Lehoty stavby bytov sa predlžujú. V roku 1963 priemerná doba výstavby jedného bytu bola 9 mesiacov, v roku 1966 bola priemerná doba výstavby bytu 10,9 mesiacov.

Výklad komplexnosti bytov treba zjednotiť, presne formulovať a definovať, aby sme všetci rozumeli, čo patrí do pojmu komplexnosti. Technické režimy môžu byť formou, ale nie dogmou. Potrebujeme stabilný technický predpis vyžadujúci základné technické požiadavky na byt alebo pracovné a životné prostredie ako základnej technickej normy.

Anomália je v bytovej výstavbe v tom, že koncepcia je inde a plán zase inde. Tu je žiadúca potreba jednoho centra. Treba dopracovať normy životnosti v bytovej výstavbe.

Z nedostatku tradičných stavebných materiálov bol veľmi rýchlo spracovaný progresívny typ bytov. Neboli dostatočne testované výrobky. Používame v bytovej výstavbe celý rad výrobkov, kde životnosť nebola ešte preverená.

Koncepcia dedinskej výstavby bola nesprávna. Na vyrovnanie dediny s mestom sme chceli stavať činžáky na dedine.

Drobnú bytovú výstavbu a opravu treba riešiť pomocou drobných výrobcov a dodávateľov - nemôžu ju robiť veľké stavebné podniky. Tu treba hľadať nové formy a kapacity.

Novelizácia vyhlášky č. 191 by mala umožniť vytvoriť organizačné podmienky, skoncentrovať všetky stimuly, aby sa jednotlivec nemusel topiť v problémoch pri stavbe svojho bytu alebo rodinného domku.

V bytovej výstavbe treba preskúmať, čo a na základe akých princípov sa robilo. Treba urobiť nezaujatý pohľad a vidieť to v súvislosti nových pomerov.

Teraz k druhej otázke. Pri preštudovaní vládneho programu by som chcel spomenúť tú časť, ktorá hovorí o vzťahoch k veriacim občanom a cirkvám. Najlepším dôkazom humanity a demokratizmu je zabezpečenie základných práv občanov. Jedným z týchto základných práv je právo náboženskej slobody. Ako veriaci človek a príslušník katolíckej cirkvi s radosťou prijímam a kvitujem skutočnosť, že vo vládnom vyhlásení je veľmi jasne a jednoznačne uvedené stanovisko vlády k otázkam náboženskej slobody. Som presvedčený, že naša veriaca verejnosť s veľkým zadosťučinením prijíma toto stanovisko novej vlády. Je veľmi správne a odôvodnené, že súčasne vláda očakáva, ako uvádza vo svojom vyhlásení, od cirkvi a duchovenstva plnú lojalitu a konštruktívnu pomoc opierajúcu sa o myšlienku jednoty našej socialistickej spoločnosti. Tu by som chcel poukázať na to, že väčšina katolíckeho duchovenstva a veriaceho ľudu i v dobe predošlých 20 rokov preukázala svoju lojalitu a úprimnú občiansku oddanosť k našej vlasti.

Napriek tomu nenachádzala porozumenie zo strany tých, ktorí pri deformovaní iných spoločenských vzťahov deformovali i vzťahy k veriacim a ich potrebám. Jedným z markantných dôkazov tejto pochybnej cirkevnej politiky bolo neľudské a nezákonné riešenie otázky gréckych katolíkov, čo zanechalo po sebe veľkú nespokojnosť takto postihnutých veriacich, najmä na východnom Slovensku. S veľkým zadosťučinením prijala široká verejnosť veriacich, že sa táto. otázka v krátkom čase vyrieši, čo bude ďalším dôkazom úprimnej demokratičnosti prebiehajúceho obrodného procesu v našej spoločnosti.

Obrodzujúci demokratický proces umožňuje občanovi plne jeho rozvoj. Je to veľmi správna a vítaná zásada. Socialistická demokracia musí smerovať k tomu, aby občan nebol len objektom starostlivosti štátu. To sa musí rovnako vzťahovať aj na veriacich občanov nášho štátu. Tak sa vytvorí optimálny priestor pre realizáciu programových zásad vlády. Takto sa stane vláda garantom občianskych práv každého občana nášho štátu. Veriaci človek chce len toľko, aby sa tu cítil naozaj doma a aby sa vo svojom voľnom čase mohol venovať tým občianskym povinnostiam, z ktorých naberá ďalšiu silu i na plnenie ďalších svojich občianskych povinností. V opačnom prípade sa náboženská sloboda stáva len ilúziou, keď nemá zabezpečený patričný priestor a materiálne podmienky k praktickému plneniu tejto slobody. Bude veľmi dôležité postaviť širokej verejnosti veriacich pozitívny program vychádzajúci a opierajúci sa o kresťanský svetový názor, moderný, dnešný, v duchu najprogresívnejších záverov druhého vatikánskeho koncilu. Program, ktorý vychádza jednoznačne z našej socialistickej reality a plne korešponduje s programom obrodenej vlády, vychádzajúcim zo zásad Akčného programu KSČS.

