Bylo by možno dlouze na tomto místě vypočítávat negativní vlivy znečištěného ovzduší, ať již přímo na lidský organismus, či na vegetaci apod. Je jistě značný počet hektarů na území naší republiky, na něž ročně padají tuny popílku nebo jsou znehodnocovány různými exhalacemi. Jen vyčíslitelné ztráty činí 250 mil. Kčs na hrubé zemědělské produkci ročně. Dalo by se jistě vypočítat, jaké ztráty jsou na zemědělské půdě, jsem však přesvědčen, že ani poctivě a pečlivě prováděné rozbory nejsou s to vyhodnotit všechny škody, které se projevují přímo na zemědělské výrobě a hlavně nejsou s to postihnout škody dlouhodobých vlivů exhalace na postupující degeneraci v hospodářství užitečné vegetace, poklesu užitkovosti zvířat a tím i maření práce zemědělců.

Mohu potvrdit, že návrh zákona byl v široké zemědělské veřejnosti přijat s uspokojením a věřím, že schválený zákon bude přijat velmi kladně všemi občany.

Zvláštností tohoto návrhu zákona je skutečnost, že již při jeho vzniku se předpokládá v poměrně brzké době zánik jeho platnosti. Domnívám se, že bude nutno jej nahradit komplexním zákonem na ochranu přírody. Přesto však celkový výnos poplatků zejména v příštích letech bude činit úctyhodnou sumu, i když tato částka zdaleka nepostačí ke krytí škod exhalacemi vzniklých. Bude nanejvýš správné, když získané prostředky na základě tohoto zákona půjdou tam, kam patří, tedy na obnovu životního prostředí, obnovení vymírajících lesů a na asanaci postižené zemědělské výroby.

Návrh zákona počítá v § 11 s tímto rozdělením výnosu a pokut: mezi národní výbory a ministerstvo lesního a vodního hospodářství. Nikde se však neuvádí nezadatelné právo na podíl pro zemědělství, ba ani národnímu výboru se neukládá povinnost použít části těchto prostředků k likvidaci škod na zemědělském úseku.

Vím, že mi může být namítáno, že zemědělské závody mají právo uplatňovat náhradu škody na základě vládní vyhlášky č. 40 z roku 1963 uvedené ve Sbírce zákonů. Jak jsem již však dříve uvedl, je velmi obtížné škodu vyčíslit u každého druhu zemědělské výroby, i když zde škody nesporně jsou. Proto je tato možnost zemědělskými závody velmi málo využívána.

Nemám zde zdaleka na mysli poskytování přímých finančních prostředků zemědělským závodům, je celá řada jiných možností, např. investiční činnost prospěšná pro intenzifikaci zemědělství v obvodu národního výboru. Přitom může jít o investiční činnost prospěšnou jak zemědělství, tak národnímu výboru samotnému - podíl na budování sociálních a kulturních zařízení, zemědělské bytové výstavby; tedy investice nutné pro řešení problému pracovních sil nebo podíl na závlahovém nebo jiném intenzifikačním zařízení.

Z těchto důvodů, po zkušenostech ze svého volebního obvodu a konzultací se členy zemědělského výboru Národního shromáždění doporučuji, aby vládní návrh zákona o opatřeních proti znečišťování ovzduší byl v § 11 doplněn odst. 3 tohoto znění:

"Národní výbor, v jehož obvodu je postižená zemědělská výroba následky znečišťování ovzduší, je povinen použít části výnosu poplatků, pokut a penále na likvidaci a předcházení škodlivých následků znečišťování ovzduší v těchto zemědělských závodech. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Lacinovi a nyní promluví posl. Hladký.

Posl. Hladký: Vážené súdružky a súdruhovia, národné výbory v súvislosti s pôsobením novej sústavy riadenia sa v súčasnom období stávajú ochrancom celospoločenských záujmov, záujmov svojich obyvateľov pred úzkymi skupinovými záujmami organizácií a závodov. Ďalej sa národné výbory stávajú zodpovedné svojmu obyvateľstvu za životné prostredie v meste či v obci. Obe tieto úlohy by národné výbory nemohli dobre plniť bez zákona, ktorý dnes prerokúvame.

