Na úseku zahraničního obchodu počítá státní rozpočet s řadou opatření zvyšujících účinnost ekonomických nástrojů s cílem prohloubit naše zapojení do mezinárodního obchodu a zefektivnit jej snížením nákladů na produkci deviz. Přistupuje se k omezování dotací na neefektivní vývozy a zvyšuje se podpora vývozů rentabilních. Cílovým řešením zůstává postupné dosažení reálného kursu čs. koruny a přiměřeného stupně její konvertibility.

Státní rozpočet z hlediska svých příjmů a tím i z hlediska možností uspokojování společenských potřeb závisí v převážné míře na tvorbě zdrojů v podnicích. V rozpočtu na rok 1969 se přínos podniků na krytí veřejných potřeb zvyšuje, přičemž současně v souladu s plánovaným růstem výkonů i hrubého důchodu a zisku se dále posiluje důchodová situace podniků.

V roce 1968 jsme zvýšili podnikové daně. Jednoznačně se totiž ukázalo, že mají-li být splněny naléhavé úkoly v oblasti životní úrovně, které vláda vyhlásila v dubnu letošního roku, a má-li být rozvíjena konkrétní hospodářská politika zaměřená na podporu progresívních změn ve výrobě a na zefektivnění její struktury, nelze ustoupit od politiky ekonomického tlaku na výrobu, která byla konkrétně vyjádřena v hospodářské směrnici na rok 1969, a to včetně politiky odvodů. Sociální výdaje tak kryjeme zvýšením náročnosti na výrobu. Jsem přesvědčen, že výroba k tomu má potřebné rezervy. Jde však o to, aby zvýšený daňový tlak vyvolal racionalizační úsilí a nikoliv růst cen, zhoršení kvality, nebo žádosti o výjimky a jiné úlevy. Není dobrý zjev, jestliže v současné době ministerstvo financí má na stole žádosti o výjimky z odvodů na příští rok zhruba od 30% našich podniků. Vyhovět všem žádostem podniků o výjimky by znamenalo tedy snížení příjmů státního rozpočtu o 4,6 mld. Kčs. Ministerstvo financí nezavírá oči před tím, že v řadě případů se podniky dostaly do obtížné situace nikoli svou vlastní vinou a bude jim třeba pomoci; na druhé straně však zavřeme státní pokladnu tam, kde jde o sanování špatného hospodaření.

Současný stav zdanění podniků je nutné posuzovat jako produkt současného přechodného období. Zásady nové úpravy mají být připraveny k projednání v 1. pololetí roku 1969, jejich účinnost se předpokládá od 1. 1. 1970. Daňová reforma bude založena zejména na zdanění zisku a celkového objemu mezd. Reformu připravíme ve spolupráci s podniky, abychom i tím přispěli k relativní stabilitě daní, a spolu s dalšími opatřeními v oblasti finanční politiky a ekonomického řízení napomáhají i k tomu, abychom z našich podniků udělali skutečně socialistické podniky. Vláda počítá s tím, že v nejbližší době předloží Národnímu shromáždění osnovu zákona o podniku. Budeme se snažit pokračovat v objektivizaci hodnotových vztahů, aby zásahy státu byly co nejmenší, a nadto aby byly aktivně zaměřeny na podporu progresívních rysů hospodářství, na novou techniku, inovace atd. Státní zásahy prováděné koncepčně jsou předností moderní ekonomiky.

Usilujeme o to, aby prostředky státního rozpočtu právě pro svůj omezený objem plynuly jen na nejefektivnější akce a na rozvoj nejproduktivnějších odvětví a podniků. Snažíme se v tom zvýšit úlohu finančních vztahů tím, že uzavíráme s podniky, resp. s jejich generálními ředitelstvími podnikatelské smlouvy, kterými chceme v podnicích pomáhat vytvářet klima pro podnikatelskou atmosféru.

Podniky jako socialističtí podnikatelé musí vytvořit své výrobní a prodejní koncepce, opřené o solidní kalkulace nákladů, průzkum trhu a rozbory rentability, tj. komplexní promyšlené podnikatelské záměry. Vycházíme z toho, že to bude znamenat konkrétní přínos řešení problémů platební bilance v roce 1969 i dalších letech.

Připravuje se například opatření, podle kterého by bylo možné počínaje rokem 1969 postupně přikročit k vybavování progresívních výrob, které jsou ve výstavbě trvalými státními prostředky.

