Předseda Národního shromáždění s. Laštovička a místopředsedové s. Chudík, s. dr. Škoda, s. Leflerová.

Členové předsednictva ÚV KSČ předseda vlády Lenárt, místopředseda vlády inž. Černík, dr. Dolanský, místopředseda vlády inž. Šimůnek; kandidáti předsednictva ÚV KSČ inž. Kapek, Pastyřík, Sabolčík CSc.; tajemník ÚV KSČ Koucký; místopředseda vlády Krajčír; ministři prof. dr. Hájek, Indra, Korčák, Kudrna, arm. gen. Lomský, Mestek, dr. Neuman, Smrkovský, inž. Sucharda, Uher, Valeš, dr. Vlasák.

Předseda NS s. Laštovička (zvoní): Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi, pokračujeme v rozpravě k vládnímu návrhu státního rozpočtu na rok 1967. Jako první v dnešní rozpravě vystoupí posl. inž. Červený.

Posl. inž. Červený: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, ve včerejším výkladu ministra financí s. inž. Suchardy a ve zprávě zpravodaje posl. Tymeše, předsedy výboru pro plán a rozpočet, byly vysvětleny základní problémy, které souvisely se sestavováním a projednáváním státního rozpočtu na rok 1967. Jak bylo již referováno, výbor pro plán a rozpočet se velmi podrobně zabýval základní problematikou státního rozpočtu za nové soustavy řízení našeho hospodářství. Jako výborový zpravodaj o kapitole Státní banka československá jsem měl možnost hlouběji se zamyslit nad uvedenou problematikou a tím i nad systémem naší státní finanční politiky.

Jsme si vědomi toho, že státní rozpočet nabývá za daného stupně ekonomického řízení našeho hospodářství relativní samostatnosti. Zdůrazňuji relativní samostatnosti, protože stávají-li se příjmy státního rozpočtu jen částí důchodů podniků, pak mají povahu daňovou a z toho vzniká ona relativní samostatnost. Přitom je zřejmé, že tato část zůstává nadále základnou příjmových položek rozpočtu tak, jak tyto plynou z odvodů ze socialistického hospodářství. Prostřednictvím této části odvodů je rozpočet úzce spjat s rozvojem hospodářství, což bylo zdůrazněno jak v referátech, tak i v diskusních příspěvcích. Největší částí výdajů rozpočtu jsou opět výdaje do socialistického hospodářství. Tyto výdaje mají být ekonomickým nástrojem ovlivňujícím rozvoj našeho hospodářství a napomáhajícím k dosažení potřebné rovnováhy mezi zdroji a potřebami. Výdaje na kulturní a sociální opatření ovlivňují společenskou a osobní spotřebu a jsou proto činitelem životní úrovně obyvatelstva.

Vracení prostředků do socialistického státního hospodářství bude trvalým jevem našeho rozpočtu. Jeho výše a členitost se bude měnit podle potřeb našeho hospodářství v rámci cílů, které vytyčují plány našeho hospodářství. Je však třeba zdůraznit výchovný vliv této položky státního rozpočtu, aby se stala skutečně stimulační položkou a nestala se konzervačním prostředkem nedostatků naší výroby.

Když jsme projednávali předloni zákon o Státní bance československé, zdůrazňovali jsme, že se nám vytváří dělící čára mezi prostředky dávanými do národního hospodářství jako prostředky nenávratné, prostředky státního rozpočtu, a jako prostředky návratné, prostředky úvěrové ze Státní banky československé. Státní finanční politika má tudíž k dispozici návratné a nevratné finanční prostředky a při účelném jejich rozdělení jich používá a má používat jako ekonomického stimulu k dosažení cílů plánu. V referátech o státním rozpočtu, v usnesení XIII. sjezdu KSČ a v usnesení ÚV KSČ ze 4. května, jakož i v diskusi na tomto zasedání se mluví o protiinflačním působení jak státního rozpočtu, tak i úvěrové politiky Státní banky československé, čímž se zdůrazňuje význam obou těchto nástrojů finanční politiky.

Relativní samostatnost státního rozpočtu a úvěrové politiky SBČS však neznamená, že by bylo možno těchto nástrojů používat výlučně jen ve vztahu k rozvoji výrobních sil, ale je nutno přitom respektovat zákonitost peněžního oběhu, měnové stability a peněžní rovnováhy. Přitom komplex cenových, mzdových a jiných opatření - což zde také bylo zdůrazněno -, která mají vliv na oběh a návratnost peněžních prostředků, se promítá jak do problematiky rozpočtové, tak i do problematiky úvěrové.

