Dovoľujem si preto navrhnúť, aby tento povinný
odvod bol znížený pre tieto organizácie.
Vláda nech sa postará o iné finančné
opatrenia v iných národohospodárskych sektoroch,
ktoré by úhradu doplnili. Žijeme v takých
zložitých pomeroch a v takých geografických
podmienkach, že zvýhodnenie organizácií
zahraničného obchodu je nutné. Je však
tiež nutné apelovať na tie organizácie,
aby dobre myslené opatrenia vlády vedeli oceniť
a zvýšili svoje úsilie pre efektívnejšie
presadzovanie našich výrobkov na zahraničných
trhoch, lebo tieto organizácie ešte nevydali zo seba
všetko čo od nich očakávame a čoho
sú schopné pri zvýšení zodpovednosti
za prosperitu nášho hospodárstva. Hovorím
to preto, lebo v zahraničnom obchode sa prejavujú
dosť značné medzery.
So zvláštnym uznaním treba kvitovať snahu
vlády podporiť drobné, malé súkromné
podnikanie. Benevolentné uvoľnenie predaja niektorých
poľnohospodárskych a iných produktov a menších
služieb sa prejavilo v lepšom a ľahšom uspokojovaní
spotrebiteľov. Náš prieskum ukázal - a
potvrdili nám to mnohí - že uspokojenie spotrebiteľov
je možno percentuálne vyjadriť tak, že zlepšenie
nastalo asi o 15%. Je to tým, že sa rozšíril
priestor predaja a že sa teda vyšlo v ústrety
spotrebiteľom vo väčšom priestorovom poskytovaní
služieb.
To bol iste aj úmysel vlády, ktorá i v socialistickom
hospodárení má snahu o zlepšenie služieb,
a vlastne toto zlepšenie služieb, čiže služba
ľudu, je hlavným motívom, aby bolo uzákonené
drobné, malé súkromné podnikanie,
ktoré nijako nemôže narušiť pojem
a obsah socialistického hospodárenia, lebo socializmus
má hlbší mravný a etický zmysel
uspokojovať obyvateľstvo a uľahčovať
mu nákup spotrebných článkov a zvýhodnenie
služieb. Služba ľudu je práve najkrajším
výrazom socializmu, čo všetci veľmi dobre
vieme.
Čiastočné uspokojovanie občanov možno
vidieť aj v tom, že občan nemusí behať
a čakať dni, ba i týždne na každú
sebamenšiu opravu vodovodu, elektrického vedenia,
televízoru, písacieho stroja alebo obuvi. A to je
tá druhá dobrá stránka spokojnosti
obyvateľov. Dokonca aj veľké a menšie podniky
sa cítia poskytovaním takýchto služieb
odľahčenými, pretože ani vlastnú
prácu nemôžu často zvládnuť
a sú ušetrené od výčitiek zo
strany občanov. Mnoho podnikov takúto "malú
fušerskú" pomoc obyvateľstvu dokonca podporujú.
Preto aj v tejto oblasti treba vláde poďakovať,
že s takýmito podnetnými návrhmi vyšla
a verím, že tento návrh bude podporený
v záujme občanov.
Súdružky a súdruhovia, plán maloobchodného
obratu vo výške 154 mld. Kčs nie je podľa
súčasného stavu jednania s dodávateľskými
orgánmi zaistený fondmi z tovarov. Chýba
zhruba výrobkov v hodnote skoro 11 mld. Kčs. Skladba
predpokladaného obratu dosiahne - poprvé za existencie
nášho socialistického obchodu - vyššieho
podielu priemyslového tovaru, ktorého sa má
dodať podľa plánu 50,3%, čím prevýši
podiel v obrate dodávok potravín. Prekračovanie
maloobchodného obratu v tomto roku nie je v dostatočnej
miere zaistené zvýšením dodávok
do tržných fondov. Tento vývoj vytvára
nepriaznivú základňu pre náročné
uspokojovanie potrieb obyvateľstva v roku 1969.
Spomenutá výška maloobchodného obratu
na budúci rok je minimálna. Znamená to, že
na základe súčasného vývoja
peňažných príjmov bude v budúcom
roku prekonaná a vzhľadom na to treba riešiť
disproporcie medzi ponukou a dopytom a tržnými fondmi
zaistiť dodávky z tuzemskej výroby alebo dovozu.
Súdružky a súdruhovia, doterajší
systém a prax prevádzaná Ministerstvom financií,
nedávajú parlamentu možnosť zaistiť
účinnú kontrolu plnenia rozpočtových
čiastok podľa doporučenia a schválenia
výborov NZ. Podobne je tomu aj pri prerokúvaní
štátneho záverečného účtu.