Dovolte mi uvést následující příklad: v současné době připravuje ministerstvo financí návrh dohody o finanční účasti státu při řešení rozvoje náhradních výrob n. p. Rudné doly, Jeseník. Pracovnici tohoto podniku účelně a v předstihu zpracovali reálnou koncepci dalšího rozvoje podniku, vycházející z racionálního spojení programu zastavování nerentabilních těžeb s programem strukturální přestavby této pohraniční oblasti severní Moravy, kde není právě dostatek pracovních příležitostí. V souladu s touto koncepcí postupně likvidují jednotlivé ztrátové těžební provozy a současně rozvíjejí nové rentabilní výroby. Je to především v dnešní době úzkoprofilová výroba stavebních hmot, ušlechtilých kamenických výrobků - dlaždic a mramorových desek, dále stavebních konstrukcí a dílců, tj. oken a dveří, a po roce 1970 i kovového nábytku, tedy výrobků hledaných na vnitřním trhu i efektivních pro náš vývoz. Přitom jejich podniková značka zůstává dále RD, nově ale znamená "rodinné domky".

Takovou iniciativu podniků vítáme a budeme ji podporovat.

Rozhodně však nemůžeme souhlasit s některými jevy v podnicích, kterými se finanční rovnováha porušuje. Mám na mysli skutečnost, že dezintegrační snahy se někde projevují usilováním o samostatnost podniků či závodů, u kterých k osamostatnění nejsou vytvořeny potřebné předpoklady. Tyto snahy bývají provázeny žádostmi o poskytnuti výjimek z odvodů do státního rozpočtu a dalšími negativními jevy v oblasti ekonomiky.

Chtěl bych zdůraznit, že veškeré úvahy o nové organizaci podniků, zejména jejich rozdělení, by měly být provázeny podrobnou kalkulací výhod uvažovaných opatření. Nelze zapomínat, že objektivní vývoj hospodářství - v čemž máme nemálo příkladů z vyspělých zemí - vede spíše ke koncentraci podniků, k vytvořeni ekonomicky i technicky silných výrobních jednotek.

Nyní, soudružky a soudruzi poslanci, k otázkám, které se týkají národních výborů.

Podle přijatých zásad finančního hospodaření národních výborů je v návrhu státního rozpočtu zapracován souhrnný finanční vztah a účelové subvence v objemech, které vyplývají pro jednotlivé kraje po uvážení základních vlivů a dopadů z centrálních rozhodnutí na finanční hospodaření národních výborů. Tím se souhrnný finanční vztah zvyšuje o částku cca 3,3 mld. Kčs, tj. o 24,3% a vyplývá především z růstu mzdových nákladů, z opatření v oblasti sociálního zabezpečení, ze zvýšené podpory bytové výstavby apod.

Z ústředního rozpočtu se v roce 1969 poskytuje rozpočtům národních výborů 35,0 mld. Kčs proti 30,2 mld. Kčs v roce 1968.

Jsme si přitom vědomi, že přes vysoký růst prostředků poskytovaných národním výborům z centrálních zdrojů nejsou četné oprávněné požadavky národních výborů zcela pokryty. Na další zvýšení dotací národním výborům se v ústředním rozpočtu nedostávají zdroje. Přitom v souladu s celkovou linií všestranné podpory bytové výstavby plně kryjeme národním výborům vliv zvýšeni cen stavebnin na bytovou výstavbu.

Napětí, které v rozpočtech národních výborů na rok 1969 vzniká, bude vyžadovat, aby národní výbory zapojily do svého rozpočtového hospodaření vlastní doplňkové zdroje v daleko větší míře než zatím uvažovaly ve svých návrzích rozpočtu.

Podle našich dosavadních předpokladů budou národní výbory v roce 1969 disponovat vedle přebytků hospodaření letošního roku a zůstatků svých fondů rezerv a rozvoje dalšími prostředky z nadplánovaných a nerozpočtových příjmů.

Počítáme s tím, že tyto doplňkové zdroje nejsou rozloženy mezi jednotlivé stupně národních výborů ani v územním vyjádření úměrně potřebám. Přesto převážná část národních výborů bude mít možnost použít vlastní prostředky na úhradu těch potřeb, na něž z ústředního rozpočtu zdroje neobdrží. Nemůžeme za daného napětí zastírat, že pro všechny národní výbory to znamená nutnost přehodnotit vlastní úvahy o naléhavosti svých potřeb a stanovit jejich pořadí podle skutečné potřeby.

Dotace

Nyní k otázkám dotací.

Dotace neinvestičního charakteru poskytované z ústředního rozpočtu ústředně řízeným organizacím se přes všechno naše restriktivní úsilí zvyšují proti r. 1968 o 10% a dosahují výše 16,7 mld. Kčs.

Ministerstvo financí, jak jsem uvedl zejména ve výboru pro plán a rozpočet, vypracovalo již v červnu letošního roku plán na sníženi dotací pro rok 1969, avšak výsledný efekt byl minimální. V současné době proto předložilo ministerstvo financí Hospodářské radě nový návrh na snížení dotaci ve výši 1,5 mld. Kčs.