Nový zákon je teda nutným a logickým dôsledkom opatrení na rozšírenie právomocí národných výborov, najmä vo vzťahu k oblastne riadeným podnikom. Lenže toto doplnenie okruhu legislatívnych opatrení pre národné výbory nie je hlavným dôvodom, prečo národné výbory tak netrpezlivo očakávajú tento zákon. Hlavný dôvod je ten, že čistota ovzdušia v našich mestách i na vidieku sa dokázateľne stále zhoršuje. Hygienici volajú na poplach a vyzývajú k radikálnemu opatreniu. Sťažujú si obyvatelia a kritizujú predovšetkým národné výbory. Negatívne dôsledky civilizačných tendencií, ako je znečisťovanie vody, narastanie hlučnosti a znečisťovanie ovzdušia povedie k tomu, že za niekoľko desaťročí také hodnoty, ako je čistota vody, čistý vzduch a nerušené ticho, ktoré sme dostávali zadarmo, budú stále vzácnejšie a jednotlivec aj spoločnosť bude za ich získanie platiť moc, ak nepodnikneme včas kroky na ich ochranu.

Stav ovzdušia v našich mestách a priemyslových aglomeráciách je alarmujúci. Údaje, ktoré tu boli povedané, tento stav jasne dokumentujú. Bolo tu zdôraznené, aké ekonomické škody vznikajú exhalátmi. Chcel by som k tomu dodať, že v poľnohospodárskej výrobe, s ktorou máme dosť problémov, predstavuje poškodenie exhalátmi na základe zrovnávacieho porovnania odhadom v rastlinnej výrobe 250 mil. Kčs a lesnej výrobe 195 mil. Kčs ročne.

U nás v Bratislave vinohradnícke družstvá, ktoré ležia v blízkosti chemických závodov, odhadli škody spôsobené exhalátmi na 2 mil. Kčs ročne, pričom na celom území mesta, v blízkom okolí sa škody v poľnohospodárstve z titulu exhalácií odhadujú na 8 mil. Kčs ročne. Desaťtisíce korún ročne stráca mestský národný výbor znížením nájomného u bytov, ktoré ležia pod spádom popolčeka z teplárne.

Škody na zdraví ľudí možno obťažnejšie vyčísliť než škody na rastlinách. Vieme však, že vysoký výskyt chorôb horných ciest dýchacích a s tým súvisiaca absencia pracovníkov v Bratislave a iných veľkých mestách je spôsobená práve znečisteným ovzduším. Nedávno sa v našej televízii objavila poznámka, že obyvatelia veľkých miest sa denne nadýchajú toľko škodlivých látok, že sa účinkom vyrovnajú 150 vyfajčeným cigaretám.

Ekonomický dopad podľa predloženého zákona na znečisťovateľov ovzdušia sa nevyrovná škodám, ktoré spôsobujú. Tak napr. v Bratislave naši hygienici vyčíslili, že základ poplatku od CHZJD, teda od chemických závodov, ktoré sú hlavnými znečisťovateľmi Bratislavy, bude činiť podľa nového zákona 433 000 Kčs a od energetických závodov za popolček to bude činiť 990 000 Kčs, teda dohromady menej ako sú straty na produkcii našich vinohradníkov. Tu by som mal poznámku k vystúpeniu s. Lacinu a k jeho návrhu doplňovaciemu, že národné výbory by asi sotva stačili z toho čo vyberú podieľať sa na škodách na poľnohospodárskej produkcii.

Porovnanie strát a poplatkov na území jedného mesta uvádzam preto, aby sme si utvorili obraz o praktickom dopade zákona, ktorý prijímame. Z tohto porovnania je vidieť, že zákon a z neho vyplývajúce poplatky hospodársky nijak zvlášť neohrozia naše závody a ani nepovedú k neprimeraným, nezaslúženým ziskom do pokladničiek miest, ktoré trpia exhalátmi. Veď uvedená čiastka predstavuje v Bratislave niečo okolo 1 % z celkového rozpočtu.

Dovoľte mi ešte dotknúť sa niektorých častí navrhovaného zákona, najmä tých, ktoré treba obzvlášť privítať, ako aj tých, ktoré nás nemôžu plne uspokojiť.

