V zavádění nové soustavy řízení
bylo již hodně vykonáno, získali jsme
některé zkušenosti. Nyní jde o to po
odstranění politických zábran její
realizaci urychlit a prohloubit. Přechod bude obtížný
a nesmírně složitý. Jde o hlubokou změnu
celého hospodářského života se
závažnými politickými důsledky
přinášejícími zásadní
změny života celé naší společnosti.
Nesmíme přitom nechat nikoho na pochybách,
že s sebou přinese do podniku účinnější
tlak, větší náročnost i větší
riziko.
Základním výchozím úkolem konsolidace
našeho národního hospodářství
musí být obnovení ekonomické rovnováhy.
Nejde o linii na úkor životní úrovně.
I v procesu odstraňování dosavadních
disproporcí chceme zvyšovat spotřebu obyvatelstva
a je to o to obtížnější. Cesta
k obnovení ekonomické rovnováhy spočívá
v růstu národního důchodu, v rychlém
prosazování efektivních výrob, ve
zvyšování socialistické podnikavosti
a iniciativy.
Vláda bude podnikání podporovat. Na místo
direktivních zásahů nastoupí v rámci
státní důchodové politiky zejména
finanční, úvěrová, devizová,
cenová a mzdová politika. Zvýší
se samostatnost podniků, na jejichž řízení
se budou podílet prostřednictvím svých
zástupců i kolektivy podnikových pracovníků.
Součástí zvýšené pravomoci
podniků je i jejich zvýšená odpovědnost,
která může dojít až k likvidaci
podniku, který na trhu neobstojí. Pro trh je ovšem
nutné sjednat podmínky zpružněním
cen a jiných hospodářských vztahů,
odstraňováním umělých monopolů,
uvolňováním zahraničního obchodu
i vnitřního obchodu, pružnou organizací
hospodářství.
Patří k podnikatelským právům,
že se podniky sdružují podle svých zájmů
na základě svého vlastního rozhodnutí.
Dnešní oborová organizace vznikla spíše
"shora", a to v době, kdy jsme za direktivního
řízení nepočítali s potřebným
zvýšením podnikové pravomoci, ani jsme
dost nedocenili potřebu konkurence, volby výrobních
programů, spojování výroby s obchodem,
pestrost podnikatelských forem.
Přechod na nové ekonomické i organizační
formy musíme provádět postupně a organizovaně
a základem musí být opět solidní
podnikatelská kalkulace. Nemůžeme však
ani připustit živelný rozpad nynější
organizační struktury, který by mohl vést
k anarchii v organizačních vztazích, i když
jsme pro takovou organizační soustavu, kde sdružení
tu nebudou z vrchnostenského příkazu, ale
z potřeby a zájmů samotných podniků.
Tím více proto platí staré přísloví
- dvakrát měř, jednou řež! Bylo
by také velmi zlé a v rozporu s rozumným
hospodařením, kdyby se rozpadly výrobní
jednotky, u nichž již z povahy podnikání
vyplývá nutnost velkovýroby a sdružování.
Nesmíme zapomínat, že v mezinárodní
konkurenci obstojí jen jednotky finančně
a technicky silné, které o optimu nejen hovoří,
ale zakládají na něm celou koncepci rozvoje.
Klíčovým problémem při realizaci
procesu konzolidace je produktivita práce. Skutečná,
nikoliv ukazatelová produktivita práce je u nás
nízká. Mnohé podniky zaostaly a zpohodlněly
za zdí ochranářství bez podnětů
světové i domácí konkurence. Mám
na mysli systém daně z obratu a v současné
době i systém přirážek v rámci
zahraničního obchodu. Výsledkem je napětí
na trhu, shánění zboží místo
kupování, pocit nespokojenosti. Také navíc
znehodnocuje nemalé pozitivní výsledky, které
jsme v hospodářství v minulých letech
dosáhli a oslabuje navíc naši měnu.
Jde v tom o případy jednání, které
jsou v rozporu se socialistickou etikou, avšak které
naopak potvrzují význam zpětných vazeb
mezi obastí ekonomie a morálky.
