Novou historickou příležitost pro oba národy s sebou přinesla první světová válka. Vůle Čechů i Slováků po národním a státním osvobození stejně jako oboustranná vůle žít ve společném státě byla v průběhu války manifestována při nejrůznějších příležitostech. Společný odpor českého a slovenského lidu proti válce a útlaku, touha po svobodném životě ve společném státě nacházely brzy i své politické vyjádření. Když pak Říjnová revoluce vzedmula vlnu revolučního hnutí v celém světě a posílila tak i národně osvobozenecké hnutí v Rakousko-Uhersku, jehož vládnoucí kruhy nebyly s to pokrokově řešit vzniklou situaci, byl vznik společného státu Čechů a Slováků již jen otázkou času.

Politická reprezentace Čechů i Slováků, která před 50 lety v posledních dnech října 1918 o základech společného státu rozhodovala, vycházela však z ideologie čechoslovakismu. Nepovažovala Slováky za samostatný národ, ale jen za větev dvojjediného národa. V důsledku toho nebylo také státoprávní postavení Slovenska v novém státě řešeno důsledně demokraticky, v duchu práva národů na sebeurčení. Rovněž touha po státě sociálně spravedlivém nebyla tehdy uspokojena.

Přes tato vážná sociální i národnostní omezení daná buržoazním charakterem vzniklého státu byla první Československá republika nejen pro Čechy, ale i pro Slováky prvním společným státem v jejich dějinách. Umožnila pozoruhodný rozvoj obou národních individualit a jejich humanitních ideálů. Slovákům jako národu, jehož vývoj byl v důsledku nepříznivých historických podmínek zpomalen, umožnila politicky a kulturně dozrát, dovršit své vlastní konstituování v sebevědomý státotvorný národ.

Rozbití republiky, inspirované a uskutečněné především brutální agresí fašistického Německa, druhá světová válka, osvobozenecká úloha SSSR v ní a závěry, které z ní pokrokové síly obou našich národů vedené KSČ vyvodily, prokázaly jak pevnost svazků Čechů a Slováků, tak ale i nutnost a vůli odstranit z minulosti vzájemných vztahů všechno, co tyto vztahy poškozovalo a společný stát oslabovalo. Proto také byla odmítnuta politika a ideologie čechoslovakismu. V Košickém vládním programu byly - v podobě Slovenské národní rady a sboru pověřenců s jejich pravomocemi - zakotveny principy obsahující již významné prvky vycházející z nového nazírání na soužití Čechů a Slováků.

Bohužel, poválečný vývoj nešel ve směru posilování a rozvíjení těchto demokratických prvků. V rozporu s objektivně dozrávající politickou potřebou se vždy znovu prosazovala tendence k tužší centralizaci státního a společenského života. Součástí této tendence bylo i omezování pravomocí slovenských národních orgánů. V roce 1960 vyvrcholil tento vývoj až v úplné likvidaci sboru pověřenců jako zvláštního slovenského vládního orgánu. Úloha Slovenské národní rady byla přitom dále snížena v podstatě jen na reprezentační orgán.

Důsledné řešení národnostní otázky se stalo po lednu 1968 jedním z hlavních úkolů politiky Komunistické strany Československa a vlády. Jako rozhodující bylo třeba vidět především odstranění příčin, z nichž vyrůstaly kořeny nerovnoprávného postavení slovenského národa. Byly posuzovány různé alternativy uspořádání vzájemných vztahů mezi oběma národy. Ukázalo se, že jedinou alternativou schopnou řešit tento problém je federativní uspořádání republiky. Proto Komunistická strana Československa ve svém programu a vláda ve svém programovém prohlášení proklamovaly federalizaci Československa jako jedno ze základních opatření své politiky. K tomuto návrhu se přidaly ostatní organizace NF.

Vláda chápe státoprávní uspořádání republiky na principech federalizace jako významnou součást upevnění politického systému Československa. Federální státoprávní uspořádání má posílit jednotu našich národů, jednotu Československé socialistické republiky a stát se tak významným faktorem celkové konsolidace našeho politického života. A má tedy být jedním ze základních činitelů posilujících socialistický vývoj naší republiky.

Vážení poslanci, návrh ústavního zákona o čs. federaci patří nepochybně k nejvýznamnějším zákonodárným aktům, jakými se kdy naše Národní shromáždění zabývalo. Jeho přijetí bude znamenat zásadní změnu dosavadních státoprávních vztahů českého a slovenského národa i novou epochu ve vývoji československé státnosti.

