Zkušenost nám potvrdila, že hospodářství nedáme do pořádku jen samotným působením ekonomických nástrojů, nebude-li se toto působení opírat o ucelený hospodářský program, zaměřený na rozvoj hospodářství a obnovení ekonomické rovnováhy. Na takovém programu Hospodářská rada pracuje a má být hotov na jaře 1969. Práce budou zkoordinovány s pracemi na 5LP, aby konsolidační program byl základem celé pětiletky.

Řešení ekonomické rovnováhy a zvýšení efektivnosti národního hospodářství spatřujeme v těchto rovinách:

v trvalém ozdravění platební bilance,

ve vnesení pořádku do investic,

v rozšíření nabídky zboží a služeb pro vnitřní trh a

v rovnováze a pevnosti státních financí.

Platební bilance má pro nás stát klíčový význam. Proto považujeme za prvořadý úkol dále rozšiřovat hospodářskou spolupráci uvnitř Rady vzájemné hospodářské pomoci. U vědomí naší příslušnosti k socialistickému táboru a významu hospodářských úspěchů a vítězství socialismu jsme povinni učinit vše pro zlepšení hospodářské spolupráce socialistických zemí. Společné úlohy při řešení úkolů socialistické výstavby nás logicky vedou k prohlubování socialistické dělby práce a k hledání nových, těsnějších, avšak také účinnějších, vzájemně výhodných forem této spolupráce na základě objektivních ekonomických zákonitostí.

Současně však není pochyb o tom, že je pro nás nezbytný i obchod s ostatním světem, jehož součásti jsou a musí být i licence, kooperace a úvěry - to vše na principech kalkulace a bez politických podmínek. Konfrontace s progresivními zahraničními výrobky by měla vést naše výrobce k novým podnětům a k nové iniciativě.

Při rozvoji podnikatelské aktivity našich podniků i drobného podnikání zapomínáme kalkulovat s novými ekonomickými jevy. Např. změna životního způsobu, spojená se zavedením čtyř volných sobot, vytyčuje celý komplex ekonomických otázek, které jsme nedocenili, je živnou půdou pro skutečného socialistického podnikatele. Je to velká příležitost pro podnikání, je to i podnět pro vznik celých nových odvětví průmyslu a služeb. Vezměme výstavbu dálnice, která se nyní rozbíhá. To není jen dopravní zařízení, nýbrž i významná společenská a ekonomická záležitost, neboť kolem dálnice musí vzniknout celá síť nových výrob a služeb atd.

Velký význam při zlepšování struktury naší výroby má drobné socialistické podnikání, které považujeme za přirozený a efektivní doplněk socialistické velkovýroby. Drobné podnikání je součástí struktury socialistického hospodářství a mělo by zpružit jeho chod, vnést do podnikání prvek soutěživosti a nutit tak státní socialistické podniky k zlepšování úrovně služeb, k rozšiřování sortimentu a k rychlejšímu zavádění nových výrobků.

Ani drobní řemeslníci nesmějí být v socialistické ekonomice považováni za cizorodý prvek. Pro drobné podnikání nutno ale také vytvořit potřebné klima. Přitom samozřejmě nemá drobné podnikání vytvořit "socialistické milionáře", nýbrž musí pro milióny našich pracujících zajistit zejména zlepšení úrovně služeb. Současně ovšem platí, že drobní podnikatelé se musí formou spravedlivého zdanění podílet i na uspokojování celospolečenských potřeb.

Každé izolované řešení otázek, uskutečňované bez ohledu na vzájemné souvislosti, bez synchronizace našeho úsilí na úseku ekonomiky, politiky, ideologie, sociální politiky a ostatních oblastí společenské činnosti, nutně vede k zbytečným ztrátám, které se nakonec projeví v omezení růstu životní úrovně.

Ani na otázku pracovních sil a na jejich rozmístění se nelze dívat jako na sociální záležitost. Moderní hospodářství vyžaduje rozsáhlou mobilitu pracovních sil, což se neobejde i bez potřebného přeškolování a bez nutného přestěhování.

Tempo růstu životní úrovně závisí do značné míry i na upevnění pracovní disciplíny. Zavedli jsme pětidenní pracovní týden a učinili tak značný pokrok v životní úrovni. Těchto pět dní je však nutno plně využít k činorodé práci. Jako protispolečenský jev je třeba odsoudit tendence dva volné dny ještě dále rozšiřovat, například dřívějším odchodem z práce v pátek či pozdním příchodem v pondělí. Chci docela nezakrytě říci, že výsledkem této protispolečenské tendence je nejen rozvracení úsilí o konsolidaci, ale přímá hrozba životní úrovni. Bez práce nejsou koláče ani v socialismu.

