Dovoľujem si preto navrhnúť, aby tento povinný odvod bol znížený pre tieto organizácie. Vláda nech sa postará o iné finančné opatrenia v iných národohospodárskych sektoroch, ktoré by úhradu doplnili. Žijeme v takých zložitých pomeroch a v takých geografických podmienkach, že zvýhodnenie organizácií zahraničného obchodu je nutné. Je však tiež nutné apelovať na tie organizácie, aby dobre myslené opatrenia vlády vedeli oceniť a zvýšili svoje úsilie pre efektívnejšie presadzovanie našich výrobkov na zahraničných trhoch, lebo tieto organizácie ešte nevydali zo seba všetko čo od nich očakávame a čoho sú schopné pri zvýšení zodpovednosti za prosperitu nášho hospodárstva. Hovorím to preto, lebo v zahraničnom obchode sa prejavujú dosť značné medzery.

So zvláštnym uznaním treba kvitovať snahu vlády podporiť drobné, malé súkromné podnikanie. Benevolentné uvoľnenie predaja niektorých poľnohospodárskych a iných produktov a menších služieb sa prejavilo v lepšom a ľahšom uspokojovaní spotrebiteľov. Náš prieskum ukázal - a potvrdili nám to mnohí - že uspokojenie spotrebiteľov je možno percentuálne vyjadriť tak, že zlepšenie nastalo asi o 15%. Je to tým, že sa rozšíril priestor predaja a že sa teda vyšlo v ústrety spotrebiteľom vo väčšom priestorovom poskytovaní služieb.

To bol iste aj úmysel vlády, ktorá i v socialistickom hospodárení má snahu o zlepšenie služieb, a vlastne toto zlepšenie služieb, čiže služba ľudu, je hlavným motívom, aby bolo uzákonené drobné, malé súkromné podnikanie, ktoré nijako nemôže narušiť pojem a obsah socialistického hospodárenia, lebo socializmus má hlbší mravný a etický zmysel uspokojovať obyvateľstvo a uľahčovať mu nákup spotrebných článkov a zvýhodnenie služieb. Služba ľudu je práve najkrajším výrazom socializmu, čo všetci veľmi dobre vieme.

Čiastočné uspokojovanie občanov možno vidieť aj v tom, že občan nemusí behať a čakať dni, ba i týždne na každú sebamenšiu opravu vodovodu, elektrického vedenia, televízoru, písacieho stroja alebo obuvi. A to je tá druhá dobrá stránka spokojnosti obyvateľov. Dokonca aj veľké a menšie podniky sa cítia poskytovaním takýchto služieb odľahčenými, pretože ani vlastnú prácu nemôžu často zvládnuť a sú ušetrené od výčitiek zo strany občanov. Mnoho podnikov takúto "malú fušerskú" pomoc obyvateľstvu dokonca podporujú. Preto aj v tejto oblasti treba vláde poďakovať, že s takýmito podnetnými návrhmi vyšla a verím, že tento návrh bude podporený v záujme občanov.

Súdružky a súdruhovia, plán maloobchodného obratu vo výške 154 mld. Kčs nie je podľa súčasného stavu jednania s dodávateľskými orgánmi zaistený fondmi z tovarov. Chýba zhruba výrobkov v hodnote skoro 11 mld. Kčs. Skladba predpokladaného obratu dosiahne - poprvé za existencie nášho socialistického obchodu - vyššieho podielu priemyslového tovaru, ktorého sa má dodať podľa plánu 50,3%, čím prevýši podiel v obrate dodávok potravín. Prekračovanie maloobchodného obratu v tomto roku nie je v dostatočnej miere zaistené zvýšením dodávok do tržných fondov. Tento vývoj vytvára nepriaznivú základňu pre náročné uspokojovanie potrieb obyvateľstva v roku 1969.

Spomenutá výška maloobchodného obratu na budúci rok je minimálna. Znamená to, že na základe súčasného vývoja peňažných príjmov bude v budúcom roku prekonaná a vzhľadom na to treba riešiť disproporcie medzi ponukou a dopytom a tržnými fondmi zaistiť dodávky z tuzemskej výroby alebo dovozu.