Naší současnou úlohou je postavit vztahy našich národů na nové základy a zakotvením jejich rovnoprávných vztahů dále upevnit a posilnit společný socialistický stát Čechů a Slováků a jeho mezinárodní postavení. Projekt československé federace jasně vyjadřuje, že oba naše národy - Češi a Slováci - mají přímo bytostný zájem na existenci a trvání společné státnosti.

Projekt československé federace současně vyjadřuje, že jde o svazek národů svébytných a svrchovaných, které z vlastního dobrovolného rozhodnutí chtějí pokračovat ve společném životě a upevňovat svoje politické, hospodářské a kulturní společenství. Toto společenství federativním svazkem nejen že nemá být oslabené, ale naopak bude se moci na nových základech úspěšněji rozvíjet ve prospěch obou národů.

Skutečnost, že federativní uspořádání republiky vytváří předpoklady pro úspěšnější rozvoj obou národů, bych chtěl obzvláště zdůraznit. Velmi často se totiž tato skutečnost interpretovala, a v některých případech je tomu tak ještě doposud, že jde pouze o řešení slovenské otázky. Nové státoprávní uspořádání republiky však vytváří podmínky pro formulování samostatné české národní politiky, navazující na její historické, demokratické a revoluční tradice. Umožňuje, aby oba národy prostřednictvím svých národních orgánů formulovaly svou vlastní politiku, odpovídající jak jejich tradicím, tak zejména jejich současným a budoucím potřebám. Přitom formulování samostatných politik obou národů nelze stavět do rozporu s požadavkem jednoty Československé socialistické republiky.

K tomu, aby samostatná politika obou národů se mohla uskutečnit, je nezbytnou podmínkou existence jednotné Československé socialistické republiky. Posílení a upevnění československé státnosti je proto jedním z hlavních cílů nového státoprávního uspořádání. Proto také předkládaný návrh vyjadřuje základní faktory vyplývající z nutnosti soudržnosti federace a z požadavku upevnění jednoty našich národů. Těmito faktory jsou zejména:

Projektu federace byla vládou věnována mimořádná pozornost.

K tomu, aby tento náročný úkol programu strany a programového prohlášení vlády byl kvalitně splněn, aby všechny stránky federalizačního projektu byly náležitě analyzovány, vytvořila vláda též potřebné organizační předpoklady. Zřídila odborné komise a pro všestranné posuzování politických aspektů federalizace vytvořila politický výbor a o jeho stanoviska se opírala při průběžném posuzování výsledků prací, popřípadě návrhů variantních řešení, které jí odborné komise předkládaly. Vydatnou pomoc při zpracování návrhu ústavního zákona o československé federaci znamenaly podklady a návrhy zpracované z iniciativy Slovenské národní rady jejími odbornými komisemi. Návrh ústavního zákona o československé federaci, vypracovaný odbornými komisemi vlády v některých otázkách s variantním řešením, vytvořil osnovu, na jejímž základě Česká národní rada i Slovenská národní rada vypracovaly a projednaly svoje iniciativní návrhy na vydání ústavního zákona, kterým se dnes zabýváme.

Při dnešním projednávání předloženého návrhu ústavního zákona o československé federaci vláda chce podtrhnout některé jeho základní principy.

Návrh ústavního zákona o československé federaci vychází z toho, že jeho smyslem a účelem je upravit státoprávní vztahy dvou našich národů - Čechů a Slováků, a že je proto federace založena na státoprávním spojení dvou rovnoprávných národních republik: České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Československá federace je tedy federace dvojčlenná, založená na respektování národního principu. Tím návrh ústavního zákona zaujímá stanovisko k doporučením či požadavkům na zřízení trojčlenné federace, která by se nevyhnutelně zakládala na jiných principech, než je princip národní. Uspořádání problémů Moravy, resp. Slezska, považuje vláda za věc České socialistické republiky, která jistě využije všechny pozitivní náměty, zejména pokud jde o prohloubení samosprávy ekonomicky významných celků.

Vycházeje z principu, že smyslem a úlohou ústavního zákona o československé federaci je úprava vztahů českého a slovenského národa, nedotýká se předložený návrh problematiky postavení národností. Tuto úlohu plní zvláštní ústavní zákon, jehož projednávání je předmětem dnešní schůze, který však s tímto ústavním zákonem má společnou myšlenku, vytvořit totiž spravedlivé vztahy mezi národy a národnostmi žijícími v naší vlasti a upevnit jejich vzájemnou důvěru.