SBČS je zapojena na státní rozpočet odvodem části svého zisku. SBČS spravuje prostředky státního rozpočtu a může mu za určitých podmínek poskytnout úvěr. Obojí je zatíženo úrokem.

Distribuce nenávratných prostředků do hospodářství je dostatečně vysvětlena v referátech. Dovolte mi však, abych se zabýval nadále úvěrovou politikou SBČS. Úvěrem má být podporována každá efektivní a rentabilní výroba, zvláště pokud jde o obory a podniky s progresívním výhledem do budoucna. V tomto směru je úvěrová politika aktivním nástrojem ekonomicky zdůvodněného rozvoje naší výroby.

Úvěr však může působit i při potlačování neefektivní a nehospodárné výroby cestou zpřísňování úvěrových podmínek a tzv. úvěrovou restrikcí. Ve své praxi - jakož i v diskusích s vedením podniků - jsem narazil právě na toto slovo restrikce. Mám pocit, že jsme volili toto slovo trochu nevhodně. Nejde totiž o nějaké omezování úvěrů vcelku. Restriktivní politikou banka nesleduje nějaké omezování žádoucích a efektivních výrob, ani nechce klást překážky iniciativě a podnikavosti; cílem úvěrové restrikce je toliko omezit příliv peněžních prostředků do národního hospodářství tak, aby se zvýšil tlak na mobilizaci a využití vlastních zdrojů podniků k zabezpečení zdravého ekonomického růstu podniku. Úvěrová politika banky nemůže být strnulým souborem podmínek brzdících dynamiku rozvoje, ale aktivním přístupem právě k rozvoji dynamiky výroby, zvláště při získávání dodatečných prostředků, aby výroba mohla přejít z méně efektivní do progresívnější a žádoucnější činnosti. Z tohoto hlediska myslím, že je třeba posuzovat úvěrovou politiku SBČS, ať jde o úvěry investiční nebo o úvěry provozní. Přesto, že se touto problematikou zabýval již s. Galaba, chtěl bych říci několik slov k úvěrům investičním i provozním.

Při rozboru investic bylo ve výborech NS konstatováno, že největší překážkou rychlého provádění investic je nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou. Kapacity podniků nestačí pokrýt poptávku. Banka může působit na regulaci nabídky a poptávky úvěrem tak, že úvěr se stane účinným nástrojem obnovení rovnováhy na trhu investic. Růstem investičního úvěru se stává tento úvěr důležitým ekonomickým nástrojem centra v procesu rozdělování investic. Investiční úvěr bude jistě v budoucnu sloužit k ověřování a korigování makroekonomických představ státního plánu v oborech a podnicích, k prosazování maximální společenské efektivnosti a k optimalizaci investičních záměrů podniků i oborů.

Úvěrovou tzv. restrikci letos hodlá SBČS realizovat tak, aby došlo k omezení poptávky po investicích na výši uvažovanou pro letošek 4. pětiletým plánem při současném snížení rozestavěnosti, zejména omezováním zahajování nových investic. Je samozřejmé, že restriktivně vymezený objem úvěrů neuspokojí plně požadavky podniků a oborů ani u investic, které původně prošly výběrovým řízením. Bude proto třeba provést přehodnocení výběrového řízení, a to i z hlediska nově vzniklých podmínek pro využití vlastních zdrojů podniků.

Nelze totiž opomenout, že zdroje pro investice jsou čerpány ze státního rozpočtu, z úvěru Státní banky a z prostředků podniků. Do budoucna nutno počítat s poklesem zdrojů ze státního rozpočtu, růstem zdrojů z úvěru Státní banky, ale hlavně růstem vlastních podnikových prostředků, což vyvolá další problematiku v investiční výstavbě. Tato okolnost podle mého názoru ovlivní do budoucna investiční politiku ve vztahu k jejímu financování.

Závažnou roli pro efektivnost výroby a konsolidaci podniků hrají provozní úvěry. Je nutno vzít v úvahu, že dále za první čtvrtletí narostly zásoby o 2,3 mld Kčs a doba obratu zásob vzrostla o dva dny. Toto je jev nepříznivý. Bude proto třeba, aby chozrasčotní sféra se podílela na financování zásob větším dílem, než bylo uvažováno. K tomu směřuje i příslušné citované vládní usnesení. Úkolem banky je, aby poskytováním nebo restrikcí provozních úvěrů ovlivňovala tvorbu zásob v podnicích.