Pracovní morálku však pouhým "utažením opratí" nezlepšíme. Musíme pro podniky a pro naše pracující vytvořit takové ekonomické a politické vztahy a pracovní prostředí, aby měli zájem a chuť pracovat. K tomu směřuje připravovaný zákon o podniku.

V oblasti mezd je nutno počítat s tím, že centrum nebude moci poskytnout na úpravy mezd v hospodářských organizacích žádné prostředky. Vládnou zde prosté počty.

Střežení této linie je důležité proto, že neexistuje zázračná hospodářská politika, při které by mzdy rostly rychleji než dodávky zboží na trh - bez odpovídajícího růstu cen spotřebního zboží a služeb, bez nutných korekcí a bez oprav deformací.

Závěr

Soudružky a soudruzi, naše hospodářství má dostatek rezerv, aby bylo schopné překonat současné rozpory, aniž by muselo dojít k poklesu životní úrovně. Je však nutné říci zcela zřetelně, že se ze svých potíží nedostaneme bez důsledného prohlubování a prosazování zásad ekonomické reformy, jejíž důležitou a citlivou částí je přestavba cen, daní a jiných hodnotových vztahů. Celou ekonomickou reformu musíme provádět plánovitě a promyšleně, přešlapovat na místě však už nesmíme. Reforma se dotkne důchodů některých podniků, a tím i pracujících, a proto musí být její součástí i program sociálních kompenzací. Ekonomickou reformou budou dotčeny ceny i mzdy, ovšem při uplatňování celkové linie zvyšování reálných mezd. V těchto otázkách se musíme dopracovat k jednotné důchodové politice, kterou přijmou za vlastní jak federální, tak i obě národní vlády.

Stejně jako na ostatních úsecích vládní činnosti chceme i ve státním rozpočtu provádět otevřenou politiku, zajistit maximální vliv pracujících na tvorby a užití státních zdrojů.

Demokratizace finančního hospodaření se projevila i při projednávání návrhu státního rozpočtu naší socialistické republiky na rok 1969 ve výborech Národního shromáždění, z něhož vzešla řada cenných iniciativních návrhů. Projednávání návrhu přesáhlo rámec samostatného rozpočtu a stalo se příležitostí pro zhodnocení činnosti jednotlivých resortů a institucí při normalizaci celého našeho politického a hospodářského života.

Děkuji vám za tuto vaši práci a jménem vlády navrhuji, aby Národní shromáždění schválilo návrh státního rozpočtu ČSSR na rok 1969.

Předseda NS Smrkovský: Děkuji ministru Suchardovi. Konstatuji, že v 9.40 hod. bylo přítomno 245 poslanců.

Společnou zprávu výboru ústavně právního a výboru pro plán a rozpočet přednese zpravodaj posl. ing. Červený. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl ing. Červený:

Vážený pane presidente, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté.

Vládnímu návrhu státního rozpočtu na rok 1969 jsme věnovali více pozornosti, než tomu bylo v předcházejících letech. Projednáváni návrhu totiž předcházelo kritické projednání rozpočtu na rok 1968, diskuse při schvalování státního závěrečného účtu za rok 1967 a pak projednávání rozpočtového projektu na rok 1969.

Rozpočtový projekt na rok 1969 měl seznámit poslance Národního shromáždění s hospodářskou situaci tak, jak se vyvíjela roku 1967 a v prvních měsících letošního roku. Měl sloužit výborům Národního shromáždění k obecné informaci jako příprava pro projednáváni rozpočtu na příští rok. Měl jim dát celkový pohled na stav našeho hospodářství a stav státních financí, a tím měl ovlivnit projednávání jednotlivých kapitol návrhu státního rozpočtu na rok 1969. Tím měly být výbory Národního shromáždění orientovány na celostátní problematiku a pod vlivem této orientace měly posuzovat návrhy jednotlivých kapitol rozpočtu.

Výbor pro plán a rozpočet projednal rozpočtový projekt a formuloval své stanovisko, které dal na vědomí všem poslancům. Stanovisko výboru, schválené předsednictvem NS, bylo přijato kladně a některá jeho doporučení se stala východiskem studií při programech uskutečňování hospodářské reformy. Jako základní zásada bylo přijato pokračování v postupném zavádění reformy s tím, že její tempo se má zrychlovat podle vývoje jednotlivých fází. Tento postup vyvolává méně konfliktních situací než by vyvolalo radikální řešení rychlého přechodu z dosavadního stavu na nový systém řízení národního hospodářství.

