Dále bych chtěl říci několik slov k základnímu pohledu na oblast kultury, a to z hlediska jejího zařazení do úseku spotřeby v našich rozpočtech a bilančních rozvahách.

V těchto otázkách se objevuje názor, že je tato oblast pouhou oblastí spotřeby nebo služeb občanům, i když kulturních služeb, že je ztrátová a že se na ni doplácí. Takovýto názor, myslím, nevychází z reálného pojetí a hodnocení funkce kultury i jejího působení v ekonomické oblasti.

Především bychom měli usilovat o plné pochopení skutečnosti, že kultura bude mít stále větší význam v rozvoji naší společnosti, protože za její pomoci bude vytvářen socialistický styl života, takový styl, jehož smyslem přestává být lidská činnost jako prostředek reprodukce pracovní síly, ale jehož smysl spočívá v tom, že přeměňuje život v proces rozvoje člověka. Za této situace přestává být práce pouhým prostředkem k opatřování předmětů, v čemž se i dnes stále ještě vidí smysl života. Tuto tendenci v sobě skrývá i dnes značně rozšířené zjednodušené pojetí nového systému řízení a plánování národního hospodářství. Kultura bude muset pomoci kompenzovat toto nebezpečí, které přináší jednostranný spotřebitelský pohled na socialistický rozvoj. Tím chci říci, že je třeba s rozvojem této oblasti počítat stejně fundamentálně jako s rozvojem kterékoli jiné oblasti našeho života. To samozřejmě znamená a hlavně bude znamenat energičtější vytváření, ale i uvolňování větších finančních prostředků.

Ani pojem tzv. ztrátovosti úseku kultury není, myslím, oprávněný, protože vychází jen z finančního obrazu promítnutého do příslušné kapitoly státního rozpočtu, v tomto případě ministerstva kultury a informací, a neobráží celou oblast realizace výsledků kulturní činnosti v naší společnosti.

Chtěl bych alespoň stručně naznačit, že oblast kultury není z hledisek plánovacích a rozpočtových jen součástí společenské spotřeby, ale že je nesporně úsekem aktivního ekonomického přínosu. Zhodnocování kulturní činnosti a kulturních děl se totiž odehrává i na jiných úsecích, v jiných resortech a u národních výborů. Shrneme-li alespoň zhruba jednotlivé položky, uvidíme, že přínos kultury národnímu hospodářství není nepodstatný, naopak že je kulturní činnost i ekonomicky výhodná a ve svém celku rentabilní.

Vezmeme-li v úvahu bilančně a účetně uzavřený rozpočtový rok, např. rok 1965, setkáme se s touto skutečností realizace oblasti kultury v národním hospodářství. Tržby získané vlastní činností, tj. osobní spotřeba, vstupné za kina, maloobchodní obrat, poplatky televize a rozhlasu apod. činí přes 2 mld 100 mil. Kčs. Tržby za časopisy celkem činí přes 850 mil. Kčs, hodnota realizace a užití uměleckých děl v národním hospodářství přes 1 mld 900 mil. Kčs, zbožové dodávky pro vývoz přes 100 mil. Kčs, pozitivní saldo vývozu a dovozu nehmotných statků, autorská práva apod., činí přes 15 mil. Kčs. Celkem tvoří jen tyto hodnoty sumu okolo 5 mld a přitom zde ještě není zachycena realizace veškeré kulturní činnosti a jejího vlivu.

Tato rozsáhlá činnost se však v uvedeném roce promítá do státního rozpočtu výdaji 1 mld 350 mil. a odvody 709 mil., tedy ztrátově o 643 milióny.

V uvedených hodnotách není ještě uvažován vliv kultury na rozvíjení ekonomické činnosti přímo, jako je např. výroba televizorů, rozvoj televize apod., který znamená a v budoucnosti bude znamenat další progresívní, a to miliardové částky pro rozvoj národního hospodářství.

Já se zde nechci pouštět do ekonomického rozboru. Chtěl jsem jenom naznačit, že kulturní oblast skrývá z hlediska ekonomiky nejen další velké rozvojové možnosti, ale že je již nyní v podstatě ekonomicky velmi pozitivní, což nám metodika státního rozpočtu a zvláště příslušná rozpočtová kapitola nepromítá v plné šíři. Jestliže naopak vytrhneme z celého kontextu realizace kultury některé dílčí problémy, jako je např. určitá ztrátovost u vstupenek do divadel apod. a generalizujeme je, pak dostaneme pochopitelně zkreslený obraz.

Celou touto poznámkou jsem chtěl říci, že bude nutné, abychom postupně měnili naše dosavadní názory na oblast kultury a viděli v ní nejen důležitý kulturně politický nástroj, a to především, ale i důležitý ekonomický faktor. Z uvedených hledisek je proto, myslím, nejvýš nutné urychlit práce na vytváření komplexního pojetí ekonomiky kultury a uplatnit v tomto pojetí hlavní myšlenky nového řízení ekonomiky, aniž bychom ustupovali od základního pojetí společenského významu kultury, jejíž plnou demokratizaci zabezpečil právě náš společenský řád.

