Oddíl třetí
Odpovědnost organizace
§ 187
(1) Organizace odpovídá pracovníku za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinnosti v rámci plnění úkolů organizace pracovníci jednající jejím jménem (§ 9 a 10).
Dosavadní odstavec 1 označit jako odstavec 2 a doplnit v prvním řádku za slovem pracovníku slovo těž.
(2) Jinak organizace odpovídá pracovníku jen za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinnosti nebo úmyslným jednáním proti pravidlům socialistického soužiti.
Označit dosavadní odstavec 2 jako odstavec 1 a vypustit první slovo jinak a na konci prvního řádku slovo jen.
(3) Organizace však pracovníku neodpovídá za škodu na věcech způsobenou úmyslnou trestnou činností.
§ 188
Prokáže-li organizace, že škodu zavinil také poškozený pracovník, její odpovědnost se poměrně omezí.
§ 189
(1) Organizace je povinna nahradit pracovníku skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav: Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech s tím omezením, že
a) náhrada za ztrátu na výdělku spolu s případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesáhnout částku 1600 Kčs,
V odstavci 1 písmeno a) doplnit v prvním řádku za slovy na výdělku spolu s slova výdělkem postiženého pracovníka a...
b) při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se nepřihlíží k částce, o kterou průměrný výdělek zemřelého přesahoval částku 1600 Kčs,
c) jednorázové odškodnění pozůstalým nenáleží.
(2) Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození.
Odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání
§ 190
(1) Došlo-li u pracovníka při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k poškození na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen "pracovní úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou organizace, u níž byl pracovník v době mrazu v pracovním poměru.
(2) Za škodu způsobenou pracovníku nemocí z povolání odpovídá organizace, u níž pracovník pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. [Příloha č. 1 k vyhlášce č. 102/1964 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.]
(3] Pracovním úrazem není úraz, který se pracovníku přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.
(4) Organizace je povinna nahradit škodu, i když dodržela povinnosti vyplývající z předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti nezprostí podle § 191.
§ 191
(1) Organizace se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že
a) škoda byla způsobena tím, že postižený pracovník svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) škodu si přivodil postižený pracovník svou opilostí a organizace nemohla škodě zabránit a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
(2) Organizace se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že
a) postižený pracovník porušil svým zaviněním předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,
b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého pracovníka;
c) pracovníku vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem k své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.
(3) Zprostí-li se organizace odpovědnosti zčásti (odstavec 2), určí se část škody, kterou nese pracovník, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. c) uhradí však organizace alespoň jednu třetinu škody.
(4) Při posuzování, zda pracovník porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (odstavec 1 písm. a) a odstavec 2 písm. a), není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.
(5) Za lehkomyslné jednání (odstavec 2 písm. c) nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.
§ 192
Organizace se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li pracovník pracovní úraz při odvracení škody hrozící této organizaci nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, pokud pracovník tento stav sám úmyslně nevyvolal.
§ 193
(1) Pracovníku, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je organizace povinna v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za
a) ztrátu na výdělku,
b) bolest a ztížení společenského uplatnění,
c) účelně vynaložené náklady spojeně s léčením,
d) věcnou škodu.
(2) Náhradu škody je organizace povinna projednat se závodním výborem.
§ 194
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pracovníka činí rozdíl mezi průměrným výdělkem pracovníka před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání a plnou výší nemocenského, která by mu podle předpisů o nemocenském pojištění náležela při mimoústavním ošetřování.
§ 195
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné (částečné) invalidity činí rozdíl mezi průměrným výdělkem pracovníka před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání a jeho výdělkem po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu: K zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani k jeho snížení podle předpisů o sociálním zabezpečení se nepřihlíží.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem postiženého pracovníka a případným invalidním nebo částečným invalidním důchodem poskytovaným při pracovním úrazu nesmí přesáhnout u pracovníka konajícího v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání práce zařazené podle předpisů o sociálním zabezpečení do I. pracovní kategorie částku 2 200 Kčs měsíčně, do II. pracovní kategorie částku 1 800 Kčs měsíčně a do III. pracovní kategorie částku 1 600 Kčs měsíčně. Při škodě na zdraví způsobené úmyslně může rozhodčí orgán nebo soud přiznat náhradu za ztrátu na výdělku i vyšší částkou, jestliže by její nepřiznání odporovalo pravidlům socialistického soužití.