Zdůrazňuji, že rozpočtové dotace mají různorodý charakter. Část dotací má aktivní povahu, slouží k vědomým zásahům centra do reprodukčního procesu s cílem jeho celkového zefektivnění. Tyto dotace považujeme za organickou součást rozpočtu a chceme je i v budoucnu využívat. Část dotací však kryje neefektivnost a různé cenové deformace; ty mají výslovně nežádoucí charakter. Tyto dotace chceme omezovat a zpřísnit jejich kontrolu. K této snaze vás velmi prosím o vaši podporu a pomoc.

Dotace, stejně jako pevné ceny a rozdílová daň z obratu, jsou dědictví opouštěného centralizovaného administrativního modelu řízení. Jde o citlivé problémy nejen ekonomické, ale i politické. Dále však tento problém odkládat nelze. Nelze se v tom zastavit ani před výrobními a sociálními důsledky. Nelze jít dále cestou, kdy při zvyšováni mezd a platů se současně zvyšuje tlak na poskytováni dotací z centra. Chceme zachovat růst reálných mezd podle hospodářské směrnice, umožnit žádoucí mzdové relace, avšak na tento růst si musí podniky skutečně vydělat. Centrální zdroje připadají v úvahu jen v mimořádných případech. Na využití poskytnutých dotací bude zaměřena i činnost kontrolních a revizních orgánů.

Z celkové částky neinvestičních dotací z ústředního rozpočtu připadá na zemědělství částka 8,9 mld. Kčs, tj. o 6,2% více než v roce 1968.

Dotace a subvence na investice pro zemědělství a výživu se uvažují v roce 1969 ve výši 3,4 mld. Kčs a kryjí zhruba 30% z celkového objemu investiční výstavby.

Dotace plánované na investice hospodářských organizací z ústředního rozpočtu dosahují v roce 1969 výše 8,7 mld. Kčs, to je o 300 mil. Kčs méně než v roce 1968, a z rozpočtů národních výborů 1,3 mld. Kčs, tj. o 100 mil. Kčs více než v roce 1968. Převážná část investičních dotací plyne do neprůmyslových odvětví, do dopravy, zemědělství, lesního a vodního hospodářství apod., tedy tam, kde zatím nejsou předpoklady pro vytváření dostatečných vlastních zdrojů na financování jejich rozvoje.

Státní rozpočet na rok 1969 sleduje investiční politiku, obsaženou v hospodářské směrnici a plánu na rok 1969. Jde zejména o postupné prosazování strukturálních změn ve prospěch efektivních odvětvi, oborů a podniků.

Finanční politika chce i v oblasti dotací podporovat progresívní nosné výroby, zejména podporovat progresívní obory přispívající k řešení naší platební bilance; musí si však za dané situace zachovat a zesílit restriktivní charakter.

Patří k našim předním úkolům, aby nejen finanční orgány, ale všechny hospodářské a rozpočtové organizace střežily hledisko přísné hospodárnosti se státními dotacemi.

Proto také počítáme s tím, že přistoupíme k praxi poskytovat dotace jen těm organizacím, v nichž periodické revize prokazují dobré hospodaření.

Federalizace

Nyní k otázce federalizace.

Další zásadní otázkou je realizace zákona o federativním uspořádání státu.

Návrh rozpočtu, který vláda předložila, je zatím vypracován v dosavadním organizačním uspořádání. Podle nového státoprávního uspořádání bude rozpočet přepracován v souladu s usnesením některých výborů Národního shromáždění do 31. května 1969. Půjde v podstatě o delimitaci nyní navrhovaného rozpočtu na tři rozpočty: rozpočet federální a rozpočty České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Tyto rozpočty spolu s pravidly o rozděleni zdrojů pro federální rozpočet budou předloženy příslušným orgánům ke schválení. Je třeba říci, že ne všechny ekonomické problémy spjaté s rozpočtovým hospodařením při federativním uspořádání státu byly již s konečnou platností vyřešeny. V tom směru nás čeká v roce 1969 - a možná i po něm - ještě velká práce. Nezapírám, že jde o obtížné úkoly jak z hlediska ekonomického tak politického.

Federální rozpočet bude financovat zejména obranu, federální správu a významné rozvojové akce. Bude shromažďovat prostředky určené na přesun do obou národních rozpočtů, zejména na rychlejší rozvoj ekonomiky Slovenska. V tom spočívá jeho velká úloha, charakterizující současně i úlohu federální vlády a federálního shromáždění.