Hospodářství letos prokázalo značnou přizpůsobivost daným podmínkám i závěrům. Mimořádná situace v druhé polovině roku byla zvládnuta bez havarijních stavů a dosáhlo se značného tempa růstu výroby a mimořádného přírůstku maloobchodního obratu. Oba kladné jevy byly však provázeny kumulací inflačních tlaků, kterým nedokázala vláda čelit. Přitom rok 1968 je netypickým rokem a nelze proto letošní vývoj považovat za logický vývoj všech tendencí, ovládajících rozvoj našeho hospodářství, ať již pozitivních nebo negativních.

Potřebujeme ucelený věcně i časově rozpracovaný konsolidační program s jasně stanovenými prioritami celospolečenských problémů. Nutno však konstatovat, že plénum Národního shromáždění usnesením ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1967 velmi důrazně žádalo vládu o jeho vypracování. Tento úkol nebyl však splněn, což ovlivnilo negativně i předkládaný návrh státního rozpočtu. Vypracování konsolidačního programu se přesouvá na první polovinu příštího roku.

Podle usnesení pléna měl se konsolidační program zabývat stanovením národohospodářských preferencí, stanovením postupu likvidace státního ochranářství nežádoucích výrob spolu s vymezením sociálních, oblastních a jiných dopadů. Protože není konsolidační program, je poznamenána hospodářská směrnice vlády a jiné dokumenty, formulující hospodářskou politiku v příštím roce, určitou nekomplexností. Přitom hospodářská směrnice vlády na rok 1969 vytyčuje cíle, které jsou v základních tendencích v souladu s hospodářskou reformou.

Řešení těchto problémů se přesouvá na příští rok, kdy bude třeba postupovat z hledisek federace a obou republik. Složitá finanční situace, vyplývající z nevyjasněné ekonomické situace, vytváří riziko konfliktů národních celků, vytváří však i riziko konfliktů mezi podniky a státem.

Soudružky a soudruzi poslanci, i když se dochází k relativní samostatnosti státního rozpočtu, který se má stát jedním z hlavních činitelů finanční politiky, zůstává státní rozpočet do značné míry odrazem existujícího ekonomického systému. Vláda předpokládala, že rozpočet na rok 1969 bude přebytkový a to aspoň jednou miliardou korun. Takový rozpočet se nepodařilo sestavit. Byl nám předložen k posouzení návrh vyrovnaného rozpočtu, přičemž je vláda přesvědčena, že tento rozpočet je reálný a nemá v sobě tendence ke schodkovitosti, jako tomu bylo u předcházejících rozpočtů. Přitom zůstává napětí mezi rozpočtovými příjmy a výdaji, ježto bylo nutno urychleně řešit - aspoň částečně po dlouhá léta zanedbávané problémy v sociální oblasti, ať jde o mzdové otázky, důchodové zabezpečení a další problémy životní úrovně, jak uvedl ministr financí s. ing. Sucharda ve svém projevu. Rok 1969 bude nadále ovlivňován oprávněnými požadavky v této sféře, které bude možno řešit jen v rámci buď nových rozpočtových zdrojů nebo rozpočtových úspor se zásadním souhlasem Národního shromáždění.

V závěrečných pracích na rozpočtu se také nepodařilo plně sladit návrhy státního rozpočtu a úvěrového plánu. Návrh úvěrového plánu Státní banky čs. počítal ve svých zdrojích s přebytkem státního rozpočtu ve výši 2 mld. Kčs. Při vyrovnaném státním rozpočtu jsou tyto 2 miliardy Kčs nekryty. Ministerstvo financí však počítá s tím, že na účtech podniků ve Státní bance čs. bude více prostředků, a to právě asi o 2 miliardy, které budou zdroji úvěrového plánu.

S touto problematikou se setkáme při rozdělování státního rozpočtu a úvěrového plánu v důsledku federativního uspořádání státu a s přihlédnutím ke skutečným výsledkům rozpočtového hospodaření za rok 1968. Ministerstvo financí bude muset usilovat o rozpočtové úspory a o zvýšení rozpočtových příjmů a také o to, aby vládní rozpočtová rezerva ve výši 1 miliardy korun nebyla použita, aby tak mohly být posíleny zdroje úvěrového plánu.