(3) Pracovníku, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, která mu byla zajištěna (§ 147), přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle předchozích odstavců pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před pracovním úrazem nebo zjištěním nemoci z povolání a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.
(4) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů, při kterých nemocech z povolání náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jen po dobu, než bude postižený pracovník schopen dosahovat výdělku odpovídajícího jeho kvalifikaci.
§ 196
Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění, které vznikly pracovníku následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, se poskytují jednorázově.
§ 197
(1) Jestliže pracovník následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je organizace povinna v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:
a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
d) jednorázově odškodnění pozůstalých.
(2) Nároky vyplývající z předchozího odstavce nejsou závislé na tom, zda postižený pracovník uplatnil ve stanovené lhůtě své nároky na náhradu škody.
§ 198
Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů o nemocenském pojištění.
§ 199
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.
(2) Při výpočtu této náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; přitom se však nepřihlíží k částce, o kterou tento průměrný výdělek přesahuje hranice uvedené v § 195 odst. 2. Při usmrcení způsobeném úmyslně může rozhodčí orgán nebo soud přiznat náhradu i vyšší částkou, jestliže by její nepřiznání odporovalo pravidlům socialistického soužití.
(3) Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. Od těchto dávek se odečte částka, která odpovídá výši přídavků na děti dříve poskytovaných.
§ 200
Jednorázové odškodnění náleží manželovi a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod. Dítěti náleží ve výši 5 000 Kčs, ostatním oprávněným ve výši po 3 000 Kčs. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění v úhrnné výši 3 000 Kčs přiznat též rodičům zemřelého.
Vypustit ve třetím řádku slova ostatním oprávněným a nahradit je slovem manželovi a ve čtvrtém řádku vypustit slovo po.
§ 201
(1) Organizace, která nahradila poškozenému škodu, má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím míře této odpovědnosti vůči poškozenému, pokud nebylo předem dohodnuto jinak.
(2) Jde-li o náhradu škody při nemoci z povolání, má organizace, která škodu uhradila, nárok na náhradu vůči všem organizacím, u nichž postižený pracovník pracoval v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto organizací za uvedených podmínek.
§ 202
Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený i organizace domáhat změny v úpravě svých práv, popřípadě povinností.
§ 203
(1) Vláda stanoví na návrh Ústřední rady odborů odchylky potřebné pro určení rozsahu náhrady škody a způsob jejího poskytování u učňů, studentů, žáků, pracovníků ve věku blízkém věku mladistvých, pracujících důchodců a osob uvedených v § 206.
(2) Ministerstvo zdravotnictví, Státní úřad sociálního zabezpečení a Ústřední rada odborů stanoví v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a upraví určování výše náhrady v jednotlivých případech.
Odpovědnost ve zvláštních případech
§ 204
Odpovědnost za škodu na odložených věcech
(1) Organizace, u níž je pracovník v pracovním poměru, odpovídá za škodu na věcech, které v této organizaci pracovník odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají.
(2) Za věci, které do práce obvykle pracovníci nenosí (větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti) a které organizace odmítla převzít do zvláštní úschovy, odpovídá organizace jen do částky 1000 Kčs. Zjistí-li se však, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným pracovníkem organizace, nebo převzala-li organizace tyto věci do zvláštní úschovy, hradí organizace škodu bez omezení.
V odstavci 2 nahradit ve třetím řádku slova odmítla převzít slovem nepřevzala.
(3) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže pracovník o ní neuvědomil organizaci bez zbytečného odkladu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.
