Časté reorganizácie aj na úseku národných výborov, prevádzané mnohokrát len na základe subjektívnych názorov, alebo len na empirických poznatkoch bez hlbokej vedeckej analýzy, deformácie systému a metód riadenia, ktorá sa prejavila aj u národných výborov, do značnej miery spôsobili zníženie autority národných výborov v očiach našich občanov a narušili vzájomné vzťahy zastupiteľských orgánov a voličov. Nesprávne snahy ústredných orgánov urobiť národné výbory zodpovednými v minulosti za všetko - a často bez vytvorenia skutočných materiálnych podmienok - mali za následok, že práca národných výborov, ich orgánov, funkcionárov a pracovníkov, sa hodnotila - a to ešte donedávna - jednostranne, z toho pohľadu, ako bol splnený plán v hospodárstve národných výborov, ako boli splnené úlohy v nákupe poľnohospodárskych produktov a pod. A mnohí funkcionári i pracovníci národných výborov si na to celkom zvykli a silu a moc národných výborov merali podľa toho, akým hospodárstvom národné výbory disponujú. Dôsledok takého zamerania sa nutne musel prejaviť v podceňovaní štátnej politiky a jej vplyvu na obyvateľstvo a v zabezpečovaní štátnej správy národnými výbormi. Dôsledky týchto chýb pociťujeme najmä dnes desiatkami rezolúcií, ktoré posielajú rôzne organizácie i občania na vytvorenie nových okresov, v ktorých vidia hlavní liek na problémy, ktoré majú v súvislosti s ekonomickým rozvojom určitých oblastí a tiež rozvojom bývalých okresných miest, a na pružnejšie vybavovanie správnych záležitostí, ktoré národné výbory majú pre občanov vykonávať. Nie je vôbec náhoda, že ľudia reagujú na tento stav požiadavkami na nové okresy. Veď od roku 1960, kedy bola prevedená nová územná organizácia, sme prakticky skutočne urobili málo, aj keď uplynulo viac ako 7 rokov, aby sme priblížili správu občanom. Nemožno sa potom diviť občanom zo Švermova a iných horehronských obcí, pokiaľ ide o ich rezolúcie o vytvorenie nového okresu v Brezne, keď sú nútení len pre obyčajný dotazník k vybaveniu sociálneho dôchodku cestovať do Banskej Bystrice na ONV až 105 km. Anulovať však chyby, ktoré sa urobili, tým, že sa vrátime k starej územnej organizácii - a požiadavky, ktoré sa nahrnuli, sú už skoro také, že by bolo treba napríklad u nás na Slovensku vytvoriť z už existujúcich okresov 60-70 okresov - je skutočne veľmi pochybné. Stotožňujem sa so stanoviskom vlády, ktoré k týmto otázkam zaujala. Veci treba veľmi seriózne posúdiť. Tam, kde sa skutočne urobili chyby, kde bola porušená spádovosť a vytvorili sa abnormálne celky - ale myslím, že to bude skutočne len ojedinelé - treba vytvoriť nový okres, ale v celku treba hľadať východisko inde. Veď okres, či už je vzdialený 30 alebo 50 km od obci, je aj tak ďaleko od občana a jeho problémov, ktoré sa mu majú vybaviť na národnom výbore. Poznatky praxe, ktoré sme zhrnuli, skúsenosti zo zahraničia (jak zo socialistického, tak aj niektorých kapitalistických krajín) ukazujú, že východisko je v budovaní strediskových obcí. Pred dvoma rokmi vykonal Výbor NZ pre národné výbory a SNR prieskum v okresoch, ako priblížiť správu občanovi. Ako najlepšie východisko sa ukazovalo sústrediť niekoľko kvalifikovaných pracovníkov národných výborov, a to i z ONV, do strediskovej obce, preniesť v správnych otázkach väčšinu záležitostí, pokiaľ je to len možné, z ONV do strediskovej obce, a pomôcť takto zvýšiť úroveň správnej činnosti v MNV, vytvoriť skutočne kvalifikovaný aparát pre MNV, ktorý bude schopný správne poradiť a vybaviť veci občanovi a byť poradcom volených orgánov pri uplatňovaní a prevádzaní zákonov. Taký postup sa zdá byť veľmi reálny nielen nám, ale aj funkcionárom národných výborov. Pri tomto systéme, ktorý mal najmä na Slovensku určité tradície, by nebolo treba násilne zlučovať obce - a dnes máme taký stav, že sa väčšina obcí chce rozlúčiť - lebo volené orgány národných výborov by v obciach mali zostať. Súčasne s tým sa však žiada, aby predsedovia a tajomníci národných výborov prestali byť uvoľnenými profesionálnymi štátnymi úradníkmi. Život nám potvrdzuje, že systém uvoľnených funkcionárov na MNV nemôže zabezpečiť vysokú úroveň správnych činností, ako to už skutočne žiada súčasná doba. Nemôžeme chcieť, aby dobrý majster, agronóm, robotník, člen JRD a pod. ako uvoľnený predseda MNV ovládal aspoň ako-tak právne problémy, ekonomiku, psychológiu a pod. - a ešte s tým, že má perspektívu 4 alebo 8 rokov, pretože je skutočne voleným funkcionárom národného výboru. Ukazuje sa, že by bolo demokratickejšie, aby si občania za predsedu MNV zvolili toho, kto bude skutočným reprezentantom obce, a aby výkon správnych činností robili ľudia, ktorí sú na to odborne pripravení a kvalifikovaní, ktorí nebudú volení vo všeobecných voľbách a budú tvoriť aparát národných výborov.

