Předseda NS Smrkovský: Děkuji s. Laštovičkovi.

Soudružky a soudruzi poslanci, debata k prohlášení vlády je skončena. Jsem zplnomocněn předsedou vlády prohlásit, že se zříká závěrečného slova, neboť nikdo z poslanců nedal důvod k tomu, aby se předseda vlády ke svému prohlášení znovu vrátil. Nám připadá úkol, abychom hlasováním rozhodli o našem stanovisku. Předsednictvo NS doporučuje, aby bylo přijato toto usnesení 26. schůze NS k vládnímu prohlášení:

Národní shromáždění

1. projednalo na své 26. schůzi dne 13. září 1968 prohlášení vlády ke vzniklé situaci a k nezbytně naléhavým opatřením;

2. bere na vědomí nezbytnost úpravy programu vlády schváleného Národním shromáždění dne 3. května t. r. a pokládá to ve shodě s vládou, vzhledem k vzniklé situaci, za nezbytné;

3. vyslovuje plnou důvěru vládě republiky a podporu při realizaci jejího programu;

4. při této příležitosti se obrací ke všem občanům republiky, aby ukázněným plněním zákonů a nařízení a nutných opatření uvědoměle působili ke konsolidaci politických poměrů a aby důsledným plněním svých pracovních úkolů přispívali k realizaci vládního programu a tím k dalšímu rozvoji naší socialistické společnosti.

Táži se vás, soudružky a soudruzi poslanci, zda má někdo připomínku nebo pozměňovací návrh k tomuto usnesení? Není tomu tak. Kdo souhlasí s předneseným návrhem? Prosím o hlasování. (Hlasuje se.) Děkuji. Je někdo proti? (Nikdo.) Kdo se zdržel hlasováni? (Nikdo) Konstatuji, že usnesení Národního shromáždění a vládní prohlášení bylo přijato jednomyslně. (Potlesk.)

Děkuji vám, soudružky a soudruzi poslanci.

Přistoupíme k dalšímu bodu jednání, kterým je

Návrh zákona o některých opatřeních k upevňování veřejného klidu a pořádku. Návrh předložila Národnímu shromáždění vláda a podle rozhodnutí předsednictva NS jej projednaly výbory ústavně právní, pro národní výbory a výbor branný a bezpečnostní.

Prosím ministra vnitra s. Pelnáře, aby jménem vlády tento návrh zákona odůvodnil.

Ministr vnitra Pelnář: Vážení soudruzi poslanci, vláda Vám předkládá k projednání návrh zákona o některých dočasných opatřeních k upevnění veřejného pořádku. Předložený návrh zákona je jedním z nutných legislativních opatření, která je třeba urychleně přijmout k vytvoření podmínek pro normalizací vnitřních poměrů ve státě.

Jde o některé legislativní úpravy na úseku shromažďování a na úseku sdružování a současně o zvýšení sankcí za přestupky a provinění, k nimž by došlo porušením zákazu, vydaného podle tohoto zákona ve věcech shromažďování a sdružování, a za některé další přestupky a některá provinění, k nimž by došlo porušením veřejného pořádku zvýšenou měrou.

Účelem všech těchto opatření je vytvořit spolehlivou záruku pro plné zajištění bezpečnosti a ochrany osob a majetku a pro upevnění veřejného pořádku jako nezbytného předpokladu úplné normalizace současných našich vnitřních poměrů.

Společným rysem všech ustanovení navrhovaného zákona je snaha vytvořit účinné prostředky pro případ, že by se nezodpovědní jednotlivci pokusili zneužít práva občanů dobrovolně se sdružovat nebo zneužívat ústavní svobody shromažďovací, popřípadě jinak zvýšenou měrou ohrozit veřejný pořádek.

