(Schůze zahájena ve 14.06 hod.)

Předseda NS Smrkovský (zvoní): Vážené Národní shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Zahajuji 25. schůzi Národního shromáždění. Schůze byla svolána k volbě České národní rady podle ústavního zákona č. 77 z roku 1968 o přípravě federativního uspořádání Československé socialistické republiky.

Vítám mezi námi delegaci Slovenské národní rady v čele s předsedou s. Klokočem (potlesk) a dále všechny přítomné hosty, zejména představitele Národní fronty, kteří se na přípravě dnešního ústavního aktu podíleli, a kandidáty vybrané v okresech a krajích, o jejichž volbě do České národní rady máme dnes rozhodnout. Zvláště srdečně vítám mezi námi členy bývalé revoluční České národní rady z roku 1945. (Hlučný potlesk.)

Sděluji, že v této chvíli je přítomno 241 poslanců Národního shromáždění. Omluveni jsou poslanci: Svoboda Jan, Voleník, Pacner, Pašek, dr. Škoda Václav, Štefánik, Kodaj, Fleyberk, Morávek, Fekete, Kouba Jan, Chudík, Kosmel, akad. Macek, Žiak, Lörincz, Tymeš, Coufai, Mináč, Borůvka, dr. Štrougal, Korčák, prof. Vyskot, Lieskovská, Mikuláš, Dobiáš, Baran, Jirásková a Vaculík.

Dále se omluvili tito ministři, kteří nejsou poslanci Národního shromáždění, a to Ing. Sucharda, akad. Šik, dr. Husák, prof. Kadlec, gen. Dzúr, ministr Galuška a ministr Hůla.

Konstatuji, že Národní shromáždění je způsobilé právoplatně se usnášet.

Předsednictvo Národního shromáždění vám navrhuje tento pořad schůze: volba České národní rady.

Táži se přítomných poslanců, zda souhlasí s navrženým pořadem schůze. Prosím, aby vyjádřili svůj souhlas zdvižením ruky. (Děje se.) Děkuji. Zdržel se někdo hlasování. Nikdo. Pořad našeho jednání je schválen.

Predsedajúci podpredseda NZ Valo: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážené Národné zhromaždenie, o slovo sa prihlásil predseda Národného zhromaždenia súdruh Smrkovský, ktorému dávam slovo.

Předseda NS Smrkovský: Vážení poslanci, soudružky a soudruzi, vážení hosté,

úkol, který dnes máme před sebou, patří k nejzávažnějším z oněch vskutku odpovědných úkolů tohoto shromáždění. Vytvoření prozatímní České národní rady není jen jedním z řady aktů, jimiž se cílevědomě připravuje hluboká přestavba naši republiky. Ačkoliv federativní přestavba je hlavním a vlastně jediným úkolem tohoto orgánu, jeho význam tuto - samu o sobě vrcholně závažnou událost - daleko převažuje.

Vytvoření národního zastupitelstva je zvláštní a památný okamžik v národním životě, který každému přivádí na mysl celé naše tisícileté dějiny, celou historii naších národních snah, v níž dnes otevíráme novou stránku.

Takové chvíle jsou v českých dějinách - aspoň v našich dějinách novodobých - vzácné. Myšlenka utvoření národního zastupitelstva se objevuje v okamžicích vskutku klíčových, kdykoli se národ ocitl na křižovatce svých osudů, kdykoli končila jedna jeho epocha a začínala epocha druhá.

Poprvé tomu tak bylo za 1. světové války. Vytvoření tehdejšího národního zastupitelstva bylo výsledkem první vlny národně osvobozeneckého boje a zároveň signálem, jímž se ohlašovala vlna nová, rozhodující, jímž se před celým světem ohlašovaly národní aspirace na vytvoření samostatného státu, Československé republiky. Tehdejší národní zastupitelstvo, jež muselo být - v důsledku tíživého rakousko-uherského útlaku - vytvořeno v emigraci, v zahraničí, je neoddělitelně spjato s velkým národním a zároveň vpravdě revolučním hnutím let 1917 a 1918. Výsledkem tohoto hnutí byl vznik této republiky, jejíhož padesátého výročí právě v tomto roce vzpomínáme.

Podobně tomu bylo o čtvrtstoletí později. Vznik České národní rady, která stála v čele vrcholné fáze našeho protihitlerovského odboje a českého a pražského povstání, není spjata jen s obnovou samostatného státu, ale zároveň i s novou - socialistickou - orientací naší společnosti.