Doporučoval by som - a bolo to tiež doporučenie
Výboru NZ pre spotrebný priemysel, obchod, služby
a spoje, ako aj Výboru NZ pre plán a rozpočet
vypracovať taký režim prejednávania federálneho
rozpočtu, ktorý by umožnil parlamentným
orgánom podrobné sledovanie príjmov a výdavkov
počas rozpočtového obdobia, a to vo všetkých
zmenách jednotlivých kapitol rozpočtu i v
súvislosti s prevádzaním zmien medzi kapitolami,
ktoré doporučujeme podrobiť zásadnému
súhlasu orgánov NZ.
Vyslovil som tu, vážené súdružky
a súdruhovia, niektoré kritické poznámky
a pripomienky k návrhu štátneho rozpočtu,
ktorý nám vláda predložila. Tieto pripomienky
neoslabujú význam a obsah návrhu rozpočtu,
lebo z návrhu je vidieť, že vláda i v
zložitých pomeroch volila a našla tú najlepšiu
cestu na ozdravenie nášho hospodárstva a že
siahla k takým opatreniam, ktoré postupne odstránia
výkyvy, ktoré sa v priebehu posledných rokov
nahromadili. My z našej strany urobíme všetko,
aby sme túto snahu a toto úsilie vlády podporili.
Preto i napriek vysloveným nedostatkom v návrhu
štátneho rozpočtu vyslovujem menom poslancov
Strany slobody, súhlas s predloženým štátnym
rozpočtom a oznamujem, že zaň budeme hlasovať,
lebo cítime, že sa urobilo všetko, čo
dobrého sa dalo urobiť. (Potlesk.)
Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl.
Hanúskovi. Uděluji slovo posl. Václavu Kučerovi,
připraví se mpř. NS Dohnal.
Posl. Václav Kučera: Vážené
Národní shromáždění, soudružky
a soudruzi, dovolte, abych se též vyjádřil
k projednávané tematice schvalování
našeho plánu a rozpočtu na rok 1969.
V prvé řadě bych chtěl říci,
že se netajím tím - stejně jako mnozí
z vás - že ani mne samotného rozpočet,
a zejména výklad k tomuto rozpočtu, který
přednesl ministr financí s. ing. Sucharda, plně
neuspokojil. Samozřejmě, že chápu, že
státní rozpočet, který odráží
finanční vztahy v národním hospodářství,
nemůže být a působit povzbudivě,
když stav národního hospodářství
je všelijaký, jen ne povzbudivý. S tím
samozřejmě je nutno se smířit. V době
všeobecné napjatosti a deformací v národním
hospodářství nemůžeme očekávat,
že státní rozpočet bude jiný
než napjatý. A stěží asi může
uspokojit všechny naše požadavky a pokrýt
všechny potřeby, byť jejich pokrytí jsme
pociťovali sebenaléhavěji. Je to stav - podle
mého názoru - velmi nepříjemný,
přitom však stav, který musíme respektovat,
ať už se nám to líbí nebo nikoli.
Není to tedy sám tento stav, který vyciťujeme
jak z čísel rozpočtu, tak z úvodního
slova ministra financí.
Můj pocit neuspokojení pramení z toho, že
si nejsem zcela jist, zda tento návrh rozpočtu,
jenž nám byl předložen ke schválení,
zakládá - a to v rámci omezených možností,
které v současné době naše národní
hospodářství má - předpoklady
jistého řešení této situace.
Z čeho tyto mé pochybnosti pramení?
Všichni víme - a bylo to zdůrazněno
i ve výkladu - že v našem hospodářství
se prosazují silné inflační tendence,
které vážně ohrožují konsolidační
proces našeho národního hospodářství.
Tyto tendence jsou zcela patrné i v předloženém
návrhu rozpočtu. Za tohoto stavu všeobecného
pohybu čísel se mně, poslanci, těžko
posuzuje, jaké tendence jsou ve státním rozpočtu
zakládány. Výklad ministra financí
sice vyzněl v tom smyslu, že státní
rozpočet zakládá jisté strukturální
změny uvnitř národního hospodářství,
ale jak a v jakém rozsahu, to při všech těchto
změnách, jež doprovázejí inflační
proces, zůstává skutečně hádankou.
Mám-li usuzovat na základě některých
čísel charakterizujících např.
rozvoj potravinářského průmyslu, mám
jisté pochybnosti o založení strukturálních
změn ve státním rozpočtu. Uvedu to
na příkladě investičního rozvoje.
