Je řada problémů, na jejichž vyřešení není třeba žádných finančních prostředků. Bude však třeba novelizovat a v některých případech zcela zrušit nesmyslné směrnice. Říká se, že podniky jsou bohaté a stát je chudý. Vydávali jsme různá nařízení, hlídali všechno a všechny z obav, aby někdo nezbohatl, přičemž jsme zapomněli hlídat právě to nejdůležitější.

V této souvislosti mám na mysli vdovské důchody, o čemž hovořil již s. Toman. Stal se nám v závodě takový případ, že zaměstnaná žena, vdova, matka dvou dětí, za dobrou práci obdržela odměnu. Protože se odměny započítávají do průměrných výdělků, došlo k překročení hranice výdělku, a tudíž o poskytnutou odměnu za dobrou práci na druhé straně byl této ženě krácen důchod.

Myslím, že to stojí za zamyšlení, a to proto, mluví-li se o odměnách a dostane-li ji kterákoli pracující žena, podléhá tato odměna patřičnému zdanění a je všechno v pořádku. Dostane-li však stejnou odměnu žena-vdova a došlo-li k překročení hranice výdělku, je důchod patřičně krácen. Je pochopitelně mnoho dalších vážných problémů pracujících žen, které bude nutno postupně řešit.

Je to diskriminace žen v platových otázkách, kdy je - možno říci - porušována socialistická zásada: za stejnou práci stejná mzda. Odvětví, ve kterých pracují převážně ženy, mají mzdy pod celostátním průměrem. Statistická ročenka 1967 uvedla zajímavá fakta o výdělcích. Podle ní mzdy 800-1.000 korun dosahuje přes 140 000 pracovníků, z toho bylo 124 854 žen. Podobně je tomu s výdělky 1000 až 1200 korun, avšak poměr u příjmů od 1800 Kčs výše je zcela opačný.

Konečně je možno uvést potíže se zákazem nočních směn pro ženy. Mnozí vedoucí hospodářští pracovníci označují za hlavní problém získat za ženu náhradu, a to proto, že za plat, za který pracovaly a pracují ženy, nebudou na těch místech pracovat muži. To je dostatečným dokladem, že zde není vše v pořádku. Za této situace dochází mnohde k tomu, že je uplatňována všelijaká praxe směřující k tomu, aby muži na dřívějších pracovištích žen byli zvýhodněni vyššími platy.

Jak daleko zasahují různá opatření do života žen, potvrzuje i to, že ženy před vstupem do zaměstnání se musí podrobit lékařské prohlídce, zda nejsou těhotné. Stav těhotenství stává se v mnohých případech rozhodujícím pro přijetí ženy do zaměstnání. Jak je možné, že v socialistickém státě může existovat takové opatření, kdy těhotenství a budoucí mateřství ztěžuje možnost zařadit se do pracovního procesu? Není možné ve všem spatřovat spekulační důvody. Vzdyť takto jsou postihovány i ženy, které jsou nuceny změnit zaměstnání z důvodu přestěhování apod.

Chtěla bych se ještě zmínit o zkracování pracovní doby. Dnes je mnoho odvětví, ve kterých pracující muži mají pětidenní pracovní týden se 40hodinovou pracovní dobou, zatímco v závodech, kde pracují ženy, je pracovní doba 44 a 43 hodiny. Přitom jediné, jak můžeme ženám pomáhat při plnění všech úkolů, které mají, je zkracování pracovní doby. Proto se plně stavíme za požadavek ÚVOS zavést ve dvousměnných provozech pětidenní pracovní týden se 40 hodinami práce. Celých 20 let jsme hovořili o tom, že socialistická společnost má ulehčovat ženám práci, ale co jsme jim dali: nejvyšší směnnost, vysokou intenzitu práce a nejnižší mzdy. Nebojím se říci, že kdyby na místech žen pracovali muži, situace by byla docela jiná.

Žádáme vládu, aby mnohem energičtěji a rozhodněji řešila budování služeb, které na mnoha místech jsou limitujícím činitelem, který brzdí rovnoprávnost žen.