Súdružky a súdruhovia, doterajší systém a prax prevádzaná Ministerstvom financií, nedávajú parlamentu možnosť zaistiť účinnú kontrolu plnenia rozpočtových čiastok podľa doporučenia a schválenia výborov NZ. Podobne je tomu aj pri prerokúvaní štátneho záverečného účtu. Doporučoval by som - a bolo to tiež doporučenie Výboru NZ pre spotrebný priemysel, obchod, služby a spoje, ako aj Výboru NZ pre plán a rozpočet vypracovať taký režim prejednávania federálneho rozpočtu, ktorý by umožnil parlamentným orgánom podrobné sledovanie príjmov a výdavkov počas rozpočtového obdobia, a to vo všetkých zmenách jednotlivých kapitol rozpočtu i v súvislosti s prevádzaním zmien medzi kapitolami, ktoré doporučujeme podrobiť zásadnému súhlasu orgánov NZ.

Vyslovil som tu, vážené súdružky a súdruhovia, niektoré kritické poznámky a pripomienky k návrhu štátneho rozpočtu, ktorý nám vláda predložila. Tieto pripomienky neoslabujú význam a obsah návrhu rozpočtu, lebo z návrhu je vidieť, že vláda i v zložitých pomeroch volila a našla tú najlepšiu cestu na ozdravenie nášho hospodárstva a že siahla k takým opatreniam, ktoré postupne odstránia výkyvy, ktoré sa v priebehu posledných rokov nahromadili. My z našej strany urobíme všetko, aby sme túto snahu a toto úsilie vlády podporili. Preto i napriek vysloveným nedostatkom v návrhu štátneho rozpočtu vyslovujem menom poslancov Strany slobody, súhlas s predloženým štátnym rozpočtom a oznamujem, že zaň budeme hlasovať, lebo cítime, že sa urobilo všetko, čo dobrého sa dalo urobiť. (Potlesk.)

Předseda NS Smrkovský: Děkuji posl. Hanúskovi. Uděluji slovo posl. Václavu Kučerovi, připraví se mpř. NS Dohnal.

Posl. Václav Kučera: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi, dovolte, abych se též vyjádřil k projednávané tematice schvalování našeho plánu a rozpočtu na rok 1969.

V prvé řadě bych chtěl říci, že se netajím tím - stejně jako mnozí z vás - že ani mne samotného rozpočet, a zejména výklad k tomuto rozpočtu, který přednesl ministr financí s. ing. Sucharda, plně neuspokojil. Samozřejmě, že chápu, že státní rozpočet, který odráží finanční vztahy v národním hospodářství, nemůže být a působit povzbudivě, když stav národního hospodářství je všelijaký, jen ne povzbudivý. S tím samozřejmě je nutno se smířit. V době všeobecné napjatosti a deformací v národním hospodářství nemůžeme očekávat, že státní rozpočet bude jiný než napjatý. A stěží asi může uspokojit všechny naše požadavky a pokrýt všechny potřeby, byť jejich pokrytí jsme pociťovali sebenaléhavěji. Je to stav - podle mého názoru - velmi nepříjemný, přitom však stav, který musíme respektovat, ať už se nám to líbí nebo nikoli.

Není to tedy sám tento stav, který vyciťujeme jak z čísel rozpočtu, tak z úvodního slova ministra financí.

Můj pocit neuspokojení pramení z toho, že si nejsem zcela jist, zda tento návrh rozpočtu, jenž nám byl předložen ke schválení, zakládá - a to v rámci omezených možností, které v současné době naše národní hospodářství má - předpoklady jistého řešení této situace. Z čeho tyto mé pochybnosti pramení?

Všichni víme - a bylo to zdůrazněno i ve výkladu - že v našem hospodářství se prosazují silné inflační tendence, které vážně ohrožují konsolidační proces našeho národního hospodářství. Tyto tendence jsou zcela patrné i v předloženém návrhu rozpočtu. Za tohoto stavu všeobecného pohybu čísel se mně, poslanci, těžko posuzuje, jaké tendence jsou ve státním rozpočtu zakládány. Výklad ministra financí sice vyzněl v tom smyslu, že státní rozpočet zakládá jisté strukturální změny uvnitř národního hospodářství, ale jak a v jakém rozsahu, to při všech těchto změnách, jež doprovázejí inflační proces, zůstává skutečně hádankou. Mám-li usuzovat na základě některých čísel charakterizujících např. rozvoj potravinářského průmyslu, mám jisté pochybnosti o založení strukturálních změn ve státním rozpočtu. Uvedu to na příkladě investičního rozvoje.