Neustále sa zlepšuje kvalifikácia funkcionárov a pracovníkov ONV a KNV. To sa však nedá povedať o MNV, a to nielen kvôli platovým otázkam, ale i vzhľadom na nestabilitu funkcie, ako som už predtým povedala. Veď uvoľnený predseda alebo tajomník závisí na tom, či bude zvolený vo všeobecných voľbách. Tieto veci sú príčinou toho, že kvalifikovaní ľudia väčšinou o tieto funkcie nemajú žiadny záujem. Zlepšenie môže nastať len vtedy, keď odstránime príčiny tohto stavu. Predsedom a tajomníkom treba dať za ich prácu ako voleným funkcionárom odmenu a výkon štátnej správy pod kontrolu volených orgánov zveriť kvalifikovanému aparátu.

Národné výbory a ich funkcionári, tie desaťtisíce poslancov a pracovníkov národných výborov, vykonali od oslobodenia skutočne obrovský kus práce. Treba však, aby sme sa dnes za nových podmienok z nových hľadísk podívali na ich úlohy a funkcie v našom socialistickom štátnom zriadení. Zároveň sa mi zdá, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, nie celkom demokratické - a sú pripomienky, že ani nie celkom ústavné - keď sme praktické riadenie volených mocenských orgánov v centre zverili rezortu Ministerstvo vnútra. Podrobnejšie, myslím, netreba k týmto veciam hovoriť. l tieto otázky by bolo nutné v najbližšom období prehodnotiť a doriešiť.

Na záver ešte poznámku k miestnemu hospodárstvu. Myslím, že nám všetkým je veľmi dobre známo, aké vážne problémy sú v rozvoji služieb a celkovom zabezpečovaní určitých problémov, ktoré občania potrebujú. Veď je to, súdruhovia, úplná kalvária, keď človekovi praskne v dome vodovod, keď potrebuje opraviť komín alebo fasádu, opraviť elektriku - to skutočne potrebuje najvyššiu protekciu, aby sa to riešilo urýchlene a tak, ako to situácia vyžaduje. Sú veľmi vážne pripomienky jak zo strany národných výborov, tak aj pracovníkov z úseku miestneho hospodárstva, že sa treba zamyslieť tiež nad miestnym hospodárstvom. Tých 7 alebo 8 reorganizácií, ktoré sa tu uskutočnili, veci tiež nepomohlo. Sú hlasy, že najviac sa urobilo v tom období, keď sa o miestne hospodárstvo starala Ústredná správa miestneho hospodárstva. Nechcem tu zaujímať žiadne stanovisko, ale myslím, že touto problematikou sa bude musieť naša nová vláda skutočne tiež veľmi seriózne zaoberať.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vládny program považujem skutočne za reálny. Myslím, že v budúcom období my poslanci a všetci občania budeme musieť urobiť veľmi mnoho, aby tento program mohol byť skutočne tak, ako je predložený, realizovaný. Preto ho podporujem.

