Při provádění své zahraniční
politiky bude vláda vycházet z reálného
hodnocení mezinárodních události a
bude mít trvale na zřeteli, že socialistické
Československo je pevnou součástí
socialistického společenství. Československá
zahraniční politika je záležitostí
všeho lidu. Vláda bude předkládat Národnímu
shromáždění nejen zprávy o provádění
zahraniční politiky, ale především
už své koncepční záměry.
Bude usilovat o to, aby sám lid v míře co
nejširší, zejména prostřednictvím
Národní fronty, se účastnil na vytváření
zahraniční politiky. Vláda zabezpečí
plnou koordinaci činnosti mezi ministerstvem zahraničních
věcí s odpovídajícími resortními
ministerstvy při tvorbě zahraniční
politiky a při jejím operativním provádění.
Vnější bezpečnost státu.
Vláda považuje všestranné a spolehlivé
zabezpečení obrany země za jeden ze svých
nejpřednějších úkolů.
K jeho uskutečnění bude přistupovat
na principu, že výstavba a obrana socialismu jsou
nedílné. Bude usilovat o to, aby všechny státní
orgány a státní organizace nesly příslušným
dílem svou odpovědnost za obranu státu, aby
se otázky obrany staly záležitostí všeho
lidu. Vláda oceňuje pozitivně práci
příslušníků armády, kteří
ve svém celku plně podporují pokrokové
úsilí naší společnosti. Stejně
tak vláda vysoce oceňuje pozitivní práci
těch příslušníků vnitřní
bezpečnosti, kteří pracují na vnitřní
bezpečnosti našeho státu.
Obranný systém státu bude včleněn
do nových celospolečenských souvislostí,
uspořádání celé obranné
soustavy bude podřízeno státnímu politickému
systému.
Vláda se bude zabývat všemi rozhodujícími
otázkami obrany státu, včetně branné
výchovy a přípravy občanů k
obraně a ochraně života a zdraví obyvatelstva
v případě války.
Zabezpečení obrany republiky a další
výstavba Čs. lidové armády bude probíhat
pod kontrolou Národního shromáždění,
bude všestranně a komplexně odrážet
politické, ekonomické a kulturní poměry
v naší zemi.
Československá lidová armáda bude
i nadále jednotná. Vláda bude usilovat, aby
armáda byla morálně a politicky pevná,
vysoce bojeschopná a vždy připravena bránit
socialistickou republiku proti vnějšímu nepříteli.
Dokud existuje NATO, budeme spolupůsobit k upevnění
Varšavské smlouvy, budeme usilovat o to, aby Československá
lidová armáda byla pevným článkem
tohoto spojenectví, a vyvineme větší
iniciativu k prohloubení práce spojeného
velení.
Potřeby obrany bude vláda zabezpečovat v
souladu s možnostmi našeho státu.
Pro vrcholné řízení obrany republiky
navrhne vláda Národnímu shromáždění
zákon, kterým bude ustaven ústřední
státní orgán - Rada obrany státu.
Soudružky a soudruzi,
uskutečnění programu, jehož hlavní
cíle jsou vytyčeny v tomto prohlášení,
považuje vláda za základní předpoklad
úspěšného rozvoje socialistické
společnosti v Československu. Program doplňuje
podrobným časovým plánem, který
již dala k dispozici všem poslancům Národního
shromáždění. To umožní,
aby realizace programu byla kontrolována nejen vládou,
ale i Národním shromážděním.
0 splnění těchto cílů bude
rozhodovat práce každého z nás. Vláda
si je přitom plně vědoma, jak veliký
podíl odpovědnosti jí při této
práci připadá. Proto také nepovažuje
předkládaný program za uzavřený
a neměnný. Naopak, úkoly obsažené
ve vládním prohlášení budou dále
rozpracovávány a doplňovány tak, aby
neustále odpovídaly potřebám vývoje
společnosti.
Při uskutečňování vytýčených
cílů musíme vždy vycházet z toho,
čeho jsme doposud dosáhli. Proto vláda ve
svém prohlášení staví před
sebe i před celou společnost reálné
cíle. Proto také předkládaný
program není programem slibů, ale především
programem práce. Takovýto program může
být splněn tehdy, stane-li se předmětem
zájmu a snahy všech občanů této
republiky. Pouze tehdy, bude-li novou vládu v její
činnosti podporovat všechen lid, bude-li vláda
moci vycházet z jeho neustálé činorodé
iniciativy, opírat se o jeho důvěru a aktivitu,
pouze tehdy se bude moci úspěšně zhostit
svých velkých úkolů.