Ostatně dílo obou těchto předchůdkyň dnešní České národní rady zdaleka nepatří minulosti: principy státní samostatnosti a suverenity, které stály u kolébky vzniku této republiky jsou pro nás dnes právě tak skutečné a živé jako ony principy našeho spojenectví se Sovětským svazem, za něž bojoval náš protihitlerovský odboj a který si na svůj štít vytyčila stejně povstalecká Slovenská národní rada, květnová pražská Česká národní rada jako Košická vláda.

Dnešní Česká národní rada nestojí tedy v dějinném vzduchoprázdnu. Může navázat na tradice, které jsou spjaty s největšími událostmi našich novodobých dějin - se vznikem republiky, s jejím osvobozením a s počátky její socialistické přeměny.

Dnes volená Česká národní rada má tedy nač navázat. Myslím, že bychom právě pří této příležitosti měli vzdát úctu dílu, těch českých národních zastupitelstev, které dnešní Českou národní radu předcházely, že bychom měli uctít a vyjádřit svůj vděk dílu těch velkých českých mužů a žen, kteří byli jejich členy a dnešního dne se nedožili.

Významné a slavné tradice našich národních zastupitelstev mají však ještě další, zdaleka ne tak slavnou a světlou stránku, která však poskytuje nemenší poučení, jež by také nemělo být zapomenuto. Jaké byly osudy našeho prvního národního zastupitelstva poté, kdy se stala skutkem jeho dějinná iniciativa - samostatná republika? Toto zastupitelstvo vlastní mizí z našeho národního života, je nahrazeno byrokratickou správou a rozmělňuje se - v podobě poválečného parlamentu - v kolbiště stranických půtek a bojů.

Osudy revoluční České národní rady z května 1945 nebyly příliš odlišné. Těžko je - pro mne osobně zvlášť - vzpomínat České národní rady po osvobození. Je to historie smutná a skličující. Krátce po květnu 1945 mizí Česká národní rada z našeho aktivního veřejného života, aby - aspoň zprvu - zůstala jen ve slavnostních oslavných projevech a později, aby zmizela i odtud, z těchto projevů, kde se objevovala namnoze už jen proto, aby se na ni nanesly temné barvy pomluv a zneuznání.

Sotva kdo, dokonce i z těch, kteří byli členy a spolupracovníky tohoto revolučního orgánu, sotva kdo si už tehdy, v létě 1945 uvědomil, jaké důsledky tato skutečnost bude mít. Zatlačení domácí národní reprezentace na Slovensku, které začalo ve stejné době, bylo - dnes je tato skutečnost zcela zřejmá a zjevná - prvním signálem onoho nešťastného vývoje, který posléze vyústil v onom byrokraticko-centralistickém režimu, který tragicky postihl národně se emancipující Slovensko a dalekosáhle - v míře, kterou dnes teprve začínáme odhadovat - poškodil samy základy našeho státu.

Na české straně - tuto skutečnost bych chtěl zdůraznit právě dnes - probíhal proces svou podstatou stejný, i když měl jiný průběh a jiné formy. České národní zájmy byly prakticky beze zbytku ztotožněny se zájmy státními, česká národní reprezentace rozpuštěna v reprezentaci celostátní. Tyto kroky, které vedly k tomu, že se Slováci postupně stávali nikoli jedním z dvou rovných, ale druhým národem republiky, se všemi neblahými důsledky, které tato skutečnost měla, tyto kroky byly činěny jakoby v zájmu upevňování státu a jakoby ve jménu Čechů.

Ve skutečnosti tomu bylo naopak. Byrokraticko-administrativní režim se nedotýkal jen národních zájmů Slováků a tím poškozoval zájem státu, v němž Češi spatřují jednu z vrcholných hodnot svého národního snažení. Svým nedemokratickým charakterem se odcizoval i české tradici a - tuto skutečnost bych chtěl právě dnes obzvlášť podtrhnout - poškozoval i vlastní národní zájmy Čechů. Bylo snad náhodné, jak hluboce byly tehdy zatlačeny a zneváženy ony národní tradice, na něž jsme my, Češi obzvlášť hrdí, tradice onoho pokrokového národního snažení, nutnost jejich rehabilitace cítíme tak zřetelně právě v současnosti, u příležitosti padesátého výročí vzniku naší republiky. Bylo snad náhodné, že z našeho veřejného života zmizela českost, úloha českého národa a jeho vlastenectví, jíž se po dlouhých letech poprvé dostalo vřelého ocenění v únoru tohoto roku - z úst Slováka Alexandra Dubčeka?