Chceme růst produktivity práce
podporovat aktivní mzdovou politikou, růstem mezd
opírajícím se o růst kvalitní
výroby. Růst mezd nepodložený dobrými
výrobky a výkony znamená inflaci. Je jasné,
že zejména při existujícím napětí
na pracovním trhu a při neurovnaných cenových
vztazích nemůžeme ponechat mzdy volnému
vývoji. Proto připravovanou reformu zdanění
podniků zaměřujeme tak, aby šlo nejen
o důležitý nástroj celkové důchodové
politiky státu a jeho státního rozpočtu,
ale aby to byl i nepřímý nástroj ovlivňující
rozumný vývoj mezd a respektující
hlediska zásluh podniků.
Mzdový vývoj úzce souvisí
s vývojem cen. Naše ceny - velkoobchodní
i maloobchodní - neodpovídají ještě
situaci na trhu, ani nutným nákladům na výrobu.
Zmrazení cen je v rozporu s novou soustavou řízení.
Je tedy nedílnou součástí konsolidačního
programu a programu, který rozvíjíme, objektivizace
naší cenové soustavy, tj. především
výrazné přiblížení relací
vnitřních cen cenovým relacím světového
trhu, samotná individualizace cen ale i propojení
jednotlivých cenových okruhů spolu s úpravami
sazeb daně z obratu a odstranění cenových
přirážek a srážek
v zahraničním obchodě, jejich postupnou přeměnou
na systém vývozních prémií
a dovozních cel.
Ze zavedení relací světových cen a
nekompromisního uplatnění tlaku světového
trhu nutně vyplynou závěry pro naši
hospodářskou politiku, především
nutnost strukturálních změn a ekonomický
tlak na likvidaci neefektivních provozů. Zrušení
neefektivních výrob, jejich převedení
na výrobu efektivní je velmi obtížné,
naráží na místní zájmy
i zájmy existenční, které oprávněně
patří k nejsilnějším a nutno
s nimi počítat. Řada pracovníků
bude nucena změnit svou kvalifikaci a přejít
do perspektivních odvětví s vyšší
efektivností, s vyšší perspektivností,
nebo konkrétní podniky musí přejit
na efektivnější výroby, a to i výrobu
ve výhodných kooperacích apod. To vše
nelze ovšem uskutečnit najednou, protože by takový
postup vedl ke značným sociálním otřesům.
Na druhé straně však vědeckotechnická
revoluce, rychlost změn i potřeba mobility vedou
k tomu, že již nikdo nemůže počítat
s tím, že s jednou profesí vystačí
na celý život. Platí to právě
tak pro vysokoškolsky vzdělané pracovníky,
kteří si musí udělat sami soustavným
studiem vysokou školu za život dvakrát až
třikrát, chtějí-li udržet krok
s prudkými změnami a přínosy vědeckotechnické
revoluce, a mají-li dále splnit svou významnou
úlohu vůči kolektivu svých podniků
i vůči celému rozvoji republiky a její
hospodářské síle.
Stát bude tento proces podporovat organizováním
překvalifikace pracovníků a finančními
podporami, aby v souladu se zásadami socialismu nedocházelo
k tvrdostem vůči jednotlivým členům
naší společnosti. Na druhé straně
využití uvolněných pracovníků,
kapacit a surovin v rentabilní výrobě přinese
úspory v hospodářství a vyšší
tvorbu zdrojů.
Tyto hrubé úvahy ukazují závažnost
problematiky uplatnění vlivu světového
trhu na naši ekonomiku v rámci sepětí
plánu a trhu, včetně důsledků
sociálních i politických. Avšak je to
směr, od kterého se nelze uchýlit, je to
i jediná bezpečná cesta ke stabilizaci naší
koruny. K tvrdé koruně vede jen tvrdá práce
a překonání mnohých
dogmat.
S nutností strukturálních změn je
nerozlučně spjata investiční výstavba,
která má pro dlouhodobý rozvoj národního
hospodářství rozhodující význam.