§ 205
Odpovědnost při odvracení škody
(1) Pracovník, který při odvracení škody hrozící organizaci utrpěl věcnou škodu, má vůči ní nárok na její náhradu, jakož i na náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže nebezpečí sám úmyslně nevyvolal a počínal-li si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
(2) Tento nárok má i pracovník, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by za škodu odpovídala organizace.
§ 206
(1) Ustanovení této hlavy se vztahují i na členy výrobních družstev, na občany vykonávající veřejné funkce a na ostatní osoby, o kterých to stanoví Ústřední rada odborů.
(2) Ustanovení § 190 až 203 se vztahují též na členy jednotných zemědělských družstev, na občany, kteří v družstvu soustavně pracují podle pracovních příkazů orgánů družstva a nejsou dosud ani jeho členy, ani v pracovním poměru k družstvu, na příslušníky ozbrojených sil v činné službě a na příslušníky bezpečnostních sborů; potřebné odchylky pro tyto příslušníky může stanovit ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra v dohodě s Ústřední radou odborů.
V odstavci 2 nahradit v sedmém řádku slova Bezpečnostních sborů slovy Sboru národní bezpečnosti a v osmém řádku vypustit slova pro tyto příslušníky a nahradit je slovy v oboru své působnosti.
HLAVA DEVÁTÁ
ROZHODOVÁNÍ PRACOVNÍCH SPORŮ
Orgány rozhodující pracovní spory
§ 207
(1) Spory mezi organizací a jejím pracovníkem o nároky z pracovního poměru a spory týkající se odměn za vynálezy, zlepšovací návrhy a průmyslově vzory (dále jen "pracovní spory") rozhodují odborové orgány v rozhodčím řízení a soudy.
(2) Rozhodčí řízení provádějí odborové orgány, které určí Ústřední rada odborů.
§ 208
(1) Odborové orgány projednávají v rozhodčím řízení pracovní spory, je-li sporný nárok uplatněn u rozhodčího orgánu v době, kdy pracovní poměr, z něhož spor vznikl, ještě trvá.
(2) Bez ohledu na trvání pracovního poměru projednávají se v rozhodčím řízení:
a) spory o nároky vzniklé organizaci z téhož důvodu vůči několika pracovníkům, pokud aspoň jeden z nich je dosud v pracovním poměru k organizaci,
b) spory o obsah pracovních posudků,
c) spory týkající se odměn za vynálezy, zlepšovací návrhy a průmyslové vzory.
(3) Spory o skončení pracovního poměru se v rozhodčím řízení neprojednávají. Rovněž se v něm neprojednávají spory týkající se podnikových bytů, nemocenského pojištění nebo sociálního zabezpečení.
§ 209
(1) Soudy rozhodují spory o skončení pracovního poměru včetně nároků s ním souvisejících; ostatní pracovní spory rozhodují, jen
a) bylo-li rozhodčí řízení bezvýsledné nebo
b) uplatňuje-li organizace nebo pracovník sporný nárok přímo u soudu teprve po skončení pracovního poměru a nejde-li o spor, který musí být projednán v rozhodčím řízení.
(2) Soudy nerozhodují pracovní spory o obsah pracovních posudků.
Vypustit odstavec 2.
§ 210
Byla-li organizaci způsobena škoda trestným činem, proviněním nebo přestupkem pracovníka, projedná rozhodčí orgán spor o náhradu této škody jen tehdy, nerozhodl-li o ní soud, popřípadě národní výbor. Zjistí-li rozhodčí orgán teprve po zahájení rozhodčího řízení, že jde a takovou škodu, vyčká výsledků řízení před soudem, popřípadě před národním výborem; jejich pravomocné rozhodnutí, že tu jde o takový čin a kdo jej spáchal, je pro rozhodčí orgán závazné.
Rozhodčí řízení
§ 211
(1) Přední snahou všech orgánů činných v rozhodčím řízení musí být urovnat spor smírem.