Národné výbory privítajú najmä dve ustanovenia zákona, predovšetkým, že platením poplatkov a pokút nesmie byť ovplyvnená cena výrobkov a služieb, teda že poplatky pôjdu na úkor hrubého dôchodku podniku. Ďalším prínosom je ustanovenie, že poplatky zo 60 % a poplatky celé sú neplánovaným príjmom NV, ktoré s nimi plne disponujú. Tieto dve opatrenia sú významné pre účinnosť poplatkov a pokút. Máme ešte v pamäti nedávnu prax, kedy obe strany, závody i národné výbory, neboli materiálne priamo vedené k plneniu svojich povinností pri ochrane ovzdušia. Zákroky národných výborov boli pri starej sústave neúčinné, pretože pokuty boli v konečnom dôsledku platené zo štátneho rozpočtu a odvádzané naspäť do štátneho rozpočtu. Národné výbory mali dosť práce s vymáhaním pokút, ale nemohli ich použiť na zmiernenie škôd spôsobených znečisťovaním ovzdušia.

A teraz k otázkam, ktoré nás ešte neuspokojujú. Nemienim tu navrhovať doplnky k pripravovanému návrhu zákona, pretože sme si vo výboroch vysvetlili, ktoré ďalšie opatrenia okrem zákona budú prijaté. Napriek tomu si myslím, že treba i tu v pléne hovoriť o nedoriešených otázkach presahujúcich rámec tohto zákona, aby nevznikla ilúzia, že zákon plne vyrieši ochranu ovzdušia.

Predovšetkým je pravda, že zákon je len jednou formou, a to právna forma ochrany ovzdušia. Obyvatelia našich miest nebudú spokojní, keď budeme desaťročia vyberať poplatky a pokuty a nič sa nezmení v čistote ovzdušia z dôvodu, ktorý tak často slýchavame: že nie sú kapacity na výrobu zachycovacích zariadení, je veľká poruchovosť, nie sú náhradné súčiastky na údržbu a opravu a pod. S tým úzko súvisí i technický rozvoj tejto základne. V predkladanom zákone dokonca odpúšťame platenie tým znečisťovateľom, exhaláty ktorých nevieme technicky zachytiť. Tí pochopiteľne budú radi, že technický rozvoj nepostúpil tak ďaleko, a na jeho zaostávaní ušetria niekoľko miliónov korún. Neverím ani, že by sami vyvinuli nejaké veľké úsilie na vynaloženie takýchto zariadení. Preto musí Štátna komisia pre techniku prevziať úlohu iniciátora nielen pri zabezpečovaní výroby týchto zariadení, ale i pri ich technickom rozvoji.

Chcel by som sa ešte zmieniť o splodinách z motorových vozidiel. Táto forma znečisťovania s rozvojom motorizmu nadobudne vysoký podiel celkových exhalátov. Isteže nemožno v jednom zákone doriešiť všetky otázky. Tým viac však musíme z tohto miesta zaviazať Ministerstvo ťažkého priemyslu, Štátnu komisiu pre techniku a Štátnu technickú inšpekciu, aby vyvinuli alebo zakúpili pre motorové vozidlá u nás vyrábané najvhodnejšie konštrukčné a patentované riešenie na zachycovanie výfukových plynov, ako o tom hovorili aj zástupcovia pri rokovaní vo výboroch. V prípade, že v dohľadnom čase nebudú doriešené otázky zneškodňovania motorových exhalátov, bude potrebné prijať podobné zákonné opatrenie, aké prijímame dnes smerom k závodom a tiež smerom k výrobcom motorov.

Súdružky a súdruhovia, zákon o opatrení proti znečisťovaniu ovzdušia sa stane dobrým pomocníkom národných výborov pri ochrane životného. prostredia. Ekonomicky a materiálne usmerňuje národné výbory a závody v plnení ich povinností, pričom rešpektuje súčasné podmienky a možnosti. Som presvedčený, že pri správnom prevádzaní bude tento zákon účinný. Hlasovaním za tento zákon vykonáme dobrú službu našim obyvateľom, ktorí žijú a pracujú v prostredí znečisteného ovzdušia. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Hladkému. Promluví soudruh Borůvka.