Dovolte mně vyslovit přitom přesvědčení, že politická vyspělost a státnická moudrost našeho lidu, tolikrát již dříve osvědčená, se projeví i v této době tím, že naši občané pochopi danou situaci a že sami nejen svou prací, ale celým svým postojem v každodenním životě budou plně respektovat a prosazovat nutná stranická a vládní opatření a přispějí tak aktivně k potřebné normalizaci poměrů ve státě. Lze mít proto za to, že použití opatření podle navrhovaného zákona nebude v praxi ani nutné.

Přitom bych chtěl na tomto místě zdůraznit, že otázka zákazu, popřípadě rozpouštění shromáždění a otázka zastavení činnosti, popřípadě rozpuštění dobrovolných organizací bude v konečné podobě ve všech souvislostech vyřešena vydáním připravovaného zákona o právu sdružovacím a shromažďovacím. Rovněž otázka účinnosti a vhodnosti dosavadních opatření, která lze ukládat za přestupky a provinění podle zákona o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, bude definitivně vyřešena v rámci uvažované novelizace tohoto zákona. Je třeba však v tom směru poukázat na to, že požadavek zintensivnění sankcí, jež lze za přestupky a provinění ukládat, je též v souladu se zkušenostmi a názory členů a pracovníků národních výborů.

Vydáním navrženého zákona zůstanou přirozeně nedotčeny dosavadní právní předpisy platné pro sdružování a shromažďování. Znamená to mimo jiné, že ustanovení o zákazu, popřípadě rozpouštění shromáždění se nebude vztahovat na schůze pořádané organizacemi v rámci jejich stanov nebo statutu v uzavřených prostorech pro jejich členy nebo pracovníky a jmenovitě zvané hosty, jako jsou za těchto podmínek konané schůze stranické, odborové apod. Budou nadále rovněž platit ustanovení o způsobu ohlašování shromáždění, která podléhají ohlašovací povinnosti.

Ustanovení § 2 vládního návrhu se nebude vztahovat na politické strany a organizace plnící jejích funkcí. Otázka případného zákazu jejich činnosti je zvlášť řešena připravovaným zákonem o Národní frontě.

Vážení soudruzi a soudružky, na závěr bych chtěl vyslovit přesvědčení, že navrhovaný zákon vytvoří záruku, aby nedocházelo ke zneužívání ústavní svobody shromažďovací a předpisů o právu občanů se dobrovolně sdružovat a aby nedocházelo ani k jinému narušovaní veřejného pořádku zvýšenou měrou.

Doporučuji, abyste vládní návrh zákona o některých dočasných opatřeních k upevnění veřejného pořádku, včetně úprav projednaných na společné schůzi ústavně právního výboru, výboru pro národní výbory a výboru branného a bezpečnostního, schválili. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji ministru vnitra.

Prosím nyní společného zpravodaje výborů ústavně právního, výboru pro národní výbory a výboru branného a bezpečnostního posl. Voráče, aby seznámil plénum NS s obsahem společné zprávy vzpomenutých výborů k návrhu zákona.

Zpravodaj posl. Voráč: Vážený soudruhu presidente, soudružky a soudruzi poslanci, předložený vládní návrh zákona představuje soubor opatření, která mají všestranně napomoci urychlené normalizaci poměrů vzniklých po 20. srpnu letošního roku. Uvědomělý postoj našeho lidu, jeho úsilí ke konsolidaci hospodářského i společenského života v celé naší vlasti plně podporuje stanovisko vlády, obsažené v závěrečném ustanovení návrhu zákona, že totiž jde o opatření přechodná, omezená pouze na dobu nezbytné potřeby. Myslím, že bude proto správné, jestliže tuto myšlenku vtělíme při schvalovacím návrhu zákona přímo do jeho názvu.

V souvislosti s projednáváním návrhu tohoto zákona, jehož realizaci svěřujeme především národním výborům jako nositelům státní správy a strážcům veřejného pořádku, chtěl bych znovu s uznáním připomenout ten obrovský kus práce, který národní výbory vykonaly v posledních pohnutých událostech pro zachování klidu a pořádku, pro pravidelné a plynulé zásobování obyvatelstva, pro zabezpečení zdravotnictví a služeb a pro zdárné zahájení školního roku.