Předseda NS s. Smrkovský: Děkuji. Slovo má nyní posl. Zvára. Následovat bude posl. Kozák.

Posl. Zvára: Soudružky a soudruzi poslanci! V programovém prohlášení vlády se v části o zákonnosti a ochraně občanských práv hovoří také o tom, že vláda urychleně předloží návrh na vyčlenění nápravných zařízení a věznic, ve kterých se vykonává vyšetřovací vazba, z resortu ministerstva vnitra. Počítá se s tím, že tyto ústavy budou převedeny do působnosti ministerstva spravedlnosti a že má být celá tato akce provedena urychleně.

O těchto otázkách jsme předběžně jednali včera v komisi Národního shromáždění pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody. Členové komise v podstatě souhlasili se zamýšleným převedením nápravně výchovných ústavů a vyšetřovacích věznic z působnosti ministerstva vnitra. Zdůrazňovali však přitom, že v praxi nemůže jít jen o pouhé převedení ústavů z jednoho resortu do druhého. Tím by se celkem mnoho nevyřešilo. Přitom vězeňství, a to nejen u nás, ale i všude jinde, je velmi citlivá instituce. Svědčí o tom v poslední době i zájem našeho tisku, televize, rozhlasu a vůbec celé veřejnosti. O otázkách, které byly donedávna zahaleny tajemstvím, se dnes veřejně hovoří, hledají se různé příčiny deformací a nezákonností a hledají se i cesty k odstranění všech známých nedostatků. Jsou to požadavky jistě opodstatněné a nelze proti nim nic namítat, ba naopak i Národní shromáždění by mělo usilovat o to, aby byly urychleně vytvořeny institucionální i jiné záruky, aby se již nikdy nemohly opakovat hrubé nezákonnosti a deformace známé z padesátých let.

Domnívám se však, a je to i stanovisko členů celé komise NS pro občanskou kontrolu nad výkonem trestu odnětí svobody, že naše veřejnost není o otázkách našeho vězeňství informována objektivně. Především se nerozlišuje období padesátých let a období pozdější. Nerozlišuje se také, že v nápravně výchovných ústavech pracuje dnes naprostá většina příslušníků kteří nemají s nezákonnostmi a jinými deformacemi padesátých let naprosto nic společného. Právě proto, že se nerozlišují tyto závažné skutečnosti, jsou naprosto neodůvodněně kritizováni i poctiví příslušníci Sboru nápravné výchovy a konečně i jiných složek ministerstva vnitra, kteří poctivě plní své úkoly a řídí se ve své činnosti platnými předpisy našeho právního řádu.

Soudružky a soudruzi, při návštěvách v nápravně výchovných ústavech jsme se nesetkali s nezákonnostmi známými z padesátých let. Naše kontrola nebyla ovšem soustavná. Soudní kontrolu provádějí orgány prokuratury. Naše komise nevykonává totiž dozor v ústavech, v nichž se vykonává vyšetřovací vazba. Ani jinému orgánu NS nepřísluší kontrola těchto ústavů. Dozor v nich je vyhrazen výlučně prokuratuře. Nebylo by samozřejmě správné zastírat, že jsou v nápravně výchovných ústavech různé nedostatky a že je v nich třeba mnohé zlepšit. Nejsou to však otázky jednoduché, které by bylo možné vyřešit neprodleně. Chci však v této souvislosti zdůraznit, že příslušníci Sboru nápravné výchovy vykonávají velmi zodpovědnou, obtížnou a pro naši společnost užitečnou činnost. Myslím, že by jim Národní shromáždění právě v těchto dnech, kdy je jim vyslovována paušální nedůvěra, mělo za jejich činnost poděkovat. Velmi statečně se např. zachovali příslušníci nápravně výchovného ústavu v Minkovicích, kde došlo v nedávné době ke vzpouře vězňů, která nemá v historii našeho státu obdoby. Celá vzpoura byla samozřejmě za pomoci povolaných příslušníků Veřejné bezpečnosti i požárníků zlikvidována bez použití násilí.