ÚV ČSŽ různými průzkumy např. zjistil, že žena ztratí průměrně denně při nákupu až půldruhé hodiny času. Říká se, že máme na jednoho pracovníka v obchodě největší produktivitu práce na světě, ale že tím ztrácíme milióny hodin, které tráví ženy při nákupech ve frontách, zatímco by se měly věnovat výchově dětí, sebevzdělání nebo kultuře, to je jistě velmi krátkozraká politika.

Ministerstvo vnitřního obchodu by urychleně mělo vypracovat koncepci řešení této situace a zavádět nové formy prodeje a využít i zahraničních zkušeností.

Soudružky a soudruzi, dosavadní znalosti a zkušenosti nasvědčují tomu, že pro řešení ženské otázky je nutné vypracovat dlouhodobou koncepci v podmínkách socialistické společnosti. Poukázala jsem jen na některé těžkosti a nespravedlivosti, které dopadají na ženy, zejména zaměstnané matky, v naší společnosti. Všechny obtíže jistě nelze řešit okamžitě, neboť jsou podmíněny současnou ekonomickou situací v naší zemi. Avšak závažnost konfliktního postavení ženy v socialistické společnosti, které bylo po řadu let zanedbáváno, nás musí nabádat k tomu, co nejrychleji hledat cesty k nápravě. Za prvořadý úkol povazuji vyjasnění a vypracování koncepce zaměstnaných žen v nové ekonomické soustavě, komplexně řešit otázku rodiny a zaměstnanosti žen.

Předseda vlády ve svém prohlášení přislíbil, že ke všem připravovaným opatřením, která se mohou dotknout zájmů pracujících žen a matek, bude si vláda vyžadovat stanoviska ČSZ. Bude nutno, aby i Národní shromáždění při zpracovávání návrhů zákonných opatření týkajících se života žen a rodin úzce spolupracovalo a vyžadovalo si stanoviska Čs. svazu žen. Je také potřebí, aby uceleně celostátně se sledovala problematika žen. Domnívám se, že nové ministerstvo práce a sociálních věcí by se mělo stát tím místem, které bude sledovat tyto otázky, provádět jejich rozbor a navrhovat řešení. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji poslankyni Holatové. Promluví posl. Karhan a podle hodin se ukazuje, že to bude poslední diskutující, vzhledem k tomu, že budou zasedat výbory, jak bylo schváleno. Prosím soudruha Karhana.

Posl. Karhan: Vážení Národní shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, k programovému prohlášení vlády nemám podstatných připomínek, naopak se připojuji k těm, co se stavějí za splnění jak akčního programu KSČ, tak progresívního prohlášení vlády ČSSR, a hodnotím jej jako velmi dobrý a obsahem výstižný. Chci jen důrazně podtrhnout tu část programového prohlášení, která hovoří o neodůvodněném ochranářství neefektivních podniků na úkor těch, kteří vyrábějí dobře a vyrábějí s omezenými výrobními prostředky. Jistě je nutno zde vidět, že je důležité větší měrou než dosud prosadit potřeby zemědělství a potravinářského průmyslu. Stavím se rovněž za rozšíření bytové výstavby, a to jak družstevní, tak individuální. Nedostatek bytů a nutnost jeho řešení je jeden z hlavních politických úkolů. I rozhodnutí vlády z roku 1966 pro zemědělství postavit 70 000 bytů bylo naprosto správné. Hodnotíme-li, jak je toto usnesení plněno za dva roky, nelze říci, že můžeme být s tímto plněním spokojeni. Materiálově je tato výstavba velmi nedostatečně zajišťována. Jen příklad z mého okresu, z okresu Přerov, ukazuje, že v roce 1966 byla potřeba zajištěna 32 % cihelných jednotek, v roce 1967 48 % a v roce 1968 je pokryta zase jen 48 % cihelných jednotek. Panelová výstavba rodinných domků se neprovádí téměř žádná a rovněž stavební organizace dosud nezaměřily pozornost na potřebu individuální výstavby rodinných domků generální dodávkou za únosné ceny pro žadatele rodinných domků.

