Předseda NS s. Smrkovský: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, konstatuji, že do této chvíle je zapsána účast 185 poslanců, tudíž jsme schopni jednání.

Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění a sděluji, že na dnešní den se dále omluvili tito poslanci Národního shromáždění: Cyprich, Šorm, Zeithammel, Karhan, Indra, Němec, Kapek a Mjartan a na odpoledne posl. Penc.

Soudružky a soudruzi poslanci, společná schůze výboru pro plán a rozpočet, výboru průmyslového pro hlavní výrobní odvětví a dopravu a výboru pro investiční výstavbu a stavebnictví, která se sešla včera večer k projednání vládního návrhu zákona o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů, byla ukončena v pozdních večerních hodinách.

Před hlasováním se však zjistilo, že žádný výbor není pro nedostatečnou účast poslanců schopen usnášení. Přítomnými poslanci byl proto přijat závěr, že plénu doporučí tento návrh zákona ústavně právní výbor NS.

Zpráva ústavně právního výboru NS a zpráva zpravodaje posl. dr. Hrabala se v této chvíli upravuje, aby byla v souladu s výsledky včerejšího jednání. Proto budeme pokračovat nyní v rozpravě k vládnímu prohlášení. Vládní návrh zákona o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů projednáme po polední přestávce.

Kdo souhlasí s navrženým pořadem? Prosím o hlasování. (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Děkuji.

Zahajujeme diskusi. První je přihlášen posl. Petrásek, po něm poslanec Gemrot.

Posl. Petrásek: Vážené Národní shromáždění, víme, že úspěšně zahájený demokratizační proces v našem veřejném životě se musí odrazit co nejdříve v konkrétních opatřeních, která by vedla k intenzivnímu ekonomickému rozvoji národního hospodářství, protože jedině tak zabezpečíme řešení problémů, které se nám nakupily v celé oblasti životní úrovně našich pracujících. Naši lidé očekávají, že nová vláda, poučena z minulých chyb, zajistí zásadní zvrat ve vývoji našeho národního hospodářství. Jsem přesvědčen, že vláda v tomto složení k tomu má všechny předpoklady, i když to bude mnohdy velmi obtížné. Vytvoření rovnováhy v národním hospodářství se neobejde bez zásadních strukturálních změn, o nichž již téměř deset let hovoříme, ale které se nám výrazněji dosud nepodařilo uskutečnit. Situace nasvědčuje tomu, že takzvaný extenzívní rozvoj národního hospodářství pokračuje. Nerozvíjejí se dosavadní tržní vztahy a železná koncepce, byť i slovy odsouzena, má dosud v této pětiletce značné pozice. Ani dosavadní úvahy o rozvoji páté pětiletky nesignalizují radikální změnu.

Preference ocelové koncepce na úkor spotřebního průmyslu se ve všech těchto negativních jevech objevuje v těch okresech, kde spotřební průmysl převládá, a mezi ně patří i jablonecký okres, za nějž jsem poslancem, především. Tam možno říci, že diskriminace spotřebního průmyslu se projevuje v celém průřezu okresu. Úbytek lidí v okrese, protože nebyla bytová výstavba. Jestliže počet postavených bytů z celkového bytového fondu činil v celé republice v letech 1946 až 1961 skoro 20 %, v našem Severočeském kraji již jenom 9,7 %, ovšem v našem okrese již pouhých 4,5 %. Je také nepochopitelné, že v Jablonci - městě bižutérie, kam přijíždějí lidé z celého světa uzavírat obchody, není hotel, který by alespoň trochu odpovídal daným potřebám.

Všechny tyto nedostatky v rámci okresu se objevují plně v druhé etapě přípravy voleb, kde všichni funkcionáři byli kritizováni za doslova havarijní stav všeho toho, co za léta nemohlo být řešeno a co už odkládat nelze. Jsou kladeny otázky, jak dál.

Co je třeba udělat, abychom znovu zanedlouho nestáli před občany jako lidé, kteří nemohou řešit tak oprávněné potřeby. Jsem hluboce přesvědčen, že žádné odložení voleb, žádná dílčí úprava zákona o národních výborech, věc nevyřeší, jestliže pro nové národní výbory nebudou vytvořeny kromě politických, organizačních a právních opatření především hospodářské podmínky k jejich činnosti, zabezpečení těch potřeb, které občané takto otevřeně ve druhé etapě požadovali a opakovali.

Stav, kdy patříme mezi země s nejvyšší výrobou oceli na jednoho obyvatele (bez vlastní surovinové základny, ale přitom nám chybí moderní technika se světovými parametry, je víc než nepřirozený. Nedostávají se nám ani devizy na nákup moderní techniky, ačkoliv by je mělo rozvinuté strojírenství směnou za vyvážené stroje v rámci mezinárodní dělby práce zajišťovat.