Snaha rozvíjet velká množství oborů
vedla nakonec k tomu, že většina oborů
je technicky zaostalá a vláda je vystavena vlně
požadavků z celého národního
hospodářství. Lze opravdu navrhnout mnoho
užitečných a rentabilních investic.
Ale všechny najednou národní důchod
neunese. Je třeba vůbec vidět, že chtít
řešit najednou všechno může vést
jen k tomu, že se prostředky
rozptýlí a tím se nevyřeší
nic a naopak se situace jen zhorší. Proto je třeba
vybírat, dávat přednost akcím s rychlou
návratností vynaložených zdrojů,
zejména těm, které přispějí
k efektivnímu řešení platební
bilance.
Dosavadní přijatá vládní opatření
na podporu přesunu pracovníků se však
zatím uplatňují zdaleka nedostatečně,
realizace je nemálo poznamenaná snahou "nikoho
si nerozzlobit" a jsou pro další práci
významným poučením, jak v konkrétní
hospodářské činnosti nelze odtrhnout
práci na hospodářském
úseku od práce politické.
Cílem naší hospodářské
politiky je bohatý a spokojený život našich
lidí. Životní úroveň chceme dále
zvyšovat. I tu na prvním místě stojí
otázka její kvality. Proto mezi přední
úkoly patří zlepšení služeb,
dopravy, kultury, stravování a zejména sociální
péče o rodiny s dětmi a důchodce.
V oblasti společenské spotřeby obtížně
opatřujeme prostředky na rychle rostoucí
požadavky a bude sotva možné okruh těchto
neplacených služeb rozšiřovat. Spíše
půjde o to, aby se to, co se již poskytuje, dávalo
pořádně kvalitně. Hodně peněz
si také vyžádá realizace akčního
programu z oblasti školství, např. problematika
vysokých škol, patnáctiletého dorostu
apod. Rozsáhlé prostředky musí být
zabezpečeny ze státního rozpočtu na
rehabilitaci, jak už o tom Národní shromáždění
včera jednalo.
Životní úroveň není jen otázka
nových a nových požadavků, ale otázkou
volby mezi alternativami a stanovením pořadí
jejich uskutečňování. Tuto volbu,
namnoze velmi těžkou, musí provádět
demokraticky volené orgány. Zkouškou demokracie
bude, aby se "nahoře" neprosazovaly nové
a nové požadavky, ale aby se střízlivě
oddělilo možné od nesplnitelného a aby
se pro zvolenou politiku získala veřejnost, aby
v jejím myšlení více zakotvily zásady
akčního programu a vládního prohlášení
jako výraz dalších perspektiv politických
a ekonomických a aby v tom směru šlo opět
i o přínos rozvoji všech produktivních
sil.
Nyní ke stati demokratizace a finance. Demokratizační
proces celého našeho života staví do popředí
úkol vytvořit podmínky pro demokratizaci
i v celé naší finanční soustavě.
To předpokládá zvýšení
úlohy Národního shromáždění
a vlády při rozhodování o finanční
politice a proto finanční politika byla součástí
posuzovaného státního rozpočtu na
rok 1968.
Demokratizací na úseku financí rozumím
na jedné straně i rozšíření
působnosti trhu, které současně postaví
i naše podniky i občany do důstojnější
a přirozenější pozice, na druhé
straně tím rozumím, že o používání
finančních prostředků, včetně
státního rozpočtu, budou víc rozhodovat
volené orgány, zastupující občany
i podniky, že to bude navíc i za přímé
účasti občanů, máme-li na mysli
rozpočty národních výborů.
Vláda musí a chce Národnímu shromáždění
a celé veřejnosti skládat účty
o své finanční činnosti, o tom, jak
hospodaří s penězi, které stát
získal od všech občanů a podniků.
Ve státních prostředcích je nutno
vidět prostředky občanů a podniků
majících nezadatelné právo se ptát,
jak se s nimi nakládá. Proto v souvislosti s širším
zveřejňováním hospodářských
údajů chceme, aby byly zveřejňovány
i bilance podniků, především těch,
které dostávají státní dotace.