Ještě bych měl připomínku k obilnímu problému a krmivářskému průmyslu. Řešíme-li jako hlavní a zásadní problém v našem národním hospodářství problém výroby obilovin, je nesporně nutné spojit výhodně cenovou relaci prodej obilovin ze zemědělských závodů státu úměrně k nákupním cenám krmiv, zejména krmiv průmyslově zpracovávaných. Současná situace není v této oblasti dosti příznivá. Nekvalitní krmivové směsi převyšují cenově nákupní ceny obilovin a je oprávněná obava, že zemědělské závody budou odmítat prodej obilovin státu, že si je ponechají k vlastnímu zkrmování.

To by jistě nepřispělo k řádné rovnováze národního hospodářství, a proto považuji za nutné na tuto situaci upozornit. Rovněž je nutné přehodnotit i zahraniční obchod, pokud jde o možnosti dovozu krmiv. Zásoby obilovin ve státních fondech poklesly pod nutnou zásobu zrnin a přitom nejsou zemědělské závody dostatečně pokrývány krmivy. V okrese Přerov je právě tato situace velmi neutěšená, a proto považuji za nutné právě při projednávání programového prohlášení vlády upozornit na tuto situaci. V ekonomických nástrojích, tj. v nárůstkových prémiích produktů rostlinné výroby v porovnání k cenám živočišných výrobků, je nutno upravit vzájemnou vazbu k úměrné relaci.

Za obsah a zásady programového prohlášení vlády se stavím, chci je podporovat a budu pro ně hlasovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda NS s. Smrkovský: Vzhledem k tomu, že nám zbylo ještě několik minut, promluví soudružka Turečková.

Posl. Turečkavá: Soudružky a soudruzi poslanci, budu hovořit ke dvěma problémům, které jsou obsaženy v prohlášení vlády. První se týká té části prohlášení vlády, ve které se hovoří o novém uspořádání naší republiky. Zatímco je zřejmě zcela jasné uspořádání na základě národním, začíná se teprve v některých částech českých zemí diskutovat o možnostech kloubit princip národní s principem územním. Nejdále zřejmě došlo Brno, kde v čele celého úsilí jsou městské i krajské orgány. V posledních týdnech došlo ke značnému oživení snah o obnovu Slezska.

V Opavě se ustavil Přípravný výbor pro Slezsko, v Ostravě se obnovila Slezská národní rada, zhruba ve složení z roku 1945, v Opavě se obnovují Matice opavská, stejně tak i v Českém Těšíně. Nejen z území Slezska, ale z různých míst republiky denně docházejí dopisy jednotlivců i některých orgánů volajících po obnově názvu Slezsko, po obnově Slezské země i jejího bývalého hlavního města Opavy.

Vyhledala jsem si důvodovou zprávu z poslanecké sněmovny a senátu v roce 1927, abych zjistila, jaké důvody byly uváděny při schvalování zákona o novém politickém uspořádání, zákona, kterým byla zrušena země Slezská. Je nutno říci, že důvody uváděné, to je zlevnění výdajů na státní správu, bude-li jen jeden orgán na Moravě a ve Slezsku, se již tehdy jevily občanům ve Slezsku jako malicherné. Mám po ruce výpis nákladů na jednotlivé složky státní správy na Moravě a ve Slezsku, srovnatelné jsou náklady na jednoho občana. A zde vidíme, že náklady na Moravě byly zhruba o 10 % vyšší než ve Slezsku. Hlavní, i když v důvodové zprávě neřečené důvody jsou dodnes spatřovány v tom, že na území Slezska žilo značné množství občanů německé národnosti, a dále v tom, že přičleněním průmyslové části Slezska k Moravě by se paralyzovalo rostoucí proletářské hnutí v ostravsko-karvínském revíru, v Třinci, v Karlově Huti, Bohumíně a dalších místech. Z další historie víme, že se ani jeden z těchto cílů, to je odgermanizování Slezska a snížení proletářských bojů, české buržoazii v první republice nepodařilo splnit. Možnost nápravy křivdy na Slezsku způsobené se jevila v roce 1945. Při ustavení zemských orgánů se vycházelo z toho, že Opava je nejvíce zničeným městem na území republiky a že potrvá velmi dlouho, než zde bude možno zabezpečit normální život. Nechyběly hlasy, které tvrdily, že to nebude nikdy. Název "mrtvé město" se zdál plně odpovídajícím. Díky nesmírnému úsilí občanů, kteří se do Opavy vrátili, i nově přistěhovalých se podařilo ve velmi krátké době zabezpečit nejnutnější potřeby občanů včetně potřeb kulturních. Válkou zničená Opava, která nesla tíhu bojů, aby zachránila Ostravu, byla při jednání v roce 1945 ubezpečena, že se bude společně s Ostravou dělit o zemské instituce. Do Opavy se sice vrátil život, ale její význam postupně klesal, i když měla po odsunu Němců sehrát roli nositele života v českém Slezsku. Je mi líto, srovnám-li např. význam, jaký přikládají polští přátelé území Slezska, jak dovedou využívat těchto tradic k posílení národního uvědomění a jak na druhé straně zmizel historický název Slezsko i z našich učebnic. A Opava se stala městem zcela provinčního charakteru. První léta po osvobození nasvědčovala tomu, že se Slezsko dočká své renesance. Vedle původního českého obyvatelstva mělo dojít k jeho posílení doosídlením opuštěných měst a obcí a k zajištění životaschopnosti těchto území, v největší části pohraničních.