Vycházím-li z údajů o objemu investičních
prostředků, s nimiž se na rozvoj potravinářského
průmyslu počítá, dochází
skutečně k jistému zvýšení
částky za předpokladu, že se budou realizovat
dodatečně uzavřené dohody. Převedu-li
však tyto finanční prostředky do věcné
podoby, tj. vyloučím-li. vliv rostoucích
cen investičních prostředků, pak docházím
k závěru, že kapacitní problémy
potravinářského průmyslu se nejen
nezmenšují, nýbrž naopak.
Kladu si proto prvou otázku, na niž mi nedal odpověď
ani výklad soudruha ministra financí: jak je to
ve skutečnosti s oněmi strukturálními
změnami v národním hospodářství,
které považujeme za nevyhnutelné k ozdravení
celého národního hospodářství?
V této souvislosti si kladu druhou otázku, na niž
se mi rovněž nedostalo odpovědi: Kde jsou hlavní
příčiny těchto inflačních
tendencí a jakými opatřeními - mimo
jiné i za pomoci státního rozpočtu
- jim vláda hodlá čelit? Ministr financí
ve svém výkladu vzpomíná zejména
restriktivních opatření ve vztahu k podnikové
sféře, zejména pak restriktivních
opatření ve výdajové složce státního
rozpočtu vůči podnikové sféře.
Nic proti tomu jako proti určité koncepci napomáhající
spolu řešit tento problém.
Vycházím-li však opět z některých
svých zkušeností a z dostupných údajů,
pak vím, že řada tlaků na růst
výdajů ze státního rozpočtu
- např. ze strany zemědělství - je
důsledkem jistých procesů v národním
hospodářství. Reaguje prostě na to,
co se v národním hospodářství
děje.
Zdá se mi proto, že se v celé koncepci projevuje
více snaha bojovat proti následkům než
proti příčinám, což nemůže
přinést uspokojivé výsledky.
A ještě jednu otázku, na niž bych rád
dostal odpověď.
Víme, že jednou z hlavních stránek naší
ekonomické nerovnováhy - a v této souvislosti
i zdrojem inflačních tlaků - je nerovnováha
mezi kupní silou obyvatelstva a zbožními fondy.
S takovými jevy jsme se setkávali i v minulosti
zpravidla jako s důsledkem války a setkávaly
se s nimi i jiné země. Stejně tak není
neobvyklým jevem ani opačný stav, tj. převaha
zbožních fondů nad kupní silou. - U
nás je snad v současné době situace
o to komplikovanější, že tato nerovnováha
nevznikla jako bezprostřední projev válečné
ekonomiky, ale jako důsledek deformací uvnitř
mírové ekonomiky. A to deformací, které
nepostihly jen vlastní ekonomiku, ale všechny stránky
života společenského organismu. Jak známo,
tyto nerovnovážné stavy, v nichž se ekonomika
ocitá, jsou v několika posledních desítkách
let řešeny za výrazné účasti
státu a za významné účasti
jeho státního rozpočtu. Bývá
tomu zpravidla tak, že vyznačuje-li se nerovnováha
přebytkem kupní síly nad zbožními
fondy, stát využívá svého vlivu
a svých prostředků především
k urychlení rozvoje odvětví, které
jsou schopny naplnit nedostatečné zbožní
fondy. Je-li hospodářství v opačném
stavu nerovnováhy, podniká stát ve sférách,
v nichž sice vznikají důchody, v nichž
však nedochází k bezprostřední
tvorbě užitných hodnot, jež by rozmnožovaly
zbožní fondy.
My se dnes nacházíme v prvé formě
nerovnováhy, to je ve formě nerovnováhy,
kdy existující kupní síla není
pokrývána dostatečnými zbožními
fondy, přičemž příjmy a výdaje
státního rozpočtu nesou typické známky
řešení nerovnováhy zcela opačného
charakteru. Ve sféře příjmů
státního rozpočtu se pozornost soustřeďuje
na odčerpání prostředků z materiální
sféry výroby a ve výdajích se soustřeďujeme
na řešení problémů v těch
oblastech, jež nemají přímou souvislost
s rozšiřováním zbožních
fondů.
Prosil bych, abych byl dobře pochopen. Jsem si vědom
všech deformací našeho života. Vím,
že ani navrhované výdaje ze státního
rozpočtu do nevýrobních oblastí zdaleka
neřeší neutěšený stav těchto
oblastí. To, čeho se chci dopátrat je, do
jaké míry jsou známa východiska ze
současné situace, do jaké míry jsou
tato východiska v návrhu rozpočtu akceptována
a do jaké míry tedy můžeme vzít
záruku, že schválením návrhu
rozpočtu schvalujeme i reálnou cestu z našeho
současného stavu. Byl bych velmi rád, kdyby
se mně, a prostřednictvím mne i mým
voličům, dostalo uspokojivé odpovědi
na tyto otázky.
