
jednání již byla učiněna oběma
zúčastněnými stranami, tj. Československou
socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou na přípravě
dohody o koordinaci a řešení hraničních
problémů v povodí horní lužické
Nisy, že však dohoda nemůže být přes
maximální snahu naší strany ještě
uzavřena, neboť navrhovaná polská norma
spadu popílku je dvojnásobně větší
než československá, a tím pro nás
neúnosná a nepřijatelná.
A na této situaci se, soudružky a soudruzi, do dnešního
dne nic nezměnilo, jen s tím rozdílem, že
jsem absolvovala řadu jednání, přečetla
několik nových alternativ zmíněné
dohody, které však vždycky nakonec při
jednání ztroskotaly. Jistě si dovedete představit,
s jakými připomínkami jsem se na schůzích
ve svém volebním obvodě při vysvětlování
dnes projednávaného návrhu zákona
setkala. Nelze totiž zapřít, že nový
zákon tamní situaci řešit nebude, neboť
národní výbory se nemohou obrátit
se sankčními opatřeními na zahraničního
partnera, a že naopak občané jsou před
negativními důsledky výroby stále
rostoucího energetického kombinátu úplně
bezbranní. Výsledkem jsou samozřejmě
ostré kritiky na naše ústřední
orgány, že nepružně řeší
tento vztah mezi dvěma socialistickými státy.
Využívám proto, soudružky a soudruzi,
dnešního jednání o návrhu zákona,
jehož uplatnění bude bezesporu přínosem
pro většinu našeho obyvatelstva, a obracím
se na předsedu SPK s. Černíka již s
druhou interpelací k stejnému problému a
žádám, aby pokud je v jeho silách, urychlil
jednání na uzavření mezivládní
dohody o koordinaci a řešení hraničních
problémů v povodí horní lužické
Nisy, zvláště s přihlédnutím
k zachování čistoty ovzduší,
aby i občané v mém volebním obvodě
mohli žít v podmínkách, které
náš nový zákon zajišťuje občanům
na ostatním území našeho státu.
Domnívám se, že Smlouva mezi ČSSR a
PLR o přátelství, spolupráci a vzájemné
pomoci, kterou jsme včera zde v Národním
shromáždění všichni tak spontánně
schválili, by měla být pro úspěšné
ukončení několikaletého jednání
tím nejlepším základem. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předseda NS s. Laštovička: Děkuji
posl. Pokorné a nyní promluví poslanec Lacina.
Posl. Lacina: Vážené Národní
shromáždění, soudružky a soudruzi
poslanci!
Projednávajíce návrh zákona o opatřeních
proti znečišťování ovzduší,
rozpracováváme, jak zde již bylo řečeno,
požadavky zakotvené v článku 15 ústavy
a jeden ze základních kodexů na ně
navazující zákon o péči o zdraví
lidu, který jsme zde v minulém roce schválili.
Podle našich zkušeností i zkušeností
vyspělých průmyslových států
je nutno přísně hlídat všechny
negativní jevy, které sebou industrializace přináší.
Tím bedlivěji je nutno sledovat vývoj znečišťování
ovzduší, neboť jeho čistota je nejen základem
životního prostředí lidí, ale
má i nedozírný význam pro všechno
živé na naší zemi. Podílí
se tedy i na ovlivňování výroby základních
potravin, bez nichž si nelze představit zdárný
vývoj lidstva.