Státní rozpočet na rok 1969 je vyšší asi o 20% než byl rozpočet na rok 1968. Domnívám se, že část zvýšeni jde na vrub zvýšeni velkoobchodních cen. Za dané situace je těžko posoudit, kolik připadá na skutečnou potřebu a kolik je důsledkem prostého povýšení hospodářských čísel. Povýšení hospodářských čísel se projevuje v odvodu podniků a jiných zdrojů rozpočtu a současně i v dotacích, které státní rozpočet poskytuje. Tím se dosahuje vyrovnaných bilančních výsledků, ale ekonomicky se stává rozpočet neutrálním k inflačním tendencím. Jako další důkaz je nevyjasněná situace v soustavě odvodů z podniků, která je stimulátorem krátkodobých zájmů podniků nad jejich zájmy dlouhodobými. Proto je třeba vítat, že roku 1969 má dojít k přebudování odvodové soustavy tak, aby byly vytvořeny trvalejší podmínky pro hospodaření podniků a tím převeden jejich zájem na zájem dlouhodobý. Hospodaření podniků v důsledku krátkodobých zájmů se promítá v růstu mezd a jiných nákladů. Dochází k nákladové inflaci, která se projevuje v cenách. Z toho vyplývají další převážně oprávněné mzdové požadavky a nutnost cenových intervencí u spotřebního zboží, protože nákladové položky jsou v převaze nad mzdovými přírůstky.

Podle mého názoru nelze považovat vždy úpravy maloobchodních cen za nápravu hodnotových deformací, nýbrž spíše za jejich konzervaci. Z toho lze odvodit, že inflační tlaky nevyplývají jen z nerovného rozložení finančních zdrojů mezi podniky a státem, ale z nerovné relace mezi maloobchodními cenami zboží a cenou pracovní síly. Řešení tohoto problému by mělo být součástí konsolidačního programu.

Vezme-li se v úvahu, že důchody podnikové sféry jsou také - a to ze značné části - kryty některými aktivy platební bilance, přičemž tato aktiva nebyla dosud realizována, přírůstky zásob, rozpracovaností a rozestavěností a že část těchto důchodů se z podnikové sféry odčerpává do státního rozpočtu, nutno konstatovat, že část takto odčerpaných prostředků se vrací ve formě neinvestičních dotací zpět do podnikové sféry. Vláda si je vědoma této okolnosti a proto se snaží odbourávat dotace a změnit odvodový systém náhradou za systém, který by nevyvolával uvedený zdroj povyšování hospodářských čísel.

Pozitivním prvkem v rozpočtu je koncepce selektivní finanční politiky, která však bude v konkrétních případech pod tlakem neefektivních zájmů a která bude klást jak na rozpočet tak i na úvěrový plán vysoké a kvalifikované nároky při rozhodování o poskytnutí podpory nebo jejím zamítnutí.

Soudružky a soudruzi, po těchto několika obecných poznámkách bych chtěl obrátit vaši pozornost k problémům životní úrovně.

Letošní rok je charakterizován pronikavým růstem osobní spotřeby, Požadavky osobní spotřeby jsou takové, že dnešní struktura výroby je nestačí krýt. Tato tendence zůstává i pro příští rok. Problematika růstu osobní spotřeby byla již několikráte diskutována a je založena jak v akčním programu KSČ, tak i v programovém prohlášeni vlády. Ministr financí s. ing. Sucharda ji ve své zprávě také rozebral. Je však třeba hlouběji rozebrat společenskou spotřebu, při jejímž financování má státní rozpočet rozhodující úlohu. V rozpočtu je pamatováno na rozvoj společenské spotřeby podstatně více, než tomu bylo v předcházejících rozpočtech. Ministr financí s. ing. Sucharda uvedl ve svém expozé čísla a procentuální vztahy.

Při určování prostředků na rozvoj společenské spotřeby se vycházelo ze skutečnosti, že v minulých letech byla tato oblast do určité míry zanedbávána a že je třeba přikročit urychleně k odstranění nejpalčivějších nedostatků. Nelze napravit nedostatky z minulých let okamžitě. Bude to otázkou několika příštích let a možnosti, které naše národní hospodářství vytvoří. Růst společenské spotřeby není v souladu s růstem osobní spotřeby. Veřejné služby citelně zaostávají za celkovým růstem životní úrovně, ač tvoří její podstatnou část.

Pro příští léta zůstává řada problémů jako další opatření v oblasti sociálního zabezpečení, kde půjde zejména o nalezení systému, který bude soustavně vyrovnávat důchody s růstem cen a dále odstraní rozdíly mezi starodůchodci a novodůchodci. Půjde i o konečnou úpravu zvýhodnění rodin s dětmi. Dosavadní opatření je nedostatečné a ministerstvo práce a sociálních věci pracuje na nové koncepci k řešení tohoto problému. Neměli bychom připustit postupné zhoršování životních podmínek důchodců a rodin s dětmi. Protože není možno splnit všechny závažné úkoly v oblasti společenské spotřeby ihned, bude třeba, aby bylo stanoveno pořadí naléhavosti úkolů. Značný vliv na zajištění a růst společenské spotřeby mohou mít národní výbory, z jejichž iniciativy by mělo docházet k dalšímu a většímu sdružování prostředků podniků, národních výborů a jiných organizací.