Nezdravý byrokraticko-centralistický režim nepoškozuje jen zájmy "druhých" národů a národností republiky, ale obrací se ve svých důsledcích - a těžce se obrací - i proti zájmům národa "prvního", jehož jménem - zneužitým jménem - byly zákony zaváděny. To už je osud všech takových režimů, které nakonec všechny poškozují a nikomu neprospívají. Neradostné osudy naší Prahy, která byla centrem tohoto režimu, to ilustrují právě tak názorně jako osudy druhého českého národního centra - Brna. Hluboká národnostní nespokojenost Slováků, která je zdrojem dnešní nutnosti státní přestavby, není ani zdaleka jediným pasivem této mylné a falešné politiky, jež se po léta prováděla. I mnohé palčivé národní problémy české zůstaly nevyřešeny. Nemám tu na mysli jen ony křivdy, jež se staly Moravě a které jsou dnes zdrojem trpkých výtek, jimž sotva lze upřít oprávnění. Mám tu na mysli i bolavé problémy pohraničí a řady dalších českých okresů, např. Jihočeských a Severočeských, které patři k nejméně vyvinutým v celé republice.

Přes tyto oprávněné výtky mi však dovolte, abych bez práva na mentorování připomněl z naší minulosti příměr o třech prutech Svatoplukových. V dnešní historické chvíli bychom měli rozhodovat uváženě a myslet na jednotu našich národů a našich zemí, tak důležitou nejen v minulosti, ale i v přítomnosti pro tento náš společný stát.

Bohužel, nejen na Slovensku, ale i v Čechách a na Moravě je před námi mnohé, co je třeba napravit a změnit. To všechno dostává do vínku nová Česká národní rada, pokud jde o země české, před níž vyvstávají úkoly, které nejsou o nic menší nežli ony, jež řešily její předchůdkyně za první a druhé světové války.

Je na první pohled zřejmé, že jádrem působnosti dnes volené České národní rady je součinnost a zastupováni Čechů v jednání se zplnomocněnými zástupci Slováků a ostatních národností republiky o nadcházející federativní přestavbě státu. Z hlediska českého znamená tento krok - rád bych tuto skutečnost podtrhl - autoritativní a praktické přihlášení se Čechů k těmto principům. Myslím, že to je dostatečný důvod, aby tuto volbu plně podpořili i poslanci slovenští a poslanci menšin, aby ve svém souhlasu se vznikem českého národního zastoupení nespatřovali jen pouhou povinnost. Vytvoření českého zastupitelstva je nezbytným předpokladem přestavby státu a v tomto smyslu vpravdě národním zájmem nejen Čechů, ale i Slováků a menšin.

Zajištění a sjednání nové státní struktury nebude nikterak snadné a lehké a snadná a lehká nebude ani úloha České národní rady, a to tím spíš, že se od ní očekává nejen pouhá obhajoba českých národních zájmů, obdobně jako u Národní rady slovenské. Myslím, že by pro Českou národní radu, stejně jako pro všechny zúčastněné strany, měla platit jedna zásada, abychom polovinu svého úsilí věnovali svým národům a druhou polovinu společnému státu, své republice, která se musí stát státem, jemuž bychom všichni bez jakýchkoli výhrad mohli říkat náš. (Potlesk.)

Jakkoli bude nadcházející přestavba státu představovat hlavní a první úkol dnes volené České národní rady, její působnost se na to ani zdaleka neomezí. Za ním se rýsují úkoly další, z hlediska budoucnosti státu a národa neméně důležité a náročné. Česká národní rada bude mít povinnost dát podnět k novému uspořádání vlastních vnitřních věcí, českých zemí, problémů menšin, včetně problémů Slováků zde žijících, dalekosáhlých a závažných problémů regionálních, nové struktury státní správy a veřejného života vůbec. Jde vlastně - kdybych se pokusil převést všechny tyto různorodé problémy na společnou základnu - o problém, který je společný celé republice a k němuž se česká část musí vyjádřit zvlášť zřetelně. Je to další rozvoj socialistické společnosti, v níž by tradiční hodnoty byly vskutku naplněny demokratickými a humanitními ideály, jež jsou a musí být skutečnému socialismu, tak jak byl koncipován svými velkými zakladateli, vlastní.

To je obrovský, v této chvíli prakticky nepřehlédnutelný prostor, který se otevírá nejen před samotnou Českou národní radou, ale před celou českou veřejností. V tomto procesu musí být nalezeny - a jsem pevně přesvědčen, že nalezeny budou - nové hybné síly našeho společenského života, stimuly nejen státní, ale i národní. Nejen před Slováky, ale i před Čechy se otevírají nové stránky dějin, listy dnes ještě prázdné a čisté, ale listy, které budou muset být novou národní aktivitou a tvořivostí důstojně popsány.

