Vzdělanost, kultura, věda a umění byly vždy hrdostí naší země a významnou duchovní zbraní. Věříme, že i v budoucnosti splní čestně svou úlohu v zápase o příští štěstí našich socialistických národů.

Vždyť o našich národech je známé, že jejich národní vývoj, tolik zkoušený dějinami, byl vždy ovlivňován pokrokovými, demokratickými, revolučními a humanitními proudy evropských národů - že tyto vzácné lidské vlastnosti utvářely psychiku našich národů, ovlivňovaly jejich myšlení a jednání.

Kultura českého a slovenského národa po celá staletí se vytvářela na křižovatce pokrokových směrů národů Evropy, bojujících za národní a sociální svobodu. Z toho vyvěrá velmi citový vztah našich národů k spravedlnosti, v jejich hlubokém smyslu pro právo. Navazujíce na kulturní dědictví našich dějin, budeme dále rozvíjet práci tak, abychom důstojně v socialistických podmínkách dali lidu jistotu jeho budoucnosti.

Vláda vykoná vše, aby společně s lidem naší socialistické československé vlasti překonala dnešní složitou situaci. Je si vědoma, že jen nová aktivita všech pozitivních společenských sil, jen jednota našeho lidu a našich národů může naplnit jejich naděje pracovat a žít v míru v socialistickém Československu. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji předsedovi vlády soudruhu Černíkovi. Konstatuji, že je přítomno 277 poslanců.

Zahajuji rozpravu k vládnímu prohlášení. Jako první se přihlásil president republiky, armádní generál Ludvík Svoboda. Prosím ho, aby se ujal slova.

President ČSSR arm. gen. Ludvík Svoboda:

Vážené Národní shromáždění,

soudružky a soudruzi,

drazí přátelé!

Rád bych především Vám všem upřímně poděkoval za důvěru a podporu, kterou jste mi poskytovali v uplynulých dnech, i za obětavost a úsilí, s jakým jste plnili mandát svěřený Vám lidem.

A dovolte mi, abych zároveň s tribuny Národního shromáždění vyslovil vřelý dík i všemu našemu lidu - dělníkům, rolníkům, inteligenci, naší mládeži, jejíž rozvahy i kázně si zvlášť cením. Jen za podpory Vás všech, s Vaší důvěrou, kdy každou hodinu a minutu jsme cítili a věděli, že hovoříme a jednáme jménem lidu, jen tak bylo možno hledat cestu z dané situace.

Nebylo to snadné. Situace, která vznikla, obsahovala nejvážnější rizika a nebezpečí pro naše národy.

Jak dále postupovat, bylo otázkou nejen nesnadnou, ale i obzvlášť odpovědnou. V zájmu naší vlasti bylo nezbytné zabránit krveprolití a dosáhnout takového řešení, které by bylo slučitelné se ctí a nedotknutelnými právy a zájmy našeho lidu a jeho socialistické budoucnosti.

To vyžadovalo, aby především byla plně obnovena činnost vedoucích státních i stranických orgánů v čele s těmi jejich představiteli, kteří do této funkce byli právoplatně ustanoveni a jimž lid projevil plnou důvěru a podporu. Vývoj plně potvrdil správnost našeho stanoviska, že jedině tyto orgány a jejich vedoucí představitelé jsou oprávněni ke konkrétním jednáním o řešení vzniklé situace, a to jak z titulů svých funkcí, tak zejména důvěrou lidu.

Vycházeli jsme z toho, že náš lid je pevně odhodlán pokračovat ve všem tom zdravém a tvůrčím, co přineslo polednové období. To znamená po cestě další výstavby socialistické společnosti, za odstranění nesprávných metod i hrubých chyb minulosti, jež byly škodlivé nejen pro náš lid, ale znevažovaly i samy velké ideje socialismu.

Z těchto základních zásad jsem vycházel, když jsem požádal, abychom mohli vzniklou situaci přímo projednat s nejvyššími sovětskými představiteli.

Tak došlo k moskevským jednáním. Za účasti vedoucích představitelů našeho státu a Komunistické strany Československa jsme dospěli ke vzájemné dohodě o opatřeních k normalizaci situace v Československu.

Výsledky moskevských jednání jsou z naší strany výsledkem úsilí najít čestné a reálné východisko z dané situace, které dbá životních zájmů a nadějí našich národů.