(2) Teprve nepodaří-li se dosáhnout smíru, rozhodne o spora rozhodčí orgán po jednání, k němuž přizve vedle účastníků sporu i další osoby, pokud je toho třeba k objasnění rozhodných skutečnosti. Tyto osoby jsou povinny se dostavit k jednání, vypovídat pravdu a nic nezamlčovat. Je-li účastníkem řízení mladistvý pracovník, je třeba přizvat také jeho zákonného zástupce.
(3) Rozhodčí orgán musí dbát a to, aby při jednání byl zjištěn skutečný stav věci co nejúčelněji a nejrychleji a aby rozhodnutí o sporu nebo sjednaný smír byly v souladu s platnými předpisy.
§ 212
(1) Proti rozhodnutí rozhodčího orgánu může kterýkoliv účastník řízení podat námitky do 15 dnů od jeho doručení. Rozhodnutí, proti němuž nebyly v této lhůtě podány námitky, nabývá právní moci a je závazné pro účastníky sporu i pro všechny orgány.
(2) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost uložená pravomocným rozhodnutím rozhodčího orgánu nebo převzatá smírem schváleným v rozhodčím řízení, může se oprávněný domáhat u soudu soudního výkonu tohoto rozhodnutí nebo smíru.
§ 213
(1) Byly-li podány ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu námitky, je rozhodčí řízení bezvýsledné a rozhodčí orgán je povinen postoupit spor k dalšímu projednávání soudu. To platí i tehdy, jestliže do 30 dnů od podání návrhu na zahájení rozhodčího řízení nebylo v něm ani dosaženo uzavření smíru, ani vydáno rozhodnutí, a některý z účastníků řízení proto navrhl, aby spor byl postoupen k dalšímu projednávání soudu.
(2) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na spory o obsah pracovních posudků.
Vypustit odstavec 2.
Změna pravomocného rozhodnutí
§ 214
(1) Pravomocné rozhodnutí rozhodčího orgánu nebo schválení smíru může být nejpozději do tří leč od nabytí právní moci zrušeno vyšším odborovým orgánem, jestliže se dodatečně zjistí, že je v rozporu s právními předpisy. Na základě usnesení, kterým se ruší pravomocné rozhodnutí nebo schválení smíru, vydá rozhodčí orgán nové rozhodnutí, při kterém bude vycházet z právního názoru odborového orgánu, který o zrušení rozhodl.
(2) Podnět ke zrušení může podat účastník sporu, státní orgán nebo společenská organizace.
V odstavci 2 upravit začátek věta takto: Návrh na zrušení může...
§ 215
(1) Rozhodčí orgán může na návrh kteréhokoliv účastníka sporu změnit své pravomocné rozhodnutí nebo odvolat schválení smíru, jestliže se dodatečně zjistily mimořádně závažné okolnosti, kterých tento účastník nemohl bez své viny použít a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch. K takové změně svého rozhodnutí potřebuje však rozhodčí orgán souhlas vyššího odborového orgánu.
(2) Návrh na takovou změnu může účastník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději do tří let od právní moci rozhodnutí nebo od schválení smíru.
§ 216
Podrobnější úprava rozhodčího řízení a provádění rozhodčího řízení ve výrobních družstvech
(1) Podrobnější předpisy o provádění rozhodčího řízení v pracovních sporech pracovníků vydá Ústřední rada odborů; přitom též stanoví, které odborové orgány jsou oprávněny rušit pravomocná rozhodnutí a schválení smírů nebo dávat souhlas k jejich změně.
(2) Ústřední svaz výrobních družstev stanoví, které spory mezi výrobním družstvem a jeho členy budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zásad této části; přitom podrobněji upraví provádění rozhodčího řízení a určí, které družstevní orány je budou provádět, popřípadě budou oprávněny rušit pravomocná rozhodnutí a schválené smíry nebo dávat souhlas k jejich změně.