Dále nás to vede k prohloubení a k větší
publicitě údajů o státním rozpočtu,
neboť socialističtí hospodáři
mají být co nejvíce informováni o
průběhu státního hospodaření
a mají mít přistup k informacím, které
mají tvořit pro podniky základ jejich konjunkturních
analýz a jejich rozvojových koncepcí. V této
souvislosti jsme navrhli zrušit utajování četných
rozpočtových údajů, s výjimkou
údajů důležitých z hlediska obrany
a bezpečnosti státu a navíc z hlediska obchodních
zájmů státu a jeho hospodářství.
Ministerstvo financí hodlá prosazovat program hospodářské
konsolidace a bojovat proti tomu, aby nedocházelo ke zneužívání
státního rozpočtu, k prosazování
nesprávných lokálních či skupinových
zájmů, aby se demokratizace nestala pláštíkem
k vymáhání investic a mezd či jiných
nároků inflačního charakteru.
S otázkou demokratizace úzce souvisí i otázka
nového státoprávního uspořádání.
Pracujeme intenzívně na promítnutí
důsledků federálního uspořádání
na rozpočtovou soustavu apod.
Nyní ještě k výsledkům hospodaření
v prvních měsících roku 1968.
Hospodaření podle státního rozpočtu
za leden až květen 1968 skončilo podle předběžných
údajů celkovým pokladním přebytkem
3212 mil. Kčs. Z toho připadá na ústřední
rozpočet 1412 mil. Kčs a na rozpočty národních
výborů 1800 mil. Kčs.
Přebytek ústředního rozpočtu
je třeba posuzovat v souvislosti s obdobným vývojem
v minulém roce. l v roce 1967 se vytvářel
počátkem roku přebytek, který však
v důsledku nerovnoměrnosti a zrychlení výdajů
v posledních měsících byl zcela spotřebován
a naopak vznikl rozpočtový schodek.
Podnikový sektor jako celek dociluje dalšího
rychlého růstu tvorby zdrojů, přičemž
jeho podíl na této tvorbě přes některá
opatření vlády pro rok 1968 roste daleko
rychleji než podíl odváděný do
státního rozpočtu. Finanční
situace jednotlivých podniků je však i nadále
velmi rozdílná.
Zdroje a rezervy podniků se zvýšily od počátku
roku o více než 4 mld. Kčs. V důsledku
povinné tvorby rezervního fondu vsak došlo
k vázání značné části
tohoto přírůstku.
První měsíce roku 1968 jsou charakterizovány
i vysokým přírůstkem příjmů
obyvatelstva. Celkové příjmy vzrostly za
leden-duben oproti stejnému období loni o 5,3 mld.
Kčs, přičemž celoroční
nárůst je plánován 8,5 mld. Kčs.
Je zřejmé, že i když nelze přejít
sezónní vlivy, dojde k značnému překročení
celkových příjmů obyvatelstva.
Podle předběžných údajů
vzrostly vklady a oběživo za leden až květen
o 5,9 mld. Kčs proti 5,5 mld Kčs za totéž
období loňského roku, přičemž
je nutno opět brát v úvahu sezónní
vlivy.
Průměrné měsíční
mzdy však vzrostly o 7,6 %. Tento přírůstek
je v posledních letech nejvyšší. Bohužel
mu vždy neodpovídají nové kvalitní
hodnoty, které jsou za ním. Naším cílem
je udržet reálné mzdy a zabezpečit jejich
určitý růst. To lze dosáhnout i při
růstu cen, stoupají-li mzdy více než
ceny. Jestliže se však růst cen příliš
zrychlí, má to za následek velmi značné
sociální i ekonomické důsledky. Proto
musíme i vývoj mezd analyzovat a ovlivňovat
velmi obezřetně.
Jestliže by měl pokračovat obdobný vývoj
bez přiměřeného vývoje produktivity
práce a bez přiměřeného růstu
nutné finality výroby, pak sotva bude možno
udržet růst hladiny maloobchodních cen v dosud
uvažovaném limitu 1,5 % ročně.