Proto je i produktivita práce a rentabilita výroby na nízké úrovni, přičemž intenzita práce dosahuje v některých oborech a povoláních, a to zvláště ve spotřebním průmyslu, mnohdy neúnosných rozměrů.

V minulosti prováděná rozsáhlá preference výroby výrobních prostředků nepřinesla tedy společnosti takový užitek, jaký se očekával. To má vážné důsledky pro celé národní hospodářství. Na jedné straně jen těžko soutěžíme s našimi konkurenty na světových trzích, neboť naše výroba je drahá a sebevětší uvědomělost, zručnost a odborná kvalifikace našich dělníků, techniků a ekonomů nemůže nahradit to, co ztrácíme tím, že vyrábíme na zastaralém, neproduktivním a poruchovém zařízení v podmínkách, které nelze označit ani v nejmenším za socialistické. Na druhé straně trvá i na vnitřním trhu značná napjatost v krytí potřeb obyvatelstva.

V pracovních prostředcích byla situace taková, že ve spotřebním průmyslu prakticky do roku 1965 nevystačovaly investice ani na prostou obnovu stávajících kapacit. To vedlo k tomu, že např. k 31. 12. 1966 činilo opotřebení strojních základních fondů v tomto průmyslu 72,8 %. V důsledku toho se v posledních desetiletích zhoršuje pracnost ve všech odvětvích spotřebního průmyslu ve srovnání s celosvětovým průměrem.

Jestliže v roce 1955 byla pracnost naší výroby proti průměru vyšší o 40-107 %, je v roce 1965 vyšší již o 64-121 %.

Spotřební průmysl je hůř vybavován strojním zařízením a přitom měl vždy v minulosti povinnost zvyšovat produktivitu své práce ve značném rozsahu. Proto také zde došlo k zvyšování intenzity práce v mnoha oborech. A o tom, že byl rozvoj těžkého průmyslu zabezpečován na úkor výroby spotřebních předmětů, svědčí skutečnost, že vybavenost dělníků stroji a zařízením rostla v celém průmyslu podstatně rychleji než ve spotřebním průmyslu, aniž by to mělo významný vliv na růst produktivity práce. Např. za 10 let od roku 1955 vzrostla vybavenost dělníků strojním zařízením v průměru celého čs. průmyslu o 85 %, přičemž produktivita práce vzrostla o 60 %. Ve spotřebním průmyslu ve stejném období vzrostla vybavenost jen o 5 %, avšak produktivita práce o 39 %.

Všechny tyto skutečnosti potvrzují, že minulý vývoj národního hospodářství lze právem označovat za neefektivní, neboť byl velmi náročný na investice, nezabezpečil technickou revoluci a na druhé straně vedl ve výrobě spotřebních předmětů k nežádoucí intenzifikaci práce a k vysoké pracnosti výroby. Jeho důsledkem pro spotřební průmysl je, že pracuje nerentabilně a ve srovnání se světem neekonomicky.

Tak např. výroba bavlněných přízí váže téměř dvakrát více lidí, než by jich bylo zapotřebí, kdyby technické vybavení bylo na světové úrovni. Přednostní rozvoj odvětví založených na výrobě kovů vyvolal určitý samopohyb uvnitř této osy, takže se nemohlo dostávat prostředků ani na rozvoj výroby pracovních předmětů, surovin a materiálů v odvětvích, která vybavují výrobu spotřebních předmětů.

Opozdil se průzkum, těžba a úprava surovin určených pro sklářský a keramický průmysl. Přitom jde o suroviny pro odvětví, která hrají velmi významnou roli v našem zahraničním obchodě, neboť patří mezi ta, která produkují v zahraničí devizy s největší efektivností a s nejmenším nárokem na dovážené suroviny.

V této souvislosti bych chtěl poukázat na potíže vývozu při paušálním uplatňování ekonomických opatření tak, jak se při praktickém provádění projevují.

Obor Průmyslu jablonecké bižutérie patří svým zaměřením k nosným vývozním oborům. Z celkového vývozu je určeno 70 % na kapitalistické státy s podílem do oblasti volných měn 85-90 %. Vysoký podíl vývozu, zejména pak vývozu do oblasti volných měn, působí nepříznivě na důchodovou situaci jednotlivých národních podniků, protože všechny ekonomické nástroje jsou uplatňovány paušálně bez ohledu na podíl vývozu do oblasti volných měn, na časovou devizovou návratnost, bez přihlédnutí k podílu devizové závislosti, bez přihlédnutí k výši diskriminačních cel, stabilizačních odvodů atd. Tak např. podíl našeho vývozu do USA činí více než 20 % z celkových dodávek, přitom podíl tohoto oboru na celkovém vývozu do USA se pohybuje kolem 14 % z celkového vývozu ČSSR do této oblasti.