ČÁST TŘETÍ
UČEBNÍ POMĚR
§ 217
(1) V učebním poměru se zabezpečuje výchova mládeže k povolání tak, aby pro socialistickou společnost byli vychováváni třídně uvědomělí, ideově vyspělí, odborně zdatní a zdraví pracovníci, schopní ovládnout nejnovější techniku a pokrokové pracovní metody.
(2) V učebním poměru se mládeži poskytuje odborné a všeobecné vzdělání v rozsahu stanoveném učebními plány a učebními osnovami, jakož i mimoškolní a mimopracovní výchova. Odborným vzděláním se rozumí odborný výcvik a vyučování odborným předmětům. Odborné a všeobecné vzdělání učňů je bezplatné.
V odstavci 2 vypustit ve čtvrtém řádku slova a zdraví.
(3) Výchovu mládeže pro povolání v učebním poměru zajišťují organizace. Organizace přitom úzce spolupracují se společenskými organizacemi, zejména s Revolučním odborovým hnutím a Československým svazem mládeže, a s rodiči učňů.
§ 218
Povinnosti organizace
Organizace je povinna zejména
a) zabezpečit odborné a všeobecné vzdělání učně v rozsahu stanoveném učebními plány a učebními osnovami a zabezpečovat též jeho mimoškolní a mimopracovní výchovu,
b) vytvářet příznivé podmínky pro uplatňování a rozvíjení schopností a iniciativy učně i pro jeho zdravý vývoj a zajišťovat jeho bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
c) vést učně k uvědomělé pracovní kázni, zvláště k socialistickému poměru k práci a k socialistickému vlastnictví, k dosahování co největší hospodárnosti a úspornosti, k bezpečnému a zdravotně nezávadnému výkopu práce, k osvojování nové techniky a pokrokových pracovních metod a k soudružské spolupráci,
d) zaměstnávat učně pouze pracemi v souladu s učebními plány a učebními osnovami,
e) poskytovat učni finanční a hmotné zabezpečení (§ 230).
§ 219
Povinnosti učně
(1) Učen je povinen zejména
a) svědomitě a vytrvale se učit a osvojovat si vědomosti a dovednosti učebního oboru, v němž je vychováván, novou techniku a pokrokové pracovní metody,
b) plnit pokyny výchovných pracovníků a dodržovat zásady soudružské spolupráce,
c) chránit majetek v socialistickém vlastnictví před poškozením, ztrátou, zničením nebo zneužitím a šetrně zacházet s materiálem, stroji a nástroji,
d) dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
e) podrobit se předepsaným zkouškám.
(2) Podrobnosti o právech a povinnostech učňů stanoví učňovský řád, který vydá organizace v dohodě se závodním výborem podle vzorového učňovského řádu vydaného ministerstvem školství a kultury v dohodě s Ústřední radou odborů.
§ 220
Učební smlouva a vznik učebního poměru
(1) Učební poměr se sjednává písemnou učební smlouvou, kterou uzavírá učeň a organizace, a vzniká dnem, který je v učební smlouvě stanoven jako den nástupu učně do učebního poměru.
(2) V učební smlouvě je organizace povinna s učněm dohodnout:
a) učební obor, v němž se má učeň vychovávat,
b) místo, kde bude výchova prováděna,
c) den nástupu do učebního poměru.
(3) Mimoto má učební smlouva obsahovat zpravidla ustanovení o délce učební doby, o finančním a hmotném zabezpečení učně a o dalších povinnostech účastníků učebního poměru.
(4) Pro učební poměr nelze sjednat zkušební dobu.
§ 221
Změny učebního poměru
(1) Má-li v organizaci dojít k takovým organizačním změnám, že organizace nebude mocí nadále plnit povinnosti z učebního poměru (při zrušení organizace, jejím rozdělení nebo sloučení s jinou organizací), určí nadřízený orgán jinou organizaci, která vstoupí do jejích práv a povinností z učebního poměru.