Takýto program sa rodí a bude rodiť v kritike starého, čo je prežité, v kritike nesprávneho a deformovaného. Ale nielen v kritike. A nielen v akejkoľvek kritike. V kritike spojenej s prácou a budovaním nového, lepšieho, toho, čo zodpovedá dnešnej našej socialistickej spoločnosti, t. j. socialistickej spoločnosti na vyššom stupni vývoja.

Naplnenie a realizovanie demokratizačného procesu bude závisieť na tom, ako každá organizácia i každý jednotlivý občan dokážu uskutočniť takýto program v praktickom každodennom živote. "V ďalšom vývoji našej spoločnosti musíme počítať s aktivitou a účasťou vo verejnom živote i v budovateľskom úsilí so všetkými vrstvami nášho obyvateľstva" - konštatuje Akčný program KSČS a pokračuje: "Otvorene hovoríme, že počítame s ľuďmi veriacimi, so všetkými, ktorí sa chcú na základe svojej viery ako rovní s rovnými, ako plnoprávni budovatelia socialistickej spoločnosti účastniť plnenia všetkých našich náročných úloh."

Som pevne presvedčený, že duchovenstvo a veriaci ľud z úprimného srdca vítajú tento krásny vládny program.

Na záver mi dovoľte jednu interpeláciu. Vláda uznesením č. 223 zo 7. júna 1967 a uznesením č. 73 z 28. februára 1968 rozhodla, že sa majú zvýšiť nízke dôchodky invalidné, starobné, vdovské a sociálne.

Podľa uvedených uznesení vlády bolo možno nízke dôchodky zvyšovať, ak sa dôchodca živil vlastnou prácou a dôchodok je jediným alebo hlavným zdrojom jeho výživy. Im podmienky vláda nestanovila.

Pri tomto jasnom znení uznesení vlády dáva Štátny úrad sociálneho zabezpečenia vo svojich smerniciach č. 3 z 12. apríla 1968 ku zvyšovaniu nízkych dôchodkov v zmysle uvedených vládnych uznesení takýto pokyn: "Dôchodky dôchodcov umiestnených v ústavoch sociálneho zabezpečenia a v psychiatrických liečebniach sa nezvyšujú."

Takéto podmienky vláda nestanovila. Domnievam sa, že Štátny úrad sociálneho zabezpečenia nemá právo stanoviť iné podmienky ako vláda.

Som predsedom Ústredia charity na Slovensku. Na Slovensku máme 14 charitných domov. Okrem zamestnancov v nich žijú osoby, ktoré práve tak poberajú nízke dôchodky. Tieto osoby platia za pobyt 360 Kčs mesačne.

Štát na udržovanie týchto domov neprispieva. Nikto mi nikdy nepovedal, ani sa to nenachádza v žiadnej norme, že by charitné domy boli ústavy sociálnej starostlivosti alebo im na roveň postavené.

Napriek tomu osobám v týchto charitných domoch neboli nízke dôchodky zvýšené už v minulom roku a mám také informácie, že sa im nezvýšia ani v tomto roku. A to vraj práve z toho dôvodu, že ide o domy sociálnej starostlivosti. To musím považovať za nesprávne počínanie. Preto prosím vládu, menovite nové Ministerstvo práce a sociálnych vecí, aby láskave zjednalo nápravu v tejto záležitosti.

Podpredseda NZ posl. Valo: Ďakujem posl. Lukačovičovi a prerušujem schôdzu na 20 minút.

(Schůze opět zahájena v 10.49 hod.)

Předseda NS Smrkovský (zvoní): Soudružky a soudruzi poslanci, pokračujeme v jednání. Oznamuji, že delegace Národního shromáždění se zúčastnila u presidenta republiky diplomatického aktu - přijetí bulharské stranické a vládní delegace.

Slovo má nyní posl. Pelikán.

Posl. Pelikán: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, především bych se chtěl připojit k hlasům těch řečníků, kteří označili prohlášení vlády, přednesené jejím předsedou inž. Černíkem, za seriózní a sympatické tím, že mluví střídmě, bez frází, optimisticky a přitom neskrývá úskalí a problémy. Musíme však vzít v úvahu, že naši občané, poněkud již unavení různými prohlášeními, budou především čekat na konkrétní výsledky a podle toho novou vládu posuzovat.