Posl. Borůvka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, právě projednávaný zákon je součástí nových opatření v řízení národního hospodářství. Já úmyslně používám slovo nových, protože v minulosti, snad ještě před rokem, bychom si nemohli dovolit tento zákon schválit. Je potřebí při jeho projednávání se podívat až na samou podstatu věci, že totiž zákon a jeho umožnění v praxi bude teprve tehdy, až bude vyvolána iniciativa ředitelů technologů a jiných pracovníků v průmyslových závodech, protože bychom jim křivdili, kdybychom jim vyčítali, že dříve byli celkem lhostejní k zaprášenému ovzduší. To není pravda. Jsou to lidé inteligentní, studovaní, žijí v Ostravě a všude jinde a přiznejme si, že strnulá plánovací metodika jim nedovolovala něco podobného udělat. A já se proto domnívám, že zákon je velkým nástrojem k rozvalení oněch hradeb, které svazují iniciativu podniků, ať průmyslových nebo zemědělských. To je jedna stránka věci.

Ovšem pravda je, že zákon a nařízení, jsou pouze nástroji. A já jenom bych řekl, proč tento úvod zde předesílám.

Jde totiž o to, že vytrhnout ze souvislosti celého komplexu problémů je povinnost podniků a uložit jim ji zákonem, je předem odsouzeno k nezdaru. A mám za to, že jsme poslanci, jsme ze všech odvětví a hlavně z výroby a musíme domýšlet "koncovky" každého zákona. A proto se pokusím o tu jednu, kterou považuji za jednu z rozhodujících a hlavních, aby zákon mohl být realizován.

Přiznejme si, že je pro podniky jednodušší a lacinější mít popílek ve vzduchu, sulfitové louhy a fenoly ve vodě, která je někam odnese, hlavně když to bylo za vraty závodu, za plotem, ať se o to stará někdo jiný. Jenže víme, že organizovaná společnost touto cestou jít nemůže a to je smysl tohoto zákona. A mám na mysli konec, "koncovku" zákona. Je to složitější. Lehčí bylo mít popílek ve vzduchu, on někam spadne, hůře je, kdo ho bude mít na kupě, až ho zachytí u komína. To je horší. Stejně je horši mít sulfitové louhy na kupě a fenoly pohromadě a co s tím? To staré nerudovské "kam s ním"?

A proto myslím, že je potřebí domýšlet, i když to v zákoně není a postupovat podle zásady "konec dobrý, všecko dobré", konec všechno vyřeší.

A kdo stojí tedy na konci tohoto zákona? Co s tím? A zde se musíme zamyslet, že z obtíží udělat prospěšnou věc pro společnost je zájmem celé společnosti a že zachycené nečistoty nesmějí být obtížným balastem, ale musí být, prosím vás, ve vědeckotechnické revoluci surovinou, a to bychom si už měli my všichni uvědomit. Pro nás nemůže být přece nic odpadem, co zbude tím, že nám to překáží a strčíme to raději sousedovi za plot. Musí to být surovinou pro zpracování a další užitek a zde jde o to, aby ovšem náklady na zpracování - a to je zase ten problém současné ekonomiky - nebyly počítány z okamžitého pohledu, protože v tom okamžiku nechce nikdo nečistoty zpracovávat, nehledě k tomu, že je to protivná práce hrabat se v nečistotě. Je potřebí se podívat na ekonomický dopad, co to přinese společnosti.

A tady teď chvilku, ještě mi věnujte pozornost, přestanu hovořit o zákoně a začnu hovořit o tom, co nás v zemědělství trápí a hned se potom k tomu, k té "koncovce" vrátím. S. posl. Štáfek předevčírem k osnově zákona o kontrole mluvil o tom, že nám naše výnosy v zemědělství neodpovídají vlastním nákladům a že čím více vkládáme průmyslových hnojiv, tím stoupají vlastní náklady, ale hektarové výnosy stagnují. Já to doložím jen několika čísly z celého Východočeského kraje. To už je vážná věc. Vezmeme-li rok 1962 za 100, pak sklizeň obilovin byla v roce 1966 91 %. Ale vezmeme-li v roce 1962 spotřebu průmyslových hnojiv na hektar v čistých živinách, bylo to 84 kg a v roce 1966 144 kg, ale hektarové výnosy o 10 % nižší. Stejně tak je tomu v okrese Náchod a stejně tak je tomu i v našem družstvu.