Návrh ústavního zákona o československé federaci překonává předcházející nedostatky asymetrického uspořádání státu a splňuje základní požadavek, aby oba dva členské státy federace konstituované na národním principu měly ve federativním svazku rovnoprávné postavení a stejnou působnost.

Zvláštní pozornost byla věnována otázce vztahů mezi federací na jedné straně a oběma republikami na straně druhé. Návrh ústavního zákona o československé federaci v této důležité otázce vychází z toho, že rozdělení kompetencí federálních a národních orgánů má odpovídat požadavku, aby federální orgány uskutečňovaly ty státní činnosti, které vyžaduje potřeba jednotného státu, zatímco do kompetence národních států mají připadnout záležitosti, které může optimálně obstarat národní stát. Princip jednoty právního řádu je zajištěn tím, že do zákonodárné působnosti Federálního shromáždění má připadnout jednotná právní úprava i v těch oblastech, kde se výkon plně svěřuje národním státům. To je jeden ze základních předpokladů nejen pro zachovaní potřebné jednoty právního pořádku, ale též pro zabezpečení jednoty občanských práv a svobod.

Uplatnění stejného postavení obou členských států federace při jejich faktické nerovnosti co do počtu obyvatelstva vyžaduje takovou úpravu při tvorbě federální státní vůle, aby se co nejlépe skloubil všeobecný demokratický princip podřízení menšiny většině s principem rovnoprávnosti národů. Jde o často diskutovanou otázku uplatněni principu parity a majority. V osnově ústavního zákona o československé federaci se navrhuje řešit tento složitý problém dvoukomorovým složením Federálního shromáždění. Jedna z komor má být volena podle principu všeobecného rovného volebního práva a druhá sněmovna složena paritně, tj. z představitelů obou republik ve stejném počtu. Obě dvě sněmovny mají mít rovnoprávné postavení. Touto úpravou je zabezpečeno, aby ani jeden národ nemohl vnutit svoji vůli druhému národu, a zároveň i to, aby se zákonem nemohlo stát nic, s čím by nesouhlasila většina lidu prostřednictvím svých zástupců ve Sněmovně lidu.

Federální vláda jako nejvyšší federální výkonný orgán státní moci nebude složena paritně z představitelů obou republik. Má však být zaveden systém státních tajemníků, kteří budou působit ve všech federálních ministerstvech. Dále se vytvářejí instituce ústřední státní správy nového typu - federální výbory, které budou složeny paritně a jejichž předseda bude členem federální vlády.

V souvislosti s federativním uspořádáním státu jsme se často setkali s pochopitelnou a oprávněnou otázkou, zda federativní uspořádání nebude mít za následek nadměrnou složitost státního mechanismu a s tím spojenou nepružnost při rozhodování a narůstání administrativního aparátu. Záruky proti takovému škodlivému vývoji vidíme zejména v promyšlené a účelně rozvrhnuté dělbě práce mezi federálními a národními orgány a za druhé ve správné volbě struktury federálních a výkonných národních orgánů. Přitom ovšem je třeba vidět, že jde o principiálně nové uspořádání státního řízení, které bude nutno zdokonalovat na základě zkušeností, které získáme, i v závislosti na celkovém dalším vývoji.

V budoucnosti se proto budeme muset také zabývat možnostmi uplatnění různých forem řízení, které si federativní uspořádání státu bude vyžadovat. Vůdčí myšlenkou bude uplatňovat jednotlivé formy řízení tak, aby postupně vytvořily ucelený, hospodárně fungující a harmonický systém moderní veřejné správy. Federální vláda a jistě též vlády obou republik budou v souladu s politikou Komunistické strany Československa usilovat o zkvalitnění a zhospodárnění státní správy a budou čelit všem tendencím směřujícím k byrokratizaci a nadměrnému narůstání státního aparátu. To sleduje i předkládaný návrh, který vychází ze zásady, že v důsledku federativního uspořádání republiky nemá dojít k nárůstu a zdražování státního aparátu.

