Nová úprava umožní přizpůsobit práci státní obchodní inspekce novému poslání a úkolům ministerstva vnitřního obchodu, které vyžadují jednotnou koncepci a metodiku. Tato základní hlediska řízení orgánů obchodní inspekce musí být v celém státě jednotná. Kromě toho je nutné centrálně plánovat a provádět určité akce a jejich výsledky centrálně zpracovávat a hodnotit. K tomu musíme mít příslušný a kvalifikovaný aparát. Proto se v novém návrhu zachovává i nadále podřízenost státní obchodní inspekce ministerstvu vnitřního obchodu. Nově se zde však přímo vyjadřuje právo krajských národních výborů ukládat inspektorátům obchodní inspekce v krajích úkoly k ochraně zájmů spotřebitelů. Jde hlavně o dodržování maloobchodních cen, jakosti prodávaného zboží, dodržování materiálových norem při přípravě a výrobě jídel a nápojů, přesnost a správnost měr a vah, dodržování předpisů o skladování a podobně.

Řízení krajských inspektorátů státní obchodní inspekce bude napříště zajišťováno plánem hlavních úkolů státní obchodní inspekce sestavovaným za přímé účasti krajských národních výborů. Budou tedy v tomto plánu vyjádřeny jak potřeby centra, tak i konkrétní požadavky národních výborů.

V souvislosti s rozšířenou pravomocí a úkoly národních výborů podle nového zákona o národních výborech bude dále sepětí činnosti obchodní inspekce s činností národních výborů zabezpečeno soustavným informováním krajských národních výborů vedoucími krajských inspektorátů o výsledcích kontrol. Krajské národní výbory mohou dále podle navržené úpravy ukládat i provedení naléhavých kontrolních úkolů prostřednictvím krajského inspektorátu obchodní inspekce, pokud je nebylo možno zahrnout do předem připraveného plánu kontrol.

Státní obchodní inspekce bude rovněž poskytovat kvalifikovanou pomoc dobrovolným aktivům městských a místních národních výborů, které pomáhají národním výborům při ochraně zájmů spotřebitelů a kontrole obchodu.

Návrh, který z pověření vlády předkládám, byl 7. února t. r. projednán v ústavně právním výboru NS. Jsem si vědom toho, že pokud jde o vlastní zákon č. 122, představuje náš návrh jen dílčí řešení. Ve skutečnosti bude třeba novelizovat i ty části zákona, které se týkají státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Nechceme však úpravu řízení státní obchodní inspekce oddalovat už proto, že to vyžaduje součinnost s národními výbory při ochraně spotřebitelů, při níž právě národní výbory mohou mít velmi významnou úlohu.

Jménem vlády doporučuji, aby Národní shromáždění po projednání tuto úpravu zákona schválilo.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji soudruhu Uhrovi. Prosím nyní zpravodaje posl. Rejnarta, aby přednesl společnou zprávu výborů ústavně právního, pro národní výbory, pro spotřební průmysl, služby, obchod a spoje.

Zpravodaj posl. Rejnart: Soudružky a soudruzi poslanci, protože navržené doplnění zákona o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci se vysloveně týká pravomoci národních výborů, dovolte mi, abych vyšel z přípravy nového zákona o národních výborech. Při jeho projednávání v loňském roce věnovaly všechny výbory NS velkou pozornost reálnému posílení pravomoci národních výborů na těch úsecích, které mají bezprostřední vliv na uspokojování potřeb a zájmů občanů žijících v územních obvodech národních výborů. Dobrá úroveň činnosti obchodních organizací je právě jednou z těchto citlivých otázek, a proto i zabezpečení vlivu národních výborů na úseku obchodu zakotvil zákon vytyčením konkrétní pravomoci místních a městských národních výborů. Tyto národní výbory, které mají k občanům nejblíže, schvalují ve svých územních obvodech rozmístění prodejen, prodejní dobu a činí další opatření k zajištění řádného zásobování obyvatelstva.

Velmi závažnou otázkou je pak kontrola činnosti obchodních organizací z hlediska ochrany zájmů spotřebitele. Není pro nás žádnou novinou, že existující převaha poptávky nad nabídkou v řadě druhů zboží, omezení sítě prodejen, těžkopádnost a zbyrokratizování obchodu mají i své důsledky na mentalitě a jednání řady lidí, kteří na tomto úseku pracují. Svědčí o tom zkušenosti řady národních výborů, které hovoří např. o tom, jak naše pracující pohoršuje drobné šizení, lhostejnost zaměstnanců obchodu k potřebám lidí, jejich malý zájem a snaha prodat a podobné nedostatky.