Vycházím-li z údajů o objemu investičních prostředků, s nimiž se na rozvoj potravinářského průmyslu počítá, dochází skutečně k jistému zvýšení částky za předpokladu, že se budou realizovat dodatečně uzavřené dohody. Převedu-li však tyto finanční prostředky do věcné podoby, tj. vyloučím-li. vliv rostoucích cen investičních prostředků, pak docházím k závěru, že kapacitní problémy potravinářského průmyslu se nejen nezmenšují, nýbrž naopak.

Kladu si proto prvou otázku, na niž mi nedal odpověď ani výklad soudruha ministra financí: jak je to ve skutečnosti s oněmi strukturálními změnami v národním hospodářství, které považujeme za nevyhnutelné k ozdravení celého národního hospodářství?

V této souvislosti si kladu druhou otázku, na niž se mi rovněž nedostalo odpovědi: Kde jsou hlavní příčiny těchto inflačních tendencí a jakými opatřeními - mimo jiné i za pomoci státního rozpočtu - jim vláda hodlá čelit? Ministr financí ve svém výkladu vzpomíná zejména restriktivních opatření ve vztahu k podnikové sféře, zejména pak restriktivních opatření ve výdajové složce státního rozpočtu vůči podnikové sféře. Nic proti tomu jako proti určité koncepci napomáhající spolu řešit tento problém.

Vycházím-li však opět z některých svých zkušeností a z dostupných údajů, pak vím, že řada tlaků na růst výdajů ze státního rozpočtu - např. ze strany zemědělství - je důsledkem jistých procesů v národním hospodářství. Reaguje prostě na to, co se v národním hospodářství děje.

Zdá se mi proto, že se v celé koncepci projevuje více snaha bojovat proti následkům než proti příčinám, což nemůže přinést uspokojivé výsledky.

A ještě jednu otázku, na niž bych rád dostal odpověď.

Víme, že jednou z hlavních stránek naší ekonomické nerovnováhy - a v této souvislosti i zdrojem inflačních tlaků - je nerovnováha mezi kupní silou obyvatelstva a zbožními fondy. S takovými jevy jsme se setkávali i v minulosti zpravidla jako s důsledkem války a setkávaly se s nimi i jiné země. Stejně tak není neobvyklým jevem ani opačný stav, tj. převaha zbožních fondů nad kupní silou. - U nás je snad v současné době situace o to komplikovanější, že tato nerovnováha nevznikla jako bezprostřední projev válečné ekonomiky, ale jako důsledek deformací uvnitř mírové ekonomiky. A to deformací, které nepostihly jen vlastní ekonomiku, ale všechny stránky života společenského organismu. Jak známo, tyto nerovnovážné stavy, v nichž se ekonomika ocitá, jsou v několika posledních desítkách let řešeny za výrazné účasti státu a za významné účasti jeho státního rozpočtu. Bývá tomu zpravidla tak, že vyznačuje-li se nerovnováha přebytkem kupní síly nad zbožními fondy, stát využívá svého vlivu a svých prostředků především k urychlení rozvoje odvětví, které jsou schopny naplnit nedostatečné zbožní fondy. Je-li hospodářství v opačném stavu nerovnováhy, podniká stát ve sférách, v nichž sice vznikají důchody, v nichž však nedochází k bezprostřední tvorbě užitných hodnot, jež by rozmnožovaly zbožní fondy.

My se dnes nacházíme v prvé formě nerovnováhy, to je ve formě nerovnováhy, kdy existující kupní síla není pokrývána dostatečnými zbožními fondy, přičemž příjmy a výdaje státního rozpočtu nesou typické známky řešení nerovnováhy zcela opačného charakteru. Ve sféře příjmů státního rozpočtu se pozornost soustřeďuje na odčerpání prostředků z materiální sféry výroby a ve výdajích se soustřeďujeme na řešení problémů v těch oblastech, jež nemají přímou souvislost s rozšiřováním zbožních fondů.

Prosil bych, abych byl dobře pochopen. Jsem si vědom všech deformací našeho života. Vím, že ani navrhované výdaje ze státního rozpočtu do nevýrobních oblastí zdaleka neřeší neutěšený stav těchto oblastí. To, čeho se chci dopátrat je, do jaké míry jsou známa východiska ze současné situace, do jaké míry jsou tato východiska v návrhu rozpočtu akceptována a do jaké míry tedy můžeme vzít záruku, že schválením návrhu rozpočtu schvalujeme i reálnou cestu z našeho současného stavu. Byl bych velmi rád, kdyby se mně, a prostřednictvím mne i mým voličům, dostalo uspokojivé odpovědi na tyto otázky.