V čele tohoto snažení budou stát nové české národní orgány, veřejné, politické, státní i zastupitelské, v prvé řadě mám na mysli Českou národní frontu, jejíž ustavení se mi jeví jako jeden z nejbezodkladnějších úkolů, má-li mít Česká národní rada širší politické zázemí, podpory, partnerství i určitého korektivu, které nutně potřebuje. Česká národní rada je první z nich, který je tvořen, na ní spočine tíha dvojnásobná, tíha, jež doléhá na ty, kdož razí nové dosud neznámé a neprozkoumané cesty.

Vím dobře, že to klade odpovědnost takřka až neúměrnou na orgán, vytvořený vlastně nepřímou volbou, na orgán prozatímní, který není - a nemůže být - vybaven v potřebné míře oním autoritativním mandátem českého lidu, jenž může vzejít jen ze všeobecných demokratických voleb. Má-li však Česká národní rada této své vpravdě dějinné odpovědnosti dostát, tuto důvěru potřebuje, potřebuje nanejvýš nutně. Odpovědnost, kterou na sebe vezme Česká národní rada, není jen jejím závazkem. Je to závazek, který spolu s ní musí vzít na sebe všechny státní a politické orgány, který musí na sebe vzít - a to považuji za nejdůležitější - především nejširší česká veřejnost.

Rád bych jen dodal - a jsem přesvědčen, že vyjádřím názor všech nás, poslanců - že tuto podporu, podporu skutečně všestrannou, dostane Česká národní rada i od našeho Národního shromáždění, nejen dnes ve volebním aktu, ale i zítra a po všechny další dny, nejen ve slovech a v deklaracích, ale i v praxi, v každodenní práci.

Z celého srdce přeji České národní radě, která bude zvolena, úspěch v práci, kterou vykoná ve prospěch českého národa a celého našeho společného státu Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Predsedajúci podpredseda NZ Valo: Ďakujem predsedovi NZ posl. Smrkovskému za prednesený referát.

Vážené súdružky a súdruhovia, v uplynulých dňoch boli vykonané vo všetkých krajoch v Čechách a na Morave, v hlavnom meste Prahe, na ÚV NF potrebné politické prípravy, aby v zmysle ústavného zákona o príprave federatívneho usporiadania ČSSR mohlo Národné zhromaždenie na dnešnej schôdzi zvoliť Českú národnú radu.

Návrh kandidátov pre túto voľbu máte podľa § 4, ods. 2 citovaného ústavného zákona NZ, ktorý predložil Národnému zhromaždeniu Národný front, pred sebou. Návrh odôvodni predseda ÚV NF dr. František Kriegel. Prosím, aby sa ujal slova.

Předseda ÚV Národní fronty s. dr. Kriegel: Vážené Národní shromáždění, vzácní hosté, je mou povinností doporučit kandidátku pro Českou národní radu, jejíž složení máte v rukou.

Na zasedání pléna NS dne 24. června t. r. schválili jsme ústavní zákon o přípravě federativního uspořádání ČSSR. Tímto zákonem byla zřízena i ČNR jako orgán ústavní politické reprezentace českého národa. Schválili jsme současně, aby byla ustavena v nejkratší době a měla 150 členů.

Plénum NS zřídilo také komisi, v jejímž čele byl předseda NS. Jejím úkolem bylo zajistit ve spolupráci s KV NF a MěstV NF v Praze výběr kandidátů, o nichž máme na dnešním plénu jednat.

Chci předeslat, že vzhledem k mimořádnému zájmu a k omezenému počtu míst v ČNR to byl úkol nadmíru složitý a obtížný. Současně jsme si byli vědomi velké odpovědnosti, protože je to poprvé od roku 1945, kdy se znovu vytváří český politický orgán, jehož úkolem bude odpovědně se spolupodílet na přípravách nového státoprávního uspořádáni naší republiky.

Byli jsme postaveni před úkol vytvořit návrh orgánu, který by byl vysoce reprezentativní a současně dělný, v němž by byli zastoupeni představitelé všech sociálních skupin a vrstev našeho lidu, na němž by se plně podíleli zástupci jednotlivých oblasti naší země, v němž by nalezli uplatnění zástupci všech politických sil a významných společenských organizací. Současně jsme přihlíželi i k zásadě zastoupení národnostních menšin a zejména také k významným celonárodním osobnostem.