Tato vláda se bude setkávat často s oponentskými názory. Bude se setkávat se stanovisky, která nebudou odpovídat oficiální linii nebo linii vlády, bude se setkávat s názory, které budou dráždit, znepokojovat, možná vyvolávat nervozitu, což bych si nejméně přál. Nebylo by dobré, aby docházelo k jakékoli nervozitě v řadách vlády, ale nebylo by ani dobré tyto různé názory podceňovat, stejně jako by nebylo dobré nad každým z nich zvedat prst a prohlašovat hned, že tyto názory nejsou totožné s oficiální linií vlády. Vláda má velice bedlivě a pozorně naslouchat všem těmto hlasům, nevydávat je hned za kacířské hlasy. Shledá-li však, že jsou tak zásadního charakteru, že by mohly nepříznivě ovlivňovat veřejné mínění, pak má hledat všechny cesty k tomu, aby je vyjasňovala a aby je v konfrontování přiváděla na správnou míru.

Zkušenosti z veřejných vystoupení dávají dnes vládě dost bohatého materiálu a dost příležitostí k tomu, aby se zamyslela, co v nich bylo pozitivního a v čem by bylo třeba pokračovat a co vzbuzovalo v posluchačích nebo v televizních divácích komentáře, které byly často velice nelichotivé.

Pokud vláda k tomu přistoupí, bylo by velice prospěšné, kdyby se setkávali na obrazovkách televize a před diváky diskutující s různými názory. Je to velice živé a jedině na takových dialozích, nikoli na monologu, mohou si diváci ozřejmit mnoho otázek, které je zajímají. Dovolte mi nyní několik poznámek - pokusím se být velmi stručný a konkrétní - které se dotýkají problematiky kultury a umění. Je to oblast, která by neměla zůstat stranou pozornosti činnosti vlády. Měla by patřit dokonce k jednomu z velice vážných úkolů vlády. Vláda by měla hledat všechny cesty k tomu, aby mohla projevit velkorysost v řešení problematiky v umění a kultuře. Jestliže říkám velkorysost, tak tím myslím velkorysost v pochopení, že jde o oblast společenského života, která velice výrazně zasahuje do celých jeho dějin, která pomáhá formovat charakter tohoto národa.

Chci se přimluvit za velkorysost této politiky především proto, že jsem si vědom, že řada otázek, které jsou spojeny s řešením nejrůznějších hospodářských problémů, s otázkami investiční politiky, s otázkami vyřešení základních ekonomických vztahů ve výrobní sféře atd., že všechny tyto problémy jsou tak velké a tak závažné, že by mohly poněkud odsunout pozornost k otázkám kultury a umění a mohly by vzbudit určitý dojem, že tyto otázky ještě mohou počkat.

Nemohou počkat, soudružky a soudruzi poslanci. Čekaly dlouho. A bylo by nedobré, kdyby byly odsouzeny k tomu, aby čekaly ještě déle.

Včera jsme vyslechli ve sdělení předsedy vlády konstatování, že ze státních dotací je nutno vyčleňovat na intervence nebo různé jiné formy státní dotační politiky několik desítek miliard korun na neefektivní a nehospodárné provozy. Myslím, že to je cifra, která je skutečně přinejmenším zarážející, a nyní již nelze používat ani v nejmenším tvrzení, že kultura a umění jsou oblasti, na které se doplácí. Každá kulturní společnost, každá společnost, která se za kulturní považuje, je si vědoma toho, že dělá politiku, v níž musí vynakládat prostředky na rozvoj této činnosti, že se bez ní neobejde. Vyčítat jakékoliv ztráty kultuře a umění, že se na ně doplácí, je přinejmenším nedoceněním a nepochopením samotného osudového, historického pohybu každé společnosti. Jednou v budoucnosti bychom byli velice přísně posuzováni za to, co socialistická společnost pro rozvoj kultury a umění vykonala. Ona je takto hodnocena již dnes.