Věřím proto, že pochopení a důvěra, které se národním výborům v poslední době od obyvatelstva našich měst a obcí dostalo, bude i nadále upevňována rozvážným a neochvějným postojem národních výborů a že i do budoucna přispěje jejich práce k posílení pevné jednoty našeho lidu.

Doporučuji, aby do návrhu zákona byly zapracovány připomínky a upřesnění uvedená ve vyjádření, které všichni poslanci k dnešnímu projednávání dostali.

Předseda NS Smrkovský: Vzhledem k tomu, že předmětný návrh zákona byl projednán v několika výborech, nikdo se nepřihlásil o slovo. Přesto se ptám, zda se někdo chce ujmout slova v rozpravě? (Nikdo se nehlásí.) Není tomu tak.

Ptám se soudruha ministra Pelnáře, zda připomínky vzpomenuté soudruhem zpravodajem budou do zákona zapracovány.

Ministr Pelnář: Souhlasím.

Předseda NS Smrkovský: Ptám se, zda si soudruh ministr přeje ještě jednou slovo?

Ministr Pelnář: Ne.

Předseda NS Smrkovský: Také zpravodaj nemá již co říci?

Zpravodaj posl. Voráč: Ne.

Předseda NS Smrkovský: Dám tedy o návrhu zákona hlasovat.

Kdo souhlasí s návrhem zákona o některých opatřeních k upevnění veřejného klidu a veřejného pořádku, a to ve znění společné zprávy výboru ústavně právního, výboru pro národní výbory a výboru branného a bezpečnostního, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.)

Děkuji. Kdo je proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Děkuji, tím Národní shromáždění schválilo návrh zákona o některých opatřeních k upevnění veřejného klidu a veřejného pořádku.

Přistoupíme nyní k projednání dalšího bodu pořadu, a to k

Ministr kultury a informací Galuška: Vážené Národní shromáždění, vláda vám předložila návrh zákona o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a hromadných informačních prostředků. Znění tohoto návrhu bylo zevrubně projednáno na společném zasedání ústavně právního a kulturního výboru. Vláda akceptovala některé připomínky, které z tohoto jednání vyšly, jakož i doporučení expertů.

Problematika v oblasti tisku a hromadných sdělovacích prostředků byla zevrubně charakterizována ve vlád. prohlášení, které přednesl předseda vlády s. Černík. Myslím, že nemá smysl to opakovat.

Chtěl bych jenom ještě říci, že vláda učinila několik dalších opatření ve smyslu normalizace situace na tomto úseku. Jmenovala vládní zmocněnce do Československé televize a Československého rozhlasu, zřídila na svém včerejším zasedání vládní výbor pro tisk a informace a přistoupila k pravidelnému informování představitelů tisku o pracích a intencích vlády. Pokud jde o Úřad pro tisk a informace, tento úřad již začal postupně vyvíjet činnost.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda vám doporučuje schválit návrh zákona o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných sdělovacích prostředků s tím, že současně budou pokračovat práce na novém tiskovém zákoně, s jehož přijetím, jak předpokládáme bude moci skončit platnost tohoto mimořádného zákona.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji min. Galuškovi. Dávám nyní slovo společnému zpravodaji výboru ústavně právního a výboru kulturního posl. dr. Hrabalovi.

Zpravodaj posl. dr. Hrabal: Vážený pane presidente, vážené Národní shromáždění, soudruzi a soudružky poslanci, byl jsem pověřen ústavně právním a kulturním výborem Národního shromáždění, abych jménem obou těchto výborů a se souhlasem předsednictva Národního shromáždění předstoupil před dnešní zasedání se svou zpravodajskou zprávou.