Cla na dodávky tohoto oboru do USA jsou v současné době dvojnásobná a každým rokem se diference bude zvyšovat až na čtyřnásobek cla konkurence. V současnosti jsou kupříkladu cla na broušené sklo o 37 % a u ověsů o 38,4 % vyšší, než kolik postihuje konkurenci. Podíl přímé devizové závislosti se pohybuje kolem 3 %.

Z tohoto důvodu jakékoliv zvyšování objemu vývozu do této oblasti, a jedná se o trh potenciální, je zcela nezajímavé a měla by být vyvíjena snaha k potlačování tohoto trhu. Takováto ekonomická politika jistě není účelná a rozumná, uvážíme-li, že všechny kapitalistické státy naopak poskytují vyvážejícím podnikům celou řadu různých výhod, přes daňové úlevy, úvěrové záruky, až po investiční subvence.

Navíc je spotřební průmysl i v oblasti vývozu tam, kde je odkázán skutečně jen na rukodělnou práci, postihován stabilizačními odvody, stejně jako podnik, který vyrábí jen pro tuzemsko a který tyto odvody prakticky utopí v cenách, což podniky vyrábějící pro vývoz v úrovni konkurenčních cen učinit nemohou. S tím pak souvisí i ten fakt, že při nízkých materiálových nákladech a naopak vysokém podílu mezd nesou podniky spotřebního průmyslu a zvláště sklářský a bižuterní průmysl, kde je tato skutečnost nejvýraznější, i maximální podíl odvodu z hrubého důchodu v absolutním a hodnotovém vyjádření. A to nechci ani nijak zvlášť vypichovat nediferencovaný a zcela neobchodnický přístup Státní banky v otázkách financování zásob, který u zboží pro vývoz vzhledem k výkyvům módy a konjunktury musí být do budoucna podstatně pružnější a nemůže uplatňovat stejná kritéria jako u zboží pro vnitřní trh.

Nezmění-li se tedy podmínky velmi rychle a radikálně ve prospěch spotřebního průmyslu a především ve prospěch vývozu, jestliže je potřebný především do oblasti volných měn, zůstane reálnou skutečností, že za krátký čas už bude zcela pozdě a že se na vyspělých kapitalistických trzích staneme jen outsidery, kteří se budou muset spokojit jen s okrajovými oblastmi a podstatně méně výhodnými cenami.

Nejvěrněji dokazuje obtížnost vývozu zjištění ÚKLK na základě prověrek v některých podnicích - že obtížnost vývozu je odrazem ekonomického dopadu světových cen na trzích kapitalistických států. Zmíněná prověrka prokázala, že se vytvořila taková praxe, že podniky volí následující pořadí realizace své výroby. Jestliže už musí vyvážet, tak především do zemí socialistického tábora, potom tuzemský trh a v poslední řadě na základě direktivního úkolu vývozu teprve vývoz do kapitalistických států.

Obdobně by bylo možno uvést i příklad zaostávání dřevozpracujícího průmyslu, který je rovněž založen na využívání a zhodnocování domácí suroviny, které navíc při rozumné těžbě neubývá a představuje tedy trvale se doplňující zásobu. Lze říci, že se dnes plýtvá dřevní hmotou především proto, že rozvoj dřevozpracujícího průmyslu, ať již našeho nebo chemického, je naprosto nedostatečný. V důsledku toho odborníci odhadují, že národní hospodářství ročně přichází o 3-4 mil. plnometrů dřevní hmoty tím, že dosud nedokážeme dobře zužitkovat odpady, ale také ostatní druhy užitkového dřeva. Výroba aglomerovaných desek i chemické zpracování dřevní hmoty se totiž u nás opožďuje podstatně za vývojem ve světě.

K vážnému zaostávání došlo také v procesu chemizace výroby. Chybějí syntetická vlákna, plastické hmoty, novodobá obalová technika atd. Např. jenom spotřeba plastických hmot je v NSR třikrát větší než u nás, ve Francii a v Japonsku o 50 % větší.

Přitom se dosud nedoceňuje úloha spotřebního průmyslu jako vývozce a producenta deviz k vyrovnávání potíží v platební bilanci, které se pro dosavadní železnou koncepci neustále prohlubují. Tak např. v roce 1966 byl vývoz a dovoz strojírenských výrobků v oblasti volných měn pasivní částkou 840 mil. Kčs obchodní parity, zatímco vývoz a dovoz spotřebního zboží v této oblasti byl aktívní téměř o 700 mil. Kčs obchodní parity.