Chtěl bych poprosit předsedu vlády, aby uvážil jednu formulaci, která se mi ve vládním prohlášení právě v této otázce, týkající se kultury umění, nezdá příliš vhodnou. Je to formulace, která na jedné straně plným právem vyslovuje důvěru pracovníkům kultury a umění a na druhé straně vyslovuje přesvědčení, že pomohou plnit úkoly vlády. Myslím, že to je utilitářský pohled. Domnívám se, že to dokonce degraduje poslání kultury a umění. Vláda by měla požadovat, aby umění a kultura svými nejlepšími, špičkovými díly reprezentovala tuto společnost, zasahovala do ní v nejlepším slova smyslu a dokazovala před celým světem její neobyčejnou sílu, její neobyčejné přednosti, které mají tvůrci a umělci této společnosti a kterým ona dává nejvhodnější podmínky, aby tyto hodnoty vytvářeli. (Poltesk.) Je to samozřejmě spojeno s celkovým uvažováním o tom, jaké místo kultuře a umění ve společnosti dáme. Musíme pochopit, že to není luxus, kterého by se tato společnost mohla vzdát, že to není luxus, bez něhož bychom se mohli obejít. Je to nezbytný luxus. Je to luxus, který silně obohacuje vnitřní život člověka, který mu pomáhá pochopit smysl a poslání člověka v tomto světě a který v něm dovede rozeznít všechny struny, které přesvědčují o nejvyšších lidských hodnotách.

Ve vládním prohlášení se upozorňuje na to, že má být vypracována jednotná ekonomika kultury. Místopředseda vlády s. akad. Šik zná pochopitelně daleko přesněji a podrobněji než já, jaké komplikace právě kolem modelu jednotné ekonomiky kultury mohou vznikat. Zúčastnil jsem se projednávání těchto úvah v nejrůznějších fázích a došel jsem k závěru, že kdybychom se pokoušeli o vytváření nějakých příliš přesných a příliš podrobných pravidel ekonomiky kultury, vedlo by to jedině do soutěsky, na níž by se tato loď rozbila. Ekonomiku je možno vyjádřit na nejzákladnějším vztahu mezi kulturou jako oblastí tvorby hodnot na jedné straně a zájmem společnosti a interesem vlády nebo onou velkorysostí vlády na druhé straně. Pochopitelně je tady určitá závislost na státním rozpočtu. Jsou určité finanční vazby, které spojují jednotlivé instituce a organizace uvnitř kultury. Ale právě ty by měly být natolik volné, aby umožňovaly skutečně bez nějakého sešněrování, využívání těch specifik, která jsou vlastní jednotlivým úsekům, institucím a organizacím v oblasti kultury samostatně pracovat. Velice často jsme se setkávali, nezlobte se na mne, pokud tato poznámka vyzní poněkud trpce, se slovy, která uznávala v nejrůznějších prohlášeních a usneseních význam a úlohu kultury a umění v životě společnosti. Ale slova jsou slova, proti nim na druhé straně stojí fakta, která hovoří o tom, že jsme zdaleka neučinili všechno možné a potřebné k vytvoření podmínek pro rozvoj kultury a umění.

Při této příležitosti jsem se chtěl obrátit na nového ministra kultury a informací s. Galušku se žádostí, aby udělal všechno pro to, aby získal ve vládě všechny resortní ministry za své spojence, aby je přesvědčil o tom, že nedochází k žádnému plýtvání prostředky, ale že jde o zabezpečení činnosti, bez níž se život této společnosti neobejde.

V minulých měsících jsme projednávali v kulturním výboru Národního shromáždění tzv. koncepci ministerstva kultury a informací. Dnes je potřeba říci, že tato koncepce je mrtvá, a myslím, že to není ke škodě kultury ani umění. Nemělo by to rozhodně vést k tomu, že rekonstituované ministerstvo kultury a informací místo koncepce přistoupí k antikoncepci. Rozhodně i ono musí mít jasno, kterými hlavními problémy se bude zabývat. A je jich nemálo. Dovolte, abych upozornil alespoň na některé z nich.

V důsledku státoprávního uspořádání naší společnosti budou vznikat rovnoprávné Národní instituce české a slovenské. Budou vznikat plným právem. Domnívám se, že jedním z velice vážných úkolů ministerstva kultury a informací je najít cestu, jak v těchto podmínkách rozvoje rovnoprávných institucí v oblasti kultury a umění, institucí českých a slovenských, určitou integritu v nejlepším slova smyslu mezi českým a slovenským uměním, mezi českou a slovenskou kulturou tak, aby se vytvářely podmínky pro to, aby se český národ mohl seznamovat s tím nejlepším, co představuje slovenskou kulturu a umění, a aby se slovenský národ mohl seznamovat s tím nejlepším, co představuje českou kulturu a umění. Aby se neustále vytvářel kontext vědomí, že existuje vcelku veliká, silná, socialistická československá kultura, veliké, silné, socialistické československé umění.