Hospodářství obou národních republik tvoří jednotnou integrovanou ekonomiku na bázi socialistické soustavy. V celé ČSSR bude jednotný socialistický trh založený na jednotné měně, volném pohybu pracovních sil, zboží a peněžních fondů, opírající se o jednotnou soustavu řízení i o jednotné zásady hospodaření. Národní orgány budou hospodařit se všemi společenskými zdroji kromě těch, které svěří pro plnění celostátních úkolů federaci. Národní rozpočty, které tvoří ekonomicky skoro ⁴/₅ dnešního celostátního rozpočtu, budou mít plnou možnost řídit hospodářství ve své oblasti. Všechny tři rozpočty stojí vedle sebe a musí být mezi nimi nastolena účelná dělba práce.

Společným úkolem je vzít toto vše správně do ruky, neboť pak se projeví federativní uspořádání státu na podkladě iniciativy, soutěživosti a přiblížení řízení k výrobě, větší chuti do práce a podnikání, a tím i lepšími hospodářskými výsledky. Neskrývám přitom obavu, že v první etapě bude v důsledku věcných a hodnotových disproporcí těžké najít vždy takové řešení problémů, které uspokojí "všechny tři strany". Přitom předpokládáme, že federální rozpočet splní důležitou úlohu při vyrovnávání národních ekonomik a při plněni úkolů přesahujících rámec národních rozpočtů. Bude to tedy důležitý integrační činitel.

Je nesporné, že musí existovat spojka mezi národní hospodářskou politikou a politikou federální. Zde nastupuje svou úlohu politika emisní. Ačkoliv pro federální rozpočet a federální emisní politiku mluví jen střízlivé ekonomické úvahy, měli bychom podporovat ta jejich opatření, směřující k obnovení harmonického růstu hospodářství.

Počítáme s tím, že z dnešní Státní banky se vyčlení komerční činnost, kterou by prováděly Hospodářské banky se sídlem v Praze a v Bratislavě. Pro financování rozvoje se uvažuje se zřízením samostatné banky. Bankovní služby, zejména pro družstevní sektor, by obstarávala Družstevní banka. Otázky bankovní soustavy se ještě podrobně posuzují s ohledem na nutnost zabezpečení jednotné emisní a úvěrové politiky. V dosavadní činnosti by pokračovaly existující banky a ústavy. Přitom Státní spořitelna v Praze bude rozdělena na Českou státní spořitelnu v Praze a Slovenskou státní spořitelnu v Bratislavě. Obdobnou úpravu předpokládáme na úseku Státní pojišťovny. Návrhy zákonů jsou předloženy vašemu plenárnímu zasedáni pro příští dny. Všechny uvedené peněžní ústavy s výjimkou federální Státní banky jako banky emisní budou v působnosti národních orgánů.

Finanční politika

A nyní k otázkám finanční politiky.

Vývoj nové soustavy se u počátečních úspěchů zastavil. Hlavní příčinou je růst napětí v hospodářství, ale i váhavost a nedůslednost při realizaci nové soustavy a nedostatky samého modelu. Nebyli jsme připraveni na dynamické vlivy, na růst důchodů, mezd, výroby. Naše hospodářská politika směruje koneckonců k většímu zájmu o práci a k větší chuti do práce. Chceme důsledně pokračovat v ekonomické reformě na základě objektivní analýzy účinnosti dosavadních opatření. Zlepšením centrálního řízení i podnikového řízení si dobudeme lepších výsledků. Silná musí být vláda i podniky.

Velkým nedostatkem našeho způsobu řízení je to, že se řeší jednotlivé otázky izolovaně, nekomplexně, ačkoliv je zřejmé, že skutečný hospodářský život tvoří jednotu a jednotlivé ekonomické jevy jsou pouze dílčí stránkou vyššího celku. Například řešení bytové otázky, které pro její naléhavost věnujeme tak mimořádnou pozornost, není jen záležitost sociální a záležitost perspektiv mladé generace, nýbrž i záležitost navýsost ekonomická. Souvisí se stabilizací pracovních sil, s rozmístěním průmyslu a v neposlední řadě s rozsáhlým rozvojem výroby nutné pro výstavbu, zařizování a provoz bytů.

Aktivní podnikání, příznivější ovzduší polednového období, stejně jako důraz kladený listopadovým a nyní i prosincovým plénem ÚV KSČ na ekonomické otázky nás zavazuje k rozhodným krokům k ozdravění našeho hospodářství. Musíme dosáhnout, aby z polednové politické aktivity vzešly konkrétní výrobní a obchodní výsledky. Platí to i pro práci ministerstva financí a jeho orgánů, pokud jde o správné formování finanční politiky a aktivnější působení státního rozpočtu. Federální uspořádání státu vytváří pro finanční politiku nové podmínky, ve kterých se federální ministerstvo financí soustředí v těsné spolupráci s národními ministerstvy na celkové koncepční otázky, zatímco finanční politika národně politických oblasti, včetně působení na hospodaření podniků, bude příslušet národním ministerstvům financí.