A naprosto otevřeně a s plnou odpovědností bych chtěl zdůraznit, že důsledné plnění závěrů moskevských jednáni zároveň představuje jediné reálné a přijatelné řešení, a tím i pro nás základnu další politiky.

Z toho též vychází vládní prohlášení, které přednesl předseda vlády s. Černík. Chtěl bych proto plně podpořit smysl a duch tohoto prohlášení a požádat Vás všechny, abyste svým souhlasem s ním zároveň projevili své odhodlání pomoci při realizaci všech nezbytných opatření.

Připomínám to i proto, že je dnes s mimořádnou naléhavostí potřebný jednotný postup státních i společenských orgánů a organizací při plnění těchto životně důležitých opatření. Věřím zároveň, že naše společné úsilí najde podporu všech čestných občanů naší země. Zůstaneme tak věrni zájmům své socialistické vlasti i svému internacionálnímu poslání a závazkům.

Teď není doba pro nějaké bolestinství a nářky. Je třeba realisticky se dívat na věci, odpovědně a rozhodně přistoupit k další práci.

Chtěl bych položit důraz na to, že si dnes na všech stupních i na všech úsecích života naší společnosti musíme vytýčit nejen reálný a pozitivní, ale též ofenzivní plán další činnosti. Nikde nevystačíme s tím, že budeme do omrzení opakovat, co bychom rádi dělali a co nám okolnosti dělat nedovolují. To by bylo nesprávné. Musíme vypracovat vlastní konkrétní plán práce na základě těch možností, které máme, plán, který bude vycházet z vlastní vůle a skutečných potřeb našeho lidu.

Zdůrazňujeme-li, že jsme pevně rozhodnuti pokračovat ve vývoji, jehož základní kameny položilo lednové, dubnové a květnové plénum ÚV KSČ, pak to samozřejmě neznamená, že můžeme najednou řešit celý ten příval problémů a požadavků, jak vznikaly v tomto období. Bylo by to nereálné. Nezvládli jsme je ostatně dříve a tím spíše bychom je nezvládli dnes. Zejména však se musíme náležitě poučit z vlastních chyb a nedostatků, někdy vyvolaných i ukvapeností, anebo nerozhodností.

Považujeme za nezbytné rozvíjet především ty stránky polednového vývoje, ty záměry akčního programu a programového prohlášení vlády, které zdůrazňují a rozvíjejí socialistický charakter našeho společenského zřízení, jeho demokratickou a lidskou tvář. To znamená cílevědomě a důsledně řešit především ty otázky, které se dotýkají životních zájmů nejširších vrstev obyvatelstva. Soustředit se mnohem více na řešení ekonomických problémů, problémů životní úrovně, na upevňování svazků našich národů na nové federativní základně, na posilování jednoty našeho lidu v Národní frontě, na řešení palčivých problémů naší mládeže a inteligence.

Posuďte sami, že vládní prohlášení, které jsme vyslechli, svým zaměřením i hlavními úkoly odpovídá těmto zájmům našeho lidu. Vychází z respektování reálné skutečnosti i z naléhavých potřeb dalšího rozvoje socialistické výstavby v naší vlasti.

Na závěr ještě jednu poznámku. Jsme právem hrdí na to, s jakou jednotou se veškerý náš lid postavil v těchto dnech kolem svých vedoucích představitelů, kolem vedení státu i Komunistické strany Československa. Bylo o tom právem proneseno i napsáno mnoho vřelých slov. Dnes je třeba jít dál, směle vykročit do budoucnosti.

Vlasteneckou jednotu našeho lidu z těchto dnů je třeba nyní přetvářet v jednotu činorodé práce a společného obětavého úsilí o další socialistický rozvoj naší vlasti. Najdou se snad lidé, kterým tato cesta střízlivé a prospěšné denní práce nebude vyhovovat. S námi však půjdou čestní lidé všech vrstev naší společnosti, všichni, kdo to myslí dobře se socialistickou budoucností naší vlasti.