I když souhlasím s posl. akad. Knappem, že vláda musí dostat potřebný čas k realizaci zásad vytyčených ve vládním prohlášení, přesto naléhavě doporučuji, aby některé vybrané náměty z vládního prohlášení tam, kde je to realistické, byly uskutečněny urychleně, aby zde v krátké době byly první důkazy, že vláda myslí své prohlášení zcela vážně. Nesmíme zapomínat, že doba je mimořádná, že musíme každý den bojovat o autoritu vlády i Národního shromáždění a že si proto vyžaduje mimořádně dynamický styl práce. Chci uvést některé náměty, které by bylo možno realizovat urychleně.

Týká se to např. novelizace zákona o cestovních dokladech. V samotném zákonu bude nutno zdůraznit v duchu akčního programu strany i vládního prohlášení, že v zásadě každý občan republiky má právo na cestovní pas. Zejména však bude nutno změnit prováděcí nařízení k tomuto zákonu, které vychází z nedůvěry vůči občanovi a které umožňovalo svévolné rozhodování na základě subjektivních názorů. Zhodnocení dosavadního stavu opouštění republiky, jež provádíme v zahraničním výboru NS, ukazuje jasně, že dnes téměř nikdo neopouští republiku z politických důvodů a že dosavadní předpisy, které neumožňovaly dlouhodobý pobyt v zahraničí, často z lidí dělaly emigranty proti jejich vůli.

V tomto smyslu by bylo žádoucí zrušit systém výjezdních doložek a vymezit jasně ty výjímečné případy, kdy občanovi může být odepřeno vydání cestovního dokladu.

Nevyřešena zůstane jistě ještě několik let otázka nedostatku devizových prostředků pro cesty do zahraničí, a je proto přirozené - a naši občané to jistě pochopí - že uskutečnění zásady o právu na cestovní pas bude realizováno postupně podle našich hospodářských možností, přičemž doufáme, že podíl devizového přídělu pro cesty našich občanů do zahraničí bude stoupat, jak to ostatně již naznačilo jedno z posledních usnesení naší vlády.

Rovněž souhlasím se soudruhem poslancem Poledňákem v tom, že by vláda měla urychleně předložit návrh novelizace tiskového zákona, aby se odstranil dosavadní nenormální stav, který vyvolává určitou nervozitu i podezírání v řadách novinářů, jak o tom svědčí včera uveřejněné prohlášení předsednictva Svazu čs. novinářů.

V této souvislosti by bylo žádoucí, aby vláda velmi urychleně řešila otázku volného dovozu zahraničního tisku a publikací, neboť politické důvody dříve uplatňované proti tomuto dovozu se ukázaly jako zcela falešné i neúčinné. Vím, že i zde máme co dělat s překážkou nedostatku deviz, ale věřím, že nový ministr kultury a informací s. Galuška, který se sám o tyto myšlenky v minulosti zasazoval a který zná, že existují i jiné možnosti, popř. reciprocity, prosadí toto opatření, které by nesporně přispělo k posílení prestiže naší republiky ve světě a bylo by vyjádřením důvěry vlády v politickou zralost našich občanů.

V oblasti hospodářské politiky vítám otevřenost, s jakou se mluví o nynějším stavu našeho hospodářství a o podmínkách, za kterých bude možno uspokojit naléhavé a oprávněné požadavky pracujících. Myslím si však, že by zpráva o vztahu našeho hospodářství měla být ještě podrobnější a že by se od uveřejnění celkových bilancí našeho národního hospodářství mělo postupně přecházet k uveřejňování hospodářských bilancí a skutečných výsledků hospodaření jednotlivých hospodářských resortů a podniků. Jedině tak mohou naši lidé pochopit, že s uskutečněním mnohých požadavků musí počkat, a že hlavní podmínkou, aby došlo k obratu, je skutečně požadavek obětavé práce všech.

l minulá doba byla bohatá na výzvy k vysokým pracovním výkonům. Nemohly však splnit svůj účel a nemohly by toho dosáhnout ani dnes, kdyby pracující neviděli názorným způsobem, že vláda a vedoucí hospodářská místa jsou v rukou schopných a kvalifikovaných lidí a že výsledky či úspory na jednom pracovním úseku nejsou promrhávány nehospodárností v celostátním měřítku. To spolu s novou politickou situací může jedině vytvořit nové podmínky k pracovní aktivitě a obětavosti bez praporů a velkých závazků, ale zato s konkrétními výsledky, které všichni ucítíme na trhu a nejen ve statistikách.