Je také pravda, že ve Sboru nápravné výchovy pracují dosud někteří příslušníci, kteří působili v nápravných ústavech v padesátých letech. Vojenská prokuratura však provádí urychleně šetření, kteří z těchto pracovníků porušovali zákonnost nebo se dopouštěli jiných nezákonných činů. Ti pracovníci, jimž bude prokázána vina, budou po zásluze voláni k odpovědnosti. V zájmu samotného ministerstva vnitra by to mělo být provedeno urychleně. Neměli bychom v žádném případě připouštět, aby v hromadných informačních prostředcích byla uváděna jména příslušníků, pokud jejich vina není nesporně zjištěna. Může snad vzniknout otázka, proč nebyli vyřazeni ze Sboru nápravné výchovy již dříve i ti pracovníci, kteří se sice nedopustili nezákonností v padesátých letech, ale osvojili si různé metody z této doby a aplikovali je i v pozdějším období. Je však třeba naprosto otevřeně povědět, že pracovní, mzdové i ubytovací podmínky pracovníků nápravně výchovných ústavů jsou velmi obtížné. Zejména ústavně právní výbor NS již několikrát doporučoval vytvoření přijatelných podmínek pro všechny příslušníky ministerstva vnitra. l přes veškeré úsilí a přes rozsáhlý nábor nastoupilo do Sboru nápravné výchovy poměrně málo nových pracovníků. Je to také proto, že ministerstvo vnitra nemá k dispozici dostatečný počet bytů pro ubytování nových příslušníků apod. V některých nápravně výchovných ústavech, např. v Leopoldově, na Pankráci i jinde, bydlí řada příslušníků úplným kasárenským způsobem přímo v ústavních objektech. Mnozí pracovníci musí dojíždět desítky kilometrů atd. Přitom, jak už jsem uvedl, je to služba velmi obtížná. Vždyť v našich nápravně výchovných ústavech je značné procento recidivistů, osob hluboce morálně narušených, kteří se dopouštějí nejrůznějších násilností i v samotných nápravných výchovných ústavech. Nebude jistě na škodu, seznámím-li Národní shromáždění alespoň stručně s počtem a kategoriemi odsouzených, kteří jsou v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody.

Včera jsme byli informováni, že k dnešnímu dni je v nápravně výchovných ústavech v celé republice 20 930 odsouzených. Tento údaj byl donedávna neodůvodněně považován za přísně tajný. Toto nadměrné a neodůvodněné utajování různých skutečností vyvolávalo představy, že je v našich nápravně výchovných ústavech mnohem více odsouzených a že jejich počet dosahuje statisíců. V důsledku nedostatečné informovanosti se naše veřejnost také domnívá, že jsou mezi odsouzenými z velké části ti, kteří byli odsouzeni pro politickou činnost. Fakta jsou však naprosto jiná. V nápravně výchovných ústavech je v současné době 732 osob, které byly odsouzeny podle první hlavy trestního zákona, tj. pro trestné činy proti republice. Většina těchto trestných činů se však týká pokusu opuštění republiky. Za trestné činy hospodářské, především pro rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, je ve výkonu trestu 6016 odsouzených. Za trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných je odsouzeno 1367 osob. Za trestné činy hrubé a narušování občanského soužití je ve výkonu trestu 5066 odsouzených, z toho 3022 pro příživnictví a 1464 pro výtržnictví. Za trestné činy proti rodině a mládeži je v nápravně výchovných ústavech 1772 odsouzených, z toho 1507 pro zanedbání povinné výživy. Za trestné činy proti životu a zdraví je ve výkonu trestu 3058 odsouzených, z toho 809 pro vraždu a 1935 pro ublížení na zdraví. Za trestné činy proti svobodě a důstojnosti člověka bylo odsouzeno 3539 osob, z toho 1182 pro loupež, 941 pro znásilnění a 1194 pro pohlavní zneužívání. Za trestné činy proti majetku v osobním vlastnictví je ve výkonu trestu odnětí svobody 5533 odsouzených osob.

Tento stručný přehled tedy ukazuje, že velká většina, tj. 96,5 % osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, byla odsouzena pro obecně kriminální trestné činy, a nikoliv pro politickou činnost, jak se mylně naše veřejnost domnívá.