Zatímco ceny strojírenských výrobků a válcovaného materiálu klesly v období 1959-1964 na trzích EHS o 5-30 %, stouply na těchto trzích ceny výrobků lehkého průmyslu o 10-20 %.

I na tomto příkladu je vidět, jaký vliv mohou mít strukturální změny na efektivnost zahraničního obchodu. Tím bych nechtěl říci, že výroba a vývoz výrobních prostředků je obecně neefektivní - naopak jsou obory i v této oblasti, které je třeba rozvíjet, a proto i pro oblast výroby výrobních prostředků platí, že je potřeba zajišťovat strukturální změny zabezpečující vyšší efektivnost a tím vyšší přínosy pro naše hospodářství.

Potřeba výrobků spotřebního průmyslu jak pro vnitřní, tak i zahraniční trh byla v minulosti v plánech soustavně podceňována. Ve směrnici 4. pětiletky z roku 1946 byl vyjádřen růst vývozu v roce 1970 proti roku 1965 celkem o 26,7 % při růstu výroby zboží o 15,6 %. Dnes je situace taková, že vývoz vzroste o 38 % při růstu výroby o 30 %. V letech 1966-1970 tak bude vyvezeno do kapitalistických států zhruba o 1,7 mid Kčs obchodní parity a do zemí socialistického tábora zhruba o 1,9 mld Kčs obchodní parity více, než uvažovala směrnice z roku 1965. A tak tedy od roku 1956 do roku 1970, tj. za 15 let, má vývoz spotřebního průmyslu vzrůst 4,4krát, zatímco výroba zboží pouze 2,3krát.

Možno říci, že k podcenění úlohy spotřebního průmyslu došlo i u dodávek pro tržní fondy a pro ostatní tuzemské mimotržní odběratele. Tak např. se ve směrnici z roku 1965 počítalo se vzrůstem dodávek pro tržní fondy do roku 1970 pouze o 12,5 %, zatímco skutečnost se bude pohybovat kolem 27 % - a přitom nelze říci, že poptávka bude uspokojena, zejména při opatřeních, která vedou k růstu nominálních mezd. Toto podceňování mělo a má v plánech pro spotřební průmysl další nepříznivé důsledky. Výrobní základna není plánovitě kapacitně připravena na takový růst požadavků a výroby. Dochází k nutnosti vyvážet zejména do kapitalistických států za každou cenu, tedy i nevýhodných druhů výroby.

Uvedl jsem jen ty základní problémy spotřebního průmyslu, jak vysvítají z analýz minulého vývoje. Nyní jde o to, aby nová vláda našla pro spotřební průmysl ještě do konce této 4. pětiletky a zejména při přípravě 5. pětiletky především více porozumění a řešila problematiku jeho rozvoje plánovitě a přitom komplexně vytvářením podmínek především v dodavatelské sféře. Toho lze podle mého názoru dosáhnout, když zabezpečíme změnami v mikrostruktuře hutního a strojírenského průmyslu, aby strojírenský průmysl byl schopen vybavovat ostatní odvětví nejmodernější technikou a vyvážet své výrobky efektivně na trhy vyspělých kapitalistických států. Tím by se vytvořily prostředky na urychlení rekonstrukce, výstavby i modernizace výroby spotřebních předmětů i na urychlení procesu chemizace. Jinými slovy - jak říká vládní prohlášení - dříve preferovaná odvětví by měla nyní postupně splácet svůj dluh vůči naší společnosti a těchto splátek by mělo být použito pro rozvoj ostatních odvětví tak, jak to národní hospodářství potřebuje.

Bylo by však chybou, kdybychom chtěli jednu preferenci nahradit preferencí druhou. Domnívám se, že rozvoj jednotlivých odvětví musí probíhat v naprostém souladu a že proto ani dnes nelze říci, že by se např. měla, tak jak tomu bylo v minulosti u nás, zastavit obnova výrobního zařízení v těžkém strojírenství, metalurgii a ostatních odvětvích. Pozornost celé společnosti by se však měla především zaměřit směrem k urychlení chemizace a k rozvoji výroby spotřebního zboží.

Provést modernizaci a rekonstrukci spotřebního průmyslu nebude lehké a bude náročné na investice, protože bude nutné napravovat chyby minulosti, v niž bylo málo pochopení pro rozvoj výroby spotřebního zboží. Vysoké opotřebení základních prostředků samo o sobě signalizuje, že bude třeba vyměnit většinu výrobního zařízení, a to nebude levné. Rozsah modernizace je tak veliký, že nelze očekávat nápravu ani během několika příštích let.