A nyní mi dovolte několik poznámek k zemědělské
kapitole rozpočtu. Je všeobecně známo,
že v současné době trh potravin představuje
nejvyrovnanější trh, a že to je a byla
právě tato vyrovnanost a stabilita trhu potravin,
která nás pomohla přenést a přenáší
přes současné hospodářské
a politické potíže a problémy bez větších
otřesů. O jak citlivou záležitost jde,
mohli jsme se mnohokrát i v nedávné minulosti
přesvědčit. Uvedu alespoň jeden z
posledních příkladů. Že je trh
průmyslového zboží všeobecně
a vážně narušen, všichni víme.
Lidé tím sice nejsou spokojeni, zdá se však,
že se s tím smiřují bez vážnějších
hospodářských i politických důsledků.
Stačilo však, aby při všeobecném
dostatku masa na trhu se na krátký čas objevil
nedostatek vepřového a okamžitě došlo
k takovému rozvíření hladiny veřejného
mínění, že tisk i další
sdělovací prostředky měly rázem
postaráno o náplň své práce.
Zdálo by se proto, že všichni ti, kteří
na sobě nesou tíhu hospodářské
i politické odpovědnosti, si plně uvědomí,
co pro hospodářský život i politickou
stabilitu země znamená zajištěný
trh potravin. Že toto pochopení bude přirozenou
součástí kvalifikace všech těch,
kteří se hospodářskou politikou a
politikou vůbec zabývají, ať již
na kterémkoli úseku a v jakékoli funkci.
Byl bych rád, kdyby zde byla jednotná, společná
snaha nepřipustit jakékoli oslabení tohoto
konsolidačního činitele.
Mnohé, čeho jsme zejména v posledním
období svědky, tomu nasvědčuje. Je
sice pravda, že zvláště v tomto roce slyšeli
zemědělci mnoho oceňujících
a povzbudivých slov z úst nejpovolanějších.
Naposledy tomu tak bylo v referátu předsedy vlády
s. Černíka na prosincovém zasedání
ÚV naší strany. Zemědělci jsou
vděční za toto ocenění jejich
úsilí po létech jejich všestranného
přehlížení. Současně si
však dost dobře nemohou srovnat některá
opatření soustavné přehlížení
jejich některých oprávněných
potřeb. Kladou si znovu otázku, zda se zde slova
nerozcházejí s činy, zda slova uznání
nemají zastřít starou praxi řešení
problémů národního hospodářství
na účet zemědělství.
Hovořím o tom proto tak otevřeně,
aby soudruzi pracující v centrálních
orgánech si uvědomili, že jejich činy
nemusí mít jen vážné hospodářské,
ale i politické následky, že svými činy
mohou znovu přispět k vytvoření nedůvěry
mezi početnou vrstvou pracujících v zemědělství
a politickým vedením strany a státu. Nic
by pro další hospodářský a politický
rozvoj v zemi nemohlo být škodlivější,
než kdyby u vědomí toho, že v zásobování
obyvatelstva potravinami není v současné
době vážnějších problémů,
vznikl dojem, že není třeba respektovat oprávněné
požadavky zemědělství a jeho rozvoje.
Nechápejte to, co říkám, jako vytváření
nátlaku na opatření ke zvýhodnění
zemědělců. Chápejte to jako vyjádření
současného stavu a nálad mezi zemědělci,
jejichž přehlížení nutně
musí vážně poškodit zájmy
celé společnosti.
Oč jde konkrétně? Zemědělství
a obdobně i potravinářský průmysl
trpěl po řadu let diskriminací. Byly opomíjeny
jeho oprávněné požadavky na výrobní
prostředky, které by mu umožňovaly plnit
jeho společenskou funkci a plně využít
přírodních zdrojů, kterými
disponuje. Tato situace se v posledním období nejen
nezlepšuje, ale prudce zhoršuje. Požadavky zemědělství
nejen že nejsou uspokojovány, nejsou však plněny
ani přijaté závazky a smlouvy. Navíc
dochází k neustálému pohybu cen těchto
prostředků. Nesmíme se nechat mýlit
tím, že tzv. cenové indexy zůstávají
zachovány nebo vykazují jen nepatrný pohyb.