Odsouzení pracují především v hornictví, ve stavebnictví, v zemědělství a také v různých úsecích průmyslové výroby. Průměrné výdělky odsouzených jsou přibližně na stejné úrovni jako u pracovníků neodsouzených, civilních.

Při průzkumech v nápravně výchovných ústavech jsme často poukazovali na to, že je ekonomická stránka výkonu trestu přeceňována na úkor převýchovné činnosti. Musíme však vzít v úvahu, že některé úseky, např. zemědělství a stavebnictví, by v současné době nemohly zabezpečovat náročné úkoly bez pomoci vězňů.

Zkušenosti z našich průzkumů v nápravně výchovných ústavech také ukazují, že způsob výkonu trestu je u nás u některých kategorií odsouzených natolik humánní, že až na minimum snižuje trest odnětí svobody v jeho represivní stránce. V této skutečnosti je často spatřována jedna z příčin recidivy trestné činnosti. Takovýto způsob výkonu trestu, pokud jde o více narušené jednotlivce, není pro ně ani zdaleka potřebnou výstrahou. Jsou i takové poznatky, že výkon trestu není pociťován jako újma, ale naopak že v některých směrech přináší odsouzenému jisté výhody.

Soudružky a soudruzi, problematika našeho vězeňství se dostala v posledních dnech do popředí zájmu našich občanů. Proti tomu nelze, jak už jsem řekl, nic namítat. Při jednání komise NS jsme se však shodli na tom, že je nanejvýš potřebné, aby ministr vnitra, popř. jiný vedoucí pracovník ministerstva vnitra vystoupil v televizi nebo v rozhlase, zaujal jasné stanovisko ke kritice, která se týká této oblasti, a zejména aby podpořil úsilí všech poctivých a čestných pracovníků nejen Sboru nápravné výchovy, ale i jiných složek ministerstva vnitra. Ze svých volebních obvodů totiž víme, že příslušníci složek ministerstva vnitra jsou rozkolísáni, obávají se použit např. obušků i v těch případech, kdy je jejich použití v naprostém souladu se zákonem apod. I Národní shromáždění by mělo jasně prohlásit, že zákony, pokud nejsou výslovně zrušeny, platí a každý je musí bezpodmínečně dodržovat. To se týká samozřejmě i odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody. Myslím, že nemůžeme připustit v našem státě žádnou anarchii.

Obracím se proto na ministra vnitra, aby seznámil orgány NS se situací v nápravně výchovných ústavech a zejména s tím, nakolik příslušníci těchto ústavů jednali a jednají v souladu s platnými zákony a do jaké míry je porušovali a jaké závěry z toho ministerstvo vnitra vyvodí.

Předseda NS s. Smrkovský: Slova se ujme posl. Kozák, připraví se posl. Fiľová.

Posl. Kozák: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vyslechli jsme a přednášíme připomínky k vládnímu programu. Jsme si vědomi, že se jedná o rámec budoucí činnosti a tezí, kterými se chce naše nová vláda zabývat a uvádět je do života, do života lepšího za spolupráce nás všech, pro lepší, spokojenější a spravedlivější život všech občanů našeho státu. Jako zemědělec jsem rád z programu zjistil, že naše zemědělství je platnou součástí našeho národního hospodářství, je odvětvím, se kterým se počítá i v budoucnu jako jedním z nejdůležitějších.

Zemědělství bylo v minulosti podceňováno a často zesměšňován zbytek lidí, kteří v zemědělství zůstali. Tito lidé jsou převážně starší a staří. Ale nedoceněno zůstalo i pro celé naše národní hospodářství. A nás zemědělce nepřekvapuje nyní časté konstatování, že naše zemědělství je jedním z odvětví nejlépe stabilizovaných. Máme však oprávněné obavy, aby naše zemědělství nebylo zase přeceněno. Víme totiž nejlépe, s jakými lidmi zajišťujeme zemědělskou výrobu dnes. Jsou to lidé, se kterými jsme budovali naši novou socialistickou vesnici. Mnoho těchto lidí bylo tehdy morálně starých, toto jejich myšlení je ve většině překonáno, ale dnes jsou zase staří fyzicky. Z tohoto posledního pohledu vítám rezoluci VII. sjezdu JZD, akčního programu KSČ a nyní i vládního programu, kde jde o zlepšení důchodového zabezpečení družstevních rolníků.