Druhá poznámka se týká vztahů k Národním výborům. Také tento vztah bude muset ministerstvo kultury a informací řešit. V minulých měsících jsme měli možnost posoudit různé úvahy o otázkách řízení celé oblasti kultury především v odborech kultury NV. Myslím, že není potřeba příliš spěchat na nějaké řešení, že je potřeba poněkud vyčkat, ujasnit si celou řadu otázek, které se dotýkají zásadních věcí další činnosti a postavení NV. Bezpochyby však základní problém zůstane otevřený. Jedná se o to, aby ministerstvo kultury vytvářelo předpoklady pro široký rozvoj všeho, co v kultuře a umění hodnoty vytváří, a aby se totéž vytvářelo i na jednotlivých stupních NV. Ministerstvo kultury by mělo upustit od představ direktivního řízení kulturní činnosti v oblasti a kompetenci NV, mělo by přistoupit na zásadu, že NV jsou v plném rozsahu odpovědny za rozvoj této práce, mělo by je vést k tomu, aby ony samy si ve své práci vytvářely potřebný prostor pro tuto práci.

Jedním z velice naléhavých úkolů ministerstva kultury a informací vedle inspirativní role, kterou bude muset sehrávat, je soustavné a systematické zvyšování vkusu nejširších vrstev naší společnosti, našich občanů. Domnívám se, že mnoho nedorozumění, k nimž v minulosti docházelo, mnoho konfliktů, v nichž se střetávaly názory na hodnoty umění, vznikalo a vzniká především proto, že právě otázkám vkusu, porozumění a pochopení skutečných hodnot v oblasti umění byla věnována zatím malá pozornost. Je jim věnována velice malá pozornost ve výuce a výchově na školách a minimální pozornost ve výchově nejširších občanských vrstev.

Stejně jako věda a technika doznávají bouřlivého rozvoje v moderní společnosti, samozřejmě i umění se velice rychle vyvíjí. Přijímá a přejímá všechno to, co reprezentuje moderní život společnosti. Má být ambicemi socialistické společnosti, aby nejširší občanské vrstvy chápaly progresivnost umění. Když říkám progresivnost, mám na mysli především modernost umění. A v tom směru bude tedy před ministerstvem kultury a informací velice významný úkol.

Dovolte mi, abych doporučil vládě zrušit vládní usnesení č. 221, které bylo přijato v květnu 1965 a které představuje restrikční opatření v divadelní politice, v síti divadel. Domnívám se, že toto usnesení není důstojné socialistické vlády, že to je doklad necitlivého přístupu ke kultuře. Toto usnesení je potřeba zrušit tím spíše, že je skutečně nutné, i pro vládu, aby si ujasnila, jakou roli a jaké postavení budou mít divadla v naší společnosti a v jakém rozsahu budou podporována.

Doporučuji dále, aby ministerstvo kultury a informací uvážilo možnost urychleného ujasnění otázek, které se týkají daňového systému v oblasti umění. Minimálně by se mělo ujasnit postavení tzv. výplatních středisek, která komplikují práci a vzbuzují rozhořčení a pobouření nad neobyčejným byrokratismem, který tu vládne. Konečně celý zákon o dani bude třeba podrobit rozboru.

Konečně mi dovolte velice stručně upozornit na problematiku polygrafického průmyslu. Velice lituji, že jsem nenašel zmínku o řešení problematiky polygrafického průmyslu v operativním programu vlády v tom, co představuje harmonogram řešení problémů. Je to velice naléhavý úkol, s nímž souvisí nejzákladnější podmínky pro rozvoj kultury: možnost vydávat knihy, časopisy, vědecké publikace, učebnice atd. Polygrafický průmysl patřil v našem státě k těm, kterými jsme se pyšnili, v něm byly skutečně zlaté ruce našich polygrafických dělníků. Bohužel dnešní situace je velice vzdálena této dobré zkušenosti. Jestli existují a trvají stále nějaké rozpory mezi ministerstvem spotřebního průmyslu na jedné straně a ministerstvem kultury na straně druhé, pak by bylo jen žádoucí, aby tyto spory brzy přestaly ve prospěch věcí, aby se konečně zasedlo ke stolu a řeklo, jak chceme investovat do modernizace polygrafického průmyslu, z něhož, a konečně o tom ví řada resortních ministrů, by bylo možno získat i velice významné valutové částky v možném exportu.