Je to o to významnější, že je třeba problematiku kultury a kulturních potřeb našeho života řešit ve složité a vážné národohospodářské situaci.

A konečně bych chtěl říci několik slov k předloženému rozpočtu. Jestliže bereme v úvahu potřeby celého rozpočtovaného úseku kultury, tzn. rozpočtové kapitoly ministerstva kultury a informací, národních výborů, televize, rozhlasu, ČTK, včetně kulturních hospodářských organizací, můžeme říci, že letošní státní rozpočet kryje v současné hospodářské situaci nejnutnější základní potřebu jednotlivých úseků.

Na potřeby naší kultury je státním rozpočtem určována na r. 1967 celkem částka 1 mld 930 mil. vydání a 614 mil. příjmů, to znamená, že státní rozpočet přiděluje 1 mld 290 mil. Kčs pro oblast kultury. Z toho se počítá v ústřední rovině 609 mil. Kčs vydání a 248 mil. Kčs příjmů, což znamená přidělení 350 mil. Kčs v ústřední rovině.

Zatímco v ústředním měřítku je možno zhodnotit rozpočtové částky uvolněné na další rozvoj kultury, není to možné říci konkrétněji v kapitole národních výborů. Zde není k dispozici dostatečný centrální přehled, který by ukázal, do jaké míry jsou potřeby dalšího kulturního rozvoje jednotlivých krajů a okresů kryty. V ústředním měřítku i u národních výborů přitom zůstávají některé problémy povahy investiční a údržbové, které bude nutno operativně ve spolupráci s příslušnými centrálními orgány postupně řešit. Přesto je však možno říci, že je předloženým rozpočtem vytvořena určitá solidní základna pro počátek práce nově vytvářeného ministerstva kultury a informací.

Dosavadní hospodaření na úseku kultury prokazuje určité pozitivní prvky. Tak např. na úseku československého filmu bylo dosaženo příznivých výsledků ve vyrovnanosti v jeho vlastní činnosti. Rovněž v oblasti knižní kultury je dosahováno nejen dobrých ekonomických výsledků, ale dobrých výsledků i ve změně struktury vydávání knižní produkce, která je zaměřována stále více na skutečné potřeby společnosti a požadavky trhu, i když není tento vztah ještě plně vyřešen. Experimentální ověřování nové soustavy zde přineslo dobré výsledky a zkušenosti, i když nemohla působit ještě v plném rozsahu.

Stejně tak přineslo dobré ekonomické výsledky experimentální uplatnění nové soustavy v ústředně řízených organizacích resortů, a to při respektování kulturně politických hledisek. Zde bude nutno, aby tyto podniky rozdělovaly docílené prostředky na své rozvojové potřeby, než tomu bylo doposud.

Bude třeba, aby nové ministerstvo tyto pozitivní prvky rozvíjelo a vytvářelo tak solidní materiální základnu pro další rozvoj.

Je myslím také správné, že byla pro toto období dohodnuta zásada, že na úseku investic bude nutné vytvořit v dohodě se státní bankou odlišný přístup při posuzování kritérií pro poskytnutí investičních úvěrů oproti jiným úsekům národního hospodářství, takový postup, který by respektoval specifické zvláštnosti odvětví kultury.

Předložený rozpočet, který vyplývá z nového přepočtu cen, bude jistě významnou posilou pro náš kulturní život. Budu proto pro předložený státní rozpočet hlasovat. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji poslanci Homolovi. Nyní promluví poslankyně inž. Pokorná.

Posl. inž. Pokorná: Vážené soudružky a soudruzi poslanci! Se zabezpečením života člověka v dalším rozvoji socialistické společnosti je spojen celý komplex otázek, týkajících se podmínek, v nichž člověk žije, pracuje a obnovuje svou pracovní sílu. Jejich řešení se promítá také do státního rozpočtu, o jehož návrhu dnes jednáme a v němž velký blok prostředků je určen na financování celé nevýrobní sféry, do níž spadá i oblast zdravotnictví.

Když jsme ve zdravotním výboru NS projednávali návrh státního rozpočtu na r. 1967, zabývali jsme se především tím, do jaké míry umožňuje plnit úkoly stanovené v Dokumentu strany a vlády o dalším rozvoji péče o zdraví socialistické společnosti, jakož i úlohy vyplývající pro zdravotnictví ze závěrů XIII. sjezdu strany.