Vůbec ne z resortních důvodů, ale z hlediska společenského zájmu vítám prohlášení vlády, že se zasadí o další rozvoj naší televize, zejména o zavedení druhého programu a pokrytí celého území naší republiky kvalitním televizním i rozhlasovým signálem. Shodou okolností vzpomeneme za několik dní 15. výročí narození Čs. televize a jistě si přitom uvědomíme, že i když často její program kritizujeme, nedovedeme si život moderního státu bez existence televize představit. Je ovšem smutnou skutečností, že za 15 let své existence musela Čs. televize bojovat, neustálými improvizacemi a stálým podceňováním jejího společenského významu, který byl zdůrazňován pouze tehdy, když šlo o to, vytýkat chyby. Zapomínalo se však na něj, když šlo o rozhodování o materiálním a technickém vybavení, o výstavbě i pracovních prostorách, takže 15. výročí vzpomene několik tisíc pracovníků televize v podmínkách, které jsou někdy z nejhorších na světě a jsou právem předmětem kritiky zaměstnanců i veřejnosti. Nemohu se ubránit srovnání s onou cifrou 30 miliard Kčs, kterou, jak jsme slyšeli ve vládním prohlášení, náš stát musí ročně doplácet jako dotace a subvence z velké části na nehospodárnou výrobu. Jsem rád, že se konečně o této částce otevřeně mluví, neboť v minulosti se s oblibou mluvilo z oficiálních míst neustále jen o tom, že doplácíme na naši kulturu, a tím se zastírala skutečnost a vytvářely škodlivé rozpory.

V souvislosti s televizí bych však chtěl ještě podpořit požadavek Jihomoravského kraje, který považuji za správný, aby druhý televizní program byl zahájen v roce 1970 i v oblasti televizního studia Brno a aby vláda nezapomínala na potřebu investic i nákup technického zařízení pro zahájení vysílání barevné televize, nemáme-li být v Evropě poslední v této oblasti, což nám reálně hrozí.

Chtěl bych připomenout, že zde musíme vyvinout snahu na novelizaci zákona o Československé televizi, Československém rozhlase i ČTK, neboť tyto zákony byly přijaty před čtyřmi roky a neodpovídají dnešním potřebám.

Vážení soudruzi poslanci, je přirozené, že v současné době věnuji občané hlavní pozornost vnitropolitickým událostem, a proto dočasně ustupuji do pozadí otázky zahraniční politiky.

V zemi, která je tak malá jako naše a která je umístěna ve středu Evropy a zakusila tak dramatickou historii, jsou otázky jejího zahraničně politického postavení velmi důležité.

Jestliže dnes mluvíme o nutnosti samostatné zahraniční politiky, není to v žádném případě míněno jako oslabování našich přátelských a spojeneckých vztahů k Sovětskému svazu a k ostatním socialistickým zemím, nýbrž naopak - a jsem o tom osobně přesvědčen - povede to k očištění těchto vztahů a tím ve svých důsledcích k jejich posílení.

V této souvislosti můžeme konstatovat s uspokojením, že v těchto dnech u nás dlí, jak se o tom zmínil s. předseda NS Smrkovský, bulharská stranická a vládní delegace v čele se s. Živkovem a že jednání o uzavření nové smlouvy o přátelství a spolupráci probíhají v tradičním srdečném duchu a budou nesporně zakončena úspěšně zítra podepsáním nové smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci s Bulharskem. Totéž očekáváme od nastávajících jednání s představiteli Maďarska a Rumunska. Souhlasím s názorem vysloveným v tisku, abychom kromě spojeneckých svazků se socialistickými zeměmi, které jsou členy Varšavského paktu, nabídli obdobnou smlouvu o přátelství Jugoslávii, místo té, kterou jsme v r. 1949 sami jednostranně zrušili v rozporu se zájmy tradičního přátelství obou našich národů, které se ostatně v posledních letech opět velmi dobře rozvijí.

Tyto přátelské vztahy mezi socialistickými zeměmi v oblasti politické, hospodářské, vědecké a kulturní, které jsou založeny na respektování odlišnosti vývoje jednotlivých zemí ke konečnému cíli socialismu, by neměly být v rozporu s požadavkem co nejlepší vzájemné informovanosti o vývoji v jednotlivých socialistických zemích. Nelze přece zaměňovat vztahy mezi zeměmi s možnosti občanů socialistické země dovídat se o vývoji a vytvářet si i svůj vlastní názor na tento vývoj za předpokladu, že to bude činěno soudružskou formou, bez urážení a bez jakéhokoliv vměšování či nátlaku. Jistě není uspokojivá nynější situace, kdy se občané socialistických zemí dozvídají mnohem více o vývoji v jiných socialistických zemích že západních zdrojů než z vlastních domácích a když jsou lépe informováni o politických událostech západních kapitalistických zemí než zemí, se kterými bezprostředně sousedí.