Koncentrace výrobních sil, centralistické formy plánování a řízení, přechod na krajské územní uspořádání státu, to vše i další důvody postupně paralyzovaly původní koncepci. Území, o nichž dnes hovoříme jako o zaostalých pohraničních okresech, patří převážně k územím Slezska. Po staletí nestabilizovaná Slezská země, zvláště její jesenické a těšínské oblasti, nebyla bohužel ani v období budováni socialismu povznesena na úroveň ostatních historických zemí. Jen v tomto funkčním období posl. Gudrich několikrát kritizoval nedostatečnou péči o pohraniční oblast, ve které žije, tj. o Bruntálsko, tedy také část Slezské země. Náprava však se nám zatím nezdá být nějak výrazná.

Již státní plán rozvoje v r. 1946 počítal s vybudováním Opavy jako universitního města. Měla zde být postupně vybudována Slezská universita Jana Evangelisty Purkyně. Zástupcům města Opavy se při konkrétním jednání u centrálních orgánů dostalo příslibů plné podpory. Avšak v dalších letech převládlo v oblasti Slezska a Ostravska jednoznačné nadřazování rozvoje těžkého průmyslu na úkor společenské stabilizace celé oblasti. Šlo zejména o nedocenění vědecké práce, zvláště humanitních oborů, o nedostatečné podmínky pro uměleckou tvorbu, o malé a nesoustředěné úsilí v posilování národního uvědomění a vztahu k našemu domovu a k našim nově osídleným slezským oblastem nebo územím s prudkou migrací.

V r. 1953 byla v Opavě zřízena pedagogická fakulta, tehdy vyšší pedagogická škola. Po dlouhých jednáních přes protesty učitelského sboru, místních i okresních orgánů byla tato škola v r. 1959 usnesením centrálních orgánů přemístěna do Ostravy, do tehdy naprosto nevyhovujících podmínek. Občané dodnes na tuto křivdu nezapomněli a v současné době je to pro ně jeden z argumentů proti tehdejšímu vedení okresu i města i proti krajským orgánům. Byl to zásah velmi necitlivý. Při podobném úsilí centrálních orgánů, aby byla zrušena v Opavě opera, byl odpor občanů i orgánů, a to i krajských, spontánní a jistě i díky tomuto odporu k realizaci usnesení o zrušení opery nedošlo.