Ptáme se tedy, co je toho příčinou, ale výzkumné ústavy odpověď nedávají, je-li to udusáním půdy, je-li to počasí, je-li to biologický proces. To je totiž světový problém. Vidíme, že intenzita výroby není jen tak nějaká maličkost. Já nevím, čí je to vina, ale pravda je, že pokud jde třeba o Výzkumný ústav rostlinné výroby, tak ne jednotliví lidé, ale obecně celý systém spí jak šípková Růženka a je jen třeba mu říci, ať tedy jde k šípku, jestliže se o tyto věci nezajímá. My přece víme, praxe ví bezpečně, že je to humus v půdě.

A konečně aspoň my jsme s tím začali za velkého porozumění soudruha ministra Vlasáka ze Státní komise pro techniku, za velké podpory i soudruha Krejčího, ministra těžkého průmyslu, soudruha Korčáka z Ústřední správy energetiky a soudruha Smrkovského z lesního a vodního hospodářství, jen za malého zájmu a celkem spíš jako vyčítavého postoje - co pořád chlapi dělají, že nás trápí - ministerstva zemědělství.

My jsme s tím tedy měli velké trápení. Já o tom budu hovořit pořád, pokud se s tou byrokratickou mašinou nezatřese a pokud nespadne do kompostu, aby z ní aspoň něco bylo. (Veselost.) Je to opět JZD a jeden státní statek a dostali jsme na to dokonce, znovu opakuji, výzkumné číslo, takže my jsme výzkumníci. A teď vypukl křik, jak to, že oni jsou výzkumníci, vždyť už dávno jsou tady a jsou výzkumníci. A to je dobře. Najednou spustili křik z obavy o existenci. A my si tady říkáme: My budeme také dělat výzkum.

Já jen tady v souvislosti s tímto zákonem chci upozornit v nových vztazích na vážnou věc, na strašně vážnou věc, proč se nám bojí dát výzkum. Je zajímavé, že ti, kteří málo pro výrobu dělají, se potom strašně starají o to, aby někdo republiku neošidil. Málo platné, já vím, řízení být musí, tak hloupí přece nejsme, ale ne byrokracie. To je rozdíl. A my potom říkáme: Jestliže do toho moc mluvíte a nic neděláte, aspoň, prosíme vás, nepřekážejte, když už tu z nějaké boží vůle musíte být. Já si z toho nedělám legraci, nás to trápí. Já použiji 100 - 150 let starého výroku Havlíčkova, jen ho jedním slovíčkem změním a uvidíte, jak jde na tělo byrokratům, když říká: "Jedno není dvoje. Každý dělá svoje, pane můj. Družstevník pšenici z hnoje a ti z pšenice hnůj."

Já to říkám z těch důvodů, že nastal čas, kdy kritizovat už není a nesmí být populární. Jestliže chci kritizovat, pak zejména my poslanci musíme přicházet s konkrétními návrhy co dělat. Pak si mohu dovolit kritizovat, jinak ne. Jestliže jen poukazujeme na to, co je špatné, to se potom dostáváme do tábora těch věčných fňukalů a rýpalů, kteří nic pozitivního nepřinášejí, protože už v současné době ekonomika sama kritizuje naše konání právě proto, že jsme nepoužili nový způsob řízení národního hospodářství.

Já se teď vrátím k tomu, co jsme tedy udělali. My se hlásíme k tomu, že zpracujeme tyto odpady a že z nich uděláme potřebný humus pro úrodnost půdy, že těch odpadů využijeme. To bude ta koncovka. Ovšem, prosím vás, sami to neuděláme. Přece nejde o to, chceš-li dělat odpady, dělej je, to můžeš, hrab se v hnoji a já se na tebe budu dívat, jak ti to jde, a když ti něco nepůjde tak tě potom budu kritizovat. To nejde. Z výzkumného ústavu musí sebrat mikroskopy pod paží a přijít k nám, výzkum musí dělat to, co my potřebujeme. To je nejvážnější věc. (Potlesk.) Ale víte, do čeho se oni pletou. Oni říkají: "Takhle to budeš dělat, tadyhle tu kolej nedáš." Ale my zase říkáme výzkumníkům: "Povězte nám, co tam ty bakterie dělají, jaký biologický proces tam probíhá, od toho jste tu, od toho jste studovaní." A to už je horší, to už jako ne. Pořád říkat, dej ty peníze a přijď si ke mně o něco říci, to ne. Já mohu hlídat státní peníze a podat zprávu.