Je známo, že v posledních letech byl růst celkových výdajů na společenskou spotřebu a tedy i výdajů na zdravotnictví podstatně rychlejší než tvorba národního důchodu. Myslím, že je velmi správné, že také návrh státního rozpočtu na r. 1967 vychází ze zásady, že růst výdajů na společenskou spotřebu je zákonným činitelem postupného rozvoje socialistické společnosti. Chtěla bych zdůraznit, že to nebudou prostředky vynaložené nadarmo, a připomněla bych při té příležitosti také ekonomickou úlohu zdravotnictví jako takového, které není pouze odvětvím, jež ze státního rozpočtu čerpá, ale jehož úloha se stále více zaměřuje k aktivnímu vytváření zdraví lidí a tím i k ovlivnění ekonomických výsledků celé naší společnosti.

Je jisté, že pouze zdravý člověk se může rozvíjet a pracovat, a tedy požadavek stále širší péče o zdraví lidí vyplývá především z toho, aby účelné využívání pracovní síly nebylo podlamováno vysokou nemocností, úrazovostí a úmrtností. Náklady na zajištění rostoucí zdravotnické péče jsou tedy plně ekonomicky opodstatněny a skutečnost, že péče o zdraví se stala významnou společenskou otázkou, má své příčiny především v ekonomice socialistické společnosti.

Naše zdravotnictví dosáhlo postupně takového stupně, že patří z hlediska světového srovnání mezi slušně vybavené a s poměrně vysokou úrovní služeb. Nechceme se však s tímto relativně dobrým stavem spokojit.

Poněvadž uplatnění principu hospodárnosti platí pro všechna odvětví, vyplynula při zkoumání možností dalšího rozvoje zdravotnické péče ve vztahu k návrhu státního rozpočtu nutnost přecházet i ve zdravotnictví z kvantitativního na kvalitativní vývoj a odkrývat v organizaci a řízení všechny rezervy k tomu, aby vynakládané prostředky dávaly co nejvyšší efekt.

Okruh problémů souvisejících s tímto nutným řešením situace ve zdravotnictví, se jako minulá léta soustřeďuje do dvou hlavních otázek: je to zajištění potřebných pracovních sil, a to co do počtu a struktury z hlediska kvalifikace a zajištění vybavenosti zdravotnickou technikou.

I když se letos opět projevily rozdíly mezi potřebou pracovních sil, jak byla vyčíslena v požadavcích krajů, a možnostmi zdrojů, přesto je nutno konstatovat, že počet pracovníků ve zdravotnictví rok od roku roste. Dokazuje to fakt, že v r. 1960 bylo ve zdravotnictví zaměstnáno 160 187 pracovníků, zatímco v r. 1966 již 199 474 pracovníků a pro rok 1967 se tento počet dále zvyšuje. Znamená to, že se počet obyvatel na jednoho zdravotnického pracovníka stále snižuje, což umožňuje lepší kvalitu zdravotnických služeb.

Závažnějším problémem zde je nerovnoměrnost rozvoje některých kategorií pracovníků, neboť zatímco stěží bude možno umístit jako středně zdravotní pracovníky v tomto roce absolventy, vycházející ze zdravotnických škol, zpomaluje se růst počtu pomocných zdravotnických pracovníků. Současný stav a vývoj kádrového vybavení zdravotnických zařízení nelze tedy hodnotit jen porovnáváním vzrůstu počtu pracovníků za určité období, ale je třeba v zájmu větší objektivity vidět tento růst ve vztahu k rozvoji služeb. Zhoršení nebo nízké vybavení nižšími zdravotními i pomocnými pracovníky má za následek přesouvání části jejich povinností na střední zdravotnické pracovníky, což vede k jejich přetěžování a v důsledku toho ke zhoršování kvality jejich práce. Značnou roli zde hraje i otázka odměňování. Platová úprava, která byla v r. 1966 provedena a která se týkala středních a nižších zdravotnických pracovníků a vysokoškoláků pracujících ve zdravotnictví, a která ve svých důsledcích jistě přinese zproduktivnění práce a lepší hospodaření pracovními silami, vyvolává další potřebu řešit otázku mezd i u ostatních pracovníků ve zdravotnických zařízeních jako např. u chemiků, biologů, techniků a inženýrů, jichž neustále ve zdravotnictví přibývá. Zatím byly největší potíže se získáváním zejména uklízeček, u nichž dosavadní mzdové podmínky nevyvažovaly obtížnost často nepříjemné a zdraví ohrožující práce.

Je třeba říci, že zdravotnictví samo hledá intenzívně cesty, jak s relativně omezeným počtem pracovníků zajistit kvalitu služeb, a hodně důkazů o možnostech řešení podávají zkušenosti z experimentů, uplatňovaných dnes již v řadě zdravotnických zařízení.