Toto je však úkol choulostivý. K problematice je podle mého názoru nutno přistupovat diferencovaně podle poměrů v každém podniku. Růst zásob nelze vždy považovat za nepříznivého ukazatele. Záleží na struktuře zásob, na dodavatelských možnostech apod. Opakuji zde to, co jsem tvrdil už jednou: často mají vinu na růstu zásob tzv. limity dodávek, kdy podniky jsou nuceny se zásobit na delší dobu, protože menší množství nedostanou, leda od odbytových organizací za poměrně vysokou cenu.

Uplatňování restriktivní úvěrové politiky bude komplikováno tím, že u podniků nebude tvorba důchodů rovnoměrná. Některé podniky budou vytvářet větší a jiné menší zdroje než odpovídá potřebám jejich rozvoje a přiměřené hmotné zainteresovanosti pracujících. I když se tento problém projeví nejvíce letos, domníváme se, že s ním musíme počítat jako s problémem trvalým. Trh totiž přijme ceny, které budou pro podnik příznivější, ale přijme také ceny, které budou pro jiný podnik méně příznivé. K tomu přistupuje jako další diferenciační činitel výchozí základna, se kterou šel podnik do nové soustavy řízení. Mám za to, že tento nerovnoměrný vývoj vyvolá u nás problematiku tzv. bohatých a chudých podniků. Tento stav bude vyžadovat, aby úvěr sehrál úlohu nástroje přerozdělení důchodů. Banka na jedné straně ve své funkci emisní banky musí omezovat úvěry, ale na druhé straně musí ve své obchodní činnosti mobilizovat podnikové zdroje a tlačit na to, aby podnikové zdroje rostly, a byly vhodně využívány.

Je samozřejmé, že bude v prvých létech málo podniků, které budou mít nadbytek finančních prostředků a nebudou vědět, co s nimi. Bude více těch, které budou finanční prostředky potřebovat. Později se však může objevit přebytek finančních zdrojů u některých podniků a bude úkolem Státní banky tyto zdroje umístit v jiné výrobě, v různé formě, jak zde o tom s. ministr financí mluvil. Vznikne nám finanční trh, to je nový nástroj státní finanční politiky.

Je přece nutné, aby podniky byly trvale zainteresovány na tvorbě důchodů a tím na tvorbě vlastních prostředků. A my nemůžeme nikdy připustit pokles zájmu na růstu důchodů.

Finanční trh je něčím novým a bude také třeba se jím zabývat jak teoreticky, tak i prakticky, jeho využitím a hlavně jeho regulováním. Vždyť by bylo možno zainteresovat na těchto transakcích i ostatní orgány našeho - a zdůrazňuji našeho socialistického - peněžnictví, jako je pojišťovna a spořitelna, ale nakonec i občanstvo. Proč nevydávat peněžní obligace s určitým zúročením a s takovou splatností, která by korespondovala s návratností Státní bankou československou poskytnutých úvěrů.

Výhledově však asi nevystačíme s těmito formami redistribuce podnikových a jiných finančních zdrojů. Bude třeba využít dalších pozitivních prvků regulovaného socialistického finančního trhu, který by umožnil podnikům další cesty k zužitkování pohotových finančních zdrojů a vytvořili nové silné podněty pro nejefektivnější použití peněžní akumulace a pro účinnou kontrolu finančních zdrojů.

Otázku vytvoření peněžního trhu nechápu jako jednorázovou akci, ale jako postupný proces, který musí být koordinován s celkovým procesem realizace nové soustavy, obnovy trhu a obnovy peněžní rovnováhy.

Soudružky a soudruzi, zabýval jsem se některými problémy finanční politiky a věnoval jsem více pozornosti problémům návratných finančních prostředků. My jsme si totiž zvykli, a také diskuse je toho dokladem, projednávat spíše otázky plánu a ne přímo otázky peněz jako nástrojů ekonomického působení v rámci plánu.

Mé úvahy vyplývaly z podstaty státního rozpočtu a z jeho relativní samostatnosti.

Podle mého přesvědčení je státní rozpočet na rok 1967 postaven na podkladech, které vyplývají z hlubokých rozborů dané situace. I tam, kde se opírá o odhad, jde o odhad podložený výsledky prvého čtvrtletí. Proto budu - a jsem přesvědčen že budeme všichni - pro schválení zákona o státním rozpočtu na rok 1967 hlasovat.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Červenému. Nyní promluví poslanec Homola.