Myslím, že bude třeba, aby se obchodní organizace věnovaly daleko soustavněji výchově mládeže pro toto povolání. Zatím mám dojem, že to dodneška vypadá tak, že mládež je zařazována do samoobsluh, kde dává pozor, aby se nekradlo.

Máme však i dobré zkušenosti z prodejen, které jsou řízeny mládežnickými kolektivy. Dosahují velmi dobrých výsledků v tržbách, jsou dobře zásobeny širokým sortimentem a prodávajícím není zatěžko odskočit do skladu a okamžitě občany obsloužit tím, co požadují. Tito mladí lidé dovedou zboží nabídnout, dovedou ohodnotit kvalitu a zboží vychválit a ne říkat stále: nemáme, není apod. jenom proto, aby se zákazníka zbavili.

Na druhé straně máme řadu prodejen - samoobsluh, které jsou opravdu reprezentativní, ve kterých jsou zvláště dobré podmínky, aby bylo občanům po všech stránkách vyhověno, a přece se tak mnohdy nestává. V těchto prodejnách postává 4 - 5 učnic, které si myslí, že jejich úkol spočívá v tom, co jsem již výše uvedl. A přece i v těchto prodejnách jsou odpovědní vedoucí, kteří neodpovídají pouze za prodejnu, ale v prvé řadě za to, že vychovají dobré nástupce na citlivý úsek služeb našim občanům, aby byli všestranně uspokojeni.

Zvláštní kapitolou je šizení spotřebitelů na úseku veřejného stravování, za který národní výbory odpovídají naší veřejnosti přímo. Mám zvlášť na mysli stav hospodaření našich školních jídelen. Tam totiž jsou spotřebiteli děti, které samy na rozdíl od dospělých zákazníků své zájmy obhájit nedovedou, a proto se těmto otázkám musí věnovat i v národních výborech samotných maximální pozornost.

Soudružky a soudruzi poslanci, mám za to, že je zcela v souladu s postavením národních výborů jako reprezentantů zájmů našich občanů jejich pravomoc na úseku kontroly obchodu, jak to vyjadřuje i předkládaný návrh na doplnění zákona o státních inspekcích; krajským národním výborům se umožňuje použít kvalifikované činnosti Státní obchodní inspekce v krajích ke kontrole těch otázek činnosti obchodu, které sledují uplatnění zájmů spotřebitelů.

Dosud tomu bylo tak, že orgán státní inspekce přišel do města, zjistil některé nedostatky na úseku obchodu či závodu veřejného stravování, uložil pokutu na místě, odjel - a tím věc pro něj skončila. Proto bude velmi správné, že KNV budou společně postupovat při provádění inspekcí s NV nižších stupňů a odstraňovat účinněji nedostatky na úseku obchodu.

Četné případy nespokojenosti občanů, s nimiž se lidé na národní výbory i na poslance jako své zástupce obracejí, ukazují na to, že nová pravomoc, kterou v souladu s praxí posledního roku národním výborům svěříme, je plně opodstatněná a potřebná. Na druhé straně bude předloženým návrhem obohaceno i poznání národních výborů o úrovni služeb poskytovaných jejich zařízeními, že si budou moci prostřednictvím inspektorátů ověřovat i dodržování materiálových norem ve školních jídelnách a dalších zařízeních, která spravují.

Mám za to, že předložený návrh je plně v souladu s opatřeními, která Národní shromáždění vůči národním výborům přijalo, a že je i v souladu s naší celkovou snahou po zvýšení úrovně služeb poskytovaných organizacemi obchodu a zařízeními národních výborů. Navrhuji proto, aby Národní shromáždění předložený návrh doplnění zákona o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci schválilo. (Potlesk.)

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji zprav. posl. Rejnartovi. Kdo se, soudružky a soudruzi, hlásí do rozpravy? Zatím není nikdo přihlášen. Hlásí se posl. Kozák.

Posl. Kozák: Vážené soudružky a soudruzi, využívám příležitosti při projednávání a schvalování zákona o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci k tomu, abych pohovořil o jednom z nejhlavnějších druhů našeho potravinářského zboží, tj. o chlebu.

Chléb byl, je a zůstane ještě dlouho hlavní potravinou našich dělníků a také všech lidí na našich vesnicích. Zvedla se sice spotřeba bílého pečiva, ale také z toho důvodu, že poklesla kvalita chleba. Ne všechny pekárny pečou špatný chléb, avšak je také velmi málo pekáren s opravdu kvalitním a chutným chlebem.

Kde hledat příčiny? Nová technologie ve velkých pekárnách již sama o sobě nezaručuje kvalitu chleba. Těsto v těchto výrobnách nemá - jak říkávala moje maminka - čas si odpočinout. Když se u nás doma pekl chléb, to byl úplný obřad. Když se chleba nepovedl, byla také určitá nespokojenost. Dnes mi připadá v celé naší společnosti něco podobného. Jestliže máme v některých oblastech nedobrý chléb - neříkám, že je to v celé naší republice - je tam také mrzutost a nesoulad. To je jedna příčina.