A nyní mi dovolte několik poznámek k zemědělské kapitole rozpočtu. Je všeobecně známo, že v současné době trh potravin představuje nejvyrovnanější trh, a že to je a byla právě tato vyrovnanost a stabilita trhu potravin, která nás pomohla přenést a přenáší přes současné hospodářské a politické potíže a problémy bez větších otřesů. O jak citlivou záležitost jde, mohli jsme se mnohokrát i v nedávné minulosti přesvědčit. Uvedu alespoň jeden z posledních příkladů. Že je trh průmyslového zboží všeobecně a vážně narušen, všichni víme. Lidé tím sice nejsou spokojeni, zdá se však, že se s tím smiřují bez vážnějších hospodářských i politických důsledků. Stačilo však, aby při všeobecném dostatku masa na trhu se na krátký čas objevil nedostatek vepřového a okamžitě došlo k takovému rozvíření hladiny veřejného mínění, že tisk i další sdělovací prostředky měly rázem postaráno o náplň své práce.

Zdálo by se proto, že všichni ti, kteří na sobě nesou tíhu hospodářské i politické odpovědnosti, si plně uvědomí, co pro hospodářský život i politickou stabilitu země znamená zajištěný trh potravin. Že toto pochopení bude přirozenou součástí kvalifikace všech těch, kteří se hospodářskou politikou a politikou vůbec zabývají, ať již na kterémkoli úseku a v jakékoli funkci. Byl bych rád, kdyby zde byla jednotná, společná snaha nepřipustit jakékoli oslabení tohoto konsolidačního činitele.

Mnohé, čeho jsme zejména v posledním období svědky, tomu nasvědčuje. Je sice pravda, že zvláště v tomto roce slyšeli zemědělci mnoho oceňujících a povzbudivých slov z úst nejpovolanějších. Naposledy tomu tak bylo v referátu předsedy vlády s. Černíka na prosincovém zasedání ÚV naší strany. Zemědělci jsou vděční za toto ocenění jejich úsilí po létech jejich všestranného přehlížení. Současně si však dost dobře nemohou srovnat některá opatření soustavné přehlížení jejich některých oprávněných potřeb. Kladou si znovu otázku, zda se zde slova nerozcházejí s činy, zda slova uznání nemají zastřít starou praxi řešení problémů národního hospodářství na účet zemědělství.

Hovořím o tom proto tak otevřeně, aby soudruzi pracující v centrálních orgánech si uvědomili, že jejich činy nemusí mít jen vážné hospodářské, ale i politické následky, že svými činy mohou znovu přispět k vytvoření nedůvěry mezi početnou vrstvou pracujících v zemědělství a politickým vedením strany a státu. Nic by pro další hospodářský a politický rozvoj v zemi nemohlo být škodlivější, než kdyby u vědomí toho, že v zásobování obyvatelstva potravinami není v současné době vážnějších problémů, vznikl dojem, že není třeba respektovat oprávněné požadavky zemědělství a jeho rozvoje. Nechápejte to, co říkám, jako vytváření nátlaku na opatření ke zvýhodnění zemědělců. Chápejte to jako vyjádření současného stavu a nálad mezi zemědělci, jejichž přehlížení nutně musí vážně poškodit zájmy celé společnosti.

Oč jde konkrétně? Zemědělství a obdobně i potravinářský průmysl trpěl po řadu let diskriminací. Byly opomíjeny jeho oprávněné požadavky na výrobní prostředky, které by mu umožňovaly plnit jeho společenskou funkci a plně využít přírodních zdrojů, kterými disponuje. Tato situace se v posledním období nejen nezlepšuje, ale prudce zhoršuje. Požadavky zemědělství nejen že nejsou uspokojovány, nejsou však plněny ani přijaté závazky a smlouvy. Navíc dochází k neustálému pohybu cen těchto prostředků. Nesmíme se nechat mýlit tím, že tzv. cenové indexy zůstávají zachovány nebo vykazují jen nepatrný pohyb. Všichni víme, ze indexy jsou stanoveny za skupiny výrobků, uvnitř nichž se uskutečňují pohyby, jejichž důsledky nikdo nevyhodnocuje. Na tyto skutečnosti zemědělci dlouho a marně poukazují. Odpovídá se jim nutnosti respektovat principy nové soustavy počítající s trhem a pohybem cen v závislosti na stavu nabídky a poptávky.