Uvedl jsem, že na předním místě
stojí program konsolidace a program konsolidace je vůbec
prvním předpokladem pro další růst
a zabezpečování životní úrovně.
Provedené investiční práce a dodávky
ve státním sektoru dosáhly za 1. čtvrtletí
1968 výše více než 10,5 mld. Kčs.
Velmi nepříznivá je stále situace
v bytové výstavbě. Od počátku
roku do konce dubna 1968 bylo dokončeno celkem 12330 bytů.
Manko v počtu dokončených bytů proti
stejnému období minulého roku, které
činilo ku konci března 576 bytů, se snížilo
jen o 44 byty. Je zlé, že vůbec musíme
s takovými drobnými čísly počítat.
Z hlediska územního je stále nejhorší
situace v hl. m. Praze, ve které bylo z celkového
plánovaného počtu 6736 bytů odevzdáno
do konce dubna 272, tj. pouze 4 %.
Neuspokojivý rozvoj podnikové bytové výstavby
je na některých místech odůvodňován
nedostatkem finančních prostředků
podniků. Ve snaze zmírnit negativní důsledky
tohoto stavu na bytovou výstavbu schválilo ministerstvo
financí opatření, podle něhož
mohou podniky, které nemají dostatek finančních
prostředků, počty bytů plánované
pro ně v rámci podnikové bytové výstavby
uskutečňovat formou družstevní bytové
výstavby za předpokladu, že družstvu uhradí
státní příspěvek a příspěvek
k cenovému vyrovnání z vlastních zdrojů.
Tím se jim umožňuje realizovat výstavbu
bytů pro své zaměstnance za podstatně
nižších nákladů.
Kromě toho ministerstvo financí v souladu s vládní
linií umožnilo v místech, kde se získají
dostatečné výrobní kapacity a materiálové
zdroje, překračovat plán družstevní
bytové výstavby tím, že poskytne příslušné
finanční prostředky.
Pro získání zdrojů na financování
a současně zvýhodnění bytové
výstavby i rozvoj výroby stavebních hmot
spolu s omezováním přitažlivosti průmyslové
výstavby vláda schválila dodatkové
odvody ze stavební činnosti (mimo bytovou výstavbu
samozřejmě). Toto opatření se setkalo
převážně s prudkým nesouhlasem
četných stavebních organizací, zejména
některých okresních stavebních podniků.
Stále ještě trvající problémy
spojené s prosazením tohoto záměru,
který má přinést necelou miliardu
Kčs pro rozvoj výroby stavebních hmot a podporu
bytové výstavby, je názornou ukázkou,
s jakými problémy se zřejmě musí
počítat při opatřeních, která
jsou nezbytná k vyrovnání letošního
státního rozpočtu a která by měla
přinést zhruba 8 mld. Kčs.
Pokud jde o naše zahraniční vztahy, je počátek
roku charakterizován vzestupem našich aktiv, který
ovšem má do určité míry sezónní
charakter.
Aktivum v devizové pokladně ve volných měnách
(zhruba 0,5 mld. Kčs) je výsledkem nahromadění
inkasních zdrojů ke konci roku 1967 a v 1. čtvrtletí
a s jejich využitím pro potřeby hospodářství
se počítá v dalších měsících.
Vzrostla aktiva v pokladně se socialistickými zeměmi.
Hospodaření národních výborů
v lednu-dubnu se vyznačuje přebytkem ve výši
1,7 mld. Kčs. Příznivě se vyvíjely
rozpočtované a nerozpočtované příjmy.
Celkově lze tedy shrnout, že v prvních měsících
roku 1968 trvají tendence rozvoje hospodářství
z roku 1967. Přes zlepšení na některých
úsecích nelze výhled na rok 1968 stavět
příliš optimisticky. Situace je ještě
komplikována tím, že současný
politický ruch je provázen řadou požadavků,
které vysoko přesahují možnosti hospodářství
a které zvyšují ohroženi vyrovnanosti
rozpočtu v letošním roce a inflační
tlaky v hospodářství.