Proto se nová vláda obrací na všechny
občany naší země, Čechy, Slováky
i všechny příslušníky ostatních
národností, dělníky, rolníky,
inteligenci, starší generaci, ženy i mládež
- prostě všechny lidi dobré vůle, všechny
spoluobčany, aby se plně zapojili do úsilí
o budoucí rozkvět naší socialistické
země. Obracíme se k našemu lidu s hlubokou
důvěrou v jeho moudrost, rozvážnost,
vlastenecké a socialistické cítění
a jeho demokratické tradice a prosíme jej o podporu
a porozumění v naší odpovědné
práci. Obracíme se k naší dělnické
třídě a rolnictvu, které tvoří
rozhodující většinu naší
společnosti a na jejichž práci bezprostředně
závisí i úspěch našich záměrů.
Obracíme se na československou inteligenci v pevné
důvěře, že obrodný proces a volný
prostor, který se vytváří pro myšlení
i pro volnou výměnu názorů, bude velkým
podnětem pro všestranné urychlení rozvoje
naší vědy i kultury. Obracíme se na
naši mládež, prodchnutou ideály, i na
zkušené starší pracovníky, bohaté
životní moudrosti. Obracíme se na ženy,
které tak obětavě nesly tíhu minulých
let. Vláda pevně věří v talent,
dovednost i pevnou vůli všech vrstev a skupin naší
společnosti, věří v jejich schopnosti
vybudovat socialistickou společnost, odpovídající
našim podmínkám a tradicím.
Jde nám o vytvoření takové vzájemné
důvěry mezi lidem a vládou, při níž
je na jedné straně činnost vlády neustále
podněcována iniciativou lidu a kontrolována
jeho volenými orgány, a na druhé straně
správná rozhodnutí vlády nacházejí
činorodou podporu lidu a jsou jím aktivně
uváděna do praxe.
Dějiny neposkytují národům příliš
často tak velké možnosti, jaké jsou
dnes otevřeny před obyvateli naší země.
Vláda chce učinit vše pro to, aby splnila úkoly,
které ji tato dějinná etapa ukládá,
a tím aby splnila naděje lidu a zasloužila
si tak jeho důvěru. Proto se vláda obrací
též na vás, poslance Národního
shromáždění, přímo volené
zástupce lidu, abyste předkládaný
program posoudili a vyslovili jí důvěru,
která ji umožní plně rozvinout svou
práci na plnění vytýčených
úkolů. (Potlesk.)
Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji předsedovi
vlády Oldřichu Černíkovi za přednesené
vládní prohlášení.
Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji rozpravu k vládnímu
prohlášení. Jako první se přihlásil
do diskuse první tajemník ÚV KSČ,
poslanec Národního shromáždění
Alexander Dubček, jehož prosím, aby se ujal
slova. Po jeho projevu bude polední přestávka.
Prvý tajomník ÚV KSČ posl. Dubček:
Vážené Národné zhromaždenie,
vážený súdruh prezident, naša socialistická
republika stojí pred nádejným, ale tiež
mimoriadne závažným obdobím svojho ďalšieho
rozvoja. V minulých mesiacoch sme proklamovali a začali
formulovať svoje prvé predsavzatia budúcej
politiky. Smerujú k vytvoreniu takej socialistickej organizácii
spoločnosti, ktorá plnšie vyjadrí potreby
a plnšie využije priestor poskytovaný socializmom.
lde o organizáciu socialistickej spoločnosti, ktorá
by vyhovovala predovšetkým požiadavkám
maximálnej efektívnosti v hospodárstve a
maximálneho slobodného sebauplatnenia človeka
v celom spoločenskom živote. Stojíme na prahu
obdobia, kedy musíme presvedčiť, že to,
čo svojimi predsavzatiami myslíme, myslíme
naozaj vážne. A to nemožno dokázať
len slovami. Budúcnosť od nás očakáva
predovšetkým činy. V tom vidím zmysel
konsolidácie, ktorú chápeme ako uskutočňovanie
toho, čo je zrelé, ako ďalšie rozpracovanie
toho, čo je otvorené a čo je živé.
Za týmito cieľmi kráčame po dosiäľ
nepreskúmaných cestách, čo si vyžaduje
smelosť, ale i rozvahu, čo si vyžaduje smelosť,
čo si vyžaduje tvorivosť a nestrpí apriórnosť.