Otázka potřebného počtu pracovních sil ve zdravotnictví úzce souvisí s vybaveností zařízení zdravotnickou technikou. Nejen, že moderní lékařství nemůže plně uplatnit své poznatky, nemá-li k dispozici dostatek přístrojů a vybavených ústavů, ale vlivem zastaralé techniky váže na různé práce zbytečně vysoký počet pracovníků. Mám na mysli nejen současný nedostatek např. přístrojů pro mechanizaci laboratorních prací, pro automatické vyhodnocování laboratorních výsledků, zastaralé technické vybavení rentgenových pracovišť a řadu dalších, ale také nedostatečnou kapacitu prádelen ve zdravotnických zařízeních a naprostý nedostatek vhodných mechanizačních prostředků pro úklidové práce. To vše zbytečně snižuje produktivitu práce ve zdravotnictví. Jak velké důsledky by mělo zavádění nejnovější techniky do našich zdravotnických zařízení, dokazuje studie vypracovaná v n. p. Chirana, podle níž moderní zdravotnická technika zkracuje o dva dny vyšetřovací dobu, nutnou ke stanovení diagnózy, což znamená dřívější návrat 35 tisíc lidí ročně do pracovní schopnosti, a tím i do pracovního procesu. Ekonomický efekt pro národní hospodářství je z této studie jistě prokazatelný.

Z podkladů pro návrh státního plánu a rozpočtu na rok 1967 je zřejmé, že ani pro letošní rok nenastává v plánovaném vybavení zdravotnickou technikou závažnější obrat a že celá situace by se podle předběžných úvah měla podstatně zlepšit až v letech 1970-1980. V této souvislosti se naskýtá otázka, proč naše vlastní výroba zdravotnické techniky nevykazuje ani v plánu na letošní rok rychlejší tempo růstu. Uvážíme-li, že v naší výrobě zdravotnické techniky dosahuje až 42 % výrobků špičkové úrovně, dokazuje to, že jednak máme světovému trhu v tomto směru co nabídnout, a zajistili bychom tak i zvýšenou možnost nákupu jiných zdravotnických přístrojů, které sami nevyrábíme, jednak bychom mohli ve větší míře než dosud vybavovat vlastní zdravotnická zařízení. Tato oblast problémů leží ovšem mimo sféru vlastního zdravotnictví, připomínám ji však proto, že na rozvoj zdravotnictví přímo působí, neboť jak kvalita péče, tak i větší ekonomika vlastního provozu může být zajištěna pouze dokonalým vybavením moderní technikou. Proto také zdravotní výbor Národního shromáždění se jak současným stavem, tak i perspektivou výroby zdravotnické techniky velmi živě zabývá a je škoda, že doporučení, která z těchto jednání byla a jsou dávána ministerstvu těžkého průmyslu a ministerstvu zdravotnictví, nejsou podle našeho názoru dosti pružně a rychle přijímána.

Zdravotnictví nestálo pasívně ani před úkolem mobilizovat všechny zdroje příjmů do státního rozpočtu, a jednou z takovýchto možností se mělo stát také placení některých služeb ve zdravotnictví.

Před více než rokem, když jsme projednávali zákon o péči o zdraví lidu, byly tyto tendence velmi silné a podle našeho názoru nerozumné, a to jak z některých lékařských kruhů, které v tom viděly především zlepšení své ekonomické situace, tak i z ministerstva financí. Nakonec se podařilo přivést tyto snahy po příjmech ve zdravotnictví na rozumnou míru a i zdravotní výbor NS schválili a souhlasil s tím, aby se za některé zdravotnické služby platilo, přičemž by to měly být pouze ty, které nejsou nezbytné. Zkušenosti více jak jednoho roku však ukazují, že příjmy dosažené za některé služby ve zdravotnictví nemohou nijak zásadně ovlivnit státní rozpočet, protože jsou menší, než se předpokládalo.

Upozorňuji na tuto otázku dnes proto, aby se zbytečně i do budoucna nepřeceňovali význam příjmů za zdravotnické služby.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že si uvědomujeme, že naše společnost s ohledem na současnou úroveň výrobních sil není ještě objektivně dostatečně bohatá, aby mohla realizovat všechny požadavky a potřeby plně rozvinuté péče o zdraví. Z tohoto hlediska jsme také k uvedené problematice přistupovali a šlo nám především o to, aby v plánu a rozpočtu zdravotnictví bylo zajištěno, aby případné nedostatky v péči o zdraví byly sníženy na minimum, neboť jinak nám mohou přinést vážné hospodářské škody a ztráty.

Je tedy možno konstatovat, že návrh státního rozpočtu pro rok 1967 ve své podstatě zajišťuje další možnosti rozvoje zdravotnických služeb v souladu se společenským a hospodářským vývojem v naší zemi, a proto doporučuji za zdravotní výbor Národního shromáždění, aby předložený návrh zákona o státním rozpočtu byl schválen. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Pokorné, promluví nyní posl. Monczka.