A této socialistické jednotě, poctivé a čestné práci věnujme všechny své schopnosti a síly! (Dlouhotrvající potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem súdruhovi prezidentovi za jeho prednesený prejav. O slovo sa prihlásil predseda Národného zhromáždenia súdruh Smrkovský. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Předseda NS Smrkovský: Vážené Národní shromáždění, vážení hosté, dovolte mi nejprve, abych ze srdce poděkoval presidentu naší Československé socialistické republiky armádnímu generálu Ludvíku Svobodovi za jeho vystoupení.

Nečiním tak pouze z procedurální povinnosti předsedajícího dnešní schůze. Činím tak především u vědomí závažnosti a složitosti současných dnů, které prožíváme, nad jejichž problematikou se budeme na tomto plenárním zasedání odpovědně zamýšlet a hledat řešení palčivých problémů, které před naší společnost tak náhle a neočekávaně vyvstaly.

Ne často - snad jednou za mnohá desetiletí - musí svobodně zvolení zástupci lidu prožít a pocítit až do dna tíhu odpovědnosti, kterou na ně vložila tato historická chvíle, pocítit váhu onoho velikého závazku důvěry, kterou jim dal lid, a plnit a splnit v nepředvídaných a mimořádně složitých podmínkách úkol uložený jim nejvyšším zákonem této země - Ústavou Československé socialistické republiky.

President republiky soudruh Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ s. Alexander Dubček, nejvyšší zastupitelský sbor republiky, vláda republiky i další činitelé jsou před takovou historickou zkoušku od 21. srpna t. r. postaveni.

Jsme dosud uprostřed událostí, které se od oné noci z 20. na 21. srpna t. r. začaly tak neočekávaně odvíjet. Je ještě příliš brzy na hodnocení a bilancování právě uplynulých dnů. Jedno je však jisté: i když jsme v těchto prvních dnech, které vešly do historie této země, nebyli a nemohli být a pracovat vždy pospolu, byli jsme přesto všichni spjatí společnou myšlenkou a společnou odpovědností. Slova zákonů, slova přijatých závazků a především slova ústavního slibu, který každý z nás svobodně na svou čest a svědomí složil, stála před námi tvrdě a nesmlouvavě, obnažená do samé podstaty svého smyslu a žádala své naplnění.

Podle toho jsme jednali a rozhodovali zde i za hranicemi naší vlasti, věrni Československé socialistické republice, věrni ideálům socialismu, dbali jsme vůle lidu této země, s nímž jsme se cítili spjati těsněji než kdykoliv předtím.

Toto vše si znovu hluboce uvědomuji právě v této chvíli, když jsme vyslechli z úst předsedy československé vlády slova jejího prohlášení k současné situaci a kdy jsme vyslechli vystoupení presidenta Československé socialistické republiky.

Dnešní schůze Národního shromáždění zaujme nepochybně v dějinách tohoto zákonodárného sboru místo významné. Jsem přesvědčen, že důstojně naváže na jeho historické zasedání ve dnech 21.-28. srpna t. r., které se stalo skutečnou osou našeho vnitropolitického dění a k němuž s důvěrou i nadějemi vzhlížel všechen lid.

I od dnešního našeho zasedání čeká náš lid moudré a vpravdě státnické stanovisko i rozhodnutí. Dnešní schůzí činí totiž Národní shromáždění první závažný krok k realizaci ustanovení moskevského protokolu. Tato ustanovení a jejich plnění v duchu i liteře vyznačují cestu k plné normalizaci našeho státního i společenského života. Taková je realita těchto dnů. Je proto na nás, abychom věrni ústavě republiky přijali dnes taková zákonná opatření, která budou důkazem, že to se závěry moskevských jednání myslíme vážně a že přijaté závazky nechceme a nebudeme obcházet. Jsme přesvědčeni, že takovýto náš postoj bude zárukou, že se stejně vážně a upřímně postaví k závazkům vyplývajícím z moskevského protokolu i druhá strana.

Soudružky a soudruzi poslanci, soudím, že nejcennější devizou uplynulých dnů byla v historii dosud nebývalá jednota našeho lidu. Tato jednota našla svůj výraz v jednotě a jednotném postupu všech ústavních orgánů naší republiky, a to nejen v jejich nejvyšších článcích. Dovolte mi v této souvislosti vzpomenout i toho jak znamenitě obstály v historické zkoušce srpnových dnů i naše národní výbory všech stupňů a vyslovit jejich pracovníkům za projevenou občanskou statečnost a státnickou rozvahu s této tribuny dík a uznání. (Potlesk.)