Na druhé straně realizují zemědělci své výrobky za pevné ceny nákupní, které nezahrnují ani společensky nutné náklady a musí být proto doplněny systémem dodatečných úhrad. Nehledě již na to, jak jsou tyto dodatečné formy úhrady nákladů zemědělství chápány; při napjatosti státního rozpočtu a při snaze ze zdrojů státního rozpočtu řešit především nevýrobní sféru, jsou tyto dodatečné formy úhrady zemědělství středem soustavné pozornosti. To jsme konečně mohli vycítit nejen z referátu s. Černíka na prosincovém zasedání ÚV KSČ, ale i z výkladu ministra financí ke státnímu rozpočtu. A tak zatímco v ostatních odvětvích národního hospodářství dochází k neustálému tlaku na růst cen a na základě toho i na růst důchodů, k jejichž ovlivnění musí vláda neustále vymýšlet nová a nová restriktivní opatření, pro zemědělství z této politiky vyplývá dvojí. Za prvé dochází k soustavnému, neodůvodněnému a neúměrnému růstu materiálových nákladů a na druhé straně k omezování úhrady, které za své výrobky zemědělec dostává. Tento rozpor má praktický projev v tom, že již letos, zejména vezmeme-li v úvahu zkracování pracovní doby v ostatních odvětvích národního hospodářství, nedojde k dalšímu sblížení odměn v zemědělství s odměnami pracujících v ostatních odvětvích a podle projektu hospodářské směrnice vlády pro příští rok lze dokonce očekávat jisté prohloubení těchto rozdílů. Nejen že tedy nepřihlížíme k realizaci usnesení vlády o postupném vyrovnávání odměn v zemědělství s odměnami v ostatních odvětvích, ale svými činy vyvracíme slova uznání, jež se zemědělcům dostávají.

Nejde však jen o politické důsledky této praxe. Jedním z vážných problémů zemědělství, který také motivoval zmíněné usnesení vlády, byl problém reprodukce pracovních sil. Tento problém zdaleka nebyl vyřešen a zmíněné tendence ve vývoji národního hospodářství a v naší hospodářské politice jej znovu vyostřují. Nechci vás zatěžovat čísly. Chci jen konstatovat, že příliv mladých a kvalifikovaných pracovních sil do zemědělství nejenže neodpovídá původním úvahám, ale vlivem zmíněných skutečností musíme počítat s jeho dalším oslabením. Znovu si proto musíme klást otázku budoucnosti našeho zemědělství. Zemědělce však netrápí jen tyto principiální otázky rozvoje zemědělství a hospodářské politiky státu ve vztahu k zemědělství. Roztrpčují je i některá opatření zdánlivě druhořadého významu, která však pro stabilitu a perspektivnost jednotlivých podniků mají nezřídka stejně nepříznivé důsledky. Tak je tomu například s měněním některých pravidel hospodaření podniků, která jsou vydávána opožděně, takže se jimi zemědělské podniky cítí být zaskočeny, a přitom zpravidla znamenají nekomplexní, zhoršující vliv na podniky. Není jistě dobrým vysvědčením pro práci centrálních orgánů, jestliže se zemědělské podniky pravidla svého hospodaření dovídají postupně, často poté, kdy mají své výrobně finanční plány zpracovány, a někdy dokonce již poté, kdy hospodářský rok již skončil. Tak je tomu například s definitivními směrnicemi o přírůstkových prémiích, které pro rok 1968 byly vydány až koncem října, tedy v době, kdy mohly ovlivnit již jen konečné finanční výsledky podniků. Ještě dnes, několik dnů před koncem roku, neznají zemědělské podniky všechny podmínky svého hospodaření pro příští rok. Kusé zprávy, jež se dostávají dolů o přípravě těchto podmínek, nevnášejí do zemědělských podniků potřebný klid. Chci v této souvislosti připomenout jednání našeho výboru pro zemědělství a výživu, který se jednoznačně vyslovil proti snahám měnit principy výplaty diferenciálních příplatků a přírůstkových prémií, aniž by došlo ke komplexnosti těchto úprav v jiných nástrojích.