Posl. Homola: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Jsem rozpočtovým zpravodajem kapitoly ministerstva kultury a informací, které se v současné době konstituuje jako naše nové ministerstvo. Chtěl bych proto učinit několik poznámek k tomu, co očekáváme od tohoto nového ministerstva, dále k problému postavení kultury v našich plánech a rozpočtech a za třetí k současnému rozpočtu.

Vytvořením nového ministerstva se má zkvalitnit státní péče a řízení celé oblasti kultury a informací. Kulturní výbor Národního shromáždění při projednávání rozpočtu zaujal své stanovisko k některým otázkám rozvoje činnosti nového ministerstva. Ministerstvo by mělo podle našeho názoru rozvíjet celou oblast kultury tak, aby maximálně spoluvytvářela moderní socialistickou společnost, která se rozvíjí na vysoké civilizační úrovni a prokrvené vztahy s ovzduším komunistického humanismu.

V oblasti kultury a umění, které vydaly v posledním dvacetiletí bohaté plody, by mělo jít především o další kvalitativní proměnu, o její výraznější novou socialistickou funkci, o to, aby se socialistická kultura rodící se z potřeb života uplatňovala intenzívněji i extenzívněji. Ministerstvo spolu s výborem pro kulturu a informace by mělo proto účinněji podněcovat, rozvíjet a podporovat ty tendence kulturní a umělecké tvorby, které směřují ke ztvárňování společensky závažných problémů, které spoluvytvářejí vyvážené ovzduší socialistického, duševního, etického, estetického společenského života a které odpovídají měnícím se životním jevům vyvolaným postupným pronikáním prvků vědeckotechnické revoluce do naší současnosti. Z tohoto hlediska bude vhodné, aby ministerstvo uplatňovalo komplexní vliv a soustředěně ideově a politicky působilo na intenzívnější rozvoj angažované socialistické tvorby. V oblasti umění je třeba respektovat princip svobodného rozvoje tvůrčí činností, jak to odpovídá kulturní politice našeho státu, ale současně rozvíjet ovzduší kritické k tvorbě i k nedostatkům a náročné na úroveň uměleckých děl.

Jestliže nelze zasahovat do procesu tvorby, která je vždy záležitostí umělce, nelze také ponechávat bez povšimnutí hodnocení a ideově politické zaměření tvorby. Každá kulturní politika se zajímá především o společenské působení uměleckého díla, o jeho ohlas ve veřejnosti. Takovéto zásadní hodnocení by se mělo stát základem aktivního provádění naší státní kulturní politiky.

Bude nutné také zásadněji čelit, a to především prostředky ideového boje, těm kulturně politickým jevům, které zjevně poškozují zájmy naší země nebo které se stavějí proti zájmům socialismu.

V oblasti informací půjde o jejich podstatné zkvalitnění, především zvýšenou péčí o jejich správnost, pohotovost a serióznost, o jejich politicko-ideovou úroveň a skladbu. Důsledně bude nutno překonávat stále se vyskytující subjektivní, neodborné a nevědecké hodnocení a šíření informací, které je škodlivé, a dbát na politicky správné hodnocení pozitivních i negativních jevů. Ve skladbě informací půjde zejména o vyváženější poměr mezi zahraničními zprávami a informacemi o našem životě.

V oblasti kulturně výchovné činnosti bude nutno sledovat linii celkového růstu kulturnosti jednotlivých sfér našeho společenského života. Půjde nejen o zajištění podmínek pro harmonický rozvoj osobnosti lidí, ale o široce chápané celkové povznesení kulturnosti života, především ve vztazích lidí, které jsou podstatou socialistického životního prostředí, dále o zlepšení vnějšího životního prostředí, krajiny, pracoviště i obydlí, o kulturnost veřejných zařízení a života v nich tak, aby odpovídala úrovni našich potřeb a znalostí.

Dále půjde o to, zlepšit podmínky pro zájmovou kulturní činnost, ve které chtějí lidé uplatňovat své vlohy a zájmy, o vytvoření solidní mnohostranné základny pro aktivní zájmovou tvorbu, aktivní odpočinek, společenskou zábavu a rekreaci s cílem měnit pasívní přijímání kultury v aktivní rozvoj zájmů a talentů podle vloh a sklonů jednotlivců.

V popředí práce ministerstva bude muset mít konečně významné místo seriózní a odpovědně vedená státní propagace směřující k rozšiřování politického rozhledu obyvatelstva a jeho správné orientaci a k prohlubování jeho citového vztahu k našemu režimu.

Chtěl bych vyjádřit jménem kulturního výboru Národního shromáždění přání, aby se práce nového ministerstva rozvíjela energicky a aktivně ku prospěchu našich pracujících a celé společnosti.