Jeden z nejobtížnějších problémů nového státoprávního uspořádání tvořil komplex otázek týkajících se národního hospodářství. Šlo zejména o to, správně a citlivě vyvážit vztah mezi objektivně se uplatňující jednotou a integraci ekonomiky v ČSSR a zájmy obou národů. Proto uskutečňování hospodářské politiky náleží do působnosti federace i národních republik. Připravená a navrhovaná opatření navazují na základní opatření ekonomické reformy a některé záměry ekonomickou reformu dále rozšiřují. Je zvýrazněn především plánovitý charakter rozvoje hospodářství s cílem vytvořit prostor pro další rozvinutí ekonomické reformy. Její důsledné uplatnění je podmínkou zvýšení účinnosti a zjednodušeni státního řízení právě v podmínkách federace.

Plány rozvoje hospodářství Československa budou obsahovat záměry rozvoje na území celé federace, vzájemné vztahy obou národních ekonomik a zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce a vnějších hospodářských styků. Jejich úkolem je stanovit hlavní cíle a zásady hospodářské politiky, základní předpoklady ekonomické integrace a postupného ekonomického vyrovnávání mezi oběma národně politickými oblastmi. Budou sestavovány za aktivní účasti národních orgánů a budou tvořit syntézu hospodářské politiky, vyjadřující zájmy a možnosti federace jako celku v souladu se zájmy národními.

Národní plány rozvoje hospodářství budou obsahovat ucelenou orientaci o rozvoji ekonomiky národně politické oblasti, představu o rozvoji vztahů k druhé národně ekonomické oblasti a tomu odpovídající rozbor hospodářských vztahů. Budou komplexním programem hospodářské politiky národní vlády, vyjadřujícím základní cíle a prostředky pro jejich dosažení.

V nových podmínkách federativního uspořádání ČSSR budou hospodářské plány důležitým nástrojem integrace hospodářské politiky, zajišťujícím jednotný postup, a současně i nástrojem hospodářské demokracie, usilujícím o konfrontaci a syntézu zájmů různých skupin společnosti.

Připravovaná rozpočtová soustava vytváří předpoklady pro to, aby každý z obou národů hospodařil samostatně se svým rozpočtem. Národní rozpočty zajišťují rozvoj hospodářství podle cílů schválených střednědobým plánem. Na národní rozpočty mají být napojeny rozpočty národních výborů.

Mimo národní rozpočty bude sestavován i federální rozpočet s vlastními příjmy a výdaji, který bude významným nástrojem federální vlády při uskutečňování její politiky. Budou z něj financovány nejen výdaje na výlučně federální činnosti a na orgány federace, ale i na další potřeby vyplývající z nejdůležitějších hospodářských úkolů federace. Prostřednictvím federálního rozpočtu bude prováděna i redistribuce centralizovaných finančních zdrojů do národních rozpočtů, a to v souladu s politikou ekonomického vyrovnávání.

Příjmy federálního rozpočtu, vztahy mezi federálním a národními rozpočty, pravidla rozpočtového hospodaření bude určovat federální zákon.

Pokud jde o daně, pravomoc federálních a národních orgánů při přijímání jednotlivých daňových zákonů, bude rozdílná podle toho, jak tyto daně ovlivňují základní podmínky hospodaření podniků a životní úrovně obyvatelstva.

U daní, které mají charakter základních ekonomických nástrojů; budou obecným zákonodárstvím federace stanoveny hlavní zásady a minimální sazby daní, u dalších skupin daní budou určeny jen zásady; všechny ostatní daně budou plně v pravomoci národních orgánů. Daně, sloužící výhradně federálnímu rozpočtu, budou stanoveny pochopitelně zcela konkrétně. Společně s určením hlavních zásad bude vytvořen prostor národním orgánům k provádění vlastní hospodářské politiky.

Řízení a kontrolu měnové emisní činnosti bude provádět federální emisní banka jako vrcholný měnový orgán. Národní banky se budou v otázkách emise řídit zásadami vydanými federální emisní bankou. Celý systém má plně zabezpečit jednotnou a stabilní československou měnu.

Velmi významnou podmínkou úspěšného ekonomického rozvoje naší země je jednotná cenová politika.

Počítá se s tím, že federální orgány budou určovat zásady společné cenové politiky, opatření na zdokonalení celkové soustavy cen, dotýkající se zásadních změn ve struktuře a relacích cen a zásady regulace vývoje cen. Vzhledem k mimořádnému ekonomickému a politickému významu cen pro obě národně politické oblasti budou národní orgány účastníky tvorby koncepce cenové politiky a jejího uskutečňování.