Zdrojom nám tiež musí byť naša spoločenská
prax, poučenia kladné i záporné na
ceste, ktorú sme k socializmu už vykonali.
Je priamo, súdružky a súdruhovia, symbolické,
že pred 23 rokmi, v tom istom mesiaci, proklamovala prvá
vláda na oslobodenom území, vláda
Národného frontu Čechov a Slovákov,
svoj program - známy Košický vládny
program. Tento program spolu s ostatnými známymi
dokumentami, ktoré vznikli v odboji doma i v zahraničí,
zostáva dodnes v povedomí nášho ľudu
ako program, ktorý sa stal osou zápasu o socialistický
charakter našej spoločnosti.
Všetky tieto dokumenty vychádzali z historickej skúsenosti
oboch našich národov a národností za
prvé štvrťstoročie od vzniku až po
rozpad československej štátnosti. Odrážali
predovšetkým tú základnú skúsenosť,
že Češi a Slováci môžu pri
vzájomnom rešpektovaní nielen spolunažívať,
ale že ich spolunažívanie je najprospešnejšie
pre ich vlastný národný rozvoj v Európe,
plnej vnútorných protikladov a nebezpečenstiev.
Na tradíciu vládnych povojnových budovateľských
programov bude iste vláda tvorivo nadvädzovať.
Prirodzene v situácii dnes podstatne odlišnej. Máme
za sebou takmer štvrť storočia starú epochu
výstavby socializmu. Všetci, čo vtedy pred
viac ako 20 rokmi a neskoršie vedia, koľko v nich bolo
nadšenia, odhodlania a nesmiernej obetavosti. Patrí
im vďaka a uznanie za to, že ČSSR dosiahla tento
vysoký stupeň svojho rozvoja. Avšak vo vytvorenom
diele sú i chyby, i omyly a aj deformácie. Povedali
sme už pri príležitosti 20. výročia
Februára, že sa nebojíme skúšky
histórie. Ak teda vyzdvihujeme, čo všetko dobré
sa v minulých rokoch vykonalo, potom to nie len daň
a uznanie voči tým tisícom a miliónom
ľudí, ktorí sa tvorby minulého diela
zúčastnili, ale je to súčasne zdôraznenie
tých základov novej spoločnosti, na ktorých
budeme a musíme ďalej tvoriť organizáciu
našej spoločnosti.
Stáli sme pred niekoľkými mesiacmi pred mimoriadne
vážnym rozhodnutím. Život a naše
ciele nás veľmi neúprosne stavali pred otázku:
ako ísť ďalej? Všetka naša minulá
práca môže mať zmysel len a len vtedy,
ak bude základňou pre rozvinutie života našej
spoločnosti do takej mnohostrannosti a bohatosti, ktorá
umožní človeku jeho plný rozvoj.
Boli sme a sme presvedčení, že naša socialistická
spoločnosť je schopná ďalšej kvalitatívnej
premeny. Nevyhnutné sociálne premeny sme vždy
videli len ako východisko, ako nevyhnutnú prvú
etapu socialistickej spoločnosti. Myslím, že
práve uplynulé tri mesiace sú svedectvom,
aké veľké tvorivé sily sú v našej
socialistickej spoločnosti, a to i napriek chybám
a omylom v minulosti, ktoré musíme odstrániť
a napraviť, i napriek tomu, že sa mnohé vážne
problémy riešili s oneskorením. Uplynulé
mesiace sú svedectvom opravdivej sviežosti a dynamizmu
našej socialistickej spoločnosti i komunistickej strany,
ktorá podnietila proces obrody a vedela sa postaviť
na čelo celému úsiliu.
Vedomie, že sme skutočne len na začiatku cesty,
že to, čo sa vykonalo, je len časťou cesty
k spoločnosti skutočne bez tried, spoločnosti
slobodných výrobcov, k ríši skutočnej
slobody, nám dáva silu pristupovať k súčasným
problémom veľkoryso i s rozvahou.
To, čo v súčasnosti prežívame,
je renesanciou politiky, renesanciou československej politiky.
Je naozaj vhodné uvedomiť si tento fakt v súvislosti
s 50. výročím spoločného štátu
Čechov a Slovákov. Považujeme toto výročie
tiež za príležitosť k zamysleniu sa nad
zmyslom našej československej štátnosti,
nad tým, čo dali naše krajiny nielen Európe,
ale čím obohatili aj seba.