Tato jednota všech našich ústavních orgánů, jednota lidu a státního vedení všech stupňů, semknutost všeho lidu kolem Komunistické strany Československa je základní podmínkou pro překonání všech obtíží, které nás ještě čekají v úsilí o postupnou normalizaci a konsolidaci našeho života.

Chci proto vyjádřit přesvědčení, že i naše dnešní jednání přinese nový důkaz toho, jak se Národní shromáždění hlásí ke své spoluodpovědnosti za správu státních záležitostí, jak chce spolu s presidentem a vládou republiky vyvést tuto zemi, naši zemi a její lid opět na cestu takového rozvoje socialistického zřízení, který uvolní všechny síly svobodné socialistické aktivitě našich národů.

Dovolte mi vyslovit i jménem vás všech díky a uznání presidentu republiky Ludvíku Svobodovi, prvnímu tajemníku ÚV KSČ Alexandru Dubčekovi, předsedovi vlády ing. Oldřichu Černíkovi za statečnost a opravdu nadlidské úsilí při řešení mimořádně těžké a složité situace, v níž se ocitly naše státní záležitosti. (Potlesk.)

Dovolte mi současně, abych na závěr vyslovil za svou osobu plnou podporu všem navrhovaným opatřením, o kterých bylo hovořeno jak v prohlášení vlády, tak i ve vystoupení presidenta republiky, a které, po mém soudu, představují v dané situaci jedinou schůdnou a reálnou cestu k normalizaci a konsolidaci politických a hospodářských poměrů v naší zemi. (Potlesk.)

Podpredseda NZ Valo: Ďakujem s. predsedovi za prednesený prejav.

Prerušujem schôdzu na 30 minút.

Předseda NS Smrkovský (zvoní): Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi.

Než dám slovo představiteli Slovenské národní rady s. Barbírkovi, sděluji, že naší schůzí jsou přítomni od začátku posl. inž. Burian a Chudík, ač původně jsem hlásil jejich nepřítomnost. Tímto to opravuji.

Dávám slovo s. Barbírkovi, představiteli SNR.

Podpredseda SNR Barbírek: Vážené Národné zhromaždenie, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci!

Oba naše bratské národy prešli v nedávnych dňoch historickou skúškou. Slovenský národ a všetci poctiví obyvatelia Slovenska aj v týchto ťažkých časoch jednoznačne dokázali svoju vôľu žiť v jednote s bratským národom českým v spoločnom suverénnom socialistickom štáte. Základy republiky, na ktorých je založená jej štátnosť, obstáli aj v týchto osudových dňoch.

V nepriaznivej situácii, v akej sme sa ocitli, ukázala sa vysoká morálno-politická jednota státisícov prostých ľudí, ktorí ani v kritických chvíľach neprestali veriť vo svoje sily. Ukázali sa veľké prednosti socializmu, ktorý je skutočnou silou, keď ovládne široké vrstvy ľudu. Organizátorská sila NV nielenže neoslabla, ale práve v najťažších chvíľach sa znásobila. Oceňujeme vedúcich a všetkých pracovníkov vo výrobe, v doprave, v stavebníctve, v poľnohospodárstve, v obchode a vo všetkých službách, ktorí dobrovoľne s príkladnou a obdivuhodnou disciplínou plnili svoje úkoly a pracovali často mnoho nad svoje každodenné povinnosti. Robotníci nastupovali k svojim strojom, družstevníci dokázali, že družstvá pokladajú naozaj za svoje, pracovníci v zdravotníctve, v spojoch a v obchode obetavo a vynaliezavo vo dne v noci zabezpečovali prevádzku tak, aby mimoriadna situácia čo najmenej narušila život obyvateľstva.

Možno povedať, že tak, ako sa upevnila jednota našich bratských národov, tak prispievali k jednote republiky aj príslušníci ostatných národností žijúcich v našej spoločnej vlasti. Svojím postojom a svojimi činmi dokázali, že pokladajú Československú socialistickú republiku za svoju jedinú vlasť, že ju chcú spolu s ostatným obyvateľstvom zvelebovať. Ukázali zároveň svoju vieru, že nové štátoprávne usporiadanie ČSSR zaručí aj im plné občianske a národné slobody v duchu leninského riešenia národnostnej otázky.