V současné době, v období rehabilitace křivd, dochází v oblasti Slezska stále živěji k požadavkům navrátit této zemi její historická, politická, ekonomická i společenská práva, jež ji byla z neoprávněných důvodů odňata. Vzhledem k uvedeným i dalším důvodům se obracím na místopředsedu vlády s. dr. Husáka s tím, aby při přípravě nového státoprávního uspořádání bylo se zástupci Slezska jednáno a jejich připomínky vzaty v úvahu. Na ministra školství prof. Kadlece mám dva požadavky, aby bylo zajištěno ve všech nových učebnicích obnovení historického názvu Slezska, dříve je to možné udělat v metodických pokynech, a dále při současně uvažovaném zřízení právnické fakulty v prostoru dnešního Jihomoravského nebo Severomoravského kraje byl vzat vedle Brna a Olomouce v úvahu i návrh na zřízení této fakulty v Opavě. Příslušné potřebné doklady budou dodány ministru školství a vládě republiky v příštím týdnu.

Ještě malou poznámku ke školství. Mohu? (Souhlas.) Druhá moje připomínka se týká řízení školství.

Prakticky celé toto funkční období trvá úsilí poslanců - členů kulturního výboru, dosáhnout racionálnějšího řízení školství. Nejednotnost v názorech některých vedoucích funkcionářů NV, podcenění školství, jeho zařazení významově na úroveň spotřeby s dostatečným přídechem hany, to byly některé z důvodů, které brzdily úsilí poslanců. Ani průzkum v minulém roce, kterým se prokázala shodnost názoru poslanců s názory pracovníků a funkcionářů NV pracujících ve školství, nepohnula celou záležitostí kupředu. Všichni poslanci vědí, že byly projednávány zásady zákona o řízení školství. Jako zpravodaj v kulturním výboru jsem v zásadě s návrhem souhlasila, ovšem s poukázáním na to, se sice zákon sjednotí dosavadní roztříštěné předpisy, že ale neřeší některé základní potřeby školství. Bylo by to tedy do určité míry klamání učitelské veřejnosti, která by se domnívala, že zákonem se potíže vyřeší. Obrátila jsem se v březnu na předsedu vlády s. Lenárta, abych mu některé problémy tlumočila. Šlo o stabilizaci učitelů jako základního předpokladu pro možnost řádné výuky a výchovy. S tím souvisí naprostý nedostatek bytů, v řadě okresů nemožnost řešení MNV. Také stálé zaměstnávání ředitelů škol různými neúměrnými ekonomickými a administrativními úkoly se jeví jako neudržitelné, protože tím je ředitel školy odváděn od své vlastní práce. Všechna upozorňování škol a školských orgánů, že se ze škol stal článek vnitřního obchodu, že skladují učebnice a učební pomůcky, což jim naprosto nepřísluší, jsou zatím také zcela marná. Nerovnoměrné je také kádrové vybavení školských orgánů NV. Domnívám se, že školství má svou specifičnost v tom, že je nelze řídit jen podle místních potřeb, ale že zde stále více bude převažovat řízení z větších celků. To jsou jen některé náměty. Nelze zde hovořit podrobněji o stavu budov a o dalších potřebách škol, které jsou všeobecně známy.

Odpověď soudruha Lenárta byla jen málo uspokojující. Nebudu ji zde citovat, jen prosím novou vládu, aby tak, jak ukazuje ve svém harmonogramu k zajištění dnešního prohlášení vlády, problémy školství projednala, přihlédla k dosavadním výsledkům a potřebám škol a mohla tak se ctí obstát i před učitelskou a rodičovskou veřejností.

Předseda NS s. Smrkovský: Soudružky a soudruzi, přerušíme schůzi. Dnes diskutovalo 13 poslanců, přihlášeno je ještě 24. Zítra ráno, kdy budeme začínat od půl deváté, jak bylo řečeno, vám navrhneme pravděpodobně takový pořad jednání, že bychom nejdříve projednali vládní návrh zákona o změnách v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů, dále pak provedli doplňovací volby členů výborů NS a potom bychom pokračovali v diskusi k vládnímu prohlášení, přičemž pravděpodobně nebo možná jistě budeme muset zítřejší jednání skončit ke třetí hodině, a to z důvodů, které byly již řečeny. Ale o tom si ještě pohovoříme zítra ráno. Nyní budou ještě zasedat výbory, jak bylo již oznámeno. Přerušuji schůzi.

Schůze přerušena v 18,38 hod.