Ve vládním prohlášení se hovoří o potřebě novelizace tiskového zákona. Myslím, že málokterý zákon vyžaduje tak naléhavé změny jako zákon tiskový. V harmonogramu, pokud jste si všimli, uvažuje vláda o II. čtvrtletí. Nyní je konec dubna a všichni známe, jak postupují legislativní práce. Mám obavy, že do konce června těžko budeme hotovi. Dávám v úvahu ministerstvu kultury a informací i ministerstvu vnitra, zda by nebylo vhodnější přijmout dílčí řešení ve formě vládního usnesení, nahrazovaného opatření, které by minimálně upravilo ty paragrafy, které se týkají ústřední publikační správy, bývalé hlavní správy tiskového dohledu a které se týkají základních otázek cenzury. Následnou cenzuru prováděnou v otázkách státního a vojenského tajemství, což je potřeba velice přesně precizovat, je nutno přesně formulovat. Ve všech ostatních tiskových problémech má docházet k jednání na základě trestního zákona. Budou fungovat soudní instance a žádné cenzurní instituce.

Dovolte mi, abych na závěr velice stručně vyjádřil celé naší vládě přání mnoha úspěchů v práci a abych ji znovu požádal, aby všem těmto otázkám, které se dotýkají problematiky kultury a umění, věnovala velikou pozornost. Jsem přesvědčen, že se jí to v její vlastní práci desetinásobně vrátí a že se to ale samozřejmě vrátí i v obohacení života celé naší společnosti. (Potlesk )

Posl. Lukačovič: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky a súdruhovia poslanci, dovolím si predniesť svoje pripomienky k dvom bodom vládneho programu. Jeden z nich je výstavba bytov. K tejto problematike hovorím dnes v pléne Národného zhromaždenia už piaty raz behom tohto volebného obdobia. Extenzívny spôsob rozvoja národného hospodárstva kladie stále väčšie nároky na zvýšenie objemu stavebnej výroby, bez toho, aby sa súbežne vytvárali priaznivé podmienky na urýchlenie stavebného procesu. Plánované počty bytov k dokončeniu za posledných 5 rokov majú veľmi klesajúcu tendenciu. Napriek tomu, že stavebná výroba každoročne plán prekračovala, treba konštatovať, že sa nedostatočne splní uznesenie o riešení bytového problému. Rozostavanosť bytov začiatkom tohto roku nevytvára priaznivé podmienky pre plynulé dokončovanie v roku 1968. Zaostáva občianska vybavenosť. Otázka kvality a ekonomiky v investičnej výstavbe by mala dostávať svoju váhu. Hodnotiť len objemy lebo množstvo výrobkov nie je už dostačujúce. V investičnej výstavbe treba dbať na to, aby kapacitná výstavba stavebníctva bola podľa oblasti zabezpečená, nie len globálne.

Menšie stavby od 1 do 4 mil. Kčs nákladu nepreberá veľké stavebníctvo, a pokiaľ to berie, robí to neochotne, lebo sa mu to údajne nevypláca. Následkom toho musia tieto stavby robiť okresné stavebné podniky. Má to zlý dopad na bytové hospodárstvo a generálne opravy, pretože tieto práce sa musia odsúvať pre nedostatočnú kapacitu stavebníctva národných výborov.

Ceny stavieb rastú i v bytovej výstavbe. To vážne znepokojuje národné výbory a signalizuje, že bude treba značne zvýšiť stanovený investičný náklad na dokončenie 460 000 plánovaných bytov v tejto päťročnici. Doporučujem previesť rozbor nákladov bytov. Cenová relácia bytov nezodpovedá prepočítaným technickým hodnotám.

Dodávky ostatných rezortov pri kompletácii bytovej výstavby nie sú zladené. Z technických režimov sa urobili diplomatické režimy v prípade dodávok medzi rezortmi.