Konstatuji především, že vláda předložila Národnímu shromáždění vládní návrh zákona o některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a ostatních hromadných sdělovacích prostředků bez předchozího projednání zásad navrhované úpravy, tj. novely zákona č. 84 z r. 1968 Sb. ve znění zákona č. 81/1966 Sb. Byla tím porušena naše běžná legislativní praxe i uzance zakotvená v jednacím řádu NS.

Přes tento formální nedostatek oba jmenované výbory NS na několika svých jednáních i společná komise obou výborů pracovaly velmi intenzívně, i když s chvatem, ale ve snaze najít optimální a vyhovující řešení. Ke tříbení názorů přispěla též expertní stanoviska pracovníků některých vědeckých pracovišť. Věcné úpravy této novely jsou též odrazem a výsledkem porady předsednictva Svazu novinářů s předsedou a místopředsedy našeho NS. Oba výbory NS se snažily za dnešní situace vytvořené nezávisle na naší vůli odvést poctivý kus práce.

Konečné znění vládního návrhu zákona má svou historii a své vlastní vývojové fáze. Poté, kdy vláda svým vlastním usnesením vytvořila Úřad pro tisk a informace a na Slovensku slovenský Úřad pro tisk a informace jako své vlastní pomocné zařízení bez výkonné pravomoci a s působností poradní, bylo jednáno znovu v další osnově zákona o zřízení tohoto Úřadu zákonem, o jeho legalizaci s působnosti centrálně mocenského úřadu. V této druhé fázi bylo uvažováno jen o následných opatřeních nebo sankcích, jestliže by vydavatel uveřejňoval zprávy a jiné informace v rozporu s posláním periodického tisku, zejména jestliže by tím byly porušeny důležité zájmy vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Předpokládanou sankcí na toto porušení byla důtka vydavateli nebo zastavení periodika nejdéle na dobu 3 měsíců. V této etapě nebylo nutno uvažovat o zavedení předběžné cenzury, ale pouze vymezení pravomoci Úřadu, pokud jde o možnost použití sankcí, které jsou nutné k vynucení vlastní autority a k prosazení cílů vlády. Na včerejší společné schůzi výborů bylo velmi otevřeně zdůrazněno, že některé další momenty nutí vládu k mnohem větší důslednosti v oblasti publikování některých statí, článků a úvah a že je tedy nutno vedle následných sankcí, které má Úřad pro tisk a informaci k dispozici, umožnit vládě v současné situaci, aby vládla se vší odpovědností a důsledností, aby měla možnost zasahovat též předběžně do veškeré publikační činnosti. Z těchto důvodů byla v § 3 odst. 1 navrhovaného zákona situována účinnost § 17 zákona č. 81/66 Sb. Tím není sice zrušen, ale je pozastaven článek 1 zákona č. 84/68 Sb. ve znění, že cenzura je nepřípustná a že se cenzurou rozumějí jakékoliv zásahy státních orgánů proti svobodě slova a obrazu a jejich šíření hromadnými informačními prostředky.

V průběhu jednání byla řada úvah a názorů nebo námětů, jakým způsobem je možno cenzuru v praxi uplatnit. Klonili jsme se k myšlence, že je možno se dohodnout společně s pracovníky sdělovacích prostředků tak, že by cenzuru vykonával některý člen redakce, který by byl pověřen a nadán pravomocí orgánu Úřadu pro tisk a informaci. Tato myšlenka, jak jsem již dříve uvedl, se nesetkala s porozuměním na poradě s předsednictvem Svazu novinářů, protože při této poradě nebylo možno vymezit pro dnešek, ale ani pro zítřek, které skutečnosti jsou v rozporu s důležitými zájmy vnitřní nebo zahraniční politiky státu.

Předsednictvo Svazu novinářů nebo jeho jednotliví členové navrhovali sami použití druhé varianty, která s menší úpravou byla převzata do konečného vládního návrhu. Podle konečné úpravy 2. odstavce § 3 je možno, aby práci cenzora vykonával Úřad pro tisk a informace přímo nebo prostřednictvím zmocněnců jmenovaných tímto Úřadem na návrh vydavatele a šéfredaktora.