Druhá příčina. V českých zemích bylo zvyklostí péci chléb buď samožitný, nebo převážně z žitné mouky, který byl sice poněkud tmavší, avšak byl velmi výživný, a co bylo nejdůležitější, dal se jíst i za tři nebo čtyři dny, zůstával stále vláčný.

Co vedlo k omezení pečení tohoto samožitného chleba? Je to nedostatek žita a stálé snižování jeho osevních ploch. Ke snižování ploch došlo i tam, kde žito mělo svoje opodstatnění, tj. v našich horských a podhorských oblastech. Proč i tam se snižovaly plochy? Způsobila to nízká cena za žito a obtížná sklizeň.

Podívejme se na první věc, tj. na nízkou cenu za žito. Pamatuji se ještě, že když jsem dovezl do mlýna, ve kterém byla zároveň i pekárna, 100 kg žita, dostal jsem poukázku na 90 kg chleba. Za mletí jsem zaplatil tehdy 16 korun a dostal jsem za to 26 kg kvalitních otrub. Za pečení jsem zaplatil 30 korun.

Mlynář platil daně, bohatl, okolí kolem mlýna bylo spokojeno, protože dodával kvalitní chléb. Musel péci kvalitní chléb, protože byla možnost nechodit k němu, ale kupovat jinde. Ovšem byl oproštěn jakékoliv rozsáhlé distribuce a administrativy. Dělal účetního a nevím co všechno dohromady. Proto to tak mohl dělat.

Převedeme-li to na dnešní ekonomiku, vidíme, že za žito dostáváme
150 Kčs, za mletí by se zaplatilo 26 Kčs, za to bychom dostali 26 kg otrub - to bychom jako zemědělské závody jedině uvítali za tuto cenu - a za pečení, to je možná dnes víc, počítám zase 30 Kčs, čili náklady by byly 180 Kčs. Dostali bychom 90 kg kvalitního chleba. To jsou 2 Kčs za 1 kg, zatímco dnes platí spotřebitelé 2,60 Kčs. Když jsme v zemědělském výboru NS hovořili o zvýšení ceny žita, náměstek ministra s. Václavů říkal: Není prostor, nedá se to dělat.

Chtěl bych dát v úvahu jednu z cest, jak zvýšit kvalitu chleba. Zvýhodnit cenu žita tak, aby se pěstovalo zase v podhorských a horských oblastech. Tím by se pomohlo řešit i obilní problém, protože pšenice pěstovaná v těchto oblastech nedává přesvědčivý výnos, zvláště když přijde po nevhodných předplodinách, a bez toho se dnes při zvyšování ploch obilovin neobejdeme.

V poslední době Jednoty otevírají na našem okrese zase menší pekárny, kde se dříve pekl výborný chléb. Dnes sice pečou lepší chléb než ve velkopekárnách, avšak norma přidávání pšeničné mouky do běžného chleba nedovolí upéci chléb, který by byl přibližně stejné kvality jako dříve. Podotýkám, že dnešní chléb nevydrží dlouho. Často vidím ve městech - a bolí mne to - že chléb ztvrdne, nesní se a mnohdy cestuje do popelnice. Pokud by přišel do spotřebního závodu na krmení, byla by to škoda, ale ne tak veliká, neboť nejhorší je, že se spousta chleba zničí.

Toto opatření by jistě uvítali jak naši zdravotníci, tak hlavně spotřebitelé.

Pokud se týká sklizně obilovin, proč se ustupovalo od ploch žita? Je to dnes téměř vyřešeno, kombajny SK 4 zvládnou žito a nyní má přijít na trh ještě kombajn z NDR s daleko vyšší kapacitou, takže se sklizní by nebyly problémy.

Jde o to, kde vzít úhradu na zaplacení zvýšené ceny za žito. Mám za to, že je možno zjednodušit distribuci dalekého rozvozu chleba, snížit administrativu a tím, že se bude péci kvalitní chléb, ubude různých kontrolorů, revizorů, vyřizovatelů stížností na špatnou jakost chleba, nějaké peníze se ušetří a teprve pak uvážit, jestli by spotřebitelé nebyli ochotni zaplatit za kvalitní chléb o něco vyšší cenu. Takto zvýšená cena by se platila ovšem jenom za chléb první jakosti a při nedodržení všech ukazatelů by se naopak cena snížila.