Ako veľké memento stojí v našej päťdesiatročnej
štátnej histórii niekoľkoročné
jej prerušenie a zápas o obnovu nášho
československého štátu. Pri pohľade
na Mníchov a rozpad Československej republiky musíme
mať vždy dosť súdnosti, aby sme pri rozhodujúcom
vplyve zvonka na rozpad našej republiky videli i reálnu
úlohu politickej krízy vo vnútri nášho
štátu, ktorá ho urobila neschopným účinne
tomu čeliť. Preto tiež obnova Československej
republiky nebola spojená len so zmenou zahraničnej
politiky, s orientáciou na najtesnejšie priateľstvo
a spoluprácu so Sovietskym zväzom, ale bola tiež
spätá s vnútorným prerodom politickej
a sociálnej štruktúry. Socializmus je produktom
vnútorného hlbokého prežitia a skúseností
našich národov v tomto storočí.
Akokoľvek bolo naše národnooslobodzovacie hnutie
priamo zrastené so socializmom a socializmus bol jeho najvlastnejším
vyjadrením, sme si vedomí, že nevyplýva
len z našich národných tradícií.
Socializmus je dielom ľudstva. Boj o slobodu ľudí
a národov je medzinárodný. Sme a budeme súčasťou
veľkého zápasu o spravodlivé usporiadanie
sveta, zápasu o svet bez vojen, bez násilia jedného
národa proti druhému.
Komunistická strana Československa sa cíti
byť pritom nielen aktívnym spolutvorcom nového
národného povedomia, ale aj garantom toho, že
sa naše súčasné úsilie o obrodu
socializmu v našej krajine, o plný rozvoj socialistickej
demokracie nestane nacionálne obmedzené.
Našim národom a národnostiam nebol a není
cudzí a ľahostajný veľký zápas
pokrokových sil vo svete. Keby sme sa teraz neprihlásili
k tomuto dedičstvu, popierali by sme vlastnú podstatu
našich ideálov, s ktorými sme sa vydali na
cestu. Naša národná hrdosť, hrdosť
občana ČSSR je dnes v úsilí aktívne
prispieť svetovému zápasu o pokrok svojím
skromným dielom tým, že sa i našou zásluhou
stane vo svete socializmus príťažlivejším.
A chceme veci vidieť takto, v širších súvislostiach,
pochopíme aj náročnosť úloh,
ktoré z toho pre nás vyplývajú. Je
zrejmé, že sa nemôžeme zastaviť v
polovici cesty, že sa nesmieme zľaknúť ťažkostí,
ktoré sú s novou cestou späté. Tým
by som chcel odpovedať všetkým, ktorí
iste z hĺbky svojho presvedčenia sa obávajú
o osud obrodného procesu. Boli sme si vedomí, že
spolu s vinou aktivity príde aj vina kritiky, väčšinou
úmerná minulým chybám, omylom i nechuti
riešiť zrelé problémy a overovať
si mienku väčšiny nášho obyvateľstva.
I napriek tomu sme tento závažný krok urobili.
Z aktivity, tvorivej práce hrozí síce aj
nebezpečenstvo omylov, možnosť rôznych
unáhleností, avšak len z nej rastie nádej
na veľké činy, možnosť úspechov,
len z nej môžu vyrásť skutočné
plody. Z pohodlnej pasivity nerastie nič a hrozí
pozvolná stagnácia a degradácia.
A to je tá základná čiara, ktorú
sme v januári t. r. prekročili. Bol najvyšší
čas. Cez ňu nie je možné sa vrátiť.
Prinieslo by to nedozierne škody pre samotnú podstatu
nášho socialistického experimentu a nádejám,
ktoré sú s ním späté. Socialistickú
demokraciu považujeme za proces, ktorý je trvale platný.
Socialistická demokracia, to nie je nijaká kampaň,
to je nepretržitý proces, sústavné hľadanie,
podporovanie progresívnych tendencií a prekonávanie
toho, čo sa prežilo. Socializmus je veda uskutočňovaná
praxou miliónov. Musíme si byť vedomí
toho, aký obrovský priestor, ale tiež nároky
sú tu pre politiku, ktorá chce oba tieto základné
požiadavky - byť v súlade s vedeckým poznaním
- uskutočniť a uviesť do pohybu väčšinu
obyvateľov a pritom plne ho rešpektovať.