Všichni víme, ze indexy jsou stanoveny za skupiny
výrobků, uvnitř nichž se uskutečňují
pohyby, jejichž důsledky nikdo nevyhodnocuje. Na tyto
skutečnosti zemědělci dlouho a marně
poukazují. Odpovídá se jim nutnosti respektovat
principy nové soustavy počítající
s trhem a pohybem cen v závislosti na stavu nabídky
a poptávky.
Na druhé straně realizují zemědělci
své výrobky za pevné ceny nákupní,
které nezahrnují ani společensky nutné
náklady a musí být proto doplněny
systémem dodatečných úhrad. Nehledě
již na to, jak jsou tyto dodatečné formy úhrady
nákladů zemědělství chápány;
při napjatosti státního rozpočtu a
při snaze ze zdrojů státního rozpočtu
řešit především nevýrobní
sféru, jsou tyto dodatečné formy úhrady
zemědělství středem soustavné
pozornosti. To jsme konečně mohli vycítit
nejen z referátu s. Černíka na prosincovém
zasedání ÚV KSČ, ale i z výkladu
ministra financí ke státnímu rozpočtu.
A tak zatímco v ostatních odvětvích
národního hospodářství dochází
k neustálému tlaku na růst cen a na základě
toho i na růst důchodů, k jejichž ovlivnění
musí vláda neustále vymýšlet
nová a nová restriktivní opatření,
pro zemědělství z této politiky vyplývá
dvojí. Za prvé dochází k soustavnému,
neodůvodněnému a neúměrnému
růstu materiálových nákladů
a na druhé straně k omezování úhrady,
které za své výrobky zemědělec
dostává. Tento rozpor má praktický
projev v tom, že již letos, zejména vezmeme-li
v úvahu zkracování pracovní doby v
ostatních odvětvích národního
hospodářství, nedojde k dalšímu
sblížení odměn v zemědělství
s odměnami pracujících v ostatních
odvětvích a podle projektu hospodářské
směrnice vlády pro příští
rok lze dokonce očekávat jisté prohloubení
těchto rozdílů. Nejen že tedy nepřihlížíme
k realizaci usnesení vlády o postupném vyrovnávání
odměn v zemědělství s odměnami
v ostatních odvětvích, ale svými činy
vyvracíme slova uznání, jež se zemědělcům
dostávají.
Nejde však jen o politické důsledky této
praxe. Jedním z vážných problémů
zemědělství, který také motivoval
zmíněné usnesení vlády, byl
problém reprodukce pracovních sil. Tento problém
zdaleka nebyl vyřešen a zmíněné
tendence ve vývoji národního hospodářství
a v naší hospodářské politice
jej znovu vyostřují. Nechci vás zatěžovat
čísly. Chci jen konstatovat, že příliv
mladých a kvalifikovaných pracovních sil
do zemědělství nejenže neodpovídá
původním úvahám, ale vlivem zmíněných
skutečností musíme počítat
s jeho dalším oslabením. Znovu si proto musíme
klást otázku budoucnosti našeho zemědělství.
Zemědělce však netrápí jen tyto
principiální otázky rozvoje zemědělství
a hospodářské politiky státu ve vztahu
k zemědělství. Roztrpčují je
i některá opatření zdánlivě
druhořadého významu, která však
pro stabilitu a perspektivnost jednotlivých podniků
mají nezřídka stejně nepříznivé
důsledky. Tak je tomu například s měněním
některých pravidel hospodaření podniků,
která jsou vydávána opožděně,
takže se jimi zemědělské podniky cítí
být zaskočeny, a přitom zpravidla znamenají
nekomplexní, zhoršující vliv na podniky.
Není jistě dobrým vysvědčením
pro práci centrálních orgánů,
jestliže se zemědělské podniky pravidla
svého hospodaření dovídají
postupně, často poté, kdy mají své
výrobně finanční plány zpracovány,
a někdy dokonce již poté, kdy hospodářský
rok již skončil. Tak je tomu například
s definitivními směrnicemi o přírůstkových
prémiích, které pro rok 1968 byly vydány
až koncem října, tedy v době, kdy mohly
ovlivnit již jen konečné finanční
výsledky podniků. Ještě dnes, několik
dnů před koncem roku, neznají zemědělské
podniky všechny podmínky svého hospodaření
pro příští rok. Kusé zprávy,
jež se dostávají dolů o přípravě
těchto podmínek, nevnášejí do
zemědělských podniků potřebný
klid. Chci v této souvislosti připomenout jednání
našeho výboru pro zemědělství
a výživu, který se jednoznačně
vyslovil proti snahám měnit principy výplaty
diferenciálních příplatků a
přírůstkových prémií,
aniž by došlo ke komplexnosti těchto úprav
v jiných nástrojích.