Podobně je to u masa. Nebudu tento problém šířeji rozebírat, ovšem mám dojem, že v poslední době se u nás projevuje nadbytek masa. Včera jsem o tom hovořil s ministrem zemědělství. Ovšem normy na výrobu uzenin jsou stále pozůstatkem z doby, kdy bylo málo masa. Normy nepřipouštějí vyrábět kvalitnější uzeniny. Jsou v nich různé přísady. Jsme svědky toho, že v mnoha výrobnách uzenin došlo k různým defraudacím. Když se pátralo po jejich příčinách, byla to právě možnost, že těchto přísad se do uzenin dávalo více, tím zbylo maso a mohli ho použít na všelijaké nekalé machinace. U uzenin by bylo nutné, aby se nevařily, ale udily. To samé je u chleba - nevařit jej, ale péci.

Chtěl bych říci poznámku ještě k jedné věci. Nedávno jsem v Jičíně viděl frontu v obchodě Drůbež a ryby. Říkám si, na co ti lidé asi čekají? Čekali na vejce křapky. Zamyslel jsem se nad tím a domnívám se, že tito lidé tam nečekají proto, že tato vejce jsou o něco lacinější, ale proto, že jsou čerstvá, přijdou z třídírny přímo do prodejny.

Zde je třeba rovněž uvážit, jak co nejdříve zkrátit cestu od nás, výrobců - přímo ke spotřebiteli. Co je platné, když naše zemědělské závody vyrábějí kvalitní výrobky - protože my dostáváme peníze za kvalitu, u nás je to jistá běžná věc, počítáme s tím, že nebudeme-li dávat kvalitní výrobky, nedostaneme je náležitě zaplacené - zatímco v jiných odvětvích se to těžko prosazuje a co to dá námahy, aby skutečně každý dostával za výrobky zaplaceno podle kvality. Naše zemědělské závody dávají kvalitní věci a mnohde v distribuci a v mezičláncích se tyto hodnoty ničí.

Předseda NS s. Laštovička: Děkuji posl. Kozákovi, hovořit bude posl. inž. Macho.

Posl. inž. Macho: Vážené súdružky a súdruhovia, v navrhovanom zákone sa doporučuje formulovať ods. 2 takto: "Štátnu obchodnú inšpekciu riadi minister vnútorného obchodu". V pôvodnom zákone z r. 1962 sa v tomto paragrafe píše: "K tomu cieľu je zriadená Štátna inšpekcia akosti poľnohospodárskych výrobkov pri Ústrednej správe nákupu poľnohospodárskych výrobkov, Štátna inšpekcia akosti výrobkov potravinárskeho priemyslu pri Ministerstve potravinárskeho priemyslu a Štátna obchodná inšpekcia pri Ministerstve vnútorného obchodu".

Domnievam sa, že by bolo vhodné zvážiť, či by Štátnu poľnohospodársku, potravinársku a obchodnú inšpekciu nemal riadiť predseda ÚKĽK. Ide o orgán ako Národného zhromaždenia, tak aj vlády. Som presvedčený, že by to nebolo nijak na prekážku vnútrorezortnej kontrole, ktorú si môže každý minister organizovať podľa svojich potrieb riadenia a myslím, že takú kontrolu si robí každý rezort.

Myslím si preto, že ak už máme doplňovať zákon č. 122/1962, že by bolo vhodné ods. 2 formulovať takto: "Štátnu poľnohospodársku, potravinársku a obchodnú inšpekciu riadi predseda ÚKĽK" alebo "Štátnu obchodnú inšpekciu riadi predseda ÚKĽK".

Organizačné záležitosti súvisiace s prevodom špecialistov z tejto inšpekcie priamo pod správu ÚKĽK by myslím neboli tak zložité.

Keď už mám slovo, chcel by som požiadať ministra financií inž. Suchardu o zoznam nevyužitých základných fondov v našej republike, o ktorých hovoril na minulej plenárnej schdzi NZ. Požiadal som ho o to listom, s odpoveďou nie som spokojný, pretože mám obavy, že nebude vybavená do dvoch mesiacov. Ako som si preveroval, kompletný zoznam, ktorý som požadoval, nebude do dvoch mesiacov k dispozícii. Pre prácu výborov NZ, aspoň pre prácu priemyslových výborov, by veľmi pomohlo mať konkrétny prehľad, ktorými závodmi nie sú výrobné fondy využité tak, ako by mali byť, kde sa nevyužívajú strojné zariadenia, kde klesá smennosť a pod.

Pripojujem sa k včerajšej interpelácii posl. Mockovčiaka a myslím si, že odpoveď na ňu ešte nebola. Žiadam ministra vnútra, aby na interpeláciu posl. Mockovčiaka, ku ktorej sa aj ja pripojujem, konkrétne odpovedal. Myslím, že na konkrétnu odpoveď nebude potrebovať lehotu 30 dní.