(2) Učební obor dohodnutý v učební smlouvě lze změnit jen ze závažných důvodů, dohodne-li se na tom organizace s učněm; taková dohoda musí být písemná.
(3) Neplní-li učeň po delší dobu povinnosti vyplývající z učebního poměru, lze učební dobu přiměřeně prodloužit písemnou dohodou mezi organizací a učněm.
Skončení učebního poměru
§ 222
(1) Učební poměr končí:
a) závěrečnou učňovskou zkouškou, popřípadě uplynutím učební doby,
b) výpovědí,
c) okamžitým zrušením ze strany učně,
d) dohodou.
(2) Učební poměr končí závěrečnou učňovskou zkouškou, byla-li s úspěchem vykonána dříve, než uplynula učební doba; jestliže učeň v této době závěrečnou učňovskou zkoušku s úspěchem nevykonal, končí učební poměr uplynutím učební doby.
§ 223
(1) Organizace může dát učni výpověď:
a) nemůže-li plnit nadále povinnosti vyplývající pro ni z učebního poměru vzhledem ke změně svých úkolů,
b) porušuje-li učeň opětovně pracovní kázeň, přestože mu již bylo uloženo kárné opatření, nebo porušil-li ji zvlášť hrubým způsobem a jeho setrvání v učebním poměru by vážně narušilo výchovu ostatních učňů,
c) je-li učeň trvale nezpůsobilý dále plnit povinnosti vyplývající z učebního poměru.
(2) Učeň může dát výpověď:
a) porušuje-li organizace podstatnou povinnost, kterou má vůči němu podle učební smlouvy nebo právních předpisů, popřípadě ji nemůže plnit v důsledku organizačních změn,
b) byl-li přijat jako žák na střední školu nebo jako student na vysokou školu, s výjimkou studia při zaměstnání,
c) má-li pro to vážný zdravotní, rodinný nebo jiný důležitý důvod.
(3) Výpovědní lhůta pro organizaci i pro učně je jeden měsíc.
§ 224
Učeň může zrušit učební poměr okamžitě, jestliže podle lékařského posudku nemůže plnit povinnosti z učebního poměru bez vážného ohrožení svého zdraví a nedošlo-li k dohodě o změně učebního oboru (§ 221 odst. 2).
§ 225
Dohoda o skončení učebního poměru musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.
§ 226
Zápočet učební doby
Jestliže učeň po skončení učebního poměru výpovědí, okamžitým zrušením nebo dohodou uzavře s jinou organizací učební smlouvu pro tentýž nebo příbuzný učební obor, započte se mu do učební doby doba trvání předchozího učebního poměru. Obdobně se postupuje při změně učebního oboru, jde-li o příbuzný učební obor.
§ 227
Povinnosti organizace při skončení učebního poměru
(1) Po úspěšném vykonání závěrečné učňovské zkoušky, popřípadě po uplynutí učební doby je organizace povinna uzavřít s učněm pracovní smlouvu a umožnit mu v kolektivu ostatních pracovníků další odborný růst. Tuto pracovní smlouvu může organizace s učněm uzavříti přes skončením učebního poměru, nejdříve však v posledním roce učebního poměru. Sjednaný druh práce musí odpovídat kvalifikaci získané v učebním poměru.
(2) Skonči-li učební poměr na základě výpovědi nebo okamžitého zrušení, je okresní národní výbor ve spolupráci s organizací povinen zajistit učni možnost výchovy v učebním poměru v jiné organizaci, s výjimkou případů, kdy byl učeň přijat ke studiu. Nelze-li z vážných důvodů takto zabezpečit pokračování výchovy učně, je organizace povinna sjednat s učněm pracovní poměr.
(3) Uzavření pracovní smlouvy může organizace odmítnout jen se souhlasem závodního výboru, jestliže nemá pro učně vhodnou práci, protože se mění její úkoly, nebo pro pracovní nezpůsobilost učně.